Zobrazují se příspěvky se štítkemOmega. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOmega. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. května 2018

Nechci být velká (recenze knihy Dívka, která chtěla zachránit knížky – Klaus Hagerup)

Dívka, která chtěla zachránit knížky, autor Klaus Hagerup, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2018, 64 stran

„Jediným potěšením byly pro Annu knihy, které četla.
Byly pro ni stejně opravdové jako život.
Když v knize některá postava zemřela, mohla se Anna vrátit na začátek.
V tu chvíli byli všichni zase na živu.
Stejně jako ona.“


Anna je obyčejná dívka, která velmi miluje knihy a příběhy v nich. Čte skoro neustále. Jednoho dne se v knihovně dozví, že knihy, které nikdo nečte, čeká nepěkný osud, a tak se rozhodne knihy zachránit. Podaří se jí to? Nebo je to nadlidský úkol? A co se stane, když v knihovně od knihovnice dostane knihu, ve které chybí poslední stránka? Anebo to tak má být?

Anna má své obavy, bojí se stárnutí. Za pár dní má oslavit desáté narozeniny a nemá z toho žádnou radost. Ale jakmile se jí do cesty dostane kniha s nedokončeným příběhem, láme si s tím hlavu, a tím, že začne pátrat po knize, kde by poslední stránka nechyběla, rozpoutá mezi dětmi zájem o tuto knihu.

Je to takové knihomolské dobrodružství malé dívky, která svým pátráním po konci příběhu a také po jeho autorovi, dostane odpověď na otázku, která jí dělá starosti. V knize kromě Anny vystupují ještě dvě postavy – knihovnice paní Monsenová a pan Berg, který pracuje ve skladu knihovny a má nelehký úkol.

Příběh je zdánlivě jednoduchý, ale má velké poslání a skrývá v sobě hlubokou myšlenku. Na konci příběhu se vlastně dostáváme jakoby na začátek knihy.

„Vždyť přece nevím, co se stane zítra.
Zítřek jsem přece ještě neprožila.“

Zajímavé je, že v knížce nejsou stránky číslované. Dospělý čtenář knihu přečte během chvilky a má mu také
co říct. Ale knihu bych doporučila především dětským čtenářům na prvním stupni školy.


Příběh dokreslují krásné ilustrace od Lisy Aisato. Přestože jsou to ilustrace, mám pocit, jako by se na mě zachycené postavy dívaly svýma očima, natolik jsou ilustrace kouzelné a opravdové. Řekla bych, že podnítí dětskou fantasii a budou se čtenářům líbit.

Tato útlá knížečka o lásce ke knihám mě naprosto okouzlila a ráda si ji přečtu znovu a znovu a myslím, že v ní vždy najdu nějaký detail, který jsem při prvním čtení nepostřehla. Zároveň se těším, až tuto knížku přečtu dceři, anebo až si ji jednou přečte sama.

Příběh je psán krátkými větami, takže si myslím, že ani prvňáčci, kteří již umí číst, nebudou mít s touto knihou potíže.

„Ano,“ přikývl. „Protože pak…“
„…je vše možné,“ dokončila za něho větu Anna.“

Knihu doporučuji dětem od šesti let a samozřejmě i dospělým, kteří milují knížky a byly by ochotní pro jejich záchranu udělat cokoliv.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství Omega, že jsem si knihu mohla přečíst a zamyslet se nad otázkou, která několikrát v našem životě napadne každého. Pokud vás kniha zaujala můžete si ji koupit buď v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

úterý 27. února 2018

Knihy na recenze (pro portál Chrudimka.cz - Poslední paní Parrishová a Ekonomie dobra a zla, pro nakladatelství Omega - Knihkupkyně)

Krásný mrazivý den,
dnes tu pro vás mám tři novinky, které budu v brzké době recenzovat.

Pro portál Chrudimka.cz budu recenzovat thriller Poslední paní Parrishová a bestseller Ekonomii dobra a zla.

Od nakladatelství Omega jsem dostala k recenzování novinku Knihkupkyně.

Nyní si knihy v krátkosti představíme.





Poslední paní Parrishová

Liv Constantine


V nakladatelství Domino vychází jeden lepší thriller než druhý. Této knihy jsem si všimla také díky Reese Witherspoon, která tuto knihu zvolila ke čtení pro svůj čtenářský kruh. A po přečtení anotace se již nedalo odolat.


Anotace:

Získali jste všechno, co jste kdy chtěli? A je to takové, jak jste si představovali? Opravdu?

Amber Pattersonová už toho má dost. Příšerně ji nebaví být taková nula: tuctová, téměř neviditelná žena, kterou každý přehlíží. Přímo před očima má vzor toho, jak by mohl její život vypadat.
Jak by měl vypadat. Daphne Parrishová je blonďatá bohyně, která bere svůj luxusní život jako naprostou samozřejmost. Společně se svým manželem patří k místní honoraci, mají peníze, moc, obdiv, navíc dvě krásné dcerky... Proč by někdo měl mít všechno, zatímco jiný nemá nic?

Amber by se při pohledu na Daphne možná zadávila závistí, ale to se nestane. Má totiž plán,
jak sladký život své sokyně postupně nahlodat a zničit, aby mohla v závěru nastoupit na její místo.
Podaří se jí proniknout do rodiny Parrishových a zanedlouho se stává Daphninou blízkou
přítelkyní. Ráda přijme pozvání, aby s nimi jela na dovolenou, protože jí to skýtá vítanou příležitost
ke sblížení se šarmantním Jacksonem. Všechno jde naprosto hladce... ale pak Amber dostihne pečlivě skrývané tajemství z minulosti, které by mohlo její krásný plán úplně zničit. Něco takového ona ale odmítá připustit. A tehdy začne opravdové peklo. 

Psychothriller Poslední paní Parrishová nás provádí nejtemnějšími zákoutími lidské mysli a
prostřednictvím celé řady nečekaných zvratů můžeme až do konce jenom hádat, jak to všechno
nakonec dopadne.





Ekonomie dobra a zla

Tomáš Sedláček


Nejspíš budete Tomáše Sedláčka znát z televizních diskusích, kde se vyjadřuje jako uznávaný odborník přes ekonomii. Po této jeho knize jsem pokukovala již nějaký ten čas a jako vystudovaný ekonom si ji prostě nemůžu nepřečíst, i když dle názorů na Databázi knih, je kniha spíše filosofická, ale to mi vůbec nevadí, ba naopak.


Anotace:

Ekonomie dobra a zla byla přeložena do 21 jazyků (včetně perštiny či japonštiny) a sklidila úspěch u zahraniční kritiky (Financial Times, New York Times, Die Zeit, Frankfurter Allgemeine Zeitung) i na akademické scéně. V angličtině ji publikovalo prestižní nakladatelství Oxford University Press. V Německu a ve Švýcarsku se ihned po vydání stala bestsellerem. Dočkala se také několika divadelních zpracování (Londýn, Helsinky, Lucemburk, Bukurešť, Bratislava).

Ekonomie dobra a zla ukazuje, jak barvitě uměli o majetku, vlastním užitku a společenském blahu přemýšlet naši předkové. Autor bere čtenáře na dobrodružnou pouť ke kořenům naší civilizace a na příkladech starých Sumerů, Hebrejů, antických myslitelů či filozofa Descartesa ilustruje, jak inspirativní je sledovat proměny lidského tázání z hlediska ekonomie, pokud je zasazena do širšího kontextu.

V autorově podání je ekonomie krásný humanitní obor, jehož kořeny a souvislosti jdou mnohem hlouběji, než si dnes člověk dokáže představit. Kniha je ale něčím víc než sondou do dějin ekonomického myšlení. Ukazuje, kolik čerstvých a překvapivě relevantních myšlenek můžeme v dědictví starých civilizací najít. A hlavně, jak přesvědčivě s nimi lze jít proti proudu a kacířsky nabourávat stereotypy, s nimiž dodnes pracujeme – jako lidé každodenního života i jako vědci nebo ekonomové.

Sedláček dává ekonomii nový rozměr, dosah a rozlet a propojuje ji s filozofií, uměním, náboženstvím i současnou filmovou tvorbou – vytrhuje ji ze zajetí pouze technické analýzy. V první části této knihy hledá ekonomii v mýtech a v druhé mýty v ekonomii. Obojí je díky autorově rozhledu, erudici a čtivému zpracování unikátní příležitostí, jak poznat naši dobu, sama sebe i svůj vztah k věcem hmotným i duchovním.

Ekonomická kniha roku – 1. místo na Mezinárodním knižním veletrhu ve Frankfurtu (Wirtschaftsbuchpreis)





Knihkupkyně

Cynthia Swanson


Tuto knihu jsem si před chvílí přinesla z pošty, je to žhavá novinka nakladatelství Omega a po přečtení anotace jsem neodolala.


Anotace:

1962: V New Yorku jsou možná zlatá šedesátá léta, ale v Denveru – jako v mnoha jiných městech – je to jinak: život svobodné dívky po třicítce je téměř bohémský. Osmatřicetiletá Kitty Millerová se smířila se svým netradičním životem. Kdysi měla vážnou známost, ale nevyšlo to. Teď se naplno věnuje svému knihkupectví a každý večer se vrací do svého útulného domu.

A pak jsou tu ještě ty sny...

1963: Katharyn Anderssonová je provdaná za Larse, lásku svého života. Žijí v dokonalém domě na předměstí Denveru, což je ideální místo pro výchovu dětí. Katharyn má všechno, po čem Kitty vždycky toužila. Jenže Katharyn existuje pouze tehdy, když Kitty spí.
Zpočátku si Kitty výlety do světa snů užívá. Ale s každou další nocí se noční okouzlující život stává skutečnějším. Když se hranice mezi oběma světy začnou stírat, Kitty najednou čelí nejisté budoucnosti. Jakou cenu musí zaplatit, aby mohla zůstat? A co musí obětovat, pokud chce odejít?




Doufám, že vás některá z knih zaujala. Co máte v plánu číst vy?

Hezký den

čtvrtek 22. února 2018

Velmi křehké pouto (recenze knihy Historie včel - Maja Lunde)

Historie včel, autorka Maja Lunde, vydal DOBROVSKÝ, Praha 2017, 392 stran

„Zacházela jsem dál do historie a tam jsem našla vše. O hromadném vymírání živočišných druhů, zejména pak zmizení opylujícího hmyzu. O vzestupu hladiny moří, o globálním oteplování planety a o jaderných haváriích, které tomu přispěly největší měrou. Skutečnosti o tom, jak světové velmoci jako USA a Evropa postupně padly, protože se nedokázaly přizpůsobit, a v nastalém chaosu a bídě přežil jen zlomek lidí na zdecimované Zemi.“

Norská spisovatelka Maja Lunde přináší čtenářům zajímavý pohled na mezilidské vztahy a křehkou vazbu mezi člověkem a přírodou, kterou je tak snadné narušit. Historie včel je autorčinou prvotinou pro dospělé a po přečtení doufám, že přijdou další knihy.

V knize sledujeme tři časové linie příběhu. Minulost, rok 1852, kdy se v Anglii zdrcený biolog a následně obchodník s osivem William snaží najít nový smysl proč žít a proč vstát z postele. Jeho smyslem života se stanou včely a vybudování toho nejvhodnějšího příbytku pro ně. Přítomnost, rok 2007, kdy úspěšný americký včelař George bojuje nejen se svým synem, ale následně i s mizením včel. Budoucnost, rok 2098, v Číně mladá matka pětiletého syna Tao denodenně pracuje jako opylovačka, protože včely už na naší planetě nenajdete. Tao se potýká nejen s každodenním stereotypem, ale snaží se, aby jejího syna nečekal stejný osud, chce pro něj víc. Svedou hlavní hrdinové marný boj s osudem? Podaří se někomu dosáhnout svého cíle? Kdo nakonec přinese tu největší oběť? Jak to s těmi včelkami nakonec dopadne? Přečtěte si knihu, která není jen o včelách, ale je především o lidských vztazích, o rodinných vazbách a o touze splnit si svůj sen.

„Úly typické pro naši farmu měly danou konstrukci. Jejich podrobné nákresy visely zarámované v jídelně. Emma je kdysi našla ve starém kufru někde na půdě a chtěla mi tím udělat radost, což se jí podařilo. Samotný kufr, ve kterém nákresy našla, by se dal prodat jako hodně cenná starožitnost. Dnes byl součástí jídelny jako připomínka toho, že naši předci právě s tímto kufrem přepluli oceán z Evropy do Ameriky.“

Prolínání tří dějových linek dodává knize na spádu. Na začátku máte dojem, že spolu příběhy nesouvisí, vždyť je dělí tolik let, ale na konci se příběhy krásně pospojují a celá kniha dostane hlubší smysl.

Všechny příběhy mi přišly zajímavé, ale jeden mi byl bližší, byl to příběh Tao a ačkoliv se odehrává v budoucnosti, nepřišel mi vůbec nereálný. Blízký mi byl tím, že hlavní hrdinkou je mladá matka, která chce pro své dítě v životě to nejlepší a poté, co se stane neočekávaná událost, nevzdá se a pátrá na vlastní pěst a je schopná obětovat i svůj život.

Na začátku jsem měla velký problém s postavou Williama, jako otec velké rodiny, který by se ji měl snažit zabezpečit, není schopen vstát z postele a utápí se ve svém neúspěchu. Ale poté přijde ten správný impuls a od té chvíle si ho zamilujete pro jeho píli a odhodlání a budete stát po jeho boku i při jeho nezdarech.

George má komplikovaný vztah se synem, ale události, k nimž dojde, přece jen jejich vztah trochu stmelí. George mě na konci knihy naštval svým nekontrolovatelným výbuchem, ale asi to tak mělo být a autorka tím dodala příběhu na skutečnosti.

„Vždy se to odehrálo víceméně stejně. Po kontrole včelstev se zjistilo, že ačkoliv byly úly v naprostém pořádku a medníky i plodiště nevykazovaly žádné abnormality, včely byly během několika hodin pryč.  Odletěly a už se nevrátily. A toto chování nebylo včelám podobné.“

Kniha je velmi čtivá. Maja Lunde je skvělá vypravěčka a z knihy je poznat, že příběh měla promyšlený do posledního detailu. A moc se mi líbilo, že na konci dala lidem naději, přestože to pro někoho znamenalo bolestnou ztrátu.

Od knihy rozhodně nečekejte odborné termíny a ani ji nepovažujte za naučnou knihu o včelách, ačkoliv se jich dotýká, jedná se o beletristické dílo, v němž autorka zachycuje křehké pouto mezi přírodou a člověkem a především poukazuje na důležitost existence těch malých pilných tvorečků, včel.

„A pokud jde o med, podle Thomase se bez něj obejdeme. Je to produkt jejich píle a hraje zásadní roli v jejich životě. Včely neúnavně pracují, aby měly medu dostatek, ale pak přijdeme my, lidé, a jejich zásoby jim sebereme.  Vezmeme si něco, co nám nepatří.“

Knihu doporučuji nejen milovníkům sladkého medu, ale i těm, kteří si rádi přečtou o složitosti lidských vztahů a o touze něčeho v životě dosáhnout. Je to kniha o lásce, snaze změnit osud, odhodlání a píli a o naději. Snad vás přivede k zamyšlení, tak jako mě.

Knihu hodnotím 100 %.

Za to, že jsem si román mohla přečíst, děkuji nakladatelství Omega, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit na Knihy Omega nebo Knihy Dobrovský.

čtvrtek 4. ledna 2018

Pohled pod pokličku spisovatelského umění (recenze knihy „Dávám ti své tělo...“ Jak píšu milostné scény - Diana Gabaldon)

„Dávám ti své tělo…“ Jak se píšou milostné scény, autorka Diana Gabaldon, vydal DOBROVSKÝ, Praha 2017, 141 stran

„Nabízí se tedy otázka: jak napsat sexuální scénu opravdu barvitě, ale ne nechutně? Víte, existuje malá finta zvaná Trojčlenka, která říká: pokud použijeme v sexuální scéně tři z pěti smyslů, bude scéna opravdu trojrozměrná.“

Sama autorka Diana Gabaldon pro vás nejspíš není neznámou. Její fenomenální série Cizinka snad nemohla uniknout žádnému velkému čtenáři a ani milovníku romantických a dobrodružných seriálů. Sama jsem, ještě před tím než se rozpoutala "hysterie", přečetla všech šest knih série, které u nás vyšly již dříve, a do příběhu Claire a Jamieho se zamilovala, a tak jsem moc ráda, že se Nakladatelství Omega ujalo znovu vydání a těším se, že se dočkáme všech knih ze série Cizinka.


Před koncem roku u nás vyšla další autorčina kniha, která se velmi dotýká zmiňované série. Autorka v ní prozrazuje jeden z receptů své spisovatelské kuchařky, a to dosti významný a zajímavý, jak píše milostné scény.  Myslím, že právě Diana Gabaldon je tím správným člověkem, který může takovouto knihu s čistým svědomím napsat. Její milostné scény jsou něčím úžasným. Pokud jste měli možnost číst Cizinku, dáte mi zapravdu.

„Špatně napsané knihy jsou jako pandemie. Najdeme je všude, v jakémkoliv žánru. Zatímco špatně napsané vraždy, špionážní příběhy, knihy o elfech nebo o mladých lidech a jejich problémech se sebeúctou jsou jenom nudné - špatně napsané sexuální scény jsou k popukání.“

Knihu můžeme brát jako takového malého rádce pro spisovatele, ale i jako zajímavý vhled pro čtenáře. Každý si v knize najde svoje. Autorka své rady doplňuje příklady, výňatky ze svých knih. Můžete tak nahlédnout do těch nejzajímavějších milostných scén, a to i z knih, které u nás teprve vyjdou.

Autorka se zabývá nejrůznějšími typy milostných a sexuálních scén. A zdůrazňuje důležitost dialogu, emocí a Trojčlenky. Nevynechává ani kapitolu o vynuceném sexu, tedy znásilnění, a zde jako příklad uvádí scénu z knihy Bubny podzimu, kterou Nakladatelství Omega v letošním roce chystá. Tato scéna se mi kdysi vryla do paměti a pamatuji si ji dodnes, i když už je to pár let, co jsem knihu Bubny podzimu četla. V knize také najdete kapitolku věnovanou sexu mezi gayi, která je spíše okrajová, přestože sama autorka v sérii Cizinka vytvořila postavu gaye, která v životě Jamieho a Claire sehrála důležitou roli.

„Teď byl s ní a zjistil, že si nepřeje žádné něžnosti ani dvoření. Přála si, aby na to šel přímo, rychle a zprudka. Kdyby byla zlomená, pořezala by ho svými zubatými úlomky, byla by nebezpečná jako opilec s rozbitou lahví.“

Jedná se o útlou knížku, kterou přečtete za jedno odpoledne. Ale pokud jste nadšenci do knih Diany Gabaldon, neměla by vám tato kniha uniknout. Nahlédnete v ní pod pokličku jejího spisovatelského umění. A díky úryvkům z jejích knih si oživíte několik milostných scén anebo nakouknete malým kukátkem do knih, jejichž vydání se u nás teprve chystá.

Diana Gabaldon je dle mého názoru skvělá spisovatelka a její milostné scény ve vás vyvolají silné emoce. Při jejich čtení se vám až zatají dech a nedejbože, pokud vás někdo při jejich četbě vyruší. Myslím, že i díky těmto bravurně napsaným scénám je příběh Claire a Jamieho tak poutavý, citlivý, ale i drsný zároveň.

„Jejich láska je ale vždy vzájemná. Není to láska, v níž by se jeden z partnerů musel obětovat pro druhého. V celém příběhu se navzájem zachraňují. V sázce je pokaždé mnoho. Jamie se původně ožení s Claire, aby ji zachránil před Černým Jackem Randallem. Byla by to tak úžasná věc, kdyby ve skutečnosti Jack Randall nebyl vážnou hrozbou?“

Text doplňují ilustrace milostných scén, které nakreslila Sylvia Giachetti.

Doporučuji ke čtení všem, které kniha zaujme už svým názvem, těm, co chtějí nahlédnout pod pokličku spisovatelského umění, a samozřejmě pro milovníky Cizinky je tato kniha nutností.

Moje hodnocení je 90 %.

„Neexistuje jeden správný univerzální způsob, kterým bychom mohli vše napsat.“

Za to, že jsem mohla nahlédnout do tajemství spisovatelčiny tvorby, děkuji Nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit na Knihy Omega nebo Knihy Dobrovský.

pondělí 27. listopadu 2017

Návrat do Stars Hollow (recenze knihy Rychleji mluvit nedokážu Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím) - Lauren Graham)

Rychleji mluvit nedokážu Od Gilmorových děvčat ke Gilmorovým děvčatům (a všechno mezi tím), autorka Lauren Graham, vydal DOBROVSKÝ s.r.o, Praha 2017, 207 stran

„Pravým důvodem, proč jsem napsala tuhle knihu, byl můj návrat k Lorelai Gilmorové. Ta rychle mluvící osoba mě přinutila k zamyšlení se nad tím, jaké to bylo, hrát ji poprvé. Dozvíte se jak jsem se k ní vůbec dostala a jak se mezi mým prvním a druhým „vtělením“ změnil můj život. Tato kniha je tedy o minulosti i současnosti, protože s vámi budu sdílet některé části deníku, který jsem si psala během natáčení pokračování Gilmorových děvčat.“

Lauren Graham, kterou znáte nejspíše jako Lorelai Gilmorovou, napsala knihu, v níž nás seznámí se svým dětstvím, hereckými začátky, zavzpomínáte s ní na natáčení Gilmorových děvčat a přiblíží nám i pár zážitků z natáčení pokračování Gilmorových děvčat. Taky nám prozradí, že knihy o dietách jsou k ničemu, všechny tvrdí ve výsledku to samé. Dozvíte se, že tato atraktivní žena zrovna neholduje módě a taky se dozvíte, kdo je to stará paní Jacksonová, a co má společného s Lauren.

Při čtení knihy si postupně utvoříte obrázek o této skvělé herečce. Je svérázná, dobrosrdečná, zbožňuje svoji rodinu, miluje kávu a seriál Gilmorova děvčata je její srdeční záležitost.

„Nemyslím si, že jsem vyzrálá jako osoba ani herečka. Nejsem ten typ. Spíš mě charakterizuje něco jako stálá improvizace, ale díky tomu je to se mnou vždy zábavné.“

V knize se vyskytuje mnoho hereckých jmen a přiznám se, že nejsem velkým znalcem celebrit. Herce z Gilmorových děvčat znám jen podle seriálových jmen, ale naštěstí autorka uvádí obě jména, takže jsem si pod nimi vybavila i tváře a mohla zavzpomínat na seriál. Přiznám se, že při čtení této knihy mě přepadla veliká chuť si "Gilmorky" znovu pustit. Dlouhé zimní večery na to budou ideální.

Autorka se s námi podělí i o strasti při psaní své první knihy, Jednoho dne, možná..., která se stala New York Times bestsellerem. Už jsem si ji zařadila na svůj seznam knih, co bych si ráda přečetla.

„Kéž by mě někdo naučil chodit na podpatcích. Kéž by mi někdo řekl, abych nikdy nenapsala svoje jméno do Google vyhledávače. Kéž by mě někdo naučil, jak mluvit v televizi o svých neexistujících vztazích. Hned bych si vzala leták.“

Lauren nám prostřednictvím deníkových zápisků prozradí i postřehy z natáčení pokračování Gilmorových děvčat, které proběhlo v loňském roce. Moc se na něj těším, snad se brzy dočkáme. Kdo by se nechtěl vrátit do malebného Stars Hollow aspoň na jeden rok.

Ačkoliv pro mě Lauren jako Lorelai v Gilmorových děvčatech nebyla postavou, s níž bych se v seriálu ztotožnila - tou postavou byla Rory, která mi byla věkově blízká - chtěla jsem si její knihu přečíst. A autorka mě rozhodně nezklamala.

Kniha je velmi čtivá, svižná, přímo na nás čiší autorčina upovídanost. Autorka nám v různě dlouhých kapitolách přibližuje to podstatné z jejího života, ale nezachází do detailů a rozhodně neodhaluje svůj soukromý život.

„Chci, abyste si z toho odnesli, že je důležité se podporovat, zejména my, ženy, se musíme semknout. Není náhoda, že jsem ty dvě nové ohromné příležitosti získala díky ženám ve vedoucích pozicích. Pokud bych se někdy dostala tak vysoko, určitě by byla podpora žen jedním z mých cílů. “

Knihu doporučuji všem ženám, dívkám i matkám, pro které je seriál Gilmorova děvčata něco jako jejich filmová rodina, těm, co si chtějí zavzpomínat a těm, co je zajímá Laurenino "zákulisí".

Knihu hodnotím 99 %. A těším se, že Lauren zas brzy něco napíše, určitě si to s chutí přečtu.

Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem se mohla přinést do svého dospívání. Knihu si můžete koupit v KnihyOmega nebo v Knihy Dobrovský.

pátek 20. října 2017

Přeživší (recenze knihy Poslední dívka – Riley Sager)

Poslední dívka, autor Riley Sager, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2017, 408 stran

„Les měl drápy a zuby.
Všechny ty skály, trny a větve útočily na Quincy, která s křikem běžela lesem. Nepřestávala běžet, když se jí kamínky zabodávaly do bosých nohou ani když ji větev tenká jako bič švihla do tváře a po líci jí začal stékat pramínek krve.
Nemohla se zastavit. Zastavit se znamenalo zemřít.“

Když se mi naskytla možnost přečíst si tuto knihu ještě před jejím vydáním, měla jsem velikou radost, která byla po dočtení ještě větší, protože tato kniha vám vyrazí dech.

Riley Sager je pseudonym americké autorky, která již dříve psala pod jiným jménem. O moc více toho o autorce nevíme. Ale po přečtení Poslední dívky si myslím, že ji můžeme zařadit na žebříček top autorů thrillerů letošního roku. Je to tak, dle mého názoru se jedná o jeden z nejlepších thrillerů letošního roku, který jsem četla.

Věřte, nechtěli byste být poslední dívkou, přestože přežily, někdo se jich chce zbavit. Hlavní hrdinka Quincy Carpenterová, která v devatenácti letech přežila děsivý masakr na odlehlé chatě Pine Cottage, kde se s pár kamarády chtěla jen pobavit, než začne škola, je takovou poslední dívkou, přestože i po deseti letech toto označení nechce přijmout, a po deseti letech si stále nevzpomíná na celý průběh masakru. Žije si poklidný život s přítelem Jeffem, ráda peče a o pečení má svůj blog a vypadá to, že svatba bude brzy na spadnutí. A je tu ještě jeden její ochránce, policista Coop, který ji zachránil život při tom děsivém masakru. Quincy by si dál žila poklidným životem, kdyby nebyla Lisa, první z posledních dívek, nalezena mrtvá a kdyby se před domem Quincy neobjevila Sam, druhá z posledních dívek. Najednou se život Quincy obrátí vzhůru nohama a to ještě nebude to nejhorší. Dokáže si Quincy vzpomenout, co se během jedné podzimní noci na Pine Cottage odehrálo? Kdo byl vrahem? Slibuji vám, že vás bude při čtení tohoto příběhu opravdu mrazit.

„Pečení je věda stejně náročná na přesnost jako chemie nebo fyzika. Existují pravidla, která musíte dodržovat. Příliš mnoho jedné věci a nedostatek jiné může vést ke špatnému konci. Nacházím v tom útěchu. Venku je svět bez pravidel, kde se potulují lidé s ostrými noži. Při pečení platí jen řád.“

Autorka na stránkách knihy rozehrála neuvěřitelný příběh, který vám nedá spát a vy budete chtít jen číst a číst, abyste věděli, zda si Quincy vzpomene, a vy se dozvíte, jak to tehdy bylo. Autorka si s námi během vyprávění pohrává jako kočka s myší, když už si myslíte, že víte, kdo je vinen, najednou je vše jinak, ale zase jste na falešné stopě a konečné odhalení vám vyrazí dech a možná vám z toho bude zle. Musím přiznat, že kdykoliv jsem při čtení viděla kapitolu nadepsanou názvem Pine Cottage, zrychlil se mi tep a moje zvědavost byla veliká, doufala jsem, že už se konečně dozvím pravdu a zároveň jsem se jí bála. Je to opravdu mrazivý a dech beroucí příběh.

Kniha je tvořena čtyřiceti čtyřmi kapitolami. Současností nás provází Quincy, která je vypravěčkou příběhu, a pak jsou tu kapitoly nazvané Pine Cottage, kdy se autorka vrací o deset let zpátky a prostřednictvím nezávislého vypravěče líčí, co předcházelo masakru a co následovalo po něm. A pak už bude záviset jen na Quincy, jestli si vzpomena a vy se tak dozvíte pravdu.

„Přesto se snažila. Oči a pěsti měla zavřené, proplouvala duševním zmatkem, potápěla se, hledala to nejmenší ze vzpomínek. Přišla jen se zlomky. Záblesky pohledů na krev. Na nůž, Na jeho tvář. Nepřidaly nic podstatného. Byly to ztracené dílky skládačky, nedostačovaly k sestavení celého obrazu.“

Jedná se o velmi čtivou knihu, plnou napětím, zvratů a především tajemství. Závěr je nepředvídatelný, i když po dočtení knihy jsem si vybavila, že při jejím čtení mi v hlavě problikla myšlenka na vraha, ale nepřikládala jsem tomu žádný význam. Možná je to tím, že při čtení takovýchto knih podezříváte polovinu postav. Odhalení je opravdu strhující a při posledních stránkách knihy jsem pomalu zapomínala dýchat.

Doporučuji všem milovníkům thrillerů, tenhle za to opravdu stojí, také všem, kteří mají rádi napětí a nečekané závěry. Pojďte se začíst do příběhu poslední dívky, která se cítí být spíše přeživší.

„Pověz mu,“ prosila. „Pověz mu, že jsem nic neudělala. Pověz mu, že jsem dobrý člověk.“

Moje hodnocení je 100 %.


Za to, že jsem si mohla přečíst tento příběh ještě předtím než oficiálně vyjde, děkuji nakladatelství Omega. Kniha vychází 23.10. a vy si ji budeme moci koupit v Knihy Omega nebo v KnihyDobrovský. Nenechte si tuto novinku ujít.

pondělí 2. října 2017

Jeden živý, druhý mrtvý (recenze knihy Maminčin mazánek - Sarah Flint)

Maminčin mazánek, autorka Sarah Flint, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2017, 264 stran

„A jak rozeznala měkké křivky svého nejmladšího syna, Richardovu půvabnou mrtvou tvář, uviděla jasně rudý, rozšklebený šrám na jemné kůži jeho krku, ucítila vlhkost jeho krve ve svých vlasech i na ramenou. Hlas byl teď hlasitější, vysmíval se jí.
„Maminčin mazánek. Maminčin mazánek.“

Po přečtení takovýchto mrazivých příběhů, kdy vám vlasy vstávají hrůzou na hlavě, si vždy říkám, kam na ty náměty spisovatelé chodí, ale u této autorky je to více než jasné, jelikož třicet pět let pracovala u Metropolitní policie v Londýně, kde se jistě setkala s nejrůznějšími hrůzu nahánějícími případy. Britská autorka, která se skrývá pod pseudonymem Sarah Flint, se po letech strávených u policie rozhodla naplno věnovat psaní. A dobře udělala.

Spisovatelka vdechla život sympatickému detektivu konstáblovi Charlie Staffordové, která dostala za úkol dopadnout únosce matky a syna, to ještě netuší, že unesených dvojic bude víc a času málo. Kdo za tím stojí? Kde se skrývá? Co pachatele vede k těmto činům? Pojďte se přesvědčit, že odhalení bude brutální.

Příběh vám poletí před očima stránku za stránkou a vy stále nebudete na stopě pachateli a jen s němým úžasem budete sledovat jeho činy a říkat si, kdy už to skončí. Dozvíte se, jaká nenávist dohnala pachatele k těmto činům. Někdy si ani neuvědomujeme, jak někoho může poznamenat mateřská "láska", a ta je ústředním tématem celé knihy.

Detektiva konstábla Charlie si oblíbíte, pro práci by udělala vše. Co na tom, že do práce chodí věcně pozdě, nemůže za to, že se vždy nachomýtne k nějakému případu. Stejně jako Charlie vám bude sympatický její nadřízený, detektiv inspektor Geoffrey Hunter. Autorka sama prohlásila, že jimi chtěla ztvárnit sympatické kolegy z Metropolitní policie.

„Nikdy nevíš, co se v rodinách skutečně děje.“ Colin zavřel soubor a zaklonil se. „Stačí, aby ses podívala na zprávy, a uvidíš co to dělá z chlapy, když jim hrozí, že ztratí kontakt se svými dětmi.“

Musím se přiznat, že jsem měla svůj typ na pachatele a na konci se mi potvrdilo, že správný. Ale rozhodně to není kniha, kde odhalíte pachatele hned, spíš budete mít tušení, ale bude na autorce, aby vám ho potvrdila. A budete překvapeni, kde se pachatel může skrývat. Autorka totiž bravurně odvádí naši pozornost pomocí několika podezřelých. A nebudou to jen matky s dětmi, komu půjde o život.

Kniha je velmi čtivá. Řekla bych, že je to příběh pro silné povahy, k nimž se já tedy neřadím, ale i tak si myslím, že jsem knihu ustála bez větší psychické újmy, přestože jsem taky matka, ale doma mám jen jednoho "mazánka". Pochopíte, až si knihu přečtete.

Kniha mě upoutala svojí temnou obálkou, kde ve tmě jde matka s dítětem, které se jí drží za ruku. V předsádce knihy si můžete všimnout, že na začátku je stejný obrázek matky s dítětem jako na obálce, ale na konci knihy už koukáte jen na prázdnou ulici, stejně jako na zadní části obálky.

Knihu doporučuji milovníkům detektivních thrillerů, těm, co se rádi bojí a děsí, a těm, co si věří, že brutální příběhy ustojí. Úzkostlivým maminkám se dvěma a více dětmi knihu raději nedoporučuji, obzvlášť máte-li doma svého mazánka, dítě, které milujete víc než ty ostatní.

„Přesto ale v hloubi jejího vědomí začala probublávat na povrch vzdálená vzpomínka. Zastřená tvář začínala dostávat jasné rysy. Snad si brzy vzpomene na jméno, na případ, který v minulosti řešila, na tvář, která doplní ten hlas. Jen doufala, že nebude příliš pozdě.“

Moje hodnocení je 100 %. A těším se, čím nás autorka vyděsí příště.

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

pondělí 18. září 2017

Sedět tiše po tvém boku (recenze knihy Se záští – Eileen Cook)

Se záští, autorka Eileen Cook, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2017, 253 stran

„Se Simone jsme hrávaly takovou hru. Co bys radši – být slepá nebo hluchá? Ochrnout, nebo přijít o ruku? Být upálená nebo se chytit nohou do medvědí pasti? Teď, když se z té hry stala skutečnost, už to nebyla taková zábava.“


Se záští je kniha, která mě upoutala svoji magickou obálkou a následně anotací. Koho by nezajímal příběh, kde vystupuje dívka se ztrátou paměti, která se stala účastnicí nehody, jenž však nemusela být nehodou. Vzpomene si, co se stalo? A co se stane, když si nevzpomene? Anebo by bylo lepší, kdyby si nikdy nevzpomněla? A co když si nikdy nebude jistá svými vzpomínkami?

Jill Charronová je chytrá dívka, která sice nemá tak dokonalý vzhled jako její nejlepší kamarádka Simone, ale jde si za svým cílem. Jill je vybrána do programu Zahraniční dobrodružství, tedy než půjde na vysokou, pojede do Itálie poznávat historická místa. Do programu se na poslední chvíli dostane i její kamarádka Simone, a tak může začít jejich společné dobrodružství. Pak ale dojde k nehodě a Jill je najednou zpátky v Americe a vůbec netuší, že již podnikla dobrodružnou cestu, na kterou se tolik těšila. Nepamatuje si nic, co se stalo během uplynulých šesti týdnů.

Tento thriller se autorce velmi povedl. Udržuje nás v napětí. Nechává nás, aby naše fantasie pracovala na plné obrátky. V hlavě vám běží jedna otázka za druhou. A chcete znát odpověď. Autorka nám postupně odkrývá, k čemu mohlo dojít, a to prostřednictvím výslechů svědků, prohlášení a komentářů na internetu, e-mailové komunikace, záznamů z komunikace přes mobilní telefon a také jednoho blogu. Jill si nemůže vzpomenout a je dost možné, že si ani nikdy nevzpomene, ale jsou tu jisté záblesky, ale dá se jim věřit?

„Dr. Weeksová pokrčila rameny. „Je možné, že paměť s tvým zraněním mozku nesouvisí.“ Přitáhla si misku a vzala si bonbon. „Možná, že tvůj mozek nechce, aby sis vzpomněla.“

Je to román jednoho velkého přátelství. A je to také sonda do psychiky hlavní hrdinky, která čelí tlaku svého okolí a chytá se každého pomyslného stébélka a je přesvědčená, že by nebyla schopná toho, z čeho ji většina lidí obviňuje. Přesto v její hlavě hlodá malý červíček pochybností. Možná, že si chce vzpomenout, ale zároveň má velké obavy. Někdy zkrátka lidský mozek určité situace vytlačí, aby se sám chránil.

Kniha je napsána velmi čtivě, kdybych nemusela, nedala bych ji z ruky, dokud bych nedočetla. Obdivuji autorku za její ukončení knihy, někomu se to možná nebude líbit, ale já si myslím, že takový konec je jediný správný. Někdy nemusíme dostat odpovědi na všechny naše otázky, tak to v životě chodí.

„To mě podráždilo. „Proč vždycky viníme kamarádku a ne toho kluka? To on je ten šmejd.“
Anna si přehodila vlasy přes rameno. „Protože od kluků čekáme, že jsou to hajzlové. Od kamarádek čekáme víc.“

Pokud si toužíte přečíst příběh plný napětí, nejasností a pochyb, je to kniha pro vás. Pokud vás zajímá, jak může být člověk zmítán svým okolím v situaci, kdy si není schopen na nic vzpomenout a kdy je jeho jediná jistota to, že musí věřit sám sobě, že se zná, pojďte si přečíst tuto knihu.

Někdy vás překvapí, kdo jsou vaši přátelé. Vyhrocené situace často odkryjí temnou povahu člověka. Někdy jsou to právě přátelé, kteří dokáží nejvíce ranit. Někdy je člověk schopen udělat vše proto, aby dosáhl svého cíle. Lidský mozek je nevyzpytatelný stroj a dokáže zradit zrovna, když to nejméně potřebujeme.

Knihu doporučuji všem, co si rádi přečtou zdařilý thriller, a těm, co mají rádi napětí. Kdybych měla určit věkovou kategorii, kterou by mohl příběh oslovit, troufnu si říct, že si ho mohou přečíst lidé od 15 do 99 let.

„Proč se říká, že vždycky ublížíme těm, které máme rádi? Protože přesně víme, jak na to.“

Moje hodnocení je 100 %.

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství Omega. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

čtvrtek 7. září 2017

Kdo stojí za blackoutem? (recenze knihy Blackout, zítra už bude pozdě - Marc Elsberg)

Blackout – zítra už bude pozdě, autor Marc Elsberg, vydal DOBROVSKÝ s.r.o., Praha 2017, 328 stran

„Pravdou je, že bude co vyprávět. Ale nebudou to žádné laškovné teorie o skokovém nárůstu porodnosti o devět měsíců později ani nostalgické vzpomínky na spaní ve spacáku a koupání v řece jako kdysi dávno na letním táboře (to byly časy!). Za pár dní pochopí, že jejich vyprávění bude připomínat spíše příběhy, které dosud slýchali jen ve válečných a katastrofických reportážích z dalekých zemí na jiných světadílech.“

Když mi tato kniha přišla z nakladatelství Omega domů, měla jsem velkou radost, jelikož v knihkupectvích se tato novinka objeví až v říjnu. Ještě nikdy jsem neměla příležitost číst některou knihu dříve, než by byla v prodeji a moc si vážím toho, že jsem dostala možnost přečíst si recenzní výtisk.

Blackout se v zahraničí stal bestsellerem a já nyní už vím proč. Jedná se o výjimečnou knihu, smekám před autorem, že se pustil do vědeckého thrilleru, musel nastudovat spousty informací a vyzpovídat mnoho lidí, aby vzniklo dílo, které je uvěřitelné. Pokud si myslíte, že globalizace a propojení světa je výhodné, tato kniha vás přesvědčí, že to může přinést i velké riziko pro lidstvo.

Možná si řeknete, vypadla elektrická síť, co by se mohlo stát? Pokud je to krátkodobě a jen lokálně, tak nic hrozného, problém nastává teprve, pokud je to vícedenní záležitost, která postihne celé státy. Poté si uvědomíte, co všechno je na elektřině závislé, neteče voda, zastaví se veškerá elektrizovaná doprava, poté i automobilová doprava, jelikož když nejde proud, nejde natankovat, lidé uvíznou ve výtazích, v metru, nefunguje vytápění, začnou se kazit potraviny, dojde zboží v obchodech, dojdou léky a jaderné elektrárny stojí před závažným problémem, a to je jen zlomek celého katastrofického scénáře, který nám autor předložil.

„Zvykli jsme si žít ve světě poháněném televizí, internetem a mobilními telefony. Někteří z vás už možná nemají ani pevnou linku. Ale telefonní sítě, mobilní sítě ani internet nefungují. Stručně řečeno: lidé tam venku jsou čím dál tím více odkázáni na povídačky a fámy. To může velmi rychle nabrat nebezpečné obrátky.“

Po výpadku proudu ve většině států v Evropě se začne pátrat po příčině a je tu jeden muž, který je na stopě celé záhadě, Ital Piero Manzano, jenž nemá čistý rejstřík a v minulosti působil jako hacker. Není divu, že poté, co Europol zachytí e-mail, který odešel z jeho notebooku, je podezřelým číslo jedna. Jak to s Manzanem dopadne? A jak to dopadne s celou Evropou? Pojďte si přečíst tento nevšední román, který vám odhalí, co jste netušili, a nad čím jste ani nikdy nepřemýšleli. Řeknu vám, že až u nás doma příště vypadne proud, nebudu už mít tak klidné spaní, co kdyby to nebylo jen na den.

Autor zvolil útržkovitý styl vyprávění, v krátkých, někdy jen půlstránkových kapitolách, nesoucích název místa, kam nás spisovatel právě přenesl, se nám začne odvíjet celý příběh a my si postupně skládáme celý obraz. Tento způsob psaní vás drží ve střehu a musím přiznat, že ze začátku se budete muset zorientovat ve větším počtu jmen, ale i přesto je kniha čtivá a příběh svižný. Kdybych nemusela, knihu bych neodložila, dokud bych nedočetla. Byla jsem napnutá, kdo za blackoutem stojí, co jím sleduje a proč.

Spisovatel vás bude držet v napětí až do úplného konce. A pokud si myslíte, že až bude obnoven proud, bude vše v pořádku, budete překvapeni. Jedná se o bravurní katastrofický román.

„Jedna věc mi nejde z hlavy,“ pokračoval Manzano. „Co sledují útočníci tím, že přeškrtí tepnu naší civilizace? To je jejich cíl? Abychom se navzájem okrádali a rozbíjeli si hlavy? A chovali se jako neandrtálci?“

Obálka recenzního výtisku přitáhla moji pozornost, na černém podkladu červené tlačítko pro vypnutí nebo zapnutí, můžete si vybrat. Necháme se překvapit, zda oficiální výtisk bude mít stejnou obálku nebo bude jiná.

Knihu doporučuji všem, kteří se zajímají o nejrůznější katastrofické scénáře a milovníkům thrillerů a napětí. A pokud máte obavy, že bude kniha moc odborná a nepochopíte ji, tak nemějte strach.

Doufejme, že se tento scénář nikdy nenaplní.

„Když si představím, že se miliony lidí už více než týden mají tak jako my včera,“ řekla a zamyšleně se podívala z okna, „divím se, že už tam venku dávno není peklo.“

Autor napsal i další romány, doufám, že se dočkáme také jejich vydání, určitě si je se zájmem přečtu.

Moje hodnocení je 100 %.


Za zaslání recenzního výtisku děkuji Nakladatelství Omega a pokud vás kniha zaujala, v říjnu si ji budete moci koupit buď v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský. 

neděle 9. července 2017

Svět očima dospívající (recenze knihy Dlouhé noci v cizím světě)



Dlouhé noci v dlouhém světě, autorka Annie DeWitt, vydal DOBROVSKÝ s.r.o. – Edice Knihy Omega, Praha 2017, 177 stran

Anotace:
Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21. století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.

Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

„Divila jsem se, že ho tam starší kluci nechali sedět. Vždyť se nemohl udržet. Možná měl ale přivázané kotníky a možná spoléhal na to, že se udrží. Ačkoliv to ale vypadalo na to, že ho tam bratři přivázali, pořádně to rozjeli a z kopce zařadili neutrál. Jen tak pro radost. Džíp už jel dost rychle, když zatočil do zatáčky na naši malou cestičku. Jeho tělo najednou vyrovnávalo všechny nerovnosti štěrkové cesty a nasávalo teplý horký vzduch. Moje máma stála vedle mě. Stály jsme před domem a zíraly na Fenderovu hlavu, jak se na nás řítila.“

Prvotina americké autorky Annie DeWitt mě nalákala svojí anotací. Představovala jsem si něžný příběh skoro třináctileté dívky, jejíž život se změní po odchodu matky, kdy musí dospět a ujmout se ženské role v jejich domácnosti. Ale to, co se v knize odehraje, by mě vůbec nenapadlo. Myslím si, že kniha bude čtenáře rozdělovat na dva tábory, ty, co budou knihou uchváceni pro její nezvyklost a ty, co budou pohoršeni její drsností.

Je léto roku 1990 a na americkém venkově předčasně dospívá skoro třináctiletá Jean, jež žije s otcem, matkou a mladší sestrou Birdie v malém domku, jemuž přezdívá Pijavice. Jednoho dne její matka odjede ke své matce do města. Zkrátka rodinu opustí a život Jean dostává nový rozměr. Nikdo ji nehlídá, a tak se dívka toulá po nocích s Fenderem, klukem ze sousedství, který žije se svými dvěma bratry a matkou, která věcně není doma. Ale Fender není tím, kdo by Jean ohrožoval, naopak ji chrání před svými bratry. V příběhu vystupují i další sousedé a před jedním z nich by se měla mít Jean na pozoru. Ale možná, že se v Jean skrývá taková malá Lolita, takže na tom, k čemu dojde má mladá dívka svůj podíl. A potom se její svět znovu změní. Vrátí se její matka? Bude Jeanin život jako dřív?

Anotace slibovala poetický příběh a vhled do dospívající duše, já si z příběhu odnáším rozčarování, to, co se v knize odehraje, mi přijde drsné a zvrácené, ale o to víc uvěřitelné. Těšila jsem se na pohlazení po duši a moje duše byla spíš rozdrásána. Ale i přesto je příběh zajímavý. Jistě vás zaujme spisovatelčin styl vyprávění, který je neobvyklý. Autorka nám spoustu věcí jen naznačuje a spoustu věcí vysvětluje postupným odkrýváním. Musím přiznat, že v jednotlivých postavách sousedů jsem měla potíže se vyznat, chyběl mi jejich věk, ale i jejich charakteristiky a nejvíce jsem se ztrácela v postavě Otty. Přečtěte si knihu, abyste pochopili proč.

„Zrovna když jsem se shýbala pro oblečení, Fender se znovu vynořil ze tmy. V jeho chůzi se skrýval stud. Byl úplně nahý a rukama se zkoušel zakrýt. Nevím, jestli to bylo tím, že byl tak trochu ještě kluk, nebo tím, že byla pěkná zima, ale ani nebylo co zakrývat.“

Jedná se o útlé dílo, které během dvou dlouhých nocí přečtete, ale nejspíš vám pak nedá spát. S tvrzením, že se jedná o něžný příběh, nesouhlasím. Je to naopak příběh několika nefunkčních vztahů, nedostatku lásky a především příběh dívky, která moc brzy vstoupí do světa dospělých. Jean je velmi vnímavá, dá se říct, že jí nic neunikne, ale mnoha věcem ještě nerozumí. Mně jí spíše bylo líto, jak po odchodu matky hledala sama sebe, až sama sebe ztratila.

Autorce se podařilo ve mně zanechat hluboký dojem a knihu nebudu moci jen tak dostat z hlavy. Jedná se o příběh, který by si zasloužil větší charakterové vykreslení postav, pak bych mu na hodnocení přidala více bodů.

Kniha mě kromě anotace upoutala také obálkou a výraznou barvou názvu knihy. I když si myslím, že knihu samotnou tolik nevystihuje, hlavní hrdinka rozhodně neseděla doma v koutě.

Doporučuji všem, co chtějí nahlédnout do společenství lidí v devadesátých letech na americkém venkově pohledem třináctileté dívky, která je všímavá a na svůj věk vyspělá a těm, co se nebojí nevšedního příběhu. Pojďte zjistit, do kterého táboru čtenářů se zařadíte.

Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem si tuto autorčinu prvotinu mohla přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

Knihu hodnotím 75 %.

sobota 17. června 2017

S rozedranými zády (recenze knihy Panicové – Diana Gabaldon)

Panicové, autorka Diana Gabaldon, vydalo nakladtelství Dobrovský, Praha 2017, 167 stran

„Pomůžu ti,“ řekl Ian najednou smrtelně vážným tónem.
„Pomůžeš?“
„Pomůžu ti kapitána Randalla zabít.“

Když jsem zjistila, že se nakladatelství OMEGA pustilo do vydávání série Cizinky, byla jsem nadšená. Konečně se dočkám zaslouženého konce, který bohužel českým čtenářům zůstal prozatím utajen. Avšak si budeme ještě muset chvíli počkat, jelikož prozatím vyšly první dva díly. V letošním roce ale vyšla kniha Panicové, která nám představuje mladého Jamieho před tím, než poznal Claire. Musela jsem si knihu pořídit a s ní i všechny knihy ze série Cizinka, které jsou k sehnání a které mám již všechny jednou přečtené.


Poté, co jsem si přečetla knihu Panicové, jsem rozhodnutá se znovu začíst do celé série Cizinky. Diana Gabaldon je skvělá vypravěčka a neodradí mě ani to, že její knihy mají více než pět set stran, opravdu za to stojí. A co kniha Panicové? Využiji slov autorky: „Panicové jsou tudíž technicky vzato předehrou Cizinky.“ Musím však říct, že mnohé by taková předehra neuspokojila, především čtenáře, kteří již Cizinku četli. Příběh je dle mého názoru krátký, ale přesto je zajímavý a určitě stojí za přečtení.

Kniha je intermezzem rozdělena na dva příběhy, a to Panicové a Cizinka. V prvním příběhu poznáváme Jamieho, který se potkává se svým přítelem Ianem poté, co byl donucen opustit Lallybroch a byl vězněn v pevnosti, kde schytal několik ran, a jeho záda jsou rozdrásaná. Kdo za tím stojí? Nikdo jiný než obávaný kapitán Randall. Jamie se přidává k Ianovi a pod vedením kapitána D´Egliseho přepravují vzácný náklad pro bohaté židy. Do jakých problémů se dostanou a co si jim podaří odhalit? A budou na konci příběhu ještě stále panicové? To si přečtěte sami.

„Byla to ona,“ opakoval Jamie. „Vzpomínáš si, co říkal ten žid – Ephraim ben-Sefer? O tom, že jeho tlupa věděla, kde zaútočit, protože získala informace z vnějšího zdroje? Byla to ona. To ona nás prozradila.“

Druhá část Cizinka jsou vlastně první tři kapitoly, jimiž celá série odstartovala. Claire spolu se svým manželem Frankem odpočívá na skotské vysočině a najednou se v místě nazývaném Craigh na Dun přenese z roku 1945 do 2. poloviny 18. století. Proč se to stalo? A s kým se setká? A dostane se zpátky? Na některé z těchto otázek najdete odpovědi až v románu Cizinka.

„Tady je dobře rozeznatelná čára života, těšíte se dobrému zdraví a ještě budete. Čára je přerušená, to znamená, že váš život se výrazně změnil – to je ale typické pro většinu z nás, že? Ale ta vaše je zpřetrhaná nezvykle často na krátké úseky. A čára vašeho manželství,“ opět potřásla hlavou, „ta je rozdělená. Není to nic neobvyklého a znamená to dvě manželství…“

Pokud má kniha nalákat další čtenáře, kteří by si celou sérii oblíbili tak jako já, myslím, že svůj účel tato útlejší knížka splní. Pro mě byl příběh mladého Jamieho zajímavý, nechybí v něm napětí, dozvíme se, proč má Jamie zjizvená záda a kdo mu to udělal, poznáme velké přátelství mezi Jamiem a Ianem. Ale zcela jistě budete toužit po tom, dozvědět se ještě více. Jak jsem již uvedla příběhy Diany Gabaldon jsou rozsáhlé, je to skvělá vypravěčka, a tak mě mrzí, že vyprávění o Jamiem nezachytila již od jeho zajetí kapitánem Randallem do času, kdy se poprvé setkal s Claire a neodhalila nám, co si o ní myslel, když ji poprvé spatřil.

Kniha se čte lehce a až příliš rychle se ocitneme na konci příběhu. Přesto v něm nechybí to důležité – dobrodružství a okouzlení ženami.

V části Cizinka si čtenáři přijdou také na své a kdo si jednou přečte první tři kapitoly, bude chtít znát pokračování. Vám, co jste Cizinku nečetli na rovinu říkám, že vás uchvátí a stejně jako já, si budete chtít přečíst všechny díly série. Je to návyková četba a autorka má příběh dokonale promyšlený. Claire si zkrátka zamilujete a Jamieho jakbysmet.

„Nevěděla jsem, ale vychytrale jsem přikývla, abych nevypadala jako naprostý ignorant mezi těmi šílenými historiky. Většinou stačilo pouze kývat hlavou a říkat „Ach, opravdu?“ nebo „Jak fascinující!“ v přiměřených intervalech.“

Doporučuji těm, co mají rádi dobrodružné romány, a těm, co se nechají přenést do století osmnáctého a rádi si přečtou příběh na pozadí historických událostí. Rozhodně to nebyla klidná doba.


Knihu hodnotím 85 %, a to s přihlédnutím k pasáži z Cizinky.

čtvrtek 25. května 2017

Ať vás ani nenapadne sebrat jí dítě (recenze knihy Metoda 15/33 – Shannon Kirk)

Metoda 15/33, autorka Shannon Kirk, vydalo nakladatelství Knihy Dobrovský – Edice Omega, Praha 2017, 231 stran

„Už na základní škole výchovný poradce naléhal, aby mne vyšetřili, protože vedení školy se nezdály má netečnost a neschopnost projevit strach. Moji učitelku v první třídě šokovalo, že jsem se nevrhla na zem a hystericky neječela, když do naší třídy pronikl ozbrojený muž a začal střílet na všechny strany.“

Je vám šestnáct a jste těhotná, v sedmém měsíci. Pro někoho prekérní situace, snad už to nemůže být horší. Ne však pro Lisu, která svého nenarozeného syna miluje. Jenže po cestě do školy ji unesou, a jak se hlavní hrdinka záhy dozvídá, chtějí její dítě. Takže situace může být ještě horší. Avšak Lisa je zvláštní, nejenže je geniální, ale dokáže korigovat své emoce, má v hlavě takový spínač, jak sama vysvětluje, a tím dokáže vypnout strach, zapnout lásku, prostě své emoce řídit. Takže se po únosu nesesype, jak by se to stalo třeba mě anebo komukoliv na jejím místě, naopak v hlavě se jí rozbíhá plán. Vše bedlivě sleduje a ukládá do své paměti, jde na to vědecky, počítá vzdálenosti a pozoruje denní režim únosce. A ten se tentokrát přepočítal. Povede se Lise zachránit sebe i dítě? Čtěte a čtěte, kniha vám vyrazí dech.

Již anotace slibuje velmi neobvyklý příběh a věřte, že to tak je. Lisa je výjimečná, kdokoliv jiný by se na jejím místě zhroutil, vzdal to anebo udělal nějakou chybu. Ona na to jde metodicky, chladnokrevně. Odhodlaná zachránit své miminko, protože ho miluje celým svým srdcem. Nemyslete si, že je bez citu. Z jejího únosce se vám bude dělat zle. Dostane se mu, co si zaslouží?

„Unesli tě. Seberou ti tvoje děťátko a dají ho nějakým zrůdám. Tebe svrhnou na dno lomu. Nikdo nemá ponětí, kde jsi. Musíš si pomoci sama. Tohle jsou holá fakta a ty je musíš přijmout. Jedinými tvými nástroji je to, co najdeš v téhle místnosti. Uvědom si to. Drž se svého plánu.“

V knize jsou dvě dějové linie. Jedna sleduje Lisin osud a v druhé se vydáváme společně se zvláštním agentem Rogerem Liu po stopách únosce. Příběh Rogera o tom, proč se stal zvláštním agentem, je neméně zajímavý, může za to jeden zážitek z dětství. I Roger je obdařen zvláštní schopností, jeho zrak je víc než vynikající, byl by skvělým odstřelovačem, ale on se raději specializuje na únosy dětí. Chce tím něco odčinit.

Autorčin styl psaní vás pohltí, vtáhne do děje, budete mít pocit, že jste uvězněni spolu s Lisou. A nebude se vám chtít odkládat knihu, dokud nebudete znát konec.

Kniha je napsaná čtivě a poutavě. Prolínání vyprávění Lisy a Rogera se vám bude líbit. Autorka nás po celé čtení drží v napětí a přenáší na nás pocity hlavní hrdinky, i když vaše pocity nebudou pod takovou kontrolou jako její. A věřte, že je to vynikající thriller a při jeho čtení budete mít místy husí kůži.

„Mé vnitřní odhodlání pomstít se mu bylo vyšší než tisíce vrcholků hor, vzdálenější než miliardy miliard galaxií, neochvějnější než samotný Bůh, všichni jeho apoštolové, Jeho nepřátelé a miliony matek nezvěstných dětí. Kéž by umřel v těch nejhorších bolestech.“

Obálka knihy čtenáře upoutá, stejně jako její neobvyklý a záhadný název. Při čtení se dozvíte, proč kniha nese zrovna tento název. Prozradím, že čísla odpovídají dvěma nejdůležitějším výhodným položkám z Lisina seznamu věcí, které mají posloužit jejímu plánu v Den zúčtování. Kterým, to vám neprozradím.

Jediné, co bych autorce vytkla je závěr, který bych spíš zkrátila, přišel mi trochu zbytečný, je to spíš takový doslov.

Vzhledem k tomu, že tato kniha je autorčiným debutem, myslím, že se do myslí čtenářů zapsala víc než dobře. Knihu budete těžko dostávat z hlavy.

„A tak jsem se stala lovcem. Lovcem všech těch nechutných opovrženíhodných individuí, těch bezcenných nicek, oblud, které unášejí bezmocné děti a nezaslouží si ani to nejmenší slitování.“

Doporučuji všem milovníkům psychologických thrillerů, těm, co dokáží obrnit své nervy a vydat se spolu s Lisou do chladnokrevného boje s únoscem. A vy, co právě toužebně očekáváte příchod vašeho potomka na svět, si knihu raději schovejte na později, mohla by narušit vaši pohodu.

Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem si tento světový bestseller mohla přečíst, a pokud jsem vás navnadila, knihu si můžete zakoupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

Moje hodnocení je 100 % s hvězdičkou.