Zobrazují se příspěvky se štítkemKnižní klub. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemKnižní klub. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. února 2022

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“






pondělí 9. srpna 2021

Buďme, jací jsme (recenze knihy Chlapec, krtek, liška a kůň - Charlie Mackesy)

„Ahoj,
začali jste od začátku, což obdivuji. Já obvykle začínám od prostředka a úvody nikdy nečtu. Je překvapivé, že jsem vytvořil knížku, protože číst knihy se mi moc nedaří. Potřebuji totiž obrázky. Jsou jako ostrovy, místa, kam se dá doplavat v moři slov.“




Když jsem poprvé zaregistrovala tuto novinku a reakce na ni, říkala jsem si, že bych si ji ráda přečetla, ačkoliv na první pohled textu v knize není mnoho a člověk si může myslet, že je to kniha primárně určená dětem, avšak není tomu tak. Když se mi naskytla možnost, neváhala jsem, a nyní vím, že se zařadí v mé knihovně po bok Malého prince. Ačkoliv mnozí s tímto přirovnáním třeba nebudou souhlasit, mně se při čtení knihy Chlapec, krtek, liška a kůň Malý princ vybavil. Možná je to tím, že hlavní postavou je malý zvídavý chlapec, možná je to také tím, že putuje krajinou a potkává další postavy příběhu, možná je to i tím, že jednou z postav je liška a možná je to i proto, že se v knize objeví řada citátů a životních mouder. Kdo ví? Ale rozhodně tím nechci tvrdit, že se tato kniha Malému princi podobá, jen ve mně vyvolala podobné pocity.

Hned na začátku knihy najdete jakousi autorovu předmluvu, nebo spíše promluvu ke čtenáři, v níž nám autor sdělí něco málo o knize a přiblíží nám postavy příběhu, nebo spíš putování, protože příběh jako takový v knize není. Jedná se převážně o dialogy, které zachycují nejrůznější citáty a životní moudra, jež pronášejí jednotlivé postavy. Ačkoliv se jedná o malého chlapce a tři zvířata, je tu patrné jisté podobenství s lidmi, kteří jsou také různí, různě vypadají, různě se chovají, různě pohlížejí na sebe a na druhé.

„Jejich dobrodružství se odehrávají na jaře, kdy jednu chvíli padá sníh a vzápětí vysvitne slunce, což je taky tak trochu jako život – může se rázem změnit.“






čtvrtek 22. července 2021

Žena v čele sabotážní akce před dnem D (recenze knihy Kavky - Ken Follett)

„Dosud si nemyslel, že by hnutí odporu bylo schopné tak dobře naplánovat a uváženě provést útok. Podle toho, co zjistil v posledních několika měsících, se domníval, že jejich útoky se omezují jen na bleskové výpady, po kterých se ihned stáhnou. Tentokrát je však poprvé viděl v akci. Měli spoustu zbraní a zřejmě netrpěli nedostatkem munice – na rozdíl od německé armády! Nejhorší na tom všem bylo, že byli odvážní.“




Bude to již skoro rok, co jsem četla svoji první knihu od Kena Folletta, Muž s podivnou minulostí (recenze), a již tehdy jsem věděla, že u jedné jeho knihy nezůstane. Rok se s rokem sešel a mně se do ruky dostalo opětovné vydání jeho historického špionážního thrilleru Kavky, který mě naprosto pohltil. Ačkoliv jeho čtenářsky nejúspěšnější knihy ještě čekají v mé knihovničce na přečtení, jsem ráda, že jsem se ještě před nimi dostala právě k této knize.

Agentka Felicity Clairetová alias Flick je jednou z nejúspěšnějších agentek v britské SOE, tato organizace se specializovala na zpravodajské a sabotážní činnosti na územích obsazených nepřítelem. Flick je mladá, inteligentní žena, která umí používat svůj „čich“ v problémových situacích, což jí umožnilo již několikrát vyváznout z nebezpečí. Den vylodění spojeneckých vojsk se blíží, tlak na sabotážní činnost hnutí odporu je tedy značný a Flick spolu s dalšími členy dostala důležitý úkol, vyřadit z provozu nejdůležitější telefonní ústřednu na území Francie, která je spojením mezi německými vojáky a jejich velením v Berlíně. Bohužel akce končí nezdarem, pro Flick to znamená velký otřes, a to i v soukromém životě. Avšak Felicity je silná žena, která vymyslí nový plán, který je však mnohem nebezpečnější a velmi riskantní a na jeho zorganizování má pouhých pár dní, protože pak už bude pozdě…

„Matka vypadala sklíčeně. „Takže se vracíš.“
„O tom nemůžu mluvit.“
„Copak jsi toho neudělala už dost?“
„Ještě jsme válku nevyhráli, takže ne, myslím, že jsem toho ještě neudělala dost.“






neděle 18. července 2021

Každý konec je něčeho začátek (recenze knihy Akord a jiskry - Martin Patřičný)

„Nejzajímavější jsou vždycky doby přechodů. Ten přechod ve společnosti, než se poměry znovu upraví a na nějakou dobu stabilizují. Doba přechodu – staré ještě úplně neminulo a nové nenastalo a tak se to všelijak mele a prase aby se v tom vyznalo.“




Je pravda, že povídky moc často nečtu, ale když se mi náhodou nějaké dostanou do ruky, přečtu si je vždy s chutí a poté si říkám, že bych je možná měla vyhledávat častěji. Přece jen s malými dětmi není tolik času na čtení, ale na kratší povídku se čas skoro vždy najde, a vám pak nemusí být líto, že jste byli vyrušeni v půlce knihy a stále nevíte, jak to dopadne. Proto, když se mi naskytla příležitost přečíst si novinku Martina Patřičného Akord a jiskry, jež je souborem povídek, neváhala jsem.

Martin Patřičný není jen spisovatel, ale je to především výtvarník, který miluje dřevo a vytváří z něho umělecká díla. Svoji zálibu propojil i s touto povídkovou knihou, jejíž obálku zdobí jeho dílo „Kočičí oči“ a uvnitř knihy najdeme řadu dalších fotografií autorových produkcí ze dřeva, jež doplňují jednotlivé povídky.

„Možná proto, že konečně začali oba věřit v důležitost, význam svého životního setkání… v jeho jedinečnost. A kompromisy začali brát jako radost, ne nutnost.“






středa 5. května 2021

Sonda do života Čechů v New Yorku (recenze knihy Český New York – Martin Nekola)

„Jakmile jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku. Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce a shromažďování materiálů držíte v rukou.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Kniha Český New York mě upoutala svojí obálkou, na níž je fotografie rodiny, která je k nám sice zády, ale lze z ní vycítit naději, s níž hledí na sochu Svobody. Jako člověka, který má rád historii, mě zaujalo samotné téma knihy, protože ve škole se v hodinách dějepisu sice doslechneme o odchodech Čechů do zahraničí v různých dobách a z různých důvodů, ale jsou to spíše jen takové zmínky. Díky této knize si můžeme udělat lepší představu o tom, co na Čechy v Americe čekalo, jak tam žili, a také že odchod za oceán neznamenal, že na svou vlast zanevřeli, či na ni dokonce zapomněli.
 
V úvodu knihy se dozvíme, co autora vedlo k tomu, že se o téma českých emigrantů v New Yorku začal zajímat. Dále následují jednotlivé kapitoly, které jsou takovým průřezem historií, ale i jednotlivých oblastí života migrantů. Od prvního Čecha, který se v Americe usadil, přes další migrační vlny, které způsobila především politická, ale i ekonomická situace v českých zemích. Víte, čím se Češi v Americe živili? Kde se v New Yorku usadili? Jak se bavili? Jak se snažili udržet si českou kulturu? Jaké budovy nechali postavit? Jak se za válek či v období komunismu snažili pomoci svým krajanům, kteří přišli do Nového světa, ale i těm, co zůstali ve své vlasti? Kniha vám umožní nahlédnout do nejrůznějších aspektů života Čechů v New Yorku a dozvíte se mnoho zajímavých informací, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení.
 
„Obecně měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst. Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné konflikty, míra kriminality mezi nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí.“





pátek 6. listopadu 2020

„Konec světa“ (recenze knihy Maják na útesech – Marie Lamballe)

 „Dávno se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji roztrhnout.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Hned na úvod přiznávám, že na knihách Marie Lamballe, neboli Anne Jacobs, mě vždy na první dojem uchvátí obálka. U Majáku na útesech to bylo zrovna tak a další důvod, proč jsem po knize sáhla byl, že se mi velmi líbila autorčina předchozí kniha Hluboká modř moře (recenze). S autorčinou tvorbou jste se již mohli setkat dříve, napsala již tři série Panský dům (recenze, recenze, recenze), Venkovské sídlo (recenze) a nejnovější Kavárna U Anděla (recenze). Majáku na útesech a Hluboké modři moře předcházela kniha Hortenziová zahrada (recenze), tyto tři knihy spojuje místo, kde se odehrává jejich děj, a to Bretaň.
 
Mladičká vysokoškolská studentka Susanne pochází z Berlína, ale studuje v Paříži, je čerstvě zamilovaná a pro Paula by udělal snad vše. Bohužel dojde k tragické události, při níž dívka ztratí paměť a jediné vodítko, které jí z minulosti zůstane, je dopis v kapse adresovaný Anne-Marii, který ji zve do Bretaně, a tak se tam Susanne vypraví s nadějí, že tam zjistí, kdo je. Bretaň, a především tamní obyvatelé malé osady na „konci světa“ ji okouzlí, ale co se stane, když se Susanne začne navracet paměť? A co když nebude jediná, kdo odhalí její pravou totožnost? A co se vlastně stalo s Paulem? Maják na útesech vydá mnohá tajemství a vy si při jeho čtení můžete vychutnat nejednu kávu.
 
„Ještě chvíli stála a naslouchala bouři, v níž už zazníval blížící se dutě hučící příliv, a oranžová záře majáku jí připadala jako uklidňující síla, světlo uprostřed zuřících živlů. Tady jsem. Napevno srostlý se skálou. Svítím do noci a ukazuji ti cestu. Na mě se můžeš spolehnout. Neublíží mi ani příliv, ani bouře.“




čtvrtek 13. srpna 2020

Když zasáhne minulost (recenze knihy Muž s podivnou minulostí – Ken Follett)

 „Neumím si představit, jak si vy, hoši, podáváte ruce s carem.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Možná to bude vypadat podivně, ale je to tak, Muž s podivnou minulostí je mojí první přečtenou knihou od Kena Folletta, ačkoliv doma vlastním obě jeho skvělé ságy Pilíře země i Století a několik samostatných historických románů. Říkám si, že nějak se začít musí, a jsem ráda, že jsem zvolila zrovna tuto knihu, která dle hodnocení čtenářů Databáze knih není zrovna jeho silným dílem, ale mě se přesto velmi líbila.
 
Píše se rok 1914 a válka je na spadnutí, tuší to vládní špičky anglické společnosti, usuzují tak z chování Německa, které by rádo napadlo Francii. Je třeba něco dělat, je třeba vyrovnat síly na starém kontinentu, kdyby přece jen k válce došlo, a tak Winston Churchill navštíví lorda Waldena, který má díky své manželce Lýdii vazby v Rusku, a to synovce Alexe, který je blízký carovi. Mladý Alex přijíždí do Londýna a diplomatické vyjednávání může začít. O Alexově cestě ví zkušený ruský anarchista Felix, který je odhodlán jednání překazit a smrtí Alexe nejen zmrazit vazby Anglie a Ruska, ale také v Rusku vyvolat revoluci. Jenže to by do vysoké hry mužů nesměla zasáhnout žena a láska k ní. Dosáhne Felix svého cíle? Podaří se Alexe uchránit? Co se stane, když se po devatenácti letech setkají dva lidé, kteří se vášnivě milovali? Může jeden anarchista změnit běh dějin? V tomto historickém románu si každý přijde na své.
 
„Už devatenáct let toho muže neviděla, ale vždy stačila pouhá zmínka o Petěrburgu, aby si na něj vzpomněla, a naskočila jí husí kůže pod lesklým hedvábím odpoledních šatů.“


pondělí 20. července 2020

Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)

 „A víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Michal Viewegh, jeden z nejprodávanějších českých autorů, jeho knih se prodalo přes milion výtisků, se po zdravotní příhodě dlouho dostával zpět na pomyslného literárního oře. Po přečtení knihy Převážně zdvořilý Leopold si troufám tvrdit, že už se dostal do sedla a teď bude záležet, zda se v něm udrží. Ano, v jeho novince poznávám našeho „starého“ známého spisovatele, kterého jsme znali z Biomanželky. Nová kniha sice zdaleka nešlape na paty jeho nejznámějším knihám, které byly zfilmovány, ale příběh má hlavu a patu a je čtivý.
 
Proč má Leopold nařízená psychiatrická sezení? Co se stane, když Leopold poprvé v životě zavítá jako doprovod své manželky, své milenky, jejich kamarádky a své tchýně na Sázavafest? Je Leopold opravdu tak zdvořilý? Jak dopadne jeho vystoupení před studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě, které se koná druhý den? Už od prvních stránek tušíte, že se na festivalu seběhlo něco, co nemělo, a tahle zvědavost vás nutí číst dál a dál.
 
„Úsměv a povzdech. Dvojsložkové manželské lepidlo. Vděk a výčitky. Radost a smutek, říká si Leopold. Úsměv své ženě krátce oplatí, ale raději mlčí. Pátrat po příčinách manželčina povzdechu by byla školácká chyba, to je mu naštěstí jasné. Takové hrubky pětapadesátiletí, ženatí muži nedělají.“


úterý 14. července 2020

Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)

„Nečekala totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má zpoždění.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
 
Eva je mladá žena, která bydlí s rodiči, jež vlastní restauraci, v níž její otec vaří a matka obsluhuje hosty, ale blíží se její zásnuby. Nikdo netuší, jak se jejich život náhle změní poté, co Eva přijme nabídku tlumočení při procesu s válečnými zločinci. Její snoubenec, ale i rodiče jsou proti, ale ona má svoji hlavu a jako by tušila, že to těm lidem dluží. Co když ale otevře staré rány a na povrch vyplují tajemství, která měla zůstat skryta? Nejen její rodiče cosi tají, ale i její sestra, i snoubenec mají své kostlivce ve skříni. Vydrží Evin vztah všechny překážky? Dokáže odpustit svým rodičům? Do ruky se vám dostává kniha se silným příběhem.
 
„Mladý soudce usedl. Utnutí jeho hlasu přišlo tak nečekaně, že zavládlo absolutní ticho. Nikdo si ani neodkašlal. Všichni tam seděli, jako kdyby tady a teď mohl veškerý život skončit. Eva cítila, jak jí uprostřed zad vytryskla kapka potu a stéká až k zadku. Měla za to, že už nikdy nebude moci mluvit a dýchat. Ale trvalo to jen krátce. Pak se ze všech stran ozvalo šuškání.“




čtvrtek 2. července 2020

Nevěra se nevyplácí (recenze knihy Jeden z nás – Shari Lapena)

„Chlapec sedí na posteli, ani nemukne, protože netuší, jak by to vysvětlil. Dělá to kvůli zábavě, vzrušení. Baví ho chodit do cizích domů a nabourávat se lidem do počítačů. To se jí ale neodváží prozradit. Stejně by ale mohla být ráda, že aspoň nebere drogy.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Jakmile jsem zjistila, že spisovatelce Shari Lapena v nakladatelství Kalibr vychází další kniha, věděla jsem, že si ji nenechám utéct. O tom, že autorka thrillery umí, jsem se přesvědčila již po přečtení jejích prvních knih. Do povědomí českých čtenářů vstoupila strhujícím thrillerem Manželé odvedle (recenze), následovala kniha Někdo cizí v domě (recenze) a v loňském roce vyšel tak trochu detektivní thriller Nevítaný host (recenze). S každou další knihou je autorčin styl lepší a napínavější.
 
Ve zdánlivě poklidné čtvrti na předměstí New Yorku se ztratí žena, její manžel žije v domnění, že vyrazila na víkend s kamarádkou, ale poté, co se nevrátí domů, nahlásí její zmizení s atává se podezřelým číslo jedna. Mezitím si jeden teenager krátí dlouhé chvíle slíděním v domech sousedů. Co se stane, když na to jeho matka náhodou přijde? Co mladý muž u sousedů zjistil? Může se podařit toto tajemství utajit? Jaký kolotoč se rozeběhne po nalezení mrtvoly ženy? Kam až může dojít nevěra? Autorka si pro nás připravila opravdu skvělý a zvraty nabitý thriller. Při čtení pomalu nebudete stíhat přemítat stránky a s další a další kapitolou bude čím dál těžší knihu, i na malou chvíli, odložit.
 
„Je to hrozné, uvažuje, když vychází z domu. Někdo zavraždil ženu od nich z ulice. Nemůže na to přestat myslet.“




úterý 19. května 2020

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.




pátek 15. května 2020

Zemřít jako rytíř (recenze knihy Boj slepého krále – Jaromír Jindra)

„Už dávno se do Čech žádný nepřítel neodvážil, vlastně po celou dobu, co je králem Jan Lucemburský. Je to zvláštní a pro mnohé i nepochopitelné, že země, jejíž panovník se toulá po nejrůznějších bojištích Evropy nebo usedá u bohatě prostřených stolů vladařů velkých i malých, prožívá snad nejdelší období míru.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Boj slepého krále je čtvrtou knihou ze série Sny umírají s králi. Jedná se o historickou sérii věnovanou období nástupu Lucemburků na český trůn a jejich vlády. Autorem je českobudějovický rodák Jaromír Jindra, který se psaní beletrie začal naplno věnovat v posledních několika letech. Již jako chlapec psal povídky a po studiu pracoval jako redaktor krajského deníku a zároveň publikoval odbornou literaturu z oblasti filumenie, která je jeho velkým koníčkem, a této činnosti se věnuje dosud. Jaromír Jindra nepíše jen pro dospělé, ale napsal i knihu pro děti, a to Příhody Myšáka Myšulína z Myšova (recenze).
 
Jan Lucemburský stále více a více ztrácí zrak, zdá se, že mu lékaři nedovedou pomoci, jeho naděje se upíná k francouzským lékařům. Při cestě do Francie se s doprovodem zastaví na hradě Vildštejn, který za dobré služby věnoval Matouši Rozoumkovi, kterého známe již z předchozích knih. Ve Francii se Jan setkává se svým synem Karlem, je zajímavé sledovat jejich vztah, kdy Jan se cítí synem ohrožen a zároveň by mu chtěl zajistit postavení, které upevní jeho moc do budoucna. V knize se odvíjejí dvě dějové linie, jedna je věnována právě Janu Lucemburskému a ve druhé sledujeme osudy Matouše Rozoumka a životy „obyčejných“ lidí na hradě Vildštejn. Tyto dvě linky se v příběhu několikrát protnou, a tak se spolu s Janem Lucemburským a jeho synem Karlem vydáváme do bitvy u Crécy, kam ho následuje i Matouš Rozoumek. Pokud jste nechyběli v hodinách dějepisu, tak jistě víte, jak bitva dopadla, a co znamenala nejen pro české země. A co Matouš Rozoumek? Vrátí se z bitvy?
 
„Ve stejné chvíli se mu prodrala na povrch mysli myšlenka jiná, pod kterou se jeho osobní tragédie stávala zcela nicotnou: Co bude s jeho Českým královstvím? Jakou váhu může mít země, které vládne slepý král? Vrhnou se na ni všichni sousedé a každý si z ní urve, co se dá…“




sobota 14. dubna 2018

Neopouštěj mě (recenze knihy Někdo cizí v domě – Shari Lapena)

Někdo cizí v domě, autorka Shari Lapena, vydal Knižní klub, Praha 2018, 272 stran

„Když Karen Kruppovou předevčírem večer přivezli, byla dezorientovaná, upadla do bezvědomí a zas se probírala. Zdálo se, že neví, kdo je, nedokázala jim říct, jak se jmenuje. Byla rozrušená a neustále opakovala něčí jméno, má pocit, že mužské.“

Po autorčině prvotině, Manželé odvedle (recenze), která rozpoutala velký humbuk a zájem čtenářů, přichází autorka s dalším thrillerem a rozhodně se máte na co těšit. Po přečtení obou knih bych novinku Někdo cizí v domě ohodnotila ještě o stupínek lépe. Autorka si opravdu dala záležet, vymyslela skvělou zápletku a konec knihy ji dovedl k dokonalosti. Myslím, že takový konec nikdo z nás nečekal.

Karen je něco málo přes třicet let, je šťastně vdaná a žije svůj idylický život, až do jednoho večera, kdy zběsilou jízdu autem zakončí nárazem do sloupu a následně ztratí část svých vzpomínek. Její manžel Tom, který se ten večer po cestě domů někde zdrží a když dorazí k domu, zjistí, že Karen není doma a celý dům vypadá jakoby ho opustila před chvílí a dokonce zapomněla zamknout, nevzala si kabelku ani mobil. Tom dostane strach, netuší, kde žena může být, proto se obrátí na policii a hned po chvilce u něho zvoní policista a Tom se dozví, že Karen leží v nemocnici. A to není vše, je nalezena mrtvola neznámého muže, případu se ujímá detektiv Rasbach, kterého známe již z první knihy. Kam povedou stopy? Kdo bude podezřelým číslo jedna? Jaká tajemství před sebou mají Karen a Tom? Jejich vztahy se ještě více zamotají, když se mezi ně vloží jejich sousedka Brigid. A co se to děje v jejich domě? Karen má pocit, že nejsou doma sami. Vezměte do ruky tuto knihu, čeká vás parádní jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky.

„Ježíši, Karen, co se děje?“ ptá se Brigid. „Jsi bílá jako stěna.“
„Někdo byl v domě,“ řekne Karen.“

Autorka vytvořila skvělý thriller, který vám nedá vydechnout. Je v něm tolik náznaků, tolik nezodpovězených otázek a poté, co se dozvíte pravdu, zůstanete zírat s pusou otevřenou a říkat si, to jako vážně? Tato kniha vás přiměje se zamyslet nad tím, zda víte, s kým večer uléháte do postele a s kým ráno vstáváte.

Karen mi byla od počátku sympatická, soucítila jsem s její ztrátou paměti a poté, co se vše ještě zkomplikovalo a na scéně se objevil detektiv Rasbach, jsem byla na její straně, i když červíček pochybností hlodal. Zato Brigid jsem nemohla vystát, za to, jak se zachovala ke Karen a Tomovi. No a konec knihy mě tak zaskočil a přiměl všechny mé názory znovu přehodnotit. Je opravdu tak těžké vyznat se v lidech?

O tomto thrilleru bych řekla, že je strhující, dechberoucí a i když vám bude připadat, že se zdánlivě nic moc neděje, vaše fantazie bude pracovat na plné obrátky a budete si procházet jednotlivé varianty možného rozuzlení. A upřímně vám říkám, že vaše snaha bude nakonec marná. Autorka si připravila opravdu nečekaný konec a docela by mě zajímalo, jak to bylo dál.

Touto knihou se Shari Lapena posunula zas o krok dál a je vidět, že dokáže čtenářům zamotat hlavu, dokáže jim pomalu servírovat indicie, ale nikdy je nenechá nahlédnout pod pokličku dříve, než sama bude chtít. A to se mi na jejích knihách líbí.

„Tom si najednou připadá slabý v kolenou. Srdce se mu zprudka rozbuší. Potřebuje si sednout. Uvědomí si, že něco takového čekal. V hloubi duše věděl, že za tímhle vším je něco víc. Připadá mu, jako by někde otevřel nesprávné dveře a ocitl se v nějakém jiném životě, který nedává žádný smysl a všichni se v něm vydávají za někoho jiného.“

Knihu doporučuji milovníkům thrillerů, těm, co si rádi lámou hlavu a těm, co mají rádi překvapivé konce. V této knize najdete lásku, strach, tajemství a vychytralost. A pokud se vám líbili Manželé odvedle, tahle novinka se vám bude líbit ještě víc.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka již pracuje na další knize.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



úterý 7. listopadu 2017

Může jeptiška zachránit Karla Velikého? (recenze knihy Slon pro Karla Velikého – Dirk Husemann)

Slon pro Karla Velikého, autor Dirk Husemann, vydala Euromedia Group, a.s. – Knižní klub, Praha 2017, 407 stran

„Karel Veliký se odvážil udělat první krok a pověřil svého židovského rádce Izáka diplomatickou misí v Bagdádu. Byl to delikátní úkol, který hrozil tím, že otřese samotnými základy francké říše – císař poslal chalífovi dary. Dary pro nepřítele. Pro muže, který celé křesťanstvo považoval za ztělesnění ďábla.“


Po knize Slon pro Karla Velikého jsem pokukovala již od jejího vydání, upoutala mě nejen obálka s krásně vykresleným slonem, ale i anotace, která slibuje zajímavý příběh podložený skutečnou událostí. Díky knihkupectví Megaknihy.cz jsem si tento nádherný historický román mohla přečíst.

Autor nás zavede na počátek 9. století našeho letopočtu, kdy v čele Fancké říše stál císař Karel Veliký a arabský svět ovládal chalífa Hárún ar-Rašíd a mezi nimi stála Byzancká říše, která byla předmětem jejich zájmu. Jako mírové poslání vyslal chalífa z Bagdádu procesí s dary pro Karla Velikého. Nejdůležitějším darem a poslem míru byl slon Abúl Abbás, v čele procesí stál Izák z Kolína, Žid, a doprovod mu dělali čtyři Arabové. Po cestě se k nim připojil otrok Thankmar, kterého Izák zachránil před jistou smrtí. V jedné dějové linii tedy sledujeme osudy mírového putování za Karlem Velikým a v další dějové linii se nám promítají osudy jeptišky Immy a novicky Adelindy, jež nešťastná událost vyhnala z kláštera a ony se vydaly také po stopách Karla Velikého, aby doslova zachránily budoucnost Francké říše.

„Nechci tě kárat, protože jsi v nebezpečné situaci zachoval chladnou hlavu. Ale Arabové najdou způsob, jak se vymanit z pavijských řetězů. I kdyby si to sebevíc přáli, nemohou pomýšlet na návrat domů do Bagdádu, dokud jsi naživu. Přivolají na nás ohnivou smršť. Jejich jediným posláním je tvoje smrt.“

Jak jsem již uvedla, kniha je historickým románem, a putování slona do Francké říše je historicky doloženou událostí, také Izák z Kolína je doloženou osobou, která průvod vedla. Období, v němž se děj odehrává, bylo plné nepokojů a možnost války visela ve vzduchu. Karel Veliký, který před nedávnem rozprášil Sasy, měl vyhrocené vztahy se Saracény, ale vše vypadalo, že je na dobré cestě k míru, kdyby někdo netoužil se Karla Velikého zbavit. Podaří se Izákovi dopravit slona ke Karlu Velikému? Stihne sestra Imma včas varovat Karla Velikého? A kdo touží po jeho smrti? Vezměte si do ruky tuto knihu a najděte v ní odpovědi.

Je to drsný a místy syrový příběh z doby, kdy každý musel bojovat o svůj život a nikdo si nebyl jistý dne ani hodiny. Autor skvěle vykresluje atmosféru doby, máte pocit, jako byste stáli po bohu otroka Thankmara, či s ním jeli na hřbetě slona Abúl Abbása. Autor příběh okořenil špetkou lásky, která i přes odloučení trvala třicet let. Avšak pokud si myslíte, že se spisovatel bude snažit zalíbit čtenářům a vše dopadne dobře, budete zklamáni. Myslím, že to, jak příběh končí je realistické zobrazení toho, jak by to v té době mohlo dopadnout.

„Bagdád! Jak nádherné město! Muži opouštějí své ženy, jen aby mohli alespoň jednou projet jeho branami. Ulice se tam dvakrát denně oplachují. V noci tisíce olejových lamp osvětlují cesty. Nejmoudřejší učenci bádají v nádherných laboratořích a rozmnožují vědění Hárúna ar-Rašída. Neexistuje tam chudoba, utrpení ani hlad a leckdo věří, že hvězdy v noci prší na palác, aby chalífovi darovaly světlo. Arabia felix – šťastná Arábie, tak sami nepřátelé islámu nazývají tuto zemi.“

Při svém putování narážejí všichni zúčastnění na řadu překážek, často jim jde o život, a to dělá příběh napínavým až do poslední stránky. V románu vystupuje řada postav, ale nebojte se, že byste se v nich ztráceli.

Kniha je velmi čtivá a příběh originální. Autor ho rozdělil do třiceti kapitol, které jsou různě dlouhé. V závěru knihy vše vygraduje a vy budete zatínat pěsti, aby vše dobře dopadlo.

Kniha vyšla u Knižního klubu v edici Světový bestseller a já si myslím, že si toto označení právem zaslouží. Nechybí v ní láska, napětí, boj o život, odvaha, ale i zmar, že ne vždy dopadne vše tak, jak bychom si přáli.

„Měli jsme společný úkol, ale vy jste v něj nikdy nevěřil. Proč asi? Protože jste podle mého názoru nic nepochopil. Hárún ar-Rašíd nás nevyslal jen proto, abychom Karlu Velikému přivezli dary. Slon, vodní hodiny, všechny ty drahocenné látky a vůně byly jen přívažkem, jak učinit zadost zdvořilosti. Skutečné mírové poselství však představujeme my sami: muslim Mazruq al-Atar, Izák coby dítě Izraele a Thankmar, Germán modlící se ke starým bohům. Celý kvartet by doplnil sám Karel Veliký jako křesťan. Čtyři náboženství, čtyři kultury, a přesto z jednoho jediného kmene. To si měli všichni uvědomit, to měli spatřit všichni pochybovači. Vnitřní klid a mír, příteli, nezakoření v hromadě poházených zbraní. Vnitřní klid a mír vzkvétá jen v nás samotných.“

Knihu doporučuji milovníkům historických románů, těm, co si rádi přečtou příběh zachycující věrohodný obraz doby a všem, co mají rádi ta majestátní zvířata, která v době, kdy se děj odehrává, naháněla všem hrůzu a lidé v nich spatřovali ďábla.

Moje hodnocení je 100 %.

A pokud se vám autorovo vyprávění zalíbí, mám pro vás dobrou zprávu, ještě v letošním roce mu vyjde další kniha, která nese název Zloději hedvábí a já si ji už dávám na svůj seznam přání.


Knihu Slona pro Karla Velikého si můžete zakoupit zde.

středa 3. května 2017

Tajemství vyplouvají napovrch (recenze knihy Manželé odvedle –Shari Lapena)

Manželé odvedle, autorka Shari Lapena, vydalo nakladatelství Knižní klub, Praha 2017, 272 stran

„Obrazovka je rozbitá – před pár dny jí přístroj upadl a Marco se ještě nedostal k tomu, aby ho vyměnil - , ale zvuk pořád funguje. Náhle se jí zmocní pochybnosti, cítí, jak je to celé špatně. Kdo odejde na večírek k sousedům a nechá svoje miminko v domě samotné? Jaká matka by tohle udělala? Cítí, jak na ni dosedá známý mučivý pocit – ona není dobrá matka.“

O této knize nešlo neslyšet, myslím, že její pozornosti neunikl žádný čtenář a i většina nečtenářů. Nemohla jsem odolat a musela jsem se sama přesvědčit, že ta kniha je fakt úžasná. A za mě říkám ano. Pokud ještě váháte, určitě si ji přečtěte.


Co by se mohlo stát, když rodiče nechají půlroční Coru doma spát v postýlce a vyrazí k sousedům na narozeninový večírek, když chůva nemůže přijít? Vezmou s sebou chůvičku a každou půl hodinu ji zajdou zkontrolovat. Jaké je však jejich zděšení, když před půl druhé přicházejí domů a vchodové dveře jsou pootevřené, Anne a Marco spěchají do jejího pokojíčku, avšak tam na ně čeká jen prázdná postýlka. Jejich uzlíček štěstí, jejich jediné dítě, jejich malá holčička je pryč. Kdo za to nese vinu? Jak se to stalo? Kdo ji unesl? To vše se jim, ale i vám začne honit hlavou. A začíná kolotoč pátrání a výslechů. Detektiv Rasbach věří, že případ vyřeší, ale jestli je dítě ještě na živu, to neví nikdo z nich.

„Anne cítí svůj výkřik uvnitř hlavy, i jak se odráží od stěn – ten křik je všude. Potom zmlkne a stojí před prázdnou postýlkou strnule, s rukou na ústech. Marco šátrá po vypínači. Oba zírají na prázdnou postýlku, kde má správně být jejich miminko. Není možné, aby tam nebylo.“

„Rasbah se za ním dívá a sbírá síly k tomu, co ho čeká. Případy únosů dítěte jsou vždycky obtížné. Mimo jiné vyvolávají mediální humbuk. A skoro nikdy nekončí dobře.“

Musím přiznat, že kniha mě chytla hned od začátku, jakmile Cora zmizela, nedokázala jsem si v hlavě přestat přehrávat, kdo by to mohl udělat, a těch podezřelých bylo dost. Asi tak v půlce knihy přijde autorka s jedním odhalením a vy si řeknete, tak takhle to bylo, jenže v další kapitole na vás čeká další zvrat a vám se zas vrátí původní neklid. Kde je Cora a kdo za tím stojí? A těch nečekaných zvratů je v knize víc. A konec vás určitě dostane.

„Kéž by jen uměla vrátit čas. Kdyby měla svoje děťátko zase zpátky, byla by tak vděčná, tak šťastná, že by určitě už nikdy v životě žádné deprese neměla. Radovala by se z každé minuty strávené s dcerou. Už by si víckrát na nic nepostěžovala.“

Rodiče Cory, Anne a Marco, jsou prvními podezřelými. Kdo jiný, vždyť ve většině případů to tak je. Navíc Anne trpí poporodní depresí. Mohla Coře ublížit a manžel ji kryje?

Anne je křehká a zranitelná. Ale i ona má svá tajemství, o kterých Marco nemá tušení. A Marco má těch tajemství snad ještě víc. Úkolem detektiva je vše odhalit, rozmotat to klubko nití a najít ten správný konec a rozplést tento složitý případ, kdy ze začátku chybí motiv, svědků je pomálu a důkazů ještě míň. Jestli se to povede, zda je Cora stále na živu, si samozřejmě přečtete sami.

„Bezcílně bloumá po domě a myslí na Coru. V duchu ji vidí mrtvou někde v popelnici, prolezlou červy. Vidí ji v mělkém hrobě v lesích, zvěř ji vyhrabala a teď ji ohlodává. Vzpomíná na články o tracených dětech, které čítala v novinách, Nemůže tu hrůzu dostat z hlavy. Je jí nevolno, cloumá s ní panika. Podívá se na sebe do zrcadla, oči má vytřeštěné.“

Slibuji vám napětí od začátku až do konce, věřte, že knihu nebudete chtít odložit, dokud nedočtete. Styl autorky a kratší kapitoly vám to zkrátka nedovolí. A bude vás hnát vlastní touha dozvědět se, jak to bylo, proč se to stalo, a i když třeba začnete tušit, kdo za tím stojí, neodhalíte proč. Autorka pro vás má nachystanou řadu překvapení a pěkně si s vámi bude pohrávat.

Moc se mi líbilo, jak autorka zachytila psychické rozpoložení všech postav, především Anne, která má psychické problémy a začne pochybovat nad sebe samou.

Tento psychologický thriller vřele doporučuji všem. Jen pozor vy, co máte doma malé děti, nebo co příchod potomka právě očekáváte, pro vás by tato nejhorší noční můra všech rodičů mohla být příliš silným šálkem kávy.

Kdybych mohla, dám knize více než 100 %. Pro mě to byl opravdu silný zážitek. Autorčina prvotina se opravdu vydařila a budu netrpělivě vyhlížet další knihu, snad se brzy dočkáme českého překladu. Druhá kniha ponese název A stranger in the house a v originále by měla  vyjít koncem července letošního roku. Název zní víc než slibně.