Jak hluboké je pomyslné dno? (recenze knihy Cesta do blikajícího pekla – Šárka Medková)

Cesta do blikajícího pekla, autorka Šárka Medková, vydalo nakladatelství Pointa, Praha, 2022, 152 stran

„Tak to je konec!
Pohled do úplně prázdné peněženky mě srazil na dno. Ta hnusná bedna mi opět ukázala svou převahu. Měla jsem pocit, že se mi ten zlověstně blikající stroj vysmívá.“

Dle slov autorky se ne vše, co se v knize odehraje, doopravdy stalo, ale přesto více než polovina příběhu je inspirována skutečností, přímo zážitky samotné autorky Šárky Medkové, která se rozhodla jít se svou kůží na trh, a ve své prvotině Cesta do blikajícího pekla nám dá nahlédnout do života gamblerky, kterou „kamarádi“ přivedli na scestí – do spárů blikajících automatů a temných heren lákajících svými jackpoty.
 
Milena je spořádaná žena, manželka a matka dvou malých synů, a také zaměstnankyně banky, a přesto podlehne závislosti, závislosti na hracích automatech poté, co ji do tohoto světa přivedou její přátelé, ale dá se o nich takto vůbec hovořit? V tu chvíli se začne roztáčet pomyslný kolotoč, kolotoč občasných výher, ale především proher. A Milena časem nemyslí na nic jiného než, na co se vymluvit, aby mohla jít zas hrát, a kde sehnat další peníze, kterými by nakrmila ty hladové bedny, časem zabředává do dalších lží a její závislost je silnější než její racionální uvažování. Je v tom zkrátka až po uši. Kam je až schopná zajít? A co její rodina? Jaké dopady má její závislost na její okolí? Kdy to vše praskne? Kdo jí pomůže se zvednout ze dna? Podaří se jí nadobro zavřít vrátka do blikajícího pekla a zahodit klíč? Čeká na vás opravdu velmi silný příběh, v němž každý z nás může najít poučení.
 
„Svět, který jsem předtím neznala, mě přijal s otevřenou náručí. Svět velkých peněz, ale i velkých proher. Tam, kde člověk spadne do bahna až po špičku nosu, ale z posledních sil mává poslední stovkou a chce hrát dál. Ten večer jsem si domů donesla tři tisíce a zapřísahala jsem se, že už tam nevlezu.“
 
Autorka svoji knihu začíná slovy „Tak to je konec!“, i přesto že je to teprve začátek, začátek knihy, i začátek následujících a čím dál víc se prohlubujících problémů hlavní hrdinky. Milena svádí velký psychický boj, boj mezi rozumem a touhou. A autorčin ničím nepřikrášlený styl psaní dodává příběhu ještě na větší síle. Musím přiznat, že mě kniha naprosto pohltila, a vždy když jsem se do ní začetla, přestal pro mě okolní svět existovat a já občas i s očima navrch hlavy otáčela stránku za stránkou. Rozsahem knihy je to taková malá jednohubka, ale obsahem je to pořádné sousto, po kterém vás přejde chuť si někdy s něčím podobným začít.
 
Autorka zvolila téma, které je pro český knižní svět ojedinělé, a podala ho velmi čtivě a poutavě. Kromě vnitřního souboje hlavní postavy sledujeme i několik vyhrocených scén a napínavých okamžiků a doufáme, že to už bude tou pomyslnou tečkou, která přivede Milenu k rozumu.
 
„Rozum se marně snažil vydolovat ve mně ještě kousek zodpovědnosti. Nevzdávej to, našeptával mi druhý hlas. Tenhle mě pronásledoval čím dál častěji a byl hlasitější. Získal mou duši jako peklo. Blikající peklo.“
 
Během čtení mě několikrát napadlo, zda je opravdu možné, aby závislost vítězila nad láskou, nad morálkou, nad vším tím dobrým, co v sobě člověk má a zaslepila ho natolik, že nebere ohledy na své blízké a je schopný je opakovaně klamat, zraňovat a myslet jen na svoji touhu.
 
Ke komu jsem měla velký obdiv, byl manžel Mileny, myslím, že není tolik mužů, kteří by se k takovým problémům postavili tak jako on.
 
„V červnu se mi totiž dařilo. Nazvala jsem ho měsícem výher. Protože jsem nechodila do práce, stíhala jsem spoustu věcí. Obstarat domácnost, vyzvedávat Matěje ze školky a ještě si chodit zahrát.
A byla jsem stále v plusu. S peněženkou plnou tisícovek jsem zvládala všechno. Gambling se stal příjemnou výdělečnou činností, a hlavně bezpracnou. Myslela jsem si, že takhle už to bude šlapat napořád. Já trubka. Naivní. Hezky husičku krmili a krmili, aby později udělali šmik.“
 
Je dobře, že autorka otevřela toto téma, protože řada lidí žije v domnění, že jich se to netýká, obzvlášť když mají dobré rodinné zázemí či postavení v práci. A nemusí to být zrovna automaty, které člověka polapí do svých sítí, protože těch možných lákadel, které odvádějí člověka od rodiny či ruinují rodinný rozpočet, je mnohem více a kolikrát nejsou vidět na první pohled a než si člověk svoji závislost přizná, je v tom mnohdy až po uši.
 
Tento velmi čtivý příběh, který nám může otevřít oči a varovat nás, bych doporučila všem čtenářům, kteří již překročili věkovou hranici plnoletosti, protože každý z nás si z něho může vzít něco pro sebe.
 
„Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!“ vzpomněla jsem si na mou oblíbenou píseň.“
 
Děkuji autorce Šárce Medkové, že našla odvahu a prostřednictvím tohoto příběhu nám odhalila nástrahy „blikajícího pekla“. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Pět zázraků jako podmínka pro návrat (recenze knihy Kde se les dotýká hvězd – Glendy Vanderahová)

Kde se les dotýká hvězd, autorka Glendy Vanderahová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno, 2022, 360 stran

„Chtěla bych vědět, jak se jmenuješ.“
„Vždyť už jsem ti to řekla,“ namítla dívka.
„Prosím tě, řekni mi svoje opravdové jméno.“
Dívka si mlčky položila hlavu na polštář a stulila se do klubíčka.
„Ať už se stalo cokoliv, jsou lidi, co ti s tím dokážou pomoct.“
„Já už to nechci dál poslouchat. Štve mě, že mi nechceš věřit.“
„Tak se mnou musíš víc mluvit.“
Dívka si přitáhla pod nos kadeř vlasů. „Tvůj šampón krásně voní.“
„Nesnaž se změnit téma.“
„Nemám žádné téma.“
„Nemůžeš před tím pořád jen utíkat.“
„Taky neříkám, že to je napořád. Pět zázraků a zase zmizím.“

Když jsem poprvé uviděla obálku knihy Kde se les dotýká hvězd, byla jsem rozhodnutá, že si knihu přečtu. Nestává se mi, abych se pro knihu rozhodla kvůli obálce, vždy je pro mě nejdůležitější anotace. U tohoto románu jsem měla trochu obavy, protože po přečtení anotace jsem si nebyla jistá, zda příběh nevpluje tak trochu do žánru sci-fi, či fantasy. Ale i přesto mě krátké představení knihy velmi oslovilo tím, v jakém prostředí se děj odehrává a především tajemstvím, kterému jsem chtěla přijít na kloub. A těch tajemství, které autorka postupně odhalí je mnohem víc.
 
Joanna je mladá vědkyně, která má za sebou těžké životní období a také bolavou ztrátu nejbližší osoby ve svém životě, své matky. Aby nejen sobě, ale i svému okolí dokázala, že svůj boj vyhrála, navrací se ke své práci a v poklidné venkovské oblasti sleduje hnízdění ptáků. Její klid však naruší nečekaný příchod malé dívky, která ji nevyvede z míry pouze svým zjevem, ale i tím, co o sobě tvrdí. A stejně jako Joanně, tak i vám se v hlavě začnou objevovat otázky. Kde se tady Ursa vzala, proč ji nikdo neshání? Je to jen dívka s bujnou fantazií, nebo by na jejích slovech mohlo být něco pravdy? Co vše může dát jedno malé dítě do pohybu? Jak ovlivní své okolí? Bude to těmi jejími kvarky? Nebo se za vším skrývá racionální vysvětlení? Tento zdánlivě poklidný příběh, kdy máte pocit, že se nic převratného neděje, avšak jste stále v jistém napětí, je velmi nevšedním a zároveň krásným a dojemným počinem začínající autorky.
 
„Lidi mívají pocit, že na takový věci musí něco říct, ale mně ještě nikdy nikdo neřekl nic, po čem bych se cítila líp.“
„Já vím. Přišel jsem na to, že naše řeč není tak pokročilá, jak si myslíme. Pořád jsme v podstatě opice, co se snaží vyjádřit svoje myšlenky skřeky, ale většina toho, co se snaží druhému sdělit, zůstává jen v jejich mozku, nevyslovená.“
 
Ačkoliv jsem ke knize přistupovala spíše zdrženlivě, protože jsem absolutně netušila, co mám očekávat a jak se příběh vyvine, tak jsem během pár úvodních stran zahodila své obavy a nechala se unášet autorčiným stylem psaní poháněna touhou dozvědět se, kdo je ta tajemná malá dívka Ursa. V příběhu se postupně objevují další postavy a autorka nám pomalu odhaluje i jejich tajemství, trápení a bolesti. A zároveň se mezi nimi rodí něco nového, vytvářejí se nová a silná pouta. Toto je především kniha o mezilidských vztazích, o různých nedorozuměních, která s sebou jejich složitost přináší, ale především o lásce, která často přichází v okamžiku, kdy ji nejméně čekáme. Bylo úžasné přihlížet tomu, jaký sled událostí vyvolá, když vám do života nečekaně vstoupí jedna malá bytost.
 
Kniha je velmi čtivá, a ačkoliv máte dojem, že se nic zásadního neděje, tak se pomalu schyluje k nečekanému a velmi dramatickému závěru, který přinese dlouho očekávané odpovědi.
 
„To by se líbilo mýmu tátovi.“
„Co?“
„Že máš vzpomínky na rodiče spojený s knížkou.“
To měla, a nejen s touhle. Nechala si většinu knih, které zůstaly po jejích rodičích, a četla si v nich každý večer před spaním, nebo když v noci nemohla usnout. Když četla, když se dotýkala těch samých stránek, kterých s kdysi dotýkaly ruce jejích rodičů, cítila, že jsou její otec a matka pořád s ní.“
 
Velmi se mi líbil vývoj postav, které nezůstávají statické, a dokonce překračují své stíny. Autorka stvořila příběh, který v nás vyvolává emoce, dojímá nás svojí silou a také nám ukazuje, že i zlé věci mohou nepřímo vyvolat mnoho dobrého. Rčení – Všechno zlé, je k něčemu dobré. – v této knize rozhodně platí.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají chuť si přečíst originální, nevšední příběh, který je velmi výjimečný, a přesto by se klidně mohl odehrát.
 
„Říkala, že si musím uvědomit, že za hranicema mýho smutnýho kousku světa je úžasnej a obrovskej vesmír.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA, že jsem díky této knize přišla na jiné myšlenky. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Dejte dětem hádanku (recenze knihy Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky – Klára Trnková)

„Chodí v koruně, ale král není,
nosí ostruhy, ale rytíř není,
má šavli, ale husar není,
k ránu budívá, ale ponocný není.
(Kohout)“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Myslím, že se nespletu, když řeknu, že snad všechny děti mají rády hádanky, a většině to vydrží až do dospělosti. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá holka milovala, když mi mamka nebo babička dávaly hádanky, mnohé jsem zapomněla, ale ty nejhezčí si pamatuji dodnes. A díky knize Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky jsem si je mohla opět připomenout, včetně těch již zapomenutých, a zároveň poznat nové, které jsem ještě nikdy neslyšela.
 
Malá útlá knížečka, která padne tak akorát do ruky, v sobě ukrývá mnoho hádanek a také několik známých říkanek, především rozpočítávadel. Tematicky je rozdělena do čtyř ročních období. Hádanky jsou vztažené k běžným věcem kolem nás, ale i ke květinám, či zvířatům. Některé jsou snazší, jiné těžší. Aby hádání pro děti nebylo tak těžké, hádanky doplňují nádherné ilustrace Jiřího Trnky, které jim odpověď napoví, a když i tak nebudou vědět, tak pod každou hádankou je napsáno řešení. Pokud chcete procvičit bystrost a představivost svých dětí, tato knížka bude skvělým pomocníkem.

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz