Dva na lásku (recenze knihy Písnička pro Klaudii – Petra Langová)

Písnička pro Klaudii, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 232 stran

„Po celý zbytek dne jsem pomáhala Matějovi a Pavlíně, a i když bych tomu ještě včera nevěřila ani omylem, práce s dětmi mě začínala bavit čím dál víc. Sbírali jsme klestí a večerní táborák, učili se vázat námořnický uzel, házeli klacky dvěma rozdováděným voříškům, které si Miriam letos na jaře přivedla z útulku, a střídali se v mazlení pětice nádherných mourovatých koťat, ustavičně se nám motajících pod nohama.“

Kdy jindy než o prázdninách sáhnout po svěžím dívčím románu, který se odehrává uprostřed léta. Písnička pro Klaudii je autorčinou druhou knihou z kategorie young adult, která vás přenese do kulis letního tábora a v níž nechybí láska, kapka dobrodružství, ale i jedno tajemství.

Jak samotný název napovídá, hlavní postavou této letní oddechovky je Klaudie, které je čerstvých osmnáct a která patří do „lepší“ společnosti. Její přítel David, nebo-li Dave, je synem významného podnikatele, který právě oslavil padesátku. Na jeho oslavě se Klau poprvé setkává s Vítkem, o jehož existenci neměla tušení, avšak její nejlepší kamarádka Simča je do něho zamilovaná až po uši. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak Klaudii, díky jejímu mladšímu bráškovi Tobiášovi, zavedou na koňský tábor, v němž Vítek působí jako jeden z vedoucích. Je možné, že pobyt na letním táboře změní Klaudiiny dosavadní hodnoty? Jak dlouho ji Vítek bude vodit za nos? A jaké tajemství si střeží Klaudiina kamarádka? Čeká na vás ta správná dávka romantiky, emocí, špetka napětí a ten nejlepší konec.

„Teď už to nešlo zastavit. Ten pitomý vodopád slz, který mi vytryskl z očí a na okamžik mě úplně ochromil. Jako v transu jsem se zvedla a utíkala pryč. Co nejdál od táborového ohně, co nejdál od všech lidí. Najednou jsem přímo akutně toužila najít způsob, jak utéci i od sebe samotné. Od života, který vedu posledních šest let. V luxusním růžovém domku s úchvatnou zahradou, obklopená věcmi, které mi nepřinášejí vůbec žádnou radost.“

Na začátku knihy mi Klaudie nepadla moc do noty, ale vlivem okolností se hlavní hrdinka mění a vy si ji nakonec oblíbíte. A i když se to může zdát, tak ani Klaudie nepluje na pomyslném růžovém obláčku, jelikož celkem bojuje se svým otčímem Igorem. Největším sympaťákem celé knihy je tak trochu zakřiknutý Vítek, který to v životě neměl zrovna růžové. Vítek miluje koně, hraje na kytaru a zpívá, je to zkrátka kluk do nepohody. Ostatní postavy v knize působí reálně a uvěřitelně.

V knize se střídají kapitoly z pohledu Klaudie a z pohledu Vítka, což příběhu přidává na čtivosti a zajímavosti. Autorka nás po celou dobu udržuje v lehkém napětí, kdy doufáme, že se ty dva, na pohled celkem odlišné charaktery, dají dohromady.

Román je takovou milou letní jednohubkou, která mě přenesla do mého mládí, kdy jsem přečetla několik knih Lenky Lanczové.

Písničku pro Klaudii bych doporučila dívkám od čtrnácti let, ale i ženám, které chtějí zavzpomínat na své dospívání a znovu si připomenout období letních lásek.

Pokud se vám kniha bude líbit, určitě sáhněte i po autorčinu předchozím dívčím románu Prázdniny za trest (recenze), který je taktéž čtivý, a jehož hrdinové vám přirostou k srdci.

Děkuji autorce, že jsem se mohla přenést do svého mládí a znovu prožívat radosti i strasti dospívání.

Láska jako od Shakespeara (recenze knihy Prázdniny za trest – Petra Langová)

 Prázdniny za trest, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 2022, 176 stran

„S omluvným úsměvem jsem popadla svůj napěchovaný kufr a při výstupu z vlaku se o něj div nepřerazila. Někde v dálce zahřmělo, do obličeje mě uhodil studený vítr a poslední zbytky snu o Giuliovi, koktejlech a mořských vlnách byly definitivně pryč. No bezva. To nám ty prázdniny hezky začínají!“

Mé první setkání s autorčinou tvorbou proběhlo před téměř dvěma lety nad stránkami knihy Kde končí nebe (recenze). Již tehdy autorka vzbudila můj zájem a těšila jsem se na její další knihu. Nyní jí u nakladatelství Alpress v edici Klokan vyšel dívčí román Prázdniny za trest. Ačkoliv již dávno nejsem cílovou skupinou, jíž je kniha určena především, s chutí jsem si přečetla tuto letní romantickou oddechovku, která mě přenesla do dob, kdy mně bylo krásných sedmnáct tak jako je hlavní hrdince.
 
Měly to být ty nejlepší prázdniny, které odstartuje dokonalá dovolená u moře s nejlepší kamarádkou, jenže to by Anička či Annie, jak jí její kamarádi říkají, nesměla mít vroubek, kvůli kterému nakonec zamíří vlakem do jižních Čech k otci, který ji chce mít tak trochu pod kontrolou. A tím odstartuje její nové dobrodružství, naprosto jiné, než jaké si představovala. Čekají na ni noví kamarádi, nové zážitky a také láska. Zároveň ale ožívá minulost, i když tentokrát v nových souvislostech, kterým kdysi nemohla rozumět. Odpustí Annie svému otci, že od nich odešel? Najde si cestu k jeho nové rodině? Poslechne hlas svého srdce? Sice ještě není léto, ale pokud si chcete vyvolat atmosféru horkých letních dní a čas romantických lásek, tak tento příběh bude velmi osvěžující připomínkou.
 
„No tak proč mi najednou buší srdce až v krku, když se na toho cizího kluka dívám? Proč jsem celá rudá a nedokážu se ani pohnout? A proč on ze mě pořád nespouští oči…?“
 
Autorka napsala velmi čtivý, svěží, místy vtipný, ale také napínavý příběh. A ačkoliv pro mě byl občas děj předvídatelný, je v knize i mnoho nečekaných zvratů. A kdybych měla zlozvyk nervozitou kousat si nehty, tak věřím, že po dočtení knihy bych neměla, co si nalakovat. Závěr je naprosto strhující sled událostí, v nichž nám autorka zadrnká na romantickou strunu ještě více a my div nebudeme utírat slzy dojetí. Je to zkrátka příběh pro dospívající dívky, v němž nic nechybí a který se dle mého může postavit po bok úspěšných dívčích románů z pera Lenky Lanczové.
 
Líbil se mi také vývoj postav, především hlavní hrdinky Annie, která pomalu opouští svůj prvotní vzdor a přehodnocuje také svůj pohled na otce, a nejen na něho. Touží po lásce, zamiluje se na první pohled a v její mysli se probudí nejrůznější představy, jak už to v tomto věku bývá. Ale i v této oblasti čeká Aničku mnoho zvratů. V knize najdeme nejen kladné postavy, ale i záporáky, kterým je lepší se vyhnout obloukem.
 
„Ty Annie… říkám si, jestli bys třeba…“ začal rozpačitě koktat a já cítila, že na mě jdou mdloby, „…jestli by ti nepomohlo, kdybychom si spolu ten scénář… no…“ Uhnul pohledem. „Nešla by ses večer projít?“
A moje zuřivě bušící srdce se v tu ránu zastavilo.“

Příběh autorka zasadila do fiktivní vesničky v jižních Čechách, nad níž stojí hrad Lansberk, který je také dílem autorčiny fantasie, stejně jako pověst, která se k němu váže a kterou se rozhodli ztvárnit mladí amatérští herci. Tento autorčin nápad je takovou nitkou celého příběhu, která se odvíjí zdánlivě na pozadí, ale dodává celému příběhu další podstatný romantický rozměr a je velmi spjata s hlavní postavou.
 
Knihu bych doporučila všem dospívajícím slečnám, které ho budou číst se stejným zapálením jako starší ročníky četly již zmiňovanou Lenku Lanczovou a jimž bude hlavní hrdinka velmi blízká. Ale věřím, že příběh si s chutí přečtou i ženy, co už jim -náct dávno není, ale rády se do té doby přenesou nad stránkami knihy. Není to pouze příběh o prvních láskách, ale také o rodinných vztazích, přátelství, důvěře i hledání svého místa v životě.
 
„Najednou si uvědomíme, že jsme dávno přestali tancovat. Že stojíme uprostřed parketu a že už vůbec na ničem nezáleží. Jenom na tom, aby ta chvíle trvala navždycky. Aby mě dál držel v náruči a líbal, pořád a pořád líbal… ano, přesně takhle…“
 
Děkuji autorce Petře Langové, že jsem se alespoň v myšlenkách mohla na chvíli vrátit do svých mladých let, kdy mi mé starosti, které se zpětně jeví jako malicherné, připadaly stejně tak velké, jako jsou pro mě ty současné. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Dokáže jí odpustit? (recenze knihy Všechno, úplně všechno - Nicola Yoon)

Anotace:

Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla.

Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.

Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa.

Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).

Po přečtení anotace jsem zatoužila se dozvědět, zda hlavní hrdinka, která je vážně nemocná, obětuje svůj život lásce a touze opustit bezpečí domova. Anotace je natolik poutavá a vyvolá ve vaší hlavě tolik otázek, že si tuto knihu z kategorie young adult literatury budete chtít přečíst, ať už vám je sedmnáct nebo třeba již přes třicet.

„V podstatě to znamená, že jsem alergická na svět. Cokoli mi může přivodit nějakou těžkou nemoc. Třeba nějaká chemická látka přidaná do čistícího přípravku, kterým by někdo utřel stůl a já bych se ho dotkla. Nebo něčí parfém. Exotické koření v nějakém jídle, které bych snědla. Mohla by to být jedna věc, nebo taky klidně všechny nebo žádná... nebo něco úplně jiného. Nikdo nezná spouštěče, ale následky jsou známé. Máma říkala, že když jsem byla mimino, málem jsem umřela.“

Jak jsem nedávno v jedné recenzi přiznala, young adult literaturu čtu velmi zřídka, ale budu to muset přehodnotit, a to nejen proto, že s těmito knihami se člověk vrací do mládí, ale i proto, že v tomto druhu literatury můžete najít opravdu skvělou četbu i pro vyšší věkové kategorie.

Prvotina Nicole Yoon vás chytne za srdce hned od první stránky.  Dívka Madeline je vážně nemocná, je to takzvané dítě bubliny,  celý svět je pro ni nebezpečný a venku byla naposledy, když jí bylo asi tak půl roku a od té doby nikdy. Žije se svojí matkou ve speciálně upraveném domě v Los Angeles. O bratra a otce přišla, když byla ještě malé miminko. Žije uzavřená před světem, má ošetřovatelku Karlu, vzdělává se přes počítač. Vše se ale brzy změní, když se do protějšího domu nastěhuje Olly.  Madeline se zamiluje a přemluví Karlu, aby porušily matčina pravidla, a ona se s Ollym mohla setkat tváří tvář. Madeline ochutná zakázané ovoce a chce stále víc. Co se stane, když jednou vyběhne bezmyšlenkovotě z domu, aby chránila Ollyho před jeho otcem, který ho v opilosti napadne? Vezměte knihu a čtěte.

„Jenomže vrátit se ke starému způsobu života je obtížné, když neustále slyším zvenku nějaké zvuky. Všímám si věcí, kterých jsem si předtím skoro nevšímala. Slyším, jak vítr rozechvívá stromy. Slyšímpo ránu cvrlikat ptáky. Vidím protáhlé obdélníky slunečního světla, které během dne proklouznou zavřenými okenicemi a roztahují se po celém pokoji. Můžete podle nich určovat, kolik je hodin. Ať se snažím od světa izolovat sebevíc, vypadá to, že je neuvěřitelně odhodlaný ke mně tak jako tak proniknout.“

Věřte, že vás kniha pohltí a budete doslova hltat slovo za slovem, větu za větou, stránku za stránkou a najednou budete na konci a bude vám to líto. Kniha je takovou jednohubkou, kterou přečtete i za jeden delší večer, ale doporučuji, abyste si ji pošetřili alespoň na dva večery, abyste měli čas příběh vstřebat.

Knihu tvoří krátké kapitoly, často i méně než půlstránkové a text doplňují velice pěkné a jemné ilustrace, které nakreslil autorčin manžel. Nejvíce mě zaujala kresba planetostroje, nevíte, co to je? Prolistujte knihu a najděte ho.

Je to milá kniha s příběhem velké lásky. Autorka ve vás probudí nejrůznější emoce - lítost, naději, zklamání, radost, smutek a to vše ještě jednou dokola. Budete si přát, aby Madeline nebyla nemocná, a mohla poznat vše, o čem čte v knihách a po čem touží.

„Kdybych mohla, líbala bych ho každou vteřinu každého dne každičký den.“

Přiznávám, že jsem zápletku odhalila někde za polovinou knihy,  ale i tak mě autorka ještě dokázala zmást, než vše odkryla sama, i přesto mě kniha moc bavila a byla jsem napnutá až do konce.

Pokud toužíte přečíst si knihu, která vás nenechá klidnými, pokud chcete vědět, čeho je schopná první láska a touha žít a čeho je schopen strach a láska mateřská, neváhejte a přečtěte si tuto knihu. Určitě stojí za to.

„Takže kdybych mohla změnit jedinou chvíli, kterou bych si vybrala? A splnilo by se mi to, co bych chtěla? Byla bych pořád ještě Maddy? Žila bych v tomto domě? Přestěhoval by se chlapec jménem Olly do sousedního domu? Zamilovali bychom se do sebe? Teorie chaosu praví, že dokonce i nepatrné změny původních podmínek mohou vést k naprosto nepředvídatelným následkům. Motýl nyní zatřepotá křídly a v budoucnosti se tím vytvoří silný hutikán.“

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka nezůstane u jedné knihy. 


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Svět očima dospívající (recenze knihy Dlouhé noci v cizím světě)

Dlouhé noci v dlouhém světě, autorka Annie DeWitt, vydal DOBROVSKÝ s.r.o. – Edice Knihy Omega, Praha 2017, 177 stran

Anotace:

Je léto roku 1990 na americkém venkově. Jean je skoro třináct let a stojí před branami 21. století. Hlavním tématem televizních zpráv je operace Pouštní bouře, Microsoft představil světu Windows a koně na pastvinách umírají na neznámou nemoc. Rodinný život v jediném domově, který Jean za svůj život poznala, se pomalu rozpadá. Jeanina matka odchází a v její nepřítomnosti se Jean ocitá na pokraji hořké reality skutečnosti cizího světa dospělých a svých snových představ, které jí nabízí únik od reality. Ve své fantazii si staví nedobytnou pevnost pro ni a chlapce ze sousedství. Fender Steelhead je vyvrhelem, který čelí pomluvám lidí z okolí. Když ale Jean postupně odkrývá tajemství a touhy ostatních, objevuje především svá vlastní.

Román Dlouhé noci v cizím světě je něžným příběhem doby i poučným čtením, poetickým vhledem do krás i nástrah psychologie a osamění dospívání, a především naší nehynoucí potřeby někam patřit, stát se součástí celku.

„Divila jsem se, že ho tam starší kluci nechali sedět. Vždyť se nemohl udržet. Možná měl ale přivázané kotníky a možná spoléhal na to, že se udrží. Ačkoliv to ale vypadalo na to, že ho tam bratři přivázali, pořádně to rozjeli a z kopce zařadili neutrál. Jen tak pro radost. Džíp už jel dost rychle, když zatočil do zatáčky na naši malou cestičku. Jeho tělo najednou vyrovnávalo všechny nerovnosti štěrkové cesty a nasávalo teplý horký vzduch. Moje máma stála vedle mě. Stály jsme před domem a zíraly na Fenderovu hlavu, jak se na nás řítila.“

Prvotina americké autorky Annie DeWitt mě nalákala svojí anotací. Představovala jsem si něžný příběh skoro třináctileté dívky, jejíž život se změní po odchodu matky, kdy musí dospět a ujmout se ženské role v jejich domácnosti. Ale to, co se v knize odehraje, by mě vůbec nenapadlo. Myslím si, že kniha bude čtenáře rozdělovat na dva tábory, ty, co budou knihou uchváceni pro její nezvyklost a ty, co budou pohoršeni její drsností.

Je léto roku 1990 a na americkém venkově předčasně dospívá skoro třináctiletá Jean, jež žije s otcem, matkou a mladší sestrou Birdie v malém domku, jemuž přezdívá Pijavice. Jednoho dne její matka odjede ke své matce do města. Zkrátka rodinu opustí a život Jean dostává nový rozměr. Nikdo ji nehlídá, a tak se dívka toulá po nocích s Fenderem, klukem ze sousedství, který žije se svými dvěma bratry a matkou, která věcně není doma. Ale Fender není tím, kdo by Jean ohrožoval, naopak ji chrání před svými bratry. V příběhu vystupují i další sousedé a před jedním z nich by se měla mít Jean na pozoru. Ale možná, že se v Jean skrývá taková malá Lolita, takže na tom, k čemu dojde má mladá dívka svůj podíl. A potom se její svět znovu změní. Vrátí se její matka? Bude Jeanin život jako dřív?

Anotace slibovala poetický příběh a vhled do dospívající duše, já si z příběhu odnáším rozčarování, to, co se v knize odehraje, mi přijde drsné a zvrácené, ale o to víc uvěřitelné. Těšila jsem se na pohlazení po duši a moje duše byla spíš rozdrásána. Ale i přesto je příběh zajímavý. Jistě vás zaujme spisovatelčin styl vyprávění, který je neobvyklý. Autorka nám spoustu věcí jen naznačuje a spoustu věcí vysvětluje postupným odkrýváním. Musím přiznat, že v jednotlivých postavách sousedů jsem měla potíže se vyznat, chyběl mi jejich věk, ale i jejich charakteristiky a nejvíce jsem se ztrácela v postavě Otty. Přečtěte si knihu, abyste pochopili proč.

„Zrovna když jsem se shýbala pro oblečení, Fender se znovu vynořil ze tmy. V jeho chůzi se skrýval stud. Byl úplně nahý a rukama se zkoušel zakrýt. Nevím, jestli to bylo tím, že byl tak trochu ještě kluk, nebo tím, že byla pěkná zima, ale ani nebylo co zakrývat.“

Jedná se o útlé dílo, které během dvou dlouhých nocí přečtete, ale nejspíš vám pak nedá spát. S tvrzením, že se jedná o něžný příběh, nesouhlasím. Je to naopak příběh několika nefunkčních vztahů, nedostatku lásky a především příběh dívky, která moc brzy vstoupí do světa dospělých. Jean je velmi vnímavá, dá se říct, že jí nic neunikne, ale mnoha věcem ještě nerozumí. Mně jí spíše bylo líto, jak po odchodu matky hledala sama sebe, až sama sebe ztratila.

Autorce se podařilo ve mně zanechat hluboký dojem a knihu nebudu moci jen tak dostat z hlavy. Jedná se o příběh, který by si zasloužil větší charakterové vykreslení postav, pak bych mu na hodnocení přidala více bodů.

Kniha mě kromě anotace upoutala také obálkou a výraznou barvou názvu knihy. I když si myslím, že knihu samotnou tolik nevystihuje, hlavní hrdinka rozhodně neseděla doma v koutě.

Doporučuji všem, co chtějí nahlédnout do společenství lidí v devadesátých letech na americkém venkově pohledem třináctileté dívky, která je všímavá a na svůj věk vyspělá a těm, co se nebojí nevšedního příběhu. Pojďte zjistit, do kterého táboru čtenářů se zařadíte.

Děkuji Nakladatelství Omega, že jsem si tuto autorčinu prvotinu mohla přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji zakoupit v Knihy Omega nebo v Knihy Dobrovský.

Knihu hodnotím 75 %.