Zobrazují se příspěvky se štítkemMetafora. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMetafora. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. října 2018

Nejkrásnější italské slovo: „amore“ (recenze knihy Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku – Kamin Mohammadi)

Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku, autorka Kamin Mohammadi, vydalo nakladatelství Mefatora, Praha 2018, 272 stran

„A potom přišlo nové tisíciletí, bylo mi třicet a ozval se život. Po zvlášť těžkém rozchodu jsem byla v úzkých, bez bytu a bez peněz a potřebovala jsem trochu stability, abych se z toho dostala a začala znovu. Přilákalo mě bezpečí práce v časopise a dostala jsem pořádnou práci. Rodiče se netajili tím, jak se jim ulevilo. Konečně jsem dospěla, konečně se usadím, slyšela jsem jejich myšlenky. Hypotéka a manžel jsou jen otázkou času.“


Kdo by v pošmourných podzimních dnech nechtěl zavzpomínat na léto? A co takhle se přenést do slunné Florencie a ještě objevit italské umění žít – bella figura? Tato kniha vás zahřeje na duši. Jedná se o autobiografický román. Sama autorka šla s kůží na trh a odhalila nám svůj rok života v italské Florencii.

Román nezačíná zrovna optimisticky, Kamin opustila Anglii, není spokojená se svým životem, nemá práci, její postava a vzhled také nejsou, co bývaly, a navíc je sama a má zlomené srdce. Čeká ji v Itálii nový start? Co vše jí mohou dobrosrdeční Italové naučit? Podaří se jí uskutečnit svůj sen – napsat knihu? Uvařte si dobrou kávu nebo si rozdělejte dobré víno a ponořte se do příběhu, který má co nabídnout každému z nás.

Moc se mi líbilo, jak autorka vzala život do svých rukou a vydala se do země, jejíž jazyk neuměla, a nikoho ve Florencii neznala. A přesto naváže mnoho nových vztahů a to nejenom přátelských. Nebyla by to Itálie a její Italové, kdyby autorka neprožila jeden letní románek, který jí otevře oči. Pak ale přijde něco víc a na konci knihy budete mít pocit, že vás Kamiin příběh zahřál u srdce a že osudová setkání existují.

„Bella,“ promluvil laskavě, „podívej se na sebe, jak ses změnila od té doby, co jsi sem přišla poprvé. Plazila ses jako červ, celá ohnutá, s pohledem k zemi, stokrát ses omluvila. Teď… no teď sem vrazíš, hlavu zpříma, s nosem nahoru a podíváš se mi rovnou do očí. Už žádný červ! A když se usměješ, ten úsměv ti vychází až ze srdce. Vidíš, teď znáš tajemství toho, jak si v Itálii získat obdiv. To je la bella figura. A varuju tě, Angličanko, díky tomu jsi silnější, než si vůbec dokážeš představit.“

Kniha se čte jedním dechem, autorka ji rozdělila na dvanáct částí podle jednotlivých měsíců v roce. Každá část nese svůj název a spisovatelka ještě daný měsíc charakterizuje sezónní plodinou, vůní města, italskou chvilkou a italským slovem měsíce. Na konci každé kapitoly najdeme recepty na italská jídla, která byla v kapitole zmíněna.

Autorka nám také prozradí tajemství krásného vzhledu a štíhlé postavy. Během čtení se vám budou sbíhat sliny na všechna ta italská jídla a především na čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu. Zkrátka zatoužíte po italské kuchyni.

Spolu s Kamin nezůstaneme pouze ve Florencii, ale budeme s ní objevovat italský venkov, který je snad ještě krásnější. Řeknu vám, že po přečtení knihy toužím ještě víc navštívit Florencii.

Román je protkán odhodláním, touhou objevovat, seznamovat se, poznávat, milovat a změnit svůj život. To, zda se to autorce podaří, si přečtěte sami. Tato kniha je sice oddechová, ale má, co říct a rozhodně to není román, co by měl jen tak zapadnout.

„Tohle měl být můj sen, vlastně jsem někdy takový sen asi skutečně měla. Mé dřívější já by tady pobíhalo jako šílené. Jenže teď jsem se kolem sebe rozhlížela a nedokázala se nadchnout pro nic z toho, co jsem viděla. Dokonce i šaty Prada ztratily své kouzlo, jak se tam jen tak mačkaly se stovkami dalších. Ať jsem se snažila sebevíc, neviděla jsem nic, co bych chtěla. Musela jsem si přiznat hořkou pravdu: Tady v Itálii, kolébce módy, moje láska k nakupování zemřela milosrdnou smrtí.“

Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět o italském způsobu života a poznat ho očima přistěhovalce.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem se alespoň na chvíli mohla přenést do jiné kultury, máme se ještě co učit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 4. září 2018

Chtěli byste být albatrosem? (recenze knihy Vězeň času – Matt Haig)

Vězeň času, autor Matt Haig, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 300 stran

„V celém svém životě jsem byl zamilovaný jen jednou. V jistém smyslu to může působit romanticky. Myšlenka, že máte jedinou pravou lásku, a když odejde, nikdo se jí nevyrovná. Je to krásná představa, ale skutečnost je děsivá. Čelit všem rokům, které přijdou potom. Existovat, když smysl vašeho bytí odešel.“

Po přečtení anotace se domnívám, že tato kniha zaujme většinu z nás. Vždyť hlavní hrdina vypadá na čtyřicet let a přitom žije již čtyři staletí. Řeknete si, jak je toto možné? Že by objevil elixír mládí nebo kámen mudrců? No je to úplně jinak a autor přišel se zajímavým nápadem. Hlavní hrdina Tom Hazard, který však za celý svůj život použil několik jiných jmen, aby ochránil nejen sebe, ale i další dlouhověké lidi, má totiž určitou vrozenou dispozici, takže stárne pomaleji než my obyčejní smrtelníci.

Autor nás prostřednictvím hlavního hrdiny provede dějinami a seznámí nás s několika historickými postavami, s nimiž se Tom ve svém životě setkal. Tom si může žít skoro jak chce, ale je také svázaný určitými pravidly, každých osm let se musí přestěhovat a změnit svoji identitu a to není to nejhorší, Tom se totiž nesmí zamilovat. Vše jde celkem hladce, dokud se nestane učitelem dějepisu v Londýně a nesetká se s učitelkou francouzštiny, do které se zamiluje. Bude přáno jejich lásce? Neohrozí tím Tom sám sebe, ale i své okolí? Kdo jsou to albatrosové a kdo jepice? Co je to tajné společenství albatrosů? A najde Tom Marion?

„A dojde mi, že existuje důvod, proč tohle dělám. Proč chci být učitelem historie. Potřebuji se vyrovnat s minulostí. O tom historie je, její učení i vyprávění o ní. Je to způsob, jak minulost ovládnout a řídit. Udělat z ní ochočené zvíře. Jenže historie, kterou jste prožili, je jiná než ta, o které čtete v knize nebo na obrazovce. A některé věci z minulosti zkrátka ovládnout nejdou.“

Během čtení tohoto napínavého románu napříč několika staletími vám budou v hlavě vířit nejrůznější otázky. Mně například v napětí neustále udržovala otázka, zda Tom najde Marion. Autor nám postupně odhaluje jak Tomovu minulost, tak jeho poslání ve společenství albatrosů a jejich pravidla. V knize se střídají různá časová období z Tomovy minulosti se současností a to vás udržuje v napětí a ve střehu, aby vám neunikl žádný podstatný detail z jeho života.

Kniha se čte jedním dechem a opravdu mi bylo líto, když jsem ji musela odložit a čekat až se k ní budu moci zas vrátit. Umím si představit, že by román měl i třikrát více stan, když by autor podrobněji rozpracoval Tomovu minulost a myslím, že bych ho četla s chutí a stejně by mi nakonec přišlo, že ten příběh byl krátký.

„Klíčem ke štěstí není být sám sebou, protože co to vlastně znamená? Každý máme řadu já. Ne. Klíčem ke štěstí je najít lež, která nám nejvíce vyhovuje.“

Vězeň času vás přiměje se zamyslet nad svým životem i nad tím, zda bychom ho dokázali žít lépe a naplno, kdyby nám bylo naděleno žít dlouho. Nejprve jsem Tomovi jeho dispozici záviděla, ale při dalším čtení a při zamyšlení se nad jeho „darem“ jsem si čím dál víc uvědomovala, že to zas tak skvělé není. Žít dál, když naši milovaní odcházejí a nakonec zůstat na světě sám bez rodiny i přátel, není zas taková pohádka.

Je to román o velké chuti žít, bít se se světem a o velké odvaze nevzdat to a využít svůj dar. Je to román, který nás provede minulostí od jedné lásky k další lásce. A i když Tom ví, že to nebude navěky, nevzdává se a chce žít naplno.

„Možná zní divně zamilovat se do někoho pro jeho gesto, ale někdy dokážete přečíst člověka v jediném okamžiku. Stejně jak můžete studovat zrnko písku a pochopit z něj celý vesmír. Láska na první pohled možná existuje a možná ne, ale zamilovat se v jednom okamžiku rozhodně jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi prolínání více časových rovin, těm, kteří si chtějí přečíst o jednom neobvyklém životě a těm, co se chtějí zamyslet nad svým životem.

Moje hodnocení je 100 %.

Na obálce knihy je uvedeno, že se chystá filmové zpracování, jsem na něj moc zvědavá.


Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout pod pokličku dlouhověkosti a zvážit tak klady a zápory dlouhého života. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 7. června 2018

Láska přes předěl šest seti let (recenze knihy Písařka ze Sieny – Melodie Rose Winawerová)

Písařka ze Sieny, autorka Melodie Rose Winawerová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 452 stran

„To byl můj Gabriel, pomyslela jsem si a ucítila, jak se mi ježí chloupky na rukou. A potom jsem zachytila drobný detail v rohu jedné ze zobrazených scén, tak nepatrný, že bych jej málem přehlédla. Na vzdáleném břehu řeky stál hlouček poutníků plných úzkosti a mezi nimi žena v zelených šatech, s černými vlasy zapletenými do stočených copů, připomínajícími královskou korunu. Malba byla starší než šest a půl století. Tvář ženy na obraze jsem však poznala ihned – vídám ji každý den v zrcadle.“

Máte přečtenou Cizinku od Diany Gabaldon a rádi byste si přečetli knihu s podobným námětem? Pokud ano, neváhejte a přečtěte si Písařku ze Sieny. Podobnost knih tkví v nečekaném přesunu hlavních hrdinek do jiného století, obě hlavní hrdinky v současnosti pracují ve zdravotnictví, což je pro ně v jiné době velkou výhodou, obě se rychle sžijí s danou dobou a obě v minulosti naleznou lásku. Je otázkou, zda se obě rozhodnou v minulosti zůstat…

Hlavní hrdinkou knihy je Beatrice Trovato, uznávaná neurochirurgička, která denně zachraňuje životy, pomalu neví, co je to dovolená, a žije jen pro svoji práci, ale i pro svého bratra Bena. Jenže s Benem je dělí Atlantský oceán, Beatrice žije v New Yorku a Ben se odstěhoval za prací do italské Sieny, kde pátrá v minulosti města, zajímá se o 14. století, kdy Sienu postihla morová rána, která si vyžádala velké množství obětí, více než v jiných městech. Ben náhle umírá a Beatrice se rozhodne vypravit do Sieny a pokračovat v Benově práci. Při pátrání narazí na deník malíře Gabriela, který žil ve 14. století, a toto spojení Beatrici přenese do Sieny několik měsíců před morovou ranou. Jak se Beatrice vyrovná s neznámým prostředím? Podaří se jí zachránit Sienu a ty, na kterých jí záleží? Bude se moci vrátit do současnosti nebo si raději zvolí minulost? Pokud máte rádi romány s historickým pozadím, kterým nechybí dobrodružství a romantika, začtěte se do Písařky ze Sieny.

„Přes hladinu spánku ke mně pronikl hlas, vyslovující mé jméno tím úžasným způsobem, jak to dokážou jen Italové; podobně by je zřejmě pronesl sám Dante. Otevřela jsem tedy oči a zjistila, že ležím na chodníku před špitálem a hledím do tváře jakéhosi neznámého muže.“

Postavu Beatrice jsem si velmi oblíbila, obdivovala jsem ji, jak rychle se začlenila do středověkého života. Fandila jsem ji, když v minulosti našla to, co v současnosti postrádala. Že zachovala chladnou hlavu, ačkoliv věděla, co hrozí celému městu, a že zřejmě minulost nemůže změnit. Prožívala jsem s ní její dobrodružství, kdy se plavila na Sicílii na středověké lodi vstříc velkému nebezpečí. Beatrice má taky jeden zvláštní dar, určitou schopnost, která působí tak trochu nadpřirozeně.

V této knize se čtenáři dostane mnoho – odvaha, napětí, láska, zajímavý příběh, ale i zrada, podlost a touha po pomstě. Nebudete chtít knihu odkládat a život ve středověku vás tak vtáhne do děje, že budete mít pocit, jako by jste tam byli spolu s Beatricí. Nejhorší pro mě byli chvíle, kdy jsem nevěděla, jak to dopadlo s Gabrielem, řeknu vám, že autorka si pěkně pohrává s našimi nervy.

„V této chvíli však mířím pryč od domova, který jsem si v tomto čase našla, a za sebou zanechávám všechny, kteří jsou mi blízcí. Přízrak moru, o kterém vím jen já, se blíží a stává se reálnějším a děsivějším. A co horšího, proti své vůli mu jedu vstříc.“

Autorka vymyslela skvělý příběh. A ačkoliv je v knize hodně postav, čtenář se v nich snadno orientuje a neztrácí nit příběhu. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, v nichž sledujeme osudy hlavní hrdinky.

Jedná se o ucelenou knihu, autorka zřejmě nechystá pokračování, ale já bych si ho celkem uměla představit a moc by mě zajímalo, co hlavní hrdinku čekalo v dalším životě.

„Odedávna jsem silně prožívala příběhy jiných lidí – jako bych dosahovala sjednocení s jejich srdcem i myslí.“ Nikdy předtím mne taková formulace nenapadla. „Snad proto jsem se stala lékařkou. Toužila jsem dát této své schopnosti nějaký smysl, využít ji pro dobro ostatních. Až nyní mi však plně došlo, o jak zvláštní dar jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří rádi spolu s hlavími hrdiny cestují do minulosti, těm, co je zajímá život ve středověku a také těm, co milují romantické příběhy na historickém pozadí.

Moje hodnocení je 100 %.


Děkuji nakladatelství Metafora za to, že jsem se mohla alespoň na pár dní ocitnout ve středověké Sieně a přesvědčit se, že život ve 14. století nebyl procházkou růžovou zahradou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

středa 2. května 2018

Oběť pro lásku (recenze knihy Ella & Kandinský – Mary Bassonová)

Ella & Kandinský, autorka Mary Bassonová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 288 stran

„Dával jí najevo, že její kreslířský talent daleko převyšuje ostatní, včetně hochů. A co více, mluvil o duchu a duši umění a jeho myšlenky jí byly blízké. Když mluvil, její beztvaré myšlenky dostávaly formu a tvar a její vědomí se rozšiřovalo. V prvních dnech ho chtěla pouze potěšit. Ale po několika týdnech si stanovila náročnější cíl: ohromit ho.“

Ella & Kandinský je dalším ze životopisných románů, jež vydává nakladatelství Metafora. Autorka Mary Bassonová pracuje jako lektorka v muzeu umění v Milwaukee ve Wisconsinu, které vlastní největší depozitář obrazů Gabriely Münterové v Severní Americe. Kniha je autorčinou prvotinou a je to krásný pohled do života ženy, která se vzepřela všednosti a konvencím a šla za svým osudem.

Na začátku knihy se setkáváme s mladou pětadvacetiletou ženou, studentkou malířské školy v Mnichově, Gabrielou Münterovou neboli Ellou. Ella je okouzlena svým profesorem, ale přichází rozčarování, když zjistí, že profesor K (tak říká Vasiliji Kandinskému) je ženatý. Avšak zakázaná láska si vždy cestu najde a Vasilij požádá o rozvod. Avšak rozvést se v pravoslavném Rusku není zrovna jednoduché, a tak Elle nezbývá než čekat. Mezitím s Kandinským malují, milují se, ale žijí odděleně. Sledujeme zrod nového směru, expresionismu. Bohužel do života Elly a Vasilije vstoupí první světová válka a Vasilij se musí vrátit do Ruska. Vasilij  přestane odpovídat na dopisy, může být něco horšího než jeho smrt? Ano, může, a to něco způsobí, že se Ella na pět let stane tělem bez duše. Avšak najde další smysl života a rozhodne se pro zásadní krok, za každou cenu ochránit dílo svého učitele před nacisty. Pojďte si přečíst knihu o velké lásce, čekání, ale také velké zradě.

Autorka nás provede nejzlomovějšími obdobími v životě Elly a prostřednictvím jejího života, který byl spjatý se životem Vasilije Kandinského, se dozvíme řadu informací i o něm. Ella byla emancipovanou ženou, která se chtěla stát uznávanou umělkyní, ale dalo by se říci, že jako žena zůstávala bohužel ve stínu svého učitele Kandinského. Na počátku 20. století nebylo obvyklé, aby se ženy staly významnými malířkami a aby žily v nesezdaném svazku a navíc se ženatým mužem. Ella si vše prosadila. Ale právě z důvodu toho, jak na ně nahlížela tehdejší společnost, s Vasilijem hodně cestovali a sbírali inspiraci pro svá díla, ale i na cestách nemohli žít jako manželé a v hotelech byli ubytovaní v oddělených pokojích.

„Slečno Münterová, musím říct ještě něco, a prosím, abyste věřila, že svá slova myslím upřímně.“ Postavil se a oprášil si krátké kalhoty. „Začnu tím, že musím vyjádřit hluboký obdiv k vašemu talentu. Způsob vašeho výtvarného projevu mě nutí k pokoře. Nejenže jste mi rovna, vy mě převyšujete.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Spolu s hlavní postavou prožíváte její život a spolu s ní věříte, že ji čeká šťastný život po boku muže, který ji miluje. Jenže je tomu tak doopravdy? Po přečtení knihy se mi v hlavě vyrojila myšlenka, jak by život Elly a Kandinského vypadal, kdyby je nerozdělila první světová válka?

V knize se mihnou i další významní umělci své doby a nahlédnete do života celé tehdejší společnosti.

Román je rozdělen do pěti částí, které tvoří několik kapitol. Jednotlivé kapitoly jsou prokládány kritikami neboli popisy vybraných obrazů Elly, ale i Kandinského sepsanými kritikem Johannesem Eichnerem, který vstoupí do života Elly v okamžiku, kdy to nejméně čeká, ale dalo by se říci, že tento muž se stane její záchranou.

„Láska je vzdávání se sebe sama. Když člověk někoho – nebo něco – hluboce miluje, potlačí sebe sama v zájmu vyššího účelu. Pokud láska přináší štěstí, pak člověk té ztráty nikdy nelituje.“

Knihu doporučuji milovníkům umění, kteří se chtějí dozvědět něco o osobním životě Elly a jejího učitele Kandinského, ale i všem ostatním, kteří si rádi přečtou příběh, který napsal sám život.

Moje hodnocení je 95 %.


Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout do nelehkého života této umělkyně. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 6. dubna 2018

Vraždit pro lásku (recenze knihy Šťastně až do smrti – Anna Ekbergová)

Šťastně až do smrti, autorka Anna Ekbergová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 367 stran

„Christian se zhluboka nadechne, zavře oči a myslí na všechno, co se pokazilo, všechny ty špatné cesty, kam ho život zavedl, špatná rozhodnutí. Někdo tomu říká osud. On na osud nevěří. Je mužem rozumu. Život sestává z rozhodnutí a jejich následků. Jenže koho by napadlo, že jednoho dne skončí tady? Že bude jednou pozdě večer sedět v dodávce a pod rouškou deště a tmy číhat na svoji ženu jako šelma ve vysoké trávě savany.“

Pod pseudonymem Anna Ekbergová se ukrývá dvojice dánských autorů, Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich. Možná jste od nich již četli předchozí knihu, Ztracená. Pro mě byla kniha Šťastně až do smrti prvním setkáním s těmito autory a rozhodně ne posledním, již jsem si na svůj seznam knih přidala právě jejich Ztracenou.

Kniha mě naprosto pohltila, vtáhla mě do děje nebo spíš do myšlenek hlavních postav a nechtěla mě za žádnou cenu pustit. Zkrátka tento thriller mi sedl a když jsem zrovna nečetla, tak jsem nad knihou alespoň přemýšlela. Autoři zvolili takový styl psaní, který mi pronikl až pod kůži a vzbudil moji pozornost.

Manželský pár, Leonora a Christian, léta bojoval s nemocí jejich syna Johana a když už to vypadá, že se blýská na lepší časy, vstoupí mezi ty dva jiná žena, a to se rozhodně nemělo stát. Christian tlak doma nezvládá, navíc má jedno velké tajemství, které ho drží v šachu. Ale nakonec narychlo vymyslí plán, který se však změní v hrůzný čin a poté již nebude nic jako dřív. A pak je tu ještě jedna dějová linie, současnost, kdy vysloužilý komisař Holger vzpomíná na jeden případ, který se mu nepodařilo vyřešit, ačkoliv měl silnou intuici a mnoho indicií, ale přímé důkazy chyběly a nejen důkazy. Co tak hrozného spáchal Christian? Nechala ho Leonora odejít od rodiny? Nezbývá než vám doporučit, abyste si uvařili silnou kávu (budete ji potřebovat) a začetli se do tohoto skvělého thrilleru.

„Jako v televizi?“ Holger zavrtí hlavou. „Nic není jako v televizi. V televizi mají vrazi vždycky nějakou směšnou minulost coby vojáci nebo sérioví zabijáci. Ve skutečnosti zabíjejí lidé poprvé a jejich dosavadní život je úplně obyčejný.“

Při čtení knihy jsem se občas pozastavovala nad tím, proč mě tak pohltila a odpověď je prostá. Autoři zvolili zajímavý styl vyprávění, nejen popisují, co se odehrálo nebo odehrává, ale nechávají nás nahlédnout do hlav hlavních postav. Sledujeme myšlenky a vzpomínky a ty nás naprosto vtáhnou do děje.

Námět knihy je opravdu mrazivý a ještě dlouho jsem se vzpamatovávala z toho, co se v knize odehrálo, a říkala si, to snad není možné a konec byl naprosto nečekaný.

Na začátku knihy jsem stála na straně Leonory, ale na konci jsem již nebyla na ničí straně, kniha vezme tak dramatický obrat. Milující matka, manželka, ale také žena, která se nechce jen tak nechat pokořit a ponížit, rozhodně ne od někoho mladého a už vůbec ne od milenky svého muže.

„Opustit či neopustit? Takhle se měl Hamlet ptát. Být, či nebýt je proti tomu banalita, pomyslí si Christian, zatímco parkuje auto na staveništi.“

Christian má spolu s bratrem prosperující firmu, miluje svého syna a donedávna i svoji ženu, ale co osud nechtěl, potká někoho, do koho se zamiluje, a nakonec ztratí hlavu a následně i lidskost.

Na konci jen budete kroutit hlavou, jak mohlo někomu toto jen tak projít.

Doporučuji milovníkům thrillerů, komplikovaných rodinných vztahů a tajemství z minulosti, které vás může dostihnout, pokud nemáte zvukové alibi. Kniha velké lásky, obětování, chladnokrevné vraždy a velké touhy žít.

„Lásce se daří nejlépe bez podlahového topení, designových kuchyní a dvojgaráže. Láska je jako živý organismus, pomyslel si tehdy, jako kvasinka nebo zvíře – všechno živé na Zemi vyžaduje zvláštní podmínky, které musí být splněny, aby se to rozvinulo a rostlo. A stejně jako medúza nemůže žít v příliš chladné vodě nebo losos v příliš teplé, láska zase nejlépe prospívá bez příliš velkého komfortu. Jenom dva lidé, oheň a pár dek na zemi.“

A závěrem bych ráda podotkla, že z knihy není vůbec patrné, že by ji psali dva autoři, pracovali v naprosté symbióze.

Knihu hodnotím 100 %.


Za to, že jsem si thriller mohla přečíst, děkuji nakladatelství Metafora. Byl to pro mě opravdu silný zážitek a nešlo se odtrhnout. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 27. března 2018

Dívka u okna (recenze knihy Vařila jsem pro Picassa – Camille Aubray)

„Tihle lidé na večírku si přáli, aby se mohli seznámit s Picassem, a já se s ním znám! Ale on se mnou nejednal, jako kdybych se tam vloupala. Líbila jsem se mu – dokonce se mě zeptal, co si myslím o jeho obrazech.“

Kniha Vařila jsem pro Picassa mě upoutala již svým názvem a hned poté obálkou, z níž přímo sálá pohodový večer před francouzskou restaurant či café, která láká k posezení. Po přečtení anotace mě už tato knihy měla v hrsti a nešlo odolat. O životě Pabla Picassa toho moc nevím, ale po četbě této knihy si můžu domýšlet, stejně jako autorka, jaký život vedl v méně známém období roku 1936, kdy inkognito odjel do Provence, aby si odpočinul od rodinných neshod a načerpal novou sílu k další práci.

Je jaro roku 1936 v restauraci Café Paradis na Azurovém pobřeží svým rodičům vypomáhá sedmnáctiletá Ondine. Její matka ji jednoho rána vyšle do vily, kde má Ondine ohřát a naservírovat oběd pro nového patrona, pro tajemného pana Ruize. Jaké překvapení, když se Ondine dozví, že je to slavný malíř. Stane se Ondine novou Picassovou můzou? Jaký dar nedar dostane od Picassa? Kam ji nakonec osud zavane? Jaké rodinné tajemství si s sebou ponese celý život?

„Proto Pablo vyrostl ve víře, že ženy, bez ohledu na to, kolik je jim let, mají obětovat své životy mužům podobně jako ty mystické panny, které byly obětovány Minotaurovi.“

V New Yorku roku 2013 se vnučka Ondine Céline dozvídá, že její babička kdysi vařila pro Picassa. Její matka Julie dokonce Céline předá babiččiny recepty. Poté, co Julie potkají zdravotní problémy, se Céline vydává po stopách své babičky a snaží se rozkrýt rodinné tajemství. Co na Céline čeká v prosluněné Provenci? Podaří se jí najít odkaz babičky Ondine a nejen to?

Tato kniha okouzlí všechny milovníky Francie, dobrého jídla, umění a milovníky rodinných tajemství, které s časem vyplouvají na povrch. Autorka nám předkládá příběh, který je napsán velmi barvitě, a vypovídá o sudech tří generací, které hledají cestu k sobě navzájem, ale i sami k sobě.

Oblíbila jsem si jak postavu Ondine, tak Céline. A pasáže, kde vstoupil na scénu Picasso, jsem doslova hltala. V knize se objevují i další slavné osobnosti té doby, např. malíř Matisse, s nímž se Picasso stýkal. Moc ráda jsem usedala ke knize a nechala se autorkou přenést do třicátých let 20. století. Z knihy přímo sálá atmosféra doby, ale i vůně rozličných jídel a mořský vánek vanoucí na Azurovém pobřeží.

„Matisse lžící zlehka ochutnal omáčku. „Ach. Superbe!“ vzdychl si. „Ondine, vous êtes une varaie artiste.“ Nadchlo ji to. Ji ani její matku nikdo nikdy nenazval opravdovou umělkyní. Picasso v čele stolu věnoval jídlu – nikoliv jí – úsměv plný pýchy a přikývl.“

Autorka v kapitolách nepravidelně střídá dvě časové linie, kdy sledujeme osudy Ondine a v druhé linii její vnučky Céline. Postupně se nám odkrývají osudy těchto dvou postav a s nimi i tajemství, které si Ondine střežila do posledních dní. Ačkoliv máme tušení a dovedeme předvídat děj, kniha neztrácí na svém kouzlu. Kniha nás zavede nejen do Provence, ale i do Ameriky, přesněji na předměstí New Yorku 40. let, kdy nebylo bezpečno v Evropě, a v Americe bujely gangy.

Pokud si toužíte přečíst knihu o lásce, odloučení, zklamání, nových shledáních, ale i ztrátě a bolesti, je tato kniha tím pravým pro vás. Autorka skvěle využila spisovatelské fikce a vznikl tento nádherný román plný barev, chutí, lásky a propletených mezilidských vztahů.

„Pabla Picassa v celém jeho životě ještě nikdy nikdo tak neurazil. Seděl sám v temném pokoji a kouřil. Došel k závěru, že ženy zkrátka nejsou lidé. Člověk jim dá všechno – lásku, děti, krásný dům –, tak proč potom nutí muže, aby se cítil provinile za to, že se chová jako muž?“

Doporučuji všem romantickým duším a milovníkům francouzské Provence. Tento román o komplikovaných rodinných vztazích se vám bude líbit.

Moje hodnocení je 100 %.

Za možnost si knihu přečíst děkuji nakladatelství Metafora. Čtení této knihy jsem si opravdu vychutnávala. A pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.