Zobrazují se příspěvky se štítkemMOBA. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMOBA. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. února 2022

Morální dno ukryté za pozlátkem luxusu (recenze knihy Nepečené dezerty Kateřiny A. – Andrea Čekanová)

 Nepečené dezerty, autorka Andrea Čekanová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 240 stran

„Neměla bych tohle psát a nechávat důkazy, ale to zní, jako bych se snad něčeho dopustila. Něčeho jiného než jen toho, že jsem byla hloupá husa, protože jsem si ho vzala a zůstala s ním. Popřela jsem své pravé já, zahodila všechny sny a celý život byla jen módním doplňkem a příležitostným boxovacím pytlem pro svého manžela. Příliš dlouho jsem to odmítala vidět.“

 
Na úvod své recenze mám pro vás otázku k zamyšlení. Kolik znáte českých autorů, kteří napsali psychothriller? Sama jsem se nad tím přemýšlela a z hlavy mě nenapadl žádný a při pátrání na internetu jsem zjistila, že jich je jak šafránu. Je to tak, psychothrillery dostupné na našem knižním trhu jsou především doménou zahraničních autorů. Proto jsem moc ráda, že česká autorka Andrea Čekanová se nezalekla tohoto žánru, a vybrala si pro svoji prvotinu i velmi silné téma. A mohu říci, že její kniha může nést označení psychothriller hrdě a oprávněně.
 
Kateřina Aronsonová pro své okolí může působit jako žena, která si nemá na co stěžovat, má bohatého manžela, dvě děti, žije v luxusním domě, jezdí luxusním autem, má svůj obchod s hudebními nástroji, zkrátka dokonalý život. Jenže zdání mnohdy klame a pod pozlátkem luxusu se může ukrývat velmi nešťastná žena. Tak je to v případě Kateřiny, která se ale po skoro devatenácti letech rozhodla vzít osud do svých rukou a začít bojovat. Ale bude možné se po tolika letech vymanit z manželských pout, či v tomto případě spíš okovů? Co vše rozpoutá, když si Kateřina začne vést „deník“ se vzpomínkami na vše podstatné, co se v jejím životě odehrálo, a soubor v počítači označí jako Nepečené dezerty? Možná by vše zůstalo skryto v jejím počítači, pokud by jí osud do cesty nepřivedl Zbyňka. Bude on její možnou záchranou? Jenže, co když je její manžel Albert vždy o krok napřed? Na tuto knihu si připravte pevné nervy, protože vaše emoce dostanou zabrat.
 
Autorka nás hned vhodí do děje a bez nějakých zbytečných úvodů nám naservíruje situaci, v níž se Kateřina nachází. Pár úvodních kapitol nám přiblíží přítomnost, a pak již následuje střídání přítomnosti se vzpomínáním hlavní hrdinky na minulost, na to, jak se s Albertem seznámila a jak si ji k sobě připoutal. Při čtení vás několikrát napadne, proč Kateřina nesbalila kufry, dokud to šlo, vždyť jisté signály bylo možné v Albertově chování vypozorovat již dříve, jenže okolnosti vždy hrály v jeho prospěch a mám vážné pochyby, že couvnout by ji nikdy nenechal.
 
„Byl třeskutě vtipný, aby vynikla jeho duchaplnost. Dával mi tak najevo, že tam nejsem jako samostatná bytost, ale jen jako doplněk. Raději jsem se naučila mlčet, tvářit se inteligentně a mluvit, jen když jsem byla tázána. Nikomu nepřišlo zvláštní, jak se ke mně chová. To mě mrzelo asi nejvíc. Nikomu nepřišla zvláštní spousta věcí.“
 
Postupným odhalováním Albertova chování se stupňuje dramatičnost příběhu a nám stejně jako Kateřině začíná docházet spousta věcí. Některé spojitosti jsem tušila ještě dříve, než je autorka sama odhalila. Některé události jsou i trochu předvídatelné, ale to nemění nic na tom, že jen z pouhé představy vás bude nejspíš mrazit v zádech. Autorka dá čtenáři jistou naději v postavě Zbyňka a vy začnete ve skrytu duše doufat ve šťastný konec. No řeknu vám, že to, co nám autorka připravila ještě před samotným závěrem, mi málem nedovolilo usnout. A hned poté nás autorka vyvede z omylu, že situace už nemůže být horší a bezvýchodnější. Tohle závěrečné stupňování napětí se autorce opravdu povedlo.
 
V knize vystupuje vícero postav, ale není vůbec těžké se v nich orientovat. Zajímavé je to, jak je autorka vzájemně propojila, což se možná může zdát až neuvěřitelné, ale zas na druhou stranu, náhody se dějí, a i já se občas podivuji, kolik mám společných známých s lidmi v mém okolí. Samotný příběh bude pro někoho možná absurdní, ale tak možná někomu připadají i případy, které se týkají domácího násilí, přestože se skutečně odehrály. Lidem se těžko věří něčemu, co se odehrává za zavřenými dveřmi, když navenek vše vypadá ideálně.
 
„Do kuchyně přišel Ben. Uvědomila jsem si ten nepořádek a také, co vše musel slyšet. Jak jsme se mohli neovládnout a takhle křičet, když byl v pokoji nahoře náš syn? Všechno špatné se vždycky dělo za zavřenými dveřmi. Bylo zjevné, že situace se zhoršuje i v tomto směru.“
 
Kniha je napsána velmi čtivě. Autorka jde vždy přímo k věci bez rozsáhlého popisu. Líbilo se mi, že nám nezůstala dlužna vysvětlení motivů, které postavy vedly k jejich chování. A také příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují, jsou zajímavé.
 
Připravte se na to, že při čtení budete prožívat nejrůznější emoce. A řeknu vám, že po dočtení jsem měla pocit, že mou duši někdo zmačkal a zahodil, a moc jsem toužila začíst se do první humorné knihy, kterou najdu ve své knihovně, abych zahnala všechny ty chmury, které ve mně příběh Kateřiny vyvolal. Toto se mi při dočtení psychothrilleru stalo snad poprvé, nejspíš to bude tím, jak je kniha napsána, a že se odehrává v českém prostředí.
 
Dle mého názoru se jedná o velmi povedenou prvotinu a budu se těšit, co dalšího autorka napíše. Při čtení její knihy se mi vybavily dva zahraniční psychothrillery s velmi podobným tématem, a to Za zavřenými dveřmi a Poslední paní Parrishová. Kniha Nepečené dezerty Kateřiny A. mě při čtení pohltila stejným způsobem jako dvě zmiňované knihy a přesvědčila mě o tom, že i v českém prostředí může vzniknout dobrý psychothriller.
 
„Mýlila jsem se, když jsem o událostech posledních dní přemýšlela jako o kolotoči, který mě pohltil. Nestrhl mě, to já byla hybatel, to já ho můžu pohánět dál. Jen se nesmím nechat semlít. Usmála jsem se.“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst psychothriller s tématem domácího násilí, který otevře ještě i další třinácté komnaty.
 
Za možnost nahlédnout do temných zákoutí duše děkuji samotné autorce Andree Čekanové. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.

čtvrtek 20. ledna 2022

Za zavřenými dveřmi (recenze knihy Jedna z pěti – Dagmar Digma Čechová)

Jedna z pěti, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 256 stran

„Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která.“


Dagmar Digma Čechová není na knižním trhu již žádným nováčkem, a ten, kdo její knihy zná, ví, že v nich ráda otevírá palčivá témata mezilidských vztahů, a nejinak je tomu i v její novince, Jedna z pěti. Po knize Okno s dívkou a ptáčkem (recenze), která se žánrově tak trochu vymyká předchozím dvěma knihám Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze), se v knize Jedna z pěti tematicky navrací ke své prvotině, avšak se zcela patrným posunem ve své tvorbě. Ano, zkrátka Jedna z pěti patří právem na vrchol autorčiny prozatímní tvorby a po bok předchozí knihy Okno s dívkou a ptáčkem.
 
Hlavní hrdinka Edita „dostane“ ke svým čtyřicátým narozeninám nečekaný „dáreček“. Je svědkem, ačkoliv ne očitým, rozhovoru, který ji přiměje přijmout fakt, že její muž má milenku. O co horší je, že se ten rozhovor odehraje v jejich domě v době její narozeninové oslavy, na které je přítomno jejích pět kamarádek, což ji vede neomylně k tomu, že ji nezradil pouze její manžel, ale také jedna z nich. Jenže která? V následujících dnech se Edita snaží přijít na stopu, která ji dovede k rozhřešení. Co vše může pátrání po manželově milence vyvolat? Jaké bolestivé rány otevřít? Jak to změní samotnou Editu i její pohled na kamarádky? Komu všemu se nakonec otevřou oči? A může z toho vzejít i něco dobrého? Až otevřete tuto knihu, připravte se na to, že to bude jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky, protože budete chtít tu mrchu, která Editu zradila, vypátrat možná dřív než hlavní hrdinka. On to totiž není jen ženský román, je to tak trochu i detektivka.
 
„Zvláštní ale bylo, jak jinak jsem teď vnímala holky. Až jsem si říkala, že přece není možné, aby to bylo jen změnou mého úhlu pohledu, tou pochopitelnou podezíravostí. Že by se mi najednou tak otevřely oči, že bych je teď všechny viděla v jejich pravém světle, zatímco dosud jsem nosila nasazené růžové brýle? Nemůže to být naopak tím, jak se na ně dívám skrz ty černé, že jim křivdím? Kde je pravda? Kolik toho o nich vím a jaké opravdu jsou?“
 
Myslím, že napínavější úvodní scénu nemohla autorka vymyslet. Již po prvních dvou stranách vám v hlavě vyvstane tolik otázek a možná někteří budete hlavní hrdince vyčítat, že zůstala jak opařená, místo aby šla do akce a zareagovala hned. Takže po úvodu, kdy vám spisovatelka nasadí brouka do hlavy, následuje velmi čtivé pokračování, které vás postupně seznámí s Editou i pěti podezřelými ženami. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem nám dá autorka nahlédnout do hlavy Edity, jejích myšlenek, pocitů a názorů, s nimiž se pochopitelně hlavní hrdinka vzhledem k situaci nemůže svěřit žádné blízké osobě.
 
Bylo skvělé sledovat, jaká další stavidla při pátrání po manželově milence Edita otevřela. Okruh podezřelých se pomalu zužuje, ale na povrch vyplouvají nová tajemství a otevírají se třinácté komnaty. Při čtení si uvědomíte, že lidé často druhého soudí, aniž by znali jeho situaci, aniž by věděli, co stojí za jeho chováním, jaké ten dotyčný může mít starosti, a že se kolikrát obáváme někomu se svěřit. Kniha má v sobě mnohem hlubší sdělení, než se na první pohled může zdát. Během čtení vás možná přepadne pocit, že podobné situace, postoje, chování či myšlenky osobně znáte. Rozhodně bych knihu nebrala jako oddechové čtení, protože může v komkoliv otevřít nějaké rány, ať minulé, či současné, ale zároveň nám může otevřít oči i do budoucna a třeba nás popostrčit i k nějaké změně.
 
„Nejhorší byly ty roky okolo třiceti, pětatřiceti. To se nás pořád všichni ptali, kdy si konečně nějakýho toho sviště pořídíme, abychom to stihli. Jako by lidi neměli jiný starosti než soudit, kdo má a kdo nemá děti. Ty, který se neptali, nejspíš předpokládali, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu, jak jsem tlustá, a koukali na mě děsně soustrastně a zároveň jako by mě snad vinili z toho, že si za to můžu sama.“
 
V průběhu čtení jsem se snažila přijít na kloub té zrádkyni a po jednom rozhovoru Edity s jednou z kamarádek jako by mě osvítilo a já pojala podezření, které se nakonec potvrdilo. Na někoho tento wau efekt čeká na konci knihy, na někoho již dříve, ale jistí si budete až na konci. Každopádně se vám opět dostane napínavé čtení, které znáte již z předchozích románů a velmi neradi budete knihu odkládat. V poslední době mi přečtení knížky kolikrát trvá i týden, protože ne vždy má člověk na čtení tolik času, kolik by chtěl, ale v případě Jedné z pěti šlo kromě nejnutnějších věcí vše stranou a knihu jsem přečetla za necelé tři dny a v mezičase, kdy jsem ji musela odložit, jsem nad ní neustále přemýšlela, natolik mě pohltila.
 
Obálka se velmi povedla a čtenář ji určitě nemůže minout bez povšimnutí. Rtěnky, které představují pět kamarádek, z nichž jedna zradila, jsou super metaforou. A zároveň je z obálky patrné, že se jedná především o román pro ženy, i když dle mého názoru by si ho měli přečíst i muži.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběh, v němž jde především o mezilidské vztahy, a to nejen partnerské, ale i ty kamarádské, a je jedno, zda momentálně řešíte nějaký osobní problém, či se zrovna vznášíte na růžovém obláčku, každému z nás má kniha co dát. Takovým poselstvím knihy je dle mého názoru fakt, že nikdo nevíme, co se odehrává za zavřenými dveřmi. A chce se mi dodat, dokud je neotevřeme, či je neotevře ten, který stojí za nimi.
 
„Už jsem si myslela, že to mám, že jsem ji našla, ale místo toho mě znovu čekalo obrovské, naprosto netušené a nečekané překvapení. U další z holek z pískoviště přišlo prozření, že věci někdy nejsou tak, jak se na první (a vlastně ani druhý či třetí) pohled zdají být. Snad je to tím, že větší skupině se člověku asi nesvěřuje tak snadno jako mezi čtyřma očima.
Zvláštní… Když jsem přemýšlela o tématech, která na společných setkáních probíráme, vyšly mi z toho kromě drbů a obecných věcí, které právě hýbou společenským míněním, i ty důležité – partnerské vztahy, problémy s dětmi, zdraví… A přesto nemám pocit, že i když se o tom mluvilo často a hodně, že by někdy zaznívala taková ta syrová pravda, která nás skutečně a hluboce trápí.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji vám, Dagmar Digma Čechová, za krásný čtenářský zážitek a za nasazení brouka do hlavy. A přeji vám mnoho inspirace do dalšího psaní a budu opět netrpělivě vyhlížet další vaši knihu.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Nebo v elektronické verzi zde. 

neděle 24. října 2021

Jako ptáček v kleci (recenze Okno s dívkou a ptáčkem – Dagmar Digma Čechová)

Okno s dívkou a ptáčkem, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 276 stran

„Koneckonců, otec by měl ocenit, že šel na vzduch dobrovolně, aniž by mu to někdo pořád dokola radil. Beztak nebylo uvnitř co dělat, když ten dinosaurus nevlastnil ani komp a nechat notebook doma v Čechách byla mámina podmínka. Takhle nesmlouvavou ji vídal málokdy.
Ty kecy o závislosti ho vytáčely ze všeho nejvíc. Oni prostě vyrůstali v jiné době, takže logicky trávili svůj čas jinak, jenže to nebyli schopní pochopit. Chtít po dnešních dětech, aby skákaly gumu nebo cvrnkaly kuličky, považoval za těžkou demenci a marnou snahu vrátit čas, která byla logicky odsouzená k záhubě. Jenže generace jeho rodičů byla prostě hrozně úporná.“

 
Když jsem poprvé viděla obálku novinky Dagmar Digma Čechové a koukla na název Okno s dívkou a ptáčkem, věděla jsem, že si knihu s chutí přečtu, ačkoliv jsem vůbec netušila, o čem bude. Po přečtení anotace se dostavil neomylný pocit, že se mi kniha bude opět líbit jako její předchozí knihy Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze). A nyní již vím, že mě moje intuice opět nezklamala, tato kniha je sice odlišná od dvou předchozích, ale tajemný příběh, odehrávající se v ještě tajemnější Normandii, si mě získal, a ještě dlouho na něj budu myslet.
 
Devatenáctiletý René, kterému se bohužel nepovedla zkouška z dospělosti a se kterým si jeho matka neví rady, je vyslán ke svému otci do malého městečka na pobřeží Normandie, ve které se střídá počasí skoro tak často jako Reného nálada. Mladý nejistý kluk jednoho dne narazí na neznámou dívku Gale, která upoutá jeho pozornost a začne se odvíjet lehce romantický příběh, který však přeruší nečekaná událost, kterou autorka zmiňuje již v anotaci. Poté se přesouváme o tři roky dál, kdy René vyráží do Anglie, přesněji do Skotska s cílem cestovat a procvičit si cizí jazyk. Ještě před odletem však dostává indicie, které v něm vyvolají vzpomínky na minulost. Kdo byla ta tajemná dívka Gale? Proč rozmlouvala s ptáčkem v kleci? Co když slovy jedné z hrdinek: „Věci stejně jako lidé, ve skutečnosti často nebývají tím, čím se zdají být.“?
 
„Taková tedy budou její pravidla? Chce po něm, aby byl totálně pasivní a nechal si od ní všechno líbit? To, že jí nerozuměl a nevyznal se v ní, ho nijak nepřekvapovalo. Jen ho děsilo, že když neví, co přesně má dělat, nebo naopak nedělat, neustále hrozí riziko, že zase něco udělá špatně a všechno zkazí. Jí to snad přišlo vzrušující, jemu tedy zároveň i dost strašidelné. Ale bránit se čemukoliv, co se mu z její strany nabídne, rozhodně neměl v plánu.“
 
Kniha má pozvolný rozjezd, kdy sledujeme lehce romantický příběh dvou mladých lidí až do bodu zlomu, poté autorka bravurním způsobem přejde do zcela jiného žánru, když nám poskytne pohled z druhé strany, čímž kniha získá na spádu, napětí a celý příběh dostane nečekaný rozměr.
 
Spisovatelka touto knihou dokázala, že umí napsat i jiný příběh, který si sice nebude od začátku pohrávat s vašimi emocemi, ale naladí vás na klidnou strunu, aby následně přišel moment překvapení v podobě rozporuplné postavy, kdy budete rozhozeni z jejího jednání, ale na druhou stranu se ji budete snažit pochopit. Závěrečná část je dalo by se říct geniální a nečekaná.
 
„Každý má přece v životě nějaký plán. Jinak by vůbec nemělo smysl žít.“
 
Kdo již četl předchozí knihy, tak ví, že autorčin styl psaní je velmi čtivý a nejinak je tomu i v tomto románu. Autorka umí upoutat naši pozornost a předvídatelné scény střídá s nečekanými zvraty. A nezapomíná na přehlídku lidských emocí od lásky a ochoty po nenávist a vypočítavost. A i v této knize autorka poukazuje na jisté nebezpečí, které široké veřejnosti není známo.
 
Možná, že budete po přečtení anotace, stejně jako já, překvapeni, že autorka prozrazuje dost podstatnou událost z děje, když se z anotace dozvídáme, že Gale zemře. Avšak po dočtení knihy jsem názor změnila, protože podstata příběhu je v něčem jiném. Nechte se překvapit.
 
„Víš co? Nebudeme si nic slibovat. Je to lepší než pak být zklamaní, kdyby to nevyšlo. Můžeme klidně každý další den brát jako dar, co ty na to?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi příběhy, v nichž není nic takové, jak se na první pohled zdá. A ačkoliv je hlavní postavou mladý muž, myslím, že hlavní cílovou skupinou i u této knihy budou především ženy.
 
Když jsem se dozvěděla, že spisovatelka příběh sepsala během několika málo dní, tak musím říct, že smekám, jelikož takto promyšlený příběh s překvapivým rozuzlením znamená jediné, autorka má v sobě velký potenciál a již nyní se těším na její další knihy, protože Okno s dívkou a ptáčkem je dle mého názoru zas o kus dál než předchozí romány. Líbí se mi, že nad jejími knihami může čtenář přemýšlet a hned tak je z hlavy nepustí.
 
„Jak by mohl ignorovat to vtíravé podezření, pomalu ale jistě přecházející v neklamné přesvědčení? Signály k němu přicházely ze všech stran a on je nedokázal ignorovat. Teď už ale nešlo jen o iracionální volání šestého smyslu.“
 
Děkuji autorce za skvělý čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď u samotné autorky zde, kde můžete objednat například i záložky s trefnými citáty z knihy, či další doplňky ke knize, anebo na stránkách Nakladatelství MOBA zde.
 
Moje hodnocení je 100 %.

čtvrtek 23. září 2021

Neviditelná spojení (recenze knihy Světla jihu – Nina George)

 Světla jihu, autorka Nina George, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran


„Většina z vás má talent velice neúspěšně zacházet s láskou.
Přitom je to tak snadné. Ahoj lásko, pojď dál a udělej si pohodlí. Víš už, jak dlouho se zdržíš? Noc, měsíc? Ach tak, celý život? V pořádku, připravím se tedy na zlato a popel. Když si to rozmyslíš a pak se odstěhuješ, budu za tebou volat: „Děkuji, žes tady byla. Miloval jsem, opravdu jsem tedy žil, i když jen jednu noc.“
Tak jednoduché to ale pochopitelně nikdy není.“
 

Když jsem zaregistrovala, že spisovatelce Nina George vyjde nová kniha, věděla jsem, že si ji určitě přečtu. Poté, co jsem propadla jejímu spisovatelskému kouzlu po přečtení Knihy snů, přečetla jsem i Krásu noci a nyní i její novinku Světla jihu. Do budoucna mám v plánu přečíst i její již dříve vydané knihy Přístav naděje a Levandulový pokoj, v němž se právě autorka zmiňuje o knize Světla jihu. Jelikož se jednalo o smyšlenou knihu a autorka od čtenářů dostávala na tuto knihu dotazy, rozhodla se jí vdechnout život a napsat ji sama, a tak vznikla kniha s tajemným názvem Světla jihu.
 
Podzim nám již sice klepe na dveře, ale proč se na chvíli nevrátit v čase, do horkého léta, na jih Francie, do kouzelné srpnové noci, kdy padají Perseidy a vy si můžete něco přát, stejně jako hlavní hrdinka této knihy Marie-Jeanne, sirotek, kterého se ujal bezdětný manželský pár a rozhodl se jí dát všechnu lásku, i když po svém způsobu. Marie-Jeanne propadne kouzlu knih a její nevlastní otec Francis dostane nápad zřídit pojízdnou knihovnu, kterou nazve Bibliobus. Můžeme tak sledovat, jak psané slovo a krásná literatura proniká na samotářský venkov mezi lidi, kteří znají jen tvrdou práci, jak knihy otevřou jejich srdce a vypustí ven jejich city a emoce. Co když jeda dívka dostane tu „moc“ svést k sobě dva lidi, kteří kolem sebe krouží, aniž by věděli, že k sobě patří? Co jsou ta tajemná světla jihu? Mohou knihy změnit a zlidštit i ta nejzatvrzelejší srdce? Nechte se naladit na stejnou vlnu a přečtěte si tuto knihu plnou emocí.
 
„Knihy umožňují lidem cestovat v čase, měnit podobu, tělo, číst myšlenky a stát se nesmrtelnými, knihy jsou proto poslední pozůstalí, velká alchymie naší doby.
Nebezpečná, nebezpečná, nebezpečná.“
 
Přiznám se, že ze začátku jsem se v knize ztrácela, ale poté, co jsem pochopila, že autorka do knihy vložila i svoji fantazii a stvořila tak postavu lásky, ale třeba i osudu, logiky, ale i smrti, vdechla život i olivovníku, jsem knize přišla na chuť. Po tomto trochu neobvyklém úvodu se rozběhne samotný příběh, v němž najdeme lidi z masa a kostí, kteří jsou zmítáni svými emocemi a především láskou. Člověk při čtení této knihy zjistí, že hlavním hnacím motorem je láska a bez ní nemá člověk ten správný smysl života.
 
Budete soucítit s hlavní hrdinkou, jíž se dostal velký dar, ale sama tak ztratila možnost najít v životě svoji spřízněnou duši, i když vždycky zbývá naděje. V knize sledujeme osudy několika postav jednoho městečka, a to různého věku, a všichni touží po jediném – milovat a být milováni. Je to kniha, v níž drobné náhody mění zásadně životy lidí, tak jako tomu bývá ve skutečném životě.
 
„Možná máme o štěstí nesprávné představy. Štěstí neznamená být šťastný. Nebo že je všechno snadné. Přesto máme štěstí. Protože milujeme, i když to bolí. Láska je. Je všechno. A všechno znamená všechno.“
 
Při čtení knihy mi neustále vrtal v hlavě její název a když se mi konečně dostalo rozhřešení, byla jsem překvapená, co se za ním skrývá. A pak jsem přemýšlela, co když něco takového opravdu existuje. Autorka skutečně popustila uzdu své fantazie a zároveň otevřela srdce i mysl nejednoho čtenáře.
 
Knihu bych doporučila všem ženám, všem milovníkům knih, ale také emocionálně založeným mužům. Je to tak trochu pohádka pro dospělé, ale krásná, něžná, co pohladí po duši. A pokud na vás přišel podzimní splín, tak tato kniha opět vnese světlo jihu i do vašeho života.
 
„Podle… podle čeho se pozná, že je člověk dospělý.“
Elsa se dívala z okna. Jako by jí vzduch něco říkal. Vzduch, který se už do Marie-Jeanne nevešel, i když se o to hodně snažila.
A pak Elsa vzduchu odpověděla: Když člověk začne postrádat zázraky, ve které jako dítě věřil.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Každý den leží před tebou jako nabídka. Víc pro tebe život nemůže udělat.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nevšední čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.
 
 
„V téže minutě,
kdy jsem slyšel tvůj první milostný příběh,
začal jsem tě hledat.
Nevěděl jsem, jak zaslepené to bylo –
milující se nesetkávají někdy někde.
Jsou spojeni odjakživa.“
 
 

pátek 28. května 2021

Prostopášná, ale inteligentní královna (recenze knihy Tajemství Černé královny – Zdeněk Grmolec)

Tajemství černé královny, autor Zdeněk Grmolec, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 248 stran


„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:
„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“
 
Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.
 
Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.
 
„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“
 
Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.
 
Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.
 
„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“
 
Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.
 
Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.
 
„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“
 
Moje hodnocení je 90 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 10. května 2021

Právo na štěstí (recenze knihy Nesejdeš z cesty – Dagmar Digma Čechová)

Nesejdeš z cesty, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran 

„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“


V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! (recenze) a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.
 
Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.
 
„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“
 
Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.
 
Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.
 
„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“
 
V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.
 
Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.
 
Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.
 
Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.
 
„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“
 
Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo u autorky zde nebo objednat na stránkách Nakladatelství MOBA zde. Ke knize si můžete přímo od autorky pořídit záložky či magnetky.

středa 24. března 2021

Rodové intriky francouzské šlechty (recenze knihy Ve stínu erbu – Hana Marie Körnerová)

 Ve stínu erbu, autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství MOBA, v Brně 2021, 256 stran


„No myslím, že něčeho takového se opravdu nemusíte obávat. Já nejsem ten správný typ pro venkovský domácí život. Nebýt té smlouvy, nikdy bych se neženil. V jednadvaceti? Když mi u nohou leží celý svět? Všechny krásné ženy, všechna dobrodružství, která jsem ještě nestačil prožít? Ne, to rozhodně nemůžu vyměnit za křeslo u krbu a noci vedle kolíbky.“


 
Knihy Hany Marie Körnerové se těší čtenářské oblibě, snad nikoho neurazím, pokud uvedu, že spíše ženského publika. Řada autorčiných knih se již dočkala znovu vydání a nejinak je tomu i v případě knihy Ve stínu erbu, která u nakladatelství MOBA vyšla poprvé před deseti lety, ale úplně poprvé byla vydána již před dvaceti lety, takže nyní se dočkala již třetího vydání.
 
Děj knihy se odehrává v druhé polovině 18. století ve Francii za vlády Ludvíka XV., kdy po jeho boku vystupovala madam de Pompadour. Dvě vysoce postavené rodiny dojednají sňatek svých dětí, který je výhodný pro obě strany. Rodina hraběte Valandreye svůj původ datuje od bitvy u Kresčaku, kdežto bohatý sicilský vévoda Montelier do svazku své dcery vložil především peníze. Každý dostane svoje. Frederika je do svatby vychovávána v klášteře, s Raymondem, za něhož má být provdána, se viděla pouze jednou v životě, a to v dětství, kdy byly dohodnuty jejich zásnuby, a nedá se říct, že by si tehdy padli do oka. Raymond jako mladší syn hraběte je veden k vojenskému způsobu života a krátce po svatbě musí odjet do války. Najdou si tito dva mladí lidé k sobě cestu? Co čeká Frederiku v jejich novém sídle, kam je jako manželka poslána, aniž by ji tam Raymond doprovodil? Co se stane, když se začnou měnit mocenské poměry ve Francii a dojde i k nečekaným změnám v rodovém postavení? Ačkoliv se jedná spíše o útlejší knihu, je nabitá nečekanými zvraty a autorka vás bude neustále udržovat v příjemném napětí.
 
„Nejsi o nic lepší než Viktorie,“ řekl jí chladně. To, žes přečetla víc knih a umíš překládat latinské verše, jako když bičem mrská, z tebe nedělá lepšího člověka. Naopak. Pokud všechno to učení v tobě vzbudilo jen nezdravou pýchu, pak lituji, že jsem ti je nezakázal. Pro ženu je stejně zbytečné. Dovolil jsem ti je jako dětskou zábavu, ne jako životní náplň. Tebe bude svět posuzovat podle toho, jak dobrá budeš manželka. Kolik porodíš svému choti synů a jak dokážeš nakládat s rodinným majetkem. Jak vlídná dokážeš být k jeho přátelům a obezřetná k nepřátelům.“
 
Kniha mě zaujala již samotným prologem, kdy nás spisovatelka stručně seznámí s historií rodu Valandreyů. Následně jsme přeneseni do 18. století, seznámíme se vzdorovitou a umíněnou Frederikou, kterou ani výchova v klášteře nedokázala změnit, a s hrdým Raymondem, který se jako voják a muž nenechá nikým pokořit. Střetnutí těchto dvou povah zdánlivě nemůže přinést nic dobrého, ale opravdu tomu tak bude? Tak jako v jiných knihách, autorka nečekaným způsobem svede tyto dva paličaté lidi dohromady a vám se jen bude tajit dech. Hlavní hrdinové nezůstanou ničím ušetřeni, příběh postupně graduje, jak jsou okolnostmi donuceni překonávat neustálé překážky.
 
Frederika si mě získala od první stránky, všechno jsem prožívala s ní. I když to není prvoplánový romantický příběh, romantika mu rozhodně nechybí. Poslední stránky jsem s napětím doslova hltala a moc mě zajímalo, jak bude kniha zakončena. Myslím, že se román autorce velmi povedl, mám z něho dojem, že se mi dostalo vrchovatě všeho, co od tohoto žánru může čtenář očekávat – zabrnkání na romantickou strunu, napětí až se tají dech, dynamika příběhu, která vás přiměje číst dál a dál, až najednou je konec a vám je líto, že už nebude žádné pokračování, ačkoliv byste se s hlavními hrdiny moc rádi znovu setkali.
 
„Raymond vyšel ze stáje až dlouho po něm a ve tváři měl stále malinko udivený, malinko nedůvěřivý pohled. Nedokázal říci Louisovi to základní, protože sám najednou přestával věřit tomu, že to děvče byla pouhá služebná. Velmi mladá, určitě světlovlasá, štíhlá… a nedotčená. Zpočátku trochu vyplašená, ale pak plná vášně, jakou nelze předstírat.“
 
Neméně zajímavé jsou i osudy vedlejších postav, které nám nastiňují fungování a vztahy v tehdejší společnosti, která byla řízena přísnými nepsanými pravidly. Lehce nakouknete i na dvůr Ludvíka XV. Bylo to období, kdy bujely nejen politické intriky, ale intrikovalo se i v rodinných kruzích, a tak budete mít nejednou strach také o životy hlavních hrdinů.
 
Kniha dostala novou a moc krásnou obálku, která je na sáhnutí taková příjemně sametová.
 
Od autorky jsem již pár knih četla, a tato se zařadí po bok mých oblíbených. Hana Marie Körnerová píše velmi čtivě, krásným jazykem a její příběhy jsou vystavěné přesně podle mého gusta. Autorka přesně ví, jak zabrnkat na čtenářovu duši, aby jeho srdce zaplesalo.
 
„Frederika náhle unavená a zbavená vší energie, se sesula na lavici a s nenávistí na tu zaprášenou relikvii pohlédla. To všechno kvůli němu, napadlo ji. Kvůli tomu, co představuje: Postavení, moc, pýchu! Slavný erb starého rodu!“
 
Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou historický román protkaný romantickou linkou, který vás bude udržovat v příjemném napětí od první do poslední stránky.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že díky takovýmto knihám můžeme na chvíli zapomenout na všední starosti a prožívat životy literárních postav. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.

neděle 28. února 2021

Četnické humoresky z Písku (recenze knihy Četnická pátračka versus galerka – Ladislav Beran)

Četnická pátračka versus galerka, autor Ladislav Beran, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 357 stran

„Ke konci srpna došlo v Písku k závažné události, která zahýbala nejen městem nad Otavou, ale i celou republikou. Aby ne, když byla v Písku zaznamenána dosud největší travičská aféra v českém hotelnictví. Přitom to nebyla žádná novinářská kachna.“



Píseckého autora a emeritního komisaře kriminální služby Ladislava Berana milovníci detektivního žánru zřejmě již dobře znají, jelikož má na kontě již několik úspěšných knih, které vycházejí u Nakladatelství MOBA v edici Původní české detektivky. Povídkový soubor Četnická pátračka versus galerka vyšel jako 333. svazek této kultovní edice a myslím, že tato kniha si takto symbolické číslo zaslouží. Bylo to moje první setkání s autorem a rozhodně ne poslední, mám v plánu se opět vydat prostřednictvím jeho dalších knih věnovaných písecké četnické pátračce do období první republiky, sice ani tehdy nebyl svět bez lumpů, ale vše bylo obestřeno jistou noblesou.
 
Na stránkách knihy se seznámíme s nadporučíkem Votrubou, který celé pátračce šéfuje, se štábním strážmistrem Hřebejkem, kterému bez povšimnutí neujde žádná pěkná ženská, se štábním strážmistrem Kubíkem a dalšími, kteří odkrývají závažnější, či méně závažné zločiny. Občas jsou přivedeni na falešnou stopu, ale většinou si dokáží poradit a pachatele odhalit. Co se stalo v hotelu Gabriel, že o tom psal celorepublikový tisk? A co když se terčem zločinu stane samotný krajský soud a zmizí zimník jednoho ze soudců? A co když na pátračku dorazí stížnost na samotného strážmistra Hřebejka? A jak strážmistrům zamotá hlavu hrobník Florián, když si pustí pusu na špacír? Čeká na vás osmnáct povídek, které vás zavedou do období první republiky, kdy si lidé četníků vážili.
 
„Pánové, na vás tu čekám. Zatkněte mě, protože tu strašnou ostudu stejně dlouho nepřežiju. Volají mi sem snad všechny noviny, co v republice existujou a vypadá to, že si na účet mýho podniku chtějí páni novináři v okurkový sezoně zvýšit náklad. Přitom pro mě je to, pánové, brutální zločinnost a ďábelsky promyšlená zlomyslnost.“
 
Mám ráda filmové Četnické humoresky a z toho důvodu jsem se rozhodla i pro tuto knihu a musím přiznat, že si umím představit, že by podle ní vznikly filmové Písecké četnické humoresky a myslím, že by slavily stejný úspěch jako ty z pátračky v Brně. Autor píše velmi čtivě, odlehčeně, často s humorem. Z povídek na nás dýchá atmosféra doby. Skvěle vykresluje i postavy strážníků, a především postava strážmistra Hřebejka do povídek vnáší lehkou erotiku.
 
Knihu můžete přečíst na jeden zátah, anebo si můžete dávkovat povídky podle chuti, a to i na přeskáčku, protože jsou provázané pouze postavami strážmistrů, ale jinak se jedná o oddělené případy.
 
„Ani byste to, pane kolego, neuhod. Zastavili se v Klatovech a vykradli krajskej soud. Slyšíte dobře. Udělali krajskej soud! Ty darebáci vykradli dokonce i kancelář mýho kolegy, mýho dobrýho kamaráda ze studií,“ odmlčel se rozčilený doktor Žlábek na okamžik a v telefonu bylo slyšet hlasité smrkání do kapesníku.“
 
Autor používá dobové výrazy i způsob vyjadřování v tehdejší době, některé výrazy jsem si musela vyhledat, ale jinak jsem s porozuměním textu neměla problémy, a kniha se četla lehce. Je to spíše oddychové čtení a kniha může posloužit jako únik od všedních starostí. Některé případy jsou závažnější, některé budí pousmání. Každý si v knize jistě najde svoji oblíbenou povídku a myslím, že nebude jen jedna.
 
Knihu bych doporučila milovníkům původních českých detektivek a především těm, kteří mají rádi dobu první republiky, kdy se lidé chovali s určitou noblesou, a také galerka měla svá pravidla.
 
„Já vám, Hřebejk, neporadím. Ta děvečka určitě chodila do kostela. A určitě byla i u zpovědi. Zkuste faráře, ten ví leccos. Vám kolikrát stačí naznačit a jste v obraze. Nakonec to, co ona provedla, je přece smrtelnej hřích. Já o něčem takovým vědět, tak mám hergot špatný spaní.“
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA za možnost si v této době přečíst povídky, které byly napsány s takovou lehkostí a okořeněny humorem. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.


pondělí 15. února 2021

Tajemství pohřbené v močálech (recenze knihy Cesty rytířů – František Niedl)

 Cesty rytířů, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 283 stran

„Musíš mít svou ženu velmi rád. Je prý krásná.“
„To ano.“
„Krásnější než já?“
„Vzdávám se.“ Wolfram zvedl ruce. „Ve slovním duelu jsi zvítězila, protože na tvoji otázku není odpověď. Protože když odpovím kladně, urazím tebe. A když záporně, zpronevěřím se citům ke své ženě.“



Po dočtení sedmého dílu série Rytíři z Vřesova, Já, rytíř, jsem se hned pustila do čtení osmého a zřejmě i závěrečného dílu celé série, Cesty rytířů. Pokud je to opravdu poslední díl, tak autor František Niedl zakončil celou sérii bravurně. Ačkoliv to, co si v závěrečném díle přichystal pro Wolframa, mu jen tak neodpustím, i slza mi ukápla, a to u knih obvykle nebrečím. Ale kdo ví, pro pokračování si totiž autor nechal otevřená zadní vrátka.
 
Jak víme z předchozího dílu, v českých zemích byl nastolen zemský mír, avšak ani v době míru není zaručeno, že nebude prolita krev nevinných. Wolfram od krále dostává za úkol poklidnou cestou převzít správu měst, které králi prodala Eliška Rejčka. Wolfram se tedy opět vydává na cesty, tentokrát do Severovýchodních Čech. Jeho šťastná hvězda stoupá vzhůru, ale jak víme, po vzestupu často přichází pád, a ten Wolframův bude opravdu bolet. Komu je trnem v oku Wolframova přízeň u krále? Co podlého si na něj jeho „protivníci“ připravili? Pokud jste zvědaví, jak to dopadne, když rozhněváte jednoho z největších rytířů, je na čase přečíst si tuto knihu.
 
„Wolfram nikdy nehromadil majetky, ovšem kromě válečné kořisti, kterou považoval za poctivě získané prostředky. Po úřadech netoužil. Znal mnoho těch, kteří se celý život hnali za nějakou chimérou, ale nikdy ji nezískali. Měl pocit, jako by tímto aktem bylo vypuštěno zlo. Neuchopitelné, neznámé. Byl by raději, kdyby král tyto dveře neotevíral.“
 
V době zemského míru se nevedou války, neprobíhají žádné bitvy, ale přesto intriky a pletichy nejsou zastaveny, a hledají si svoje cesty, jak zasáhnout, když je pro vás někdo trnem v oku. Rytířskost jde stranou, když proti vám nestojí rytíři.
 
Velký prostor v knize dostává Wolfram a také král Jan. Beneš je tentokrát spíše v pozadí. Král Jan se chytí do osidel Jindřicha z Lipé a dokonce zapudí svoji manželku královnu Elišku a z obavy spiknutí neváhá uvěznit následníka trůnu, čtyřletého Václava. Jak jsem řekla již v úvodu, osud, který si autor připravil pro Wolframa, byl pro mě nečekaný, ale díky tomu kniha dostala spád a napětí, a ačkoliv v knize neproběhne ani jedna velká bitva v pravém slova smyslu, je příběh strhující.
 
„Porazila jsi mě,“ Wolfram tu přetahovanou vzdal.
„A beze zbraně,“ škádlila ho Eleanora.
„A to ne. Ty víš, že tomu tak není. Jsi ozbrojená, velmi dobře ozbrojená, a ty to víš. Máš zbraně, proti kterým nejde bojovat. Jediné, co můžu, je tě milovat.“
 
Moc mě potěšilo, že v knize figuruje město, v němž jsem vyrůstala, a to Chrudim, i když chrudimský rychtář mi moc velkou radost neudělal, ale utěšuji se tím, že v tomto případě to je pouze beletristická fikce.
 
Obálka je opět velmi povedená a zachovává jednotný styl celé série. Stejně tak jako předchozí díly, ani Cesty rytířů neztratily na kvalitě a jsou pro mě pomyslnou třešničkou na dortu.
 
Mrzí mě, že je tato kniha již nejspíš poslední, ale zas jsem toho názoru, že je lepší sérii ukončit včas, než ztratí na čtivosti a začne čtenáři připadat, že už se autor začíná opakovat a jen příběh uměle natahuje. I když moc ráda bych sledovala osudy hlavních hrdinů dál, protože mi tak nějak přirostli k srdci. Budu doufat, že se panu Niedlovi povede vdechnout život nějaké další skvělé historické sérii. Tahle opravdu stála zato.
 
„A nepřátelé se blížili. Opojeni svým úspěchem, svojí převahou. Byli přesvědčeni, že prchající se už smířili se svým osudem. Možná příliš unaveni, možná že dál za nimi je krajina, kterou se už nedá projet.“
 
Nejen Cesty rytířů, ale celou sérii Rytíři z Vřesova doporučuji všem milovníkům historických románů, nechybí v nich nic, co dobrý román potřebuje.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem se mohla opět setkat se svými oblíbenými hrdiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.


čtvrtek 28. ledna 2021

Taktizování a intriky (recenze knihy Já, rytíř – František Niedl)

 Já, rytíř, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 292 stran

„Mlžnou krajinou projíždělo mezi lesy na třicet jízdních. Víc si jich nemohl Wolfram dovolit z Ojvína odvést, aby neohrozil jeho obranu. Jistě, mohl by jich vzít ještě o tucet víc a i tak by zůstal Ojvín ještě bezpečný. Ale toho nebylo třeba. To, co hodlal učinit, vyžadovalo více důvtipu než mečů.“

 
Rytíři z Vřesova již posedmé, vždy se nemohu dočkat, než vyjde pokračování, tentokrát jsem se také velmi těšila, jelikož předchozí díl Pach krve, byl opravdu strhující a plný nečekaných zvratů. Kniha Já, rytíř sice vyšla již vloni na jaře, ale já se k ní nakonec dostala až nyní, alespoň nebudu muset čekat na pokračování, jelikož osmý díl Cesty rytířů je již také v prodeji.
 
Kniha začíná smutnou a bolestnou událostí pro Petra z Rožumberka a Beneš je opět povolán do jeho služeb a znovu se musí opustit svůj hrad, a především svoji milovanou Gabrielu. Jan Lucemburský se navrací do svého rozervaného království po bok královny Elišky, která se tentokrát snaží zasahovat do jeho jednání a rozhodování. S návratem krále je povolán do jeho služeb také Wolfram Katzinger z Olšové a na Ojvíně. Mezi králem a šlechtou stále bují šarvátky, ale dojde i k jedné menší bitvě, kde Beneš může poprvé vyzkoušet výsledek svého úsilí při výcviku koní k boji. Jak vše dopadne? Dostane konečně král odbojnou šlechtu pod kontrolu? A jak si povedou naši hrdinové, které jsme si již velmi oblíbili? Tato kniha jistě zpříjemní nejeden večer.
 
„Král se podíval na Čeňka a viděl, že má v očích slzy. Když se jejich pohledy setkaly, král pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Dal jsem ti čas na to, abys utekl. Pak vydal rozkaz, aby první dvě řady vyrazily do útoku. Země se chvěla pod kopyty dvou set rytířů.“
 
Autor pro nás sepsal díl, v němž se to tentokrát nehemží velkými střety, ale spíše vsadil na drobnější potyčky, a především intriky a také taktizování. Celkově kniha vyznívá spíše klidnějším dojmem, především při srovnání s předchozím dílem, ale klid je jen zdánlivý. V tomto díle můžeme sledovat cestu k dohodě mezi králem a šlechtou, která však není snadná.
 
Opět sledujeme několik dějových linií, jedna je věnována králi, jedna Benešovi a třetí Wolframovi, tyto linie se střídají po kapitolách, ale dochází i k jejich prolínání, když se některé z těchto postav anebo všichni tři střetnou. Autor neopomene připomenout některé podstatné události z minulosti Beneše, Wolframa, ale i třeba Benešova bratra Čeňka.
 
„Jako by chtěl říct: Zde jsem, já, rytíř! A čekám na vás. Vždyť jsem ho sám, někdy před rokem, na rytíře pasoval,“ král se podíval na Čeňka, jestli dostatečně chápe jeho předvídavost. „Ale nakonec nám předvedl, že není jenom tupý rytíř zakutý do železa. V té chvíli už musel mít promyšlený ten ďábelský únik. A možná, že toho koně si přivedl ze samotného pekla.“
 
Benešovi se podařilo již výcvik několika koní dotáhnout do konce a je tedy rozhodnut s koňmi vyrazit na trh, ale to by nebyl Beneš, aby se mu před samotným prodejem nepodařilo neúmyslně udělat takovou „reklamu“, že se o ně doslova strhne mela. Nechte se překvapit.
 
Kniha je velmi čtivá, pan Niedl je skvělý vypravěč, který své vyprávění neopomene okořenit špetkou humoru především v podání Wolframa, který je svými humornými poznámkami známý již z dřívějších dílů.
 
Ačkoliv v knize není takové napětí jako v těch předchozích, nemůžeme říct, že by se nic nedělo a že příběh neplyne dál. Autor nám ukáže, jak disciplína a spořádanost při boji může zachránit nejeden život, o tom nás přesvědčí Beneš, ale také, jak je důležité umět předvídat a mít takzvaně pod čepicí, což skvěle ovládá Wolfram. S touto knihou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Jezdci je začali v širokém půlkruhu obstupovat a Wolfram měl najednou velmi intenzivní pocit, že nastala ta chvíle, kdy dochází k prolínání světů a různých časů. Cítil, že tento okamžik může být pro něj velmi významný, že to, co bude následovat poté, může jít úplně jiným směrem a možná, že už potom také nemusí být vůbec nic.“
 
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány, které jsou čtivé a nikoliv suchopárné. Pokud jste si tuto sérii oblíbili tak jako já, jistě vás není potřeba ke čtení jejího pokračování nikterak pobízet.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že vydává takovéto skvělé série, jdu se hned začíst do jejího pokračování, tedy do knihy Cesty rytířů. Pokud vás kniha Já, rytíř zaujala, můžete si ji koupit zde.