pátek 30. prosince 2022

Na vlnách lásky (recenze knihy S duší lvice – Petra Langová)

„Dokonalá tečka za dokonalým dnem, v němž se mi dařilo, na co jsem sáhla. Poznala jsem svoji matku. Rozzuřila Ingrid k nepříčetnosti. A za pouhých několik minut se ocitla mezi pražskou literární smetánkou, na křtu knihy velkého Mistra, jehož jméno si při nejlepší vůli nejsem schopná vybavit. Jupí! Tohle je ten život, o kterém jsem snila!“



Kniha S duší lvice je volným pokračováním knihy Prázdniny za trest (recenze), ta byla určena spíše mladším čtenářkám, jelikož spadá do kategorie young adult, ale s chutí si ji jistě přečetly i starší čtenářky. Kniha S duší lvice je určena všem ženám, které si rády přečtou romantický příběh, který však nespadá do červené knihovny, ale je skvěle propracovaný a plný zvratů.

Hlavní hrdinka Lenka, s níž jsme se mohli setkat již v knize Prázdniny za trest, kde vystupovala jako jedna z vedlejších postav, vyrůstala se svojí adoptivní matkou. Kdysi od svého skutečného otce dostala medailon lva a tuto vzpomínku si uchovala až do dospělosti. Nyní se rozhodla, že svého otce najde, z toho důvodu opouští své rodné Malšovice a vydává se vstříc hlavnímu městu, Praze, kde má své kamarády Šimona a Annie, u nichž nachází nové útočiště. V Praze přijímá místo hotelové recepční, což ji přivede nejednou do perné situace. A když se vydá po stopách otce, netuší, jaká nová setkání na ni čekají. Podaří se Lence objevit svého otce? Co když ji osud do cesty přivede životní lásku? Bude si moci Lenka splnit svůj životní sen?

„A nějaká šílená, rozumu zbavená bytost, kterou jsem ještě před pár vteřinami neznala, na něj znenadání koketně mrkla a promluvila mým hlasem: „V sedm! To mi totiž končí směna v hotelu. Vy mě tam samozřejmě vyzvednete, budete se chovat jako dokonalý džentlmen, splníte všechno, co mi na očích uvidíte, a taky… od vás dostanu pugét slunečnic, protože je mám ze všech kytek nejradši!“

Přiznávám se, že na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá už od chvíle, kdy jsem se od autorky dozvěděla, že píše knihu o jedné z vedlejších postav knihy Prázdniny za trest. A nyní vím, že bylo na co se těšit. Opět na nás čeká velmi čtivý příběh, v němž autorka nešetří zvraty, nečekanými setkáními i několika vypjatými situacemi.

Velmi se mi líbila vtipná scéna, která se odehraje na svatbě Ingrid. A není to jediná humorná situace, která na vás v knize čeká.

Jakmile se do knihy začtete, nebudete ji chtít odložit. Lenka mi vstoupila do života od první stránky a dokud jsem nezjistila, zda se jí podaří vypátrat jejího otce, tak jsem se ke knize vracela v každé volné chvíli. Mé srdce si získaly i postavy Annie a Šimona, jejichž vztah můžeme v knize také sledovat. A autorka je opravdu nešetří a spolu s nimi ani naše nervy.

„On nechce vytrubovat do světa, že spolu něco!“ opravil mě.  „Jako by se za tebe styděl. Dávej si na něj bacha, jo? Buď je to prolhanej ženáč, anebo srab. Já mít takovouhle holku, nadýmám se pýchou, a to bez legrace! Toužil bych poznat její rodinu, klidně bych s nima strávil i ty podělaný vánoční svátky, vážil si toho, že mě má ráda, a… nikdy v životě bych ji nezradil!“

Setkání Lenky a Jakuba je tak nějak osudové. Jejich vztah však není rozhodně jednoduchý, jelikož Jakub nemá vyřešenou svoji minulost a nechce se ve vztahu zavazovat do budoucnosti. Osud si pro ně připraví plno kotrmelců a nakonec si říkáte, že takto to přece nemůže skončit.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy, které nejsou průhledné a prvoplánové, příběhy, v nichž nechybí zvraty i několik psychických otřesů. Zkrátka příběh lásky, v němž nechybí životní peripetie, nad nimiž ale vždy vyjde opět slunce.

„Zírala jsem na ni s pusou dokořán, neschopná jediného slova. Do hlavy mi prudce stoupla krev, bušila ve spáncích, vařila se v žilách, cítila jsem její nasládlou kovovou pachuť až kdesi v krku. „Panebože, Annie! Ty vůbec netušíš, cos právě řekla. Já jsem…“ Po zádech mi přejel mráz. „…tak blbá!“ Vylítla jsem z gauče a překotně se začala oblékat. „Tak neskutečně blbá, krucinál! Vždyť já ho nechala jít!“

Ráda bych vám od autorky doporučila ještě jednu její knihu, a to Kde končí nebe (recenze), kterou jsem před pár lety četla a která v sobě ukrývá skvělý příběh.

pátek 9. prosince 2022

Životická tragédie (recenze knihy Životice obraz (po)zapomenuté tragédie - Karin Lednická)

"Dvouletý Brunek neví nic o starostech dospělých, ale tolik už vnímat dokáže, aby pochopil, že něco je jinak než dřív. Zpočátku se polekal, že je to jeho vina, a proto se snaží být hodný, tichý. Umýt si před jídlem ruce bez vyzvání a při modlitbě nesahat nedočkavě na lžíci. Nenosit domů bláto na botách. Sedět celý den poslušně v brázdě a nikam neodbíhat, zatímco dospělí vykopávají brambory.
Jenomže nic z toho nezabírá. 
Maminka má stále divný výraz v očích a tatínek mluví pořád míň."



Některé dějinné události zůstávají v pozadí a některé zcela zapomenuty. Podobně na tom je životická tragédie, k níž došlo jednoho srpnového rána v roce 1944. V ten den bylo zastřeleno třicet šest mužů. Většina z nich žila v Životicích, ale někteří Životicemi to ráno jen projížděli a jelikož neměli požadované dokumenty, byli nemilosrdně zastřeleni také.  

Karin Lednická nám ve své knize Životice obraz (po)zapomenuté tragédie přibližuje atmosféru válečných let v jedné malé vesnici, která se za války stala součástí Říše a na jejíž obyvatele byl činěn nátlak, aby podepsali tzv. volkslistu a přihlásili se tak k německé národnosti. Pro ty, co to udělali, to znamenalo narukovat k německé armádě, pro ty, co nepodepsali, to znamenalo represe a mnohdy i cestu do koncentračního tábora. Lidé se snažili žít své obyčejné životy a přečkat roky útlaku, bohužel ne všem to bylo umožněno.

V okolí Životic působila partyzánská skupina pod vedením velitele Kamińského, která v jedné srpnové noci zaútočila na hostinec, v němž se sešlo vedení gestapa a zastřelila tři jeho příslušníky. Tento čin nezůstal bez odplaty a bohužel to odnesli nevinní životičtí obyvatelé. V té době působil v Životicích četnický strážmistr Friedrich Sattler, jemuž byl přidělen úkol vyhotovit seznam všech mužů bez volkslisty. Strážmistr využil situace a na seznam přidal i několik jmen mužů, kteří volkslistu měli, či nebyli obyvateli Životic.

"Partyzánská skupina vtrhla do sálu. Jako první šel samozřejmě velitel, který hned ode dveří zastřelil Friedricha Gawlase. Nato se strhla prudká přestřelka, zkomplikovaná tím, že Izydor Mokrosz rozbil petrolejku, a boj tedy probíhal ve tmě. Hostinský se pokusil uniknout do sklepa, ale tam už nedošel; padl mrtvý kousek ode dveří."

Karin Lednická zvolila kombinaci beletristického vyprávění a faktografie. Ve vyprávění nám přibližuje život tamních obyvatel a také jednotlivé aktéry pozdější tragédie. V dokumentární části vychází z dobových dokumentů a ze vzpomínek pamětníků. Toto prolínání příběhu a faktů ještě umocňuje celou tragédii.

Dokud se mi do ruky nedostala tato kniha, neměla jsem tušení, že k něčemu takovému došlo. V hodinách dějepisu jsou vždy vzpomínány osudy obyvatel Lidic a Ležáků, ale o represích ve slezském pohraničí se z učebnic nedozvíme. Autorka v závěru knihy vyslovuje přání, aby tato událost vstoupila do povědomí široké veřejnosti a aby se na ni nikdy nezapomnělo.

I přes autorčin velmi čtivý styl psaní se mi kniha nečetla lehce. Je v ní ukryto mnoho bolesti a mnoho osobních tragédií. V Životicích zřejmě nezůstala rodina, jež by nepřišla o některého člena.

"Důsledky tragédie ze srpna 1944 přetrvaly dlouho; v určitých ohledech  vlastně zůstávají patrné dodnes. Vesnice navždy pozbyla svého někdejšího ducha, jaksi zmrtvěla. Z malé, poklidné a pospolité obce, v níž měli lidé po generace zapuštěné kořeny, se stalo místo trvale rozklížené, zraněné. Poznamenané.
V Životicích a okolí stále žijí lidé, kterým tehdy gestapo zastřelilo tatínka."

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem si knihu mohla přečíst a dozvědět se tak o událostech, o nichž se v hodinách dějepisu nemluví. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.