Zobrazují se příspěvky se štítkemdetektivka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdetektivka. Zobrazit všechny příspěvky

středa 27. dubna 2022

Smrtící zášť (recenze knihy Prokletí hradu Mydlovar – Martina Novotná)

Prokletí hradu Mydlovar, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Fortuna Libri, 2022, 304 stran

„Martin si zhluboka povzdechl; je na čase nést následky za vlastní chování. Už od mala mu říkali, že ho jeho povaha přivede jednou do neštěstí. A měli pravdu.“

 

Žen píšících historické detektivky je jako šafránu a dobrých českých spisovatelek tohoto žánru je ještě méně, ale troufám si říct, že autorka Martina Novotná se hrdě zařadila mezi ně, a to už svojí první sérií Moravské případy Jakuba a Viléma. Nyní jí vyšla novinka Prokletí hradu Mydlovar u nakladatelství Fortuna Libri a já ve skrytu duše doufám, že se budeme moci těšit na pokračování, že tento příběh s velmi zajímavým i netypickým hrdinou nezůstane samostatným románem. Autorka si již v jedné recenzi vysloužila označení „Vondruška v sukni“ a nemohu než souhlasit, její knihy jsou čtivé, napínavé, v knihách je vždy několik nečekaných zvratů, hlavní hrdina má srdce na pravém místě, pachatel není lehce odhalitelný a jsou to zkrátka takové pohádky pro dospělé, v nichž dobro vítězí nad zlem a my při jejich čtení zapomínáme na všední starosti.
 
To by nebyl dobrák Martin, aby se nedostal do nějakého průšvihu. Jako voják slouží na hradu Mydlovar a jelikož se postaví do cesty plánům samotného správce, upadne i v nemilost u hradního pána Jana, ale naštěstí osud nad Martinem ještě nezlomil hůl, a tak dostane příležitost zachránit si svůj život, když ho Jan pověří tím, aby zjistil, proč jeho nejmilejší lovecký pes zahynul. Martin se pustí do šetření, a ačkoliv nemá žádné zkušenosti, má kolem sebe pár známých, na něž se může obrátit. Co se však nestane. Zdánlivě podivnými náhodami o život přijdou lidé, kteří se k případu připletou. A za chvíli máte pocit, že na hradě jde o život pomalu každému. Kdo a proč na Mydlovaru vraždí? Najde Martin správnou stopu? A jak jeho další osud ovlivní to, pokud padne vina na nevinného? S touto detektivkou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Martin scházel ze schodů a snažil se srovnat si v hlavě, co se právě dozvěděl či lépe řečeno nedozvěděl. Pomalu ale jistě mu začal vyvstávat obraz toho, co se za poslední hodiny na Mydlovaru odehrálo. Čím víc nad vším přemýšlel, tím víc se přesvědčoval o tom, že má pravdu, stejně jako si uvědomoval, jak nebezpečná pro něj je.“
 
Autorka si pro nás tentokrát připravila opravdu zapeklitý případ, v němž vystupuje řada postav, ale i tak se v příběhu neztratíte. Velmi se mi líbilo, že dlouho netušíte, kdo tahá za pomyslné nitky, a ačkoliv čtenář na viníka přijde nejspíš dříve, než je skutečně odhalen, rozhodně mu to nevezme chuť ze čtení, ale spíše ho to potěší. Voják Martin je muž s dobrým srdcem, budete mu držet pěsti a chvílemi obavami tajit dech. Myslím, že osud mu nachystal tolik životních ran, že závěr knihy se bude jevit jako vysvobození.
 
Příběh je velmi čtivý a jak jsem již uvedla, Martin není typickým hrdinou, jaké z historických detektivek známe, a přesto vám bude sympatický. A věřím, že pokud z jeho příběhu vznikne pokračování, tak mi jeho postava přiroste k srdci stejně jako Jakub z autorčiny první série. Autorka zvolila i zajímavou zápletku, kterou odhalila několik slabin hradního pána. A motiv pachatele je stejně starý jako lidstvo samo.
 
Velmi se mi líbí místo, do kterého autorka děj zasadila a čtenáři se tak dozvědí o téměř zapomenutém hradu Mydlovar, který stával nedaleko Nymburka, avšak do dnešních dní se toho po něm moc nedochovalo, jen pár torz zdí. K hradu se váže zajímavá pověst, kterou autorka do příběhu také zakomponovala a také jedna stavební zajímavost.
 
„Muž se namáhavě sbíral ze země, při pádu si bolestivě narazil záda, málem si vyrazil dech. Než se ale vyškrábal na nohy, přiložil mu Tomáš, jeden z vojáků doprovázejících pána z Mydlovaru, špičku svého meče na krk: „Nikam nespěchej, příteli, můj pán si potřebuje promluvit s tvým pánem. Jen bys jim u toho překážel.“
 
Obálka knihy je velmi poutavá, ale spolu s názvem spíše evokuje příběh, v němž může jít spíše o mystiku, nenechte se ale mýlit.
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům českých historických detektivek, tato vás zavede do období vlády Václava II., což je doba, která je v literatuře spíše opomíjena. Příběh jistě potěší čtenáře Vlastimila Vondrušky, kteří by rádi poznali podobně píšící autory. V románu Martiny Novotné zkrátka nechybí žádná důležitá „ingredience“, a to ani špetka lásky. Věřím, že si knihu s chutí přečtou jak muži, tak ženy.
 
„Martin se neudržel a hořce se ušklíbl. Jestli kdy v životě po něčem toužil, byl to právě domov. Místo, kde by byl s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho.“
 
Děkuji nakladatelství Fortuna Libri, že jsem se prostřednictvím knihy mohla přenést do dob dávno minulých a přečíst si příběh, v němž zlo nezůstalo nepotrestáno. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

středa 3. března 2021

Smrt nadruhou (recenze knihy Zločin na stříbrném plátně - Vilém Křížek)

„Dřív nebo později se to muselo stát; nebylo zbytí. Nebo snad ano? Dokončit film, žít a nechat žít?
Ne; od začátku byo jasné, že úspěch si téměř jistě vyžádá smrt. Nadešel ovšem už ten správný čas?“

Zdroj: Chrudimka.cz

Na pokračování série s tak trochu výstředním vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem jsme si museli trochu počkat, jeho vydání bylo avizováno na únor roku 2020, ale nakonec bylo přesunuto až na podzim, což mě mrzelo, ale teď už vím, že čekání stálo zato, a po přečtení knihy také vím, proč se vydání opozdilo, a autorovi tímto odpouštím, protože se jednalo o krásný důvod zdržení.
 
Je neobvykle teplý říjen roku 1929, mladý producent Milan Milton Kyncl má velké ambice, chce natočit první zvukový film, jenže, co když do jeho plánů zasáhne smrt? Ještě, než se tak stane, je Eliáš Sattler pověřen samotným autorem literární předlohy, aby prošetřil, zda se natáčený snímek drží jeho předlohy a spěje ke zdárnému konci, vždyť je také jedním z investorů filmu. Co Eliáš zjistí? A co když se mu na paty pověsí senzacechtivý novinář Verecký, kterého Sattler nemůže vystát, a to nejen proto, že ho v jednom z článků nazval čmuchalem? Nezradí ho tentokrát jeho již léty trochu otupělý dokonalý čich? Pojďte proniknout do světa stříbrného plátna, kdy se herci scházeli na Barrandovských terasách nebo v Rokoku a kdy se začínaly rodit myšlenky na zvukový film. Jaké důvody povedou ke zločinu tentokrát?
 
„Kdepak – ani omylem nudný profesor. Kdyby si pro něj Martin měl vymyslet jinou totožnost teď, jako kdyby ho obsazoval do filmové role, byl by to…
Detektiv. To bylo ono. Soukromý detektiv, jako Stuart Webbs nebo Joe Deebs. Ale ne tak akční jako oni. Tenhle byl typově spíš od Doyla nebo té Christieové, podle níž počátkem roku v Německu natočili film.“





neděle 28. února 2021

Četnické humoresky z Písku (recenze knihy Četnická pátračka versus galerka – Ladislav Beran)

Četnická pátračka versus galerka, autor Ladislav Beran, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 357 stran

„Ke konci srpna došlo v Písku k závažné události, která zahýbala nejen městem nad Otavou, ale i celou republikou. Aby ne, když byla v Písku zaznamenána dosud největší travičská aféra v českém hotelnictví. Přitom to nebyla žádná novinářská kachna.“



Píseckého autora a emeritního komisaře kriminální služby Ladislava Berana milovníci detektivního žánru zřejmě již dobře znají, jelikož má na kontě již několik úspěšných knih, které vycházejí u Nakladatelství MOBA v edici Původní české detektivky. Povídkový soubor Četnická pátračka versus galerka vyšel jako 333. svazek této kultovní edice a myslím, že tato kniha si takto symbolické číslo zaslouží. Bylo to moje první setkání s autorem a rozhodně ne poslední, mám v plánu se opět vydat prostřednictvím jeho dalších knih věnovaných písecké četnické pátračce do období první republiky, sice ani tehdy nebyl svět bez lumpů, ale vše bylo obestřeno jistou noblesou.
 
Na stránkách knihy se seznámíme s nadporučíkem Votrubou, který celé pátračce šéfuje, se štábním strážmistrem Hřebejkem, kterému bez povšimnutí neujde žádná pěkná ženská, se štábním strážmistrem Kubíkem a dalšími, kteří odkrývají závažnější, či méně závažné zločiny. Občas jsou přivedeni na falešnou stopu, ale většinou si dokáží poradit a pachatele odhalit. Co se stalo v hotelu Gabriel, že o tom psal celorepublikový tisk? A co když se terčem zločinu stane samotný krajský soud a zmizí zimník jednoho ze soudců? A co když na pátračku dorazí stížnost na samotného strážmistra Hřebejka? A jak strážmistrům zamotá hlavu hrobník Florián, když si pustí pusu na špacír? Čeká na vás osmnáct povídek, které vás zavedou do období první republiky, kdy si lidé četníků vážili.
 
„Pánové, na vás tu čekám. Zatkněte mě, protože tu strašnou ostudu stejně dlouho nepřežiju. Volají mi sem snad všechny noviny, co v republice existujou a vypadá to, že si na účet mýho podniku chtějí páni novináři v okurkový sezoně zvýšit náklad. Přitom pro mě je to, pánové, brutální zločinnost a ďábelsky promyšlená zlomyslnost.“
 
Mám ráda filmové Četnické humoresky a z toho důvodu jsem se rozhodla i pro tuto knihu a musím přiznat, že si umím představit, že by podle ní vznikly filmové Písecké četnické humoresky a myslím, že by slavily stejný úspěch jako ty z pátračky v Brně. Autor píše velmi čtivě, odlehčeně, často s humorem. Z povídek na nás dýchá atmosféra doby. Skvěle vykresluje i postavy strážníků, a především postava strážmistra Hřebejka do povídek vnáší lehkou erotiku.
 
Knihu můžete přečíst na jeden zátah, anebo si můžete dávkovat povídky podle chuti, a to i na přeskáčku, protože jsou provázané pouze postavami strážmistrů, ale jinak se jedná o oddělené případy.
 
„Ani byste to, pane kolego, neuhod. Zastavili se v Klatovech a vykradli krajskej soud. Slyšíte dobře. Udělali krajskej soud! Ty darebáci vykradli dokonce i kancelář mýho kolegy, mýho dobrýho kamaráda ze studií,“ odmlčel se rozčilený doktor Žlábek na okamžik a v telefonu bylo slyšet hlasité smrkání do kapesníku.“
 
Autor používá dobové výrazy i způsob vyjadřování v tehdejší době, některé výrazy jsem si musela vyhledat, ale jinak jsem s porozuměním textu neměla problémy, a kniha se četla lehce. Je to spíše oddychové čtení a kniha může posloužit jako únik od všedních starostí. Některé případy jsou závažnější, některé budí pousmání. Každý si v knize jistě najde svoji oblíbenou povídku a myslím, že nebude jen jedna.
 
Knihu bych doporučila milovníkům původních českých detektivek a především těm, kteří mají rádi dobu první republiky, kdy se lidé chovali s určitou noblesou, a také galerka měla svá pravidla.
 
„Já vám, Hřebejk, neporadím. Ta děvečka určitě chodila do kostela. A určitě byla i u zpovědi. Zkuste faráře, ten ví leccos. Vám kolikrát stačí naznačit a jste v obraze. Nakonec to, co ona provedla, je přece smrtelnej hřích. Já o něčem takovým vědět, tak mám hergot špatný spaní.“
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA za možnost si v této době přečíst povídky, které byly napsány s takovou lehkostí a okořeněny humorem. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.


pátek 15. září 2017

Boží mlýny melou pomalu, ale jistě (recenze knihy Ženy a lži - Naďa Horáková)

Ženy a lži, autorka Naďa Horáková, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 309 stran

Anotace:
Když je ve školním skladu nalezena zavražděná adeptka na zástupkyni ředitele, ještě nikoho netuší, že na povrch vyplave další zločin - padělání a podvodný prodej obrazů. Oslava kulatin movitého podnikatele a zásnuby jeho syna skončí rodinnou tragédií. Vyšetřování vede kriminalista Adam Vojíř, ale jakou roli budou v případu hrát šarmantní starožitník a atraktivní učitelka s hříšnou duší?

„Kdo zakázal ve školství tělesné tresty, byl dement,“ říkala Hedvika, vždycky když vyplatila nějakého žáka za neslušné chování. „Bila jsem ty fracky celý život a k něčemu to bylo. Teď se jich nemůžete ani dotknout a pak jsou drzí a sprostí.“

Když se v nabídce nakladatelství MOBA mezi recenzními výtisky objevila tato původní česká detektivka, po přečtení anotace, jsem věděla, že si ji moc ráda přečtu. Nyní vím, že jsem udělala dobře. Řekla bych, že tato kniha obsahuje vše, co do dobré detektivky patří. Vraždy, únosy, napětí, pohledný vyšetřovatel, pomocníky vyšetřovatele z řad veřejnosti, nastrčené policisty, nemožnost odhalit vraha dříve než autor, zamotané případy, chybějící svědky, chybějící motivy a nakonec rozuzlení, kdy si řeknete to známé rčení o božích mlýnech.

Knihu tvoří dva příběhy, které se odehrají v odstupu jednoho roku. Oba případy jsou oddělené, ale některé postavy jsou vtaženy do obou příběhů. Řeknu vám, že v prvním příběhu si s námi autorka pohrává jako kočka s myší, vodí nás tak dlouho za nos, až nás přesvědčí, že naše prvotní intuice není ta správná, ale nakonec si řeknete, že jste svoji pravdu měli. V druhém případu budete úplně vedle, jak z propletených milostných vztahů, jak z červené knihovny, tak z toho, co vás čeká na konci. Myslíte si, že znáte toho, s kým žijete? Tahle kniha vás přesvědčí o tom, že ne vždy je vše, jak se tváří.

„Když se na to podívám z mého pohledu, vidím dva velké nezodpovědné fracky, kteří si hrají na lásku,“ řekl Adam tvrdě. „A na druhé straně vidím nešťastnou podváděnou manželku, zklamané rodiče a malou holčičku, která se tě jednoho dne zeptá, proč je s vámi táta tak málo.“

Autorka vytvořila velmi čtivou knihu. V prvním případu nás zavede do prostředí základní školy a vy budete mít pocit, jako by jste tam byli společně s učiteli i vyšetřovatelem, jako by jste slyšeli zvonění. V druhém příběhu nás autorka uvede do rodiny, kde jsou natolik zamotané vztahy a kde si s jejími členy osud nepěkně pohrál tak, že před hrozící katastrofou musí někdo zasáhnout.

Ačkoliv detektivky často nečtu, tato mě přesvědčila o tom, že dělám chybu. Není nic lepšího, než si vytvářet svoje teorie o vinících a být napnutý jako struna až do konce.

Jediné, co mě zarazilo po dočtení prvního příběhu bylo, že pochybuji o tom, že by křik oběti ve škole, kde probíhal „rodičák“, nikdo neslyšel.

„Učitelky by se měly vraždit přímo v knihovnách,“ řekl Adam. „Tím chci naznačit, že žena intelektuálka je největší omyl přírody.“

Kniha dostala příhodný název, jde v ní především o ženy a jejich ukrývaná tajemství a ne všechna vyplují na povrch. Ráda bych se vyjádřila k postavě Vilmy, atraktivní učitelky s hříšnou duší, nebyla mi vůbec sympatická tím, jak se chovala v osobním životě, a jak odsuzovala chování jiných žen, a na konci na ni čekalo překvapení.

Knihu doporučuji milovníkům českých detektivek a spíše ženám. Pojďte se zaplést do složitých lidských vztahů.

„Člověk musí mít k dispozici i kus toho štěstí nebo spíš náhody,“ filozofoval Ábel. „Stačí říct správnou informaci před správným člověkem a případ je vyřešen během pěti minut.“

Moje hodnocení je 95 %.

Za zaslání recenzního výtisku děkuji nakladatelství MOBA.

sobota 4. února 2017

Kamarádi na život a na smrt (recenze knihy Melouch - Michal Viewegh)

Melouch, autor Michal Viewegh, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016, 157 stran

Na každou novou knihu Michala Viewegha se těším. Po jeho osobní tragédii, která ho potkala, mu moc fandím a věřím, že se opět dostane na výsluní české prózy. Dle mého názoru o tom svědčí i tento román. Nebála bych se konstatovat, že nyní je skutečně již zpátky ve hře, jak avizoval ve stejnojmenné knize, jenž vyšla v roce 2015. V Melouchu již poznávám shodné rysy s jeho dřívější tvorbou.

Autor přišel s novým způsobem vyprávění. Hlavní postava spisovatel a scénárista Michal se setkává s producentem Jožou a diskutují nad právě se rodícím scénářem k filmu, který by dle Michala měl nalákat lidi do kin. Michal producentovi odvypráví příběh dvou kamarádů, učitelů, kteří opustili své povolání, aby se jeden z nich stal gigolem a druhý nájemným vrahem. Nechybí ani láska, osobní tragédie a konec, který by si nikdo nepřál. Kniha je rozdělena na tři části, prolog, 23 kapitolek a epilog.

Román se čte sám. Jediný problém, který jsem s textem měla, byly přímé řeči Joži, jelikož se jedná o Slováka, byly ve slovenštině a přiznávám, že, k mé škodě, tento jazyk již tak zdatně neovládám, přeci jen při rozdělení našich republik mi bylo teprve sedm let. Text je psaný v ich-formě z pohledu Michala. Jožo mu neustále jako všetečný producent skáče do řeči, i přesto se příběh odvíjí rychle a spěje k nezvratnému konci.

V knize se sice setkáme s vulgarismy, ale i se zajímavými myšlenkami:

„…ono jemné chvění motýlí kukly předcházející nově se rodící lásce.“

„Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme, co o lásce víme.“

Možná, že někoho zamrazí, když se dozví, že předlohou scénáře je příběh, který se skutečně stal. A Michal se zná s jeho aktérem. Aby mu producent uvěřil, vezme ho na Sázavu a zavede ho do míst, kde se příběh odehrál, opona padá.

„Pokud jsi mě před chvílí poslouchal, musíš připustit, že život je někdy lepší scénárista než kdokoli jinej!“

Mám jednu výtku, a to k obálce knihy. Kupujícího jistě zaujme svojí růžovou barvou a slečnou, jež bych tipovala na striptýzovou tanečnici, dle mého, ale nevypovídá nic o obsahu knihy. Mně se zkrátka nelíbí, působí dost lacině.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí strávit slunečný den na Sázavě po boku scénáristy, který napínavým způsobem odhaluje příběh, který napsal sám život, a těm, kdo neztrácí naději, že Michal Viewegh je schopný napsat román, který dokáže zaujmout.

Moje hodnocení je 85 %.