Zobrazují se příspěvky se štítkemDruhé město. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDruhé město. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 4. února 2017

Kamarádi na život a na smrt (recenze knihy Melouch - Michal Viewegh)

Melouch, autor Michal Viewegh, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016, 157 stran

Na každou novou knihu Michala Viewegha se těším. Po jeho osobní tragédii, která ho potkala, mu moc fandím a věřím, že se opět dostane na výsluní české prózy. Dle mého názoru o tom svědčí i tento román. Nebála bych se konstatovat, že nyní je skutečně již zpátky ve hře, jak avizoval ve stejnojmenné knize, jenž vyšla v roce 2015. V Melouchu již poznávám shodné rysy s jeho dřívější tvorbou.

Autor přišel s novým způsobem vyprávění. Hlavní postava spisovatel a scénárista Michal se setkává s producentem Jožou a diskutují nad právě se rodícím scénářem k filmu, který by dle Michala měl nalákat lidi do kin. Michal producentovi odvypráví příběh dvou kamarádů, učitelů, kteří opustili své povolání, aby se jeden z nich stal gigolem a druhý nájemným vrahem. Nechybí ani láska, osobní tragédie a konec, který by si nikdo nepřál. Kniha je rozdělena na tři části, prolog, 23 kapitolek a epilog.

Román se čte sám. Jediný problém, který jsem s textem měla, byly přímé řeči Joži, jelikož se jedná o Slováka, byly ve slovenštině a přiznávám, že, k mé škodě, tento jazyk již tak zdatně neovládám, přeci jen při rozdělení našich republik mi bylo teprve sedm let. Text je psaný v ich-formě z pohledu Michala. Jožo mu neustále jako všetečný producent skáče do řeči, i přesto se příběh odvíjí rychle a spěje k nezvratnému konci.

V knize se sice setkáme s vulgarismy, ale i se zajímavými myšlenkami:

„…ono jemné chvění motýlí kukly předcházející nově se rodící lásce.“

„Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme, co o lásce víme.“

Možná, že někoho zamrazí, když se dozví, že předlohou scénáře je příběh, který se skutečně stal. A Michal se zná s jeho aktérem. Aby mu producent uvěřil, vezme ho na Sázavu a zavede ho do míst, kde se příběh odehrál, opona padá.

„Pokud jsi mě před chvílí poslouchal, musíš připustit, že život je někdy lepší scénárista než kdokoli jinej!“

Mám jednu výtku, a to k obálce knihy. Kupujícího jistě zaujme svojí růžovou barvou a slečnou, jež bych tipovala na striptýzovou tanečnici, dle mého, ale nevypovídá nic o obsahu knihy. Mně se zkrátka nelíbí, působí dost lacině.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí strávit slunečný den na Sázavě po boku scénáristy, který napínavým způsobem odhaluje příběh, který napsal sám život, a těm, kdo neztrácí naději, že Michal Viewegh je schopný napsat román, který dokáže zaujmout.

Moje hodnocení je 85 %.

neděle 22. ledna 2017

Nejen aristokratka je na koni (recenze knihy Aristokratka na koni - Evžen Boček)

Aristokratka na koni, autor Evžen Boček, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016

Aristokratka na koni je již třetím pokračováním humorně napsaného deníku zchudlé aristokratky Marie Kostkové z Kostky.
První díl Poslední aristokratka mě bavil od samého začátku až do konce a kolikrát jsem se smála i nahlas, což se mi u žádné knihy snad ještě nestalo. Druhý díl Aristokratka ve varu byl ale bohužel slabý odvar prvního dílu, takže přišlo malé zklamání. Po přečtení třetího dílu musím konstatovat, že na pomyslného koně se vrátil i sám autor. U čtení jsem se opravdu bavila a opět se hlasitě smála.


Děj se, jako v předešlých románech, odehrává na zámku Kostka, který vlastní nejspíš nejchudší hrabě v Čechách František Antonín Kostka z Kostky. Jeho dcera Marie má osud celé rodiny i zámku zachránit, a to svojí smrtí, vždyť přeci žádná z rodových nositelek tohoto jména se nedožila dvaceti let. Marii je devatenáct a půl. Jenže vše je nakonec jinak a nápad manažerky Milady, jak vydělat hromady peněz, vezme za své. Kdo v tom může mít prsty? Podaří se rodině i tak přilákat návštěvníky (i přes nelibost kastelána Josefa), dostat se z dluhů a začít prosperovat?

V knize se setkáte se všemi, kteří nás provází již od prvního dílu. Pokud byste již zapomněli jména, anebo nečetli předchozí díly, autor na konec knihy zařadil slovníček, který vám vše oživí. Charaktery postav se nezměnily a autor je staví do vtipných situací. Na scéně se objeví nová postava. Obrátí život na Kostce k lepšímu?

Román je psaný formou deníku, který si vede devatenáctiletá Marie. Její vyprávění se čte svižně a lehce. V deníku jsou zaznamenány i dopisy, které píše Maxovi a zápis z policejního protokolu, který mě opravdu pobavil. Při čtení máte dojem, že jste přítomni tomu velkému divadlu, které se na Kostce každý den odehrává. Jednotlivé postavy mají své vrtochy. Někdy by se dalo říci, že se jedná až o černý humor. A nemůžu popřít, že od druhé poloviny knihy jsem si přála, aby se už konečně stal zázrak a návštěvníci vzali zámek útokem, vždyť by se zde nenudili.

Autor mě příjemně překvapil, vrátil se k humoru, který známe z prvního dílu a přidal ještě něco navíc, zajímavý děj s vtipnými situacemi, ve kterých se projevují charakterové vlastnosti jednotlivých postav.

Konec knihy byl náhlý, autor si nejspíš nechal otevřená zadní vrátka na další pokračování. Vždyť Marii ještě nebylo dvacet a kdoví, jestli se toho věku dožije, když její jméno s sebou nejspíš nese rodové prokletí. S kým se setkáme příště? Nenechá autor někoho zmizet ze scény a někdo nový se objeví?

Přebal knihy je opět krásný a na první pohled upoutá.

Knihu bych doporučila všem, co se touží zasmát, nevadí jim ironie a nadsázka. Některé scény jsou spíše tragikomické. Mně se tento styl humoru líbí, takže pokud bych měla hodnotit první díl, dala bych 100 %, druhý díl si dle mého názoru nezaslouží více než 70 % a třetí díl hodnotím 95 %. Již nyní se těším, co nás bude čekat příště.