Zobrazují se příspěvky se štítkemOcelot. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemOcelot. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 25. listopadu 2022

Nečekaná láska (recenze knihy Drobná potěšení – Clare Chambers)

Drobná potěšení, autorka Clare Chambers, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha, 2022, 360 stran




„Život strávený neustálým pozorováním ji přesvědčil, že pravdu o lidech jen málokdy zjistíme z toho, co o sobě sami přiznávají. Pod povrchem se toho vždycky skrývá víc, než zpočátku vidíme.“

Drobná potěšení jsou románem, jehož děj plyne poklidně, ačkoliv postavy jsou zmítány nejrůznějšími emocemi. Jean je novinářkou žijící v okrajové části Londýna. Jednoho dne do redakce novin dorazí dopis se zvláštním sdělením. Pisatelka Gretchen v něm tvrdí, že její desetiletá dcera je plodem neposkvrněného početí. Jean se rozhodne tohoto případu ujmout a přijít mu na kloub, aniž by tušila, jak toto rozhodnutí změní její život. Podaří se Jean zjistit, co se před deseti lety skutečně stalo? Pojďte si vychutnat příběh všedního života skoro čtyřicetileté ženy.

Kniha začíná skutečnou událostí, a to železničním neštěstím. Na konci románu se dozvíme, koho tato tragédie zasáhla. Také neposkvrněné početí bylo inspirováno skutečným tvrzením, ale jinak se jedná o zcela smyšlený příběh.

Jean se stará o svoji stárnoucí matku. Když začne pracovat na Gretchenině případu, sblíží se s její rodinou a konečně má důvod, proč být někdy mimo domov. Gretchenin manžel Howard vlastní malé klenotnictví a spolu s Gretchen vedou klidný život. Jean se pro Margaret, dceru Gretchen, stane pomyslnou tetou.

„Za chvilku už neslyšeli hučení aut ani jiné zvuky vydávané lidmi kromě svých vlastních kroků. Byl krásný chladný den. Pár houževnatých listů se ještě drželo na holých větví a rýsovalo se jako útržky rudé tkaniny proti modré obloze. Mráz olemoval okraje louží stříbrem; pod nohama jim praskal led.“

Autorka napsala velmi čtivý příběh, v němž čtenáře udržuje v neustálém napětí, a to díky tajemství kolem Gretchenina početí. Jak by mohla dívka otěhotnět, když v době početí byla upoutána na lůžko v dívčím sanatoriu?

V příběhu můžeme sledovat rodící se lásku, která nemůže být zdánlivě naplněna. Ale občas život přináší nečekané zvraty a nejinak je tomu i v tomto románu.

Konec byl nečekaný a bolestný, až si člověk uvědomí, že štěstěna je opravdu vrtkavá dáma.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou dobrý společenský román. Tento se odehrává v padesátých letech dvacátého století a zachycuje tehdejší dobu a život na předměstí Londýna.

Kniha vyšla v nakladatelství Ocelot a můžete si ji pořídit v knihkupectví Megaknihy.cz.

„Drobná potěšení – první denní cigareta; sklenička sherry před nedělním obědem; tabulka čokolády, kterou si dělila tak, aby jí vydržela na celý týden; nová kniha vypůjčená z knihovny, ještě čisťounká a nedotčená jinýma rukama; první jarní hyacinty; úhledně složená hromádka vyžehleného prádla, vonící létem; zahrada pod sněhem; impulzivní nákup psacích potřeb, které skončily v její zásuvce s poklady – to všechno jí poskytovalo dostatečné povzbuzení.“

pondělí 27. prosince 2021

Štěstí hledejte ve své mysli (recenze knihy O kousek šťastnější – Derren Brown)

 O kousek šťastnější, autor Derren Brown, vydalo Nakladatelství Ocelot, Praha 2021, 120 stran

„V této knize si představíme způsob, jak dosáhnout štěstí, starší více než dva tisíce let, a přesto velmi moderní. Mnohé myšlenky jsou v přímém rozporu s principy moderního masového pojetí svépomoci a pravděpodobně i s naší intuicí. Jiné nám mohou připadat jako samozřejmé, ale tím, jak příjemně známé nám jsou, ztratily velkou část svého náboje.“

 
Kdo z nás netouží být šťastný. Tato touha je možná tak stará jako lidstvo samo a člověk si ve své honbě za tímto stavem mysli často neuvědomí, že vlastně může být šťastný teď a tady, pokud přehodnotí svůj pohled na svět.
 
Když jsem dostala možnost přečíst si tuto knihu, neváhala jsem a nyní vím, že moje intuice mi napověděla správně. Ačkoliv kniha nemá zrovna nejpoutavější obálku, a tak nějak moc netuším, proč je na obálce pes, ale po přečtení anotace mi hned problesklo v mysli, že toto by mohla být zajímavá knížka. Jedná se o útlou publikaci, která má něco málo přes sto stran a je rozdělena do sedmnácti kratších kapitol. Když budete chtít, přečtete ji během chvíle, což bych zrovna nedoporučovala. Lepší je si tuto knihu tak trochu dávkovat a nechat si prostor na přemýšlení a vstřebání toho, co autor chtěl svým textem předat.
 
Při čtení jsem byla nadšená, protože toto je kniha, která mi ještě více otevřela oči a také kniha, ve které souhlasím s většinou autorových myšlenek. Musím se přiznat, že to pro mě nebylo zas takové prozření, protože to mám v životě nastavené dost podobně tomu, co autor doporučuje, ale i tak se mi dostalo několik dalších poznatků, které mi více otevřely oči, a ačkoliv se mi třeba tolik nezamlouvají, musím uznat, že jsou pravdivé.
 
„Nedostaneme se do bodu, ve kterém se vše spojí. Neztrácejme proto čas: místo toho všemi svými silami zařiďme, aby byla cesta příjemná a smysluplná. Alan Watts (který na západ přinesl mnoho východních názorů) poukázal na to, že při poslechu hudby nebo četbě knihy nepřeskočíme rovnou na konec, kde se vše spojí. Ale v životě se na konce upínáme. Možná je život spíš jako hudební dílo, a my jím máme protančit.“
 
Autor poukazuje na to, jakými způsoby se snaží lidé hledat svoji cestu ke štěstí a že tato honba může člověka nakonec zničit. Autor nedoporučuje vytyčování dlouhodobých a nedosažitelných cílů, jejichž neslnění nás akorát stresuje. Také poukazuje na to, že štěstí hledáme často v nesprávných věcech, ve hromadění hmotných statků, nakupování věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme a které nás učiní šťastnými jen na chvíli a velký problém spatřuje i v tom, že si dost často nárokujeme, že nás má učinit šťastným někdo druhý. Přitom nejdůležitější je začít u sebe a zabývat se jen věcmi (myšlenkami), se kterými my sami můžeme něco udělat, které my můžeme ovlivnit a říká, jak se postavit k situacím, do nichž nemůžeme zasáhnout. A toto je jen zlomek myšlenek, které v knize najdete. Byla jsem mile překvapena, jak takto útlá kniha, může člověku tolik dát. Stačí naťuknout a nasměrovat, není třeba napsat několikasetstránkový elaborát, který řadu čtenářů odradí již na začátku.
 
Zajímavý je i autorův názor na motivační knihy, které častokrát vedou úplně k jinému efektu, než jejich čtenář očekává. Líbí se mi, jak autor ke čtenáři promlouvá narovinu a nezdráhá se říct, co někteří lidé nechtějí slyšet a možná se s tím vůbec neztotožní.
 
Myslím, že každý z nás si může v této knize najít to, s čím se ztotožní, pro někoho bude kniha velkým prozřením, pro někoho potvrzením toho, že jeho postoj k životu se ubírá správným směrem. Kniha nese podtitulek Poznámky pro uklidnění a já věřím, že po přečtení autorových myšlenek v sobě může člověk naladit novou a klidnější životní strunu.
 
„Snažíme se vyhnout rušivým elementům, jak to však zvládnout ve světě, který je zdánlivě odhodlaný překazit každý náš pokus o nalezení duševní pohody?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají pocit, že nikdy nemohou být šťastní a že šťastní jsou pouze ti druzí, všem, kteří očekávají, že je někdo učiní šťastnými, ale i těm, co v sobě již našli duševní rovnováhu a dokážou ji korigovat i v různých situacích.
 
Jak sám autor v úvodní kapitole vysvětluje, kniha O kousek šťastnější je vlastně takový přehled základních myšlenek, jimž se podrobněji věnoval ve své knize Happy, ta bohužel u nás nevyšla. Doufám, že třeba jednou vyjde, protože bych si ji také ráda přečetla.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz a Nakladatelství Ocelot za další nasměrování tou správnou cestou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
 
„Ať žije rozmanitost, odpočinek, slunění, nabírání sil, změna a nové perspektivy. Buďme však opatrní a nehledejme řešení na nových místech, ať už zeměpisných, nebo metaforických. Nové město, nový dům, nový partner: pořád tam budeme my, se svými spolehlivými zásobami nevědomé energie, připraveni reagovat na podobné impulzy tak jako dříve.“
 
Moje hodnocení je 100 %.


středa 2. prosince 2020

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“


 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

úterý 22. září 2020

Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)

 „List je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

V nakladatelství Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim, kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí v průběhu celého roku.




středa 2. září 2020

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“


 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 27. března 2020

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.



V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.