Zobrazují se příspěvky se štítkemnaučná literatura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnaučná literatura. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 9. prosince 2022

Životická tragédie (recenze knihy Životice obraz (po)zapomenuté tragédie - Karin Lednická)

"Dvouletý Brunek neví nic o starostech dospělých, ale tolik už vnímat dokáže, aby pochopil, že něco je jinak než dřív. Zpočátku se polekal, že je to jeho vina, a proto se snaží být hodný, tichý. Umýt si před jídlem ruce bez vyzvání a při modlitbě nesahat nedočkavě na lžíci. Nenosit domů bláto na botách. Sedět celý den poslušně v brázdě a nikam neodbíhat, zatímco dospělí vykopávají brambory.
Jenomže nic z toho nezabírá. 
Maminka má stále divný výraz v očích a tatínek mluví pořád míň."



Některé dějinné události zůstávají v pozadí a některé zcela zapomenuty. Podobně na tom je životická tragédie, k níž došlo jednoho srpnového rána v roce 1944. V ten den bylo zastřeleno třicet šest mužů. Většina z nich žila v Životicích, ale někteří Životicemi to ráno jen projížděli a jelikož neměli požadované dokumenty, byli nemilosrdně zastřeleni také.  

Karin Lednická nám ve své knize Životice obraz (po)zapomenuté tragédie přibližuje atmosféru válečných let v jedné malé vesnici, která se za války stala součástí Říše a na jejíž obyvatele byl činěn nátlak, aby podepsali tzv. volkslistu a přihlásili se tak k německé národnosti. Pro ty, co to udělali, to znamenalo narukovat k německé armádě, pro ty, co nepodepsali, to znamenalo represe a mnohdy i cestu do koncentračního tábora. Lidé se snažili žít své obyčejné životy a přečkat roky útlaku, bohužel ne všem to bylo umožněno.

V okolí Životic působila partyzánská skupina pod vedením velitele Kamińského, která v jedné srpnové noci zaútočila na hostinec, v němž se sešlo vedení gestapa a zastřelila tři jeho příslušníky. Tento čin nezůstal bez odplaty a bohužel to odnesli nevinní životičtí obyvatelé. V té době působil v Životicích četnický strážmistr Friedrich Sattler, jemuž byl přidělen úkol vyhotovit seznam všech mužů bez volkslisty. Strážmistr využil situace a na seznam přidal i několik jmen mužů, kteří volkslistu měli, či nebyli obyvateli Životic.

"Partyzánská skupina vtrhla do sálu. Jako první šel samozřejmě velitel, který hned ode dveří zastřelil Friedricha Gawlase. Nato se strhla prudká přestřelka, zkomplikovaná tím, že Izydor Mokrosz rozbil petrolejku, a boj tedy probíhal ve tmě. Hostinský se pokusil uniknout do sklepa, ale tam už nedošel; padl mrtvý kousek ode dveří."

Karin Lednická zvolila kombinaci beletristického vyprávění a faktografie. Ve vyprávění nám přibližuje život tamních obyvatel a také jednotlivé aktéry pozdější tragédie. V dokumentární části vychází z dobových dokumentů a ze vzpomínek pamětníků. Toto prolínání příběhu a faktů ještě umocňuje celou tragédii.

Dokud se mi do ruky nedostala tato kniha, neměla jsem tušení, že k něčemu takovému došlo. V hodinách dějepisu jsou vždy vzpomínány osudy obyvatel Lidic a Ležáků, ale o represích ve slezském pohraničí se z učebnic nedozvíme. Autorka v závěru knihy vyslovuje přání, aby tato událost vstoupila do povědomí široké veřejnosti a aby se na ni nikdy nezapomnělo.

I přes autorčin velmi čtivý styl psaní se mi kniha nečetla lehce. Je v ní ukryto mnoho bolesti a mnoho osobních tragédií. V Životicích zřejmě nezůstala rodina, jež by nepřišla o některého člena.

"Důsledky tragédie ze srpna 1944 přetrvaly dlouho; v určitých ohledech  vlastně zůstávají patrné dodnes. Vesnice navždy pozbyla svého někdejšího ducha, jaksi zmrtvěla. Z malé, poklidné a pospolité obce, v níž měli lidé po generace zapuštěné kořeny, se stalo místo trvale rozklížené, zraněné. Poznamenané.
V Životicích a okolí stále žijí lidé, kterým tehdy gestapo zastřelilo tatínka."

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem si knihu mohla přečíst a dozvědět se tak o událostech, o nichž se v hodinách dějepisu nemluví. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 25. února 2022

Zvuková knížka pro nejmenší (recenze knihy - Zvuky na farmě)

„Na zahradě od rána bzučí včelky a pilně z květů sbírají sladký nektar. V ovocné zahradě je hodně stromů, na kterých rostou jablíčka nebo hrušky. A na záhonech pod stromy jsou řádky zelných hlávek, mrkví a další zeleniny do kuchyně.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte doma malého zvídavého človíčka, který objevuje svět kolem sebe a zajímají ho nejrůznější zvuky? Má rád zvířátka a zajímá se o nejrůznější stroje usnadňující člověku práci na farmě? Pokud ano, tak věřím, že bude rád zkoumat i tuto zvukovou knihu s krásnými reálnými ilustracemi.

Zvuky na farmě jsou knihou určenou těm nejmenším průzkumníkům, dětem od tří let, které už samy, či s menší pomocí zvládnou knihu ovládat. Čeká na ně sedm tematických dvojstran, např. na dvoře farmy, ve stodole, na zahradě, na poli, ale třeba i u rybníka apod. Dvojstranu tvoří celostránková pestrobarevná ilustrace, která působí velmi reálně. Je doplněna kratičkým textem, který dětem stručně, ale i poučně představí, jakému prostředí se dvojstrana věnuje a také ve dvou kratičkých textech přiblíží některá zvířátka, které v tomto prostředí žijí, nebo stroje, které tam pracují. Druhá stránka je interaktivní, najdete na ní devět obrázků, které zároveň fungují jako tlačítka a po jejich stisknutí se přehraje zvuk, který zvíře vydává, nebo který je typický pro danou věc.

„Husa není hloupá a taky má kuráž. Když ji někdo ohrožuje, natáhne krk, roztáhne křídla a hlasitě syčí.“


Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz



pondělí 27. prosince 2021

Štěstí hledejte ve své mysli (recenze knihy O kousek šťastnější – Derren Brown)

 O kousek šťastnější, autor Derren Brown, vydalo Nakladatelství Ocelot, Praha 2021, 120 stran

„V této knize si představíme způsob, jak dosáhnout štěstí, starší více než dva tisíce let, a přesto velmi moderní. Mnohé myšlenky jsou v přímém rozporu s principy moderního masového pojetí svépomoci a pravděpodobně i s naší intuicí. Jiné nám mohou připadat jako samozřejmé, ale tím, jak příjemně známé nám jsou, ztratily velkou část svého náboje.“

 
Kdo z nás netouží být šťastný. Tato touha je možná tak stará jako lidstvo samo a člověk si ve své honbě za tímto stavem mysli často neuvědomí, že vlastně může být šťastný teď a tady, pokud přehodnotí svůj pohled na svět.
 
Když jsem dostala možnost přečíst si tuto knihu, neváhala jsem a nyní vím, že moje intuice mi napověděla správně. Ačkoliv kniha nemá zrovna nejpoutavější obálku, a tak nějak moc netuším, proč je na obálce pes, ale po přečtení anotace mi hned problesklo v mysli, že toto by mohla být zajímavá knížka. Jedná se o útlou publikaci, která má něco málo přes sto stran a je rozdělena do sedmnácti kratších kapitol. Když budete chtít, přečtete ji během chvíle, což bych zrovna nedoporučovala. Lepší je si tuto knihu tak trochu dávkovat a nechat si prostor na přemýšlení a vstřebání toho, co autor chtěl svým textem předat.
 
Při čtení jsem byla nadšená, protože toto je kniha, která mi ještě více otevřela oči a také kniha, ve které souhlasím s většinou autorových myšlenek. Musím se přiznat, že to pro mě nebylo zas takové prozření, protože to mám v životě nastavené dost podobně tomu, co autor doporučuje, ale i tak se mi dostalo několik dalších poznatků, které mi více otevřely oči, a ačkoliv se mi třeba tolik nezamlouvají, musím uznat, že jsou pravdivé.
 
„Nedostaneme se do bodu, ve kterém se vše spojí. Neztrácejme proto čas: místo toho všemi svými silami zařiďme, aby byla cesta příjemná a smysluplná. Alan Watts (který na západ přinesl mnoho východních názorů) poukázal na to, že při poslechu hudby nebo četbě knihy nepřeskočíme rovnou na konec, kde se vše spojí. Ale v životě se na konce upínáme. Možná je život spíš jako hudební dílo, a my jím máme protančit.“
 
Autor poukazuje na to, jakými způsoby se snaží lidé hledat svoji cestu ke štěstí a že tato honba může člověka nakonec zničit. Autor nedoporučuje vytyčování dlouhodobých a nedosažitelných cílů, jejichž neslnění nás akorát stresuje. Také poukazuje na to, že štěstí hledáme často v nesprávných věcech, ve hromadění hmotných statků, nakupování věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme a které nás učiní šťastnými jen na chvíli a velký problém spatřuje i v tom, že si dost často nárokujeme, že nás má učinit šťastným někdo druhý. Přitom nejdůležitější je začít u sebe a zabývat se jen věcmi (myšlenkami), se kterými my sami můžeme něco udělat, které my můžeme ovlivnit a říká, jak se postavit k situacím, do nichž nemůžeme zasáhnout. A toto je jen zlomek myšlenek, které v knize najdete. Byla jsem mile překvapena, jak takto útlá kniha, může člověku tolik dát. Stačí naťuknout a nasměrovat, není třeba napsat několikasetstránkový elaborát, který řadu čtenářů odradí již na začátku.
 
Zajímavý je i autorův názor na motivační knihy, které častokrát vedou úplně k jinému efektu, než jejich čtenář očekává. Líbí se mi, jak autor ke čtenáři promlouvá narovinu a nezdráhá se říct, co někteří lidé nechtějí slyšet a možná se s tím vůbec neztotožní.
 
Myslím, že každý z nás si může v této knize najít to, s čím se ztotožní, pro někoho bude kniha velkým prozřením, pro někoho potvrzením toho, že jeho postoj k životu se ubírá správným směrem. Kniha nese podtitulek Poznámky pro uklidnění a já věřím, že po přečtení autorových myšlenek v sobě může člověk naladit novou a klidnější životní strunu.
 
„Snažíme se vyhnout rušivým elementům, jak to však zvládnout ve světě, který je zdánlivě odhodlaný překazit každý náš pokus o nalezení duševní pohody?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají pocit, že nikdy nemohou být šťastní a že šťastní jsou pouze ti druzí, všem, kteří očekávají, že je někdo učiní šťastnými, ale i těm, co v sobě již našli duševní rovnováhu a dokážou ji korigovat i v různých situacích.
 
Jak sám autor v úvodní kapitole vysvětluje, kniha O kousek šťastnější je vlastně takový přehled základních myšlenek, jimž se podrobněji věnoval ve své knize Happy, ta bohužel u nás nevyšla. Doufám, že třeba jednou vyjde, protože bych si ji také ráda přečetla.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz a Nakladatelství Ocelot za další nasměrování tou správnou cestou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
 
„Ať žije rozmanitost, odpočinek, slunění, nabírání sil, změna a nové perspektivy. Buďme však opatrní a nehledejme řešení na nových místech, ať už zeměpisných, nebo metaforických. Nové město, nový dům, nový partner: pořád tam budeme my, se svými spolehlivými zásobami nevědomé energie, připraveni reagovat na podobné impulzy tak jako dříve.“
 
Moje hodnocení je 100 %.


neděle 4. října 2020

Více, či méně známé houby (recenze knihy Klub přátel hub – Élise Gravelová)

 „Houby nepatří ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Mají svou vlastní říši jenom pro sebe.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Houbařská sezóna je v plném proudu. Možná, že jste i vy spolu se svými dětmi nebo vnoučaty vyrazili do lesa a vrátili se s plnými košíky. Většina z nás sbírá běžně známé houby, především hřiby, ale děti většinou koukají i po jiných druzích hub, které svojí barevností nebo tvarem přitáhnou jejich pozornost. V knize Klub přátel hub se mohou vaše ratolesti seznámit s několika zajímavými exempláři méně obvyklých či méně známých hub. A dostane se jim i poučení, jak se chovat v lese, a především k houbám. Kdy jindy otevřít tuto knihu než v době největších houbařských žní?
 
Knihu napsala i ilustrovala kanadská výtvarnice, která se svými dvěma dcerami ráda v lese objevuje houby, kterých, jak uvádí, existují miliony druhů. Autorka knihu pojala jako poutavé přátelské vyprávění o této zajímavé říši, která nespadá ani do rostlin, ani do živočichů. Děti se dozvědí například, z jakých částí se skládá houba, co jsou to výtrusy, kdo je to mykolog nebo s kým houby žijí v symbióze. Poté se věnuje několika rozmanitým druhům hub, s kterými se můžeme v lese setkat. Víte, se kterou houbou si můžete splést lišku? Víte, které houby rády rostou tam, kde hořel les? Která houba se dá použít na rozdělání ohně? Proč se pýchavkám říká pýchavky? Kterým houbám se říká kuřátka? V této knížce se to dozvíte.
 
„Tahle houba mi připadá opravdu moc pěkná. Místo klobouku má větvičky, které vypadají jako prsty ukazující k nebi. Ostatně lidově se kuřátkům říká prstíčky.“




úterý 22. září 2020

Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)

 „List je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

V nakladatelství Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim, kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí v průběhu celého roku.




středa 2. září 2020

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“


 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

neděle 3. listopadu 2019

Utajené přešlapy v naší historii (Přísně tajné skandály – Jaroslav V. Mareš)

Přísně tajné skandály, autor Jaroslav V. Mareš, vydalo Nakladatelství Epocha, Praha 2019, 360 stran

„Když se přihodí nějaká ostuda, aktéři se s ní obvykle moc nešíří. Když se stane skandál, aktéři se ho snaží ututlat stůj co stůj. V mnoha případech se to i podaří. Zamést veškeré stopy je ale velmi těžké. A tak je naše historie plná příběhů, které jsme neměli znát. Stejně tak jsou naše archivy plné stop, jež aspoň některé z těchto příběhů mohou pomoci vynést na světlo.“


Máte rádi poodhalování tajemství událostí v naší historii, které měly zůstat skryty? Zajímáte se o ne příliš známé příběhy naší minulosti? Pak tato kniha vám odkryje čtrnáct takových případů. Možná, že jste o některých již slyšeli, ale myslím, že jich bude více, co nebudete znát.

Jaroslav V. Mareš redaktor a publicista, který působil v České televizi a v roce 2005 za cyklus reportáží pro pořad Reportéři ČT dostal ocenění v kategorii publicistika na mezinárodním festivalu Ekofilm. V roce 2014 se stal členem reportérského týmu pořadu Očima Josefa Klímy, v jeho týmu setrvává i nadále. Je autorem velmi úspěšného badatelského pořadu TaJeMno. Do světa literatury vstoupil v loňském roce knihou Největší záhady kriminalistiky.

Při své práci autor narazil na několik příběhů z české historie, které ho zaujaly natolik, že se rozhodl jim přijít na kloub, a o nich si můžete přečíst právě v této knize. Že jste nikdy neslyšeli o bestii z Karlštejna, která byla českou předchůdkyní hraběnky Báthory anebo o falešných filmařích v Čachticích? Že vám nic neříká upírská hysterie v Českém Krumlově? Možná že jste ale slyšeli o Harry Jelínkovi, který prodal Karlštejn, anebo o chlebíčkové aféře či neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem. A co tají zaměstnanci muzea o exhumaci ostatků Bedřicha Smetany? Čeká na vás čtrnáct případů, které vzbudí vaši pozornost.

Přiznám se, že jsem na střední škole maturovala z dějepisu, takže mi historie není až tak cizí, ale kromě chlebíčkové aféry jsem o ostatních událostech neměla ani tušení.

„Dítko z protekční rodiny. Mizerný student. Podvodník a hochštapler. Jeden z nejzákeřnějších kolaborantů, udavač a spolutvůrce pronásledování Židů. Hoteliér a pašerák. Agent hned několika tajných služeb. Uznávaný malíř a ctihodný občan. To všechno byl Harry Jelínek. Za svůj život stačil prožít hned několik osudů. Od ctihodného muže až po nejhoršího zmetka.“

Zaujal mě příběh Harryho Jelínka, přestřelka v Hazlově, kde na sebe stříleli tajní a příslušníci SNB, tajemný výbuch v Jičíně, ale i neštěstí v podniku Chemopharma v Ústí nad Labem a také osud Ferdinanda II., který se oženil s neurozenou ženou.

V knize naleznete řadu překvapivých informací, autor nás seznamuje se svým bádáním, kdy se odpovědi snaží zjistit u pamětníků nebo jejich příbuzných, ale i u odborníků na slovo vzatých - historiků a pracovníků ústavů. Bohužel někdy vyvstávají další a další otázky, na které se nejspíš již nikdy nepodaří odpovědět.

Kniha Přísně tajné skandály ve mně znovu probudila zájem o naši historii, která nám měla zůstat skryta. Přivedla mě k zamyšlení, kolik dalších takových případů by se v naší historii našlo a kolik toho ukrývají naše archivy a kolik toho časem vyplave ještě napovrch.

Kniha je graficky skvěle zpracovaná, příběhy jsou doplněny fotografiemi a obrazovým materiálem, ale i ofocenými výňatky dokumentů z archivů a výpovědi historiků, nadšených badatelů a pamětníků jsou v textu odlišeny. Autor se snaží dopátrat k primárním zdrojům a informace ověřovat na více místech, pokud je to možné.

Jediné, s čím jsem měla při čtení trochu problém, je řazení příběhů. Nepodařilo se mi odhalit klíč, podle kterých autor jednotlivé kapitoly uspořádal. Bylo by pro mne příjemnější, kdyby byly případy řazeny chronologicky.

Knihu doporučuji všem historickým nadšencům, ale i všem čtenářům, kteří si chtějí rozšířit obzory. Kniha je napsána srozumitelně a rozhodně čtivě.

Moje hodnocení je 95 %.

Jsem ráda, že jsem mohla nahlédnout do naší minulosti, rozhodně je, o čem přemýšlet. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 20. února 2018

Jak vidí rok 2036 dvacet párů očí? (recenze knihy 2036 Jak budeme žít za 20 let? – Tomáš Sedláček a hosté)

2036 Jak budeme žít za 20 let, autoři Tomáš Sedláček a hosté, vydalo nakladatelství 65. pole, Praha 2016, 236 stran

„Svět před dvěma desetiletími byl svět papírových map, fotoaparátů s filmem uvnitř, analogových radiopřijímačů, hudba se (na kazetách) kupovala, český televizní éter měl pět programů, kalendář byl svázaný spirálou a na každý rok jsme kupovali nový. Když jsme chtěli poslat peníze, museli jsme do banky. Když jsme chtěli poslat vzkaz, museli jsme na poštu. Když jsme chtěli něco vyhledat, museli jsme do knihovny, Když jsme chtěli někomu zavolat, museli jsme počkat, až bude doma. Když jsme chtěli někam jet autobusem, museli jsme luštit na zastávce vylepené jízdní řády a stejně jsme pak čekali marně, protože jsme přehlédli tu značku, která znamená „nejede v pondělí a po státem uznávaných svátcích“.“

Možná, že se sami často zamýšlíte nad tím, jak bude nás svět vypadat za deset, padesát či sto let. Tato kniha nás přenese, nyní již musíme říct, o osmnáct let dopředu, do roku 2036 a zároveň je to i takové ohlédnutí za dvaceti předchozími lety. Tomáš Sedláček a devatenáct osobností z různých oborů se zamýšlí, jaký pokrok nás čeká v různých sférách lidského života. Jak se změní společnost? Móda? Ekonomika? Zdravotnictví? Vzdělávání? Sport? Film či divadlo? Najde zde zamyšlení např. Cyrila Höschla, Petry Pospěchové, Petra Čecha či Vojty Kotka.

Každý z autorů se otázky zhostil po svém. Někdo předkládá odbornou sofistikovanou úvahu, někdo do předpovědi vkládá svá přání, někteří vytvořili příběh blízký science fiction. Co mají však všichni společné, je optimismus, nikdo z autorů nepředpovídá katastrofický scénář, přestože někteří mají jisté obavy z umělé inteligence a virtuální reality.

V knize řada přispěvatelů vychází z ohlédnutí za uplynulými dvaceti lety, kdy naše společnost prošla velkým pokrokem a díky novým technologiím, především v oblasti IT a hlavně vývoje mobilních telefonů se svět zrychlil a nadále zrychluje. Nejenže se zkrátily vzdálenosti, ale i člověk potřebuje vědět všechno teď a hned a především stručně. Někteří upozorňují na to, že díky sociálním sítím komunikujeme na velké vzdálenosti s lidmi, s kterými bychom se jinak nesetkali, avšak na úkor svého času, který bychom mohli strávit s našimi blízkými.

„Jsme přítomni celému světu, celý svět je přítomen nám – ale my jsme nepřítomni na večeři s přáteli. Jsme myslí a pozorností někde jinde. Lidstvo dlouho hledalo červí díry – které nás přenesou z jednoho vzdáleného místa na jiné – v hlubinách vesmíru. Přitom každý z nás nosí takovou digitální červí díru v kapse – náš mobilní telefon, černá vstupní brána do časoprostorově zkolabovaného světa-nesvěta digitálního internetu, se stává naším „nejbližším bližním“.“

Moc se mi líbil článek Milana Vašiny, generálního ředitele T-mobile, který by s přehledem mohl napsat knihu v oblasti sci-fi. Dále mě zaujal příspěvek Vladimíra Staňka, módního návrháře. Člověka ani nenapadne, že svět módy vlastně vzniká v budoucnosti, kdy módní návrháři a nejen oni musejí již nejméně rok a půl dopředu vědět, jaký bude nový módní trend. Zajímavý je i článek Markéty Pravdové, jazykovědkyně, která svůj příspěvek pojala formou dopisu adresovaného panu prezidentovi, v němž vyjadřuje hluboké obavy nad českým jazykem.

Kniha se dotýká celé řady oblastí, ale jako čtenář jsem v ní postrádala kapitolu věnovanou právě knihám. Jak to vlastně bude s knihami vypadat za osmnáct let? Budou stále vítězit papírové knihy nad e-knihami a audioknihami? Co si za osmnáct let budeme chodit půjčovat do knihoven? Možná by to stálo za zamyšlení.

Každý si v této publikaci může najít oblast, která ho zajímá a přečíst si prognózu pro rok 2036. Jak většina autorů připouští, je těžké v současné době, kdy se vše vyvíjí tak rychle, odhadnout, jak svět bude vypadat za dvacet let. V mnoha případech se to podobá věštění z křišťálové koule. Ale již při čtení této knihy, jsem se rozhodla, že si ji moc ráda vezmu za těch osmnáct let do ruky znovu a se zájmem si přečtu myšlenky, které budou již dvacet let staré, a já konečně budu moci posoudit, kdo z pisatelů se nejvíce přiblížil skutečnosti.

„Každopádně žijeme v překotné době – to je nejlépe vidět na hračkách našich dětí. Celé generace dětí – až do několika posledních – si hrály víceméně se stejnými hračkami. Dřevěné, plátěné či hliněné reprezentace světa kolem nich. Dnešní hračky dětí by přitom dospělým minulé generace byly zcela nepochopitelné. Během jedné generace se svět dětí změnil k nepoznání – natož pak svět dospělých.“

Celá kniha je vizuálně pojata jako diář, černé desky a na nich zeleně vyražen rok 2036. Nechybí gumička, kterou celou knihu můžete zajistit proti otevření. A na konci knihy naleznete kalendář roku 2036 a prostor pro vyplnění vašich identifikačních a kontaktních údajů.

Po grafické stránce je kniha opravdovým skvostem. Je doplněna nejen portrétními fotografiemi autorů, ale i fotografiemi, které ilustrují ohlédnutí za dvaceti předchozími lety v podobě významných událostí naší země. Můžete tedy zavzpomínat, co se v předchozích letech významného událo.

„Představte si, že lusknete prsty a máte všechno, o čem jste kdy snili. A představte si, že ve stejný moment lusknou i všichni ostatní. Takže všichni máme vše, co si jen můžeme přát. Všichni si teď myslíme, že se vše vyřešilo. Jak dlouho by nám ale pocit uspokojení vydržel, než bychom zase chtěli víc? Moc dlouho ne, viďte?“

Na konci knihy naleznete stručný vývoj v oblasti telekomunikací, od prvního telefonu až k chytrým telefonům.

Knihu doporučuji všem, kteří se chtějí zamyslet, jak by mohl vypadat svět kolem nás v roce 2036, ale i těm, kteří chtějí zavzpomínat, k jakému velkému pokroku v rozmanitých oblastí došlo za předchozích dvacet let. Možná se budete divit. Kniha stojí za přečtení, najdete v ní mnoho zajímavých myšlenek, a jsem si jistá, že se k ní jednou (za osmnáct let určitě) vrátím.

„Na filmy se prý do kina dnes nechodí. Filmy se stahují. Někteří tvrdí, že je to krádež. Asi. O to víc se ale chodí do divadla. Protože divadlo nejde stáhnout. Divadlo se musí vidět. Představení neboli inscenace je průběh, čas, život v čase. Něco, co se vyvíjí a mění s každým dalším představením. Představení jakožto jednotka divadla zanikne s derniérou. Stejně jako lidský život.“


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.