Životická tragédie (recenze knihy Životice obraz (po)zapomenuté tragédie - Karin Lednická)

"Dvouletý Brunek neví nic o starostech dospělých, ale tolik už vnímat dokáže, aby pochopil, že něco je jinak než dřív. Zpočátku se polekal, že je to jeho vina, a proto se snaží být hodný, tichý. Umýt si před jídlem ruce bez vyzvání a při modlitbě nesahat nedočkavě na lžíci. Nenosit domů bláto na botách. Sedět celý den poslušně v brázdě a nikam neodbíhat, zatímco dospělí vykopávají brambory.

Jenomže nic z toho nezabírá. 

Maminka má stále divný výraz v očích a tatínek mluví pořád míň."

Některé dějinné události zůstávají v pozadí a některé zcela zapomenuty. Podobně na tom je životická tragédie, k níž došlo jednoho srpnového rána v roce 1944. V ten den bylo zastřeleno třicet šest mužů. Většina z nich žila v Životicích, ale někteří Životicemi to ráno jen projížděli a jelikož neměli požadované dokumenty, byli nemilosrdně zastřeleni také.  

Karin Lednická nám ve své knize Životice obraz (po)zapomenuté tragédie přibližuje atmosféru válečných let v jedné malé vesnici, která se za války stala součástí Říše a na jejíž obyvatele byl činěn nátlak, aby podepsali tzv. volkslistu a přihlásili se tak k německé národnosti. Pro ty, co to udělali, to znamenalo narukovat k německé armádě, pro ty, co nepodepsali, to znamenalo represe a mnohdy i cestu do koncentračního tábora. Lidé se snažili žít své obyčejné životy a přečkat roky útlaku, bohužel ne všem to bylo umožněno.

V okolí Životic působila partyzánská skupina pod vedením velitele Kamińského, která v jedné srpnové noci zaútočila na hostinec, v němž se sešlo vedení gestapa a zastřelila tři jeho příslušníky. Tento čin nezůstal bez odplaty a bohužel to odnesli nevinní životičtí obyvatelé. V té době působil v Životicích četnický strážmistr Friedrich Sattler, jemuž byl přidělen úkol vyhotovit seznam všech mužů bez volkslisty. Strážmistr využil situace a na seznam přidal i několik jmen mužů, kteří volkslistu měli, či nebyli obyvateli Životic.

"Partyzánská skupina vtrhla do sálu. Jako první šel samozřejmě velitel, který hned ode dveří zastřelil Friedricha Gawlase. Nato se strhla prudká přestřelka, zkomplikovaná tím, že Izydor Mokrosz rozbil petrolejku, a boj tedy probíhal ve tmě. Hostinský se pokusil uniknout do sklepa, ale tam už nedošel; padl mrtvý kousek ode dveří."

Karin Lednická zvolila kombinaci beletristického vyprávění a faktografie. Ve vyprávění nám přibližuje život tamních obyvatel a také jednotlivé aktéry pozdější tragédie. V dokumentární části vychází z dobových dokumentů a ze vzpomínek pamětníků. Toto prolínání příběhu a faktů ještě umocňuje celou tragédii.

Dokud se mi do ruky nedostala tato kniha, neměla jsem tušení, že k něčemu takovému došlo. V hodinách dějepisu jsou vždy vzpomínány osudy obyvatel Lidic a Ležáků, ale o represích ve slezském pohraničí se z učebnic nedozvíme. Autorka v závěru knihy vyslovuje přání, aby tato událost vstoupila do povědomí široké veřejnosti a aby se na ni nikdy nezapomnělo.

I přes autorčin velmi čtivý styl psaní se mi kniha nečetla lehce. Je v ní ukryto mnoho bolesti a mnoho osobních tragédií. V Životicích zřejmě nezůstala rodina, jež by nepřišla o některého člena.

"Důsledky tragédie ze srpna 1944 přetrvaly dlouho; v určitých ohledech  vlastně zůstávají patrné dodnes. Vesnice navždy pozbyla svého někdejšího ducha, jaksi zmrtvěla. Z malé, poklidné a pospolité obce, v níž měli lidé po generace zapuštěné kořeny, se stalo místo trvale rozklížené, zraněné. Poznamenané.

V Životicích a okolí stále žijí lidé, kterým tehdy gestapo zastřelilo tatínka."

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem si knihu mohla přečíst a dozvědět se tak o událostech, o nichž se v hodinách dějepisu nemluví. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Nečekaná láska (recenze knihy Drobná potěšení – Clare Chambers)

Drobná potěšení, autorka Clare Chambers, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha, 2022, 360 stran

„Život strávený neustálým pozorováním ji přesvědčil, že pravdu o lidech jen málokdy zjistíme z toho, co o sobě sami přiznávají. Pod povrchem se toho vždycky skrývá víc, než zpočátku vidíme.“

Drobná potěšení jsou románem, jehož děj plyne poklidně, ačkoliv postavy jsou zmítány nejrůznějšími emocemi. Jean je novinářkou žijící v okrajové části Londýna. Jednoho dne do redakce novin dorazí dopis se zvláštním sdělením. Pisatelka Gretchen v něm tvrdí, že její desetiletá dcera je plodem neposkvrněného početí. Jean se rozhodne tohoto případu ujmout a přijít mu na kloub, aniž by tušila, jak toto rozhodnutí změní její život. Podaří se Jean zjistit, co se před deseti lety skutečně stalo? Pojďte si vychutnat příběh všedního života skoro čtyřicetileté ženy.

Kniha začíná skutečnou událostí, a to železničním neštěstím. Na konci románu se dozvíme, koho tato tragédie zasáhla. Také neposkvrněné početí bylo inspirováno skutečným tvrzením, ale jinak se jedná o zcela smyšlený příběh.

Jean se stará o svoji stárnoucí matku. Když začne pracovat na Gretchenině případu, sblíží se s její rodinou a konečně má důvod, proč být někdy mimo domov. Gretchenin manžel Howard vlastní malé klenotnictví a spolu s Gretchen vedou klidný život. Jean se pro Margaret, dceru Gretchen, stane pomyslnou tetou.

„Za chvilku už neslyšeli hučení aut ani jiné zvuky vydávané lidmi kromě svých vlastních kroků. Byl krásný chladný den. Pár houževnatých listů se ještě drželo na holých větví a rýsovalo se jako útržky rudé tkaniny proti modré obloze. Mráz olemoval okraje louží stříbrem; pod nohama jim praskal led.“

Autorka napsala velmi čtivý příběh, v němž čtenáře udržuje v neustálém napětí, a to díky tajemství kolem Gretchenina početí. Jak by mohla dívka otěhotnět, když v době početí byla upoutána na lůžko v dívčím sanatoriu?

V příběhu můžeme sledovat rodící se lásku, která nemůže být zdánlivě naplněna. Ale občas život přináší nečekané zvraty a nejinak je tomu i v tomto románu.

Konec byl nečekaný a bolestný, až si člověk uvědomí, že štěstěna je opravdu vrtkavá dáma.

Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou dobrý společenský román. Tento se odehrává v padesátých letech dvacátého století a zachycuje tehdejší dobu a život na předměstí Londýna.

Kniha vyšla v nakladatelství Ocelot a můžete si ji pořídit v knihkupectví Megaknihy.cz.

„Drobná potěšení – první denní cigareta; sklenička sherry před nedělním obědem; tabulka čokolády, kterou si dělila tak, aby jí vydržela na celý týden; nová kniha vypůjčená z knihovny, ještě čisťounká a nedotčená jinýma rukama; první jarní hyacinty; úhledně složená hromádka vyžehleného prádla, vonící létem; zahrada pod sněhem; impulzivní nákup psacích potřeb, které skončily v její zásuvce s poklady – to všechno jí poskytovalo dostatečné povzbuzení.“

Štěstí hledejte ve své mysli (recenze knihy O kousek šťastnější – Derren Brown)

 O kousek šťastnější, autor Derren Brown, vydalo Nakladatelství Ocelot, Praha 2021, 120 stran

„V této knize si představíme způsob, jak dosáhnout štěstí, starší více než dva tisíce let, a přesto velmi moderní. Mnohé myšlenky jsou v přímém rozporu s principy moderního masového pojetí svépomoci a pravděpodobně i s naší intuicí. Jiné nám mohou připadat jako samozřejmé, ale tím, jak příjemně známé nám jsou, ztratily velkou část svého náboje.“

 
Kdo z nás netouží být šťastný. Tato touha je možná tak stará jako lidstvo samo a člověk si ve své honbě za tímto stavem mysli často neuvědomí, že vlastně může být šťastný teď a tady, pokud přehodnotí svůj pohled na svět.
 
Když jsem dostala možnost přečíst si tuto knihu, neváhala jsem a nyní vím, že moje intuice mi napověděla správně. Ačkoliv kniha nemá zrovna nejpoutavější obálku, a tak nějak moc netuším, proč je na obálce pes, ale po přečtení anotace mi hned problesklo v mysli, že toto by mohla být zajímavá knížka. Jedná se o útlou publikaci, která má něco málo přes sto stran a je rozdělena do sedmnácti kratších kapitol. Když budete chtít, přečtete ji během chvíle, což bych zrovna nedoporučovala. Lepší je si tuto knihu tak trochu dávkovat a nechat si prostor na přemýšlení a vstřebání toho, co autor chtěl svým textem předat.
 
Při čtení jsem byla nadšená, protože toto je kniha, která mi ještě více otevřela oči a také kniha, ve které souhlasím s většinou autorových myšlenek. Musím se přiznat, že to pro mě nebylo zas takové prozření, protože to mám v životě nastavené dost podobně tomu, co autor doporučuje, ale i tak se mi dostalo několik dalších poznatků, které mi více otevřely oči, a ačkoliv se mi třeba tolik nezamlouvají, musím uznat, že jsou pravdivé.
 
„Nedostaneme se do bodu, ve kterém se vše spojí. Neztrácejme proto čas: místo toho všemi svými silami zařiďme, aby byla cesta příjemná a smysluplná. Alan Watts (který na západ přinesl mnoho východních názorů) poukázal na to, že při poslechu hudby nebo četbě knihy nepřeskočíme rovnou na konec, kde se vše spojí. Ale v životě se na konce upínáme. Možná je život spíš jako hudební dílo, a my jím máme protančit.“
 
Autor poukazuje na to, jakými způsoby se snaží lidé hledat svoji cestu ke štěstí a že tato honba může člověka nakonec zničit. Autor nedoporučuje vytyčování dlouhodobých a nedosažitelných cílů, jejichž neslnění nás akorát stresuje. Také poukazuje na to, že štěstí hledáme často v nesprávných věcech, ve hromadění hmotných statků, nakupování věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme a které nás učiní šťastnými jen na chvíli a velký problém spatřuje i v tom, že si dost často nárokujeme, že nás má učinit šťastným někdo druhý. Přitom nejdůležitější je začít u sebe a zabývat se jen věcmi (myšlenkami), se kterými my sami můžeme něco udělat, které my můžeme ovlivnit a říká, jak se postavit k situacím, do nichž nemůžeme zasáhnout. A toto je jen zlomek myšlenek, které v knize najdete. Byla jsem mile překvapena, jak takto útlá kniha, může člověku tolik dát. Stačí naťuknout a nasměrovat, není třeba napsat několikasetstránkový elaborát, který řadu čtenářů odradí již na začátku.
 
Zajímavý je i autorův názor na motivační knihy, které častokrát vedou úplně k jinému efektu, než jejich čtenář očekává. Líbí se mi, jak autor ke čtenáři promlouvá narovinu a nezdráhá se říct, co někteří lidé nechtějí slyšet a možná se s tím vůbec neztotožní.
 
Myslím, že každý z nás si může v této knize najít to, s čím se ztotožní, pro někoho bude kniha velkým prozřením, pro někoho potvrzením toho, že jeho postoj k životu se ubírá správným směrem. Kniha nese podtitulek Poznámky pro uklidnění a já věřím, že po přečtení autorových myšlenek v sobě může člověk naladit novou a klidnější životní strunu.
 
„Snažíme se vyhnout rušivým elementům, jak to však zvládnout ve světě, který je zdánlivě odhodlaný překazit každý náš pokus o nalezení duševní pohody?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají pocit, že nikdy nemohou být šťastní a že šťastní jsou pouze ti druzí, všem, kteří očekávají, že je někdo učiní šťastnými, ale i těm, co v sobě již našli duševní rovnováhu a dokážou ji korigovat i v různých situacích.
 
Jak sám autor v úvodní kapitole vysvětluje, kniha O kousek šťastnější je vlastně takový přehled základních myšlenek, jimž se podrobněji věnoval ve své knize Happy, ta bohužel u nás nevyšla. Doufám, že třeba jednou vyjde, protože bych si ji také ráda přečetla.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz a Nakladatelství Ocelot za další nasměrování tou správnou cestou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
 
„Ať žije rozmanitost, odpočinek, slunění, nabírání sil, změna a nové perspektivy. Buďme však opatrní a nehledejme řešení na nových místech, ať už zeměpisných, nebo metaforických. Nové město, nový dům, nový partner: pořád tam budeme my, se svými spolehlivými zásobami nevědomé energie, připraveni reagovat na podobné impulzy tak jako dříve.“
 
Moje hodnocení je 100 %.

Neviditelná spojení (recenze knihy Světla jihu – Nina George)

 Světla jihu, autorka Nina George, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran

„Většina z vás má talent velice neúspěšně zacházet s láskou.
Přitom je to tak snadné. Ahoj lásko, pojď dál a udělej si pohodlí. Víš už, jak dlouho se zdržíš? Noc, měsíc? Ach tak, celý život? V pořádku, připravím se tedy na zlato a popel. Když si to rozmyslíš a pak se odstěhuješ, budu za tebou volat: „Děkuji, žes tady byla. Miloval jsem, opravdu jsem tedy žil, i když jen jednu noc.“
Tak jednoduché to ale pochopitelně nikdy není.“
 

Když jsem zaregistrovala, že spisovatelce Nina George vyjde nová kniha, věděla jsem, že si ji určitě přečtu. Poté, co jsem propadla jejímu spisovatelskému kouzlu po přečtení Knihy snů, přečetla jsem i Krásu noci a nyní i její novinku Světla jihu. Do budoucna mám v plánu přečíst i její již dříve vydané knihy Přístav naděje a Levandulový pokoj, v němž se právě autorka zmiňuje o knize Světla jihu. Jelikož se jednalo o smyšlenou knihu a autorka od čtenářů dostávala na tuto knihu dotazy, rozhodla se jí vdechnout život a napsat ji sama, a tak vznikla kniha s tajemným názvem Světla jihu.
 
Podzim nám již sice klepe na dveře, ale proč se na chvíli nevrátit v čase, do horkého léta, na jih Francie, do kouzelné srpnové noci, kdy padají Perseidy a vy si můžete něco přát, stejně jako hlavní hrdinka této knihy Marie-Jeanne, sirotek, kterého se ujal bezdětný manželský pár a rozhodl se jí dát všechnu lásku, i když po svém způsobu. Marie-Jeanne propadne kouzlu knih a její nevlastní otec Francis dostane nápad zřídit pojízdnou knihovnu, kterou nazve Bibliobus. Můžeme tak sledovat, jak psané slovo a krásná literatura proniká na samotářský venkov mezi lidi, kteří znají jen tvrdou práci, jak knihy otevřou jejich srdce a vypustí ven jejich city a emoce. Co když jeda dívka dostane tu „moc“ svést k sobě dva lidi, kteří kolem sebe krouží, aniž by věděli, že k sobě patří? Co jsou ta tajemná světla jihu? Mohou knihy změnit a zlidštit i ta nejzatvrzelejší srdce? Nechte se naladit na stejnou vlnu a přečtěte si tuto knihu plnou emocí.
 
„Knihy umožňují lidem cestovat v čase, měnit podobu, tělo, číst myšlenky a stát se nesmrtelnými, knihy jsou proto poslední pozůstalí, velká alchymie naší doby.
Nebezpečná, nebezpečná, nebezpečná.“
 
Přiznám se, že ze začátku jsem se v knize ztrácela, ale poté, co jsem pochopila, že autorka do knihy vložila i svoji fantazii a stvořila tak postavu lásky, ale třeba i osudu, logiky, ale i smrti, vdechla život i olivovníku, jsem knize přišla na chuť. Po tomto trochu neobvyklém úvodu se rozběhne samotný příběh, v němž najdeme lidi z masa a kostí, kteří jsou zmítáni svými emocemi a především láskou. Člověk při čtení této knihy zjistí, že hlavním hnacím motorem je láska a bez ní nemá člověk ten správný smysl života.
 
Budete soucítit s hlavní hrdinkou, jíž se dostal velký dar, ale sama tak ztratila možnost najít v životě svoji spřízněnou duši, i když vždycky zbývá naděje. V knize sledujeme osudy několika postav jednoho městečka, a to různého věku, a všichni touží po jediném – milovat a být milováni. Je to kniha, v níž drobné náhody mění zásadně životy lidí, tak jako tomu bývá ve skutečném životě.
 
„Možná máme o štěstí nesprávné představy. Štěstí neznamená být šťastný. Nebo že je všechno snadné. Přesto máme štěstí. Protože milujeme, i když to bolí. Láska je. Je všechno. A všechno znamená všechno.“
 
Při čtení knihy mi neustále vrtal v hlavě její název a když se mi konečně dostalo rozhřešení, byla jsem překvapená, co se za ním skrývá. A pak jsem přemýšlela, co když něco takového opravdu existuje. Autorka skutečně popustila uzdu své fantazie a zároveň otevřela srdce i mysl nejednoho čtenáře.
 
Knihu bych doporučila všem ženám, všem milovníkům knih, ale také emocionálně založeným mužům. Je to tak trochu pohádka pro dospělé, ale krásná, něžná, co pohladí po duši. A pokud na vás přišel podzimní splín, tak tato kniha opět vnese světlo jihu i do vašeho života.
 
„Podle… podle čeho se pozná, že je člověk dospělý.“
Elsa se dívala z okna. Jako by jí vzduch něco říkal. Vzduch, který se už do Marie-Jeanne nevešel, i když se o to hodně snažila.
A pak Elsa vzduchu odpověděla: Když člověk začne postrádat zázraky, ve které jako dítě věřil.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Každý den leží před tebou jako nabídka. Víc pro tebe život nemůže udělat.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nevšední čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.
 
 

„V téže minutě,

kdy jsem slyšel tvůj první milostný příběh,

začal jsem tě hledat.

Nevěděl jsem, jak zaslepené to bylo –

milující se nesetkávají někdy někde.

Jsou spojeni odjakživa.“

 
 

Tajemství pohřbené v močálech (recenze knihy Cesty rytířů – František Niedl)

 Cesty rytířů, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 283 stran

„Musíš mít svou ženu velmi rád. Je prý krásná.“
„To ano.“
„Krásnější než já?“
„Vzdávám se.“ Wolfram zvedl ruce. „Ve slovním duelu jsi zvítězila, protože na tvoji otázku není odpověď. Protože když odpovím kladně, urazím tebe. A když záporně, zpronevěřím se citům ke své ženě.“

Po dočtení sedmého dílu série Rytíři z Vřesova, Já, rytíř, jsem se hned pustila do čtení osmého a zřejmě i závěrečného dílu celé série, Cesty rytířů. Pokud je to opravdu poslední díl, tak autor František Niedl zakončil celou sérii bravurně. Ačkoliv to, co si v závěrečném díle přichystal pro Wolframa, mu jen tak neodpustím, i slza mi ukápla, a to u knih obvykle nebrečím. Ale kdo ví, pro pokračování si totiž autor nechal otevřená zadní vrátka.
 
Jak víme z předchozího dílu, v českých zemích byl nastolen zemský mír, avšak ani v době míru není zaručeno, že nebude prolita krev nevinných. Wolfram od krále dostává za úkol poklidnou cestou převzít správu měst, které králi prodala Eliška Rejčka. Wolfram se tedy opět vydává na cesty, tentokrát do Severovýchodních Čech. Jeho šťastná hvězda stoupá vzhůru, ale jak víme, po vzestupu často přichází pád, a ten Wolframův bude opravdu bolet. Komu je trnem v oku Wolframova přízeň u krále? Co podlého si na něj jeho „protivníci“ připravili? Pokud jste zvědaví, jak to dopadne, když rozhněváte jednoho z největších rytířů, je na čase přečíst si tuto knihu.
 
„Wolfram nikdy nehromadil majetky, ovšem kromě válečné kořisti, kterou považoval za poctivě získané prostředky. Po úřadech netoužil. Znal mnoho těch, kteří se celý život hnali za nějakou chimérou, ale nikdy ji nezískali. Měl pocit, jako by tímto aktem bylo vypuštěno zlo. Neuchopitelné, neznámé. Byl by raději, kdyby král tyto dveře neotevíral.“
 
V době zemského míru se nevedou války, neprobíhají žádné bitvy, ale přesto intriky a pletichy nejsou zastaveny, a hledají si svoje cesty, jak zasáhnout, když je pro vás někdo trnem v oku. Rytířskost jde stranou, když proti vám nestojí rytíři.
 
Velký prostor v knize dostává Wolfram a také král Jan. Beneš je tentokrát spíše v pozadí. Král Jan se chytí do osidel Jindřicha z Lipé a dokonce zapudí svoji manželku královnu Elišku a z obavy spiknutí neváhá uvěznit následníka trůnu, čtyřletého Václava. Jak jsem řekla již v úvodu, osud, který si autor připravil pro Wolframa, byl pro mě nečekaný, ale díky tomu kniha dostala spád a napětí, a ačkoliv v knize neproběhne ani jedna velká bitva v pravém slova smyslu, je příběh strhující.
 
„Porazila jsi mě,“ Wolfram tu přetahovanou vzdal.
„A beze zbraně,“ škádlila ho Eleanora.
„A to ne. Ty víš, že tomu tak není. Jsi ozbrojená, velmi dobře ozbrojená, a ty to víš. Máš zbraně, proti kterým nejde bojovat. Jediné, co můžu, je tě milovat.“
 
Moc mě potěšilo, že v knize figuruje město, v němž jsem vyrůstala, a to Chrudim, i když chrudimský rychtář mi moc velkou radost neudělal, ale utěšuji se tím, že v tomto případě to je pouze beletristická fikce.
 
Obálka je opět velmi povedená a zachovává jednotný styl celé série. Stejně tak jako předchozí díly, ani Cesty rytířů neztratily na kvalitě a jsou pro mě pomyslnou třešničkou na dortu.
 
Mrzí mě, že je tato kniha již nejspíš poslední, ale zas jsem toho názoru, že je lepší sérii ukončit včas, než ztratí na čtivosti a začne čtenáři připadat, že už se autor začíná opakovat a jen příběh uměle natahuje. I když moc ráda bych sledovala osudy hlavních hrdinů dál, protože mi tak nějak přirostli k srdci. Budu doufat, že se panu Niedlovi povede vdechnout život nějaké další skvělé historické sérii. Tahle opravdu stála zato.
 
„A nepřátelé se blížili. Opojeni svým úspěchem, svojí převahou. Byli přesvědčeni, že prchající se už smířili se svým osudem. Možná příliš unaveni, možná že dál za nimi je krajina, kterou se už nedá projet.“
 
Nejen Cesty rytířů, ale celou sérii Rytíři z Vřesova doporučuji všem milovníkům historických románů, nechybí v nich nic, co dobrý román potřebuje.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem se mohla opět setkat se svými oblíbenými hrdiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“

 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)

 „List je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

V nakladatelství Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim, kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí v průběhu celého roku.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“

 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.

V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Může jeptiška zachránit Karla Velikého? (recenze knihy Slon pro Karla Velikého – Dirk Husemann)

Slon pro Karla Velikého, autor Dirk Husemann, vydala Euromedia Group, a.s. – Knižní klub, Praha 2017, 407 stran

„Karel Veliký se odvážil udělat první krok a pověřil svého židovského rádce Izáka diplomatickou misí v Bagdádu. Byl to delikátní úkol, který hrozil tím, že otřese samotnými základy francké říše – císař poslal chalífovi dary. Dary pro nepřítele. Pro muže, který celé křesťanstvo považoval za ztělesnění ďábla.“

Po knize Slon pro Karla Velikého jsem pokukovala již od jejího vydání, upoutala mě nejen obálka s krásně vykresleným slonem, ale i anotace, která slibuje zajímavý příběh podložený skutečnou událostí. Díky knihkupectví Megaknihy.cz jsem si tento nádherný historický román mohla přečíst.

Autor nás zavede na počátek 9. století našeho letopočtu, kdy v čele Fancké říše stál císař Karel Veliký a arabský svět ovládal chalífa Hárún ar-Rašíd a mezi nimi stála Byzancká říše, která byla předmětem jejich zájmu. Jako mírové poslání vyslal chalífa z Bagdádu procesí s dary pro Karla Velikého. Nejdůležitějším darem a poslem míru byl slon Abúl Abbás, v čele procesí stál Izák z Kolína, Žid, a doprovod mu dělali čtyři Arabové. Po cestě se k nim připojil otrok Thankmar, kterého Izák zachránil před jistou smrtí. V jedné dějové linii tedy sledujeme osudy mírového putování za Karlem Velikým a v další dějové linii se nám promítají osudy jeptišky Immy a novicky Adelindy, jež nešťastná událost vyhnala z kláštera a ony se vydaly také po stopách Karla Velikého, aby doslova zachránily budoucnost Francké říše.

„Nechci tě kárat, protože jsi v nebezpečné situaci zachoval chladnou hlavu. Ale Arabové najdou způsob, jak se vymanit z pavijských řetězů. I kdyby si to sebevíc přáli, nemohou pomýšlet na návrat domů do Bagdádu, dokud jsi naživu. Přivolají na nás ohnivou smršť. Jejich jediným posláním je tvoje smrt.“

Jak jsem již uvedla, kniha je historickým románem, a putování slona do Francké říše je historicky doloženou událostí, také Izák z Kolína je doloženou osobou, která průvod vedla. Období, v němž se děj odehrává, bylo plné nepokojů a možnost války visela ve vzduchu. Karel Veliký, který před nedávnem rozprášil Sasy, měl vyhrocené vztahy se Saracény, ale vše vypadalo, že je na dobré cestě k míru, kdyby někdo netoužil se Karla Velikého zbavit. Podaří se Izákovi dopravit slona ke Karlu Velikému? Stihne sestra Imma včas varovat Karla Velikého? A kdo touží po jeho smrti? Vezměte si do ruky tuto knihu a najděte v ní odpovědi.

Je to drsný a místy syrový příběh z doby, kdy každý musel bojovat o svůj život a nikdo si nebyl jistý dne ani hodiny. Autor skvěle vykresluje atmosféru doby, máte pocit, jako byste stáli po bohu otroka Thankmara, či s ním jeli na hřbetě slona Abúl Abbása. Autor příběh okořenil špetkou lásky, která i přes odloučení trvala třicet let. Avšak pokud si myslíte, že se spisovatel bude snažit zalíbit čtenářům a vše dopadne dobře, budete zklamáni. Myslím, že to, jak příběh končí je realistické zobrazení toho, jak by to v té době mohlo dopadnout.

„Bagdád! Jak nádherné město! Muži opouštějí své ženy, jen aby mohli alespoň jednou projet jeho branami. Ulice se tam dvakrát denně oplachují. V noci tisíce olejových lamp osvětlují cesty. Nejmoudřejší učenci bádají v nádherných laboratořích a rozmnožují vědění Hárúna ar-Rašída. Neexistuje tam chudoba, utrpení ani hlad a leckdo věří, že hvězdy v noci prší na palác, aby chalífovi darovaly světlo. Arabia felix – šťastná Arábie, tak sami nepřátelé islámu nazývají tuto zemi.“

Při svém putování narážejí všichni zúčastnění na řadu překážek, často jim jde o život, a to dělá příběh napínavým až do poslední stránky. V románu vystupuje řada postav, ale nebojte se, že byste se v nich ztráceli.

Kniha je velmi čtivá a příběh originální. Autor ho rozdělil do třiceti kapitol, které jsou různě dlouhé. V závěru knihy vše vygraduje a vy budete zatínat pěsti, aby vše dobře dopadlo.

Kniha vyšla u Knižního klubu v edici Světový bestseller a já si myslím, že si toto označení právem zaslouží. Nechybí v ní láska, napětí, boj o život, odvaha, ale i zmar, že ne vždy dopadne vše tak, jak bychom si přáli.

„Měli jsme společný úkol, ale vy jste v něj nikdy nevěřil. Proč asi? Protože jste podle mého názoru nic nepochopil. Hárún ar-Rašíd nás nevyslal jen proto, abychom Karlu Velikému přivezli dary. Slon, vodní hodiny, všechny ty drahocenné látky a vůně byly jen přívažkem, jak učinit zadost zdvořilosti. Skutečné mírové poselství však představujeme my sami: muslim Mazruq al-Atar, Izák coby dítě Izraele a Thankmar, Germán modlící se ke starým bohům. Celý kvartet by doplnil sám Karel Veliký jako křesťan. Čtyři náboženství, čtyři kultury, a přesto z jednoho jediného kmene. To si měli všichni uvědomit, to měli spatřit všichni pochybovači. Vnitřní klid a mír, příteli, nezakoření v hromadě poházených zbraní. Vnitřní klid a mír vzkvétá jen v nás samotných.“

Knihu doporučuji milovníkům historických románů, těm, co si rádi přečtou příběh zachycující věrohodný obraz doby a všem, co mají rádi ta majestátní zvířata, která v době, kdy se děj odehrává, naháněla všem hrůzu a lidé v nich spatřovali ďábla.

Moje hodnocení je 100 %.

A pokud se vám autorovo vyprávění zalíbí, mám pro vás dobrou zprávu, ještě v letošním roce mu vyjde další kniha, která nese název Zloději hedvábí a já si ji už dávám na svůj seznam přání.

Knihu Slona pro Karla Velikého si můžete zakoupit zde.