Zobrazují se příspěvky se štítkemMystery Press. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMystery Press. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 4. prosince 2021

Až na samé dno (recenze knihy Volný pád – Joseph Finder)

„To je kvůli tobě!“ V Lucasových rozšířených očích se zaleskly slzy. „Kvůli všem těm lidem, co jsi vyhodil, kvůli tomu, jak tě všichni ve městě nenávidí!“
Nick nevěděl, co na to říct.“




Kniha Volný pád od amerického spisovatele Josepha Findera se pro mě stala napínavou jízdou. Možná si při pohledu na knihu řeknete, zda není na thriller až moc objemná, že přes šest set stran mívají spíše historické romány, ale rozhodně se nenechte odradit. Po celou dobu čtení mi na mysl nepřišlo, že příběh mohl autor zkrátit. Vše v knize má své místo a napětí autor udržuje střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav a v neposlední řadě vypjatými situacemi a skvělou zápletkou.

Nick Conover, hlavní hrdina, a také postava, které toho autor na její bedra naložil tolik, že jsem si říkala, jak to ještě může zvládnout. Nick před rokem přišel o manželku, a zdá se, že nyní ztrácí i svého syna Lucase, a vypadá to, že v ohrožení je i jeho pozice ve firmě, z níž uplynulých letech musel propustit polovinu zaměstnanců, což v maloměstě znamená, že si zadělal na pořádný problém, jelikož pomalu není rodina, jíž by se to nedotklo. Svým jednáním si vysloužil přezdívku Řezník, a to netuší, že se jeho život může ještě více zkomplikovat. Se svými dětmi žije v hlídané rezidenční čtvrti, jenže se tam vůbec necítí v bezpečí, a to kvůli několika vniknutím do jeho domu. Poté, co se situace vyhrotí a on přijde o dalšího člena své rodiny, je odhodlán bránit své děti za každou cenu. Co se stane, když překročíte hranici a dojde ke zločinu? Co když zároveň cítíte, že ztrácíte pozici ve firmě, na níž vám záleží? Co když se nemůžete vzpamatovat z velké životní ztráty a zapomínáte na ty, kteří vás potřebují? Co když si do svého života vpustíte osobu, o níž skoro nic nevíte? Řeknu vám jedno, tohle vše povede k volnému pádu. Dokáže se však Nick zvednout ze dna? Čeká vás opravdu napínavý příběh plný zvratů a životních překážek.
 
„Každý jedno tvý rozhodnutí se týká i mě,“ řekl Eddie. „A já hlasuju proti. Takže nic dělat nebudeš. Co se stalo, nejde odestát. Na to už je teď kruci pozdě.“

 

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz




středa 3. března 2021

Smrt nadruhou (recenze knihy Zločin na stříbrném plátně - Vilém Křížek)

„Dřív nebo později se to muselo stát; nebylo zbytí. Nebo snad ano? Dokončit film, žít a nechat žít?
Ne; od začátku byo jasné, že úspěch si téměř jistě vyžádá smrt. Nadešel ovšem už ten správný čas?“

Zdroj: Chrudimka.cz

Na pokračování série s tak trochu výstředním vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem jsme si museli trochu počkat, jeho vydání bylo avizováno na únor roku 2020, ale nakonec bylo přesunuto až na podzim, což mě mrzelo, ale teď už vím, že čekání stálo zato, a po přečtení knihy také vím, proč se vydání opozdilo, a autorovi tímto odpouštím, protože se jednalo o krásný důvod zdržení.
 
Je neobvykle teplý říjen roku 1929, mladý producent Milan Milton Kyncl má velké ambice, chce natočit první zvukový film, jenže, co když do jeho plánů zasáhne smrt? Ještě, než se tak stane, je Eliáš Sattler pověřen samotným autorem literární předlohy, aby prošetřil, zda se natáčený snímek drží jeho předlohy a spěje ke zdárnému konci, vždyť je také jedním z investorů filmu. Co Eliáš zjistí? A co když se mu na paty pověsí senzacechtivý novinář Verecký, kterého Sattler nemůže vystát, a to nejen proto, že ho v jednom z článků nazval čmuchalem? Nezradí ho tentokrát jeho již léty trochu otupělý dokonalý čich? Pojďte proniknout do světa stříbrného plátna, kdy se herci scházeli na Barrandovských terasách nebo v Rokoku a kdy se začínaly rodit myšlenky na zvukový film. Jaké důvody povedou ke zločinu tentokrát?
 
„Kdepak – ani omylem nudný profesor. Kdyby si pro něj Martin měl vymyslet jinou totožnost teď, jako kdyby ho obsazoval do filmové role, byl by to…
Detektiv. To bylo ono. Soukromý detektiv, jako Stuart Webbs nebo Joe Deebs. Ale ne tak akční jako oni. Tenhle byl typově spíš od Doyla nebo té Christieové, podle níž počátkem roku v Německu natočili film.“





neděle 15. listopadu 2020

Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)

„Mohly by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl, znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“

Zdroj: Chrudimka.cz

V pořadí již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
 
Tentokrát Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany, veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý. Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19. století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii Romea a Julie.




sobota 12. září 2020

Nevíš, ale pochopíš (recenze knihy Ghostwriter – Alessandra Torre)

„Tři měsíce. Nejkratší termín odevzdání, jakému jsem kdy čelila. Přesto se obejde bez zběsilých telefonátů agentce, nebudou žádná vyjednávání o čase navíc.
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
 Je to vůbec možné?“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Ještě nikdy jsem nečetla tajemnější anotaci, která ve čtenáři vzbudí tolik otázek, a rozběhne jeho fantazii natolik, že přemýšlí hned nad několika scénáři. Z anotace pochopíme, že kniha je o úspěšné spisovatelce, která všem lhala a nese si své tajemství, které chce nyní sdělit světu. Ale proč to bude její poslední příběh? Chystá se ji někdo zabít? Nebo půjde do vězení? Nebo plánuje odejít ze světa ona sama? Tohle mi prolétlo hlavou. A upřímně, ačkoliv jsem během čtení svoji představivost usměrňovala a upravovala poté, co autorka vždy něco naznačila, na konci jsem byla překvapená, zaskočená a zdrcená silným příběhem, který mi vehnal do očí slzy.
 
Již při čtení knihy jsem přemýšlela, jak vlastně uchopím recenzi, abych neprozradila příliš, ale abych mohla vyjádřit všechny pocity, které ve mně kniha vzbudila, a zároveň vás přesvědčit, že tahle kniha opravdu stojí za přečtení. Rozhodla jsem se, že z děje vám tentokrát neprozradím nic, ať jste stejně překvapení jako jsem byla já.
 
„Potřebuji někoho schopného, kdo ví, jak píšu, a je talentovaný. Někoho, kdo nepotřebuje vyprávět vlastní příběh, ale může adoptovat ten můj. Někoho, kdo si k příběhu nevytvoří citový vztah, protože možná nepociťuje vůbec nic.“




úterý 2. června 2020

Zdánlivě bezpečné povolání (recenze knihy Smrtící hry – Steve Robinson)

„Nyní dělal společnost Federálnímu úřadu pro vyšetřování. Ještě stále nevěděl proč a nedostatek informací ho začínal příšerně frustrovat. Věděl jen to, že někdo zemřel, a smrt toho člověka nějak souvisela s ním. Stačilo to na to, aby nasedl do letadla, zatím si ale nebyl tak úplně jistý, jestli je tu, aby pomohl, nebo jako podezřelý.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Máte rádi knihy Dana Browna nebo Steva Berryho? Pak by se vám mohla zalíbit i série s genealogem Jeffersonem Taytem. Smrtící hry jsou již šestým dílem série. Jednotlivé knihy jsou provázané hlavní postavou, kdy sledujeme Taytovo pátrání po jeho biologických rodičích, jako zlomovou knihu bych viděla pátý díl Spříznění, a tak bych vám doporučila před Smrtícími hrami si přečíst právě Spříznění anebo úplně nejlépe začít od prvního dílu Stopy v krvi, následuje Hluboký hrob, Poslední anglická královna (recenze), Ztracená vládkyně (recenze), Spříznění (recenze) a zatím poslední díl Smrtící hry. Kromě provázanosti jednotlivých knih hlavní postavou na sebe thrillery nenavazují a vždy se jedná o samostatné příběhy.
 
Tentokrát si autor pro Jeffersona připravil opravdu strhující jízdu. Jefferson je povolán z Anglie přímo FBI, aby jim pomohl rozluštit záhadnou smrt dvojčat, na místě jejich úmrtí totiž nalezli část rodokmenu a vzkaz pro Jeffersona, který netuší, že tímto je vtažen do smrtící hry, která se netýká jen jeho, ale i jeho bývalých klientů a jejich rodin, nikdo si nemůže být jist, že nebude dalším na řadě. Vrah zná takové genealogické detaily, které by měl znát jen Jefferson, a pohrává si s ním jako s myší. Koho Jefferson naštval natolik, že se uchýlil k takové pomstě? Má Jefferson šanci smrtící hru zastavit? Co se stane, když vrah udeří na nejcitlivějším místě? A co když za smrtící hrou nestojí jeden člověk? Ujistěte se, že máte dostatečnou zásobu kafe a čokolády, při čtení této knihy je budete potřebovat.
 
„Tayte se při té představě zachvěl. Od chvíle, co mu Reese zavolal, mu bylo jasné, že se z nějakého důvodu jedná o osobní věc, Mavroová teď ale bez obalu vystihla situaci – ulicemi Washingtonu, DC se plíží chladnokrevný vrah a z nějakého důvodu se mu chce pomstít. Jenže za co? Co provedl a komu?“




středa 29. dubna 2020

Propadnout lásce (recenze knihy Hříchy Hollywoodu – Alessandra Torre)

„Jižanské ženy jsou jedinečné; konec diskuse. Jsme ženy zrozené z konfliktu, naše minulost je plná bitev a chaosu, pudu sebezáchovy a ochranářství. Během válek jsme řídily plantáže a servírovaly čaj vojákům Unie a pak jsme sledovaly, jak nám pálí domovy, Ukrývaly jsme otroky před stíháním a protrpěly staletí, kdy jsme jen pozorovaly a učily se z chyb našich mužů. Přežít na Jihu není jednoduché. A ještě těžší je zvládnout to s úsměvem.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Poklidné jižanské městečko Quincy, kde se obyvatelé znají a kde je veřejným tajemstvím, že právě zde žijí boháči, kteří vydělali na akciích Coca-Coly hotové jmění, se dostane do zájmu Cola Mastena, herce a producenta, který se rozhodl natočit film o zbohatlících. Ale to ještě netuší, jak osud zamíchá jeho osobním životem, a tak do Quincy přilétá již o měsíc dřív, než bylo domluveno. Ještě před samotným natáčením byl do městečka vyslán lokátor Ben, který má pro filmaře vše zmapovat a připravit. Ben natrefí na Summer, pohodovou mladou ženu, která ještě ve skoro třiceti letech bydlí s matkou. Summer má před čtenáři své tajemství, které se týká jejího jediného vážného vztahu, který měla a který bohužel skončil fiaskem. Co vše se odehraje po nečekaném příletu Cola Mastena do Quincy? Může obyčejná jižanská dívka vzít osud do svých rukou? Co když jste jako stvoření pro film a nemáte o tom ani páru? Hříchy Hollywoodu jsou vtipným, svižným a návykovým čtením.
 
Kniha mě chytla od první stránky, svojí lehkostí, humorem, nadsázkou a sympatickou hrdinkou. Krátké kapitoly přidávají na dynamičnosti čtení. Ze začátku se střídají kapitoly věnované Summer, které autorka napsala z jejího pohledu v první osobě, s kapitolami sledujícími osud Cola, které jsou psány ve třetí osobě, tedy z pohledu nezávislého vypravěče. Poté se jejich cesty protnou a začne to pravé jiskření, narážky a pošťuchování mezi Colem a Summer.
 
„Hollywood. Kouzelná atmosféra. Studia. Clebrity, z nichž nejdůležitější byl Cole Masten. Cole Masten. Muž, na něhož ženy v noci myslí, když jejich manželé chrápou nebo – jako v mém případě – když matky spí. Pravděpodobně nejhezčí muž, jenž v posledních deseti letech zdobí Hollywood.“




sobota 1. února 2020

Velké ambice (recenze knihy Byla to tichá dívka – Michele Campbell)

Byla to tichá dívka, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 400 stran


„Nechal Moreland totálně zpustnout. Tahle kolej má špatnou pověst, víš? Je to kolej šlapek.“
„Vážně?“
„To slovo nenávidím, protože z holek dělá něco horšího za chování, za které se kluci mezi sebou uznale plácají po ramenou. Ale jo, je to tak. Což mě přivádí k poněkud ožehavému tématu.“


Autorku Michele Cambell jste mohli poznat díky její prvotině Vždycky je to manžel (recenze), která u nás vyšla v roce 2018. V loňském roce nakladatelství Mystery Press vydalo hned dvě další autorčiny knihy, a to Byla to tichá dívka a Cizinec na pláži. Pokud mohu srovnávat, tak po přečtení její druhé knihy tvrdím, že je ještě lepší než autorčin debut. Ačkoliv nás opět zavede do studentského prostředí, kniha zaujme i starší čtenáře, kteří již dávno nejsou školou povinní.

Dvojčata Bel a Rose Enrightovy se po smrti matky stěhují ke své babičce z otcovy strany, která se rozhodne je poslat na prestižní internátní školu Odell, kde kdysi studoval i jejich otec. Sestry jsou dvojvaječná dvojčata a jsou natolik rozdílné, jak jen si člověk může představit, a to nejen vzhledově. Každá se se ztrátou matky vyrovnává po svém a obě se pokusí v nové škole zapadnout, každá po svém způsobu, což již první den vede k roztržce mezi oběma. Je možné, že mezi sestrami, které pojí tak silné pouto, může dojít k vraždě?

„Nikdy neměl v plánu strávit svůj život jako učitel angličtiny. Míval mnohem úchvatnější, lukrativnější cíl, a dostal se až bolestivě blízko k jeho naplnění. Heath měl touhle dobou už být proslulým spisovatelem. Na seznamu bestsellerů, vítěz literárních cen, otvírat tučné šeky s honoráři v domě na ostrově Martha´s Vineyard. Jenže se všechno strašlivě pokazilo a oni museli s ostudou utéct na Odell.“

Bel a Rose nejsou jediné, koho čeká nový začátek. Ambiciózní učitel Heath se spolu se svojí manželkou Sarah stanou v novém školním roce novými správci koleje Moreland Hall, která je proslulá svojí nechvalnou pověstí a oni dostali za úkol nastolit nový pořádek. Heath je velmi pohledný, což hned první den školy vede mezi studentkami vyšších ročníků k uzavření soutěže. Zvládne Heath svoji novou roli? Jaké skrývá tajemství? Autorka již od první stránky přitáhne vaši pozornost a vám bude vrtat hlavou, která ze sester vlastně zemřela a především, kdo za tím stojí. Připravte se na pořádnou dávku napětí.

Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, a to, jak postupně poodkrývá, co se na Odell stalo a odehrávalo před vraždou, vzbuzuje váš zájem číst dál a dál. Minulost prokládá výslechy z vyšetřování a nechává čtenáři velký prostor pro to, aby sám zkusil přijít na stopu vraha.

„Na Odell se naučila, že jednoduché projevy dobrých způsobů vás v životě dostanou daleko. Lidé na Odell možná nejsou hodní, ale jsou zdvořilí a díky tomu by jim na mnoha frontách prošla snad i vražda. To je dobré si pamatovat a použít později, až to bude vhodné.“

Měla jsem od začátku svůj tip na podezřelého, ale byla jsem vedle, jak ta jedle. Podezřelých je hned několik a každý mohl mít svůj motiv. Líbilo se mi, že nic nezůstalo nevysvětleno a že závěrečný moment překvapení se dostavil, i když jsem v něj už nedoufala.

Autorka pěkně vykreslila jednotlivé charaktery a jeden z nich byl opravdu prohnilý až do morku kostí. Jak už to tak bývá, prestižní školy plné snobů a zhýčkaných potomků, kteří se snaží zahnat nudu a co nejvíce si užít, jsou skvělou půdou pro takovýto příběh. Chvílemi mě opravdu až mrazilo a chvílemi jsem jen vrtěla hlavou nad tím, jak se k sobě zúčastnění chovají.

Jediné, co bych asi vytkla, že autorka ze začátku necharakterizovala každou z dvojčat konkrétněji a ze začátku jsem se ztrácela v tom, která je vlastně tou „tichou“ dívkou, co nikam nezapadá.

„To Bel byla nebezpečná, nepředvídatelná. Rose byla pečlivá, tichá, dobrá žačka, spolehlivá kamarádka. Zdálo se ale, že to nikdo nevidí.“

Obálka knihy je opravdu povedená a poutavá díky kontrastu zvolených barev.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí od začátku do konce, těm, co jim nevadí vrátit se o několik let zpět do svých studentských let a těm, co chtějí přijít na kloub tomu, zda obálka hlásá pravdu.

Moje hodnocení je 95 %.

„Je mi líto, že vám kazím váš velký den, ale někdy prostě neznáme lidi tak dobře, jak si myslíme.“

A brzy se pustím do Cizince na pláži, abych zjistila, zda autorka udělala další krok kupředu a nachystala si ještě zajímavější zápletku.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za napínavé čtení. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 9. září 2019

Dotek mysli (recenze knihy Pustá duše – Dan Simmons)


Pustá duše, autor Dan Simmons, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2019, 304 stran

„Oba se domnívali, že jsou hříčkou přírody – jedinečnou a vzácnou. A nyní stáli v prázdném prostoru, zcela odhalení zrakům toho druhého. Vteřinu nato si, téměř nechtěně, začali navzájem vysílat proud obrazů, polovzpomínek, tajemství, pocitů, preferencí, vjemů, věcí, za které se styděli, po nichž toužili anebo se jich báli. Nic před sebou netajili.“

Kniha Pustá duše vás nejspíše zaujme svojí obálkou, mě tedy zaujala hned, jakmile jsem ji poprvé spatřila. Obrys hlavy vyplněný černými fleky, mezi nimiž jako by vedly spoje, a to vše na žlutém podkladu. Výraznější obálku si ani neumím představit. Po přečtení anotace, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst, ačkoliv je zařazena do žánru sci-fi, který obvykle nečtu. A rozhodně nelituji, tato kniha je totiž velmi zvláštní a autor v ní propojil snad všechny žánry, na které si vzpomenete, čímž knize dodal mistrovské zvraty a upoutal pozornost čtenáře.

Manželé Jeremy a Gail mají neuvěřitelné schopnosti, slyší myšlenky ostatních lidí, ale nejen to, dokáží procházet jejich vzpomínky, ale i zchytit obrazy vzpomínek, a také dokáží sdílet svoje myšlenky, napojit se jeden na druhého, což je dokonce chrání před okolními myšlenkami, tzv. neurohlaholem. Jenže Gail umírá a Jeremy přichází o svůj mentální štít proti zlým myšlenkám ostatních lidí, a aby se dočista nezbláznil, vydá se na cestu po Americe, najít svůj klid. Jenže ne vše je tak snadné. Co na Jeremyho čeká na jeho cestě? Najde vytoužený klid? Tato neobvyklá kniha ve vás probudí spoustu otázek.

„Gail se zamračí. „Takže duše existuje… něco v nás, co přežije smrt?“ Gailini rodiče, obzvlášť matka, byli fundamentalisti, a její hlas nyní nabírá ten lehce reptavý tón, k jakému se uchyluje vždy, když rozebírají náboženské otázky. Z představy duše jako slizkého okřídleného cherubínka, který se dere do království nebeského, je jí na zvracení.“

Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného. Autor mě zaujal svým vyprávěním hned od začátku a moje soustředěnost nepolevila, dokud jsem nedočetla, a poté jsem měla o čem přemýšlet. Již během čtení jsem byla jak na trní a čekala jsem, kdy konečně porozumím tomu, co chce autor čtenáři sdělit, kdy se konečně vše spojí a dostane to smysl. Tahle kniha je opravdová čtenářská nálož, co se týče žánrů, které se v ní prolnou, a také autorovým záměrem, který pochopíte až na samém konci.

Nejtěžší pasáže v knize pro mne byly vzpomínky na vědecké zkoumání mysli, kterému se Jeremy věnoval, a kdy spolu s Gail navštívili dalšího vědce, který posunul Jeremyho bádání dál. Jeremy se v těchto pasážích snaží matematicky a vědecky vysvětlit Gail lidské myšlenky. Tyto části knihy pro mě zůstaly neuchopitelné a pro běžného smrtelníka jsou opravdu fraktály, vlnoplochy a chaos španělskou vesnicí. Ale i přesto jsem se nenechala odradit a četla dál. Kniha se na konci druhé třetiny nečekaně přehoupne do thrilleru a skoro až hororu a dostane nový náboj. To, čím si Jeremy po smrti manželky projde, je až neuvěřitelné.

„Přál si – naprosto věcně a klidně, beze nejistoty či výčitek – být mrtvý. Ticho. Mír. Dokonalý klid.“

No a poté nás čeká závěr a my konečně pochopíme názvy kapitol a zjistíme, kdo se celou dobu skrýval za kapitolami nazvanými Oči. No a možná, stejně jako já, zatoužíte po tom si knihu přečíst ještě jednou a hledat vše, co vám uniklo.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, v nichž se střídá současnost týkající se osudu Jeremyho po smrti Gail s minulostí, kdy Jeremy vzpomíná na život s Gail, a s kapitolami nazvanými Oči, a ty vám budou velkou záhadou.

„Bez telepatie by jejich láska mohla být jen prchavá, nestálá záležitost s krátkým poločasem rozpadu, ale díky doteku myslí do sebe nasáli tisíce sdílených zážitků a jejich vášeň implodovala s prudkostí, jakou mimo jádra hvězd vídáme jen zřídka.“

Kniha mě nesmírně bavila a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet, maximálně se soustředit, aby vám neunikl jediný detail, který by mohl zapříčinit, že dílu neporozumíte.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem svoji duši mohla obohatit o nevšední zážitek z této knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 26. února 2019

Lež, kterou nejde napravit (recenze knihy Vždycky je to manžel – Michele Campbell)

Vždycky je to manžel, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 384 stran


„Aubrey se přidala k objetí. Dlouho zůstaly sedět na místě a Jenny si říkala, že i když někdy Kate nenávidí a z Aubrey je někdy pořádně frustrovaná, vlastně je má obě ráda mnihem víc, než by si kdy myslela, že může být mezi kamarádkami možné.“

Kniha Vždycky je to manžel je thriller, v němž se snoubí několik žánrů. První část knihy na mě působila jako literatura z kategorie new adult – zachycuje studium na prestižní americké vysoké škole se vším, co k tomu patří, večírky, sex a drogy. Seznámíme se se třemi kamarádkami, které k sobě svedlo to, že sdílí společné ubytování, kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by se z nich nikdy kamarádky nestaly. Druhá část knihy získává díky vyšetřování sebevraždy či snad vraždy detektivní nádech a přiznávám, že druhá polovina knihy se mi líbila více.

Tři dívky, tři studentky a každá úplně jiná, přesto se z nich staly kamarádky, ale má toto přátelství šanci vydržet? Co když jedna událost, která se stala před dvaceti lety, mezi ně zaseje semínko nenávisti, které povede k dalšímu hrůznému činu?

„Jsi jedna z nejchytřejších a nejambicióznějších holek, které jsem kdy potkal, a přesto tě celý kampus zná jako součást whipple triple. Opravdu to tak chceš? Aby tě zmiňovali jedním dechem s rozmazlenou fiflenou závislou na drogách a neschopnou holkou, co má nervy nadranc?“

Kniha začíná nervy drásající scénou a díky tomu si autorka získá vaši pozornost. Poté následuje první část knihy, která pro mě byla dosti nezáživnou, místy až nudnou. Autorka v ní líčí vysokoškolský studentský život, ale zavede nás i do rodin tří dívek a my zjistíme, že pod zářivým pozlátkem se mnohdy ukrývá smutek a neporozumění. S napětím jsem očekávala, kdy se autorka vrátí do současnosti a konečně nám prozradí, co se stalo. V první části mě nejvíce upoutalo líčení tragické události, k níž před dvaceti lety došlo a při níž přišel jeden student o život. Jakmile překousneme první část knihy, vše se rozjede. Najednou je tu vyšetřování a nejedna postava má obavy o svoji budoucnost. Druhá polovina knihy má konečně náboj, jaký čtenář při čtení thrilleru očekává a věřte, že už knihu nebudete chtít dát z ruky, dokud nedočtete do konce. No a konec je víc než překvapivý. Budete se divit, kdo vše si přál smrt jedné z postav, ale viník je vždy jen jeden.

Musím přiznat, že ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery postav se vyvíjejí. A když srovnáme povahy hlavních hrdinek s odstupem dvaceti let, dojde u všech k velkým změnám. Všechny tři ženy jsou vdané, některé šťastně jiné se potýkají s manželskou krizí. Nejméně sympatická mi byla postava Kate, která pochází z bohaté rodiny, ale bohužel jí chybí láska a ona se snaží vše vynahradit tím, že jde ze vztahu do vztahu a to bez ohledu na kohokoliv.

„Svět se zbláznil a její instinkty jí říkaly, aby se tomu pocitu poddala, aby ho přivítala. Jestli nemůže mít Lucase, můžou spolu skočit. Možná budou žít, možná zemřou – děj se vůle boží -, ale budou spolu.
„Jsi šílenější, než jsem myslel,“ řekl.

Myslím, že v románu si na své přijdou jak dvacetiletí, tak třeba čtyřicetiletí čtenáři. Kniha je spíše určena ženám, ale rozhodně bych nevylučovala, že by si ji nemohl přečíst i muž.

Román bych doporučila všem, co mají rádi tak trochu jiný thriller, těm, co mají rádi překvapivé konce a všem co mají rádi odhalování tajemství z minulosti, jehož prozrazení může mít nedozírné následky i po dvaceti letech.

„Věděla, co celý den dělá, s kým se schází, kde je – nebo si to aspoň myslela. Ale lidé uměli velmi dobře klamat, obzvláště lidé, které milujete.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem mohla uniknout ze všedních dní na stránky této nevšední knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.



pondělí 14. ledna 2019

Zápolení na poli lásky (recenze knihy Ve třiceti (poprvé) singl – Lisa Daily)

Ve třiceti (poprvé) singl, autorka Lisa Daily, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 336 stran

„Vy mi tvrdíte, že ty muffiny jsou s trávou?“ zeptám se nevěřícně. Najednou se rozchechtám. Vážně jím se svojí osmdesátiletou sousedkou čokoládové muffiny s trávou? Už to tak bude. A dokonce to tenhle týden ani není to nejpodivnější, co se mi stalo.“

Alex a Michael se znají už od školky a jejich láska jim vydržela až do dospělosti. Jenže má to jeden háček, a to, že se na Michaela provalí, že je vlastně gay, což je pro Alex velká rána, protože o tom neměla nejmenší tušení. Tak takto začíná oddychová kniha Ve třiceti (poprvé) singl. Začátek je rozhodně neočekávaný až neskutečný, jelikož snad všichni z Alexina okolí tušili, že Michael je zkrátka na chlapy a rozhodně Alex nešetří svými poznatky. Jak Alex zareaguje? Bude schopná si ve třiceti najít novou lásku? Co když se opět zmýlí? Tato kniha vám zpestří chmurný zimní večer, ale rozhodně neočekávejte čtení pro náročné čtenáře.

Začátek knihy se mi zdál opravdu neskutečný, a to i díky tomu, jak se Alex postavila k nové situaci. Ale pak se kniha rozjela vtipným směrem, kdy Alex její okolí začalo radit a pomáhat v randění a světe div se, zapojil se do toho i Michael. Romantické duše se mají na co těšit, protože příběhu rozhodně nebude chybět láska.

„Jestli první fáze týhle noční můry byla, když mi kamarádi a rodina oznamovali, že Michael je tak jasnej gay jako Elton John a že není možný, abych to nevěděla, druhá fáze je, že mi stejní kamarádi a členové rodiny donekonečna opakují, jak je Michale statečný, že to přiznal. Jako by ho k tomu nic nenutilo. Jenom celostátní televize.“

Alex má zajímavé povolání, které mě hodně zaujalo, je environmentální psycholožkou, teda specializuje se na vliv prostředí na zákazníky a napomáhá různým zařízením s přípravou příjemného prostředí pro jejich klienty. Tohle mě na celé knize zaujalo snad nejvíce.

Na konci knihy si pro nás autorka nachystala jednu překvapivou událost, která všechny stmelí dohromady.

Je to zkrátka oddychový román, místy až neskutečný a hodně nadsazený. Ale je čtivý a zpříjemní dlouhé zimní večery.

„Cítím, jak v jeho náruči roztávám, napětí mezi námi je nádherné, přirozené a zároveň i matoucí. Zkoumám rysy jeho čelisti, maličkatý dolíček v levé tváři, když se usmívá, sexy důlek na bradě, jeho pevná záda a nasávám každičký detail, abych si ho mohla znovu promítat v hlavě později, kdyby se to už náhodou nemělo nikdy opakovat.“

Knihu bych doporučila všem ženám, které si rády přečtou o nástrahách lásky a těm, co se ve třiceti ocitli singl, protože tato kniha vám dodá sílu říct si, že na tom nejste ještě tak zle.


Moje hodnocení je 90 %.

Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství Mystery Press, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 29. listopadu 2018

Německé kořeny? (recenze knihy Spříznění – Steve Robinson)

Spříznění, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 320 stran

„Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto neosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla.“

Tentokrát se s Jeffersonem Taytem setkáváme po páté a je to setkání velmi zajímavé, protože, jak se dozvídáme z anotace, genealog Tayte se v této knize vydává do Německa, aby pátral po svých kořenech. Předchozí čtyři knihy spojuje linka hlavního hrdiny, který byl adoptován a již dvacet pět let pátrá po svých skutečných rodičích. Zatímco v předešlé knize – Ztracená vládkyně (recenze) – sledoval stopy předků svých klientů, kniha Spříznění je věnována výlučně jemu.

Román mě chytnul hned od první stránky. Knize nechybí napětí. Byla jsem velmi zvědavá, kam Tayta zavede pátrání po vlastní rodině a velmi mě překvapilo, že je to zrovna do Německa. Knihou se prolínají dvě časové roviny, minulost – období před druhou světovou válkou a během války, a současnost – pobyt Tayta v Mnichově v Německu a jeho pátrání po vlastních kořenech.

Nebyl by to Jefferson Tayte, aby se během pobytu v Mnichově nedostal do jedné šlamastyky a nešlo mu o život a nejen jemu. Autor nás drží v napětí a kniha má spád, takže ji budete jen neradi odkládat. Opravdu se hlavnímu hrdinovi podaří odhalit minulost a najít to, co již tolik let hledá? Anebo nás autor nechá v napětí a odhalení si nechá do dalších knih? Pokud vás to zajímá, nezbývá než si knihu přečíst. Můžu vám říct, že jako čtenáři nebudete zklamáni.

„Ale asi nikdy nevíš, odkud pocházíš, dokud nezačneš pátrat,“ pokračoval a uvažoval, že v rodokmenech cizích lidí vždy nachází nějaká překvapení a teď ho možná zažije sám.“

Moc se mi líbilo prolínání časových rovin. Dějová linka odvíjející se během druhé světové války je velmi zajímavá a řeknu vám, že jsem se zas dozvěděla něco z minulosti, o čem jsem neměla ani tušení. Ačkoliv postava démona z Dachau je smyšlená, neubírá to knize na opravdovosti, a věřím, že spousta vedoucích v koncentračních táborech by si tuto nálepku zasloužila.

Na konci jsem byla opravdu překvapená, kam až pátrání Tayta dovedlo a jaké dalekosáhlé důsledky mělo jeho odhalení a to nejen pro něho, ale i pro německý národ. Autor si nachystal překvapení, které mi vážně vyrazilo dech.

Pokud si chcete přečíst tuto knihu a nečetli jste předchozí díly, rozhodně to nevadí, jelikož nám autor předkládá zcela nový příběh a zcela zásadní příběh.

Kniha má, stejně jako předchozí knihy z této série, velmi poutavou obálku.

Román doporučuji všem, kteří již objevili kouzlo Robinsonova vyprávění, ale i těm, kteří mají rádi knihy Dana Browna, Steva Berryho anebo Gregga Loomise, nebudete litovat.

Moje hodnocení je 99 %.


Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si mohla tento román přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 14. září 2018

Nikdy ji nepřestanu hledat (recenze knihy Se mnou jsi v bezpečí – K. L. Slater)

Se mnou jsi v bezpečí, autorka K. L. Slater, vydalo nakladatelství Mystery press, Praha 2018, 352 stran

„Až teď, když se ohlížím zpátky, vidím, že každá minuta těch uplynulých třinácti let vedla přesně k tomuto okamžiku, který ji přivedl zpět ke mně. Ačkoliv jsem už dávno přestala doufat, že jednoho dne zaplatí za to, co provedla, opak byl pravdou. Bylo mi zkrátka předurčeno ji znovu najít.“


Hned úvodem vám řeknu, že knihu s podivnější hrdinkou jsem snad ještě nečetla. Ze začátku jsem nevěděla, co si o Anně myslet, ale jak se začala odkrývat její tajemství, a to jak se za každou cenu snažila vetřít do rodiny Liama, kterého srazila žena, jež Anně způsobila tolik příkoří, bylo to čím dál podivnější. Nakonec jsem měla dojem, že v knize snad není nikdo „normální“. Každá z postav něco skrývá, a to je známkou dobrého psychothrilleru. Po přečtení se však u mě dostavily smíšené pocity, opravdu nevím, zda kniha je tak dobrá nebo naprosto šílená.

Postava Anny mi k srdci nepřirostla, chvílemi jsem nad jejím chováním jen kroutila hlavou a říkala si, jak jí tohle může projít. Jenže když víte, že za sebou nemá jednoduché dětství a tušíte, že se před třinácti lety odehrálo něco hrozného, co ji poznamenalo, tak pochopíte její nenormálnost. A to, že Anna není jediná, kdo je nenormální, poznáte při dalším čtení. Celou dobu jsem si kladla otázku, o co hlavní hrdince jde, proč tohle dělá, proč je tak „posedlá“ tím, aby zničila Carlu, viníka dopravní nehody. Na konci se dočkáte rozuzlení. A přijde šok, i když ke konci knihy začnete tušit, že se stalo něco opravdu zlého a že jedna z postav si s sebou nese hrozivé tajemství.

„Posadím se na jeho židli a představím si ho tady, přímo na tomto místě a najednou mi naplno dochází, že nikdo z nás neví, co na nás čeká za rohem, jaké ošklivé události nám osud chystá. Dokud nás neštěstí nezavalí jako tuna cihel. Vím moc dobře, jaké to je.“

Anna nemá problémy jen v osobním životě, ale svojí posedlostí si způsobí problémy také v práci, a to i přestože svoji práci dělá ráda. Anna má své zažité rituály, ale tím, že se upne na něco jiného, si způsobí řadu nepříjemností. Půjde vše ještě napravit? Bude se moci pomstít ženě, která jí způsobila velkou ztrátu? Najde v životě  opět rovnováhu?

Pokud toužíte po tom přečíst si psychothriller, v němž není nikdo zcela normální, je tahle kniha tou správnou volbou. Nedokážu říct, k jaké knize by se dal přirovnat. Autorčina prvotina je opravdu nevšední a možná nesedne každému, ale své čtenáře si jistě najde.

„Spousta rodičů totiž nejdřív strašně touží po dětech a pak tráví většinu času v práci, aby mohli zaplatit za to, že se jim o ně někdo postará. Řeknu vám, kdybych já měla dítě, vážila bych si každé společně strávené chvilky. Člověk nikdy neví, kolik času ještě bude moct prožít s těmi, které miluje, a bere to občas jako samozřejmost.“

Ještě bych ráda zmínila obálku knihy, která je velmi poutavá. Modrá postava tvořená obrazem města na bílém pozadí, je velmi výrazná a přitáhne oko každého čtenáře.

Kniha je autorčinou prvotinou pro dospělé a myslím, že se jí povedla. Autorka má na svém kontě i další thrillery, tak se necháme překvapit, zda se dočkáme jejich překladu do češtiny.

Knihu doporučuji všem milovníkům psychothrillerů a těm, co si rádi přečtou něco neobvyklého a nevadí jim, že každá z postav má svoji „úchylku“.

„Užívám si ten hřejivý pocit, který se mi rozlévá v břiše jako hustá polévka. Nikdo už nemůže strkat nos do mých věcí. Nikdo, kromě mě, nevidí ty dopisy, které leží přede mnou. Kdyby lidé věděli, že jsem je vzala u Ivy v šatníku, řekli by, že jsem udělala špatnou věc, ale oni neví, co všechno je v sázce, takže to nikdy nemohou pochopit.“

Moje hodnocení je 90 %.


Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si tento psychothriller mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 14. května 2018

Vrah modelek (recenze knihy Tváře noci – Corrie Jackson)

Tváře noci, autorka Corrie Jackson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 368 stran

„Mohly by svíčky značit rituál?“
„Je to možné. Vrah chtěl možná napodobit nějakou romantickou fantazii.“ Na absurditu té poznámky jsem vůbec nereagovala. Osm let ve zpravodajství mě naučilo, že lidská zvrhlost nemá hranice.“

Tento thriller jsem musela hodně vydýchávat a ještě nyní, kdy sepisuji recenzi, v odstupu pár dní po dočtení, mám husí kůži. Pro mě to je prozatím nejbrutálnější thriller letošního roku. Autorčina prvotina se opravdu vydařila. Svět módy není jen hezkým pozlátkem, ale má i svou odvrácenou stranu – hladovění, drogy a sexuální zneužívání.

Hlavní postavou románu je mladá novinářka Sophie Kentová, která před několika měsíci přišla o bratra, jenž se úmyslně předávkoval. Sophií otřese vražda třináctiletého chlapce a během pátrání po svědcích se Sophie seznámí s mladičkou ruskou modelkou Natalijí. Tuší, že Natalija něco skrývá a když se rozhodne promluvit, Sophie se již nic nedozví, protože modelku někdo brutálně zavraždí a zohaví. Sophie, ačkoliv je novinářkou, se pustí do vyšetřování na vlastní pěst. Má své kontakty u policie a nakonec je i krůček před nimi. Co zrůdného se děje ve světě modelingu? Kam až vedou nitky? Co se stane, když Sophie najde spojitost s dvacet let starým případem? Komu ještě půjde o život? A co když se Sophie dozví tajemství týkající se bratrovi smrti? Nabitý thriller, který ke konci skvěle vygraduje, si nenechte ujít.

„Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a město zamkla venku.“

Kniha hned od první stránky získává na spádu, který se s přečtenými stránkami stupňuje. Nakouknete do světa modelek, ale především do novinářské práce, která se dost často stává spíše detektivním pátráním a úzce se proplétá s postupy vyšetřovatelů. Sophie se několikrát připlete k místu činu hned po jeho ohlášení, a tak má vše hned z první ruky a konečně může přijít se svým sólokaprem. Někdy to bylo až neskutečné, až jsem kroutila hlavou a říkala si, zda by si tohle novinářka mohla dovolit, takto se plést do práce vyšetřovatelům.

Autorka si s knihou dala velkou práci, vymyslet takto propletený thriller potřebuje opravdu velkou fantazii. A na konci, když do sebe vše zaklapne jako klíč do zámku, zůstanou vaše ústa otevřená a budete otřeseni.

Jedná se o velmi čtivý thriller. Celou dobu vše sledujeme z pohledu Sophie a díky jejímu pátrání se dozvídáme podrobnosti o dalších postavách. Zaujal mě příběh Sophiina mladšího bratra a doufám, že se mu autorka bude věnovat v další knize. Tváře noci jsou totiž první knihou se série Sophie Kentová.

Kniha má velmi poutavou obálku a anotace je více než lákavá a kniha předčila moje očekávání.

„Přišpendlila jsem na nástěnku další jména: Liam Crawford, Alexej Bortnik, Dmitrij, Cat Ramseyová, Leo Brand, Nathan Scott, dokonce i paní Smythová. Potom jsem použila různě barevné nitě, abych je propojila – červená pro podezřelé, zelená pro svědky, modrá pro známé, žlutá pro alibi, černá motiv. Potom jsem si sedla a dívala se. Změť barevných nití mi připomínala mapu londýnského metra.“

Knihu doporučuji milovníkům drsnějších thrillerů a pokud netušíte, co je to temný internet, v této knize se dozvíte o jeho existenci.

Moje hodnocení je 99 %.


Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si knihu mohla přečíst a budu netrpělivě vyhlížet pokračování této velmi slibné série. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 6. března 2018

Narozeninová soutěž o knihy z nakladatelství Mystery Press

SOUTĚŽ UKONČENA
Děkuji všem za účast, nyní odpovědi zpracuji, vylosuji výherce a dne 22.3. na blogu najdete výsledek soutěže.



Dobrý den, milí čtenáři,

dnes mám narozeniny, a protože nechci jen dárky dostávat, rozhodla jsem se, že v den svých narozenin odstartuji novou soutěž. 
Jelikož již skoro půl roku spolupracuji s nakladatelstvím Mystery Press a jejich knihy jsou skvělé, požádala jsem je, zda by mi věnovali do soutěže tři knihy, přesněji tři ebooky a o ty se bude soutěžit.

A abych vás déle nenapínala, jedná se o tyto tři novinky, všechny jsem četla a všechny se mi velmi líbily:

Nejskrytější přání - Marybeth Mayhew Whalen (Databáze knih) (recenze)
Zvláštní, ale pravdivé - John Searles (Databáze knih) (recenze)
Sestup - Tim Johnston (Databáze knih) (recenze)






Losovat tedy budu tři výherce, přičemž první vylosovaný si bude moci vybrat jednu z těchto tří e-knih, poté si vybere druhý a třetímu připadne poslední kniha.

Jelikož se jedná o ebooky, aby si výherci mohli cenu stáhnout, bude třeba se zaregistrovat na portále Palmknihy.cz a následně mi poslat vaši e-mailovou adresu, pod níž se registrujete, a já ji následně předám nakladatelství Mystery Press a oni již zařídí, aby vám do knihovničky byla e-kniha nahrána.

A nyní pravidla a podmínky soutěže:

1. Do soutěže se můžete zapojit v období od 6.3.2018 do 20.3.2018
2. Výherce soutěže zveřejním nejpozději 25.3.2018.
3. Losovat budu pomocí systému random.org
4. Podmínkou soutěže je sledovat můj blog nebo moji stránku na Facebooku Můj svět knih
5. Do slosování budou zařazeni ti, kteří z pěti otázek budou mít alespoň 3 dobře.
6. Výherce budu informovat e-mailem a bude mít 48 hodin, aby mi odpověděl, pokud se tak nestane, budu losovat znovu.


A nyní nezbývá než vám popřát mnoho štěstí a zde je soutěžní formulář:

Soutěžní formulář



Ještě malá nápověda, pokud si nebudete vědět rady s odpověďmi, koukněte na můj blog či na stránky nakladatelství Mystery Press.

úterý 13. února 2018

Zrádkyně nebo milující žena? (recenze knihy Ztracená vládkyně – Steve Robinson)

Ztracená vládkyně, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 352 stran

„Alice Stilwellová se utopila v roce 1914,“ prohlásil, jako by žádná jiná možnost nepřicházela v úvahu. „Podle mého mínění, a stejně tak mínění mého otce, to bylo to nejlepší, co se jí mohlo přihodit!“

Ztracená vládkyně je čtvrtým dílem ze série s Jeffersonem Taytem, ale pro mě se jedná o první knihu, kterou jsem od tohoto autora četla. Hned úvodem vám řeknu, že nemusíte nutně číst knihy popořadě, protože v tomto románu je nový samostatný příběh, ale samozřejmě, že jako u jiných sérií jsou knihy vzájemně provázány příběhem hlavního hrdiny, v tomto případě genealoga Jeffersona Tayta. Dozvídáme se, že ačkoliv je on sám genealog, o své vlastní rodině má pramálo informací.

Tentokrát Jeffersona jeho práce zavede do Anglie, má za úkol zjistit, kdo ve skutečnosti byla babička jeho klientky, Alice Dixonová, anebo spíše Stilwellová? Měla údajně přežít velikou katastrofu v námořní dopravě, která se vyrovnala neštěstí Titaniku, a to potopení zaoceánské lodi Empress of Ireland. Jaké překvapení na Tayta čeká? Kým byla Alice a proč se nikdy nevrátila domů do Anglie? Proč kvůli zápisníku z roku 1914 umírají lidé i o sto let později? Pojďte si přečíst příběh, který vás zavede mezi špióny a odhalí vám nejedno tajemství.

Při čtení jsem si lámala hlavu, zda autor vychází ze skutečné události, a tak jsem zamířila k internetu a dozvěděla se, že k potopení Empress of Ireland opravdu došlo a mělo stejný dopad jako potopení Titaniku, opravdu zemřelo tolik lidí, kolik autor uvádí. Byla jsem překvapená, že toto neštěstí také není v povědomí lidí, ale zřejmě došlo k tomu, co uvádí sám autor, tragédie byla zastíněna neštěstím na Titaniku a také vypuknutím první světové války. Tím, že autor vyšel z události, která se stala, byl pro mě příběh Alice ještě skutečnější, ačkoliv autor uvádí, že je vše fikce.

„Nyní mu bylo jasné, proč se Raife Metcalfe zachoval tak, jak se zachoval, když přišla řeč na Alici Stilwellovou. Ať už její život v roce 1914 nabral jakýkoli směr, v očích její loajální a vlastenecké rodiny se stala černou ovcí a kvůli něčemu, co udělala, si vysloužila nálepku zrádkyně.“

V knize se prolínají dvě dějové linky, v jedné sledujeme současnost a v ní pátrání Jeffersona Tayta a v druhé lince se odehrává minulost v roce 1914, v níž je hlavní hrdinkou právě Alice Stilwellová. Takovéto knihy čtu velmi ráda. Navíc příběh Alice mě upoutal, vtáhl do děje a moc jsem chtěla vědět, co a proč udělala. V přítomnosti nás autor ukolébá a máme pocit, že se toho moc neděje. Postupnými kroky Jefferson Tayte odhaluje tajemství ukryté v minulosti a na pomoc má komisaře Bishopa a Davinu Scanlonovou, jejíž manžel zemřel za záhadných okolností.

Postavu Alice jsem si velice oblíbila, mladá žena, manželka a matka dvou malých dětí, je vtažena do nebezpečné „hry“, kterou není ochotná hrát, ale okolnosti ji k tomu donutí. Alice ztrácí samu sebe, ale nechce ztratit svoji rodinu. Budete překvapeni, jak nás celým románem provází nitka falše a intrik. Naopak postava Daviny mi od začátku moc nesedla a možná, že můj šestý smysl věděl proč. Tayte se bude muset poprat s nejedním nebezpečím, ale je to muž otevřené mysli a skvělého charakteru, kterého jsem si oblíbila.

Konec knihy je plný zvratů a nečekaných událostí, jak se vám zdá, že se v průběhu knihy zdánlivě nic neděje, konec je strhující a napětí z něj sálá. Myslím, že román nemohl skončit jinak a na konci konečně pochopíte, proč Alice jednala tak, jak jednala.

„Osud se může změnit mávnutím proutku, že? Ať už k lepšímu nebo horšímu.“

Knihu doporučuji nejen milovníkům thrillerů, ale i čtenářům, kteří mají rádi prolínání minulosti s přítomností a odhalovaní nejednoho rodinného tajemství. Je to příběh plný lásky, ochoty se obětovat, ale také falše a zrady, která přichází často od těch, od kterých to čekáme nejméně.

Moje hodnocení je 95 %. A budu se těšit na další setkání s tímto úžasným genealogem, ale nejdříve si přečtu předchozí díly.

Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si tuto čtivou knihu mohla přečíst. Pokud vás zaujala, můžete si ji koupit zde.