Zobrazují se příspěvky se štítkemsci-fi. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsci-fi. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. září 2019

Dotek mysli (recenze knihy Pustá duše – Dan Simmons)


Pustá duše, autor Dan Simmons, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2019, 304 stran

„Oba se domnívali, že jsou hříčkou přírody – jedinečnou a vzácnou. A nyní stáli v prázdném prostoru, zcela odhalení zrakům toho druhého. Vteřinu nato si, téměř nechtěně, začali navzájem vysílat proud obrazů, polovzpomínek, tajemství, pocitů, preferencí, vjemů, věcí, za které se styděli, po nichž toužili anebo se jich báli. Nic před sebou netajili.“

Kniha Pustá duše vás nejspíše zaujme svojí obálkou, mě tedy zaujala hned, jakmile jsem ji poprvé spatřila. Obrys hlavy vyplněný černými fleky, mezi nimiž jako by vedly spoje, a to vše na žlutém podkladu. Výraznější obálku si ani neumím představit. Po přečtení anotace, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst, ačkoliv je zařazena do žánru sci-fi, který obvykle nečtu. A rozhodně nelituji, tato kniha je totiž velmi zvláštní a autor v ní propojil snad všechny žánry, na které si vzpomenete, čímž knize dodal mistrovské zvraty a upoutal pozornost čtenáře.

Manželé Jeremy a Gail mají neuvěřitelné schopnosti, slyší myšlenky ostatních lidí, ale nejen to, dokáží procházet jejich vzpomínky, ale i zchytit obrazy vzpomínek, a také dokáží sdílet svoje myšlenky, napojit se jeden na druhého, což je dokonce chrání před okolními myšlenkami, tzv. neurohlaholem. Jenže Gail umírá a Jeremy přichází o svůj mentální štít proti zlým myšlenkám ostatních lidí, a aby se dočista nezbláznil, vydá se na cestu po Americe, najít svůj klid. Jenže ne vše je tak snadné. Co na Jeremyho čeká na jeho cestě? Najde vytoužený klid? Tato neobvyklá kniha ve vás probudí spoustu otázek.

„Gail se zamračí. „Takže duše existuje… něco v nás, co přežije smrt?“ Gailini rodiče, obzvlášť matka, byli fundamentalisti, a její hlas nyní nabírá ten lehce reptavý tón, k jakému se uchyluje vždy, když rozebírají náboženské otázky. Z představy duše jako slizkého okřídleného cherubínka, který se dere do království nebeského, je jí na zvracení.“

Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného. Autor mě zaujal svým vyprávěním hned od začátku a moje soustředěnost nepolevila, dokud jsem nedočetla, a poté jsem měla o čem přemýšlet. Již během čtení jsem byla jak na trní a čekala jsem, kdy konečně porozumím tomu, co chce autor čtenáři sdělit, kdy se konečně vše spojí a dostane to smysl. Tahle kniha je opravdová čtenářská nálož, co se týče žánrů, které se v ní prolnou, a také autorovým záměrem, který pochopíte až na samém konci.

Nejtěžší pasáže v knize pro mne byly vzpomínky na vědecké zkoumání mysli, kterému se Jeremy věnoval, a kdy spolu s Gail navštívili dalšího vědce, který posunul Jeremyho bádání dál. Jeremy se v těchto pasážích snaží matematicky a vědecky vysvětlit Gail lidské myšlenky. Tyto části knihy pro mě zůstaly neuchopitelné a pro běžného smrtelníka jsou opravdu fraktály, vlnoplochy a chaos španělskou vesnicí. Ale i přesto jsem se nenechala odradit a četla dál. Kniha se na konci druhé třetiny nečekaně přehoupne do thrilleru a skoro až hororu a dostane nový náboj. To, čím si Jeremy po smrti manželky projde, je až neuvěřitelné.

„Přál si – naprosto věcně a klidně, beze nejistoty či výčitek – být mrtvý. Ticho. Mír. Dokonalý klid.“

No a poté nás čeká závěr a my konečně pochopíme názvy kapitol a zjistíme, kdo se celou dobu skrýval za kapitolami nazvanými Oči. No a možná, stejně jako já, zatoužíte po tom si knihu přečíst ještě jednou a hledat vše, co vám uniklo.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, v nichž se střídá současnost týkající se osudu Jeremyho po smrti Gail s minulostí, kdy Jeremy vzpomíná na život s Gail, a s kapitolami nazvanými Oči, a ty vám budou velkou záhadou.

„Bez telepatie by jejich láska mohla být jen prchavá, nestálá záležitost s krátkým poločasem rozpadu, ale díky doteku myslí do sebe nasáli tisíce sdílených zážitků a jejich vášeň implodovala s prudkostí, jakou mimo jádra hvězd vídáme jen zřídka.“

Kniha mě nesmírně bavila a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet, maximálně se soustředit, aby vám neunikl jediný detail, který by mohl zapříčinit, že dílu neporozumíte.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem svoji duši mohla obohatit o nevšední zážitek z této knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 1. února 2018

„Děkujeme za spolupráci“ (recenze knihy Polární záře - Jiří Mazurek)

Polární záře, autor Jiří Mazurek, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 304 stran (e-book)

Anotace:
O budoucnosti lidstva se rozhodne za polárním kruhem...
V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhání, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.
Major Gennadij Volkov,  stíhací pilot ruského letectva,  vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.
Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.
Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vkročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

„Ostrovy jsou v současnosti až na pár rybářských osad neobydlené. Podnebí na Jižním ostrově je subarktické, na Severním ostrově arktické. Počasí je většinou oblačné, krátce zde prší téměř každý den. Meteorologické podmínky se mění extrémně rychle, sněhovou vánici může během pár minut vystřídat slunečná obloha, a po ní polární záře...

Když jsem od nakladatelství Mystery Press dostala nabídku recenzovat tento sci-fi thriller, po přečtení anotace, jsem neváhala ani minutu, a navíc se jedná o knihu českého autora a takových je jako šafránu. Knihu přímo ze žánru sci-fi jsem nikdy nečetla, ale myslím, že se tomuto žánru blíží kniha Dana Browna Anatomie lži, a kniha pana Mazurka mi ji připomněla, asi to bude tím, že se obě odehrávají za polárním kruhem, i když každá za opačným, a v obou jde o objev, který může mít dopad na celé lidstvo.

K samotnému ději nebudu více prozrazovat, anotace je vše říkající. Raději se s vámi podělím o své dojmy. Zhruba tak do poloviny knihy nás autor drží v napětí nejrůznějšími náznaky, nechává pracovat naši fantazii, která mi pracovala na plné obrátky. V hlavě mi stále vystupovala otázka: Co to ti Rusové na Nové zemi objevili? A kdo všechno o tom ví? A proč je to tajné? Zkrátka jsem hltala jednu stránku za druhou, a pak přišlo Intermezzo a já valila oči. A ty mi vytřeštěné zůstaly až do konce knihy, kdy jsem napětím už ani nedutala.

„Odpálit či neodpálit, toť otázka, napadlo Gomelského. Kdyby Shakespeare sloužil na ponorce, místo lebky by mohl držet tohle tlačítko.“

Autorovi skládám svůj obdiv, kniha je velmi propracovaná, co se týče technických údajů o ponorce, ale i dalších věcí z armády. A ani jako žena jsem neměla pocit, že se v autorových popisech ztrácím. Líbilo se mi, že autor do knihy vložil i milostný románek. A konec knihy je strhující a já jsem už ani nedoufala, že to takto dopadne. A kdyby autor chtěl napsat pokračování, s chutí si ho přečtu a bude ve mně malá naděje, že se opět všichni setkají.

V knize autor střídavě sleduje osudy několika hrdinů, které se různě proplétají a nakonec se setkávají v jednom místě, ale to už je na všechno pozdě.

V knize jsem si oblíbila jak postavu Petra Brunera, tak postavu Gomelského, oba dokázali zachovat chladnou hlavu, i když jim šlo o život.

„V téhle arktické slotě, pod nánosy smradlavého bahna, bláta a lidských hoven, za mlhou tak hustou, že by se dala vyvážet, se skrýval největší objev, jaký kdy lidstvo učinilo v celé své dlouhé historii.“

Příběh se čte jedním dechem. Jediné, co bych si přála je, aby to, co bylo nalezeno na Nové zemi bylo více popsáno a vysvětleno, takto autor nechal na naší fantazii, abychom si vše domyslili.

Po přečtení knihy na rovinu říkám, že je škoda, že nevyšla v knižní podobě, své čtenáře by si jistě našla a díky obálce by se prodávala sama. Ale jsem ráda, že vyšla alespoň elektronicky.

Ačkoliv je to kniha ze žánru sci-fi doporučuji ji i milovníkům thrillerů, je to trochu jiné, ale zas tolik vzdálené skutečnosti to být nemusí. Kdo z nás ví, co se ukrývá pod ledy Arktidy či Antarktidy nebo na jakémkoliv neprobádaném území?

„Když došlo před pár lety k nálezu, okamžitě si uvědomil dosah objevu. A také, že musí zůstat v tajnosti. Nález mohl být bájným rohem hojnosti nových technologií a vědeckých objevů. Mohl zajistit Rusku skvělou budoucnost a světovou dominanci. Mohl konečně odkázat Američany do patřičných mezí, jednou provždy. Mohl zastrašit Čínu, velmoc, které už Asie začínala být malá.“

Moje hodnocení je 90 %.  A pokud autor naváže další knihou, s chutí si ji přečtu.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za rozšíření mého čtenářského obzoru. Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.