Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthriller. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 4. prosince 2021

Až na samé dno (recenze knihy Volný pád – Joseph Finder)

„To je kvůli tobě!“ V Lucasových rozšířených očích se zaleskly slzy. „Kvůli všem těm lidem, co jsi vyhodil, kvůli tomu, jak tě všichni ve městě nenávidí!“
Nick nevěděl, co na to říct.“




Kniha Volný pád od amerického spisovatele Josepha Findera se pro mě stala napínavou jízdou. Možná si při pohledu na knihu řeknete, zda není na thriller až moc objemná, že přes šest set stran mívají spíše historické romány, ale rozhodně se nenechte odradit. Po celou dobu čtení mi na mysl nepřišlo, že příběh mohl autor zkrátit. Vše v knize má své místo a napětí autor udržuje střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav a v neposlední řadě vypjatými situacemi a skvělou zápletkou.

Nick Conover, hlavní hrdina, a také postava, které toho autor na její bedra naložil tolik, že jsem si říkala, jak to ještě může zvládnout. Nick před rokem přišel o manželku, a zdá se, že nyní ztrácí i svého syna Lucase, a vypadá to, že v ohrožení je i jeho pozice ve firmě, z níž uplynulých letech musel propustit polovinu zaměstnanců, což v maloměstě znamená, že si zadělal na pořádný problém, jelikož pomalu není rodina, jíž by se to nedotklo. Svým jednáním si vysloužil přezdívku Řezník, a to netuší, že se jeho život může ještě více zkomplikovat. Se svými dětmi žije v hlídané rezidenční čtvrti, jenže se tam vůbec necítí v bezpečí, a to kvůli několika vniknutím do jeho domu. Poté, co se situace vyhrotí a on přijde o dalšího člena své rodiny, je odhodlán bránit své děti za každou cenu. Co se stane, když překročíte hranici a dojde ke zločinu? Co když zároveň cítíte, že ztrácíte pozici ve firmě, na níž vám záleží? Co když se nemůžete vzpamatovat z velké životní ztráty a zapomínáte na ty, kteří vás potřebují? Co když si do svého života vpustíte osobu, o níž skoro nic nevíte? Řeknu vám jedno, tohle vše povede k volnému pádu. Dokáže se však Nick zvednout ze dna? Čeká vás opravdu napínavý příběh plný zvratů a životních překážek.
 
„Každý jedno tvý rozhodnutí se týká i mě,“ řekl Eddie. „A já hlasuju proti. Takže nic dělat nebudeš. Co se stalo, nejde odestát. Na to už je teď kruci pozdě.“

 

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz




čtvrtek 22. července 2021

Žena v čele sabotážní akce před dnem D (recenze knihy Kavky - Ken Follett)

„Dosud si nemyslel, že by hnutí odporu bylo schopné tak dobře naplánovat a uváženě provést útok. Podle toho, co zjistil v posledních několika měsících, se domníval, že jejich útoky se omezují jen na bleskové výpady, po kterých se ihned stáhnou. Tentokrát je však poprvé viděl v akci. Měli spoustu zbraní a zřejmě netrpěli nedostatkem munice – na rozdíl od německé armády! Nejhorší na tom všem bylo, že byli odvážní.“




Bude to již skoro rok, co jsem četla svoji první knihu od Kena Folletta, Muž s podivnou minulostí (recenze), a již tehdy jsem věděla, že u jedné jeho knihy nezůstane. Rok se s rokem sešel a mně se do ruky dostalo opětovné vydání jeho historického špionážního thrilleru Kavky, který mě naprosto pohltil. Ačkoliv jeho čtenářsky nejúspěšnější knihy ještě čekají v mé knihovničce na přečtení, jsem ráda, že jsem se ještě před nimi dostala právě k této knize.

Agentka Felicity Clairetová alias Flick je jednou z nejúspěšnějších agentek v britské SOE, tato organizace se specializovala na zpravodajské a sabotážní činnosti na územích obsazených nepřítelem. Flick je mladá, inteligentní žena, která umí používat svůj „čich“ v problémových situacích, což jí umožnilo již několikrát vyváznout z nebezpečí. Den vylodění spojeneckých vojsk se blíží, tlak na sabotážní činnost hnutí odporu je tedy značný a Flick spolu s dalšími členy dostala důležitý úkol, vyřadit z provozu nejdůležitější telefonní ústřednu na území Francie, která je spojením mezi německými vojáky a jejich velením v Berlíně. Bohužel akce končí nezdarem, pro Flick to znamená velký otřes, a to i v soukromém životě. Avšak Felicity je silná žena, která vymyslí nový plán, který je však mnohem nebezpečnější a velmi riskantní a na jeho zorganizování má pouhých pár dní, protože pak už bude pozdě…

„Matka vypadala sklíčeně. „Takže se vracíš.“
„O tom nemůžu mluvit.“
„Copak jsi toho neudělala už dost?“
„Ještě jsme válku nevyhráli, takže ne, myslím, že jsem toho ještě neudělala dost.“






neděle 15. listopadu 2020

Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)

„Mohly by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl, znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“

Zdroj: Chrudimka.cz

V pořadí již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
 
Tentokrát Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany, veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý. Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19. století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii Romea a Julie.




čtvrtek 2. července 2020

Nevěra se nevyplácí (recenze knihy Jeden z nás – Shari Lapena)

„Chlapec sedí na posteli, ani nemukne, protože netuší, jak by to vysvětlil. Dělá to kvůli zábavě, vzrušení. Baví ho chodit do cizích domů a nabourávat se lidem do počítačů. To se jí ale neodváží prozradit. Stejně by ale mohla být ráda, že aspoň nebere drogy.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Jakmile jsem zjistila, že spisovatelce Shari Lapena v nakladatelství Kalibr vychází další kniha, věděla jsem, že si ji nenechám utéct. O tom, že autorka thrillery umí, jsem se přesvědčila již po přečtení jejích prvních knih. Do povědomí českých čtenářů vstoupila strhujícím thrillerem Manželé odvedle (recenze), následovala kniha Někdo cizí v domě (recenze) a v loňském roce vyšel tak trochu detektivní thriller Nevítaný host (recenze). S každou další knihou je autorčin styl lepší a napínavější.
 
Ve zdánlivě poklidné čtvrti na předměstí New Yorku se ztratí žena, její manžel žije v domnění, že vyrazila na víkend s kamarádkou, ale poté, co se nevrátí domů, nahlásí její zmizení s atává se podezřelým číslo jedna. Mezitím si jeden teenager krátí dlouhé chvíle slíděním v domech sousedů. Co se stane, když na to jeho matka náhodou přijde? Co mladý muž u sousedů zjistil? Může se podařit toto tajemství utajit? Jaký kolotoč se rozeběhne po nalezení mrtvoly ženy? Kam až může dojít nevěra? Autorka si pro nás připravila opravdu skvělý a zvraty nabitý thriller. Při čtení pomalu nebudete stíhat přemítat stránky a s další a další kapitolou bude čím dál těžší knihu, i na malou chvíli, odložit.
 
„Je to hrozné, uvažuje, když vychází z domu. Někdo zavraždil ženu od nich z ulice. Nemůže na to přestat myslet.“




úterý 2. června 2020

Zdánlivě bezpečné povolání (recenze knihy Smrtící hry – Steve Robinson)

„Nyní dělal společnost Federálnímu úřadu pro vyšetřování. Ještě stále nevěděl proč a nedostatek informací ho začínal příšerně frustrovat. Věděl jen to, že někdo zemřel, a smrt toho člověka nějak souvisela s ním. Stačilo to na to, aby nasedl do letadla, zatím si ale nebyl tak úplně jistý, jestli je tu, aby pomohl, nebo jako podezřelý.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Máte rádi knihy Dana Browna nebo Steva Berryho? Pak by se vám mohla zalíbit i série s genealogem Jeffersonem Taytem. Smrtící hry jsou již šestým dílem série. Jednotlivé knihy jsou provázané hlavní postavou, kdy sledujeme Taytovo pátrání po jeho biologických rodičích, jako zlomovou knihu bych viděla pátý díl Spříznění, a tak bych vám doporučila před Smrtícími hrami si přečíst právě Spříznění anebo úplně nejlépe začít od prvního dílu Stopy v krvi, následuje Hluboký hrob, Poslední anglická královna (recenze), Ztracená vládkyně (recenze), Spříznění (recenze) a zatím poslední díl Smrtící hry. Kromě provázanosti jednotlivých knih hlavní postavou na sebe thrillery nenavazují a vždy se jedná o samostatné příběhy.
 
Tentokrát si autor pro Jeffersona připravil opravdu strhující jízdu. Jefferson je povolán z Anglie přímo FBI, aby jim pomohl rozluštit záhadnou smrt dvojčat, na místě jejich úmrtí totiž nalezli část rodokmenu a vzkaz pro Jeffersona, který netuší, že tímto je vtažen do smrtící hry, která se netýká jen jeho, ale i jeho bývalých klientů a jejich rodin, nikdo si nemůže být jist, že nebude dalším na řadě. Vrah zná takové genealogické detaily, které by měl znát jen Jefferson, a pohrává si s ním jako s myší. Koho Jefferson naštval natolik, že se uchýlil k takové pomstě? Má Jefferson šanci smrtící hru zastavit? Co se stane, když vrah udeří na nejcitlivějším místě? A co když za smrtící hrou nestojí jeden člověk? Ujistěte se, že máte dostatečnou zásobu kafe a čokolády, při čtení této knihy je budete potřebovat.
 
„Tayte se při té představě zachvěl. Od chvíle, co mu Reese zavolal, mu bylo jasné, že se z nějakého důvodu jedná o osobní věc, Mavroová teď ale bez obalu vystihla situaci – ulicemi Washingtonu, DC se plíží chladnokrevný vrah a z nějakého důvodu se mu chce pomstít. Jenže za co? Co provedl a komu?“




sobota 1. února 2020

Velké ambice (recenze knihy Byla to tichá dívka – Michele Campbell)

Byla to tichá dívka, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 400 stran


„Nechal Moreland totálně zpustnout. Tahle kolej má špatnou pověst, víš? Je to kolej šlapek.“
„Vážně?“
„To slovo nenávidím, protože z holek dělá něco horšího za chování, za které se kluci mezi sebou uznale plácají po ramenou. Ale jo, je to tak. Což mě přivádí k poněkud ožehavému tématu.“


Autorku Michele Cambell jste mohli poznat díky její prvotině Vždycky je to manžel (recenze), která u nás vyšla v roce 2018. V loňském roce nakladatelství Mystery Press vydalo hned dvě další autorčiny knihy, a to Byla to tichá dívka a Cizinec na pláži. Pokud mohu srovnávat, tak po přečtení její druhé knihy tvrdím, že je ještě lepší než autorčin debut. Ačkoliv nás opět zavede do studentského prostředí, kniha zaujme i starší čtenáře, kteří již dávno nejsou školou povinní.

Dvojčata Bel a Rose Enrightovy se po smrti matky stěhují ke své babičce z otcovy strany, která se rozhodne je poslat na prestižní internátní školu Odell, kde kdysi studoval i jejich otec. Sestry jsou dvojvaječná dvojčata a jsou natolik rozdílné, jak jen si člověk může představit, a to nejen vzhledově. Každá se se ztrátou matky vyrovnává po svém a obě se pokusí v nové škole zapadnout, každá po svém způsobu, což již první den vede k roztržce mezi oběma. Je možné, že mezi sestrami, které pojí tak silné pouto, může dojít k vraždě?

„Nikdy neměl v plánu strávit svůj život jako učitel angličtiny. Míval mnohem úchvatnější, lukrativnější cíl, a dostal se až bolestivě blízko k jeho naplnění. Heath měl touhle dobou už být proslulým spisovatelem. Na seznamu bestsellerů, vítěz literárních cen, otvírat tučné šeky s honoráři v domě na ostrově Martha´s Vineyard. Jenže se všechno strašlivě pokazilo a oni museli s ostudou utéct na Odell.“

Bel a Rose nejsou jediné, koho čeká nový začátek. Ambiciózní učitel Heath se spolu se svojí manželkou Sarah stanou v novém školním roce novými správci koleje Moreland Hall, která je proslulá svojí nechvalnou pověstí a oni dostali za úkol nastolit nový pořádek. Heath je velmi pohledný, což hned první den školy vede mezi studentkami vyšších ročníků k uzavření soutěže. Zvládne Heath svoji novou roli? Jaké skrývá tajemství? Autorka již od první stránky přitáhne vaši pozornost a vám bude vrtat hlavou, která ze sester vlastně zemřela a především, kdo za tím stojí. Připravte se na pořádnou dávku napětí.

Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, a to, jak postupně poodkrývá, co se na Odell stalo a odehrávalo před vraždou, vzbuzuje váš zájem číst dál a dál. Minulost prokládá výslechy z vyšetřování a nechává čtenáři velký prostor pro to, aby sám zkusil přijít na stopu vraha.

„Na Odell se naučila, že jednoduché projevy dobrých způsobů vás v životě dostanou daleko. Lidé na Odell možná nejsou hodní, ale jsou zdvořilí a díky tomu by jim na mnoha frontách prošla snad i vražda. To je dobré si pamatovat a použít později, až to bude vhodné.“

Měla jsem od začátku svůj tip na podezřelého, ale byla jsem vedle, jak ta jedle. Podezřelých je hned několik a každý mohl mít svůj motiv. Líbilo se mi, že nic nezůstalo nevysvětleno a že závěrečný moment překvapení se dostavil, i když jsem v něj už nedoufala.

Autorka pěkně vykreslila jednotlivé charaktery a jeden z nich byl opravdu prohnilý až do morku kostí. Jak už to tak bývá, prestižní školy plné snobů a zhýčkaných potomků, kteří se snaží zahnat nudu a co nejvíce si užít, jsou skvělou půdou pro takovýto příběh. Chvílemi mě opravdu až mrazilo a chvílemi jsem jen vrtěla hlavou nad tím, jak se k sobě zúčastnění chovají.

Jediné, co bych asi vytkla, že autorka ze začátku necharakterizovala každou z dvojčat konkrétněji a ze začátku jsem se ztrácela v tom, která je vlastně tou „tichou“ dívkou, co nikam nezapadá.

„To Bel byla nebezpečná, nepředvídatelná. Rose byla pečlivá, tichá, dobrá žačka, spolehlivá kamarádka. Zdálo se ale, že to nikdo nevidí.“

Obálka knihy je opravdu povedená a poutavá díky kontrastu zvolených barev.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi napětí od začátku do konce, těm, co jim nevadí vrátit se o několik let zpět do svých studentských let a těm, co chtějí přijít na kloub tomu, zda obálka hlásá pravdu.

Moje hodnocení je 95 %.

„Je mi líto, že vám kazím váš velký den, ale někdy prostě neznáme lidi tak dobře, jak si myslíme.“

A brzy se pustím do Cizince na pláži, abych zjistila, zda autorka udělala další krok kupředu a nachystala si ještě zajímavější zápletku.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za napínavé čtení. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 9. září 2019

Dotek mysli (recenze knihy Pustá duše – Dan Simmons)


Pustá duše, autor Dan Simmons, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2019, 304 stran

„Oba se domnívali, že jsou hříčkou přírody – jedinečnou a vzácnou. A nyní stáli v prázdném prostoru, zcela odhalení zrakům toho druhého. Vteřinu nato si, téměř nechtěně, začali navzájem vysílat proud obrazů, polovzpomínek, tajemství, pocitů, preferencí, vjemů, věcí, za které se styděli, po nichž toužili anebo se jich báli. Nic před sebou netajili.“

Kniha Pustá duše vás nejspíše zaujme svojí obálkou, mě tedy zaujala hned, jakmile jsem ji poprvé spatřila. Obrys hlavy vyplněný černými fleky, mezi nimiž jako by vedly spoje, a to vše na žlutém podkladu. Výraznější obálku si ani neumím představit. Po přečtení anotace, jsem byla rozhodnutá si knihu přečíst, ačkoliv je zařazena do žánru sci-fi, který obvykle nečtu. A rozhodně nelituji, tato kniha je totiž velmi zvláštní a autor v ní propojil snad všechny žánry, na které si vzpomenete, čímž knize dodal mistrovské zvraty a upoutal pozornost čtenáře.

Manželé Jeremy a Gail mají neuvěřitelné schopnosti, slyší myšlenky ostatních lidí, ale nejen to, dokáží procházet jejich vzpomínky, ale i zchytit obrazy vzpomínek, a také dokáží sdílet svoje myšlenky, napojit se jeden na druhého, což je dokonce chrání před okolními myšlenkami, tzv. neurohlaholem. Jenže Gail umírá a Jeremy přichází o svůj mentální štít proti zlým myšlenkám ostatních lidí, a aby se dočista nezbláznil, vydá se na cestu po Americe, najít svůj klid. Jenže ne vše je tak snadné. Co na Jeremyho čeká na jeho cestě? Najde vytoužený klid? Tato neobvyklá kniha ve vás probudí spoustu otázek.

„Gail se zamračí. „Takže duše existuje… něco v nás, co přežije smrt?“ Gailini rodiče, obzvlášť matka, byli fundamentalisti, a její hlas nyní nabírá ten lehce reptavý tón, k jakému se uchyluje vždy, když rozebírají náboženské otázky. Z představy duše jako slizkého okřídleného cherubínka, který se dere do království nebeského, je jí na zvracení.“

Ještě nikdy jsem nečetla nic podobného. Autor mě zaujal svým vyprávěním hned od začátku a moje soustředěnost nepolevila, dokud jsem nedočetla, a poté jsem měla o čem přemýšlet. Již během čtení jsem byla jak na trní a čekala jsem, kdy konečně porozumím tomu, co chce autor čtenáři sdělit, kdy se konečně vše spojí a dostane to smysl. Tahle kniha je opravdová čtenářská nálož, co se týče žánrů, které se v ní prolnou, a také autorovým záměrem, který pochopíte až na samém konci.

Nejtěžší pasáže v knize pro mne byly vzpomínky na vědecké zkoumání mysli, kterému se Jeremy věnoval, a kdy spolu s Gail navštívili dalšího vědce, který posunul Jeremyho bádání dál. Jeremy se v těchto pasážích snaží matematicky a vědecky vysvětlit Gail lidské myšlenky. Tyto části knihy pro mě zůstaly neuchopitelné a pro běžného smrtelníka jsou opravdu fraktály, vlnoplochy a chaos španělskou vesnicí. Ale i přesto jsem se nenechala odradit a četla dál. Kniha se na konci druhé třetiny nečekaně přehoupne do thrilleru a skoro až hororu a dostane nový náboj. To, čím si Jeremy po smrti manželky projde, je až neuvěřitelné.

„Přál si – naprosto věcně a klidně, beze nejistoty či výčitek – být mrtvý. Ticho. Mír. Dokonalý klid.“

No a poté nás čeká závěr a my konečně pochopíme názvy kapitol a zjistíme, kdo se celou dobu skrýval za kapitolami nazvanými Oči. No a možná, stejně jako já, zatoužíte po tom si knihu přečíst ještě jednou a hledat vše, co vám uniklo.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, v nichž se střídá současnost týkající se osudu Jeremyho po smrti Gail s minulostí, kdy Jeremy vzpomíná na život s Gail, a s kapitolami nazvanými Oči, a ty vám budou velkou záhadou.

„Bez telepatie by jejich láska mohla být jen prchavá, nestálá záležitost s krátkým poločasem rozpadu, ale díky doteku myslí do sebe nasáli tisíce sdílených zážitků a jejich vášeň implodovala s prudkostí, jakou mimo jádra hvězd vídáme jen zřídka.“

Kniha mě nesmírně bavila a rozhodně se k ní jednou vrátím.

Doporučuji všem, kteří mají rádi knihy, nad kterými je třeba přemýšlet, maximálně se soustředit, aby vám neunikl jediný detail, který by mohl zapříčinit, že dílu neporozumíte.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem svoji duši mohla obohatit o nevšední zážitek z této knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 29. listopadu 2018

Německé kořeny? (recenze knihy Spříznění – Steve Robinson)

Spříznění, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 320 stran

„Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto neosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla.“

Tentokrát se s Jeffersonem Taytem setkáváme po páté a je to setkání velmi zajímavé, protože, jak se dozvídáme z anotace, genealog Tayte se v této knize vydává do Německa, aby pátral po svých kořenech. Předchozí čtyři knihy spojuje linka hlavního hrdiny, který byl adoptován a již dvacet pět let pátrá po svých skutečných rodičích. Zatímco v předešlé knize – Ztracená vládkyně (recenze) – sledoval stopy předků svých klientů, kniha Spříznění je věnována výlučně jemu.

Román mě chytnul hned od první stránky. Knize nechybí napětí. Byla jsem velmi zvědavá, kam Tayta zavede pátrání po vlastní rodině a velmi mě překvapilo, že je to zrovna do Německa. Knihou se prolínají dvě časové roviny, minulost – období před druhou světovou válkou a během války, a současnost – pobyt Tayta v Mnichově v Německu a jeho pátrání po vlastních kořenech.

Nebyl by to Jefferson Tayte, aby se během pobytu v Mnichově nedostal do jedné šlamastyky a nešlo mu o život a nejen jemu. Autor nás drží v napětí a kniha má spád, takže ji budete jen neradi odkládat. Opravdu se hlavnímu hrdinovi podaří odhalit minulost a najít to, co již tolik let hledá? Anebo nás autor nechá v napětí a odhalení si nechá do dalších knih? Pokud vás to zajímá, nezbývá než si knihu přečíst. Můžu vám říct, že jako čtenáři nebudete zklamáni.

„Ale asi nikdy nevíš, odkud pocházíš, dokud nezačneš pátrat,“ pokračoval a uvažoval, že v rodokmenech cizích lidí vždy nachází nějaká překvapení a teď ho možná zažije sám.“

Moc se mi líbilo prolínání časových rovin. Dějová linka odvíjející se během druhé světové války je velmi zajímavá a řeknu vám, že jsem se zas dozvěděla něco z minulosti, o čem jsem neměla ani tušení. Ačkoliv postava démona z Dachau je smyšlená, neubírá to knize na opravdovosti, a věřím, že spousta vedoucích v koncentračních táborech by si tuto nálepku zasloužila.

Na konci jsem byla opravdu překvapená, kam až pátrání Tayta dovedlo a jaké dalekosáhlé důsledky mělo jeho odhalení a to nejen pro něho, ale i pro německý národ. Autor si nachystal překvapení, které mi vážně vyrazilo dech.

Pokud si chcete přečíst tuto knihu a nečetli jste předchozí díly, rozhodně to nevadí, jelikož nám autor předkládá zcela nový příběh a zcela zásadní příběh.

Kniha má, stejně jako předchozí knihy z této série, velmi poutavou obálku.

Román doporučuji všem, kteří již objevili kouzlo Robinsonova vyprávění, ale i těm, kteří mají rádi knihy Dana Browna, Steva Berryho anebo Gregga Loomise, nebudete litovat.

Moje hodnocení je 99 %.


Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si mohla tento román přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pondělí 14. května 2018

Vrah modelek (recenze knihy Tváře noci – Corrie Jackson)

Tváře noci, autorka Corrie Jackson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 368 stran

„Mohly by svíčky značit rituál?“
„Je to možné. Vrah chtěl možná napodobit nějakou romantickou fantazii.“ Na absurditu té poznámky jsem vůbec nereagovala. Osm let ve zpravodajství mě naučilo, že lidská zvrhlost nemá hranice.“

Tento thriller jsem musela hodně vydýchávat a ještě nyní, kdy sepisuji recenzi, v odstupu pár dní po dočtení, mám husí kůži. Pro mě to je prozatím nejbrutálnější thriller letošního roku. Autorčina prvotina se opravdu vydařila. Svět módy není jen hezkým pozlátkem, ale má i svou odvrácenou stranu – hladovění, drogy a sexuální zneužívání.

Hlavní postavou románu je mladá novinářka Sophie Kentová, která před několika měsíci přišla o bratra, jenž se úmyslně předávkoval. Sophií otřese vražda třináctiletého chlapce a během pátrání po svědcích se Sophie seznámí s mladičkou ruskou modelkou Natalijí. Tuší, že Natalija něco skrývá a když se rozhodne promluvit, Sophie se již nic nedozví, protože modelku někdo brutálně zavraždí a zohaví. Sophie, ačkoliv je novinářkou, se pustí do vyšetřování na vlastní pěst. Má své kontakty u policie a nakonec je i krůček před nimi. Co zrůdného se děje ve světě modelingu? Kam až vedou nitky? Co se stane, když Sophie najde spojitost s dvacet let starým případem? Komu ještě půjde o život? A co když se Sophie dozví tajemství týkající se bratrovi smrti? Nabitý thriller, který ke konci skvěle vygraduje, si nenechte ujít.

„Zavřela jsem za sebou vchodové dveře a město zamkla venku.“

Kniha hned od první stránky získává na spádu, který se s přečtenými stránkami stupňuje. Nakouknete do světa modelek, ale především do novinářské práce, která se dost často stává spíše detektivním pátráním a úzce se proplétá s postupy vyšetřovatelů. Sophie se několikrát připlete k místu činu hned po jeho ohlášení, a tak má vše hned z první ruky a konečně může přijít se svým sólokaprem. Někdy to bylo až neskutečné, až jsem kroutila hlavou a říkala si, zda by si tohle novinářka mohla dovolit, takto se plést do práce vyšetřovatelům.

Autorka si s knihou dala velkou práci, vymyslet takto propletený thriller potřebuje opravdu velkou fantazii. A na konci, když do sebe vše zaklapne jako klíč do zámku, zůstanou vaše ústa otevřená a budete otřeseni.

Jedná se o velmi čtivý thriller. Celou dobu vše sledujeme z pohledu Sophie a díky jejímu pátrání se dozvídáme podrobnosti o dalších postavách. Zaujal mě příběh Sophiina mladšího bratra a doufám, že se mu autorka bude věnovat v další knize. Tváře noci jsou totiž první knihou se série Sophie Kentová.

Kniha má velmi poutavou obálku a anotace je více než lákavá a kniha předčila moje očekávání.

„Přišpendlila jsem na nástěnku další jména: Liam Crawford, Alexej Bortnik, Dmitrij, Cat Ramseyová, Leo Brand, Nathan Scott, dokonce i paní Smythová. Potom jsem použila různě barevné nitě, abych je propojila – červená pro podezřelé, zelená pro svědky, modrá pro známé, žlutá pro alibi, černá motiv. Potom jsem si sedla a dívala se. Změť barevných nití mi připomínala mapu londýnského metra.“

Knihu doporučuji milovníkům drsnějších thrillerů a pokud netušíte, co je to temný internet, v této knize se dozvíte o jeho existenci.

Moje hodnocení je 99 %.


Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si knihu mohla přečíst a budu netrpělivě vyhlížet pokračování této velmi slibné série. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 14. dubna 2018

Neopouštěj mě (recenze knihy Někdo cizí v domě – Shari Lapena)

Někdo cizí v domě, autorka Shari Lapena, vydal Knižní klub, Praha 2018, 272 stran

„Když Karen Kruppovou předevčírem večer přivezli, byla dezorientovaná, upadla do bezvědomí a zas se probírala. Zdálo se, že neví, kdo je, nedokázala jim říct, jak se jmenuje. Byla rozrušená a neustále opakovala něčí jméno, má pocit, že mužské.“

Po autorčině prvotině, Manželé odvedle (recenze), která rozpoutala velký humbuk a zájem čtenářů, přichází autorka s dalším thrillerem a rozhodně se máte na co těšit. Po přečtení obou knih bych novinku Někdo cizí v domě ohodnotila ještě o stupínek lépe. Autorka si opravdu dala záležet, vymyslela skvělou zápletku a konec knihy ji dovedl k dokonalosti. Myslím, že takový konec nikdo z nás nečekal.

Karen je něco málo přes třicet let, je šťastně vdaná a žije svůj idylický život, až do jednoho večera, kdy zběsilou jízdu autem zakončí nárazem do sloupu a následně ztratí část svých vzpomínek. Její manžel Tom, který se ten večer po cestě domů někde zdrží a když dorazí k domu, zjistí, že Karen není doma a celý dům vypadá jakoby ho opustila před chvílí a dokonce zapomněla zamknout, nevzala si kabelku ani mobil. Tom dostane strach, netuší, kde žena může být, proto se obrátí na policii a hned po chvilce u něho zvoní policista a Tom se dozví, že Karen leží v nemocnici. A to není vše, je nalezena mrtvola neznámého muže, případu se ujímá detektiv Rasbach, kterého známe již z první knihy. Kam povedou stopy? Kdo bude podezřelým číslo jedna? Jaká tajemství před sebou mají Karen a Tom? Jejich vztahy se ještě více zamotají, když se mezi ně vloží jejich sousedka Brigid. A co se to děje v jejich domě? Karen má pocit, že nejsou doma sami. Vezměte do ruky tuto knihu, čeká vás parádní jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky.

„Ježíši, Karen, co se děje?“ ptá se Brigid. „Jsi bílá jako stěna.“
„Někdo byl v domě,“ řekne Karen.“

Autorka vytvořila skvělý thriller, který vám nedá vydechnout. Je v něm tolik náznaků, tolik nezodpovězených otázek a poté, co se dozvíte pravdu, zůstanete zírat s pusou otevřenou a říkat si, to jako vážně? Tato kniha vás přiměje se zamyslet nad tím, zda víte, s kým večer uléháte do postele a s kým ráno vstáváte.

Karen mi byla od počátku sympatická, soucítila jsem s její ztrátou paměti a poté, co se vše ještě zkomplikovalo a na scéně se objevil detektiv Rasbach, jsem byla na její straně, i když červíček pochybností hlodal. Zato Brigid jsem nemohla vystát, za to, jak se zachovala ke Karen a Tomovi. No a konec knihy mě tak zaskočil a přiměl všechny mé názory znovu přehodnotit. Je opravdu tak těžké vyznat se v lidech?

O tomto thrilleru bych řekla, že je strhující, dechberoucí a i když vám bude připadat, že se zdánlivě nic moc neděje, vaše fantazie bude pracovat na plné obrátky a budete si procházet jednotlivé varianty možného rozuzlení. A upřímně vám říkám, že vaše snaha bude nakonec marná. Autorka si připravila opravdu nečekaný konec a docela by mě zajímalo, jak to bylo dál.

Touto knihou se Shari Lapena posunula zas o krok dál a je vidět, že dokáže čtenářům zamotat hlavu, dokáže jim pomalu servírovat indicie, ale nikdy je nenechá nahlédnout pod pokličku dříve, než sama bude chtít. A to se mi na jejích knihách líbí.

„Tom si najednou připadá slabý v kolenou. Srdce se mu zprudka rozbuší. Potřebuje si sednout. Uvědomí si, že něco takového čekal. V hloubi duše věděl, že za tímhle vším je něco víc. Připadá mu, jako by někde otevřel nesprávné dveře a ocitl se v nějakém jiném životě, který nedává žádný smysl a všichni se v něm vydávají za někoho jiného.“

Knihu doporučuji milovníkům thrillerů, těm, co si rádi lámou hlavu a těm, co mají rádi překvapivé konce. V této knize najdete lásku, strach, tajemství a vychytralost. A pokud se vám líbili Manželé odvedle, tahle novinka se vám bude líbit ještě víc.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka již pracuje na další knize.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



pátek 6. dubna 2018

Vraždit pro lásku (recenze knihy Šťastně až do smrti – Anna Ekbergová)

Šťastně až do smrti, autorka Anna Ekbergová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 367 stran

„Christian se zhluboka nadechne, zavře oči a myslí na všechno, co se pokazilo, všechny ty špatné cesty, kam ho život zavedl, špatná rozhodnutí. Někdo tomu říká osud. On na osud nevěří. Je mužem rozumu. Život sestává z rozhodnutí a jejich následků. Jenže koho by napadlo, že jednoho dne skončí tady? Že bude jednou pozdě večer sedět v dodávce a pod rouškou deště a tmy číhat na svoji ženu jako šelma ve vysoké trávě savany.“

Pod pseudonymem Anna Ekbergová se ukrývá dvojice dánských autorů, Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich. Možná jste od nich již četli předchozí knihu, Ztracená. Pro mě byla kniha Šťastně až do smrti prvním setkáním s těmito autory a rozhodně ne posledním, již jsem si na svůj seznam knih přidala právě jejich Ztracenou.

Kniha mě naprosto pohltila, vtáhla mě do děje nebo spíš do myšlenek hlavních postav a nechtěla mě za žádnou cenu pustit. Zkrátka tento thriller mi sedl a když jsem zrovna nečetla, tak jsem nad knihou alespoň přemýšlela. Autoři zvolili takový styl psaní, který mi pronikl až pod kůži a vzbudil moji pozornost.

Manželský pár, Leonora a Christian, léta bojoval s nemocí jejich syna Johana a když už to vypadá, že se blýská na lepší časy, vstoupí mezi ty dva jiná žena, a to se rozhodně nemělo stát. Christian tlak doma nezvládá, navíc má jedno velké tajemství, které ho drží v šachu. Ale nakonec narychlo vymyslí plán, který se však změní v hrůzný čin a poté již nebude nic jako dřív. A pak je tu ještě jedna dějová linie, současnost, kdy vysloužilý komisař Holger vzpomíná na jeden případ, který se mu nepodařilo vyřešit, ačkoliv měl silnou intuici a mnoho indicií, ale přímé důkazy chyběly a nejen důkazy. Co tak hrozného spáchal Christian? Nechala ho Leonora odejít od rodiny? Nezbývá než vám doporučit, abyste si uvařili silnou kávu (budete ji potřebovat) a začetli se do tohoto skvělého thrilleru.

„Jako v televizi?“ Holger zavrtí hlavou. „Nic není jako v televizi. V televizi mají vrazi vždycky nějakou směšnou minulost coby vojáci nebo sérioví zabijáci. Ve skutečnosti zabíjejí lidé poprvé a jejich dosavadní život je úplně obyčejný.“

Při čtení knihy jsem se občas pozastavovala nad tím, proč mě tak pohltila a odpověď je prostá. Autoři zvolili zajímavý styl vyprávění, nejen popisují, co se odehrálo nebo odehrává, ale nechávají nás nahlédnout do hlav hlavních postav. Sledujeme myšlenky a vzpomínky a ty nás naprosto vtáhnou do děje.

Námět knihy je opravdu mrazivý a ještě dlouho jsem se vzpamatovávala z toho, co se v knize odehrálo, a říkala si, to snad není možné a konec byl naprosto nečekaný.

Na začátku knihy jsem stála na straně Leonory, ale na konci jsem již nebyla na ničí straně, kniha vezme tak dramatický obrat. Milující matka, manželka, ale také žena, která se nechce jen tak nechat pokořit a ponížit, rozhodně ne od někoho mladého a už vůbec ne od milenky svého muže.

„Opustit či neopustit? Takhle se měl Hamlet ptát. Být, či nebýt je proti tomu banalita, pomyslí si Christian, zatímco parkuje auto na staveništi.“

Christian má spolu s bratrem prosperující firmu, miluje svého syna a donedávna i svoji ženu, ale co osud nechtěl, potká někoho, do koho se zamiluje, a nakonec ztratí hlavu a následně i lidskost.

Na konci jen budete kroutit hlavou, jak mohlo někomu toto jen tak projít.

Doporučuji milovníkům thrillerů, komplikovaných rodinných vztahů a tajemství z minulosti, které vás může dostihnout, pokud nemáte zvukové alibi. Kniha velké lásky, obětování, chladnokrevné vraždy a velké touhy žít.

„Lásce se daří nejlépe bez podlahového topení, designových kuchyní a dvojgaráže. Láska je jako živý organismus, pomyslel si tehdy, jako kvasinka nebo zvíře – všechno živé na Zemi vyžaduje zvláštní podmínky, které musí být splněny, aby se to rozvinulo a rostlo. A stejně jako medúza nemůže žít v příliš chladné vodě nebo losos v příliš teplé, láska zase nejlépe prospívá bez příliš velkého komfortu. Jenom dva lidé, oheň a pár dek na zemi.“

A závěrem bych ráda podotkla, že z knihy není vůbec patrné, že by ji psali dva autoři, pracovali v naprosté symbióze.

Knihu hodnotím 100 %.


Za to, že jsem si thriller mohla přečíst, děkuji nakladatelství Metafora. Byl to pro mě opravdu silný zážitek a nešlo se odtrhnout. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 15. února 2018

Pozor na dokonalost (recenze knihy Za zavřenými dveřmi - B. A. Paris)

Za zavřenými dveřmi, autorka B.A.Paris, vydalo nakladatelství Albatros media, Praha 2017, 264 stran

„Celou dobu, co jsem byla pryč, jsem všechno pečlivě zvažovala a ani jednou jsem nezapochybovala, že udělám správnou věc, když Jackovi vyhovím. Věděla jsem, že si ho chci vzít, a představa, že už příští jaro budu bydlet v krásném domě na venkově a možná čekat naše první dítě, mě naplňovala nadšením.“


Grace a Jack jsou pro všechny kolem dokonalý pár, ale je to opravdu tak? Prvotina anglické spisovatelky vás utvrdí v tom, že dokonalost je vždy podezřelá. Pojďme se začíst do tohoto psychologického thrilleru. Slupnete ho jako malinu. Kniha je tak čtivá, že ji nebudete chtít dát z ruky, dokud nebudete na konci.

Grace a Jack se po krátké známosti před více než rokem vzali. Pro své okolí jsou ideálním párem, oba pohlední, mají dokonalý dům, Jack je advokátem a obhajuje týrané ženy a nikdy u soudu neprohrál, kdo by nechtěl takového muže? Ale proč Grace nikam nechodí sama? Proč často ruší domluvená setkání? Proč nemá mobilní telefon? Proč nechodí do práce? Proč nemají děti? A proč je na jednom okně mříž?

„V šoku jsem se posadila na postel a četla zprávu pořád dokola. Určitě ji asi nějak špatně chápu. Nemohla jsem uvěřit, že by mi Jack napsal něco tak ošklivého a strohého. Nikdy předtím se mnou takhle nemluvil, nikdy na mě nezvýšil hlas. Připadalo mi, jako bych dostala facku.“

Grace má sestru Millie, která má Downův syndrom a po osmnáctých narozeninách se má ke Grace a Jackovi nastěhovat, takový je plán, pak bude vše dokonalé, alespoň z pohledu Jacka. Všimne si někdo, že je na jejich vztahu něco podezřelého? Může Grace zabránit nevyhnutelnému? Může někoho požádat o pomoc, nebo se musí spolehnout na sebe? Tolik otázek a vy v této skvěle napsané knize najdete odpovědi.

Tento román vás přesvědčí o tom, že zdání klame. A ještě více klame hezká tvář. Zjistíte, že přetvářka může být dokonalá, ale najdou se i tací, pro něž je právě takové chování podezřelé, a hledají aspoň špetku nedokonalosti. A díky za takové rejpaly. Příběh vás utvrdí v tom, že se do ničeho nemá člověk vrhat po hlavě.

„Stěží jsem dokázala uvěřit, že to, co se mi děje, je skutečné, a dokonce mě napadlo, jestli nejsem součástí nějaké pokřivené televizní show, kdy jsou lidé vystavováni příšerným situacím a celý svět se přitom dívá, jak se s tím vyrovnávají.“

Kniha vás vtáhne do děje hned od první stránky a vy si budete říkat, co za tím vězí, v čem je zakopán pes, a až se to dozvíte, budete mít husí kůži a budete si říkat, že to nemůže být pravda. Autorka vytvořila skvělý psychothriller. Střídáním přítomnosti s minulostí nám spisovatelka postupně odhaluje pravdu. A až vás na konci kniha propustí, budete si celý příběh přehrávat znovu a znovu.

Autorka píše velmi čtivě, vaše oči budou klouzat po řádcích a najednou budete na konci. Kniha je skvělou jednohubkou, vezměte si ji třeba s sebou k vodě nebo kamkoliv na dovolenou anebo se s ní usaďte doma na balkóně a věřte, že u této knihy neusnete. Autorka na vás přenese všechny pocity hlavní hrdinky, takže se připravte na beznaděj, strach, ale i naději, vynalézavost a touhu to nevzdat. Budete Grace obdivovat, protože ona je psychicky odolný jedinec.

„Bylo hrozné, jak byl jeho fyzický vzhled v naprostém rozporu s jeho ďábelskou duší. A pokud dokázal ošálit i mě, pokud mě dokázal byť jen na pár vteřin nechat zapomenout, co jsem o něm věděla, jak by se mi mohlo podařit přesvědčit ostatní, že to je vlk v rouše beránčím?“

Knihu doporučuji vám, co máte rádi thrillery, které vás drží v napětí, mají spád a ten správný náboj. A taky těm, co kdy někomu alespoň trochu záviděli jeho dokonalý život, protože nikdy nemůžeme vědět, co se skrývá za zavřenými dveřmi.

Knihu hodnotím 100 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


úterý 13. února 2018

Zrádkyně nebo milující žena? (recenze knihy Ztracená vládkyně – Steve Robinson)

Ztracená vládkyně, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 352 stran

„Alice Stilwellová se utopila v roce 1914,“ prohlásil, jako by žádná jiná možnost nepřicházela v úvahu. „Podle mého mínění, a stejně tak mínění mého otce, to bylo to nejlepší, co se jí mohlo přihodit!“

Ztracená vládkyně je čtvrtým dílem ze série s Jeffersonem Taytem, ale pro mě se jedná o první knihu, kterou jsem od tohoto autora četla. Hned úvodem vám řeknu, že nemusíte nutně číst knihy popořadě, protože v tomto románu je nový samostatný příběh, ale samozřejmě, že jako u jiných sérií jsou knihy vzájemně provázány příběhem hlavního hrdiny, v tomto případě genealoga Jeffersona Tayta. Dozvídáme se, že ačkoliv je on sám genealog, o své vlastní rodině má pramálo informací.

Tentokrát Jeffersona jeho práce zavede do Anglie, má za úkol zjistit, kdo ve skutečnosti byla babička jeho klientky, Alice Dixonová, anebo spíše Stilwellová? Měla údajně přežít velikou katastrofu v námořní dopravě, která se vyrovnala neštěstí Titaniku, a to potopení zaoceánské lodi Empress of Ireland. Jaké překvapení na Tayta čeká? Kým byla Alice a proč se nikdy nevrátila domů do Anglie? Proč kvůli zápisníku z roku 1914 umírají lidé i o sto let později? Pojďte si přečíst příběh, který vás zavede mezi špióny a odhalí vám nejedno tajemství.

Při čtení jsem si lámala hlavu, zda autor vychází ze skutečné události, a tak jsem zamířila k internetu a dozvěděla se, že k potopení Empress of Ireland opravdu došlo a mělo stejný dopad jako potopení Titaniku, opravdu zemřelo tolik lidí, kolik autor uvádí. Byla jsem překvapená, že toto neštěstí také není v povědomí lidí, ale zřejmě došlo k tomu, co uvádí sám autor, tragédie byla zastíněna neštěstím na Titaniku a také vypuknutím první světové války. Tím, že autor vyšel z události, která se stala, byl pro mě příběh Alice ještě skutečnější, ačkoliv autor uvádí, že je vše fikce.

„Nyní mu bylo jasné, proč se Raife Metcalfe zachoval tak, jak se zachoval, když přišla řeč na Alici Stilwellovou. Ať už její život v roce 1914 nabral jakýkoli směr, v očích její loajální a vlastenecké rodiny se stala černou ovcí a kvůli něčemu, co udělala, si vysloužila nálepku zrádkyně.“

V knize se prolínají dvě dějové linky, v jedné sledujeme současnost a v ní pátrání Jeffersona Tayta a v druhé lince se odehrává minulost v roce 1914, v níž je hlavní hrdinkou právě Alice Stilwellová. Takovéto knihy čtu velmi ráda. Navíc příběh Alice mě upoutal, vtáhl do děje a moc jsem chtěla vědět, co a proč udělala. V přítomnosti nás autor ukolébá a máme pocit, že se toho moc neděje. Postupnými kroky Jefferson Tayte odhaluje tajemství ukryté v minulosti a na pomoc má komisaře Bishopa a Davinu Scanlonovou, jejíž manžel zemřel za záhadných okolností.

Postavu Alice jsem si velice oblíbila, mladá žena, manželka a matka dvou malých dětí, je vtažena do nebezpečné „hry“, kterou není ochotná hrát, ale okolnosti ji k tomu donutí. Alice ztrácí samu sebe, ale nechce ztratit svoji rodinu. Budete překvapeni, jak nás celým románem provází nitka falše a intrik. Naopak postava Daviny mi od začátku moc nesedla a možná, že můj šestý smysl věděl proč. Tayte se bude muset poprat s nejedním nebezpečím, ale je to muž otevřené mysli a skvělého charakteru, kterého jsem si oblíbila.

Konec knihy je plný zvratů a nečekaných událostí, jak se vám zdá, že se v průběhu knihy zdánlivě nic neděje, konec je strhující a napětí z něj sálá. Myslím, že román nemohl skončit jinak a na konci konečně pochopíte, proč Alice jednala tak, jak jednala.

„Osud se může změnit mávnutím proutku, že? Ať už k lepšímu nebo horšímu.“

Knihu doporučuji nejen milovníkům thrillerů, ale i čtenářům, kteří mají rádi prolínání minulosti s přítomností a odhalovaní nejednoho rodinného tajemství. Je to příběh plný lásky, ochoty se obětovat, ale také falše a zrady, která přichází často od těch, od kterých to čekáme nejméně.

Moje hodnocení je 95 %. A budu se těšit na další setkání s tímto úžasným genealogem, ale nejdříve si přečtu předchozí díly.

Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si tuto čtivou knihu mohla přečíst. Pokud vás zaujala, můžete si ji koupit zde.

neděle 4. února 2018

Kam vedou lži a tajemství (recenze knihy Manželova žena - Jane Corryová)

Manželova žena, autorka Jane Corryová, vydalo nakladatelství Mladá fronta, Praha 2017, 384 stran

„Často přemýšlím o životech jiných lidí. Jakou práci má asi ta krásná žena? Že by byla modelka? Dnes si ale nemůžu pomoct, v duchu se vracím zpátky k sobě samotné. K svému vlastnímu životu. Jak by vypadal, kdybych se stala sociální pracovnicí místo advokátky? Kdybych, hned jak jsem se přestěhovala do Londýna, nešla se svou novou spolubydlící na večírek, což bych normálně odmítla?“

Neotřelý thriller, který je prvotinou anglické spisovatelky Jane Corry, a není vůbec špatný, ba dokonce je moc dobrý. Autorka zvolila poutavý způsob vyprávění, který se vám zalíbí.

Hlavní postava Lily se právě vdala za Eda, který touží věnovat se naplno malířství, a po líbánkách ji čeká i nová pozice v zaměstnání, jako právnička je přesunuta na oblast trestního práva. A hned první den vyráží do vězení za novým klientem Joem, který je odsouzen za usmrcení přítelkyně a chce obnovu procesu. Další hrdinkou je malá Carla, která má velké trápení, nezapadá do školního kolektivu. Nechte se překvapit, co je schopná udělat, aby se od vrstevníků nelišila. A osudy těchto dvou postav se krátce po začátku příběhu protnou. To ještě ani jedna netuší, jak to ovlivní jejich životy.

Lily poruší pravidla ve vztahu právník a klient, vše je způsobeno tím, že jí připomíná jejího bratra, který byl jiný, stejně jako Joe. A lži a tajemství odstartují řadu událostí, které zamíchají osudy všech postav. Kdo z dění vyjde jako vítěz? Dostane každý, co si zaslouží?

„Vězeňští dozorci nemají advokáty příliš v lásce,“ varoval mě můj šéf. „Myslí si, že jim kazíte hru. Znáte to. Snažíte se vyvléknout odsouzené z háčku, zatímco policie i prokurátor potili krev a slzy, aby je dostali za mříže.“  

Musím přiznat, že postavy jsou vykresleny tak, že budete mít problém si někoho oblíbit, a přesto se vám kniha bude líbit. To, jak se kapitolu za kapitolou ve vyprávění střídá Lily s Carlou, vás upoutá. Kapitoly s názvem Lily jsou vyprávěny z jejího pohledu, kapitoly Carly vypráví nezávislý vypravěč, což je nezvyklé. Poté, co se jejich cesty protnou, autorka nám ty samé události dá nahlédnout z pohledu obou, pětadvacetileté ženy a skoro desetileté dívky, která ještě životu dospělých nerozumí.

Čeká na vás několik šokujících odhalení, jelikož snad všichni mají své tajemství, které vyplouvají napovrch. A když se ve druhé části knihy přesuneme o patnáct let dál, kdy se opět cesty hlavních postav spojí, dojde k dalším zvratům, které pro někoho budou fatální. Líbilo se mi, jak autorka do kapitol začlenila krátké odstavce, které dávají tušit, že někdo je ve smrtelném nebezpečí.

„Jsou jisté věci, o kterých si nikdo z nás nepřeje, aby věděl zbytek světa.“

Zkrátka tahle kniha vás bude bavit od první do poslední stránky, nebude vás nudit a často budete sedět s pusou dokořán. Protože dobré úmysly mohou mít dalekosáhlé následky. A láska zde hraje nejdůležitější roli. Do příběhu autorka začlenila postavy s poruchou autistického spektra a tím děj ozvláštnila. Nebudete mít dobrý pocit z toho, co vše jedna z těchto postav dokáže ovlivnit.

Děkuji autorce za to, že nenechala otevřený konec. Nevím, co bych si počala, kdybych se přes všechny ty lži nedozvěděla pravdu. I když ne vše bylo prozrazeno, ale s tím můžu žít.

Pokud si toužíte přečíst trochu jiný psychologický thriller, je tato kniha tím pravým. Doporučuji také všem, co se chtějí dozvědět, kam vás může dohnat láska, a co způsobí zdánlivě nevinné lži a polopravdy, a to že si nemáme říkat, co by bylo, kdyby.

„Ale to je ten problém se lží. Jak jsem říkala na začátku, začíná to malou lží. A ta se pak násobí. Dál a dál. Takže z nevinné lži se stane opravdová, černá lež.“  

Kniha si zaslouží 100 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


čtvrtek 1. února 2018

„Děkujeme za spolupráci“ (recenze knihy Polární záře - Jiří Mazurek)

Polární záře, autor Jiří Mazurek, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 304 stran (e-book)

Anotace:
O budoucnosti lidstva se rozhodne za polárním kruhem...
V Severním ledovém oceánu se kapitán jaderné ponorky ruské federace Alexander Gomelskij snaží vypořádat s řadou záhadných událostí a selhání, ke kterým dojde při návratu z rutinního námořního cvičení.
Major Gennadij Volkov,  stíhací pilot ruského letectva,  vzlétá k neznámému létajícímu objektu a krátce na to je jeho stroj zničen a major zanechán na pospas oceánu.
Světlana Zarecká, postgraduální studentka geologie, je poslána do centra dění s tajnými instrukcemi a shodou okolností se setkává s Petrem Brunerem, českým fotografem a dobrodruhem. Její instrukce jsou jasné: nepohodlné osoby je nutné zlikvidovat.
Mezitím odkrývá ruská armáda na dalekém severu přísně tajné naleziště, které může změnit dějiny lidstva, a průzkumník Aivars Balakin se právě chystá vkročit tam, kam lidská noha dosud nevkročila...

„Ostrovy jsou v současnosti až na pár rybářských osad neobydlené. Podnebí na Jižním ostrově je subarktické, na Severním ostrově arktické. Počasí je většinou oblačné, krátce zde prší téměř každý den. Meteorologické podmínky se mění extrémně rychle, sněhovou vánici může během pár minut vystřídat slunečná obloha, a po ní polární záře...

Když jsem od nakladatelství Mystery Press dostala nabídku recenzovat tento sci-fi thriller, po přečtení anotace, jsem neváhala ani minutu, a navíc se jedná o knihu českého autora a takových je jako šafránu. Knihu přímo ze žánru sci-fi jsem nikdy nečetla, ale myslím, že se tomuto žánru blíží kniha Dana Browna Anatomie lži, a kniha pana Mazurka mi ji připomněla, asi to bude tím, že se obě odehrávají za polárním kruhem, i když každá za opačným, a v obou jde o objev, který může mít dopad na celé lidstvo.

K samotnému ději nebudu více prozrazovat, anotace je vše říkající. Raději se s vámi podělím o své dojmy. Zhruba tak do poloviny knihy nás autor drží v napětí nejrůznějšími náznaky, nechává pracovat naši fantazii, která mi pracovala na plné obrátky. V hlavě mi stále vystupovala otázka: Co to ti Rusové na Nové zemi objevili? A kdo všechno o tom ví? A proč je to tajné? Zkrátka jsem hltala jednu stránku za druhou, a pak přišlo Intermezzo a já valila oči. A ty mi vytřeštěné zůstaly až do konce knihy, kdy jsem napětím už ani nedutala.

„Odpálit či neodpálit, toť otázka, napadlo Gomelského. Kdyby Shakespeare sloužil na ponorce, místo lebky by mohl držet tohle tlačítko.“

Autorovi skládám svůj obdiv, kniha je velmi propracovaná, co se týče technických údajů o ponorce, ale i dalších věcí z armády. A ani jako žena jsem neměla pocit, že se v autorových popisech ztrácím. Líbilo se mi, že autor do knihy vložil i milostný románek. A konec knihy je strhující a já jsem už ani nedoufala, že to takto dopadne. A kdyby autor chtěl napsat pokračování, s chutí si ho přečtu a bude ve mně malá naděje, že se opět všichni setkají.

V knize autor střídavě sleduje osudy několika hrdinů, které se různě proplétají a nakonec se setkávají v jednom místě, ale to už je na všechno pozdě.

V knize jsem si oblíbila jak postavu Petra Brunera, tak postavu Gomelského, oba dokázali zachovat chladnou hlavu, i když jim šlo o život.

„V téhle arktické slotě, pod nánosy smradlavého bahna, bláta a lidských hoven, za mlhou tak hustou, že by se dala vyvážet, se skrýval největší objev, jaký kdy lidstvo učinilo v celé své dlouhé historii.“

Příběh se čte jedním dechem. Jediné, co bych si přála je, aby to, co bylo nalezeno na Nové zemi bylo více popsáno a vysvětleno, takto autor nechal na naší fantazii, abychom si vše domyslili.

Po přečtení knihy na rovinu říkám, že je škoda, že nevyšla v knižní podobě, své čtenáře by si jistě našla a díky obálce by se prodávala sama. Ale jsem ráda, že vyšla alespoň elektronicky.

Ačkoliv je to kniha ze žánru sci-fi doporučuji ji i milovníkům thrillerů, je to trochu jiné, ale zas tolik vzdálené skutečnosti to být nemusí. Kdo z nás ví, co se ukrývá pod ledy Arktidy či Antarktidy nebo na jakémkoliv neprobádaném území?

„Když došlo před pár lety k nálezu, okamžitě si uvědomil dosah objevu. A také, že musí zůstat v tajnosti. Nález mohl být bájným rohem hojnosti nových technologií a vědeckých objevů. Mohl zajistit Rusku skvělou budoucnost a světovou dominanci. Mohl konečně odkázat Američany do patřičných mezí, jednou provždy. Mohl zastrašit Čínu, velmoc, které už Asie začínala být malá.“

Moje hodnocení je 90 %.  A pokud autor naváže další knihou, s chutí si ji přečtu.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za rozšíření mého čtenářského obzoru. Pokud Vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.