Zobrazují se příspěvky se štítkemPalmknihy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPalmknihy. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. února 2022

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“






sobota 4. prosince 2021

Až na samé dno (recenze knihy Volný pád – Joseph Finder)

„To je kvůli tobě!“ V Lucasových rozšířených očích se zaleskly slzy. „Kvůli všem těm lidem, co jsi vyhodil, kvůli tomu, jak tě všichni ve městě nenávidí!“
Nick nevěděl, co na to říct.“




Kniha Volný pád od amerického spisovatele Josepha Findera se pro mě stala napínavou jízdou. Možná si při pohledu na knihu řeknete, zda není na thriller až moc objemná, že přes šest set stran mívají spíše historické romány, ale rozhodně se nenechte odradit. Po celou dobu čtení mi na mysl nepřišlo, že příběh mohl autor zkrátit. Vše v knize má své místo a napětí autor udržuje střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav a v neposlední řadě vypjatými situacemi a skvělou zápletkou.

Nick Conover, hlavní hrdina, a také postava, které toho autor na její bedra naložil tolik, že jsem si říkala, jak to ještě může zvládnout. Nick před rokem přišel o manželku, a zdá se, že nyní ztrácí i svého syna Lucase, a vypadá to, že v ohrožení je i jeho pozice ve firmě, z níž uplynulých letech musel propustit polovinu zaměstnanců, což v maloměstě znamená, že si zadělal na pořádný problém, jelikož pomalu není rodina, jíž by se to nedotklo. Svým jednáním si vysloužil přezdívku Řezník, a to netuší, že se jeho život může ještě více zkomplikovat. Se svými dětmi žije v hlídané rezidenční čtvrti, jenže se tam vůbec necítí v bezpečí, a to kvůli několika vniknutím do jeho domu. Poté, co se situace vyhrotí a on přijde o dalšího člena své rodiny, je odhodlán bránit své děti za každou cenu. Co se stane, když překročíte hranici a dojde ke zločinu? Co když zároveň cítíte, že ztrácíte pozici ve firmě, na níž vám záleží? Co když se nemůžete vzpamatovat z velké životní ztráty a zapomínáte na ty, kteří vás potřebují? Co když si do svého života vpustíte osobu, o níž skoro nic nevíte? Řeknu vám jedno, tohle vše povede k volnému pádu. Dokáže se však Nick zvednout ze dna? Čeká vás opravdu napínavý příběh plný zvratů a životních překážek.
 
„Každý jedno tvý rozhodnutí se týká i mě,“ řekl Eddie. „A já hlasuju proti. Takže nic dělat nebudeš. Co se stalo, nejde odestát. Na to už je teď kruci pozdě.“

 

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz




čtvrtek 29. dubna 2021

Mořské sklo (recenze Všechny vlny oceánu – Kerry Lonsdale)

 „Moje dcera může ztratit matku.
Stejně jako já ztratila tu svoji.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Možná, že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme (Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)), jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
 
Molly žije se svojí osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
 
„Oči se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku. Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část tak moc nenáviděl?“





středa 3. března 2021

Smrt nadruhou (recenze knihy Zločin na stříbrném plátně - Vilém Křížek)

„Dřív nebo později se to muselo stát; nebylo zbytí. Nebo snad ano? Dokončit film, žít a nechat žít?
Ne; od začátku byo jasné, že úspěch si téměř jistě vyžádá smrt. Nadešel ovšem už ten správný čas?“

Zdroj: Chrudimka.cz

Na pokračování série s tak trochu výstředním vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem jsme si museli trochu počkat, jeho vydání bylo avizováno na únor roku 2020, ale nakonec bylo přesunuto až na podzim, což mě mrzelo, ale teď už vím, že čekání stálo zato, a po přečtení knihy také vím, proč se vydání opozdilo, a autorovi tímto odpouštím, protože se jednalo o krásný důvod zdržení.
 
Je neobvykle teplý říjen roku 1929, mladý producent Milan Milton Kyncl má velké ambice, chce natočit první zvukový film, jenže, co když do jeho plánů zasáhne smrt? Ještě, než se tak stane, je Eliáš Sattler pověřen samotným autorem literární předlohy, aby prošetřil, zda se natáčený snímek drží jeho předlohy a spěje ke zdárnému konci, vždyť je také jedním z investorů filmu. Co Eliáš zjistí? A co když se mu na paty pověsí senzacechtivý novinář Verecký, kterého Sattler nemůže vystát, a to nejen proto, že ho v jednom z článků nazval čmuchalem? Nezradí ho tentokrát jeho již léty trochu otupělý dokonalý čich? Pojďte proniknout do světa stříbrného plátna, kdy se herci scházeli na Barrandovských terasách nebo v Rokoku a kdy se začínaly rodit myšlenky na zvukový film. Jaké důvody povedou ke zločinu tentokrát?
 
„Kdepak – ani omylem nudný profesor. Kdyby si pro něj Martin měl vymyslet jinou totožnost teď, jako kdyby ho obsazoval do filmové role, byl by to…
Detektiv. To bylo ono. Soukromý detektiv, jako Stuart Webbs nebo Joe Deebs. Ale ne tak akční jako oni. Tenhle byl typově spíš od Doyla nebo té Christieové, podle níž počátkem roku v Německu natočili film.“





pondělí 25. ledna 2021

Svět pokřivený válkou (recenze knihy Na hraně noci - Olivia Hawker)

„Pomyslí si, že sám Hitler musí být překvapený, jak daleko dokázal zajít – že bylo tak snadné všechno vzít a zničit. Ve chvílích zoufalství Anton přemýšlí nad tím, jestli se sám Bůh nediví, že věci dospěly až sem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Kniha Na hraně noci mě zaujala svojí obálkou a po přečtení anotace bylo rozhodnuto, tuto knihu si nutně potřebuji přečíst. Nyní již vím, že mě můj „čich“ na dobrou knihu nezradil. Jedná se o neobyčejný příběh z období druhé světové války, který nám tuto dobu přibližuje z jiného úhlu pohledu.
 
Anton, bývalý mnich, se po rozpuštění řádu rozhodne odčinit svoje „hříchy“ tím, že pomůže v nelehké době jedné vdově se třemi dětmi. Sedne na vlak a vydá se ze Stuttgartu do Unterboihingenu vstříc novému životu. Anton má srdce na správném místě, takže si ho Elisabethiny děti oblíbí a důvěru vzbudí i v ní samotné. Vezme na sebe nelehký úkol, postarat se o početnou rodinu, kterou sňatkem přijme za svou. Jenže, jak vydělat peníze, když práce není, a jediné, co Anton umí dobře, je hrát na hudební nástroje? Ale potřebuje někdo v období války hudbu? Nakonec se Antonovi díky knězi Emilovi naskytne příležitost, jak vyřešit problém nedostatku peněz, a ještě se postavit na stranu proti Hitlerovi. Jenže, co když tím ohrozí své blízké? A co se začne dít, když se smyčka začne stahovat, protože i malé městečko má svého donašeče. Nezbývá než si vychutnat každou stránku tohoto pomalu plynoucího příběhu plného citu, který vás zkrátka chytne za srdce.
 
„V jiné době a na jiném místě – v laskavějším a příčetnějším světě – by snad bylo snadné žít jako vdova. V jiné době a na jiném místě by jí Bůh možná nevzal manžela.“




neděle 15. listopadu 2020

Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)

„Mohly by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl, znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“

Zdroj: Chrudimka.cz

V pořadí již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
 
Tentokrát Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany, veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý. Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19. století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii Romea a Julie.




pátek 6. listopadu 2020

„Konec světa“ (recenze knihy Maják na útesech – Marie Lamballe)

 „Dávno se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji roztrhnout.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Hned na úvod přiznávám, že na knihách Marie Lamballe, neboli Anne Jacobs, mě vždy na první dojem uchvátí obálka. U Majáku na útesech to bylo zrovna tak a další důvod, proč jsem po knize sáhla byl, že se mi velmi líbila autorčina předchozí kniha Hluboká modř moře (recenze). S autorčinou tvorbou jste se již mohli setkat dříve, napsala již tři série Panský dům (recenze, recenze, recenze), Venkovské sídlo (recenze) a nejnovější Kavárna U Anděla (recenze). Majáku na útesech a Hluboké modři moře předcházela kniha Hortenziová zahrada (recenze), tyto tři knihy spojuje místo, kde se odehrává jejich děj, a to Bretaň.
 
Mladičká vysokoškolská studentka Susanne pochází z Berlína, ale studuje v Paříži, je čerstvě zamilovaná a pro Paula by udělal snad vše. Bohužel dojde k tragické události, při níž dívka ztratí paměť a jediné vodítko, které jí z minulosti zůstane, je dopis v kapse adresovaný Anne-Marii, který ji zve do Bretaně, a tak se tam Susanne vypraví s nadějí, že tam zjistí, kdo je. Bretaň, a především tamní obyvatelé malé osady na „konci světa“ ji okouzlí, ale co se stane, když se Susanne začne navracet paměť? A co když nebude jediná, kdo odhalí její pravou totožnost? A co se vlastně stalo s Paulem? Maják na útesech vydá mnohá tajemství a vy si při jeho čtení můžete vychutnat nejednu kávu.
 
„Ještě chvíli stála a naslouchala bouři, v níž už zazníval blížící se dutě hučící příliv, a oranžová záře majáku jí připadala jako uklidňující síla, světlo uprostřed zuřících živlů. Tady jsem. Napevno srostlý se skálou. Svítím do noci a ukazuji ti cestu. Na mě se můžeš spolehnout. Neublíží mi ani příliv, ani bouře.“




sobota 12. září 2020

Nevíš, ale pochopíš (recenze knihy Ghostwriter – Alessandra Torre)

„Tři měsíce. Nejkratší termín odevzdání, jakému jsem kdy čelila. Přesto se obejde bez zběsilých telefonátů agentce, nebudou žádná vyjednávání o čase navíc.
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
 Je to vůbec možné?“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Ještě nikdy jsem nečetla tajemnější anotaci, která ve čtenáři vzbudí tolik otázek, a rozběhne jeho fantazii natolik, že přemýšlí hned nad několika scénáři. Z anotace pochopíme, že kniha je o úspěšné spisovatelce, která všem lhala a nese si své tajemství, které chce nyní sdělit světu. Ale proč to bude její poslední příběh? Chystá se ji někdo zabít? Nebo půjde do vězení? Nebo plánuje odejít ze světa ona sama? Tohle mi prolétlo hlavou. A upřímně, ačkoliv jsem během čtení svoji představivost usměrňovala a upravovala poté, co autorka vždy něco naznačila, na konci jsem byla překvapená, zaskočená a zdrcená silným příběhem, který mi vehnal do očí slzy.
 
Již při čtení knihy jsem přemýšlela, jak vlastně uchopím recenzi, abych neprozradila příliš, ale abych mohla vyjádřit všechny pocity, které ve mně kniha vzbudila, a zároveň vás přesvědčit, že tahle kniha opravdu stojí za přečtení. Rozhodla jsem se, že z děje vám tentokrát neprozradím nic, ať jste stejně překvapení jako jsem byla já.
 
„Potřebuji někoho schopného, kdo ví, jak píšu, a je talentovaný. Někoho, kdo nepotřebuje vyprávět vlastní příběh, ale může adoptovat ten můj. Někoho, kdo si k příběhu nevytvoří citový vztah, protože možná nepociťuje vůbec nic.“




neděle 23. srpna 2020

Najdi Elizu (recenze knihy Elizino tajemství – Dominik W. Rettinger)

 „Vyrazit v té době do Polska bylo samozřejmě riskantní, ale považovala jsem se za francouzskou občanku, a navíc jsem se hodně změnila. Podobnost s hledanou Polkou by tak byla čistě náhodná. Nejhorší chyby ovšem děláme, kdy si myslíme, že jsme v bezpečí a šťastní.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Před měsícem jsem v jedné z recenzí psala, že knihy s tematikou koncentračních táborů primárně nevyhledávám, a už jsem zase porušila svoje „pravidlo“ a to proto, že mě opět zaujala anotace, která slibuje zas jiný pohled na zvěrstva, která nacisté páchali. Tentokrát se přeneseme do Osvětimi, kde můžeme nahlédnout na život vězenkyň v táboře z pohledu poloviční Židovky poslané do koncentračního tábora za podvody, nikoliv z důvodu židovství. Kniha je zajímavá a odlišná od knih s podobnou tematikou především tím, že nás seznámí se životem v táborovém nevěstinci.
 
Příběh začíná v současnosti, Anna, matka bývalého nacisty, kterého po letech čeká proces za spáchané zločiny na Židech, se vydala do Izraele, aby našla Elizu, která může jejího syna zachránit. Anna se setká s její dcerou, která jí předá matčin deník, který začíná v roce 1939, kdy Eliza společně se svým přítelem podvádí bohaté muže, které vydírají a za jejich peníze pak žijí bohémský život. Jednou se jim však jejich počínání vymstí a Eliza s Karlem jsou rozděleni. Eliza začne nový život, ale ani ten nemá šťastný konec a řízením osudu se nakonec mladá žena ocitá v koncentračním táboře jako politická vězeňkyně. A nyní začíná peklo na zemi, Eliza se snaží přežít, tak jako již mnohokrát ve svém životě, seznamuje se s mladou krásnou Magdalenou a vytuší, že pokud si ji vezme pod ochranu, bude i ona v bezpečí. Nakonec se obě ženy dostanou do táborového nevěstince, kde panují lepší podmínky k přežití a možná i šance dostat se na svobodu. Jenže to by Elizu nesměla dohnat její minulost. Co všechno musely vězeňkyně v koncentračním táboře vytrpět? Jaká tam panovala pravidla? Dostane se Eliza na svobodu? Kniha o otřesném životě nebo spíš přežívání v táboře v Osvětimi, ale také o lásce a lidské pomoci.
 
„Nevěděla jsem, že zima může způsobovat takovou bolest, tak mučit. Proniká do nitra těla a do mozku jako hlad, ochromuje vůli. To už není moje tělo, to už nejsem já. Celá strnulá se třesu a cítím divnou fascinaci, apel je přehlídkou absurdity, tady a teď končí lidství.“




čtvrtek 13. srpna 2020

Když zasáhne minulost (recenze knihy Muž s podivnou minulostí – Ken Follett)

 „Neumím si představit, jak si vy, hoši, podáváte ruce s carem.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Možná to bude vypadat podivně, ale je to tak, Muž s podivnou minulostí je mojí první přečtenou knihou od Kena Folletta, ačkoliv doma vlastním obě jeho skvělé ságy Pilíře země i Století a několik samostatných historických románů. Říkám si, že nějak se začít musí, a jsem ráda, že jsem zvolila zrovna tuto knihu, která dle hodnocení čtenářů Databáze knih není zrovna jeho silným dílem, ale mě se přesto velmi líbila.
 
Píše se rok 1914 a válka je na spadnutí, tuší to vládní špičky anglické společnosti, usuzují tak z chování Německa, které by rádo napadlo Francii. Je třeba něco dělat, je třeba vyrovnat síly na starém kontinentu, kdyby přece jen k válce došlo, a tak Winston Churchill navštíví lorda Waldena, který má díky své manželce Lýdii vazby v Rusku, a to synovce Alexe, který je blízký carovi. Mladý Alex přijíždí do Londýna a diplomatické vyjednávání může začít. O Alexově cestě ví zkušený ruský anarchista Felix, který je odhodlán jednání překazit a smrtí Alexe nejen zmrazit vazby Anglie a Ruska, ale také v Rusku vyvolat revoluci. Jenže to by do vysoké hry mužů nesměla zasáhnout žena a láska k ní. Dosáhne Felix svého cíle? Podaří se Alexe uchránit? Co se stane, když se po devatenácti letech setkají dva lidé, kteří se vášnivě milovali? Může jeden anarchista změnit běh dějin? V tomto historickém románu si každý přijde na své.
 
„Už devatenáct let toho muže neviděla, ale vždy stačila pouhá zmínka o Petěrburgu, aby si na něj vzpomněla, a naskočila jí husí kůže pod lesklým hedvábím odpoledních šatů.“


pondělí 20. července 2020

Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)

 „A víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Michal Viewegh, jeden z nejprodávanějších českých autorů, jeho knih se prodalo přes milion výtisků, se po zdravotní příhodě dlouho dostával zpět na pomyslného literárního oře. Po přečtení knihy Převážně zdvořilý Leopold si troufám tvrdit, že už se dostal do sedla a teď bude záležet, zda se v něm udrží. Ano, v jeho novince poznávám našeho „starého“ známého spisovatele, kterého jsme znali z Biomanželky. Nová kniha sice zdaleka nešlape na paty jeho nejznámějším knihám, které byly zfilmovány, ale příběh má hlavu a patu a je čtivý.
 
Proč má Leopold nařízená psychiatrická sezení? Co se stane, když Leopold poprvé v životě zavítá jako doprovod své manželky, své milenky, jejich kamarádky a své tchýně na Sázavafest? Je Leopold opravdu tak zdvořilý? Jak dopadne jeho vystoupení před studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě, které se koná druhý den? Už od prvních stránek tušíte, že se na festivalu seběhlo něco, co nemělo, a tahle zvědavost vás nutí číst dál a dál.
 
„Úsměv a povzdech. Dvojsložkové manželské lepidlo. Vděk a výčitky. Radost a smutek, říká si Leopold. Úsměv své ženě krátce oplatí, ale raději mlčí. Pátrat po příčinách manželčina povzdechu by byla školácká chyba, to je mu naštěstí jasné. Takové hrubky pětapadesátiletí, ženatí muži nedělají.“


úterý 14. července 2020

Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)

„Nečekala totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má zpoždění.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
 
Eva je mladá žena, která bydlí s rodiči, jež vlastní restauraci, v níž její otec vaří a matka obsluhuje hosty, ale blíží se její zásnuby. Nikdo netuší, jak se jejich život náhle změní poté, co Eva přijme nabídku tlumočení při procesu s válečnými zločinci. Její snoubenec, ale i rodiče jsou proti, ale ona má svoji hlavu a jako by tušila, že to těm lidem dluží. Co když ale otevře staré rány a na povrch vyplují tajemství, která měla zůstat skryta? Nejen její rodiče cosi tají, ale i její sestra, i snoubenec mají své kostlivce ve skříni. Vydrží Evin vztah všechny překážky? Dokáže odpustit svým rodičům? Do ruky se vám dostává kniha se silným příběhem.
 
„Mladý soudce usedl. Utnutí jeho hlasu přišlo tak nečekaně, že zavládlo absolutní ticho. Nikdo si ani neodkašlal. Všichni tam seděli, jako kdyby tady a teď mohl veškerý život skončit. Eva cítila, jak jí uprostřed zad vytryskla kapka potu a stéká až k zadku. Měla za to, že už nikdy nebude moci mluvit a dýchat. Ale trvalo to jen krátce. Pak se ze všech stran ozvalo šuškání.“




čtvrtek 2. července 2020

Nevěra se nevyplácí (recenze knihy Jeden z nás – Shari Lapena)

„Chlapec sedí na posteli, ani nemukne, protože netuší, jak by to vysvětlil. Dělá to kvůli zábavě, vzrušení. Baví ho chodit do cizích domů a nabourávat se lidem do počítačů. To se jí ale neodváží prozradit. Stejně by ale mohla být ráda, že aspoň nebere drogy.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Jakmile jsem zjistila, že spisovatelce Shari Lapena v nakladatelství Kalibr vychází další kniha, věděla jsem, že si ji nenechám utéct. O tom, že autorka thrillery umí, jsem se přesvědčila již po přečtení jejích prvních knih. Do povědomí českých čtenářů vstoupila strhujícím thrillerem Manželé odvedle (recenze), následovala kniha Někdo cizí v domě (recenze) a v loňském roce vyšel tak trochu detektivní thriller Nevítaný host (recenze). S každou další knihou je autorčin styl lepší a napínavější.
 
Ve zdánlivě poklidné čtvrti na předměstí New Yorku se ztratí žena, její manžel žije v domnění, že vyrazila na víkend s kamarádkou, ale poté, co se nevrátí domů, nahlásí její zmizení s atává se podezřelým číslo jedna. Mezitím si jeden teenager krátí dlouhé chvíle slíděním v domech sousedů. Co se stane, když na to jeho matka náhodou přijde? Co mladý muž u sousedů zjistil? Může se podařit toto tajemství utajit? Jaký kolotoč se rozeběhne po nalezení mrtvoly ženy? Kam až může dojít nevěra? Autorka si pro nás připravila opravdu skvělý a zvraty nabitý thriller. Při čtení pomalu nebudete stíhat přemítat stránky a s další a další kapitolou bude čím dál těžší knihu, i na malou chvíli, odložit.
 
„Je to hrozné, uvažuje, když vychází z domu. Někdo zavraždil ženu od nich z ulice. Nemůže na to přestat myslet.“




úterý 2. června 2020

Zdánlivě bezpečné povolání (recenze knihy Smrtící hry – Steve Robinson)

„Nyní dělal společnost Federálnímu úřadu pro vyšetřování. Ještě stále nevěděl proč a nedostatek informací ho začínal příšerně frustrovat. Věděl jen to, že někdo zemřel, a smrt toho člověka nějak souvisela s ním. Stačilo to na to, aby nasedl do letadla, zatím si ale nebyl tak úplně jistý, jestli je tu, aby pomohl, nebo jako podezřelý.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Máte rádi knihy Dana Browna nebo Steva Berryho? Pak by se vám mohla zalíbit i série s genealogem Jeffersonem Taytem. Smrtící hry jsou již šestým dílem série. Jednotlivé knihy jsou provázané hlavní postavou, kdy sledujeme Taytovo pátrání po jeho biologických rodičích, jako zlomovou knihu bych viděla pátý díl Spříznění, a tak bych vám doporučila před Smrtícími hrami si přečíst právě Spříznění anebo úplně nejlépe začít od prvního dílu Stopy v krvi, následuje Hluboký hrob, Poslední anglická královna (recenze), Ztracená vládkyně (recenze), Spříznění (recenze) a zatím poslední díl Smrtící hry. Kromě provázanosti jednotlivých knih hlavní postavou na sebe thrillery nenavazují a vždy se jedná o samostatné příběhy.
 
Tentokrát si autor pro Jeffersona připravil opravdu strhující jízdu. Jefferson je povolán z Anglie přímo FBI, aby jim pomohl rozluštit záhadnou smrt dvojčat, na místě jejich úmrtí totiž nalezli část rodokmenu a vzkaz pro Jeffersona, který netuší, že tímto je vtažen do smrtící hry, která se netýká jen jeho, ale i jeho bývalých klientů a jejich rodin, nikdo si nemůže být jist, že nebude dalším na řadě. Vrah zná takové genealogické detaily, které by měl znát jen Jefferson, a pohrává si s ním jako s myší. Koho Jefferson naštval natolik, že se uchýlil k takové pomstě? Má Jefferson šanci smrtící hru zastavit? Co se stane, když vrah udeří na nejcitlivějším místě? A co když za smrtící hrou nestojí jeden člověk? Ujistěte se, že máte dostatečnou zásobu kafe a čokolády, při čtení této knihy je budete potřebovat.
 
„Tayte se při té představě zachvěl. Od chvíle, co mu Reese zavolal, mu bylo jasné, že se z nějakého důvodu jedná o osobní věc, Mavroová teď ale bez obalu vystihla situaci – ulicemi Washingtonu, DC se plíží chladnokrevný vrah a z nějakého důvodu se mu chce pomstít. Jenže za co? Co provedl a komu?“




sobota 23. května 2020

Cesta za snem (recenze knihy Sen o Zeleném domě – Liz Rosenbergová)

„Počátek Maudina života provázela radost, ale ta se brzy proměnila v zármutek. Obojí, radost i smutek, ji trvale poznamenaly.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Patříte také k těm čtenářkám, které v dětství či v pozdějším věku narazily na knihu Anna ze Zeleného domu od spisovatelky L. M. Montgomeryové a hned si ji zamilovaly? Pokud ano, neměla by vaší pozornosti uniknout novinka Sen o Zeleném domě, kterou sice nenapsala Lucy Maud Montgomeryová, ale je to kniha, věnovaná jejímu životu. Nečekejte suchá životopisná data, ale ucelený příběh jednoho života, který byl velmi odlišný od života hlavní hrdinky, jíž autorka vdechla život.
 
Autorka Liz Rosenbergová nás provede životem jedné z nejznámějších kanadských spisovatelek začátku 20. století. Maud neměla lehké dětství, jako velmi malá přišla o matku a poté ji vychovávali prarodiče z matčiny strany. Dívka měla velkou fantasii a brzy začala psát první příběhy. Psaní se věnovala celý svůj život, napsala velké množství povídek a několik románů, z nichž nejznámější je Anna ze Zeleného domu. Jak to tak bývá, autoři pro inspiraci nechodí většinou daleko, a tak i Maud se v případě Anny inspirovala svým dětstvím, osobami ze svého okolí, příběhy, které v dětství zaslechla, a děj zasadila do Městečka Avonlea, které se velmi podobalo místu, kde ona sama vyrůstala. Jaká cesta vedla k vydání první knihy? Jaký byl autorčin osobní život, její dětství, dospívání a dospělost? Pohodlně se usaďte a sledujte Maud, jak se vydává za svým snem.
 
„Maud se znovu ocitla sama, a vrátila se tak ke dvojici starých dobrých známých: ke světu přírody a knih. A držela se pevně svého snu, „jediného přání a ambice“ svého dětství: psát a zaujmout místo mezi světovými „básníky, umělci a vypravěči…, kteří nikdy nezapomněli cestu do pohádkové země“.“


úterý 19. května 2020

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.




pátek 15. května 2020

Zemřít jako rytíř (recenze knihy Boj slepého krále – Jaromír Jindra)

„Už dávno se do Čech žádný nepřítel neodvážil, vlastně po celou dobu, co je králem Jan Lucemburský. Je to zvláštní a pro mnohé i nepochopitelné, že země, jejíž panovník se toulá po nejrůznějších bojištích Evropy nebo usedá u bohatě prostřených stolů vladařů velkých i malých, prožívá snad nejdelší období míru.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Boj slepého krále je čtvrtou knihou ze série Sny umírají s králi. Jedná se o historickou sérii věnovanou období nástupu Lucemburků na český trůn a jejich vlády. Autorem je českobudějovický rodák Jaromír Jindra, který se psaní beletrie začal naplno věnovat v posledních několika letech. Již jako chlapec psal povídky a po studiu pracoval jako redaktor krajského deníku a zároveň publikoval odbornou literaturu z oblasti filumenie, která je jeho velkým koníčkem, a této činnosti se věnuje dosud. Jaromír Jindra nepíše jen pro dospělé, ale napsal i knihu pro děti, a to Příhody Myšáka Myšulína z Myšova (recenze).
 
Jan Lucemburský stále více a více ztrácí zrak, zdá se, že mu lékaři nedovedou pomoci, jeho naděje se upíná k francouzským lékařům. Při cestě do Francie se s doprovodem zastaví na hradě Vildštejn, který za dobré služby věnoval Matouši Rozoumkovi, kterého známe již z předchozích knih. Ve Francii se Jan setkává se svým synem Karlem, je zajímavé sledovat jejich vztah, kdy Jan se cítí synem ohrožen a zároveň by mu chtěl zajistit postavení, které upevní jeho moc do budoucna. V knize se odvíjejí dvě dějové linie, jedna je věnována právě Janu Lucemburskému a ve druhé sledujeme osudy Matouše Rozoumka a životy „obyčejných“ lidí na hradě Vildštejn. Tyto dvě linky se v příběhu několikrát protnou, a tak se spolu s Janem Lucemburským a jeho synem Karlem vydáváme do bitvy u Crécy, kam ho následuje i Matouš Rozoumek. Pokud jste nechyběli v hodinách dějepisu, tak jistě víte, jak bitva dopadla, a co znamenala nejen pro české země. A co Matouš Rozoumek? Vrátí se z bitvy?
 
„Ve stejné chvíli se mu prodrala na povrch mysli myšlenka jiná, pod kterou se jeho osobní tragédie stávala zcela nicotnou: Co bude s jeho Českým královstvím? Jakou váhu může mít země, které vládne slepý král? Vrhnou se na ni všichni sousedé a každý si z ní urve, co se dá…“




středa 29. dubna 2020

Propadnout lásce (recenze knihy Hříchy Hollywoodu – Alessandra Torre)

„Jižanské ženy jsou jedinečné; konec diskuse. Jsme ženy zrozené z konfliktu, naše minulost je plná bitev a chaosu, pudu sebezáchovy a ochranářství. Během válek jsme řídily plantáže a servírovaly čaj vojákům Unie a pak jsme sledovaly, jak nám pálí domovy, Ukrývaly jsme otroky před stíháním a protrpěly staletí, kdy jsme jen pozorovaly a učily se z chyb našich mužů. Přežít na Jihu není jednoduché. A ještě těžší je zvládnout to s úsměvem.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Poklidné jižanské městečko Quincy, kde se obyvatelé znají a kde je veřejným tajemstvím, že právě zde žijí boháči, kteří vydělali na akciích Coca-Coly hotové jmění, se dostane do zájmu Cola Mastena, herce a producenta, který se rozhodl natočit film o zbohatlících. Ale to ještě netuší, jak osud zamíchá jeho osobním životem, a tak do Quincy přilétá již o měsíc dřív, než bylo domluveno. Ještě před samotným natáčením byl do městečka vyslán lokátor Ben, který má pro filmaře vše zmapovat a připravit. Ben natrefí na Summer, pohodovou mladou ženu, která ještě ve skoro třiceti letech bydlí s matkou. Summer má před čtenáři své tajemství, které se týká jejího jediného vážného vztahu, který měla a který bohužel skončil fiaskem. Co vše se odehraje po nečekaném příletu Cola Mastena do Quincy? Může obyčejná jižanská dívka vzít osud do svých rukou? Co když jste jako stvoření pro film a nemáte o tom ani páru? Hříchy Hollywoodu jsou vtipným, svižným a návykovým čtením.
 
Kniha mě chytla od první stránky, svojí lehkostí, humorem, nadsázkou a sympatickou hrdinkou. Krátké kapitoly přidávají na dynamičnosti čtení. Ze začátku se střídají kapitoly věnované Summer, které autorka napsala z jejího pohledu v první osobě, s kapitolami sledujícími osud Cola, které jsou psány ve třetí osobě, tedy z pohledu nezávislého vypravěče. Poté se jejich cesty protnou a začne to pravé jiskření, narážky a pošťuchování mezi Colem a Summer.
 
„Hollywood. Kouzelná atmosféra. Studia. Clebrity, z nichž nejdůležitější byl Cole Masten. Cole Masten. Muž, na něhož ženy v noci myslí, když jejich manželé chrápou nebo – jako v mém případě – když matky spí. Pravděpodobně nejhezčí muž, jenž v posledních deseti letech zdobí Hollywood.“




pondělí 4. února 2019

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.


A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.