Zobrazují se příspěvky se štítkemJOTA. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJOTA. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 15. března 2022

Pět zázraků jako podmínka pro návrat (recenze knihy Kde se les dotýká hvězd – Glendy Vanderahová)

Kde se les dotýká hvězd, autorka Glendy Vanderahová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno, 2022, 360 stran

„Chtěla bych vědět, jak se jmenuješ.“
„Vždyť už jsem ti to řekla,“ namítla dívka.
„Prosím tě, řekni mi svoje opravdové jméno.“
Dívka si mlčky položila hlavu na polštář a stulila se do klubíčka.
„Ať už se stalo cokoliv, jsou lidi, co ti s tím dokážou pomoct.“
„Já už to nechci dál poslouchat. Štve mě, že mi nechceš věřit.“
„Tak se mnou musíš víc mluvit.“
Dívka si přitáhla pod nos kadeř vlasů. „Tvůj šampón krásně voní.“
„Nesnaž se změnit téma.“
„Nemám žádné téma.“
„Nemůžeš před tím pořád jen utíkat.“
„Taky neříkám, že to je napořád. Pět zázraků a zase zmizím.“


Když jsem poprvé uviděla obálku knihy Kde se les dotýká hvězd, byla jsem rozhodnutá, že si knihu přečtu. Nestává se mi, abych se pro knihu rozhodla kvůli obálce, vždy je pro mě nejdůležitější anotace. U tohoto románu jsem měla trochu obavy, protože po přečtení anotace jsem si nebyla jistá, zda příběh nevpluje tak trochu do žánru sci-fi, či fantasy. Ale i přesto mě krátké představení knihy velmi oslovilo tím, v jakém prostředí se děj odehrává a především tajemstvím, kterému jsem chtěla přijít na kloub. A těch tajemství, které autorka postupně odhalí je mnohem víc.
 
Joanna je mladá vědkyně, která má za sebou těžké životní období a také bolavou ztrátu nejbližší osoby ve svém životě, své matky. Aby nejen sobě, ale i svému okolí dokázala, že svůj boj vyhrála, navrací se ke své práci a v poklidné venkovské oblasti sleduje hnízdění ptáků. Její klid však naruší nečekaný příchod malé dívky, která ji nevyvede z míry pouze svým zjevem, ale i tím, co o sobě tvrdí. A stejně jako Joanně, tak i vám se v hlavě začnou objevovat otázky. Kde se tady Ursa vzala, proč ji nikdo neshání? Je to jen dívka s bujnou fantazií, nebo by na jejích slovech mohlo být něco pravdy? Co vše může dát jedno malé dítě do pohybu? Jak ovlivní své okolí? Bude to těmi jejími kvarky? Nebo se za vším skrývá racionální vysvětlení? Tento zdánlivě poklidný příběh, kdy máte pocit, že se nic převratného neděje, avšak jste stále v jistém napětí, je velmi nevšedním a zároveň krásným a dojemným počinem začínající autorky.
 
„Lidi mívají pocit, že na takový věci musí něco říct, ale mně ještě nikdy nikdo neřekl nic, po čem bych se cítila líp.“
„Já vím. Přišel jsem na to, že naše řeč není tak pokročilá, jak si myslíme. Pořád jsme v podstatě opice, co se snaží vyjádřit svoje myšlenky skřeky, ale většina toho, co se snaží druhému sdělit, zůstává jen v jejich mozku, nevyslovená.“
 
Ačkoliv jsem ke knize přistupovala spíše zdrženlivě, protože jsem absolutně netušila, co mám očekávat a jak se příběh vyvine, tak jsem během pár úvodních stran zahodila své obavy a nechala se unášet autorčiným stylem psaní poháněna touhou dozvědět se, kdo je ta tajemná malá dívka Ursa. V příběhu se postupně objevují další postavy a autorka nám pomalu odhaluje i jejich tajemství, trápení a bolesti. A zároveň se mezi nimi rodí něco nového, vytvářejí se nová a silná pouta. Toto je především kniha o mezilidských vztazích, o různých nedorozuměních, která s sebou jejich složitost přináší, ale především o lásce, která často přichází v okamžiku, kdy ji nejméně čekáme. Bylo úžasné přihlížet tomu, jaký sled událostí vyvolá, když vám do života nečekaně vstoupí jedna malá bytost.
 
Kniha je velmi čtivá, a ačkoliv máte dojem, že se nic zásadního neděje, tak se pomalu schyluje k nečekanému a velmi dramatickému závěru, který přinese dlouho očekávané odpovědi.
 
„To by se líbilo mýmu tátovi.“
„Co?“
„Že máš vzpomínky na rodiče spojený s knížkou.“
To měla, a nejen s touhle. Nechala si většinu knih, které zůstaly po jejích rodičích, a četla si v nich každý večer před spaním, nebo když v noci nemohla usnout. Když četla, když se dotýkala těch samých stránek, kterých s kdysi dotýkaly ruce jejích rodičů, cítila, že jsou její otec a matka pořád s ní.“
 
Velmi se mi líbil vývoj postav, které nezůstávají statické, a dokonce překračují své stíny. Autorka stvořila příběh, který v nás vyvolává emoce, dojímá nás svojí silou a také nám ukazuje, že i zlé věci mohou nepřímo vyvolat mnoho dobrého. Rčení – Všechno zlé, je k něčemu dobré. – v této knize rozhodně platí.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají chuť si přečíst originální, nevšední příběh, který je velmi výjimečný, a přesto by se klidně mohl odehrát.
 
„Říkala, že si musím uvědomit, že za hranicema mýho smutnýho kousku světa je úžasnej a obrovskej vesmír.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA, že jsem díky této knize přišla na jiné myšlenky. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.


středa 16. února 2022

Tváří v tvář osudu (recenze knihy Tajemství – Tereza Dobiášová)

Tajemství, autorka Tereza Dobiášová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 360 stran

„Jazyky, které ji obklopovaly a kterým nerozuměla, melodický pořádek mší jí připomínal šumění lesa. V zahradách a sadech nastavovala tváře větru z lesů, slunci a dešti z nebes a očima hledala ptáky, kteří k ní přilétali jako poslové světů, které pro ni, pro královskou dceru, byly zapovězeny. Nevěděla ještě, co to znamená, být královská dcera, ale aniž by to uměla vysvětlit, hluboce fyzicky věděla, že to znamená být jiná, oddělená od světa kolem. Od světa vřelosti, divokosti.“
 



Když jsem narazila na tuto obálkou ne moc výraznou, ale přesto zvláštní knihu, vzbudila ve mně zájem a zvědavost. Nese podtitul Neskutečný příběh Anežky České a ono to tak je, ačkoliv příběh vychází z historických faktů, které se dochovaly převážně v legendách, řekla bych, že spíše než historickým románem, je kniha díky autorčinu vzletnému a metaforickému stylu pohádkou pro dospělé, v níž autorka popustila uzdy své fantazii.
 
Anežka Česká se jako nejmladší dítě Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, jež se jako jediná narodila poté, co jejich sňatek byl uznán právoplatným, stala nástrojem sňatkové politiky a velkých ambicí svého otce. Již jako tříletá byla poprvé vyslána na výchovu mimo domov a také poprvé zasnoubena, ale ten, koho si měla vzít, zemřel ještě jako dítě a následovaly další zásnuby i další odloučení od domova, avšak ani tyto další plány nedopadly, a Anežka se ve čtrnácti letech vrátila zpět do Prahy. Kdo ví, jaké šrámy na duši jí toto vše způsobilo? A znovu se na scéně objevili nápadníci. Avšak Anežčina touha po svobodě, ale nepřípustnost té doby zůstat jako královská dcera svobodná, dovedla Anežku do bran kláštera. Nebo byla příčina o něco poetičtější a tajemnější? Jeden z pohledů na vás čeká v této knize. Jaké tajemství si mohla střežit mladá dívka? Usedněte s hrnkem něčeho teplého a nechte se unášet podmanivým příběhem.
 
„Tak vzniká láska králů. Láska, která dává celému světu uvěřit, že vše je v pořádku: že muž miluje svou ženu a ona ho ctí, vyživuje a učí jeho sílu pokoře a službě.
To je tvůj úkol, Anežko.
Když svým životem dokážeš toto, tak bude celý tvůj život naplněn jednou velkou službou Bohu.
Pak na konci života budeš moci pohlédnout zpátky a uvidíš za sebou zahradu, která nese sladké ovoce a která těší krásou, v níž bude žít tvé království v míru a řádu.
Proto musíš být dnes krásná, Anežko.
To je cesta královny.“
 
Řekla bych, že autorka dala velkou volnost své fantazii a do knihy vložila spoustu emocí a pocitů. Její styl je velmi neobvyklý a vzletný. Domnívám se, že běžný čtenář historických románů jím bude překvapen. A i když některá vyjádření autorky mi přišla krkolomná, či méně jasná, kniha se čte dobře a je pro čtenáře takovým pohlazením po duši. A to i přesto, že v Anežčině příběhu převládá melancholie a člověk má pocit, že radosti si v životě moc neprožila.
 
Autorka příběh okořenila mystickými prvky, které opět nahrávají pohádkovosti celého díla. Při čtení mě napadaly různé otázky, například: Opravdu mohla být královská dcera vychovávaná v klášterech tolik spjatá s přírodou? Mohla mít tolik volnosti? A některé myšlenky, které Anežku napadaly jako dítě, byly spíše myšlenkami dospělé ženy. Ale pokud na knihu nebudete pohlížet jako na historický román, ale necháte se unášet autorčinou fantazií, pak si čtení užijete jako neskutečný příběh, který se třeba i odehrál, vždyť už je to tak dávno, a svědectví té doby možná zůstalo ukryto mezi řádky legend.
 
„Co když mám v sobě cosi, kvůli čemu mě každý muž buď zavrhne, anebo vyžene?“ Anežka pokračovala v otázkách: „Co když to každý z těch mužů, z těch chlapců, co si mě měli vzít, co když to cítí, a to proto mě každý z nich v tu chvíli, kdy to pochopí, zavrhne? Co když o mém osudu nerozhodují změny politických plánů, ale něco hlubšího, něco, co je ve mně, hluboko, něco, co je příšerné, něco, co je děsivé…“

 
Určité kouzlo a podmanivost dodávají příběhu také ilustrace Petra Nikla. Jedná se o citlivé kresby v šedých tónech, které skvěle dokreslují pocity, jež v nás kniha vyvolává.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst příběh dívky viděný očima ženy, kterou od ní dělí několik století, ale napsaný takovým způsobem, jenž ve vás vzbudí emoce, které mohla nejen Anežka, ale i její blízcí prožívat. Rozhodně nečekejte klasický historický román, ale pokud toužíte po pohádkovém příběhu pro dospělé, tak bude tato kniha tou správnou volbou.
 
„Byla vzácným dědictvím jeho země, její duch pronikal časem až ke kořenům královské moudrosti a důstojnosti jeho rodu. Po jejím boku musí stát jen ten nejlepší, jen ten, který to uvidí, i když ona pro to nebude mít jméno, který ji docení a dovolí jí stát se skutečným klenotem Evropy. To jí náleželo.“
 
Děkuji Nakladatelství Jota, že jsem si mohla přečíst tento příběh vycházející z historie a okořeněný autorčinou fantazií. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.


středa 29. prosince 2021

Když zhasne celý New York (recenze knihy Blackout – Ashley Woodfolková, Angie Thomasová, Nic Stoneová, Nicola Yoonová, Tiffany D. Jacksonová, Dhonielle Claytonová))

Blackout, Dhonielle Claytonová a kol., vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 240 stran

„Uvědomuješ si, že se nacházíme uprostřed týhle mega… události? Budeme o tom moct říct našim dětem!“
„Proč se chováš, jako by tohle byla druhá světová válka?“ zasměju se. „Je to jen výpadek proudu.“
„Jo, ale během výpadku proudu se dějou pěkně šílený věci,“ řekne Kareem a zase si kontroluje mobil. Já myslela, že je na šrot. „Ty si přece pamatuješ, co se stalo během výpadku v sedmdesátkách, ne?“

 
Když člověk zaslechne slovo blackout, možná mu naskočí husí kůže, možná ho polije horko, záleží, jak reaguje na nepříjemné a stresující situace. A ačkoliv kniha nese v názvu slovo, které lidi spíše děsí, děsivá není. Jedná se o žánr young adult, který sice obvykle nevyhledávám, ale během roku přijde pár období, kdy si ráda přečtu knihu, u níž mohu vypnout a nechat se unášet příběhem. Takovým obdobím je i předvánoční čas, kdy si ráda přečtu romantický příběh, který člověka zahřeje u srdce, a ten najdete i v této knize, vlastně hned několik příběhů o lásce.
 
Je to zvláštní, že po přečtení anotace se mi vybavila kniha Sněží, sněží, protože Blackout se odehrává v jednom horkém letním dni v New Yorku, kdy v celém městě dojde k výpadku proudu, ale věřte, že kniha ve mně i tak vyvolala krásnou předvánoční atmosféru, protože v ní jde především o lásku. Je jedno, zda máte bílou, nebo hnědou barvu kůže, je jedno, zda jste žena, či muž, nebo zda se vám líbí ženy, nebo muži, či obojí, nebo zda jste mladí, nebo staří, protože všichni toužíme po tom milovat a být milováni. A právě v této knize se prolínají příběhy šesti dvojic, které se nacházejí v různých fázích vztahu – někteří se rozešli, někteří jsou přátelé, někteří se znají, ale nejsou pár, a někteří se teprve setkají. Pokud tuto knihu budete číst v době, kdy budete toužit po troše romantiky, tato kniha vám ji dá. Usaďte se do křesla s hrnkem horké čokolády a pojďte sledovat, co s lidmi udělá, když zhasne celý New York.
 
„Kareem se zadívá na oblohu a zašklebí se. „Jo, holka, to je přesně tvůj problém. Neumíš žít okamžikem.“
„Cože? To teda umím!“
„Už od první třídy ses vždycky bála, co bude dál,“ pokračuje a pořád se dívá nahoru. „Přemejšlela jsi, co budeme mít k obědu, ještě než jsi dojedla snídani. Celej druhej stupeň byl o střední a celá střední byla zase jen o vejšce. Nejseš schopná si užít to, co je přímo před tebou.“
 
Na knize spolupracovala šestice autorek young adult literatury a za to, že kniha vznikla vděčíme takovému pomyslnému blackoutu celé naší společnosti v loňském roce a také neteři jedné z autorek, to byly takové dva zásadní impulsy pro hlavu celého projektu Dhonielle Claytonovou, jednu z autorek. Myslím, že výsledek stojí zato, a ačkoliv na knize pracovalo více spisovatelek, nakonec vznikl povedený celek. Čeká na vás deset kapitol, kdy pět autorek napsalo každá po jedné kapitole, kterou věnovaly vždy jiné milostné dvojici, a pak na vás čeká příběh šesté dvojice, který se se zbývajícími příběhy střídá a je rozdělen do pěti kapitol. A ač se zdá, že hlavní hrdinové mají na ten den různé plány, nakonec jejich kroky vedou stejným směrem.
 
Kniha se mi četla skvěle a řekla bych, že styly psaní jednotlivých autorek nejsou natolik rozdílné, aby na sebe při čtení upozorňovaly, a čtenáře to rušilo. Velmi se mi líbil, dalo by se říct, že hlavní příběh celé knihy, a to kapitoly věnované Tammi a Kareemovi. Díky tomu, že jejich vztah dostal v knize největší prostor, se dozvíme hodně o jejich minulosti, o tom, co si každý z nich myslí, a jak častokrát dojde k velkému nedorozumění, a dva lidé si chování toho druhého špatně vyloží. A vás pak napadne, ještěže člověk občas dostane druhou šanci. Další příběh, který mě tak trochu dojal a při kterém jsem si nervozitou div nekousala nehty (ačkoliv to nikdy nedělám), byla kapitola věnovaná Laně a Tristánovi. U srdce mě také zahřálo osudové setkání Grace a Seymoura, náhody se zkrátka dějí. V knize také najdete dvě kapitoly věnované láskám mezi stejnými pohlavími a ani v nich není o nic méně romantiky a napětí než v těch ostatních. Zkrátka každý s přijde na své.
 
„Některé příběhy je lepší vyprávět ve tmě. A nemluvím jen o těch strašidelnejch, kde někdo někoho honí po lese. Nebo všechny ty detektivky, kde bývá skupina podezřelejch zavřená v jednom domě. Ale i milostný příběhy mohou zazářit, když zhasnou světla.“
 
Přestože je kniha určena především dospívajícím, s chutí si ji může přečíst kdokoliv, kdo nezapomněl, jaké to je toužit po lásce. Tato kniha pravděpodobně vyvolá vzpomínky i na vaše lásky.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy a těm, co nemají předsudky, a to jak rasové, tak vůči lásce ke stejnému pohlaví. V této knize může každý najít kousek sebe, protože jak jsem řekla již v úvodu, je jedno, jak vypadáte, či kdo vás přitahuje, všichni toužíme po blízkém člověku.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Vždycky jsem tě miloval, ale nevěděl jsem, jestli v sobě najdeš místo mě taky milovat,“ zašeptá.“
Zastavíme se a nadechneme se.
Nemůžu se neusmát. „Budeš si tohle pamatovat?“
„Navěky.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA za možnost naladit se v předvánočním čase na romantickou vlnu. Od knihy jsem dostala to, co jsem očekávala, a pokud vás Blackout zaujal, můžete si jej pořídit zde.




pondělí 2. září 2019

Ráj už skončil (recenze knihy Třetí poločas – Ray Kluun)

Třetí poločas, autor Ray Kluun, vydalo nakladatelství JOTA, Praha 2019, 318 stran


„Ještě pořád to nejsem schopen pochopit. Je nám třicet šest, máme takovou hezkou dcerušku, každý máme vlastní podnik, žijeme si v Amsterodamu jako bohové, jsme obklopeni přáteli, děláme si, na co si vzpomeneme, a teď, a Koninginnedag, nemluvíme už téměř celé dopoledne o ničem jiném než o rakovině.“

Kniha Třetí poločas je inspirována přímo autorovým životem a takové knihy obvykle nebývají lehkým čtením. Třetí poločas vámi otřese, to vám říkám hned v úvodu. Je to kniha, která vás zasáhne autorovou upřímností, jeho strohostí, jde až do morku kostí, protože to, co potkalo jeho ženu, převrátilo celý jejich dosavadní život naruby.

Stijn a Carmen jsou mladí manželé, mají roční dceru Lunu, jsou úspěšní v práci a žijí šťastný život, až do té doby, než je Carmen diagnostikována rakovina. Tehdy se jejich život promění v boj o život, o čas, který s nimi ještě Carmen může strávit. Je to kruté, nelítostné a velmi smutné. Ale Carmen je velká bojovnice a ani v nejtěžších chvílích svého života neztrácí humor a má velkou sílu nevzdát se. Stijn se jí snaží být oporou, ale je to muž, který má své mouchy. Stijn svoji ženu miluje, ale přesto jí nedokáže být věrný, tvrdí o sobě, že trpí monofóbií, ale dává si pozor, aby jeho zálety zůstaly před jeho ženou skryty. V knize sledujeme, jak se snaží se zákeřnou manželčinou nemocí vyrovnat po svém, je to tvrdý boj a nepřestává své ženě být oporou.

„A zlobím se sám na sebe, že jsem takhle naštvaný. Že nejsem schopen smířit e s tím, akceptovat už jednou to, že Carmen má rakovinu a že jsem prostě jednou její manžel v dobrém i ve zlém. Samozřejmě, že jsem dnes šel s Carmen, a je pravda, že jsem byl pyšný sám na sebe, když jsem včera slyšel, jak Carmen říká do telefonu své mamince a Anne, že je tak ráda, že s ní na tu chemoterapii půjdu. A samozřejmě, že jí říkám, že tu rakovinu spolu jednou pro vždy kopneme do zadku, že ta nás na kolena rozhodně nedostane, SAMOZŘEJMĚ že tohle všechno říkám! Co mám jiného dělat?“

Autor popisuje všechny své emoce, myšlenky, je ke čtenáři přímý, nic neskrývá a příběh je chvílemi až syrově upřímný. Krátké kapitoly přidávají knize na tempu. Autor použil formu vyprávění ze svého pohledu a tím se čtenáři dostal ještě více pod kůži. Jeho zpověď vás zkrátka dostane.

Je to kniha, která vás přiměje se zamyslet nad vaším životem, nad tím, jak často řešíme malichernosti a hledáme problémy, kde nejsou. Nad tím, jak dokáže vážná nemoc zničit život nejen nemocnému, ale i jeho blízkým. Jak je vše mnohem horší, když doma máte roční dítě a víte, že ho neuvidíte vyrůstat. Carmen se s tím vyrovnává po svém a rozhodne se Luně zanechat kufřík vzpomínek na sebe samotnou. Pasáže, kde cituje ze svého deníku určeného Luně mě vždy dojaly k slzám. Několikrát jsem si říkala, že nemám na to, abych knihu dočetla, ale vždy jsem to překonala a četla dál a poslední část knihy jsem probrečela. Ano, připravte si kapesníčky, protože tento příběh bez slz nemáte šanci ustát.

„Carmen vypráví, že jsme se v posledních dnech propadli z ráje až do nejhlubších pekel. Že všechno bylo v pořádku, že jsme byli všichni tři tak šťastní a spokojení, a najednou jako mávnutím kouzelného proutku – buch bác, všechno pryč.“

Jsem moc ráda, že jsem čtení nevzdala, že jsem knihu dočetla do konce. Obdivuji autora, že dokázal napsat knihu tak osobním způsobem a bez příkras a že kniha o tak těžkém tématu je tolik čtivá. Vůbec se nedivím, že se v Nizozemsku stala nejprodávanější knihou všech dob, jak hlásá její obálka. A když jsme u obálky, tak musím pochválit nakladatelství, obálka třetího vydání této knihy je opravdu úžasná, velmi mě upoutala a vystihuje knihu samotnou.

„Potom se podívá na mě. Vidím na ní, že je pokořená až do morku kostí. Pokořená rakovinou. Bože, jak je tohle strašný. Pro parádu se musí trpět. Pro přežití se zjevně musí zošklivět.“

Během čtení mě napadaly nejrůznější myšlenky, a hlavně otázka kolik žen a mužů si toto osobní peklo prožilo a kolik si ho ještě bude muset prožít, než bude objeven účinný způsob, jak s rakovinou skoncovat? A nemohla jsem si při čtení nevzpomenout na svoji babičku, kterou jsem bohužel nikdy nepoznala, jelikož jí tato zlá nemoc vzala život, když jí bylo čtyřicet jedna let. Život je někdy opravdu krutý.

Autor napsal pokračování této knihy, které u nás vyšlo pod názvem Time Out a jsem rozhodnutá si ho přečíst. A z přebalu knihy se dozvíme, že se v příštím roce chystá vydání jeho nejnovějšího románu DJ. Budu se těšit.

„Cítím vinu, kocovinu, jsem chudák, zuřím, mám strach, depresi, pocit méněcennosti, jsem přetažený, zlomený, nemorální, asociální, nepochopený, zbabělec, lhář a nešťastník.“

Knihu můžu jen doporučit a moje hodnocení je 100 %.
Ještě dlouho zůstane v mé mysli.

Děkuji nakladatelství JOTA, že se mi kniha dostala do ruky, rozhodně toho nelituji. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 16. března 2019

Máte také doma malého drobečka? (recenze knihy Drobeček – Nathalie Jomardová)


Anotace:

Na těhotenském testu se objevila druhá čárka a vy záříte štěstím. Těšíte se na tu krásnou dobu, kdy budete nosit pod srdcem plod vaší lásky. A ještě víc se těšíte, až se to malé narodí, budete ho milovat, zbožňovat, bude to to nejkrásnější, nejchytřejší a nejmilejší dítě pod sluncem a vy budete ta nejšťastnější žena.

Rozhodla jste se být dobrou matkou, a tak čtete všechny knihy a sledujete ty nejmódnější blogy, které radí, jak dělat vše „správně“. A pak přijde porod a každodenní realita. A vy zjišťujete, že vaše nejúžasnější miminko se ani zdaleka nechová tak, jak jste si vysnila, a všechny ty chytré rady vám jsou naprosto k ničemu. Pomalu necháváte stranou všechny teze studovaných psychologů, postupně opouštíte svá přesvědčení, která jste si vysnila v těhotenství, a padáte na tvrdou zem. Váš život se smršťuje a vy máte jen jednu touhu – přežít.


Nathalie Jomardová je nejen talentovaná ilustrátorka, ale také matka, která se umí na výchovu podívat s nadhledem a s notnou dávkou humoru. Její kniha by neměla chybět na žádné toaletě, na které se může unavená matka zamknout a získat tak pár minut sama pro sebe.

Varování č. 1: Nečtěte v přeplněné tramvaji, mohli byste poprskat spolucestující!

Varování č. 2: Nedoporučujeme těhotným, mohly by přijít o iluze!

Máte doma také malého drobečka? Pokud ano, je tato kniha vhodnou četbou právě pro Vás. Autorka, která je zároveň ilustrátorkou, připravila pro nás, maminky na mateřské, humornou oddechovou knihu, kterou zkrátka budete mít čas přečíst, a to z toho důvodu, že kniha je plná ilustrací a textu v ní najdete spíše pomálu. Jedná se spíše o takové postřehy ze života ženy, která se brzy stane matkou.

Kniha nese podtitul Deník nepřipravené matky. Jistě to znáte, zjistila jste, že jste těhotná a v tu chvíli se vám svět otočí o sto osmdesát stupňů a vy se toužíte stát tou nejlepší a nejdokonalejší maminou na světě. Spousta z nás při očekávání prvního potomka začne pokukovat po nejrůznější četbě, která nás má připravit na vytoužený okamžik, ale věřte, že tak úplně připravit se nelze. Co nás čeká, než náš drobeček přijde na svět? A co poté?

Pokud si chcete oddechnout, pokud mateřství intenzivně prožíváte anebo si chcete jen zavzpomínat na dobu, kdy jste nevěděla, kam dřív skočit, je tato kniha tou pravou právě pro vás. Možná ji budete číst s nohama nahoře a něčím dobrým po ruce anebo jako já po chvilkách mezi přebalováním, kojením, chováním drobečka, praním a hrou se starším potomkem. A ani tak vám její čtení nezabere mnoho vašeho drahocenného času.

„Jakmile počůraný těhutest ukáže pozitivní hodnoty, je domácí převrat na spadnutí. Chytrý rádce dobré mámy, vážená a nepostradatelná příručka, která nechybí na nočním stolku žádné těhotné ženy, se v mžiku stává nejlepší kamarádkou drobečko-gravdní ženy (stejně jako záchodová mísa, ale ta ze zcela jiných, daleko banálnějších důvodů). Pro kocoura Špekounka, potenciálního toxoplazmózového teroristu, nastává dlouhatánské období hlubokého citového strádání.“

Autorka mateřství zachytila s nadhledem a mnohdy i s velkou nadsázkou. V anotaci knihy se dočtete o varování, že knihu nedoporučují těhotným, že by mohly přijít o iluze a já nemohu než souhlasit. Budoucí maminky očekávající prvního potomka by se opravdu při čtení této knihy mohly vyděsit, ale pokud čekáte své druhé, třetí či třeba již páté dítě, tato kniha vás pobaví. Autorka si rozhodně nebere žádné servítky a její ilustrace občas jdou až do extrémů a možná z některých kreseb budete až znechucené, no ano, opravdu na mě některé tak působily, nebudu vám nic zatajovat.

¨

Knihu přelousknete za jedno krátké odpoledne a já si po jejím přečtení řekla, že na tom nejsem zas tak špatně a že by mohlo být hůř. Společně s knihou jsem si zavzpomínala především na své první těhotenství a objevování světa s malým miminkem a na to, jak byl člověk ze všeho vyplašený, ne, že bych nyní, s druhým miminkem nebyla, ale přece jen je to již trochu jiné.

Nathalie Jomardová je skvělá ilustrátorka, její ilustrace jsou výstižné, vtipné a někdy zahnané až do extrémů. Text, který je provází, je spíše doplňuje, a opravdu psaného slova v knize moc nenajdete. Rozhodně nečekejte odbornou publikaci, která vám udělí rady v nastávajícím rodičovství, ale vtipnou, výstižnou knihu, vytvořenou s nadhledem jedné mladé maminky.

„Jeho Jasnost Drobeček I., drahocenný středobod domácnosti s prvky banánové republiky, umí skvěle přimět své rodiče k poslušnosti. Dokonce příliš skvěle. Sice se nic nemá přehánět, ale to tady neplatí! Žádné prodlevy, žádná dovolená, poroba ve dne v noci, žádný příplatek za svátky, žádná prémie za špinavou plínku ani náhradní volno, neexistující zákoník práce, neustálý podstav a hlavně…žádná výplata! To je skandál!“

Jistě to dobře znáte, každý vám jako budoucí, ale i jako stávající matce, rád udílí rady a mnohdy dosti protichůdné, až vám z toho jde hlava kolem, a vy začnete pochybovat o tom, zda jste dobrá matka nebo zda jí budete. Tato kniha vám pomůže získat jistý nadhled a ujištění, že v tom nejste sama.

Knihu doporučuji všem maminkám, jak budoucím, tak i těm, co už doma svého drobečka mají. U knihy si oddechnete a přijdete na jiné myšlenky a především zjistíte, že se často trápíte úplně zbytečně.

Moje hodnocení je 90 %.

Za zpestření mých všedně nevšedních dnů děkuji Nakladatelství JOTA, pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 7. prosince 2018

Kouzlo samoty na pomezí Bílých Karpat a Slovácka (recenze knihy Z kopce do kopce – Kateřina Dubská)

Z kopce do kopce, autorka Kateřina Dubská, vydalo nakladatelství JOTA, Brno 2018, 218 stran

„Když se mne lidé ptají, proč jsme si vlastně pořídili kozy, tak mi chvíli trvá, než si vzpomenu na ten úplně první moment, kdy mne napadlo, že strávím část (možná i zbytek) svého života v soužití s těmito vskutku svéráznými tvory. Někde na počátku byla asi touha po ještě větší soběstačnosti. Kdy mi přestalo stačit, že máme nejen vlastní vejce, med, občas i zeleninu a ovoce, a chtěla jsem se v budování nezávislosti na zásobování dostat ještě dál.“

Přemýšlíte jakou knihu byste si ještě do konce roku měli přečíst anebo hledáte vhodný dárek pro svoji maminku nebo babičku? Mrkněte na tuto knihu, která přináší úsměvné příběhy ze života samotné spisovatelky, která se rozhodla opustit výhody města a odstěhovat se na venkov, na samotu na pomezí Slovácka a Bílých Karpat.

Myslím, že takovýchto knih je na českém trhu málo a je to škoda, protože tento upřímný lidský humor vykouzlí úsměv na tváři každého, kdo se nechá pohltit autorčiným líčením života na samotě, života spjatého s přírodou, která člověku často do cesty staví nemalé překážky. Ale jak sama autorka říká, za ty výhledy to stojí.

Od této spisovatelky jsem četla pouze tuto její novinku, ale doma mám i předchozí knihy a už se těším, až bude příhodný čas, a přečtu si i je. Kniha Z kopce do kopce mě upoutala svojí veselou obálkou a následně i anotací. Moc ráda jsem si našla čas na tuto milou, úsměvnou knihu. Měla jsem pocit, jako bych stála po autorčině boku, viděla ten nádherný výhled na okolní krajinu, slyšela bzučení včel, které právě opylují rozkvetlou třešeň, ale slyšela i mečení koz, mňoukání koček, kdákání slepic a štěkot psů. Ano, tahle všechna zvířata autorka chová.

„Asi by jim připadalo srandovní i naše věčné rozčilování nad tím, jak ve chvíli, kdy začne padat sníh, přestane fungovat doprava pod nánosem čerstvých pěti až deseti centimetrů na silnicích, kdy jediný kopeček po jinak úplně rovné cestě do Hradiště zablokují tři marně hrabající těžce naložené náklaďáky a vytvoří dlouhou řadu naštvaných řidičů spěchajících za svými důležitými povinnostmi. Naši předkové měli sáně a nebo raději nikam nejezdili, když nemuseli. A když museli, smířili se s tím, že to bude kapánek složitější, jelikož je zima a k té sníh a mráz patří.“

Není to kniha pouze o zvířatech a přírodě, ale také o lidech a lidských vztazích, které nám autorka odkrývá při návštěvě místní hospůdky nebo třeba při založení ochotnického divadla a následného nacvičování první hry. Z knihy nabudete pocitu, že autorka našla to, co v životě hledala, a že se sžila se svým novým životem, s okolní krajinou, zvířaty i místními lidmi. Zkrátka, že je šťastná, přestože musí řešit každodenní starosti, které život na samotě a s tolika zvířaty přináší.

Knihu tvoří dvacet sedm oddělených příběhů. Každý příběh je uveden milou a výstižnou ilustrací Aleše Čumy. Kniha se čte jedním dechem, ale já jsem si ji šetřila a rozložila si její čtení do několika dní, ale rozhodně by se dala přečíst za jedno odpoledne. Ale proč spěchat a nevychutnat si tu pohodu, která z knihy přímo čiší.

Kouzelné je i slovácké nářečí, s nímž se v knížce setkáme. Autorka nám objasní i patriotismus místních obyvatel. Je to zkrátka příjemné čtení a smutek v knize najdete jen okrajově.

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi humorné knihy ze života, těm, kteří si chtějí odpočinout od každodenního shonu a honěním se za prací. Tato kniha vás přenese úplně do jiné dimenze a ukáže vám, že žít se dá i jinak.

„Vzduch už začíná vonět budoucím deštěm a mne jako už po tolikáté napadne, jak je tady opravdu krásně, takže si občas až sama sobě závidím, že tady můžu žít, a jak se mi ten výhled neomrzí do konce mého života.“

Moje hodnocení je 100 %.


Za to, že jsem si touto knihou zpříjemnila adventní čas, děkuji nakladatelství JOTA a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 9. února 2018

Dokáže jí odpustit? (recenze knihy Všechno, úplně všechno - Nicola Yoon)

Anotace:
Tato originální prvotina vypráví o dívce, která je doslova a do písmene alergická na celý svět. Je zavřená doma, nikam nesmí a skoro nikdo nesmí k ní. Když se ale do sousedního domu přistěhuje nová rodina a s ní i kluk jménem Olly, začíná se odvíjet komplikovaná „lovestory“, která obrátí naruby všechno, úplně všechno, co osmnáctiletá Madeline dosud znala. Neotřelý milostný příběh je zajímavý i svým zpracováním – obsahuje Madelininy deníkové záznamy, poznámky, tabulky, seznamy či ilustrace.

Ahoj. Jmenuji se Madeline Whittierová a jsem nemocná. Moje nemoc je vzácná a málo známá. Jsem totiž alergická na celý svět. Vůbec nevycházím z domu, nebyla jsem venku celých sedmnáct let. Jediní lidé, které vídám, jsou moje máma a ošetřovatelka Carla.

Ale pak se jednoho dne u vedlejšího domu objevilo stěhovací auto. Vykoukla jsem z okna a uviděla ho. Byl vysoký, štíhlý a celý v černém – černé triko, černé džíny, černé tenisky a černá pletená čepice, která mu zakrývala vlasy. Zachytil můj pohled a upřeně se na mě zadíval. Já jeho upřený pohled opětovala. Jmenuje se Olly.

Možná že nemůžeme předvídat budoucnost, ale některé věci přesto předpovědět můžeme. Například to, že se do Ollyho zamiluju, je jisté. A téměř jisté taky je, že to bude katastrofa.

Příběh o bezmezné radosti i nekonečném smutku, které zažíváme, když prorazíme stěny své ulity a kvůli lásce uděláme něco úplně bláznivého (a smrtelně nebezpečného).

Po přečtení anotace jsem zatoužila se dozvědět, zda hlavní hrdinka, která je vážně nemocná, obětuje svůj život lásce a touze opustit bezpečí domova. Anotace je natolik poutavá a vyvolá ve vaší hlavě tolik otázek, že si tuto knihu z kategorie young adult literatury budete chtít přečíst, ať už vám je sedmnáct nebo třeba již přes třicet.

„V podstatě to znamená, že jsem alergická na svět. Cokoli mi může přivodit nějakou těžkou nemoc. Třeba nějaká chemická látka přidaná do čistícího přípravku, kterým by někdo utřel stůl a já bych se ho dotkla. Nebo něčí parfém. Exotické koření v nějakém jídle, které bych snědla. Mohla by to být jedna věc, nebo taky klidně všechny nebo žádná... nebo něco úplně jiného. Nikdo nezná spouštěče, ale následky jsou známé. Máma říkala, že když jsem byla mimino, málem jsem umřela.“

Jak jsem nedávno v jedné recenzi přiznala, young adult literaturu čtu velmi zřídka, ale budu to muset přehodnotit, a to nejen proto, že s těmito knihami se člověk vrací do mládí, ale i proto, že v tomto druhu literatury můžete najít opravdu skvělou četbu i pro vyšší věkové kategorie.

Prvotina Nicole Yoon vás chytne za srdce hned od první stránky.  Dívka Madeline je vážně nemocná, je to takzvané dítě bubliny,  celý svět je pro ni nebezpečný a venku byla naposledy, když jí bylo asi tak půl roku a od té doby nikdy. Žije se svojí matkou ve speciálně upraveném domě v Los Angeles. O bratra a otce přišla, když byla ještě malé miminko. Žije uzavřená před světem, má ošetřovatelku Karlu, vzdělává se přes počítač. Vše se ale brzy změní, když se do protějšího domu nastěhuje Olly.  Madeline se zamiluje a přemluví Karlu, aby porušily matčina pravidla, a ona se s Ollym mohla setkat tváří tvář. Madeline ochutná zakázané ovoce a chce stále víc. Co se stane, když jednou vyběhne bezmyšlenkovotě z domu, aby chránila Ollyho před jeho otcem, který ho v opilosti napadne? Vezměte knihu a čtěte.

„Jenomže vrátit se ke starému způsobu života je obtížné, když neustále slyším zvenku nějaké zvuky. Všímám si věcí, kterých jsem si předtím skoro nevšímala. Slyším, jak vítr rozechvívá stromy. Slyšímpo ránu cvrlikat ptáky. Vidím protáhlé obdélníky slunečního světla, které během dne proklouznou zavřenými okenicemi a roztahují se po celém pokoji. Můžete podle nich určovat, kolik je hodin. Ať se snažím od světa izolovat sebevíc, vypadá to, že je neuvěřitelně odhodlaný ke mně tak jako tak proniknout.“

Věřte, že vás kniha pohltí a budete doslova hltat slovo za slovem, větu za větou, stránku za stránkou a najednou budete na konci a bude vám to líto. Kniha je takovou jednohubkou, kterou přečtete i za jeden delší večer, ale doporučuji, abyste si ji pošetřili alespoň na dva večery, abyste měli čas příběh vstřebat.

Knihu tvoří krátké kapitoly, často i méně než půlstránkové a text doplňují velice pěkné a jemné ilustrace, které nakreslil autorčin manžel. Nejvíce mě zaujala kresba planetostroje, nevíte, co to je? Prolistujte knihu a najděte ho.

Je to milá kniha s příběhem velké lásky. Autorka ve vás probudí nejrůznější emoce - lítost, naději, zklamání, radost, smutek a to vše ještě jednou dokola. Budete si přát, aby Madeline nebyla nemocná, a mohla poznat vše, o čem čte v knihách a po čem touží.

„Kdybych mohla, líbala bych ho každou vteřinu každého dne každičký den.“

Přiznávám, že jsem zápletku odhalila někde za polovinou knihy,  ale i tak mě autorka ještě dokázala zmást, než vše odkryla sama, i přesto mě kniha moc bavila a byla jsem napnutá až do konce.

Pokud toužíte přečíst si knihu, která vás nenechá klidnými, pokud chcete vědět, čeho je schopná první láska a touha žít a čeho je schopen strach a láska mateřská, neváhejte a přečtěte si tuto knihu. Určitě stojí za to.

„Takže kdybych mohla změnit jedinou chvíli, kterou bych si vybrala? A splnilo by se mi to, co bych chtěla? Byla bych pořád ještě Maddy? Žila bych v tomto domě? Přestěhoval by se chlapec jménem Olly do sousedního domu? Zamilovali bychom se do sebe? Teorie chaosu praví, že dokonce i nepatrné změny původních podmínek mohou vést k naprosto nepředvídatelným následkům. Motýl nyní zatřepotá křídly a v budoucnosti se tím vytvoří silný hutikán.“

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a doufám, že autorka nezůstane u jedné knihy. 


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



středa 24. ledna 2018

Odvážné a milující srdce jedné rusovlásky (recenze knihy Skleněná past – Éric Fouassier)

Skleněná past, autor Éric Fouassier, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017, 335 stran

„To není žádný zázrak, to mi věřte! Je to jen výsledek mistrovského učení o těle a principech, které vycházejí z opravdového umění. Přeměna jistých kovů a jejich přimíchání v přesných poměrech do skla dodají světlu smrtící sílu.“

Skleněná past mě upoutala svojí krásnou obálkou a následně mě k přečtení knihy nalákala její anotace, která slibuje dobrodružný příběh. Jedná se o historickou detektivku na pozadí renesanční Francie. Po přečtení knihy bych řekla, že je to spíše historický thriller. A když vám prozradím, že v něm důležitou roli hraje důvtipná lékárnice, odehrají se v něm podivné vraždy tří alchymistů, na scénu vystoupí albín, nápověda je ukrytá v šifrách, podezřelými jsou ilumináti, možná vám na mysli vytane Dan Brown. Už po přečtení prvních stránek se mi jméno tohoto spisovatele vkradlo do hlavy a měla jsem dojem, jakoby spoluautorem byl i on. Éric Fouassier stvořil postavu Roberta Langdona v sukni, mladou lékárnici Héloïse Sanglarovou.

Příběh začíná vraždou jednoho ze zkušených alchymistů a následně je na královský dvůr pozvána lékárnice Héloïse, kterou královna Anna Bretaňská pověří nelehkým úkolem, vypátrat vrahy tří alchymistů a odhalit spiknutí proti samotnému králi Francie. Jako ochránce a pomocník v pátrání je Héloïse přidělen kapitán královniny gardy baron de Comballec a s ním cestuje i jeho sluha Robin. Vyšetřovatelé na stopě viníků netuší, že jejich samotné kroky jsou sledovány a vedeny tak, aby vše bylo odhaleno v pravou chvíli. V nejeden okamžik jim jde o život a všechno ještě více zamotá láska. Podaří se Héloïse a baronovi včas odhalit zrádce? Kam až je tajemné šifry dovedou? Kdo stojí za samotným spiknutím?

Kromě osudů Héloïse v knize sledujeme i příběh rytíře Bayarda, Héloïsiny jediné lásky. Rytíř Bayard hrdě bojuje proti Španělům, ale jakmile se dozvídá, že je Héloïse v nebezpečí, ani minutu neváhá. Dorazí Bayard na pomoc včas?

„Bayard…Jediná vzpomínka na rytířovo jméno stačila k tomu, aby se mladá žena zachvěla. Vzpomínala si na něžné city, které mezi nimi vzplanuly, od prvního kradmého polibku, který si vyměnili v komnatách zámku v Amboise. Pořád nechápala, proč k ní rytíř tak náhle ochladl, když byla osvobozena.“

Héloïse je čtyřiadvacetiletá lékárnice. Na svoji dobu má pro ženu neobvyklé povolání, lékárnu však zdědila po svém otci, který ji do lékárnického umění zasvětil. Héloïse je důvtipná, bystrá, chytrá a v životě si dokáže poradit. Tato hrdinka mi přirostla k srdci. Bylo pro mě překvapivé, že ačkoliv přišla nespravedlivě o otce, je ochotná královně pomoci a pustí se do nebezpečného pátrání.

Kniha se čte jedním dechem. Je plná zvratů a nečekaných událostí. Autor bravurně využívá napětí a dokáže ho vygradovat. Překvapivá pro mě byla i milostná linka příběhu, která je neméně dramatická. Při čtení jsem nedokázala odhalit, kdo za spiknutím stojí a tahá za pomyslné nitky. A konec příběhu je víc než nečekaný a doufám, že si jím autor jen nachystal prostor pro další knihu o Héloïse, jinak moje romantická duše bude trpět.

Líbilo se mi, jak autor využil při vytváření šifer znalost jednotlivých měst a míst ve Francii, muselo to dát velikou práci, aby do sebe vše krásně zapadalo.

„Když se sklonil, aby ji políbil na rty, neprotestovala. Její doširoka otevřené oči se na něj vážně dívaly, ale stále ještě jako by pozorovaly nějakou tajemnou vnitřní vidinu. Nicméně mu polibek vrátila, protože jeho živočišné teplo bylo v té chvíli jedinou věcí, na niž se mohla upnout, a protože uvnitř ještě strašně cítila volání prázdnoty.“

Jediné, co musím knize vytknout je použití slov megafon, kóma, hotel a parakotoul, nevím, zda se jedná o chybný překlad, či zda je použil sám autor. Ale zařazení těchto slov do období renesance se mi zdá do očí bijící.

Jedná se o knihu plnou napětí, odvahy, touhy, lásky, ale i zrady a smutku.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou zas trochu jinou historickou detektivku, těm, co mají rádi šifry a především těm, co touží po napínavém příběhu, v němž nemalou roli hraje láska.

Moje hodnocení je 95 %. A doufám, že autor píše pokračování.

„Chcete říct, že víte o spiknutí od začátku?“
„Víc než to! To my jsme ho vytvořily z ničeho. Malé hezké spiknutí se vzteklým bláznem v čele, který bude dokonalým terčem.“

Tímto děkuji Nakladatelství JOTA za to, že jsem se mohla přenést do renesanční Francie a vydat se na dobrodružnou cestu spolu se sympatickou hlavní hrdinkou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 7. prosince 2017

Rodinné tajemství ukryté v parfému (Tajemné cesty parfémů - Christina Cabonová)



Tajemné cesty parfémů, autorka Christina Cabonová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017, 376 stran

„Parfém je emoce. Je to vize, kterou musíš přetlumočit do vůně.”
„Ano, babičko.”
„To je to, co my děláme. Je to náš úkol, holčičko. Je to naše povinnost, naše privilegium…

Popíjím kávu, čichám ke vzorníku vůní od Notino, který byl přiložen ke knize, a přemýšlím jak začít recenzi a přitom hned na vás nevybalit oslavnou ódu na tuto báječnou knihu. Nedá se nic dělat.

Tajemné cesty parfémů si mě získaly, podmanily, doslova mi pobláznily smysly a já si přála, aby ten milý příběh šikovné parfémářky nikdy neskončil.

„Voníte deštěm, zimou, ale i sluncem. Nevyřčenými slovy, dlouhým mlčením a přemýšlením. Jste cítit hlínou a růžemi... Máte psa a jste hodný člověk, který se zastaví, aby pomohl, a který trpí tím, co ukrývá ve svém srdci.”

Eleně je dvacet šest let a již od útlého dětství jí babička zasvěcovala do rodinné parfémářské tradice. Přestože to Elenu ne vždy bavilo, naučila se hodně. Vystudovala parfémářství, ale nechtěla se mu věnovat, nechtěla být jako její matka, která svůj život zasvětila parfémům a na Elenu neměla čas a nakonec dala před životem s Elenou přednost někomu jinému. Její rodina již po generace pátrá po tajemství vzorce dokonalého parfému, díky němuž dostala jeho tvůrkyně štědře zaplaceno, ale zatím ho nikdo nenašel.

„Ne všichni dokážou proměnit touhy ve vůně a vy, moje drahá Eleno, dokážete zázraky.”

Elena vyrůstala ve Florencii v kolébce výroby vonných esencí. Nyní však její život čekají radikální změny a cesty vůní ji nezavedou nikam jinam než do Mekky parfémů, do Paříže. Co na Elenu v Paříži čeká? Najde tajemný vzorec k výrobě dokonalého parfému? Jaké další překvapení si pro ni osud přichystal? Pojďte si přečíst knihu protkanou vůněmi, možná zjistíte, že vůně je opravdu odraz lidské duše a že k nám promlouvá.

Je to jeden lidský příběh o ženě, která se nevzdává a která si našla cestu k tomu, pro co byla předurčena. Při čtení vás bude přepadat touha si přivonět, budete chtít cítit vůně, které se v knize objevují.

Každá kapitola je uvedena nějakou definicí vůně a doplněna ilustrací rostliny, z níž pochází. Jelikož miluji vůni jasmínu, uvádím vám pro představu popis jeho vůně:
„Jasmín. Noční květ, který svou vůni vydává jen za svítání a při západu slunce. Opojná, hřejivá, evokuje svět magie, rozostřuje její hranice, navozuje štěstí a spokojenost. Smyslná, snadno přizpůsobivá. Potěšení se skrývá v malých světlých lístcích, objevit ho je pouhým začátkem.”

Ačkoliv jsou vůně v knize důležité, nejsou tím hlavním, jsou pouze cestou k jednomu lidskému srdci, které čekají těžké zkoušky. Je to příběh zrady, bolesti, lásky, touhy najít samu sebe, nečekaných setkání, pochopení, odpuštění a taky přátelství a naděje.

Čtení této knihy mě nesmírně bavilo, je to takový balzám pro duši. Společnost hlavní postavy Eleny jsem si velmi užívala. Autorka do knihy začlenila svoje záliby, pěstitelství růží a vztah k vůním, a vytvořila krásný příběh.

Knihu doporučuji všem, kteří si chtějí přečíst romantický, ale nepřeslazený příběh, těm, co milují rozličné vůně a všem ženám.

„A musíš ještě myslet na jednu důležitou věc. Parfém je vždy cesta, idea.”

Moje hodnocení je 100 %.

Pokud přemýšlíte nad vhodnou knihou k Vánocům pro vaši sestru, maminku, babičku, kamarádku, tchýni, švagrovou, zkrátka pro jakoukoliv ženu, je tato tím pravým a pokud k ní přidáte ještě parfém, máte dokonalý dárek, který potěší.

Za skvělý čtecí zážitek děkuji Nakladatelství JOTA, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.