Zobrazují se příspěvky se štítkemIkar. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemIkar. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 5. února 2022

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“






čtvrtek 29. dubna 2021

Mořské sklo (recenze Všechny vlny oceánu – Kerry Lonsdale)

 „Moje dcera může ztratit matku.
Stejně jako já ztratila tu svoji.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Možná, že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme (Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)), jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
 
Molly žije se svojí osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
 
„Oči se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku. Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část tak moc nenáviděl?“





pondělí 25. ledna 2021

Svět pokřivený válkou (recenze knihy Na hraně noci - Olivia Hawker)

„Pomyslí si, že sám Hitler musí být překvapený, jak daleko dokázal zajít – že bylo tak snadné všechno vzít a zničit. Ve chvílích zoufalství Anton přemýšlí nad tím, jestli se sám Bůh nediví, že věci dospěly až sem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Kniha Na hraně noci mě zaujala svojí obálkou a po přečtení anotace bylo rozhodnuto, tuto knihu si nutně potřebuji přečíst. Nyní již vím, že mě můj „čich“ na dobrou knihu nezradil. Jedná se o neobyčejný příběh z období druhé světové války, který nám tuto dobu přibližuje z jiného úhlu pohledu.
 
Anton, bývalý mnich, se po rozpuštění řádu rozhodne odčinit svoje „hříchy“ tím, že pomůže v nelehké době jedné vdově se třemi dětmi. Sedne na vlak a vydá se ze Stuttgartu do Unterboihingenu vstříc novému životu. Anton má srdce na správném místě, takže si ho Elisabethiny děti oblíbí a důvěru vzbudí i v ní samotné. Vezme na sebe nelehký úkol, postarat se o početnou rodinu, kterou sňatkem přijme za svou. Jenže, jak vydělat peníze, když práce není, a jediné, co Anton umí dobře, je hrát na hudební nástroje? Ale potřebuje někdo v období války hudbu? Nakonec se Antonovi díky knězi Emilovi naskytne příležitost, jak vyřešit problém nedostatku peněz, a ještě se postavit na stranu proti Hitlerovi. Jenže, co když tím ohrozí své blízké? A co se začne dít, když se smyčka začne stahovat, protože i malé městečko má svého donašeče. Nezbývá než si vychutnat každou stránku tohoto pomalu plynoucího příběhu plného citu, který vás zkrátka chytne za srdce.
 
„V jiné době a na jiném místě – v laskavějším a příčetnějším světě – by snad bylo snadné žít jako vdova. V jiné době a na jiném místě by jí Bůh možná nevzal manžela.“




pondělí 20. července 2020

Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)

 „A víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Michal Viewegh, jeden z nejprodávanějších českých autorů, jeho knih se prodalo přes milion výtisků, se po zdravotní příhodě dlouho dostával zpět na pomyslného literárního oře. Po přečtení knihy Převážně zdvořilý Leopold si troufám tvrdit, že už se dostal do sedla a teď bude záležet, zda se v něm udrží. Ano, v jeho novince poznávám našeho „starého“ známého spisovatele, kterého jsme znali z Biomanželky. Nová kniha sice zdaleka nešlape na paty jeho nejznámějším knihám, které byly zfilmovány, ale příběh má hlavu a patu a je čtivý.
 
Proč má Leopold nařízená psychiatrická sezení? Co se stane, když Leopold poprvé v životě zavítá jako doprovod své manželky, své milenky, jejich kamarádky a své tchýně na Sázavafest? Je Leopold opravdu tak zdvořilý? Jak dopadne jeho vystoupení před studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě, které se koná druhý den? Už od prvních stránek tušíte, že se na festivalu seběhlo něco, co nemělo, a tahle zvědavost vás nutí číst dál a dál.
 
„Úsměv a povzdech. Dvojsložkové manželské lepidlo. Vděk a výčitky. Radost a smutek, říká si Leopold. Úsměv své ženě krátce oplatí, ale raději mlčí. Pátrat po příčinách manželčina povzdechu by byla školácká chyba, to je mu naštěstí jasné. Takové hrubky pětapadesátiletí, ženatí muži nedělají.“


úterý 14. července 2020

Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)

„Nečekala totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má zpoždění.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
 
Eva je mladá žena, která bydlí s rodiči, jež vlastní restauraci, v níž její otec vaří a matka obsluhuje hosty, ale blíží se její zásnuby. Nikdo netuší, jak se jejich život náhle změní poté, co Eva přijme nabídku tlumočení při procesu s válečnými zločinci. Její snoubenec, ale i rodiče jsou proti, ale ona má svoji hlavu a jako by tušila, že to těm lidem dluží. Co když ale otevře staré rány a na povrch vyplují tajemství, která měla zůstat skryta? Nejen její rodiče cosi tají, ale i její sestra, i snoubenec mají své kostlivce ve skříni. Vydrží Evin vztah všechny překážky? Dokáže odpustit svým rodičům? Do ruky se vám dostává kniha se silným příběhem.
 
„Mladý soudce usedl. Utnutí jeho hlasu přišlo tak nečekaně, že zavládlo absolutní ticho. Nikdo si ani neodkašlal. Všichni tam seděli, jako kdyby tady a teď mohl veškerý život skončit. Eva cítila, jak jí uprostřed zad vytryskla kapka potu a stéká až k zadku. Měla za to, že už nikdy nebude moci mluvit a dýchat. Ale trvalo to jen krátce. Pak se ze všech stran ozvalo šuškání.“




úterý 19. května 2020

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.




sobota 9. března 2019

Druhá šance (recenze knihy Tajemství letního odpoledne - Kate Morton)


„Mluvil dál, příliš tiše, aby ho Laurel mohla slyšet, a matka jen lehce přikyvovala. Poslouchala, co jí říká, naklonila hlavu na stranu a pozvedla tvář ke slunci. Na vteřinku zavřela oči.
Všechno, co následovalo, se odehrálo rychle.
Průzračně stříbrný záblesk si bude Laurel pamatovat po zbytek života. Prchavou krásu okamžiku, kdy se sluneční světlo zachytilo na kovové čepeli.“

Tajemství letního odpoledne je již třetí knihou, kterou jsem od této autorky přečetla. Jako první jsem četla Ztracený slib (recenze) a poté Zapomenutou zahradu (recenze). Pokud knihy porovnám, budu si stát za svým, že pro mě nejlepší knihou z těchto tří byl Ztracený slib, ale hned v těsném závěsu za ním následuje právě Tajemství letního odpoledne, jehož konec je fascinující a opravdu nečekaný.

Autorka si pro nás připravila zajímavý příběh. Hned nás vhodí do děje úvodní zápletkou, která vám zvedne tep. Při dalším čtení ale dostanete pocit, že se nic neděje, že se příběh tak trochu vleče, ale nenechte se odradit, autorka oživuje vzpomínky a postupně tak odkrývá celý příběh a pomalu rozplétá rodinné tajemství, které je opravdu dechberoucí.

V knize, jak už jsme u této autorky zvyklí, se střídají tři časové roviny, období druhé světové války, šedesátá léta a současnost. Hlavní hrdinkou knihy je Laurel, nejstarší dcera Dorothy, která se rozhodla přijít na kloub maminčinu tajemství a tomu, co se jednoho letního odpoledne, kdy jí bylo šestnáct let, stalo. Podaří se Laurel dopátrat toho, kdo byla Vivien a Jimmy a jak jejich životy ovlivnil jeden spisovatel? Stihne to dříve, než její maminka opustí tento svět? A bude schopná se s jejím tajemstvím vyrovnat? Kniha má čtenáři opravdu co nabídnout. A za dlouhých zimních večerů ji slupnete jak malinu.

„Melodie přešla do rychlejšího rytmu a rodiče se od sebe odtrhli. Tančili, skutečně tančili, jako herci ve filmu, dělali dlouhé a zase krátké kroky, maminka se podtáčela pod tatínkovou paží, tváře jí zrůžověly, vlasy vyklouzly ze sponek, jedno ramínko stříbřitých šatů se jí svezlo dolů po paži a devítiletá Laurel věděla, že i kdyby žila ještě sto roků, nic krásnějšího neuvidí.“

Moc se mi líbilo, do jaké doby byl děj zasazen, většina se odehrává za druhé světové války a bylo pro mě překvapující, jak lidé dokázali žít, ačkoliv byli skoro denně bombardováni. Že se dokázali bavit, zamilovávat a nepřipouštět si nebezpečí, které jim denně hrozilo.

Autorka nás napíná až do samého konce, kdy se konečně dozvíme celou pravdu, která je šokující.
Je to román plný lásky, přátelství, osudových ztrát, ale především touhy žít, také jedné velké krádeže a především druhé šance.



Musím se vám přiznat, že styl psaní Kate Mortonové jsem si velmi oblíbila a určitě si přečtu i zbývající dvě knihy, které u nás vyšly. Miluji odhalování rodinných tajemstvích sahajících daleko do minulosti a prolínání časových rovin, pomocí nichž autorka krůček po krůčku seznamuje čtenáře s celým příběhem.

Četla jsem i takový názor, že knihy Kate Morton jsou všechny stejné, ale s tímto názorem nemohu souhlasit, autorka sice používá podobný styl psaní, který naleznete ve všech jejích knihách, ale zápletka je vždy jiná.

Knihu doporučuji všem čtenářkám, které mají rády odkrývání rodinných tajemstvích. Těm, které si rády přečtou knihu, která vám dá odpovědi na všechny otázky, jež vám v průběhu čtení přijdou na mysl.

Moje hodnocení je 95 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.




pátek 23. listopadu 2018

Rodina nadevše (recenze knihy Prostá pravda – Jodi Picoultová)

„Viděla jsem muže, kteří se sesypali ve chvíli, kdy vyslechli rozsudek doživotního vězení; viděla jsem prázdnotu v očích svědkyně, která vypovídala o noci, kdy byla přepadena. Ale nikdy v životě jsem nespatřila takovou cizotu jako ve tváři tohoto muže. Naprosto se ovládal, jako by přiznání bolesti znamenalo, že se rozprskne na tisíc kousků; jako bychom byli pradávní nepřátelé; jako by hluboko v duši věděl, že už je poražen.“

Román Prostá pravda umístěný do amišského prostředí byl pro mě s ohledem na můj nynější stav (těhotenství) poněkud silnou kávou. Mladá amišská dívka Katie Fisherová je obviněna z vraždy svého předčasně narozeného syna, jenže ona vše popírá – těhotenství, porod i zabití. Naštěstí má v rodině šikovnou právničku Ellii, která se rozhodne za Katie postavit a ujme se její obhajoby. Ale nebude to mít snadné, aby Katie nemusela zůstat ve vazbě, musí se Ellie na čas nastěhovat k obviněné a bere za ni veškerou zodpovědnost. Zabila Katie svého syna? Nebo to udělal někdo jiný? A co když je vše jinak než se zdá? Poradí si s tímto zapeklitým případem zkušená obhájkyně? A co když to nebude jediná věc, kterou bude muset řešit?

Jodi Picoult mě opět nezklamala, toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od ní četla, ale opět mě přesvědčila, že je načase si přečíst i její další knihy. Její vylíčení amišského způsobu života, vnitřního boje zkušené právničky, ale i soudního líčení, je zkrátka neskutečné. Jodi ví, jak na čtenáře, aby ho děj pohltil, a on úplně zapomínal na realitu všedních dní a měl pocit, že se na chvíli ocitl v Paradise u Fisherových na statku, kde chybí veškeré vymoženosti dnešního světa – elektrika, počítač, internet, mobilní telefon.

„Natáhla se přes talíř a poklepala mě po ruce. „Víte, moc si vážíme, že jste se za Katii postavila.“
„Děkuju. Ale je to moje práce.“
„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou. „Je to vaše srdce.“

Řeknu vám, že autorka umí gradovat napětí, když už si myslíte, že nemůže být hůř, najednou se vše ještě více zamotá a vy jen tajíte dech a doufáte, že to hlavní postavy ustojí. V příběhu se setkáte s tolika lidskými charaktery, které autorka bravurně vykresluje. Projde vámi taková spousta emocí, že po zavření knihy to budete muset chvíli rozdýchávat.

Tato kniha je mojí první knihou z amišského prostředí, nejprve jsem měla trochu obavy, zda to bude to pravé, ale jejich život je opravdu zajímavý, dívají se na svět jinak než mi ostatní. Mají vlastní pravidla, podle nichž žijí, a pokud se něčím prohřeší, jejich společnost je nezavrhne, tak jako naše, ale po jejich vyzpovídání, jim odpustí a přijme je zpátky.



„Biskup vzal mou ruku do hřejivých dlaní a já měla na okamžik dojem, že se všechno ve mně dokonale zklidnilo. „Vy jste se musela přizpůsobit nám, slečno Hathawayová,“ řekl vlídně. „Myslíte, že my kvůli vám kompromis neuděláme?“

V knize najdete lásku v mnoha jejích podobách. Autorka napsala velmi citlivý příběh, který by se opravdu mohl odehrát. V životě lidí se vše točí kolem dětí a to platí i o těch, co děti ještě nemají, mateřská láska je snad to nejsilnější pouto na světě a zkuste ho někdo přetrhnout, to se pak začnou dít věci.

Kniha je rozdělena do kapitol, některé jsou psány z pohledu Ellie, která je jako vypravěčka, některé jsou psány ve třetí osobě. Kniha je velmi čtivá a jakmile jednou přečtete první kapitolu, nebudete chtít přestat, dokud se nedozvíte pravdu, prostou pravdu.

Musím se přiznat, že po pár indiciích v knize jsem začala tušit, kdo stojí na pozadí, ale dokud nedočtete do konce, nebudete si jisti. Je to příběh s detektivní zápletkou a zasedání soudu autorka vykreslila tak skutečně, že budete jen zírat.

„Někdy, když jsem ležela u Fisherů v posteli, jsem přemýšlela, jak si mám zase zvyknout na život ve městě. Jaké to bude, až místo houkání sov budu při usínání slyšet rachot autobusů? Zavřu oči v pokoji, kde nebude úplná tma, protože na ulicích svítí neony a lampy. Budu pracovat tak vysoko, že neucítím jetel a pampelišky pod nohama.“

Knihu doporučuji všem, které si autorka již získala jinou knihou, ale i těm, kteří ještě spisovatelku neznají, nebudete litovat.


Moje hodnocení je 100 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.



úterý 6. února 2018

Stařeniny oči (recenze knihy Zapomenutá zahrada – Kate Mortonová)

„Protože čas nazrál. Zřetelně to cítil. Tlak, kterému dlouho odolával, začal nedávno sílit. Bylo jí téměř jednadvacet, dospělá žena stojící na prahu samostatného života, zasnoubená, téměř vdaná. Má právo dozvědět se pravdu.“

Zapomenutá zahrada je druhou knihou od Kate Morton, kterou jsem přečetla. A stejně jako v knize Ztracený slib (recenze) jde i v této knize o tajemství, které bylo roky skryté a málem zůstalo neodhaleno. Kate Morton se pro mě stala spisovatelkou, která čtenáře umí zaujmout. Vtáhne je do děje a ačkoliv se v knize střídá několik časových i dějových rovin, vy se při čtení neztratíte a naopak tímto prolínáním autorka postupně odkrývá pravdu a zároveň nás udržuje v napětí, které je místy až nesnesitelné.

Kniha začíná rokem 1913, kdy malé čtyřleté děvčátko pluje samotné na zaoceánské lodi, která míří z Anglie do Austrálie. Kdo ji tam zanechal a proč? Kde jsou její rodiče? Kdo se o ni v Austrálii postará? A proč nikomu nemá říkat své jméno?

Poté se přeneseme do roku 1930 do Brisbane, kde se Nell v den svých jednadvacátých narozenin dozvídá, že není biologickou dcerou svých rodičů. O několik desítek let později jí matka po smrti otce předá její kufřík, s nimž v roce 1913 připlula do Austrálie a Nell začíná pátrat po své minulosti, po své skutečné rodině. Podaří se jí odkrýt tajemství? Zjistí, kdo byla její matka?

„Chystáme se ti prozradit velké tajemství naší rodiny. Každá rodina nějaké má, tím si můžeš být jistá. Větší nebo menší.“

Další postavou románu je Cassandra, vnučka Nell, která se po smrti Nell dozví, že zdědila domek v Cornwallu v Anglii a babička jí zanechala i dopis, v němž uvedla, že věří, že ona rodinné tajemství odhalí. Je možné v roce 2005 vypátrat, co se odehrálo začátkem dvacátých let dvacátého století? Najde Cassandra svoji prababičku? Kdo je Rose Montrachetová, Eliza Makepeacová a Nathaniel Walker?

Autorka nás zavede do nejrůznějších vrstev společnosti, ukáže nám, jak snadno se někdo z vrchu společnosti mohl dostat skoro na samé dno a naopak, jak svými intrikami dívka z nevýznamné rodiny získala postavení ve šlechtické rodině. Jak jsem již uvedla, děj se odehrává v několika časových obdobích. Nejvíce se autorka věnuje období před rokem 1913, poté nás přenese do roku 1975 a pak do roku 2005. Stejně jako v knize Ztracený slib se i zde objevuje skutečná událost, která měla na postavy románu dalekosáhlý dopad, a to železniční neštěstí v roce 1913.

„Její minulost byla jako dřevěná matrjoška. Každá otázka v sobě skrývala další.“



V románu přilnete k řadě postav, o to těžší bude se s nimi na konci knihy rozloučit. Nejzajímavější pro mě byla postava Elizy, statečná, silná a odvážná uličnice, která se dokázala se životem poprat a vymýšlet nádherné pohádky plné jinotajů.

Tentokrát musím konstatovat, že po odkrytí tajemství a dopátrání se pravdy vám bude smutno. Ale něco končí a něco jiného zas začíná a můžeme doufat, že alespoň pro Cassandru bude budoucnost šťastná.

Musím přiznat, že jsem již krátce po začátku knihy měla tušení, kam vede rodinné pouto, které bylo tak násilně zpřetrháno, ale samozřejmě pro mě okolnosti té události zůstaly skryty až do konce knihy. Doslova jsem hltala jednu stránku za druhou a toužila se dozvědět pravdu. A autorka si pro nás opět připravila nečekaný konec.

„Rose si něžně položila dlaň na břicho. Měla tušení, že brzy budou potřebovat dětský pokoj. Každé ráno se cítila zvláštně, jako by se v ní ukrývalo tajemství. Byla si jistá, že radostná novina se ohlašuje právě takovým způsobem, že žena ve svém těle okamžitě rozezná zázrak nového života.“

S touto knihou poznáte, kam až je schopná zajít mateřská láska. Příběh je plný lásky, odvahy, touhy, napětí, ale i smutku.

V knize jsou zařazeny tři pohádky Elizy Makepeacové a přiznávám, že se mi nepodařilo zjistit, zda Eliza je skutečnou postavou, ale nejspíš jsou pohádky dílem autorky. Každopádně jsou plné fantazie, poučení a ukrývající tajemství.

Zapomenutá zahrada vyšla v loňském roce s novou poutavou obálkou. Poprvé u nás kniha vyšla v roce 2011.

Tento příběh několika generací doporučuji všem ženám starším šestnácti let. Kniha bude také skvělým dárkem jak pro vaši sestru, maminku, tak i babičku.

Moje hodnocení je 98 %.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


úterý 30. ledna 2018

Tajemství ukryté v dopisech (recenze knihy Ztracený slib – Kate Mortonová)

Ztracený slib, autorka Kate Mortonová, vydalo nakladatelství Ikar, Praha 2017, 424 stran

„Předtím, když k tomu došlo, zvažovala, že se přizná, a možná to hned na začátku měla udělat. Nicméně šanci promeškala a teď bylo pozdě. Příliš pozdě po tom všem, co následovalo: pátrací akce, policie, články v novinách, naléhavé žádosti o jakékoliv informace. Nebyl nikdo, komu by se mohla svěřit, nebyla naděje, že by jí někdy odpustili. Její jedinou možností bylo zahrabat důkaz.“

Ačkoliv mám v knihovničce skoro všechny knihy, které Kate Morton u nás vyšly, je tato první, kterou jsem četla. A můžu konstatovat, že rozhodně nebude poslední. Autorčin styl psaní mi sedl a příběh, který pro nás ukryla v knize je velmi napínavý, tajemný a určitě vás chytne za srdce.

Píše se rok 2003 a mladá nadějná policistka Sadie udělá při vyšetřování jednoho případu „botu“, a tak jí její starší kolega doporučí vzít si dovolenou. Sadie, ač nerada, poslechne, a odjede ke svému dědečkovi Bertiemu do Cornwallu. Jenže to by nebyla Sadie, aby se tam nepřipletla k dalšímu případu. Objeví opuštěný dům u jezera a když se dozví, co se v něm před sedmdesáti lety stalo, rozhodne se tomu přijít na kloub.

V červnu 1933 se z domu zvaném Loeanneth ztratil roční chlapec Theo Edevan, vytoužený syn, a nikdy se nezjistilo, co se tehdy při slavnosti letního slunovratu stalo. Nyní po sedmdesáti letech žije již jen pár pamětníků, tehdy šestnáctiletá Theova sestra Alice, nyní úspěšná spisovatelka detektivek, její starší sestra Deborah a tehdy sedmnáctiletý začínající policista Clive. Sadie se nejprve obrátí na Alici a poté i na Cliva, jelikož je rozhodnutá zjistit pravdu. Podaří se Sadie vyrovnat se s uzavřeným případem matky, která opustila svoji malou dceru, a zároveň zjistit, kdo před sedmdesáti lety unesl malého chlapce z jeho postýlky? Jaká tajemství střeží Alice a Deborah? Jaká tajemství má sama Sadie? Co za tajemství si v sobě nesou další postavy z příběhu?

„Sadie souhlasně zabručela. Nedodala, že podle jejích zkušeností si minulost najde způsob, jak i po letech člověka dostihnout bez ohledu na to, jak rychle utíkal, kolikrát začal od nuly.“

Řeknu vám, že tak skvěle napsanou knihu, která je protkána tolika tajemstvími, jsem ještě nečetla. Autorka nás zavede do slepých uliček, předkládá nám falešné stopy, aby na konci příběh rozpletla, a čtenáře nenechala bez odpovědí. A to se mi moc líbilo. Spisovatelka nás nechává vytvářet svoje hypotézy a možné varianty toho, co se stalo. Od poloviny knihy vám již vaše fantazie poběží na plné obrátky. A ten konec, ten je bravurní, přestože vás asi deset stran před koncem nejspíš napadne to, co nám autorka odhalí na posledních pár stranách.



V knize se prolínají tři časové roviny. Současnost, rok 2003, a období před sedmdesáti lety a události roku 1911, kdy se Alicina matka Eleanor osudově setkala s budoucím manželem Anthonym. Životy postav ovlivnilo i několik historických událostí, potopení Titaniku a obě světové války. Při čtení budete mít touhu číst dál a dál, dokud se nedozvíte pravdu. Prolínání časových os se mi moc líbilo, dodává to knize na napětí,  a autorka to skvěle využívá k tomu, aby nám postupně odhalovala indicie, které nás dovedou k šokujícímu rozuzlení.

Je úžasné, že v knize nesledujeme pouze osudy jedné postavy, ale autorka nás vtáhne hned do několika životů. A nejen rodina Edevanových má své tajemství. Život Sadie je neméně zajímavý, její postavu jsem si oblíbila. Alice je stará dáma, spisovatelka, která má své vrtochy a má na ně právo. A má můj obdiv za to, že tolik let žila s takovým tajemstvím, a nikdy ho neprozradila.

„Zvláštní věc, chystat se prozradit strašlivé tajemství někomu, kdo ji zná téměř stejně dobře jako ona sama. Nikomu jinému by se Alice nesvěřila.“

Je to příběh opravdové lásky, ale i bolesti, utrpení, strachu, odvahy, touhy bojovat, síly uchovat tajemství, síly se obětovat a zachránit tak to nejcennější, co v životě máme.

Kniha se čte sama. Zařadila bych ji do kategorie románů pro ženy s detektivní zápletkou. První, co mě na knize upoutalo, byla obálka, ta je opravdu nádherná, jemná a můžeme se domýšlet, zda žena na obálce představuje Eleanor.

Tento příběh a jeho postavy vám přirostou k srdci a nebudete se s nimi chtít rozloučit. Chvílemi budete zoufalí, že se nedozvíte pravdu, ale pak zase přijde naděje, že čas nesmazal všechny stopy, jelikož tajemství je někde ukryté, stačí ho najít.

„Při prohledávání domu narazíte na nejrůznější věci. Spoléhám na vaši diskrétnost. Všichni máme tajemství, o nichž si přejeme, aby tajemstvími zůstala, že?“

Knihu doporučuji všem ženám všech věkových kategorií, každá si zde může najít svoji oblíbenou postavu. Pokud milujete záhady, odkrývání tajemství z dávné minulosti, napětí, hledání pravdy a uzavřené konce, je to to pravé čtení pro vás.

Moje hodnocení je zasloužených 100 % a těším se na čtení dalších autorčiných knih.


Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.


čtvrtek 23. března 2017

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil – Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil, autoři Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková, vydala Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha 2016, 224 stran

„Na nás, co chodíme s našimi ženami do divadel, oper nebo na balety, čeká po smrti nebe.“

Tahle knížka se mi nedostala do ruky náhodou, jelikož jsem slyšela chválu na knížky pana Landsmana Deníček moderního fotra a Deníček moderního fotra 2, rozhodla jsem se, že si koupím nejprve Deníček moderního páru, abych začala pěkně od začátku. Tato kniha je počinem dvou autorů, aby v knize byl zachován mužský i ženský pohled na věc. Dominik Landsman vdechl život Jindřichovi a Zuzana Hubeňáková Nataše.

Kniha nás provází od jejich seznámení do okamžiku početí jejich potomka. Je rozdělena do čtyř částí a ty obsahují podkapitolky, v nichž se ve vyprávění spravedlivě střídá Jindřich s Natašou a stejné situace jsou nahlíženy z mužského a ženského pohledu. A nikoho nepřekvapí, že se jejich názory často rozcházejí, znáte přeci tu větu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, autory upravenou na ženy jsou z Venuše a muži jsou debil.

Jsou zde typické situace jako nakupování, cesty za kulturou, pořízení automobilu, vaření, uklízení a samozřejmě také jejich intimní život.

„Když jsme se plahočili z tý prdele domů, vytáhl jsem kalhoty z tašky a nešťastnou náhodou je zahodil do pole, aby to Nataša neviděla. To se může občas stát. Za to nelze nikoho vinit.“

Kniha je napsána velmi čtivě, jedná se o vtipné vyprávění s velkou mírou nadsázky. Určitě se u knihy budete bavit. Kdo však touží po inteligentním humoru, tak ať šáhne po jiné knize.

Kniha mě bavila, je to takové nenáročné oddechové čtení, po kterém občas zatouží každý z nás. Nejvíc z celé knihy se mi líbilo jejich seznámení a to napsané z pohledu Nataši, kdy vyplynula pravda napovrch.

Co bych však knize vytkla, jsou až někdy absurdní situace a znemožnění obou postav, například při již zmíněném nakupování automobilu. Také mi přišlo, že z Nataši Zuzana Hubeňáková v určitých situacích vytvořila úplnou slepici, která myslí jen na sebe a v životě si neumí moc poradit. Sám autor v závěrečném fiktivním rozhovoru uvedl: „Pokud si člověk ujíždí na náročné literatuře, tak se mu to líbit nebude.“ A já s ním souhlasím, hluboký příběh v této knize nehledejte, ale humoru je v něm až až.

„Nataše k němu okamžitě pelášila a s láskou ho objala. Splnil se jí sen. Konečně má auto. Já jsem jí to přál. Zasloužila si ho.
„Chceš řídit? Zeptal jsem se jí něžně.
„Já nemám řidičák,“ usmála se na mě a nastoupila na stranu spolujezdce.“

Nejen pod pohrůžkou autora, že pokud si nepřečtu Deníček moderního fotra, bůh zabije koťátko, ráda sáhnu i po jeho prvních dvou knihách. Chci totiž vědět, jak se život Nataši a Jindřicha změní s příchodem dítěte a zda oba dozrají. A taky abych se mohla u knihy zasmát, humorných knih není nikdy dost.

Knihu hodnotím 80 %.