Zobrazují se příspěvky se štítkemAlpress. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemAlpress. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. srpna 2023

Dva na lásku (recenze knihy Písnička pro Klaudii – Petra Langová)

Písnička pro Klaudii, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 232 stran

„Po celý zbytek dne jsem pomáhala Matějovi a Pavlíně, a i když bych tomu ještě včera nevěřila ani omylem, práce s dětmi mě začínala bavit čím dál víc. Sbírali jsme klestí a večerní táborák, učili se vázat námořnický uzel, házeli klacky dvěma rozdováděným voříškům, které si Miriam letos na jaře přivedla z útulku, a střídali se v mazlení pětice nádherných mourovatých koťat, ustavičně se nám motajících pod nohama.“



Kdy jindy než o prázdninách sáhnout po svěžím dívčím románu, který se odehrává uprostřed léta. Písnička pro Klaudii je autorčinou druhou knihou z kategorie young adult, která vás přenese do kulis letního tábora a v níž nechybí láska, kapka dobrodružství, ale i jedno tajemství.

Jak samotný název napovídá, hlavní postavou této letní oddechovky je Klaudie, které je čerstvých osmnáct a která patří do „lepší“ společnosti. Její přítel David, nebo-li Dave, je synem významného podnikatele, který právě oslavil padesátku. Na jeho oslavě se Klau poprvé setkává s Vítkem, o jehož existenci neměla tušení, avšak její nejlepší kamarádka Simča je do něho zamilovaná až po uši. Cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a tak Klaudii, díky jejímu mladšímu bráškovi Tobiášovi, zavedou na koňský tábor, v němž Vítek působí jako jeden z vedoucích. Je možné, že pobyt na letním táboře změní Klaudiiny dosavadní hodnoty? Jak dlouho ji Vítek bude vodit za nos? A jaké tajemství si střeží Klaudiina kamarádka? Čeká na vás ta správná dávka romantiky, emocí, špetka napětí a ten nejlepší konec.

„Teď už to nešlo zastavit. Ten pitomý vodopád slz, který mi vytryskl z očí a na okamžik mě úplně ochromil. Jako v transu jsem se zvedla a utíkala pryč. Co nejdál od táborového ohně, co nejdál od všech lidí. Najednou jsem přímo akutně toužila najít způsob, jak utéci i od sebe samotné. Od života, který vedu posledních šest let. V luxusním růžovém domku s úchvatnou zahradou, obklopená věcmi, které mi nepřinášejí vůbec žádnou radost.“

Na začátku knihy mi Klaudie nepadla moc do noty, ale vlivem okolností se hlavní hrdinka mění a vy si ji nakonec oblíbíte. A i když se to může zdát, tak ani Klaudie nepluje na pomyslném růžovém obláčku, jelikož celkem bojuje se svým otčímem Igorem. Největším sympaťákem celé knihy je tak trochu zakřiknutý Vítek, který to v životě neměl zrovna růžové. Vítek miluje koně, hraje na kytaru a zpívá, je to zkrátka kluk do nepohody. Ostatní postavy v knize působí reálně a uvěřitelně.

V knize se střídají kapitoly z pohledu Klaudie a z pohledu Vítka, což příběhu přidává na čtivosti a zajímavosti. Autorka nás po celou dobu udržuje v lehkém napětí, kdy doufáme, že se ty dva, na pohled celkem odlišné charaktery, dají dohromady.

Román je takovou milou letní jednohubkou, která mě přenesla do mého mládí, kdy jsem přečetla několik knih Lenky Lanczové.

Písničku pro Klaudii bych doporučila dívkám od čtrnácti let, ale i ženám, které chtějí zavzpomínat na své dospívání a znovu si připomenout období letních lásek.

Pokud se vám kniha bude líbit, určitě sáhněte i po autorčinu předchozím dívčím románu Prázdniny za trest (recenze), který je taktéž čtivý, a jehož hrdinové vám přirostou k srdci.

Děkuji autorce, že jsem se mohla přenést do svého mládí a znovu prožívat radosti i strasti dospívání.

pondělí 4. dubna 2022

Láska jako od Shakespeara (recenze knihy Prázdniny za trest – Petra Langová)

 Prázdniny za trest, autorka Petra Langová, vydalo nakladatelství Alpress, Frýdek-Místek, 2022, 176 stran

„S omluvným úsměvem jsem popadla svůj napěchovaný kufr a při výstupu z vlaku se o něj div nepřerazila. Někde v dálce zahřmělo, do obličeje mě uhodil studený vítr a poslední zbytky snu o Giuliovi, koktejlech a mořských vlnách byly definitivně pryč. No bezva. To nám ty prázdniny hezky začínají!“


Mé první setkání s autorčinou tvorbou proběhlo před téměř dvěma lety nad stránkami knihy Kde končí nebe (recenze). Již tehdy autorka vzbudila můj zájem a těšila jsem se na její další knihu. Nyní jí u nakladatelství Alpress v edici Klokan vyšel dívčí román Prázdniny za trest. Ačkoliv již dávno nejsem cílovou skupinou, jíž je kniha určena především, s chutí jsem si přečetla tuto letní romantickou oddechovku, která mě přenesla do dob, kdy mně bylo krásných sedmnáct tak jako je hlavní hrdince.
 
Měly to být ty nejlepší prázdniny, které odstartuje dokonalá dovolená u moře s nejlepší kamarádkou, jenže to by Anička či Annie, jak jí její kamarádi říkají, nesměla mít vroubek, kvůli kterému nakonec zamíří vlakem do jižních Čech k otci, který ji chce mít tak trochu pod kontrolou. A tím odstartuje její nové dobrodružství, naprosto jiné, než jaké si představovala. Čekají na ni noví kamarádi, nové zážitky a také láska. Zároveň ale ožívá minulost, i když tentokrát v nových souvislostech, kterým kdysi nemohla rozumět. Odpustí Annie svému otci, že od nich odešel? Najde si cestu k jeho nové rodině? Poslechne hlas svého srdce? Sice ještě není léto, ale pokud si chcete vyvolat atmosféru horkých letních dní a čas romantických lásek, tak tento příběh bude velmi osvěžující připomínkou.
 
„No tak proč mi najednou buší srdce až v krku, když se na toho cizího kluka dívám? Proč jsem celá rudá a nedokážu se ani pohnout? A proč on ze mě pořád nespouští oči…?“
 
Autorka napsala velmi čtivý, svěží, místy vtipný, ale také napínavý příběh. A ačkoliv pro mě byl občas děj předvídatelný, je v knize i mnoho nečekaných zvratů. A kdybych měla zlozvyk nervozitou kousat si nehty, tak věřím, že po dočtení knihy bych neměla, co si nalakovat. Závěr je naprosto strhující sled událostí, v nichž nám autorka zadrnká na romantickou strunu ještě více a my div nebudeme utírat slzy dojetí. Je to zkrátka příběh pro dospívající dívky, v němž nic nechybí a který se dle mého může postavit po bok úspěšných dívčích románů z pera Lenky Lanczové.
 
Líbil se mi také vývoj postav, především hlavní hrdinky Annie, která pomalu opouští svůj prvotní vzdor a přehodnocuje také svůj pohled na otce, a nejen na něho. Touží po lásce, zamiluje se na první pohled a v její mysli se probudí nejrůznější představy, jak už to v tomto věku bývá. Ale i v této oblasti čeká Aničku mnoho zvratů. V knize najdeme nejen kladné postavy, ale i záporáky, kterým je lepší se vyhnout obloukem.
 
„Ty Annie… říkám si, jestli bys třeba…“ začal rozpačitě koktat a já cítila, že na mě jdou mdloby, „…jestli by ti nepomohlo, kdybychom si spolu ten scénář… no…“ Uhnul pohledem. „Nešla by ses večer projít?“
A moje zuřivě bušící srdce se v tu ránu zastavilo.“


Příběh autorka zasadila do fiktivní vesničky v jižních Čechách, nad níž stojí hrad Lansberk, který je také dílem autorčiny fantasie, stejně jako pověst, která se k němu váže a kterou se rozhodli ztvárnit mladí amatérští herci. Tento autorčin nápad je takovou nitkou celého příběhu, která se odvíjí zdánlivě na pozadí, ale dodává celému příběhu další podstatný romantický rozměr a je velmi spjata s hlavní postavou.
 
Knihu bych doporučila všem dospívajícím slečnám, které ho budou číst se stejným zapálením jako starší ročníky četly již zmiňovanou Lenku Lanczovou a jimž bude hlavní hrdinka velmi blízká. Ale věřím, že příběh si s chutí přečtou i ženy, co už jim -náct dávno není, ale rády se do té doby přenesou nad stránkami knihy. Není to pouze příběh o prvních láskách, ale také o rodinných vztazích, přátelství, důvěře i hledání svého místa v životě.
 
„Najednou si uvědomíme, že jsme dávno přestali tancovat. Že stojíme uprostřed parketu a že už vůbec na ničem nezáleží. Jenom na tom, aby ta chvíle trvala navždycky. Aby mě dál držel v náruči a líbal, pořád a pořád líbal… ano, přesně takhle…“
 
Děkuji autorce Petře Langové, že jsem se alespoň v myšlenkách mohla na chvíli vrátit do svých mladých let, kdy mi mé starosti, které se zpětně jeví jako malicherné, připadaly stejně tak velké, jako jsou pro mě ty současné. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

čtvrtek 30. září 2021

Životní příběh ztracený v dávných časech (recenze knihy Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst – Hana Whitton)

„Dívku tak půvabnou dosud nespatřil. Pleť měla nazlátlou od jižního slunce, neboť pocházela ze Sicílie, jak vyzvěděl. Jiskrné tmavé oči jí stínily dlouhé řasy a černé vlasy, hebké a lesklé, připomínaly jemné hedvábí. Dozvěděl se rovněž, že mezi dvorními dámami zaujímá jako důvěrnice princezny Kunhuty výjimečné postavení.
Nejraději by jí to vše vypověděl a přiznal se jí k tomu, že ho od první chvíle okouzlila. Nechtěl ji však polekat překotným vyznáním.
Zaváhal na okamžik, potom se vyhoupl do sedla a vyzdvihl Sibylu před sebe na koně.“



 
Historické romány věnované především ženám v české historii autorky Hany Whitton registruji již delší dobu, a to nejen kvůli krásným sladěným obálkám. Konečně se mi do ruky dostala jedna z jejích novinek, a to kniha Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst, kterou bych vám ráda představila.
 
Zdislava z Lemberka, jež byla v roce 1995 svatořečena, zůstává tak trochu v pozadí významnější sv. Anežky České, která ji možná inspirovala v duchovní činnosti a v zakládání klášterů a špitálů, a ačkoliv se o jejím životě moc neví, její postava inspirovala již nejednoho autora v jeho tvorbě.
 
Možná stejně jako já budete překvapeni, až knihu otevřete, a budete na prvních stránkách číst o jisté Sibyle Sicilské a přemýšlet, kdy se na scéně objeví Zdislava, o které by kniha dle anotace měla být. Pokud jste stejně jako já neznalí historie jejího rodu, tak také nebudete tušit, že to autorka vzala pěkně zgruntu a první kapitoly věnovala Zdislavině matce, která jako mladá dívka přišla na přemyslovský dvůr jako dvorní dáma budoucí královny Kunhuty. Již tehdy byla Sibyla zasnoubená, a jak to již bývá, tak za někoho, koho jí vybrali rodiče a koho nemilovala a na královském dvoře jí osud do cesty přivede Přibyslava z Křižanova a řízením osudu se právě oni dva stanou rodiči budoucí Zdislavy z Lemberka. Avšak cesta to nebude jednoduchá. Nechte se překvapit, kdo jejich štěstí bude házet pomyslné klacky pod nohy.
 
„Užasla však, když světlo louče plápolající na sloupku u dveří ozářilo tvář zachránce, s nímž se matka právě loučila.
Byl to mladý muž, jistě ani ne dvacetiletý, s kaštanovými vlasy spadajícími na ramena. V jednu chvíli pohlédl k oknu, jako by vycítil, že ho někdo pozoruje, a zář louče mu přitom ještě zvýraznila přitažlivé rysy – vysoké čelo, orlí nos a pevnou bradu rozdělenou důlkem, svědčící o ráznosti a rozhodnosti. Pod velkýma tmavýma očima se mu rýsovaly temné kruhy z únavy a nevyspání a hezky tvarované rty mu nyní zvlnil úsměv.
Třeba mě zahlédl, napadlo Zdislavu. A tak raději rychle ustoupila od okna.“