Zobrazují se příspěvky se štítkempro ženy. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempro ženy. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 30. prosince 2022

Na vlnách lásky (recenze knihy S duší lvice – Petra Langová)

„Dokonalá tečka za dokonalým dnem, v němž se mi dařilo, na co jsem sáhla. Poznala jsem svoji matku. Rozzuřila Ingrid k nepříčetnosti. A za pouhých několik minut se ocitla mezi pražskou literární smetánkou, na křtu knihy velkého Mistra, jehož jméno si při nejlepší vůli nejsem schopná vybavit. Jupí! Tohle je ten život, o kterém jsem snila!“



Kniha S duší lvice je volným pokračováním knihy Prázdniny za trest (recenze), ta byla určena spíše mladším čtenářkám, jelikož spadá do kategorie young adult, ale s chutí si ji jistě přečetly i starší čtenářky. Kniha S duší lvice je určena všem ženám, které si rády přečtou romantický příběh, který však nespadá do červené knihovny, ale je skvěle propracovaný a plný zvratů.

Hlavní hrdinka Lenka, s níž jsme se mohli setkat již v knize Prázdniny za trest, kde vystupovala jako jedna z vedlejších postav, vyrůstala se svojí adoptivní matkou. Kdysi od svého skutečného otce dostala medailon lva a tuto vzpomínku si uchovala až do dospělosti. Nyní se rozhodla, že svého otce najde, z toho důvodu opouští své rodné Malšovice a vydává se vstříc hlavnímu městu, Praze, kde má své kamarády Šimona a Annie, u nichž nachází nové útočiště. V Praze přijímá místo hotelové recepční, což ji přivede nejednou do perné situace. A když se vydá po stopách otce, netuší, jaká nová setkání na ni čekají. Podaří se Lence objevit svého otce? Co když ji osud do cesty přivede životní lásku? Bude si moci Lenka splnit svůj životní sen?

„A nějaká šílená, rozumu zbavená bytost, kterou jsem ještě před pár vteřinami neznala, na něj znenadání koketně mrkla a promluvila mým hlasem: „V sedm! To mi totiž končí směna v hotelu. Vy mě tam samozřejmě vyzvednete, budete se chovat jako dokonalý džentlmen, splníte všechno, co mi na očích uvidíte, a taky… od vás dostanu pugét slunečnic, protože je mám ze všech kytek nejradši!“

Přiznávám se, že na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá už od chvíle, kdy jsem se od autorky dozvěděla, že píše knihu o jedné z vedlejších postav knihy Prázdniny za trest. A nyní vím, že bylo na co se těšit. Opět na nás čeká velmi čtivý příběh, v němž autorka nešetří zvraty, nečekanými setkáními i několika vypjatými situacemi.

Velmi se mi líbila vtipná scéna, která se odehraje na svatbě Ingrid. A není to jediná humorná situace, která na vás v knize čeká.

Jakmile se do knihy začtete, nebudete ji chtít odložit. Lenka mi vstoupila do života od první stránky a dokud jsem nezjistila, zda se jí podaří vypátrat jejího otce, tak jsem se ke knize vracela v každé volné chvíli. Mé srdce si získaly i postavy Annie a Šimona, jejichž vztah můžeme v knize také sledovat. A autorka je opravdu nešetří a spolu s nimi ani naše nervy.

„On nechce vytrubovat do světa, že spolu něco!“ opravil mě.  „Jako by se za tebe styděl. Dávej si na něj bacha, jo? Buď je to prolhanej ženáč, anebo srab. Já mít takovouhle holku, nadýmám se pýchou, a to bez legrace! Toužil bych poznat její rodinu, klidně bych s nima strávil i ty podělaný vánoční svátky, vážil si toho, že mě má ráda, a… nikdy v životě bych ji nezradil!“

Setkání Lenky a Jakuba je tak nějak osudové. Jejich vztah však není rozhodně jednoduchý, jelikož Jakub nemá vyřešenou svoji minulost a nechce se ve vztahu zavazovat do budoucnosti. Osud si pro ně připraví plno kotrmelců a nakonec si říkáte, že takto to přece nemůže skončit.

Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy, které nejsou průhledné a prvoplánové, příběhy, v nichž nechybí zvraty i několik psychických otřesů. Zkrátka příběh lásky, v němž nechybí životní peripetie, nad nimiž ale vždy vyjde opět slunce.

„Zírala jsem na ni s pusou dokořán, neschopná jediného slova. Do hlavy mi prudce stoupla krev, bušila ve spáncích, vařila se v žilách, cítila jsem její nasládlou kovovou pachuť až kdesi v krku. „Panebože, Annie! Ty vůbec netušíš, cos právě řekla. Já jsem…“ Po zádech mi přejel mráz. „…tak blbá!“ Vylítla jsem z gauče a překotně se začala oblékat. „Tak neskutečně blbá, krucinál! Vždyť já ho nechala jít!“

Ráda bych vám od autorky doporučila ještě jednu její knihu, a to Kde končí nebe (recenze), kterou jsem před pár lety četla a která v sobě ukrývá skvělý příběh.

sobota 16. dubna 2022

Osudy rodiny na pozadí událostí minulého století (recenze knihy Lastočka – Jitka Závodná)

Lastočka, autorka Jitka Závodná, vydáno vlastním nákladem, 2021, 328 stran

„Tenkrát to byla pro Josefa jen jedna z mnoha maličkostí, které se lidem dnes a denně stávají. Celé to období spíše vnímal jako čas velkého úspěchu a nehynoucí slávy, v jeho očích byl okolní svět dokonalý. Lidé neúnavně budovali Sovětský svaz, zbožňovali soudruha Stalina a na jeho počest mnohokrát vystřelilo směrem k nebi nespočet rukou se sklenicí vodky.“


S tvorbou autorky Jitky Závodné jsem se poprvé setkala nad stránkami její knihy Zahrada mého života a již tehdy mě její styl psaní velmi oslovil a ještě více téma, kterému se v knize věnovala. Jitka Závodná vdechuje život příběhům lidí, do jejichž osudů zasáhly velké dějinné události 20. století a nejinak je tomu i v její novince Lastočka, která vyšla koncem loňského roku.
 
Příběh svůj a svých rodičů, ale i dalších blízkých, či známých vypráví prostřední dcera Růženky a Josífka, Ludmilka, která se jim narodila v sovětském Novosibirsku v roce 1932. Do Sovětského svazu byl poslán její tatínek, který plný ideálů vstoupil do komunistické strany a jako jeden z osvědčených členů byl vyslán na východ, aby načerpal zkušenosti s budováním ideální společnosti a později je předal v Československu. Jaký šok však Josefa čeká, když se dostaví prozření? Nezbývá než se rychle vrátit do bezpečí rodné vlasti. Jenže to ještě nikdo netuší, že na dveře již klepe druhá světová válka, která přinese další starosti. A euforii z jejího konce brzy vystřídá další období zlovůle a nesvobody, jehož konec bude v nedohlednu. Jak tyto smutné dějinné okamžiky ovlivní Ludmilčinu rodinu? Co pro další život Josífka bude znamenat bývalé členství v komunistické straně? Bude možné v těch těžkých dobách objevit alespoň jiskřičku naděje? Upřímně, v knize na vás čeká velmi silný životní příběh, či přesněji mnoho životních příběhů, které v kontextu dnešních dní vyznívají ještě silněji.
 
„Snad až dnes dokáži naplno vnímat úlevu svých rodičů, srovnatelnou s úlevou vojáka, který se po nerovném boji šťastně navrátil domů bez šrámů a nezraněný. Rodiče byli tehdy více než vděčni osudu, který jim pro tentokrát přihodil šťastnou kartu, a o to více si užívali každého dne, kdy se moli vedle sebe probudit a jen tak si pohlédnout do očí.“
 
Autorka pro nás sepsala velmi zajímavé a zároveň i smutné osudy lidí, kterým velké dějinné události minulého století převrátily životy naruby, či je o ně připravily. Kniha je napsána velmi poutavě, jelikož je vyprávěna z pohledu jedné osoby, a vás naprosto pohltí a máte pocit, jako byste stáli po boku hlavních aktérů. Musím přiznat, že v jistém okamžiku knihy, kdy těch smutných okolností na mě bylo až moc, jsem ji musela na pár dní odložit a přečíst si něco oddechového, ale i tak jsem příběh nosila neustále v hlavě a myslela na jeho hrdiny a doufala, že přijde zlom a oni budou mít naději na šťastný život. Je to zkrátka kniha, která vám vstoupí do života a vy si zamilujete Ludmilu i její rodiče. Touha vědět, jak to s nimi bude dál vás bude popohánět při otáčení stránek. Bohužel, jak už to bývá, nezasahuje do lidských životů jen vnější svět, ale přicházejí i bolestné osobní problémy, ani ty se Ludmilině rodině nevyhnou.
 
Jsem moc ráda, že jsem si knihu mohla přečíst a myslím, že by bylo jen dobře, kdyby se dostala do širšího čtenářského okruhu, protože člověku se takto zprostředkovaně dostane větší povědomí o době, kterou nezažil a ze školy ji zná jen jako několik letopočtů a dějinných útržků, ale to, jak tehdejší doba dopadala na „obyčejné“ lidi se ze stránek učebnic nedozvíme.
 
„Válka nikdy nezačíná náhle nebo bez varování, přichází plíživě a v tichosti. Klíčí z podhoubí nízkého sebevědomí, strachu a nenávisti. Pomalu roste, až zastíní to dobré, co brání vykvést květům zla za zvuků polnice.“
 
Lastočka je zkrátka knihou, nad níž budete přemýšlet, po dočtení ji v sobě zpracovávat a pak ještě dlouho ji budete nosit v mysli a její příběh zasáhne vaše srdce.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří se chtějí dozvědět, jak se některým lidem žilo v dobách, které jsou sice minulostí, ale přesto jsou naší součástí, protože se dotýkaly životů našich předků i mnohých žijících pamětníků, a je třeba na ně nezapomenout.
 
„Lidé byli tehdy jako opojení. Nadšeně provolávali komunistická hesla, schůzovali jako pominutí a pod rudou vlajkou bezpráví vznikaly jako houby po dešti nejrůznější spolky a akční výbory. Mladí lidé oslavovali vítězství a nadcházející lepší zítřky, ale vůbec nechápali skrytou podstatu komunistické ideologie. Rudý mor však brzy nakazil kde koho a nedal se jen tak zastavit.
„Konečně přijde spravedlivá společnost! Konečně bude líp!“ nadšeně skandovali všichni kolem, aniž by o svých slovech vůbec přemýšleli.
Ovšem, kdo měl jen trochu jiný názor než většina, na toho komunisté začali zaměřovat pozornost.“
 
Velmi děkuji autorce Jitce Závodné, že jsem si mohla přečíst tento neobyčejný příběh, který v sobě nese velké poselství. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

sobota 5. února 2022

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 
Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“






čtvrtek 20. ledna 2022

Za zavřenými dveřmi (recenze knihy Jedna z pěti – Dagmar Digma Čechová)

Jedna z pěti, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 256 stran

„Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která.“


Dagmar Digma Čechová není na knižním trhu již žádným nováčkem, a ten, kdo její knihy zná, ví, že v nich ráda otevírá palčivá témata mezilidských vztahů, a nejinak je tomu i v její novince, Jedna z pěti. Po knize Okno s dívkou a ptáčkem (recenze), která se žánrově tak trochu vymyká předchozím dvěma knihám Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze), se v knize Jedna z pěti tematicky navrací ke své prvotině, avšak se zcela patrným posunem ve své tvorbě. Ano, zkrátka Jedna z pěti patří právem na vrchol autorčiny prozatímní tvorby a po bok předchozí knihy Okno s dívkou a ptáčkem.
 
Hlavní hrdinka Edita „dostane“ ke svým čtyřicátým narozeninám nečekaný „dáreček“. Je svědkem, ačkoliv ne očitým, rozhovoru, který ji přiměje přijmout fakt, že její muž má milenku. O co horší je, že se ten rozhovor odehraje v jejich domě v době její narozeninové oslavy, na které je přítomno jejích pět kamarádek, což ji vede neomylně k tomu, že ji nezradil pouze její manžel, ale také jedna z nich. Jenže která? V následujících dnech se Edita snaží přijít na stopu, která ji dovede k rozhřešení. Co vše může pátrání po manželově milence vyvolat? Jaké bolestivé rány otevřít? Jak to změní samotnou Editu i její pohled na kamarádky? Komu všemu se nakonec otevřou oči? A může z toho vzejít i něco dobrého? Až otevřete tuto knihu, připravte se na to, že to bude jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky, protože budete chtít tu mrchu, která Editu zradila, vypátrat možná dřív než hlavní hrdinka. On to totiž není jen ženský román, je to tak trochu i detektivka.
 
„Zvláštní ale bylo, jak jinak jsem teď vnímala holky. Až jsem si říkala, že přece není možné, aby to bylo jen změnou mého úhlu pohledu, tou pochopitelnou podezíravostí. Že by se mi najednou tak otevřely oči, že bych je teď všechny viděla v jejich pravém světle, zatímco dosud jsem nosila nasazené růžové brýle? Nemůže to být naopak tím, jak se na ně dívám skrz ty černé, že jim křivdím? Kde je pravda? Kolik toho o nich vím a jaké opravdu jsou?“
 
Myslím, že napínavější úvodní scénu nemohla autorka vymyslet. Již po prvních dvou stranách vám v hlavě vyvstane tolik otázek a možná někteří budete hlavní hrdince vyčítat, že zůstala jak opařená, místo aby šla do akce a zareagovala hned. Takže po úvodu, kdy vám spisovatelka nasadí brouka do hlavy, následuje velmi čtivé pokračování, které vás postupně seznámí s Editou i pěti podezřelými ženami. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem nám dá autorka nahlédnout do hlavy Edity, jejích myšlenek, pocitů a názorů, s nimiž se pochopitelně hlavní hrdinka vzhledem k situaci nemůže svěřit žádné blízké osobě.
 
Bylo skvělé sledovat, jaká další stavidla při pátrání po manželově milence Edita otevřela. Okruh podezřelých se pomalu zužuje, ale na povrch vyplouvají nová tajemství a otevírají se třinácté komnaty. Při čtení si uvědomíte, že lidé často druhého soudí, aniž by znali jeho situaci, aniž by věděli, co stojí za jeho chováním, jaké ten dotyčný může mít starosti, a že se kolikrát obáváme někomu se svěřit. Kniha má v sobě mnohem hlubší sdělení, než se na první pohled může zdát. Během čtení vás možná přepadne pocit, že podobné situace, postoje, chování či myšlenky osobně znáte. Rozhodně bych knihu nebrala jako oddechové čtení, protože může v komkoliv otevřít nějaké rány, ať minulé, či současné, ale zároveň nám může otevřít oči i do budoucna a třeba nás popostrčit i k nějaké změně.
 
„Nejhorší byly ty roky okolo třiceti, pětatřiceti. To se nás pořád všichni ptali, kdy si konečně nějakýho toho sviště pořídíme, abychom to stihli. Jako by lidi neměli jiný starosti než soudit, kdo má a kdo nemá děti. Ty, který se neptali, nejspíš předpokládali, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu, jak jsem tlustá, a koukali na mě děsně soustrastně a zároveň jako by mě snad vinili z toho, že si za to můžu sama.“
 
V průběhu čtení jsem se snažila přijít na kloub té zrádkyni a po jednom rozhovoru Edity s jednou z kamarádek jako by mě osvítilo a já pojala podezření, které se nakonec potvrdilo. Na někoho tento wau efekt čeká na konci knihy, na někoho již dříve, ale jistí si budete až na konci. Každopádně se vám opět dostane napínavé čtení, které znáte již z předchozích románů a velmi neradi budete knihu odkládat. V poslední době mi přečtení knížky kolikrát trvá i týden, protože ne vždy má člověk na čtení tolik času, kolik by chtěl, ale v případě Jedné z pěti šlo kromě nejnutnějších věcí vše stranou a knihu jsem přečetla za necelé tři dny a v mezičase, kdy jsem ji musela odložit, jsem nad ní neustále přemýšlela, natolik mě pohltila.
 
Obálka se velmi povedla a čtenář ji určitě nemůže minout bez povšimnutí. Rtěnky, které představují pět kamarádek, z nichž jedna zradila, jsou super metaforou. A zároveň je z obálky patrné, že se jedná především o román pro ženy, i když dle mého názoru by si ho měli přečíst i muži.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběh, v němž jde především o mezilidské vztahy, a to nejen partnerské, ale i ty kamarádské, a je jedno, zda momentálně řešíte nějaký osobní problém, či se zrovna vznášíte na růžovém obláčku, každému z nás má kniha co dát. Takovým poselstvím knihy je dle mého názoru fakt, že nikdo nevíme, co se odehrává za zavřenými dveřmi. A chce se mi dodat, dokud je neotevřeme, či je neotevře ten, který stojí za nimi.
 
„Už jsem si myslela, že to mám, že jsem ji našla, ale místo toho mě znovu čekalo obrovské, naprosto netušené a nečekané překvapení. U další z holek z pískoviště přišlo prozření, že věci někdy nejsou tak, jak se na první (a vlastně ani druhý či třetí) pohled zdají být. Snad je to tím, že větší skupině se člověku asi nesvěřuje tak snadno jako mezi čtyřma očima.
Zvláštní… Když jsem přemýšlela o tématech, která na společných setkáních probíráme, vyšly mi z toho kromě drbů a obecných věcí, které právě hýbou společenským míněním, i ty důležité – partnerské vztahy, problémy s dětmi, zdraví… A přesto nemám pocit, že i když se o tom mluvilo často a hodně, že by někdy zaznívala taková ta syrová pravda, která nás skutečně a hluboce trápí.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji vám, Dagmar Digma Čechová, za krásný čtenářský zážitek a za nasazení brouka do hlavy. A přeji vám mnoho inspirace do dalšího psaní a budu opět netrpělivě vyhlížet další vaši knihu.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Nebo v elektronické verzi zde. 

neděle 24. října 2021

Jako ptáček v kleci (recenze Okno s dívkou a ptáčkem – Dagmar Digma Čechová)

Okno s dívkou a ptáčkem, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 276 stran

„Koneckonců, otec by měl ocenit, že šel na vzduch dobrovolně, aniž by mu to někdo pořád dokola radil. Beztak nebylo uvnitř co dělat, když ten dinosaurus nevlastnil ani komp a nechat notebook doma v Čechách byla mámina podmínka. Takhle nesmlouvavou ji vídal málokdy.
Ty kecy o závislosti ho vytáčely ze všeho nejvíc. Oni prostě vyrůstali v jiné době, takže logicky trávili svůj čas jinak, jenže to nebyli schopní pochopit. Chtít po dnešních dětech, aby skákaly gumu nebo cvrnkaly kuličky, považoval za těžkou demenci a marnou snahu vrátit čas, která byla logicky odsouzená k záhubě. Jenže generace jeho rodičů byla prostě hrozně úporná.“

 
Když jsem poprvé viděla obálku novinky Dagmar Digma Čechové a koukla na název Okno s dívkou a ptáčkem, věděla jsem, že si knihu s chutí přečtu, ačkoliv jsem vůbec netušila, o čem bude. Po přečtení anotace se dostavil neomylný pocit, že se mi kniha bude opět líbit jako její předchozí knihy Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze). A nyní již vím, že mě moje intuice opět nezklamala, tato kniha je sice odlišná od dvou předchozích, ale tajemný příběh, odehrávající se v ještě tajemnější Normandii, si mě získal, a ještě dlouho na něj budu myslet.
 
Devatenáctiletý René, kterému se bohužel nepovedla zkouška z dospělosti a se kterým si jeho matka neví rady, je vyslán ke svému otci do malého městečka na pobřeží Normandie, ve které se střídá počasí skoro tak často jako Reného nálada. Mladý nejistý kluk jednoho dne narazí na neznámou dívku Gale, která upoutá jeho pozornost a začne se odvíjet lehce romantický příběh, který však přeruší nečekaná událost, kterou autorka zmiňuje již v anotaci. Poté se přesouváme o tři roky dál, kdy René vyráží do Anglie, přesněji do Skotska s cílem cestovat a procvičit si cizí jazyk. Ještě před odletem však dostává indicie, které v něm vyvolají vzpomínky na minulost. Kdo byla ta tajemná dívka Gale? Proč rozmlouvala s ptáčkem v kleci? Co když slovy jedné z hrdinek: „Věci stejně jako lidé, ve skutečnosti často nebývají tím, čím se zdají být.“?
 
„Taková tedy budou její pravidla? Chce po něm, aby byl totálně pasivní a nechal si od ní všechno líbit? To, že jí nerozuměl a nevyznal se v ní, ho nijak nepřekvapovalo. Jen ho děsilo, že když neví, co přesně má dělat, nebo naopak nedělat, neustále hrozí riziko, že zase něco udělá špatně a všechno zkazí. Jí to snad přišlo vzrušující, jemu tedy zároveň i dost strašidelné. Ale bránit se čemukoliv, co se mu z její strany nabídne, rozhodně neměl v plánu.“
 
Kniha má pozvolný rozjezd, kdy sledujeme lehce romantický příběh dvou mladých lidí až do bodu zlomu, poté autorka bravurním způsobem přejde do zcela jiného žánru, když nám poskytne pohled z druhé strany, čímž kniha získá na spádu, napětí a celý příběh dostane nečekaný rozměr.
 
Spisovatelka touto knihou dokázala, že umí napsat i jiný příběh, který si sice nebude od začátku pohrávat s vašimi emocemi, ale naladí vás na klidnou strunu, aby následně přišel moment překvapení v podobě rozporuplné postavy, kdy budete rozhozeni z jejího jednání, ale na druhou stranu se ji budete snažit pochopit. Závěrečná část je dalo by se říct geniální a nečekaná.
 
„Každý má přece v životě nějaký plán. Jinak by vůbec nemělo smysl žít.“
 
Kdo již četl předchozí knihy, tak ví, že autorčin styl psaní je velmi čtivý a nejinak je tomu i v tomto románu. Autorka umí upoutat naši pozornost a předvídatelné scény střídá s nečekanými zvraty. A nezapomíná na přehlídku lidských emocí od lásky a ochoty po nenávist a vypočítavost. A i v této knize autorka poukazuje na jisté nebezpečí, které široké veřejnosti není známo.
 
Možná, že budete po přečtení anotace, stejně jako já, překvapeni, že autorka prozrazuje dost podstatnou událost z děje, když se z anotace dozvídáme, že Gale zemře. Avšak po dočtení knihy jsem názor změnila, protože podstata příběhu je v něčem jiném. Nechte se překvapit.
 
„Víš co? Nebudeme si nic slibovat. Je to lepší než pak být zklamaní, kdyby to nevyšlo. Můžeme klidně každý další den brát jako dar, co ty na to?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi příběhy, v nichž není nic takové, jak se na první pohled zdá. A ačkoliv je hlavní postavou mladý muž, myslím, že hlavní cílovou skupinou i u této knihy budou především ženy.
 
Když jsem se dozvěděla, že spisovatelka příběh sepsala během několika málo dní, tak musím říct, že smekám, jelikož takto promyšlený příběh s překvapivým rozuzlením znamená jediné, autorka má v sobě velký potenciál a již nyní se těším na její další knihy, protože Okno s dívkou a ptáčkem je dle mého názoru zas o kus dál než předchozí romány. Líbí se mi, že nad jejími knihami může čtenář přemýšlet a hned tak je z hlavy nepustí.
 
„Jak by mohl ignorovat to vtíravé podezření, pomalu ale jistě přecházející v neklamné přesvědčení? Signály k němu přicházely ze všech stran a on je nedokázal ignorovat. Teď už ale nešlo jen o iracionální volání šestého smyslu.“
 
Děkuji autorce za skvělý čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď u samotné autorky zde, kde můžete objednat například i záložky s trefnými citáty z knihy, či další doplňky ke knize, anebo na stránkách Nakladatelství MOBA zde.
 
Moje hodnocení je 100 %.

čtvrtek 23. září 2021

Neviditelná spojení (recenze knihy Světla jihu – Nina George)

 Světla jihu, autorka Nina George, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran


„Většina z vás má talent velice neúspěšně zacházet s láskou.
Přitom je to tak snadné. Ahoj lásko, pojď dál a udělej si pohodlí. Víš už, jak dlouho se zdržíš? Noc, měsíc? Ach tak, celý život? V pořádku, připravím se tedy na zlato a popel. Když si to rozmyslíš a pak se odstěhuješ, budu za tebou volat: „Děkuji, žes tady byla. Miloval jsem, opravdu jsem tedy žil, i když jen jednu noc.“
Tak jednoduché to ale pochopitelně nikdy není.“
 

Když jsem zaregistrovala, že spisovatelce Nina George vyjde nová kniha, věděla jsem, že si ji určitě přečtu. Poté, co jsem propadla jejímu spisovatelskému kouzlu po přečtení Knihy snů, přečetla jsem i Krásu noci a nyní i její novinku Světla jihu. Do budoucna mám v plánu přečíst i její již dříve vydané knihy Přístav naděje a Levandulový pokoj, v němž se právě autorka zmiňuje o knize Světla jihu. Jelikož se jednalo o smyšlenou knihu a autorka od čtenářů dostávala na tuto knihu dotazy, rozhodla se jí vdechnout život a napsat ji sama, a tak vznikla kniha s tajemným názvem Světla jihu.
 
Podzim nám již sice klepe na dveře, ale proč se na chvíli nevrátit v čase, do horkého léta, na jih Francie, do kouzelné srpnové noci, kdy padají Perseidy a vy si můžete něco přát, stejně jako hlavní hrdinka této knihy Marie-Jeanne, sirotek, kterého se ujal bezdětný manželský pár a rozhodl se jí dát všechnu lásku, i když po svém způsobu. Marie-Jeanne propadne kouzlu knih a její nevlastní otec Francis dostane nápad zřídit pojízdnou knihovnu, kterou nazve Bibliobus. Můžeme tak sledovat, jak psané slovo a krásná literatura proniká na samotářský venkov mezi lidi, kteří znají jen tvrdou práci, jak knihy otevřou jejich srdce a vypustí ven jejich city a emoce. Co když jeda dívka dostane tu „moc“ svést k sobě dva lidi, kteří kolem sebe krouží, aniž by věděli, že k sobě patří? Co jsou ta tajemná světla jihu? Mohou knihy změnit a zlidštit i ta nejzatvrzelejší srdce? Nechte se naladit na stejnou vlnu a přečtěte si tuto knihu plnou emocí.
 
„Knihy umožňují lidem cestovat v čase, měnit podobu, tělo, číst myšlenky a stát se nesmrtelnými, knihy jsou proto poslední pozůstalí, velká alchymie naší doby.
Nebezpečná, nebezpečná, nebezpečná.“
 
Přiznám se, že ze začátku jsem se v knize ztrácela, ale poté, co jsem pochopila, že autorka do knihy vložila i svoji fantazii a stvořila tak postavu lásky, ale třeba i osudu, logiky, ale i smrti, vdechla život i olivovníku, jsem knize přišla na chuť. Po tomto trochu neobvyklém úvodu se rozběhne samotný příběh, v němž najdeme lidi z masa a kostí, kteří jsou zmítáni svými emocemi a především láskou. Člověk při čtení této knihy zjistí, že hlavním hnacím motorem je láska a bez ní nemá člověk ten správný smysl života.
 
Budete soucítit s hlavní hrdinkou, jíž se dostal velký dar, ale sama tak ztratila možnost najít v životě svoji spřízněnou duši, i když vždycky zbývá naděje. V knize sledujeme osudy několika postav jednoho městečka, a to různého věku, a všichni touží po jediném – milovat a být milováni. Je to kniha, v níž drobné náhody mění zásadně životy lidí, tak jako tomu bývá ve skutečném životě.
 
„Možná máme o štěstí nesprávné představy. Štěstí neznamená být šťastný. Nebo že je všechno snadné. Přesto máme štěstí. Protože milujeme, i když to bolí. Láska je. Je všechno. A všechno znamená všechno.“
 
Při čtení knihy mi neustále vrtal v hlavě její název a když se mi konečně dostalo rozhřešení, byla jsem překvapená, co se za ním skrývá. A pak jsem přemýšlela, co když něco takového opravdu existuje. Autorka skutečně popustila uzdu své fantazie a zároveň otevřela srdce i mysl nejednoho čtenáře.
 
Knihu bych doporučila všem ženám, všem milovníkům knih, ale také emocionálně založeným mužům. Je to tak trochu pohádka pro dospělé, ale krásná, něžná, co pohladí po duši. A pokud na vás přišel podzimní splín, tak tato kniha opět vnese světlo jihu i do vašeho života.
 
„Podle… podle čeho se pozná, že je člověk dospělý.“
Elsa se dívala z okna. Jako by jí vzduch něco říkal. Vzduch, který se už do Marie-Jeanne nevešel, i když se o to hodně snažila.
A pak Elsa vzduchu odpověděla: Když člověk začne postrádat zázraky, ve které jako dítě věřil.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Každý den leží před tebou jako nabídka. Víc pro tebe život nemůže udělat.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nevšední čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.
 
 
„V téže minutě,
kdy jsem slyšel tvůj první milostný příběh,
začal jsem tě hledat.
Nevěděl jsem, jak zaslepené to bylo –
milující se nesetkávají někdy někde.
Jsou spojeni odjakživa.“
 
 

pondělí 10. května 2021

Právo na štěstí (recenze knihy Nesejdeš z cesty – Dagmar Digma Čechová)

Nesejdeš z cesty, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran 

„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“


V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! (recenze) a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.
 
Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.
 
„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“
 
Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.
 
Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.
 
„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“
 
V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.
 
Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.
 
Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.
 
Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.
 
„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“
 
Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo u autorky zde nebo objednat na stránkách Nakladatelství MOBA zde. Ke knize si můžete přímo od autorky pořídit záložky či magnetky.

čtvrtek 29. dubna 2021

Mořské sklo (recenze Všechny vlny oceánu – Kerry Lonsdale)

 „Moje dcera může ztratit matku.
Stejně jako já ztratila tu svoji.“

Zdroj: Chrudimka.cz
 
Možná, že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme (Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)), jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
 
Molly žije se svojí osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
 
„Oči se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku. Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část tak moc nenáviděl?“





středa 24. března 2021

Rodové intriky francouzské šlechty (recenze knihy Ve stínu erbu – Hana Marie Körnerová)

 Ve stínu erbu, autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství MOBA, v Brně 2021, 256 stran


„No myslím, že něčeho takového se opravdu nemusíte obávat. Já nejsem ten správný typ pro venkovský domácí život. Nebýt té smlouvy, nikdy bych se neženil. V jednadvaceti? Když mi u nohou leží celý svět? Všechny krásné ženy, všechna dobrodružství, která jsem ještě nestačil prožít? Ne, to rozhodně nemůžu vyměnit za křeslo u krbu a noci vedle kolíbky.“


 
Knihy Hany Marie Körnerové se těší čtenářské oblibě, snad nikoho neurazím, pokud uvedu, že spíše ženského publika. Řada autorčiných knih se již dočkala znovu vydání a nejinak je tomu i v případě knihy Ve stínu erbu, která u nakladatelství MOBA vyšla poprvé před deseti lety, ale úplně poprvé byla vydána již před dvaceti lety, takže nyní se dočkala již třetího vydání.
 
Děj knihy se odehrává v druhé polovině 18. století ve Francii za vlády Ludvíka XV., kdy po jeho boku vystupovala madam de Pompadour. Dvě vysoce postavené rodiny dojednají sňatek svých dětí, který je výhodný pro obě strany. Rodina hraběte Valandreye svůj původ datuje od bitvy u Kresčaku, kdežto bohatý sicilský vévoda Montelier do svazku své dcery vložil především peníze. Každý dostane svoje. Frederika je do svatby vychovávána v klášteře, s Raymondem, za něhož má být provdána, se viděla pouze jednou v životě, a to v dětství, kdy byly dohodnuty jejich zásnuby, a nedá se říct, že by si tehdy padli do oka. Raymond jako mladší syn hraběte je veden k vojenskému způsobu života a krátce po svatbě musí odjet do války. Najdou si tito dva mladí lidé k sobě cestu? Co čeká Frederiku v jejich novém sídle, kam je jako manželka poslána, aniž by ji tam Raymond doprovodil? Co se stane, když se začnou měnit mocenské poměry ve Francii a dojde i k nečekaným změnám v rodovém postavení? Ačkoliv se jedná spíše o útlejší knihu, je nabitá nečekanými zvraty a autorka vás bude neustále udržovat v příjemném napětí.
 
„Nejsi o nic lepší než Viktorie,“ řekl jí chladně. To, žes přečetla víc knih a umíš překládat latinské verše, jako když bičem mrská, z tebe nedělá lepšího člověka. Naopak. Pokud všechno to učení v tobě vzbudilo jen nezdravou pýchu, pak lituji, že jsem ti je nezakázal. Pro ženu je stejně zbytečné. Dovolil jsem ti je jako dětskou zábavu, ne jako životní náplň. Tebe bude svět posuzovat podle toho, jak dobrá budeš manželka. Kolik porodíš svému choti synů a jak dokážeš nakládat s rodinným majetkem. Jak vlídná dokážeš být k jeho přátelům a obezřetná k nepřátelům.“
 
Kniha mě zaujala již samotným prologem, kdy nás spisovatelka stručně seznámí s historií rodu Valandreyů. Následně jsme přeneseni do 18. století, seznámíme se vzdorovitou a umíněnou Frederikou, kterou ani výchova v klášteře nedokázala změnit, a s hrdým Raymondem, který se jako voják a muž nenechá nikým pokořit. Střetnutí těchto dvou povah zdánlivě nemůže přinést nic dobrého, ale opravdu tomu tak bude? Tak jako v jiných knihách, autorka nečekaným způsobem svede tyto dva paličaté lidi dohromady a vám se jen bude tajit dech. Hlavní hrdinové nezůstanou ničím ušetřeni, příběh postupně graduje, jak jsou okolnostmi donuceni překonávat neustálé překážky.
 
Frederika si mě získala od první stránky, všechno jsem prožívala s ní. I když to není prvoplánový romantický příběh, romantika mu rozhodně nechybí. Poslední stránky jsem s napětím doslova hltala a moc mě zajímalo, jak bude kniha zakončena. Myslím, že se román autorce velmi povedl, mám z něho dojem, že se mi dostalo vrchovatě všeho, co od tohoto žánru může čtenář očekávat – zabrnkání na romantickou strunu, napětí až se tají dech, dynamika příběhu, která vás přiměje číst dál a dál, až najednou je konec a vám je líto, že už nebude žádné pokračování, ačkoliv byste se s hlavními hrdiny moc rádi znovu setkali.
 
„Raymond vyšel ze stáje až dlouho po něm a ve tváři měl stále malinko udivený, malinko nedůvěřivý pohled. Nedokázal říci Louisovi to základní, protože sám najednou přestával věřit tomu, že to děvče byla pouhá služebná. Velmi mladá, určitě světlovlasá, štíhlá… a nedotčená. Zpočátku trochu vyplašená, ale pak plná vášně, jakou nelze předstírat.“
 
Neméně zajímavé jsou i osudy vedlejších postav, které nám nastiňují fungování a vztahy v tehdejší společnosti, která byla řízena přísnými nepsanými pravidly. Lehce nakouknete i na dvůr Ludvíka XV. Bylo to období, kdy bujely nejen politické intriky, ale intrikovalo se i v rodinných kruzích, a tak budete mít nejednou strach také o životy hlavních hrdinů.
 
Kniha dostala novou a moc krásnou obálku, která je na sáhnutí taková příjemně sametová.
 
Od autorky jsem již pár knih četla, a tato se zařadí po bok mých oblíbených. Hana Marie Körnerová píše velmi čtivě, krásným jazykem a její příběhy jsou vystavěné přesně podle mého gusta. Autorka přesně ví, jak zabrnkat na čtenářovu duši, aby jeho srdce zaplesalo.
 
„Frederika náhle unavená a zbavená vší energie, se sesula na lavici a s nenávistí na tu zaprášenou relikvii pohlédla. To všechno kvůli němu, napadlo ji. Kvůli tomu, co představuje: Postavení, moc, pýchu! Slavný erb starého rodu!“
 
Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou historický román protkaný romantickou linkou, který vás bude udržovat v příjemném napětí od první do poslední stránky.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že díky takovýmto knihám můžeme na chvíli zapomenout na všední starosti a prožívat životy literárních postav. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.

středa 2. prosince 2020

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“


 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

pondělí 7. září 2020

Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)

 Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran

„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“



 
Když spisovatelka Dagmar Digma Čechová na Facebooku oslovila svoje budoucí potenciální čtenáře s nabídkou přečíst si její prvotinu pro dospělé NEMUSÍŠ! ještě před jejím vydáním, neváhala jsem ani minutu. O čem kniha bude jsem mohla soudit z již dříve zveřejněných úryvků z knihy, které se mi moc líbily. Knihu jsem tedy četla v elektronické podobě, ale vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, tak toho času na čtení není tolik, kolik bych si představovala, a tak došlo k situaci, že jsem knihu dočetla až v době, kdy už mi od samotné autorky přišlo podepsané papírové vydání. Přiznávám, trochu jsem se uklidňovala samotným poselstvím knihy: NEMUSÍŠ! Ale kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den, tak je kniha čtivá, poutavá, humorná, ironická, zkrátka ze života.
 
Jak již prozrazuje anotace, v knize na nás čekají dvě hrdinky. Katka, matka dvou dospívajících dětí a manželka muže, který má rád své pohodlí a zaběhnutý stereotyp. Marie, studentka posledního ročníku vysoké školy, žijící s rodiči, která má své velké plány, ale je svázána potřebou splnit rodičům to, co si myslí, že očekávají. Ačkoliv každá z nich vede jiný život, mají něco společného, obě podřizují své životy někomu druhému, až se dostanou do fáze, kdy jim dojde, že NEMUSÍ.
 
„Dívala jsem se na svého muže a opět pocítila závan bezmoci a marnosti… Pátrala jsem v paměti, kdy naposledy jsem vědomě prožívala jinou emoci, a přitom nechtěně brnkla o napjatou strunu, zasunutou kdesi v hloubi mého já. Většinou jsem polkla hořkost a po chvíli o ničem nevěděla. Teď to bylo jiné. Cosi uvnitř mě se probouzelo. Nenápadně se to plížilo po koberci a skoro fyzicky jsem cítila, jak mi to omotává kotníky. Bylo to zpátky.“
 
Příběh má i řadu vedlejších postav, které vám více či méně padnou do oka. Musím se přiznat, že jsem na začátku měla problém i s jednou z hlavních postav, a to s Marií, nebyla mi moc sympatická, jak měla vše nalajnované, promyšlené a šla si za svým cílem. Ale během dalšího seznamování s ní, jsem si k ní našla cestu a na konci už jsme byly kamarádky. Katka mi kápla do noty hned, asi to bude tím, že mi byla povahově i věkově bližší a v několika situacích jsem se v ní viděla. Autorka svým postavám vdechla dynamiku, postavy se vyvíjejí a mění, čímž jsou reálné a máme pocit, jako bychom je mohli potkat na ulici nebo v práci, nebo jako by to byly naše kamarádky anebo my sami.
 
Kniha s sebou nese poselství a přiměje vás zamyslet se nad svým životem a možná i vy si na konci uvědomíte, že NEMUSÍŠ. Žijeme životy svázané stereotypy mezi muži a ženami, často plníme sny těch druhých, místo snů vlastních, podřizujeme svůj život někomu, kdo nás bere jako samozřejmou součást svého života, a my plníme jeho očekávání a nedej bože, pokud vybočíme ze zaběhnutých pravidel. A pak přijde jeden životní impuls a náš život je rázem naruby a my máme strach udělat ten první krok jiným směrem, ale když se odvážíme, můžeme být nakonec překvapeni.



 
„Ani nevím jak, ale přes hodinu jsme si povídali o mé rodině, práci, snech a plánech a celý zbytek odpoledne jsem se na všechny okolo usmívala jako dítě, které dostalo své první štěně. Dlouho jsem tak krásný den nezažila, a navíc jsem přece měla vyřešený ten nudný nákup vánočních reklamních předmětů! Nemohla jsem si však zaboha vzpomenout, co padlo o něm. Kromě toho, že je o celých pět let mladší (co to dneska je?), jsem se nic nového nedozvěděla. Asi jsem byla vyhladovělá po tom, aby mi někdo opravdově naslouchal. A to on uměl báječně…“
 
Mužské postavy v knize nejsou o nic méně zajímavé. Katčinu manželovi stačí pivo, fotbal a kamarádi, tak se nemůžeme divit, když se na obzoru objeví pohledný muž, který je navíc empatický a rád si ji vyslechne. Ale co když není vše takové, jak se zdá? 
 
Kniha je velmi čtivá, dynamická, zkrátka jen tak ji z ruky nedáte. Na dynamice přidávají kratší kapitoly, v nichž se pravidelně střídají ve vyprávění svých příběhů Katka s Marií. Knize také nechybí napětí a vyhrocené scény, kdy budete mít o hrdiny obavy. Během čtení se u vás budou střídat nejrůznější emoce zrovna podle toho, co jednotlivé postavy budou prožívat. Nakonec vám tak přirostou k srdci, že se vám po dočtení bude po nich stýskat.
 
„Hrozně jsem se bála, abych neudělala chybu. Chtěla jsem bejt dokonalá. Ale o tom přece život není. Já přece nemusím bejt dokonalá matka a manželka a umetat jim všem cestičku. Já úplně klidně můžu bejt slabá ženská, která od nich bude očekávat oporu, a mám na to nárok. To je pro mě úplně nový.“
 
Autorka si připravila zajímavou zápletku a její rozuzlení na konci jsem tak trochu očekávala, jen jsem neznala důvod, proč tak jedna z postav jednala. Ale to, že se děje něco nekalého, nám autorka několikrát v textu naznačí.
 
Nemůžu se nezmínit o obálce, která je naprosto skvělá, originální a poutavá, tak jako samotný název. Myslím, že nejen díky ní se kniha bude prodávat sama. A po přečtení anotace se ve vás probudí červíček zvědavosti.
 
„Život je moc krátkej na to, abys čekala na tu pravou chvíli. Ta prostě nastane, až si ji sama uděláš.“
 
Knihu bych doporučila všem ženám, které se ztrácí ve svých životech, které mají pocit, že je už nic nového nečeká, a všem, které si rády přečtou příběhy ze života. Troufnu si říct, že kniha určitě najde i mužské čtenáře, kteří rádi objevují ženský svět.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že i mě přiměla se zamyslet nad svým životem, děkuji za krásné věnovaní v knize a za povzbuzení, které svojí knihou předává všem ženám.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!