Zobrazují se příspěvky se štítkempsychothriller. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempsychothriller. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. února 2022

Morální dno ukryté za pozlátkem luxusu (recenze knihy Nepečené dezerty Kateřiny A. – Andrea Čekanová)

 Nepečené dezerty, autorka Andrea Čekanová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 240 stran

„Neměla bych tohle psát a nechávat důkazy, ale to zní, jako bych se snad něčeho dopustila. Něčeho jiného než jen toho, že jsem byla hloupá husa, protože jsem si ho vzala a zůstala s ním. Popřela jsem své pravé já, zahodila všechny sny a celý život byla jen módním doplňkem a příležitostným boxovacím pytlem pro svého manžela. Příliš dlouho jsem to odmítala vidět.“

 
Na úvod své recenze mám pro vás otázku k zamyšlení. Kolik znáte českých autorů, kteří napsali psychothriller? Sama jsem se nad tím přemýšlela a z hlavy mě nenapadl žádný a při pátrání na internetu jsem zjistila, že jich je jak šafránu. Je to tak, psychothrillery dostupné na našem knižním trhu jsou především doménou zahraničních autorů. Proto jsem moc ráda, že česká autorka Andrea Čekanová se nezalekla tohoto žánru, a vybrala si pro svoji prvotinu i velmi silné téma. A mohu říci, že její kniha může nést označení psychothriller hrdě a oprávněně.
 
Kateřina Aronsonová pro své okolí může působit jako žena, která si nemá na co stěžovat, má bohatého manžela, dvě děti, žije v luxusním domě, jezdí luxusním autem, má svůj obchod s hudebními nástroji, zkrátka dokonalý život. Jenže zdání mnohdy klame a pod pozlátkem luxusu se může ukrývat velmi nešťastná žena. Tak je to v případě Kateřiny, která se ale po skoro devatenácti letech rozhodla vzít osud do svých rukou a začít bojovat. Ale bude možné se po tolika letech vymanit z manželských pout, či v tomto případě spíš okovů? Co vše rozpoutá, když si Kateřina začne vést „deník“ se vzpomínkami na vše podstatné, co se v jejím životě odehrálo, a soubor v počítači označí jako Nepečené dezerty? Možná by vše zůstalo skryto v jejím počítači, pokud by jí osud do cesty nepřivedl Zbyňka. Bude on její možnou záchranou? Jenže, co když je její manžel Albert vždy o krok napřed? Na tuto knihu si připravte pevné nervy, protože vaše emoce dostanou zabrat.
 
Autorka nás hned vhodí do děje a bez nějakých zbytečných úvodů nám naservíruje situaci, v níž se Kateřina nachází. Pár úvodních kapitol nám přiblíží přítomnost, a pak již následuje střídání přítomnosti se vzpomínáním hlavní hrdinky na minulost, na to, jak se s Albertem seznámila a jak si ji k sobě připoutal. Při čtení vás několikrát napadne, proč Kateřina nesbalila kufry, dokud to šlo, vždyť jisté signály bylo možné v Albertově chování vypozorovat již dříve, jenže okolnosti vždy hrály v jeho prospěch a mám vážné pochyby, že couvnout by ji nikdy nenechal.
 
„Byl třeskutě vtipný, aby vynikla jeho duchaplnost. Dával mi tak najevo, že tam nejsem jako samostatná bytost, ale jen jako doplněk. Raději jsem se naučila mlčet, tvářit se inteligentně a mluvit, jen když jsem byla tázána. Nikomu nepřišlo zvláštní, jak se ke mně chová. To mě mrzelo asi nejvíc. Nikomu nepřišla zvláštní spousta věcí.“
 
Postupným odhalováním Albertova chování se stupňuje dramatičnost příběhu a nám stejně jako Kateřině začíná docházet spousta věcí. Některé spojitosti jsem tušila ještě dříve, než je autorka sama odhalila. Některé události jsou i trochu předvídatelné, ale to nemění nic na tom, že jen z pouhé představy vás bude nejspíš mrazit v zádech. Autorka dá čtenáři jistou naději v postavě Zbyňka a vy začnete ve skrytu duše doufat ve šťastný konec. No řeknu vám, že to, co nám autorka připravila ještě před samotným závěrem, mi málem nedovolilo usnout. A hned poté nás autorka vyvede z omylu, že situace už nemůže být horší a bezvýchodnější. Tohle závěrečné stupňování napětí se autorce opravdu povedlo.
 
V knize vystupuje vícero postav, ale není vůbec těžké se v nich orientovat. Zajímavé je to, jak je autorka vzájemně propojila, což se možná může zdát až neuvěřitelné, ale zas na druhou stranu, náhody se dějí, a i já se občas podivuji, kolik mám společných známých s lidmi v mém okolí. Samotný příběh bude pro někoho možná absurdní, ale tak možná někomu připadají i případy, které se týkají domácího násilí, přestože se skutečně odehrály. Lidem se těžko věří něčemu, co se odehrává za zavřenými dveřmi, když navenek vše vypadá ideálně.
 
„Do kuchyně přišel Ben. Uvědomila jsem si ten nepořádek a také, co vše musel slyšet. Jak jsme se mohli neovládnout a takhle křičet, když byl v pokoji nahoře náš syn? Všechno špatné se vždycky dělo za zavřenými dveřmi. Bylo zjevné, že situace se zhoršuje i v tomto směru.“
 
Kniha je napsána velmi čtivě. Autorka jde vždy přímo k věci bez rozsáhlého popisu. Líbilo se mi, že nám nezůstala dlužna vysvětlení motivů, které postavy vedly k jejich chování. A také příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují, jsou zajímavé.
 
Připravte se na to, že při čtení budete prožívat nejrůznější emoce. A řeknu vám, že po dočtení jsem měla pocit, že mou duši někdo zmačkal a zahodil, a moc jsem toužila začíst se do první humorné knihy, kterou najdu ve své knihovně, abych zahnala všechny ty chmury, které ve mně příběh Kateřiny vyvolal. Toto se mi při dočtení psychothrilleru stalo snad poprvé, nejspíš to bude tím, jak je kniha napsána, a že se odehrává v českém prostředí.
 
Dle mého názoru se jedná o velmi povedenou prvotinu a budu se těšit, co dalšího autorka napíše. Při čtení její knihy se mi vybavily dva zahraniční psychothrillery s velmi podobným tématem, a to Za zavřenými dveřmi a Poslední paní Parrishová. Kniha Nepečené dezerty Kateřiny A. mě při čtení pohltila stejným způsobem jako dvě zmiňované knihy a přesvědčila mě o tom, že i v českém prostředí může vzniknout dobrý psychothriller.
 
„Mýlila jsem se, když jsem o událostech posledních dní přemýšlela jako o kolotoči, který mě pohltil. Nestrhl mě, to já byla hybatel, to já ho můžu pohánět dál. Jen se nesmím nechat semlít. Usmála jsem se.“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst psychothriller s tématem domácího násilí, který otevře ještě i další třinácté komnaty.
 
Za možnost nahlédnout do temných zákoutí duše děkuji samotné autorce Andree Čekanové. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.

úterý 26. února 2019

Lež, kterou nejde napravit (recenze knihy Vždycky je to manžel – Michele Campbell)

Vždycky je to manžel, autorka Michele Campbell, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 384 stran


„Aubrey se přidala k objetí. Dlouho zůstaly sedět na místě a Jenny si říkala, že i když někdy Kate nenávidí a z Aubrey je někdy pořádně frustrovaná, vlastně je má obě ráda mnihem víc, než by si kdy myslela, že může být mezi kamarádkami možné.“

Kniha Vždycky je to manžel je thriller, v němž se snoubí několik žánrů. První část knihy na mě působila jako literatura z kategorie new adult – zachycuje studium na prestižní americké vysoké škole se vším, co k tomu patří, večírky, sex a drogy. Seznámíme se se třemi kamarádkami, které k sobě svedlo to, že sdílí společné ubytování, kdyby tomu tak nebylo, zřejmě by se z nich nikdy kamarádky nestaly. Druhá část knihy získává díky vyšetřování sebevraždy či snad vraždy detektivní nádech a přiznávám, že druhá polovina knihy se mi líbila více.

Tři dívky, tři studentky a každá úplně jiná, přesto se z nich staly kamarádky, ale má toto přátelství šanci vydržet? Co když jedna událost, která se stala před dvaceti lety, mezi ně zaseje semínko nenávisti, které povede k dalšímu hrůznému činu?

„Jsi jedna z nejchytřejších a nejambicióznějších holek, které jsem kdy potkal, a přesto tě celý kampus zná jako součást whipple triple. Opravdu to tak chceš? Aby tě zmiňovali jedním dechem s rozmazlenou fiflenou závislou na drogách a neschopnou holkou, co má nervy nadranc?“

Kniha začíná nervy drásající scénou a díky tomu si autorka získá vaši pozornost. Poté následuje první část knihy, která pro mě byla dosti nezáživnou, místy až nudnou. Autorka v ní líčí vysokoškolský studentský život, ale zavede nás i do rodin tří dívek a my zjistíme, že pod zářivým pozlátkem se mnohdy ukrývá smutek a neporozumění. S napětím jsem očekávala, kdy se autorka vrátí do současnosti a konečně nám prozradí, co se stalo. V první části mě nejvíce upoutalo líčení tragické události, k níž před dvaceti lety došlo a při níž přišel jeden student o život. Jakmile překousneme první část knihy, vše se rozjede. Najednou je tu vyšetřování a nejedna postava má obavy o svoji budoucnost. Druhá polovina knihy má konečně náboj, jaký čtenář při čtení thrilleru očekává a věřte, že už knihu nebudete chtít dát z ruky, dokud nedočtete do konce. No a konec je víc než překvapivý. Budete se divit, kdo vše si přál smrt jedné z postav, ale viník je vždy jen jeden.

Musím přiznat, že ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, charaktery postav se vyvíjejí. A když srovnáme povahy hlavních hrdinek s odstupem dvaceti let, dojde u všech k velkým změnám. Všechny tři ženy jsou vdané, některé šťastně jiné se potýkají s manželskou krizí. Nejméně sympatická mi byla postava Kate, která pochází z bohaté rodiny, ale bohužel jí chybí láska a ona se snaží vše vynahradit tím, že jde ze vztahu do vztahu a to bez ohledu na kohokoliv.

„Svět se zbláznil a její instinkty jí říkaly, aby se tomu pocitu poddala, aby ho přivítala. Jestli nemůže mít Lucase, můžou spolu skočit. Možná budou žít, možná zemřou – děj se vůle boží -, ale budou spolu.
„Jsi šílenější, než jsem myslel,“ řekl.

Myslím, že v románu si na své přijdou jak dvacetiletí, tak třeba čtyřicetiletí čtenáři. Kniha je spíše určena ženám, ale rozhodně bych nevylučovala, že by si ji nemohl přečíst i muž.

Román bych doporučila všem, co mají rádi tak trochu jiný thriller, těm, co mají rádi překvapivé konce a všem co mají rádi odhalování tajemství z minulosti, jehož prozrazení může mít nedozírné následky i po dvaceti letech.

„Věděla, co celý den dělá, s kým se schází, kde je – nebo si to aspoň myslela. Ale lidé uměli velmi dobře klamat, obzvláště lidé, které milujete.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press, že jsem mohla uniknout ze všedních dní na stránky této nevšední knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.



pátek 14. září 2018

Nikdy ji nepřestanu hledat (recenze knihy Se mnou jsi v bezpečí – K. L. Slater)

Se mnou jsi v bezpečí, autorka K. L. Slater, vydalo nakladatelství Mystery press, Praha 2018, 352 stran

„Až teď, když se ohlížím zpátky, vidím, že každá minuta těch uplynulých třinácti let vedla přesně k tomuto okamžiku, který ji přivedl zpět ke mně. Ačkoliv jsem už dávno přestala doufat, že jednoho dne zaplatí za to, co provedla, opak byl pravdou. Bylo mi zkrátka předurčeno ji znovu najít.“


Hned úvodem vám řeknu, že knihu s podivnější hrdinkou jsem snad ještě nečetla. Ze začátku jsem nevěděla, co si o Anně myslet, ale jak se začala odkrývat její tajemství, a to jak se za každou cenu snažila vetřít do rodiny Liama, kterého srazila žena, jež Anně způsobila tolik příkoří, bylo to čím dál podivnější. Nakonec jsem měla dojem, že v knize snad není nikdo „normální“. Každá z postav něco skrývá, a to je známkou dobrého psychothrilleru. Po přečtení se však u mě dostavily smíšené pocity, opravdu nevím, zda kniha je tak dobrá nebo naprosto šílená.

Postava Anny mi k srdci nepřirostla, chvílemi jsem nad jejím chováním jen kroutila hlavou a říkala si, jak jí tohle může projít. Jenže když víte, že za sebou nemá jednoduché dětství a tušíte, že se před třinácti lety odehrálo něco hrozného, co ji poznamenalo, tak pochopíte její nenormálnost. A to, že Anna není jediná, kdo je nenormální, poznáte při dalším čtení. Celou dobu jsem si kladla otázku, o co hlavní hrdince jde, proč tohle dělá, proč je tak „posedlá“ tím, aby zničila Carlu, viníka dopravní nehody. Na konci se dočkáte rozuzlení. A přijde šok, i když ke konci knihy začnete tušit, že se stalo něco opravdu zlého a že jedna z postav si s sebou nese hrozivé tajemství.

„Posadím se na jeho židli a představím si ho tady, přímo na tomto místě a najednou mi naplno dochází, že nikdo z nás neví, co na nás čeká za rohem, jaké ošklivé události nám osud chystá. Dokud nás neštěstí nezavalí jako tuna cihel. Vím moc dobře, jaké to je.“

Anna nemá problémy jen v osobním životě, ale svojí posedlostí si způsobí problémy také v práci, a to i přestože svoji práci dělá ráda. Anna má své zažité rituály, ale tím, že se upne na něco jiného, si způsobí řadu nepříjemností. Půjde vše ještě napravit? Bude se moci pomstít ženě, která jí způsobila velkou ztrátu? Najde v životě  opět rovnováhu?

Pokud toužíte po tom přečíst si psychothriller, v němž není nikdo zcela normální, je tahle kniha tou správnou volbou. Nedokážu říct, k jaké knize by se dal přirovnat. Autorčina prvotina je opravdu nevšední a možná nesedne každému, ale své čtenáře si jistě najde.

„Spousta rodičů totiž nejdřív strašně touží po dětech a pak tráví většinu času v práci, aby mohli zaplatit za to, že se jim o ně někdo postará. Řeknu vám, kdybych já měla dítě, vážila bych si každé společně strávené chvilky. Člověk nikdy neví, kolik času ještě bude moct prožít s těmi, které miluje, a bere to občas jako samozřejmost.“

Ještě bych ráda zmínila obálku knihy, která je velmi poutavá. Modrá postava tvořená obrazem města na bílém pozadí, je velmi výrazná a přitáhne oko každého čtenáře.

Kniha je autorčinou prvotinou pro dospělé a myslím, že se jí povedla. Autorka má na svém kontě i další thrillery, tak se necháme překvapit, zda se dočkáme jejich překladu do češtiny.

Knihu doporučuji všem milovníkům psychothrillerů a těm, co si rádi přečtou něco neobvyklého a nevadí jim, že každá z postav má svoji „úchylku“.

„Užívám si ten hřejivý pocit, který se mi rozlévá v břiše jako hustá polévka. Nikdo už nemůže strkat nos do mých věcí. Nikdo, kromě mě, nevidí ty dopisy, které leží přede mnou. Kdyby lidé věděli, že jsem je vzala u Ivy v šatníku, řekli by, že jsem udělala špatnou věc, ale oni neví, co všechno je v sázce, takže to nikdy nemohou pochopit.“

Moje hodnocení je 90 %.


Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si tento psychothriller mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.