Zobrazují se příspěvky se štítkemDomino. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDomino. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 4. února 2019

Neobyčejný příběh jedné obyčejné ženy (recenze knihy Madona z hor - Elise Valmorbida)

„Maria vyšívá a vyšívá vlnitý lem z bílých květů. Plátno není z nejdražších, ale je poctivé a pevné, potrvá roky, než bude třeba spravovat a látat. Snoubenci se ta práce zalíbí, pohladí vyšité květy a potom i její tvář, zrovna jako ten kvítek. A budou držet při sobě jako dvě půlky vlašského ořechu a s Boží pomocí nakonec přijdou děti, protože děti a květiny dělají domov domovem.“

V knize Madona z hor nám autorka předkládá krásný a zároveň drsný příběh, který začíná ve 20. letech 20. století, kdy hlavní postavě Marii Vitorii je dvacet pět let. Autorka nás provede následujícími asi třiceti lety, kdy se nám před očima odvíjí nelehký život v italských horách v době, kdy se v Itálii utváří fašismus a následně vypukne druhá světová válka.

Marie Vitorie již několik let marně vyhlíží vhodného ženicha, který by se zalíbil jejímu otci. Když už ani nedoufá, že by se ještě někdy mohla provdat, přivede její otec nápadníka. Vypadá to, že láska je oboustranná, Marie se snaží být dobrou manželkou a následně i matkou. S manželem Achillem si otevřou obchod s potravinami a snaží se žít spokojený a klidný život. Do všeho však zasáhne vzestup fašismu a následně válka. Co Mariin manžel skrývá za tajemství? Vydrží jejich láska nelehkou dobu a odloučení? Jaké starosti rodinně způsobí nejstarší dcera? Kam povedou jejich kroky po válce?

V knize se setkáme s řadou odlišných postav, některé nám budou sympatické, jiné nikoliv. Sama Marie působí jako řádně vychovaná dívka, ale jako žena v nelehké době a bídě přistoupí k činům, které si jen tak nedokáže odpustit. Vždy nad ní bdí soška Madony, která k Marii promlouvá, má pro ni slova útěchy, ale dokáže ji i pokárat.

„V zimě všichni sedávají ve velké stáji se zvířaty kvůli teplu, ve světle lucerny zašívají, spravují nářadí a košíky, třídí provázky, zpívají písně, vyprávějí příběhy, muži i ženy společně. Ale teď už je ve dne déle světlo a teplo na práci. Dívky půjdou do postele, až se zvedne matka, všechny současně. Muži ještě zůstanou a budou kouřit a povídat si a pít grappu.“

Líbilo se mi, že postavy nejsou statické a neustále se vyvíjejí a mění. Autorka nám jejich prostřednictvím předkládá obraz doby. Spolu s postavami prožíváme radost i smutek, jejich bolesti a starosti. Marii jsem obdivovala za její odvahu a rozhodnost, dokázala si poradit i v těžké době, kdy po boku neměla svého manžela, a musela se postarat o obchod i svoji rodinu.

Zaujal mě i osud Mariiny nejstarší dcery Amelie, která, i přes svoji výchovu, se vzepřela matce i otci a šla za svojí touhou. A i když Marie byla nekompromisní, přece jen to byla milující matka, která dokázala odpustit.

Jedná se o knihu, kde velkou roli hraje láska a odvaha, jež nezlomí ani příkoří a životní překážky. Marie je moudrá žena, která si dovede poradit v každé situaci. Vyrostla ve slušné rodině a své děti se snaží vychovávat stejně. Ale i v jejím životě se najdou okamžiky, na něž nemůže být pyšná a čtenář jí je bude s těžkým srdcem odpouštět.

„Maria v životě neviděla tolik knih. Neumí si představit, kde berou lidé čas vysedávat a číst knihy, ale někteří ho asi mají.“

Kniha mně upoutala i svojí obálkou, která působí jednoduše a prostě, ale zachycuje obraz doby i hlavní postavy.

Doporučuji ke čtení všem, kteří chtějí nahlédnout pod pokličku života běžných lidí v nelehké době před blížící se druhou světovou válkou v Itálii, všem, kteří si rádi přečtou nepřikrášlený příběh zachycující realitu všedních dní.

Moje hodnocení je 95 %.


A budu doufat, že se českého překladu dočká i některá z dalších autorčiných knih.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.






neděle 25. března 2018

„Vždycky tady pro tebe budu“(recenze knihy Léto plné neskutečných věcí – Rowan Coleman)

Léto plné neskutečných věcí, autorka Rowan Coleman, vydalo nakladatelství Domino, Ostrava 2017, 456 stran

„Přestože mi na zápěstí hodinky tikají dál a dál,“ říká její zachycená podoba a jemný větřík jí odfoukává vlasy z tváře, „neustále jsem uvězněná tady v minulosti, nebo alespoň jedna moje část je. Jako motýlek jsem přišpendlená v jedné minutě, v jediné hodině, ve dni, který jednou provždy změnil můj život.“

Rowan Coleman není u nás neznámou autorkou, možná jste se s ní již setkali díky její úspěšné knize Kniha vzpomínek anebo díky knize Všichni jsme utkáni z hvězd. Musím se přiznat, že pro mě je kniha Léto plné neskutečných věcí první knihou od Rowan Coleman a již nyní říkám, že ne poslední. To, co autorka rozehrála na čtyři sta padesáti stranách knihy bylo opravdu napínavé, dech beroucí, romantické, zkrátka neskutečné.

V červenci roku 1977 se Lunině matce Marisse stane tak hrůzná věc, která ji poznamená na celý život, nikdy se s tím nevyrovná a nikdy se s tím nikomu nesvěří. Teprve po její smrti se Luna a její sestra Pea dozvědí pravdu, ale ne úplnou, a tak se vydávají do Brooklynu odhalit matčino tajemství. Od té strašlivé noci uběhlo již třicet let, ale pamětníci té doby stále žijí a mohou Luně pomoci v pátrání po tom, kdo je a proč si vždy připadala, jako by do rodiny nezapadala. Luna zažije něco neskutečného, najednou se ocitne v roce1977 a setká se s její matkou a to jí dá nový impuls, ví, že dostala šanci změnit život své matky a nejen její. Ale co když bude muset obětovat samu sebe? Podaří se Luně změnit běh událostí, který odstartovala jedna temná červencová noc? Co všechno Luna může ztratit a co získat? Tenhle příběh vás pohltí a zůstane ve vaší mysli.

„Pea ale nemohla vědět, že jsem se odjakživa cítila trochu jako cizinka ve vlastní rodině, jako bych k nim tak úplně nepatřila. A že to, co máma na tom videu říkala, bylo vlastně svým způsobem zvláštně uklidňující.“

Autorka přináší neobvyklý příběh, který vás bude nutit k zamyšlení. Opravdu existují paralelní světy? Opravdu je několik verzí vašich životů, které se mění podle toho, jak se rozhodnete? Je čas jenom výtvorem člověka a ve skutečnosti neexistuje? Kniha balancuje na hranici fantasy, ale příběh je tak skutečný, že vám nedá spát.

Postavu Luny si zamilujete. Je jí skoro třicet let a svoji velkou lásku zatím nepotkala a když ji potká, dělí jí od ní velká vzdálenost a vy doufáte, že ji překoná. A zároveň tušíte, že když se Luně povede to, co si vzala do hlavy, už nejspíš žádná Luna nebude. Konec knihy je nečekaný, ale jako čtenářka jsem byla uspokojena. Myslím, že tak to mělo dopadnout.

„Víte, naše tělesné schránky se rozpadnou a nakonec se obrátí v prach, ale energii, tu nezničíte nikdy. A co je vlastně láska, pokud ne ta nejsilnější energie na světě, kterou známe?“

Kniha se čte jedním dechem. Otáčíte stránku za stránkou a těšíte se, kdy se zase Luna dostane do doby mládí své matky, i když tyto výlety do minulosti pro ni začínají být čím dál nebezpečnější.

Je to příběh plný nečekaných událostí, napětí, zmaru, ale i naděje, odhodlání a touhy věci změnit a také velké lásky dcery k matce. A především lásky, kterou od sebe dělí třicet let.

Autorka má můj obdiv, vytvořit takovýto příběh muselo dát mnoho práce a byla potřeba notná dávka fantazie a promyšlenosti, aby děj měl hlavu a patu. To vše se autorce povedlo a vznikla kniha, která by neměla uniknout vaší pozornosti.

„Příběhy jsou ve skutečnosti to jediné, co může změnit svět. Příběhy, kterým lidé uvěří, jsou jediné, na čem záleží. Příběhy, které mají dostatečnou moc, aby změnily všechno, čemu si myslíme, že rozumíme.“

Kniha mě zaujala svojí obálkou a následně nalákala anotací. Miluji tyto výlety do minulosti, člověka to přiměje se zamyslet nad svým životem.

Doporučuji všem a především dívkám a ženám a nejen jim.

Moje hodnocení je 100 %, škoda, že nemůžu dát víc.


„Zapomínáme, že my jsme vesmír nestvořili. To on stvořil nás.“ Rowan Coleman



Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.