Zobrazují se příspěvky se štítkemhistorická detektivka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemhistorická detektivka. Zobrazit všechny příspěvky

středa 27. dubna 2022

Smrtící zášť (recenze knihy Prokletí hradu Mydlovar – Martina Novotná)

Prokletí hradu Mydlovar, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Fortuna Libri, 2022, 304 stran

„Martin si zhluboka povzdechl; je na čase nést následky za vlastní chování. Už od mala mu říkali, že ho jeho povaha přivede jednou do neštěstí. A měli pravdu.“

 

Žen píšících historické detektivky je jako šafránu a dobrých českých spisovatelek tohoto žánru je ještě méně, ale troufám si říct, že autorka Martina Novotná se hrdě zařadila mezi ně, a to už svojí první sérií Moravské případy Jakuba a Viléma. Nyní jí vyšla novinka Prokletí hradu Mydlovar u nakladatelství Fortuna Libri a já ve skrytu duše doufám, že se budeme moci těšit na pokračování, že tento příběh s velmi zajímavým i netypickým hrdinou nezůstane samostatným románem. Autorka si již v jedné recenzi vysloužila označení „Vondruška v sukni“ a nemohu než souhlasit, její knihy jsou čtivé, napínavé, v knihách je vždy několik nečekaných zvratů, hlavní hrdina má srdce na pravém místě, pachatel není lehce odhalitelný a jsou to zkrátka takové pohádky pro dospělé, v nichž dobro vítězí nad zlem a my při jejich čtení zapomínáme na všední starosti.
 
To by nebyl dobrák Martin, aby se nedostal do nějakého průšvihu. Jako voják slouží na hradu Mydlovar a jelikož se postaví do cesty plánům samotného správce, upadne i v nemilost u hradního pána Jana, ale naštěstí osud nad Martinem ještě nezlomil hůl, a tak dostane příležitost zachránit si svůj život, když ho Jan pověří tím, aby zjistil, proč jeho nejmilejší lovecký pes zahynul. Martin se pustí do šetření, a ačkoliv nemá žádné zkušenosti, má kolem sebe pár známých, na něž se může obrátit. Co se však nestane. Zdánlivě podivnými náhodami o život přijdou lidé, kteří se k případu připletou. A za chvíli máte pocit, že na hradě jde o život pomalu každému. Kdo a proč na Mydlovaru vraždí? Najde Martin správnou stopu? A jak jeho další osud ovlivní to, pokud padne vina na nevinného? S touto detektivkou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Martin scházel ze schodů a snažil se srovnat si v hlavě, co se právě dozvěděl či lépe řečeno nedozvěděl. Pomalu ale jistě mu začal vyvstávat obraz toho, co se za poslední hodiny na Mydlovaru odehrálo. Čím víc nad vším přemýšlel, tím víc se přesvědčoval o tom, že má pravdu, stejně jako si uvědomoval, jak nebezpečná pro něj je.“
 
Autorka si pro nás tentokrát připravila opravdu zapeklitý případ, v němž vystupuje řada postav, ale i tak se v příběhu neztratíte. Velmi se mi líbilo, že dlouho netušíte, kdo tahá za pomyslné nitky, a ačkoliv čtenář na viníka přijde nejspíš dříve, než je skutečně odhalen, rozhodně mu to nevezme chuť ze čtení, ale spíše ho to potěší. Voják Martin je muž s dobrým srdcem, budete mu držet pěsti a chvílemi obavami tajit dech. Myslím, že osud mu nachystal tolik životních ran, že závěr knihy se bude jevit jako vysvobození.
 
Příběh je velmi čtivý a jak jsem již uvedla, Martin není typickým hrdinou, jaké z historických detektivek známe, a přesto vám bude sympatický. A věřím, že pokud z jeho příběhu vznikne pokračování, tak mi jeho postava přiroste k srdci stejně jako Jakub z autorčiny první série. Autorka zvolila i zajímavou zápletku, kterou odhalila několik slabin hradního pána. A motiv pachatele je stejně starý jako lidstvo samo.
 
Velmi se mi líbí místo, do kterého autorka děj zasadila a čtenáři se tak dozvědí o téměř zapomenutém hradu Mydlovar, který stával nedaleko Nymburka, avšak do dnešních dní se toho po něm moc nedochovalo, jen pár torz zdí. K hradu se váže zajímavá pověst, kterou autorka do příběhu také zakomponovala a také jedna stavební zajímavost.
 
„Muž se namáhavě sbíral ze země, při pádu si bolestivě narazil záda, málem si vyrazil dech. Než se ale vyškrábal na nohy, přiložil mu Tomáš, jeden z vojáků doprovázejících pána z Mydlovaru, špičku svého meče na krk: „Nikam nespěchej, příteli, můj pán si potřebuje promluvit s tvým pánem. Jen bys jim u toho překážel.“
 
Obálka knihy je velmi poutavá, ale spolu s názvem spíše evokuje příběh, v němž může jít spíše o mystiku, nenechte se ale mýlit.
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům českých historických detektivek, tato vás zavede do období vlády Václava II., což je doba, která je v literatuře spíše opomíjena. Příběh jistě potěší čtenáře Vlastimila Vondrušky, kteří by rádi poznali podobně píšící autory. V románu Martiny Novotné zkrátka nechybí žádná důležitá „ingredience“, a to ani špetka lásky. Věřím, že si knihu s chutí přečtou jak muži, tak ženy.
 
„Martin se neudržel a hořce se ušklíbl. Jestli kdy v životě po něčem toužil, byl to právě domov. Místo, kde by byl s lidmi, které má rád a kteří mají rádi jeho.“
 
Děkuji nakladatelství Fortuna Libri, že jsem se prostřednictvím knihy mohla přenést do dob dávno minulých a přečíst si příběh, v němž zlo nezůstalo nepotrestáno. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

úterý 22. června 2021

Intriky, které vyústí ve vraždu (recenze knihy Vražda nepočestné panny – Martina Novotná)

Vražda nepočestné panny, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem, Pardubice, 2021, 256 stran

„Vilém se probral k vědomí. Neměl tušení, kde je a jak se tam dostal. Nedokázal s určitostí říct, zda je ještě vůbec naživu, nebo zda se již ocitl na věčnosti. Ovšem nesnesitelná bolest, kterou cítil, ho přesvědčovala o tom, že je stále mezi živými. Měl pocit, že mu krk drtí jakési neviditelné kleště. Chtěl si na něj sáhnout, ale nešlo to. Ruce měl pevně spoutané za zády, stejně tak ucítil silná pouta kolem kotníků.“



Již jste také objevili novou autorku historických detektivek Martinu Novotnou a její sérii Moravské případy Jakuba a Viléma odehrávající se za vlády Václava II.? Po přečtení prvního dílu Ďábel z Frejštejna (recenze) jsem se těšila na další pokračování v podobě knihy Vražda nepočestné panny, která je druhým dílem této série, a v knihkupectvích najdete již také třetí díl Prokletí jménem Rozálie, na jeho přečtení se v brzké době také chystám.
 
Tentokrát si pro nás autorka připravila velmi dramatický vstup do příběhu, a to již v prologu, kdy jsme svědky běsnění Vilémova otce Jindřicha a napínavá situace následuje i v první kapitole a my netušíme, co se vlastně stalo s našimi hlavními hrdiny Vilémem a Jakubem, kteří se řízením osudu dostanou na hrad Cornštejn, kde konečně mají pocit, že jsou v bezpečí. To však trvá pouze krátce, protože tentokrát si autorka připravila velké útrapy pro Viléma a není to nikdo jiný než Jakub, který se ho pokouší ze svízelné situace dostat a očistit tak jeho jméno a pověst. Podaří se to, nebo na Viléma bude čekat šibenice? Vilém není jediný, kdo má starosti, jelikož v okolí Cornštejna řádí loupeživá tlupa, která po sobě nezanechává svědky. Dokáže si s tím Jakub poradit? Opět na vás čeká napínavé čtení.
 
„Paní Anna se na Jakuba podívala a pak se pobaveně rozesmála: „Vy dva jste dvojice k pohledání! Oba prosíte o milost toho druhého, místo abyste se starali sami o sebe… To vás ale samozřejmě šlechtí,“ dodala již vážným hlasem. „Myslím, že už vás nebudu déle trápit a předložím vám svůj návrh.“
 
Autorka si pro čtenáře přichystala originální zápletku a musím říct, že tentokrát Viléma vůbec nešetřila a dostala ho do velmi nepříjemné pozice. V knize na vás čekají dramatické situace, napětí a zvraty, ale také navázání nových vztahů, ať již přátelských nebo milostných. V příběhu opět nechybí občasné humorné slovní přestřelky a situace, kdy nevíte, zda se smát či plakat. A ačkoliv tušíte, kdo za vším stojí, tak čtete dál, protože chcete znát důvod, ale i to, jak celý příběh skončí a zda bude spravedlnosti učiněno zadost.
 
Velmi se mi líbí autorčin styl psaní, kniha je čtivá a čte se lehce. Autorka má skvělé dialogy a používá barvité popisy situací, prostředí, ale i osob.
 
„Jakub musel uznat, že lazebnice ani v nejmenším nepřehánějí. Velitel Ota byl vysoký muž v nejlepších letech. Na jeho mužné tváři lemované krátce střiženými vousy byly znát rozsáhlé životní zkušenosti, jasně modré oči si ale uchovaly mladickou rozvernost. Když jejich majitel chtěl, dokázaly být mírné a klidné, stejně jako chladné a tvrdé. Z Otova pohledu podle situace sálalo buď bezpečí, nebo strach.“
 
Kniha je rozdělena na třicet tři spíše kratších kapitol, které jsou vždy uvedeny stručným několikaslovním popisem toho hlavního, co kapitola přinese.
 
Obálka knihy je originální. Jedná se o autorskou práci ilustrátorky a grafičky Hany Krauseové, která vytvořila také obálku prvního dílu. Líbí se mi jednotný design obálek. Jediné, co bych vytkla, je nešťastně zvolený font písma, kdy v názvu knihy písmeno d svým tvarem připomíná spíše písmeno řecké abecedy a působí na obálce rušivým dojmem, ale to je spíše drobná kosmetická vada.
 
„Nyní si připadal jako na jedné takové štvanici, které se účastnil doma v Hispánii a při které potkal svou životní lásku, ale i neštěstí, Carmen. Teď se ale neštvala vysoká, ale mnohem nebezpečnější škodná, skupina bezcitných lapků, kteří loupili, kradli a zabíjeli často bezbranné lidi, kteří se provinili jen tím, že byli v nesprávný okamžik na nesprávném místě. Jakub byl plně odhodlán je najít a zničit.“
 
Knihu bych doporučila všem milovníkům historických detektivek i všem, kteří chtějí občas utéct do světa pohádek pro dospělé, v nichž je bezpráví většinou po zásluze potrestáno a dobro vítězí nad zlem. A budu se opět opakovat, ale pokud jste si oblíbili Vondruškovy historické detektivky, tak si troufnu tvrdit, že se vám budou líbit i knihy z této série.
 
Moje hodnocení je 96 %.
 
Děkuji samotné autorce Martině Novotné za to, že jsem na chvíli mohla hodit za hlavu problémy všedních dní a odpočinout si u její knihy. Pokud vás detektivka zaujala, můžete si ji objednat zde.

úterý 8. června 2021

Ukradená spona vede k nečekanému odhalení (recenze knihy Ďábel z Frejštějna – Martina Novotná)

„Jakub měl od přírody klidnou a vyrovnanou povahu. Nevyhledával spory ani hádky či dokonce rvačky. Ne snad proto, že by se bál, nebo se neuměl prát, to se za svůj dobrodružný život naučil možná ještě lépe než hrát na loutnu. Jen si myslel, že už má starostí a nepříjemností dost. Žádné další si hledat nemusí, stejně si ho najdou samy.“

 
Kniha Ďábel z Frejštejna je prvním dílem ze série Moravské případy Jakuba a Viléma a zároveň také prvotina autorky Martiny Novotné, kterou vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem. V současné době vyšel již také druhý díl s názvem Smrt nepočestné panny a od samotné autorky mám informaci, že se již chystá vydání třetího dílu s názvem Prokletí jménem Rozálie. Myslím, že se čtenáři historických detektivek mají na co těšit.
 
Potulný loutnista Jakub se shodou okolností ocitá jako jeden z hudebníků na hradě Frejštejně, kde se na pozvání majitele hradu Jindřicha sešlo panstvo na hostině. Účastní se jí také jeho syn Vilém, s nímž se Jakub setkal již dříve, a právě jemu se při hostině ztratí cenná věc. Z krádeže je obviněn Jakub a vsazen do žaláře. A aby toho nebylo málo, na hradě dojde ještě k vraždě. Vilém požádá svého otce, zda by se mohl ujmout vyšetřování, a obávaný hradní pán mu to umožní. Podaří se Vilémovi vypátrat pachatele a najít ukradenou věc, která pro něho má především vysokou osobní hodnotu? Kdo zachrání Jakuba před skoro jistou šibenicí? A kdo je vlastně tím obávaným ďáblem z Frejštejna? Čeká na vás čtivý příběh plný zvratů a napětí.

„Jakmile se ozvala hudba, dva služebníci otevřeli dokořán masivní dřevěné dveře a v nich se objevil sám Jindřich z Frejštejna. Byl to urostlý, vysoký muž, který už na první pohled budil respekt stejnou měrou jako nedůvěru. Jeho oči byly černé jako uhlíky a pichlavé jako dýky. Jakub si pomyslel, že kdyby byl malíř a chtěl namalovat ďábla v lidské podobě, byl by Jindřich z Frejštejna ideální předlohou.“





středa 3. března 2021

Smrt nadruhou (recenze knihy Zločin na stříbrném plátně - Vilém Křížek)

„Dřív nebo později se to muselo stát; nebylo zbytí. Nebo snad ano? Dokončit film, žít a nechat žít?
Ne; od začátku byo jasné, že úspěch si téměř jistě vyžádá smrt. Nadešel ovšem už ten správný čas?“

Zdroj: Chrudimka.cz

Na pokračování série s tak trochu výstředním vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem jsme si museli trochu počkat, jeho vydání bylo avizováno na únor roku 2020, ale nakonec bylo přesunuto až na podzim, což mě mrzelo, ale teď už vím, že čekání stálo zato, a po přečtení knihy také vím, proč se vydání opozdilo, a autorovi tímto odpouštím, protože se jednalo o krásný důvod zdržení.
 
Je neobvykle teplý říjen roku 1929, mladý producent Milan Milton Kyncl má velké ambice, chce natočit první zvukový film, jenže, co když do jeho plánů zasáhne smrt? Ještě, než se tak stane, je Eliáš Sattler pověřen samotným autorem literární předlohy, aby prošetřil, zda se natáčený snímek drží jeho předlohy a spěje ke zdárnému konci, vždyť je také jedním z investorů filmu. Co Eliáš zjistí? A co když se mu na paty pověsí senzacechtivý novinář Verecký, kterého Sattler nemůže vystát, a to nejen proto, že ho v jednom z článků nazval čmuchalem? Nezradí ho tentokrát jeho již léty trochu otupělý dokonalý čich? Pojďte proniknout do světa stříbrného plátna, kdy se herci scházeli na Barrandovských terasách nebo v Rokoku a kdy se začínaly rodit myšlenky na zvukový film. Jaké důvody povedou ke zločinu tentokrát?
 
„Kdepak – ani omylem nudný profesor. Kdyby si pro něj Martin měl vymyslet jinou totožnost teď, jako kdyby ho obsazoval do filmové role, byl by to…
Detektiv. To bylo ono. Soukromý detektiv, jako Stuart Webbs nebo Joe Deebs. Ale ne tak akční jako oni. Tenhle byl typově spíš od Doyla nebo té Christieové, podle níž počátkem roku v Německu natočili film.“





pondělí 23. dubna 2018

Mezi Českým Štenberkem a Prahou (recenze knihy Dračí náhrdelník – Vlastimil Vondruška)

Dračí náhrdelník, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2018, 301 stran

„Povzdechl si, protože skutečný život byl tak odlišný od poetických písní trubadúrů a rytířských legend. Rozhodně nebyl tak romantický, někdy bolel, ale přesto byl krásný. Rád by tohle sdělil své ženě, ale tentokrát ne pouhými slovy jako jindy. Rozhodl se, že jí k výročí věnuje dar, který jí bude navždycky připomínat jeho city. Svou lásku mohl rytíř vyznat ženě jen šperkem.“

Již po dvacáté třetí se setkáváme s Oldřichem z Chlumu a opět si autor připravil nový případ, nové postupy pátrání a dokonce i nového pomocníka. Pokud jste si stejně jako já oblíbili právě tuto sérii s čestným a šlechetným královským vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu, bude se vám tento díl jistě líbit.

Oldřich s manželkou Ludmilou a svými pomocníky přijíždí do Prahy na výroční jarmark, kde chce své ženě zakoupit dárek k jejich sedmiletému výročí svatby. Ovšem nebyl by to on, kdyby se mu nepřipletl do cesty zločin. Sama královna Kunhuta ho požádá, aby vyšetřil vraždu kanovníka Weiricha a jelikož stopy zločinců mohou vést na Český Šternberk, Oldřich z Chlumu nechá svoji manželku i pomocníky v Praze a vyráží pátrat sám. Ale ještě před odjezdem pověří jistou osobu pátráním v Praze, protože je možné, že i tam hrozí další nebezpečí. Kam skutečně povedou nitky zločinu? Co velkého se chystá? Koho nakonec bude muset Oldřich z Chlumu zachraňovat? A jak se zločiny souvisí dračí náhrdelník? Vezměte do ruky tuto historickou detektivku a přesvědčete se, jak je při vyšetřování dobré mít po ruce schopné pomocníky.

Obdivuji autora, kde stále bere inspiraci na další a další případy s Oldřichem z Chlumu. Žádný není stejný, autor vždy přijde s něčím novým a zase nás překvapí. Tentokrát nás zavedl na Český Šternberk v době svatební hostiny pána hradu, takže českými šlechtici se to v knize jen hemží a občas jsem měla problém udržet si přehled o propletených rodinných vztazích. Postav je v knize tentokrát opravdu dost a je to i tím, že se vyšetřuje na dvou místech zároveň. V knize tedy sledujeme dvě dějové linky, pátrání Oldřicha z Chlumu na Šternberku a vyšetřování jeho pomocníků v Praze.

„Jak říkával Oldřich z Chlumu, spravedlnost musí často hledat i cesty, které se církvi líbit nemusí, ale pokud nejsou proti zemským zákonům, jsou odůvodnitelné, ba dokonce užitečné.“

Kniha je napsaná velmi čtivě. Autor nám tentokrát nedal možnost odhalit zločince dříve než on. Tentokrát jsem ani neměla žádného podezřelého a řeknu vám, že není ve čtenářových silách, aby odhalil, kam až vedou pomyslné nitky.

Tentokrát se panoš Ota krotí a neprohání každou sukni, která se mu namane. Dokonce nás překvapí, když nabídku jedné dívky odmítne a upřednostní pracovní povinnosti. Ota se nám předvede i v jiném světle, není jen zdatným pomocníkem při vyšetřování, ale má i jisté herecké vlohy.

Kniha je napínavá od začátku do konce, nevíte kdy a kde vrah opět udeří. A konec je překvapivý, i když začnete tušit komu, že jde o život, ale nebudete vědět proč.

Knihu doporučuji všem čtenářům historických detektivek a samozřejmě pro fanoušky Vlastimila Vondrušky je tato kniha nutnost. Kniha je nabitá napětím, nečekanými zvraty a propletenými vztahy.

„Jsi nejlepší vyšetřovatel v našem království, ale někdy mám z tvých úvah strach, protože odhalíš i to, co je jiným skryto. To je nebezpečné a hříšné. Jen Bůh má právo vidět do našich duší. Jen on ví, co děláme mi, prostí hříšníci. Ale tobě to právo nedal!“

Moje hodnocení je 100 %.


Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si tuto novinku mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

středa 7. března 2018

Zdislav v ohrožení života (recenze knihy Zabitý před klášterem – Zuzana Koubková)

Zabitý před klášterem, autorka Zuzana Koubková, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2018, 244 stran

„Dobrotivá nebesa!“ zvolal v zápětí. „Vždyť on je mrtvý!“
„Možná je jen v hlubokém bezvědomí,“ oponoval Ojíř.
„Vždyť mu z krku trčí nůž,“ vykřikl biřic a svítil na nešťastného lucernou.“

Tentokrát se s johanitou Zdislavem přeneseme do Prahy, jeho přítel Ojíř se dostal do svízelné situace, je podezřelý z vraždy nožíře Joklína a navíc má pletky s jeho švagrovou Kateřinou, a proto Zdislava požádá o pomoc. Zdík se ujme vyšetřování, vyptává se kde může, a dostane se do nejednoho nebezpečí. A ačkoliv je řádovým rytířem, neodolá ani ženskému půvabu. Zkrátka na něj čeká nejedno dobrodružství. Kdo mu nakonec při vyšetřování pomůže? Podaří se Ojíře ospravedlnit? A nechá si Zdík poplést hlavu láskou? Vezměte do ruky tuto historickou detektivku a vše se dozvíte.

Jedná se již o čtvrté setkání s johanitou Zdislavem, a pokud jste nečetli předchozí knihy ze série, vůbec to nevadí, jelikož Zdík řeší úplně nový případ. Jediné propojení s předchozí knihou je v postavě Zdíkova bývalého panoše Hermana, s kterým se v minulé knize rozloučil, a v této knize se společně znovu setkají, ale neprozradím vám, za jakých okolností.

Moc se mi líbilo, že autorka Zdislavovi do cesty postavila ženu a my jsme svědky toho, že i řádový rytíř je zkrátka muž a má své slabiny. Příběh je bohatý na zvraty a nečekané události. Je až překvapivé, do čeho všeho se Zdislav připlete. A ačkoliv nám autorka vraha prozradí dříve, než ho odhalí sám Zdík, kniha neztrácí na napětí.

„Pomáhej mi pán Ježíš Kristus, panna Maria, svatá matka Boží, i svatý Josef, pěstoun Páně, myslel si Zdík, když vylezl z hospody a opět se vydal do zasněžených pražských uliček. Jestli se po celém Větším Městě pražském vykládá to, co tvrdil Ambrož, je to s Ojířem ještě mnohem horší, než si Zdík myslel.“

Kniha je velmi čtivá a nebudete ji chtít odložit, dokud se nedozvíte, jak vše dopadne. A na konci budete doufat, že milostná zápletka bude mít pokračování. Již nyní se těším na další setkání s bratrem Zdislavem.

Jedná se o skvělou historickou detektivku, které nic nechybí. Najdete v ní napětí, nebezpečí, nečekané zvraty, nejednou půjde o život, u jednoho mrtvého nezůstane a jako odlehčení je zde láska, která ale také vše zamotá.

Pokud budu srovnávat s předchozí knihou Záhada zlatodolu, Zabitý před klášterem se mi líbil více. Autorka nás dobu nechá tápat a my zvažujeme, kdo mohl vraždit, ale stejně vraha neodhalíme dříve, dokud nám ho neprozradí sama autorka. Ze Zdíka je tentokrát velký hrdina, který vyvázne z několika situací, kdy mu jde o život a přesto ho to neodradí a pátrá do samého konce.

Knihu doporučuji milovníkům historických detektivek, tato se odehrává za vlády Jana Lucemburského, takže pokud si chcete přečíst jiného autora než pana Vondrušku nebo pana Niedla, bez obav sáhněte po této knize.

„Ale ne! Sama Kateřina to jistě nebyla. Je to přece slabá žena. Nu slabá? Zdík si vzpomněl, jak Kateřina vypadá. Ztepilá, dobře rostlá. A kdyby se přikradla zezadu. Joklín mohl být opilý…“

Moje hodnocení je 90 % a budu se těšit, co si autorka pro Zdislava nachystá příště.


Za to, že jsme si mohla tuto knihu přečíst, děkuji nakladatelství MOBA, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

středa 24. ledna 2018

Odvážné a milující srdce jedné rusovlásky (recenze knihy Skleněná past – Éric Fouassier)

Skleněná past, autor Éric Fouassier, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2017, 335 stran

„To není žádný zázrak, to mi věřte! Je to jen výsledek mistrovského učení o těle a principech, které vycházejí z opravdového umění. Přeměna jistých kovů a jejich přimíchání v přesných poměrech do skla dodají světlu smrtící sílu.“

Skleněná past mě upoutala svojí krásnou obálkou a následně mě k přečtení knihy nalákala její anotace, která slibuje dobrodružný příběh. Jedná se o historickou detektivku na pozadí renesanční Francie. Po přečtení knihy bych řekla, že je to spíše historický thriller. A když vám prozradím, že v něm důležitou roli hraje důvtipná lékárnice, odehrají se v něm podivné vraždy tří alchymistů, na scénu vystoupí albín, nápověda je ukrytá v šifrách, podezřelými jsou ilumináti, možná vám na mysli vytane Dan Brown. Už po přečtení prvních stránek se mi jméno tohoto spisovatele vkradlo do hlavy a měla jsem dojem, jakoby spoluautorem byl i on. Éric Fouassier stvořil postavu Roberta Langdona v sukni, mladou lékárnici Héloïse Sanglarovou.

Příběh začíná vraždou jednoho ze zkušených alchymistů a následně je na královský dvůr pozvána lékárnice Héloïse, kterou královna Anna Bretaňská pověří nelehkým úkolem, vypátrat vrahy tří alchymistů a odhalit spiknutí proti samotnému králi Francie. Jako ochránce a pomocník v pátrání je Héloïse přidělen kapitán královniny gardy baron de Comballec a s ním cestuje i jeho sluha Robin. Vyšetřovatelé na stopě viníků netuší, že jejich samotné kroky jsou sledovány a vedeny tak, aby vše bylo odhaleno v pravou chvíli. V nejeden okamžik jim jde o život a všechno ještě více zamotá láska. Podaří se Héloïse a baronovi včas odhalit zrádce? Kam až je tajemné šifry dovedou? Kdo stojí za samotným spiknutím?

Kromě osudů Héloïse v knize sledujeme i příběh rytíře Bayarda, Héloïsiny jediné lásky. Rytíř Bayard hrdě bojuje proti Španělům, ale jakmile se dozvídá, že je Héloïse v nebezpečí, ani minutu neváhá. Dorazí Bayard na pomoc včas?

„Bayard…Jediná vzpomínka na rytířovo jméno stačila k tomu, aby se mladá žena zachvěla. Vzpomínala si na něžné city, které mezi nimi vzplanuly, od prvního kradmého polibku, který si vyměnili v komnatách zámku v Amboise. Pořád nechápala, proč k ní rytíř tak náhle ochladl, když byla osvobozena.“

Héloïse je čtyřiadvacetiletá lékárnice. Na svoji dobu má pro ženu neobvyklé povolání, lékárnu však zdědila po svém otci, který ji do lékárnického umění zasvětil. Héloïse je důvtipná, bystrá, chytrá a v životě si dokáže poradit. Tato hrdinka mi přirostla k srdci. Bylo pro mě překvapivé, že ačkoliv přišla nespravedlivě o otce, je ochotná královně pomoci a pustí se do nebezpečného pátrání.

Kniha se čte jedním dechem. Je plná zvratů a nečekaných událostí. Autor bravurně využívá napětí a dokáže ho vygradovat. Překvapivá pro mě byla i milostná linka příběhu, která je neméně dramatická. Při čtení jsem nedokázala odhalit, kdo za spiknutím stojí a tahá za pomyslné nitky. A konec příběhu je víc než nečekaný a doufám, že si jím autor jen nachystal prostor pro další knihu o Héloïse, jinak moje romantická duše bude trpět.

Líbilo se mi, jak autor využil při vytváření šifer znalost jednotlivých měst a míst ve Francii, muselo to dát velikou práci, aby do sebe vše krásně zapadalo.

„Když se sklonil, aby ji políbil na rty, neprotestovala. Její doširoka otevřené oči se na něj vážně dívaly, ale stále ještě jako by pozorovaly nějakou tajemnou vnitřní vidinu. Nicméně mu polibek vrátila, protože jeho živočišné teplo bylo v té chvíli jedinou věcí, na niž se mohla upnout, a protože uvnitř ještě strašně cítila volání prázdnoty.“

Jediné, co musím knize vytknout je použití slov megafon, kóma, hotel a parakotoul, nevím, zda se jedná o chybný překlad, či zda je použil sám autor. Ale zařazení těchto slov do období renesance se mi zdá do očí bijící.

Jedná se o knihu plnou napětí, odvahy, touhy, lásky, ale i zrady a smutku.

Doporučuji všem, kteří si rádi přečtou zas trochu jinou historickou detektivku, těm, co mají rádi šifry a především těm, co touží po napínavém příběhu, v němž nemalou roli hraje láska.

Moje hodnocení je 95 %. A doufám, že autor píše pokračování.

„Chcete říct, že víte o spiknutí od začátku?“
„Víc než to! To my jsme ho vytvořily z ničeho. Malé hezké spiknutí se vzteklým bláznem v čele, který bude dokonalým terčem.“

Tímto děkuji Nakladatelství JOTA za to, že jsem se mohla přenést do renesanční Francie a vydat se na dobrodružnou cestu spolu se sympatickou hlavní hrdinkou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

sobota 30. prosince 2017

Zakázaná láska (recenze knihy Smrt má vůni inkoustu - Vilém Křížek)

Smrt má vůni inkoustu, autor Vilém Křížek, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2017, 288 stran

„Dobrou polovinu jejich manželství strávil roztržitý a ustaraný. Dnes stěží opětoval její pozdrav. Adela byla přesvědčená, že za to mohou ty znepokojivé dopisy, ale nemohla mu přiznat, že o nich ví.“

Smrt má vůni inkoustu je autorovým debutem. V knize se seznámíme se svérázným soukromým detektivem Eliášem Sattlerem, který má vynikající čich a po boku jednoho takového Watsona, Adama Křížka.  Možná vás zarazí shoda příjmení, prozradím vám, že to není náhoda. Autor vychází ze skutečných postav a Adam Křížek byl jeho dědeček, který měl zvláštního kamaráda, Eliáše Sattlera. Spisovatel pátral v archivech, a jak se na konci dočteme, některé z postav, které se v příběhu mihnou, skutečně žily.


Za soukromým detektivem Eliášem Sattlerem přichází Adela Richterová, která objevila výhrůžné dopisy adresované jejímu novomanželovi Albertovi. Je znepokojená, neví, co si o tom myslet, a má strach. Eliáš se vyšetřování nakonec ujme, ale to nemá tušení, co svým pátráním rozpoutá, kam ho šetření dovede a co odhalí za tajemství. Události vezmou nečekaný spád a bohužel dojde k nejhoršímu, vraždám, a podezřelí jsou skoro všichni. Podaří se výjimečnému detektivovi najít tu správnou pachovou stopu a dopadnout vraha? Pomůže mu v pátrání jeho abnormálně vyvinutý smysl, čich? Pojďte se začíst do detektivky z česko-německého prostředí odehrávající se v předválečných letech na počátku 20. století.

„Opera poskytovala přímo dokonalé prostředí, co se týkalo možnosti začít rozmlouvat s neznámým člověkem bez probuzení stínu podezření, a přímo příšerné, pokud šlo o podmínky pro jeho čich.“

Myslím, že v této detektivce nechybí nic, co má správná detektivka mít. Obavy, výhrůžky, vražda, pátrání, podezřelí, odhalení, motiv a dopadení. A samozřejmě svérázný detektiv a jeho pomocník, bez něhož by to nešlo.

Ale to není vše, autor ještě naznačil zajímavou pikantnost, která se od začátku vznáší někde ve vzduchu a vy čekáte, kdy vám vaše podezření autor potvrdí, anebo vyvrátí.

Příběh se odvíjí zdánlivě klidně a pozvolně, ale v jednom okamžiku dostane rychlý spád a poté, co se rozběhne vyšetřování smrti, se vystřídá několik podezřelých a vy si marně budete lámat hlavu, zda vrahem není zahradník. Teď mě neberte vážně, postavu zahradníka v knize nenajdete. Ale můžu vám říct, že vraha, natož jeho motiv, jsem opravdu neodhalila.

„Se zítřkem skutečně přijde zkáza. Předtím tu ale bude ještě dnešní noc. A pak...  půjde zkáze čelit s klidem v duši, jaký nezažil už tolik let.“

Líbilo se mi, že jsem knihu četla ve vánočním čase, jelikož příběh je zasazen do předvánoční Prahy. Při pátrání se přeneseme i do Vídně a spolu se Sattlerem navštívíme několik skutečných kaváren a podobných podniků.

Kniha je čtivá. Příběh autor rozdělil do dvaceti kapitol. A nechybí epilog a objasnění skutečnosti a fikce vyskytující se v románu.

Moje první setkání s tímto výjimečným detektivem mě zaujalo a jsem moc zvědavá, co za zločin bude řešit příště, a se kterými dalšími skutečnými postavami se setkáme a hlavně, jak životy Sattlera a Křížka zasáhne první světová válka.

„Sattler znovu cítil ono nepříjemné brnění v konečcích prstů, znepokojivý pocit, že tu něco nehraje a stačilo by se pořádně rozhlédnout a viděl by, co to je, ale ať už se snažil nesrovnalost spatřit sebevíc, stále ji přehlížel.“

Knihu doporučuji milovníkům historických detektivek s postavou svérázného detektiva. Najdete zde všechno, co nemá v dobré detektivce chybět, touhu po odplatě, smrt, lásku, spravedlnost a odpuštění.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že nezapomíná na české autory, a že jsem si tak mohla přečíst tuto povedenou historickou detektivku. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

pátek 10. listopadu 2017

U jedné vraždy nezůstane (recenze knihy Vzpoura goliardů - Vlastimil Vondruška)

Vzpoura goliardů, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 294 stran

„Ráno byl panoš Ota mimořádně spokojený. Od té chvíle, co opustil České království, byl pod dohledem svého pána a musel se chovat zdrženlivě. Pak pospíchal a vyhýbal se šnekům, aby se neprozradil. Teď si to podle své chutě vynahradil. Nejprve si natáhl nohavice, pak ji ještě jednou políbil a poděkoval. Otočil se a zamířil k chatrným dřevěným dveřím seníku. Krásně to tu vonělo, měl sušené seno rád.“

Možná vaší pozornosti neuniklo, že když se koncem října udělovala státní vyznamenání z rukou prezidenta, byl mezi oceněnými i skvělý spisovatel Vlastimil Vondruška. Myslím, že si to právem zaslouží, nejen za svoji literární tvorbu, která je opravdu bohatá, ale i za své názory, které dokáže krásně podložit zkušenostmi vyplývajícími z historie. Tenhle úvod jsem si nemohla odpustit, ať už s ním souhlasíte nebo ne.

Kniha Vzpoura goliardů je již dvacátý druhý příběh s vyšetřovatelem Oldřichem z Chlumu odehrávající se za vlády Přemysla Otakara II. Pokud tuto sérii ještě neznáte, jedná se o historické detektivky. Tentokrát se v názvu objevilo slovo, které jsem nikdy předtím neslyšela, a to goliardi. Jedná se o potulné studenty, nebo-li vakanty.

„Sám nevěděl, proč reaguje tak podrážděně, tohle nemíval ve zvyku. Ale bylo to možná tím, že tak nerad pátral mezi těmi nejmocnějšími, protože byli horší než klubko štírů. Byli zákeřní a bezcitní, chovali se krutě a mnohdy tak, jako by ani nebyli křesťané. Přitom potrestat jejich zločiny bývalo vždycky těžké a někdy skoro nemožné.“

Vždy s netrpělivostí očekávám další knihy s Oldřichem z Chlumu a jsem zvědavá, kam nás pan Vondruška zavede tentokrát. A ještě nikdy mě autor nezklamal, vždy přijde s něčím novým a nečekaným. Ačkoliv vyšlo již dvacet dva knih s královským prokurátorem, autor se neopakuje a vždy pro nás nachystá originální zápletku s nečekaným rozuzlením. Nedávno jsem četla jeden rozhovor s panem Vondruškou, kde sám přiznává, že když začne psát knihu, ještě netuší, kdo bude vrah, nechává to vyplynout z okolností.

Tentokrát si pro nás spisovatel přichystal změnu, Oldřicha z Chlumu nechal uvěznit a vyšetřování vložil do rukou panoše Oty, kterému pomohl Diviš a jak už to tak bývá taky nějaké sklepnice, nevěstka a jedna malomocná dívka. Podaří se panoši Otovi rozlousknout intriky, jejichž nitky tentokrát vedou opravdu vysoko? A povede se mu osvobodit Oldřicha z Chlumu a očistit jména celé české výpravy? Usedněte do křesla, přikryjte se dekou a začtěte se do této knihy.

„Pokud jde o vyšetřování, tam platí jiná logika. Zpočátku sice nemusíme chápat vše, ale figury na pomyslné šachovnici jsou dané. Nic nemusí být takové, jak se v první chvíli zdá. Přítel může být zrádce a nepřítel může být nevinný a neškodný.“

Moc se mi líbí, že autor u každé knihy této série na začátku nenásilně zapracuje popis hlavních postav, a jelikož každý případ je samostatný, není nutné číst jednotlivé díly popořadě.

Ve Vzpouře goliardů nás příběh zavede do Cách, kde má Oldřich z Chlumu tajné poslání a kam král vyslal i oficiální posly, aby jednali v zájmu českého krále s budoucím římským králem. A jelikož se jedná o vysokou politiku, nechybí zde ani intriky, které celou výpravu přivedou do maléru. Naštěstí je tu pomocník Oldřicha z Chlumu, panoš Ota, který může vše zvrátit.

„Jistě, zjeví se anděl, pokyne ohnivým mečem, zeď se rozestoupí a on nás nebeskou cestou vyvede z Cách!“ rozčiloval se Zdeslav ze Šternberka. Byl v tvářích brunátný a skoro se neovládal. Hlavou mu vířila jediná myšlenka: Taková potupa! A před českým králem je za ni odpovědný on.“

Vypravěčský styl pana Vondrušky je zkrátka brilantní, člověk má pocit, jakoby četl pohádku pro dospělé. A ona to tak trochu pohádka je, hlavní hrdina je ctnostný a bezúhonný královský prokurátor, a samozřejmě nechybí strana zla, lidé, kteří se něčím provinili, a v závěru je vždy spravedlnosti učiněno za dost. Proto knihu doporučuji číst klidně i před spaním, noční můry nehrozí.

Líbilo se mi, jak autor do vyšetřování zapojil i Oldřicha z Chlumu, který ačkoliv se aktivně nemohl vyšetřování účastnit, měl dostatek informací, aby dedukcí dospěl ke stejnému závěru jako panoš Ota. A nemyslete si, že Ota měl tentokrát při pátrání snadnou roli, při tomto vyšetřování si opravdu užije svoje.

„Ota pomalu těkal očima a najednou si všiml, že světlo je všude, jen těsně kolem něj nikoli. Došlo mu, že pod svícnem bývá tma a skoro vykřikl nadšením. To byla přece odpověď na celou hádanku.“

Tuto historickou detektivku doporučuji všem, co si oblíbili autorův styl psaní, těm, co mají rádi napětí, rádi spolu s vyšetřovateli odhalují pachatele, a taky těm, kterým Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci za ty roky už tak nějak přirostli k srdci.

Moje hodnocení je 100 %.

Za to, že jsem se mohla na několik hodin stát středověkým vyšetřovatelem děkuji nakladatelství MOBA.

úterý 22. srpna 2017

Před ženami se mějte na pozoru (recenze knihy Smrt budějovického hejtmana – Tomáš Sterneck)

Smrt budějovického hejtmana, autor Tomáš Sterneck, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 335 stran

„Dobře známá, charakteristicky hranatá tvář Jana Aulnera z Birkenfelsu, který ležel na lůžku u okna a s výjimkou hlavy si hověl pod vlněnou přikrývkou, nebyla tváří spáče. Z jejích strnulých rysů a křečovitě sevřených úst bylo zřejmé, že se hejtman pěšího lidu Jeho Milosti císařské již neprobudí.“

Tomáš Sterneck se svojí beletristickou prvotinou zařadil mezi další vystudované historiky, kteří se vydali na mnohdy ožehavou půdu historické literatury určené širokému okruhu čtenářů, kteří nemusejí být odborníci na historii, ale mohou být jejími nadšenci. A hned zkraje vám říkám, že pan Sterneck udělal dobře, že rozšířil řadu autorů, jimž u nakladatelství MOBA vycházejí historické romány. Jeho kniha se mi moc líbí a doufám, že se s hrdiny, kteří v ní vystupují, ještě setkáme v jeho další tvorbě.

Píše se rok 1625 a dřívější primas Kašpar Teindleser k sobě povolává svého čtyřicetiletého syna Davida, který se obává o otcovo zdraví. Ale nakonec jde o něco jiného a my se ve vzpomínkách primátora Kašpara přeneseme do roku 1618, tedy na počátek stavovského povstání, kdy primátor Kašpar šetřil náhlé úmrtí budějovického hejtmana Jana Aulnera a nejen jeho smrt mu vehnala vrásky do čela. Janu Aulnerovi sloužil primátorův kmotřenec Jeroným, jehož Kašpar vyšle do Vídně, aby o smrti Jana Aulnera zpravil jeho manželku. Co však na Jeronýma na cestě čeká a nepůjde i jemu o život? A kdo má na svědomí náhlé úmrtí hejtmana? Mnohá tajemství vyplavou napovrch a některá zůstanou čtenáři skrytá. Pojďte si přečíst napínavý historický román, jehož konec vás překvapí.

„A tak se vraťte dřív, než vyjde vlasatice a ohlásí nový čas! Čas vypálených domů, sežehnutých polí a pobitých stád. Doba zneuctěných žen a umírajících dětí. Čas silnic zkropených krví, kdy naděje na šťastný návrat z cesty nebude větší než vyhlídka na poutníkovu smrt.“

Musím se přiznat, že sice mám maturitu z dějepisu, ale za znalce české historie bych se neoznačila. Tudíž nemůžu dost dobře posoudit, zda se autor držel historických faktů, a co je jen historická fikce. Ale přesto mi to nedalo a trochu jsem zapátrala na internetu. Moc se mi totiž líbilo, že autor do knihy zakomponoval i astronomický úkaz, k němuž došlo v roce 1618, možná tušíte jaký, a opravdu k němu došlo. Také k požáru ve městě Třeboni v roce 1618 skutečně došlo. Jan Aulner byl také živoucí postavou a opravdu zemřel náhle. Ale ať jsem pátrala, jak jsem pátrala, primátora Kašpara Teidlesera jsem nevypátrala. Takže kniha se opírá o skutečné události a o skutečně žijící postavy, ale jako správná beletrie obsahuje i historickou fikci, což ji činí čtivou a zajímavou.

V knize vystupuje řada postav, některé vám budou sympatické jiné ne. Oblíbila jsem si hlavního hrdinu, Kašparova kmotřence Jeronýma, jehož Štěstěna má ráda a drží nad ním ochrannou ruku, i když on to přisuzuje amuletu, který na své cestě získal. Postavy autor pěkně vykresluje jak charakterově, tak vzhledově. Líbilo se mi i jaké autor používá příměry.

„Vždycky mi přišlo k smíchu, když takovým…takovým učitelským způsobem prohlašoval, že nejcennějším zbožím dnes nejsou ani drahé kameny, ani zlato, ani koření a bůhvíjaký artikl z druhého konce světa, nýbrž informace. Ale že tohle zboží je křehčí než křišťál a nebezpečnější než střelný prach, a proto se s ním musí nakládat zatraceně opatrně.“

Kniha je velmi čtivá a napínavá, autor pro nás má nachystanou řadu překvapení a když už si myslíte, že něco tušíte, je to ve skutečnosti jinak.

V textu autor nezapřel svoji zálibu v latině, kdy do textu vkládá latinská slova, která jsou psána kurzívou a na konci knihy naleznete glosář, v němž se dozvíte český ekvivalent. Takže se můžete přiučit i některým latinským výrazům.

Myslím, že autor by mohl být svojí prvotinou hrdě zařazen po bok Vlastimila Vondrušky a Františka Niedla, ale tím samozřejmě netvrdím, že jeho tvorba je stejná, každý z autorů má svůj osobitý styl. Doufám, že se dočkáme ještě dalšího příběhu dotýkajícího se historie Českých Budějovic a že se ještě shledáme s postavou Jeronýma.

„Řekl bych,“ začal mladší Teindleser opatrně, „že se řídila osvědčenou zásadou těch, kteří mají máslo na hlavě, totiž že nejlepší obranou je útok.“

Historický román bych doporučila všem, kteří mají rádi napětí, nevadí jim sem tam nějaký mord a chtějí si oddechnout od všech thrillerů a severských detektivek a přečíst si příběh, který se mohl v české historii odehrát.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si mohla tento román přečíst, a pokud vás nejen díky mé recenzi upoutal, můžete si ho koupit zde.

Moje hodnocení je 90 %.

Rozloučím se s vámi latinou:

„De omnibus est dubitandum!“ (O všem je třeba pochybovat!)


pondělí 29. května 2017

Ve zdech Karlštejna se skrývá vrah (recenze knihy Smrt na Karlštejně – Jan Bauer)

Smrt na Karlštejně, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 224 stran

„Slova Oty z Bergova dopadla na ostatní členy královské rady jako rány palicí. Vyslovil to, čeho se všichni obávali. Že totiž na Karlštejně došlo k vraždě.“

Karlštejn hostí příslušníky královské rady, nechybí dobré víno a ženy. Avšak ráno je z hradní studně vytažena mrtvola jednoho z členů rady, a to Ctibora Berky z Dubé. Na hrad je k vyšetřování povolán Jakub Protiva z Protivce, pomocník královského sudího, spolu s mnichem Blasiem. Mají za úkol zjistit, zda šlo o nešťastnou náhodu nebo vraždu. Vypadá to spíše na to druhé, obzvláště, když se do potíží dostane sám vyšetřovatel Jakub. Odhalí kdo vraždil a proč? Prozradím, že u jedné vraždy nezůstane a že nám autor předloží ještě jeden příběh, neméně zajímavý. Pojďte nahlédnout do doby za vlády Václava IV., kdy v Betlémské kapli kázal Mistr Jan Hus, který rozdělil lid na dva tábory.

Autor nás záhy vtáhne do děje. Rozběhne se vyšetřování, ale vrah není hned odhalen, navíc členové rady brzy Karlštejn opustí a zdá se, že na vypátrání vraha má zájem snad jen Jakub Protiva. Sami uvidíte, kam až ho pátrání dovede.

Ačkoliv se jedná o útlejší knihu, má něco málo přes dvě stě stran, autor do ní začlenil druhou dějovou linii, kde sledujeme krásnou dívku Vilemínu, která se ráda ocitá v náručí mužů, a do níž se zamiluje moravský markrabě Jošt Lucemburský, nedávno zvolený římský král. Měl by se před Vilemínou mít na pozoru?

„Ve skutečnosti byla Vilemína docela prohnaná. Dokázala se vlichotit mužům, dovedně předvádět svoji krásu, vzbuzovat v nich touhu a chtíč, a pokud to bylo zapotřebí, tak i žárlivost. Navíc se jí jako půvabné naivce se vším svěřovali a ona mohla takto získané zprávy a vědomosti prodávat dál, ...”

Jakub Protiva z Protivce je schopný vyšetřovatel a ve spojení s Blasiem by se hříšníci měli začít bát. I když je Blasius mnich, rád holduje dobrému pití a taky ženám. I přes tyto neřesti má oči otevřené a pálí mu to. Dokonce dostane nabídku, aby přednášel na Univerzitě.

Kniha se čte sama a vzhledem k tomu, že je členěna na kratší kapitoly, a jak jsem již uvedla, je tenčí, postačí vám na ni jedno slunečné odpoledne.

Obě dějové linie mě bavily. Vraha ani důvod jsem předem neodhalila, autor ho před čtenářem pěkně skryl. A v případě dalších vražd tahá za nitky někdo mnohem významnější.

Jediné, s čím jsem měla problém, bylo zorientovat se ve větším množství postav, ale dějiny nejsou jen události, jsou to lidé, kdo je tvoří. A u pana Bauera jsem si již zvykla, že v jeho knihách se to lidmi,  a nejen těmi významnými, jenom hemží.

Ještě bych upozornila, že se jedná již o čtrnácté setkání s těmito vyšetřovateli. Ale nebojte se, jde tu o samostatný případ a kniha nenavazuje na předchozí díly.

Knihu doporučuji těm, co si rádi přečtou příběh od Jana Bauera, a těm, co mají rádi historické detektivky a napětí.

Knihu hodnotím 85 %. A děkuji nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

pondělí 1. května 2017

Smrt jeptišky Barbory (recenze knihy Záhada zlatodolu – Zuzana Koubková)

Záhada zlatodolu, autorka Zuzana Koubková, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 235 stran

„Jediné, o co ti jde, Zdíku, přesvědčoval rytíř sám sebe, je pravda. Určitě se nechceš s tím děvčetem bavit proto, že se ti líbí a víš, že i ty se líbíš jí. Jde ti jen a jen o pravdu.“

Kniha Zuzany Koubkové nás zavede do roku 1318, kdy na českém trůnu seděl Jan Lucemburský. Byla to doba plná zvratů. Král, jako odškodnění za poškození majetku mocného pána pana Petra z Rožmberka, Petrovi přislíbí zlatodůl v Roudném nedaleko Louňovic. A co čert nechce, v jednom opuštěném dole je nalezena zavražděná jeptiška Barbora. Podezřelým se stává muž, jehož do Louňovic vyslal právě Petr z Rožmberka, aby prověřil, zda při dolování nedocházelo k zcizování zlata. Proto se významný šlechtic obrátí o pomoc na pana Chotka a ten do Louňovic pošle johanitu Zdislava, jež se mu již v dřívějším vyšetřování osvědčil. Podaří se panu Zdíkovi spolu s panošem Hermanem hrůzný čin odhalit? Jaká tajemství měla jeptiška Barbora? Řádí v opuštěném dole ohnivý pes nebo je to jen báchorka pro děti?

Přestože se jedná o třetí díl ze série, nenavazuje na předchozí knihu, takže se klidně pusťte do čtení. Kniha má pomalejší rozjezd, ale moc se mi líbilo, jak autorka zachycuje myšlenky, které se vyšetřujícímu Zdislavovi honí hlavou, a nejen jemu. Ani v půlce knihy čtenář netuší, kdo vraždil a proč. Co může mít jeptiška za tajemství, snad zakázaná láska, nebo odhalila něco, co neměla? Autorka nám vše prozradí na posledních čtyřiceti stránkách.

„V polských válkách krále Václava II. jsem se bil proti křesťanským rytířům, později jsem spal se ženami a ani věrnost řádu jsem neosvědčil. Místo abych následoval svého představeného do Frankreichu a tam se dal upálit, odřekl jsem se templářů a raději vstoupil k johanitům. Máš všechny důvody mnou pohrdat, Hermane,“ povzdechl si Zdík.“

Zdík je rytíř jak se patří a i když ze začátku vypadá, že si s případem neví rady, avšak má k ruce svého panoše, který se vyzná ve věcech dolování. Jeho postava vyšetřovatele vám bude sympatická.

Prozradím vám, že u jedné vraždy nezůstane, takže milovník detektivek si přijde na své. Autorka pěkně vykresluje drsnou dobu středověku, používá dobové výrazy a máte pocit, jako byste všemu byli přítomni po boku Zdíka.

„Krutá, vše spalující bolest, která se mu usadila v srdci a která ho nutila řvát na sloužící, bít poddané, rozbíjet nádobí. Nedokázaly ji utišit modlitby, nedokázal ji spláchnout alkohol. Ani zběsilá jízda mezi stromy, jejichž větve ho šlehaly přes tváře, ji neotupila.“

Kniha se čte velmi dobře, i když bych čekala rychlejší spád. Ale i přesto je zde řada zvratů, které nakonec Zdislava přivedou na stopu vraha.

Záhada zlatodolu je rozdělena do dvanácti kapitol. A ještě obsahuje závěrečný epilog, který nám dá nahlédnout do toho, co bude s Hermanem, a dovysvětlí tajemství Barbory.

Knize bych vytkla snad jen to, že v ní vystupuje mnoho postav, ale dá se v nich zorientovat, a příběh si užít.

Knihu doporučuji milovníkům historických detektivek. A samozřejmě i těm, co ještě žádnou historickou detektivku nečetli, a stále váhají. A pokud jste příznivci historických detektivek pana Vondrušky, doporučuji knihu i vám, rozšiřte si okruh spisovatelů píšících tento krásný druh literatury. Najdete zde napětí, odhodlání, osobní mstu, špetku lásky, zdravý rozum a u některých replik se i pobavíte.

„Jistě by ho pranic nepotěšilo, kdyby o hodinu později slyšel šelmberského pána nepříčetně řvát: „Tak až ten měch hnoje se slaměnou hlavou příště uvidíš, pověz mu, že může být rád, že jsem tehdy zabil jen to prase a ne jeho!“”

Moje hodnocení je 85 % a doufám, že se se Zdislavem ještě neloučíme. Za to, že jsem si knihu mohla přečíst děkuji nakladatelství MOBA.

středa 15. února 2017

Musulmani, hrozba Evropy i v době Karla IV. (recenze knihy Až bude smrt mou paní - Jan Bauer)

Až bude smrt mou paní, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017, 223 stran

Moje první setkání s tímto autorem proběhlo nad stránkami zřejmě jeho posledního dílu knižní série Ve službách otce vlasti.  Kniha nese název Až bude smrt mou paní a samo pojmenování předznamenává, že se s hrdiny celé série budeme nejspíš muset rozloučit. Ale nebudeme předbíhat.

„Muslimové mají výhodu výběru. Pokud vás omrzí jedna manželka, je tady druhá či třetí. Kdežto křesťan v takové situaci musí hřešit a navštívit nevěstinec nebo si najít milenku.“

Kniha je rozdělena do třech částí a ty se dále dělí na kratší kapitoly.
Děj knihy se odehrává v roce 1378, kdy se v Paříži sejde císař Karel IV. se svým synovcem, francouzským králem Karlem V., aby jednali o pomoci Francii proti Anglii. Karel V. je velmi pohostinný, ale jeho „slabost“ přivede oba, v té době nejdůležitější, muže Evropy do smrtelného nebezpečí. Tolik k první části.
Ve druhé části nás autor vrátí do roku 1376 a na scéně se jako hlavní hrdina objevuje bývalý císařův agent, dominikán Pavel. Kniha dostává rychlý spád a nám je odhaleno, do čeho se Pavel „namočil“.
Ve třetí části se oba muži na chvíli setkávají, aby se jejich cesty zase rozešly. Hrozící nebezpečí v podobě musulmanů, kteří mají plán, jak si podmanit Evropu, nedá Pavlovi spát. V této části se prolínají dvě dějové linie. Jedna sleduje osud Karla IV. a druhá jde po stopách musulmanů společně s Pavlem.

Pokud znáte letopočty, tak už tušíte, s kým se na konci série budeme muset rozloučit. Ale ani na konci nás autor neochudí o překvapení.

„„Už se ti zahojily prsty? Co kdybych ti zase zajela jehlicí pod nehty?“Řekla to tónem, jako by se s ním chtěla pomilovat, a dominikánovi z toho přeběhl mráz po zádech.“

Kniha je psaná velmi čtivě. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Setkáváme se s krátkými retrospektivami dokreslujícími děj. A především druhá část vás plně vtáhne do příběhu. Prostředí tajných agentů tahajících za pomyslné nitky dějin je velmi zajímavé. Kladně také hodnotím, že v románu nevystupuje velké množství postav, takže se čtenář v ději lehce orientuje.

Jsem ráda, že tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Přestože se jedná už o 8. díl série, řekla bych, že není nezbytně nutné mít nejprve přečtené předchozí knihy. To podstatné se od autora dozvíme, takže nejsme o nic ochuzeni. Tento díl mě opravdu pohltil a jakmile budu mít příležitost, ráda si přečtu všechny díly, které předcházely této velmi čtivě napsané knize.

Román si určitě přečtěte, pokud máte rádi napětí, nečekané zvraty a především historickou beletrii. 

Knihu hodnotím 90 %. Za to, že jsem si ji mohla přečíst, děkuji nakladatelství MOBA.

pondělí 30. ledna 2017

Oldřich z Chlumu vyšetřuje mordy i za hranicemi českých zemí, a to v Horních Uhrách (recenze knihy Nitranská brána smrti - Vlastimil Vondruška)

Nitranská brána smrti, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016

Již jednadvacátá kniha s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu z edice Hříšní lidé Království českého. Vynikající český spisovatel Vlastimil Vondruška tentokrát poslal Oldřicha z Chlumu společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. a jeho vojskem na tažení do Horních Uher. Česká vojska obsadí Nitru, a co čert nechtěl, dojde k několika vraždám, které nemá objasnit nikdo jiný než zkušený český vyšetřovatel a dostane na to od krále tři dny. Kromě objasnění vražd má Oldřich z Chlumu najít zmizelý relikviář, o který má zájem český král. Naštěstí má k ruce své dva pomocníky, Diviše a Otu a nejen je. Jak si Oldřich z Chlumu poradí v neznámém prostředí?

Kniha je rozdělena do jednatřiceti kapitol. Dochází k prolínání několika paralelních příběhů, a to když se vyšetřovatelé rozdělují a pátrají každý po svém, aby se zas setkali a probrali, co zjistili. Pokud znáte Otu z předchozích knih, nepřekvapí vás, že i v Nitře žijí dívky, které mu dokážou poplést hlavu a zároveň pomoct při vyšetřování. Diviš také vyšetřuje po svém a přivede je tak na důležitou stopu. A nakonec je tu Oldřich z Chlumu, který ze svých hypotéz nakonec vybere tu správnou.

Slibuji vám, že se nudit nebudete, kniha je napínavá od začátku do konce.
Nevím, zda to je tím, že jsem četla všechny knihy z této edice nebo měl autor takový záměr, ale už asi ve třetině knihy jsem začala mít tušení, kdo za zmizením relikviáře stojí. To zvýšilo ještě napětí, které jsem při čtení knihy pociťovala a jaké potěšení jsem měla, že se moje podezření zčásti potvrdilo, to se mi ještě u žádné z knih této série nepodařilo.

Autor při popisu města i okolí využívá bohatosti českého jazyka. Popisy jsou výstižné a čtenář má pocit, že je přímým účastníkem děje.

O této knize se Vlastimil Vondruška zmínil v pořadu Všechnopárty. Když děj knihy chtěl zasadit do Nitry, řešil jeden problém, a to, že v Nitře ve 13. století ještě neexistovaly kamenné brány a přesto byl rozhodnut, že mrtvý bude viset na nitranské bráně. Historici nejspíš skřípou zuby, ale čtenáři, kteří netrpělivě čekají na nové případy Oldřicha z Chlumu, tento prohřešek proti historickým faktům autorovi prominou, protože tato kniha je opět napsaná bravurně a jedná se o historickou detektivku, nikoliv o literaturu faktu.

Spisovatel mě opět potěšil novou zápletkou a zasazením děje do cizího prostředí. Žádná z jeho knih není stejná.

Na závěr si nemohu odpustit jedno moudro, které „vyslovil“ panoš Ota:
„Štěstí bylo věcí pokory a rozumu. Chytrý člověk si uměl najít hezké věci i v obyčejném životě, který rozhodně nebyl vysněným rájem.“

Již nyní se těším, kam nás Vlastimil Vondruška pozve příště, věřím, že toto nebyl poslední výlet za hranice našeho území.

Román si právem zaslouží 100 %.