Jak hluboké je pomyslné dno? (recenze knihy Cesta do blikajícího pekla – Šárka Medková)

Cesta do blikajícího pekla, autorka Šárka Medková, vydalo nakladatelství Pointa, Praha, 2022, 152 stran

„Tak to je konec!
Pohled do úplně prázdné peněženky mě srazil na dno. Ta hnusná bedna mi opět ukázala svou převahu. Měla jsem pocit, že se mi ten zlověstně blikající stroj vysmívá.“

Dle slov autorky se ne vše, co se v knize odehraje, doopravdy stalo, ale přesto více než polovina příběhu je inspirována skutečností, přímo zážitky samotné autorky Šárky Medkové, která se rozhodla jít se svou kůží na trh, a ve své prvotině Cesta do blikajícího pekla nám dá nahlédnout do života gamblerky, kterou „kamarádi“ přivedli na scestí – do spárů blikajících automatů a temných heren lákajících svými jackpoty.
 
Milena je spořádaná žena, manželka a matka dvou malých synů, a také zaměstnankyně banky, a přesto podlehne závislosti, závislosti na hracích automatech poté, co ji do tohoto světa přivedou její přátelé, ale dá se o nich takto vůbec hovořit? V tu chvíli se začne roztáčet pomyslný kolotoč, kolotoč občasných výher, ale především proher. A Milena časem nemyslí na nic jiného než, na co se vymluvit, aby mohla jít zas hrát, a kde sehnat další peníze, kterými by nakrmila ty hladové bedny, časem zabředává do dalších lží a její závislost je silnější než její racionální uvažování. Je v tom zkrátka až po uši. Kam je až schopná zajít? A co její rodina? Jaké dopady má její závislost na její okolí? Kdy to vše praskne? Kdo jí pomůže se zvednout ze dna? Podaří se jí nadobro zavřít vrátka do blikajícího pekla a zahodit klíč? Čeká na vás opravdu velmi silný příběh, v němž každý z nás může najít poučení.
 
„Svět, který jsem předtím neznala, mě přijal s otevřenou náručí. Svět velkých peněz, ale i velkých proher. Tam, kde člověk spadne do bahna až po špičku nosu, ale z posledních sil mává poslední stovkou a chce hrát dál. Ten večer jsem si domů donesla tři tisíce a zapřísahala jsem se, že už tam nevlezu.“
 
Autorka svoji knihu začíná slovy „Tak to je konec!“, i přesto že je to teprve začátek, začátek knihy, i začátek následujících a čím dál víc se prohlubujících problémů hlavní hrdinky. Milena svádí velký psychický boj, boj mezi rozumem a touhou. A autorčin ničím nepřikrášlený styl psaní dodává příběhu ještě na větší síle. Musím přiznat, že mě kniha naprosto pohltila, a vždy když jsem se do ní začetla, přestal pro mě okolní svět existovat a já občas i s očima navrch hlavy otáčela stránku za stránkou. Rozsahem knihy je to taková malá jednohubka, ale obsahem je to pořádné sousto, po kterém vás přejde chuť si někdy s něčím podobným začít.
 
Autorka zvolila téma, které je pro český knižní svět ojedinělé, a podala ho velmi čtivě a poutavě. Kromě vnitřního souboje hlavní postavy sledujeme i několik vyhrocených scén a napínavých okamžiků a doufáme, že to už bude tou pomyslnou tečkou, která přivede Milenu k rozumu.
 
„Rozum se marně snažil vydolovat ve mně ještě kousek zodpovědnosti. Nevzdávej to, našeptával mi druhý hlas. Tenhle mě pronásledoval čím dál častěji a byl hlasitější. Získal mou duši jako peklo. Blikající peklo.“
 
Během čtení mě několikrát napadlo, zda je opravdu možné, aby závislost vítězila nad láskou, nad morálkou, nad vším tím dobrým, co v sobě člověk má a zaslepila ho natolik, že nebere ohledy na své blízké a je schopný je opakovaně klamat, zraňovat a myslet jen na svoji touhu.
 
Ke komu jsem měla velký obdiv, byl manžel Mileny, myslím, že není tolik mužů, kteří by se k takovým problémům postavili tak jako on.
 
„V červnu se mi totiž dařilo. Nazvala jsem ho měsícem výher. Protože jsem nechodila do práce, stíhala jsem spoustu věcí. Obstarat domácnost, vyzvedávat Matěje ze školky a ještě si chodit zahrát.
A byla jsem stále v plusu. S peněženkou plnou tisícovek jsem zvládala všechno. Gambling se stal příjemnou výdělečnou činností, a hlavně bezpracnou. Myslela jsem si, že takhle už to bude šlapat napořád. Já trubka. Naivní. Hezky husičku krmili a krmili, aby později udělali šmik.“
 
Je dobře, že autorka otevřela toto téma, protože řada lidí žije v domnění, že jich se to netýká, obzvlášť když mají dobré rodinné zázemí či postavení v práci. A nemusí to být zrovna automaty, které člověka polapí do svých sítí, protože těch možných lákadel, které odvádějí člověka od rodiny či ruinují rodinný rozpočet, je mnohem více a kolikrát nejsou vidět na první pohled a než si člověk svoji závislost přizná, je v tom mnohdy až po uši.
 
Tento velmi čtivý příběh, který nám může otevřít oči a varovat nás, bych doporučila všem čtenářům, kteří již překročili věkovou hranici plnoletosti, protože každý z nás si z něho může vzít něco pro sebe.
 
„Dno je dobrý na to, aby sis ho prohlíd!“ vzpomněla jsem si na mou oblíbenou píseň.“
 
Děkuji autorce Šárce Medkové, že našla odvahu a prostřednictvím tohoto příběhu nám odhalila nástrahy „blikajícího pekla“. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Pět zázraků jako podmínka pro návrat (recenze knihy Kde se les dotýká hvězd – Glendy Vanderahová)

Kde se les dotýká hvězd, autorka Glendy Vanderahová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno, 2022, 360 stran

„Chtěla bych vědět, jak se jmenuješ.“
„Vždyť už jsem ti to řekla,“ namítla dívka.
„Prosím tě, řekni mi svoje opravdové jméno.“
Dívka si mlčky položila hlavu na polštář a stulila se do klubíčka.
„Ať už se stalo cokoliv, jsou lidi, co ti s tím dokážou pomoct.“
„Já už to nechci dál poslouchat. Štve mě, že mi nechceš věřit.“
„Tak se mnou musíš víc mluvit.“
Dívka si přitáhla pod nos kadeř vlasů. „Tvůj šampón krásně voní.“
„Nesnaž se změnit téma.“
„Nemám žádné téma.“
„Nemůžeš před tím pořád jen utíkat.“
„Taky neříkám, že to je napořád. Pět zázraků a zase zmizím.“

Když jsem poprvé uviděla obálku knihy Kde se les dotýká hvězd, byla jsem rozhodnutá, že si knihu přečtu. Nestává se mi, abych se pro knihu rozhodla kvůli obálce, vždy je pro mě nejdůležitější anotace. U tohoto románu jsem měla trochu obavy, protože po přečtení anotace jsem si nebyla jistá, zda příběh nevpluje tak trochu do žánru sci-fi, či fantasy. Ale i přesto mě krátké představení knihy velmi oslovilo tím, v jakém prostředí se děj odehrává a především tajemstvím, kterému jsem chtěla přijít na kloub. A těch tajemství, které autorka postupně odhalí je mnohem víc.
 
Joanna je mladá vědkyně, která má za sebou těžké životní období a také bolavou ztrátu nejbližší osoby ve svém životě, své matky. Aby nejen sobě, ale i svému okolí dokázala, že svůj boj vyhrála, navrací se ke své práci a v poklidné venkovské oblasti sleduje hnízdění ptáků. Její klid však naruší nečekaný příchod malé dívky, která ji nevyvede z míry pouze svým zjevem, ale i tím, co o sobě tvrdí. A stejně jako Joanně, tak i vám se v hlavě začnou objevovat otázky. Kde se tady Ursa vzala, proč ji nikdo neshání? Je to jen dívka s bujnou fantazií, nebo by na jejích slovech mohlo být něco pravdy? Co vše může dát jedno malé dítě do pohybu? Jak ovlivní své okolí? Bude to těmi jejími kvarky? Nebo se za vším skrývá racionální vysvětlení? Tento zdánlivě poklidný příběh, kdy máte pocit, že se nic převratného neděje, avšak jste stále v jistém napětí, je velmi nevšedním a zároveň krásným a dojemným počinem začínající autorky.
 
„Lidi mívají pocit, že na takový věci musí něco říct, ale mně ještě nikdy nikdo neřekl nic, po čem bych se cítila líp.“
„Já vím. Přišel jsem na to, že naše řeč není tak pokročilá, jak si myslíme. Pořád jsme v podstatě opice, co se snaží vyjádřit svoje myšlenky skřeky, ale většina toho, co se snaží druhému sdělit, zůstává jen v jejich mozku, nevyslovená.“
 
Ačkoliv jsem ke knize přistupovala spíše zdrženlivě, protože jsem absolutně netušila, co mám očekávat a jak se příběh vyvine, tak jsem během pár úvodních stran zahodila své obavy a nechala se unášet autorčiným stylem psaní poháněna touhou dozvědět se, kdo je ta tajemná malá dívka Ursa. V příběhu se postupně objevují další postavy a autorka nám pomalu odhaluje i jejich tajemství, trápení a bolesti. A zároveň se mezi nimi rodí něco nového, vytvářejí se nová a silná pouta. Toto je především kniha o mezilidských vztazích, o různých nedorozuměních, která s sebou jejich složitost přináší, ale především o lásce, která často přichází v okamžiku, kdy ji nejméně čekáme. Bylo úžasné přihlížet tomu, jaký sled událostí vyvolá, když vám do života nečekaně vstoupí jedna malá bytost.
 
Kniha je velmi čtivá, a ačkoliv máte dojem, že se nic zásadního neděje, tak se pomalu schyluje k nečekanému a velmi dramatickému závěru, který přinese dlouho očekávané odpovědi.
 
„To by se líbilo mýmu tátovi.“
„Co?“
„Že máš vzpomínky na rodiče spojený s knížkou.“
To měla, a nejen s touhle. Nechala si většinu knih, které zůstaly po jejích rodičích, a četla si v nich každý večer před spaním, nebo když v noci nemohla usnout. Když četla, když se dotýkala těch samých stránek, kterých s kdysi dotýkaly ruce jejích rodičů, cítila, že jsou její otec a matka pořád s ní.“
 
Velmi se mi líbil vývoj postav, které nezůstávají statické, a dokonce překračují své stíny. Autorka stvořila příběh, který v nás vyvolává emoce, dojímá nás svojí silou a také nám ukazuje, že i zlé věci mohou nepřímo vyvolat mnoho dobrého. Rčení – Všechno zlé, je k něčemu dobré. – v této knize rozhodně platí.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají chuť si přečíst originální, nevšední příběh, který je velmi výjimečný, a přesto by se klidně mohl odehrát.
 
„Říkala, že si musím uvědomit, že za hranicema mýho smutnýho kousku světa je úžasnej a obrovskej vesmír.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA, že jsem díky této knize přišla na jiné myšlenky. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Dejte dětem hádanku (recenze knihy Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky – Klára Trnková)

„Chodí v koruně, ale král není,
nosí ostruhy, ale rytíř není,
má šavli, ale husar není,
k ránu budívá, ale ponocný není.
(Kohout)“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Myslím, že se nespletu, když řeknu, že snad všechny děti mají rády hádanky, a většině to vydrží až do dospělosti. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá holka milovala, když mi mamka nebo babička dávaly hádanky, mnohé jsem zapomněla, ale ty nejhezčí si pamatuji dodnes. A díky knize Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky jsem si je mohla opět připomenout, včetně těch již zapomenutých, a zároveň poznat nové, které jsem ještě nikdy neslyšela.
 
Malá útlá knížečka, která padne tak akorát do ruky, v sobě ukrývá mnoho hádanek a také několik známých říkanek, především rozpočítávadel. Tematicky je rozdělena do čtyř ročních období. Hádanky jsou vztažené k běžným věcem kolem nás, ale i ke květinám, či zvířatům. Některé jsou snazší, jiné těžší. Aby hádání pro děti nebylo tak těžké, hádanky doplňují nádherné ilustrace Jiřího Trnky, které jim odpověď napoví, a když i tak nebudou vědět, tak pod každou hádankou je napsáno řešení. Pokud chcete procvičit bystrost a představivost svých dětí, tato knížka bude skvělým pomocníkem.

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Zvuková knížka pro nejmenší (recenze knihy - Zvuky na farmě)

„Na zahradě od rána bzučí včelky a pilně z květů sbírají sladký nektar. V ovocné zahradě je hodně stromů, na kterých rostou jablíčka nebo hrušky. A na záhonech pod stromy jsou řádky zelných hlávek, mrkví a další zeleniny do kuchyně.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte doma malého zvídavého človíčka, který objevuje svět kolem sebe a zajímají ho nejrůznější zvuky? Má rád zvířátka a zajímá se o nejrůznější stroje usnadňující člověku práci na farmě? Pokud ano, tak věřím, že bude rád zkoumat i tuto zvukovou knihu s krásnými reálnými ilustracemi.

Zvuky na farmě jsou knihou určenou těm nejmenším průzkumníkům, dětem od tří let, které už samy, či s menší pomocí zvládnou knihu ovládat. Čeká na ně sedm tematických dvojstran, např. na dvoře farmy, ve stodole, na zahradě, na poli, ale třeba i u rybníka apod. Dvojstranu tvoří celostránková pestrobarevná ilustrace, která působí velmi reálně. Je doplněna kratičkým textem, který dětem stručně, ale i poučně představí, jakému prostředí se dvojstrana věnuje a také ve dvou kratičkých textech přiblíží některá zvířátka, které v tomto prostředí žijí, nebo stroje, které tam pracují. Druhá stránka je interaktivní, najdete na ní devět obrázků, které zároveň fungují jako tlačítka a po jejich stisknutí se přehraje zvuk, který zvíře vydává, nebo který je typický pro danou věc.

„Husa není hloupá a taky má kuráž. Když ji někdo ohrožuje, natáhne krk, roztáhne křídla a hlasitě syčí.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Morální dno ukryté za pozlátkem luxusu (recenze knihy Nepečené dezerty Kateřiny A. – Andrea Čekanová)

 Nepečené dezerty, autorka Andrea Čekanová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 240 stran

„Neměla bych tohle psát a nechávat důkazy, ale to zní, jako bych se snad něčeho dopustila. Něčeho jiného než jen toho, že jsem byla hloupá husa, protože jsem si ho vzala a zůstala s ním. Popřela jsem své pravé já, zahodila všechny sny a celý život byla jen módním doplňkem a příležitostným boxovacím pytlem pro svého manžela. Příliš dlouho jsem to odmítala vidět.“

 
Na úvod své recenze mám pro vás otázku k zamyšlení. Kolik znáte českých autorů, kteří napsali psychothriller? Sama jsem se nad tím přemýšlela a z hlavy mě nenapadl žádný a při pátrání na internetu jsem zjistila, že jich je jak šafránu. Je to tak, psychothrillery dostupné na našem knižním trhu jsou především doménou zahraničních autorů. Proto jsem moc ráda, že česká autorka Andrea Čekanová se nezalekla tohoto žánru, a vybrala si pro svoji prvotinu i velmi silné téma. A mohu říci, že její kniha může nést označení psychothriller hrdě a oprávněně.
 
Kateřina Aronsonová pro své okolí může působit jako žena, která si nemá na co stěžovat, má bohatého manžela, dvě děti, žije v luxusním domě, jezdí luxusním autem, má svůj obchod s hudebními nástroji, zkrátka dokonalý život. Jenže zdání mnohdy klame a pod pozlátkem luxusu se může ukrývat velmi nešťastná žena. Tak je to v případě Kateřiny, která se ale po skoro devatenácti letech rozhodla vzít osud do svých rukou a začít bojovat. Ale bude možné se po tolika letech vymanit z manželských pout, či v tomto případě spíš okovů? Co vše rozpoutá, když si Kateřina začne vést „deník“ se vzpomínkami na vše podstatné, co se v jejím životě odehrálo, a soubor v počítači označí jako Nepečené dezerty? Možná by vše zůstalo skryto v jejím počítači, pokud by jí osud do cesty nepřivedl Zbyňka. Bude on její možnou záchranou? Jenže, co když je její manžel Albert vždy o krok napřed? Na tuto knihu si připravte pevné nervy, protože vaše emoce dostanou zabrat.
 
Autorka nás hned vhodí do děje a bez nějakých zbytečných úvodů nám naservíruje situaci, v níž se Kateřina nachází. Pár úvodních kapitol nám přiblíží přítomnost, a pak již následuje střídání přítomnosti se vzpomínáním hlavní hrdinky na minulost, na to, jak se s Albertem seznámila a jak si ji k sobě připoutal. Při čtení vás několikrát napadne, proč Kateřina nesbalila kufry, dokud to šlo, vždyť jisté signály bylo možné v Albertově chování vypozorovat již dříve, jenže okolnosti vždy hrály v jeho prospěch a mám vážné pochyby, že couvnout by ji nikdy nenechal.
 
„Byl třeskutě vtipný, aby vynikla jeho duchaplnost. Dával mi tak najevo, že tam nejsem jako samostatná bytost, ale jen jako doplněk. Raději jsem se naučila mlčet, tvářit se inteligentně a mluvit, jen když jsem byla tázána. Nikomu nepřišlo zvláštní, jak se ke mně chová. To mě mrzelo asi nejvíc. Nikomu nepřišla zvláštní spousta věcí.“
 
Postupným odhalováním Albertova chování se stupňuje dramatičnost příběhu a nám stejně jako Kateřině začíná docházet spousta věcí. Některé spojitosti jsem tušila ještě dříve, než je autorka sama odhalila. Některé události jsou i trochu předvídatelné, ale to nemění nic na tom, že jen z pouhé představy vás bude nejspíš mrazit v zádech. Autorka dá čtenáři jistou naději v postavě Zbyňka a vy začnete ve skrytu duše doufat ve šťastný konec. No řeknu vám, že to, co nám autorka připravila ještě před samotným závěrem, mi málem nedovolilo usnout. A hned poté nás autorka vyvede z omylu, že situace už nemůže být horší a bezvýchodnější. Tohle závěrečné stupňování napětí se autorce opravdu povedlo.
 
V knize vystupuje vícero postav, ale není vůbec těžké se v nich orientovat. Zajímavé je to, jak je autorka vzájemně propojila, což se možná může zdát až neuvěřitelné, ale zas na druhou stranu, náhody se dějí, a i já se občas podivuji, kolik mám společných známých s lidmi v mém okolí. Samotný příběh bude pro někoho možná absurdní, ale tak možná někomu připadají i případy, které se týkají domácího násilí, přestože se skutečně odehrály. Lidem se těžko věří něčemu, co se odehrává za zavřenými dveřmi, když navenek vše vypadá ideálně.
 
„Do kuchyně přišel Ben. Uvědomila jsem si ten nepořádek a také, co vše musel slyšet. Jak jsme se mohli neovládnout a takhle křičet, když byl v pokoji nahoře náš syn? Všechno špatné se vždycky dělo za zavřenými dveřmi. Bylo zjevné, že situace se zhoršuje i v tomto směru.“
 
Kniha je napsána velmi čtivě. Autorka jde vždy přímo k věci bez rozsáhlého popisu. Líbilo se mi, že nám nezůstala dlužna vysvětlení motivů, které postavy vedly k jejich chování. A také příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují, jsou zajímavé.
 
Připravte se na to, že při čtení budete prožívat nejrůznější emoce. A řeknu vám, že po dočtení jsem měla pocit, že mou duši někdo zmačkal a zahodil, a moc jsem toužila začíst se do první humorné knihy, kterou najdu ve své knihovně, abych zahnala všechny ty chmury, které ve mně příběh Kateřiny vyvolal. Toto se mi při dočtení psychothrilleru stalo snad poprvé, nejspíš to bude tím, jak je kniha napsána, a že se odehrává v českém prostředí.
 
Dle mého názoru se jedná o velmi povedenou prvotinu a budu se těšit, co dalšího autorka napíše. Při čtení její knihy se mi vybavily dva zahraniční psychothrillery s velmi podobným tématem, a to Za zavřenými dveřmi a Poslední paní Parrishová. Kniha Nepečené dezerty Kateřiny A. mě při čtení pohltila stejným způsobem jako dvě zmiňované knihy a přesvědčila mě o tom, že i v českém prostředí může vzniknout dobrý psychothriller.
 
„Mýlila jsem se, když jsem o událostech posledních dní přemýšlela jako o kolotoči, který mě pohltil. Nestrhl mě, to já byla hybatel, to já ho můžu pohánět dál. Jen se nesmím nechat semlít. Usmála jsem se.“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst psychothriller s tématem domácího násilí, který otevře ještě i další třinácté komnaty.
 
Za možnost nahlédnout do temných zákoutí duše děkuji samotné autorce Andree Čekanové. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.

Tváří v tvář osudu (recenze knihy Tajemství – Tereza Dobiášová)

Tajemství, autorka Tereza Dobiášová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 360 stran

„Jazyky, které ji obklopovaly a kterým nerozuměla, melodický pořádek mší jí připomínal šumění lesa. V zahradách a sadech nastavovala tváře větru z lesů, slunci a dešti z nebes a očima hledala ptáky, kteří k ní přilétali jako poslové světů, které pro ni, pro královskou dceru, byly zapovězeny. Nevěděla ještě, co to znamená, být královská dcera, ale aniž by to uměla vysvětlit, hluboce fyzicky věděla, že to znamená být jiná, oddělená od světa kolem. Od světa vřelosti, divokosti.“
 

Když jsem narazila na tuto obálkou ne moc výraznou, ale přesto zvláštní knihu, vzbudila ve mně zájem a zvědavost. Nese podtitul Neskutečný příběh Anežky České a ono to tak je, ačkoliv příběh vychází z historických faktů, které se dochovaly převážně v legendách, řekla bych, že spíše než historickým románem, je kniha díky autorčinu vzletnému a metaforickému stylu pohádkou pro dospělé, v níž autorka popustila uzdy své fantazii.
 
Anežka Česká se jako nejmladší dítě Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, jež se jako jediná narodila poté, co jejich sňatek byl uznán právoplatným, stala nástrojem sňatkové politiky a velkých ambicí svého otce. Již jako tříletá byla poprvé vyslána na výchovu mimo domov a také poprvé zasnoubena, ale ten, koho si měla vzít, zemřel ještě jako dítě a následovaly další zásnuby i další odloučení od domova, avšak ani tyto další plány nedopadly, a Anežka se ve čtrnácti letech vrátila zpět do Prahy. Kdo ví, jaké šrámy na duši jí toto vše způsobilo? A znovu se na scéně objevili nápadníci. Avšak Anežčina touha po svobodě, ale nepřípustnost té doby zůstat jako královská dcera svobodná, dovedla Anežku do bran kláštera. Nebo byla příčina o něco poetičtější a tajemnější? Jeden z pohledů na vás čeká v této knize. Jaké tajemství si mohla střežit mladá dívka? Usedněte s hrnkem něčeho teplého a nechte se unášet podmanivým příběhem.
 
„Tak vzniká láska králů. Láska, která dává celému světu uvěřit, že vše je v pořádku: že muž miluje svou ženu a ona ho ctí, vyživuje a učí jeho sílu pokoře a službě.
To je tvůj úkol, Anežko.
Když svým životem dokážeš toto, tak bude celý tvůj život naplněn jednou velkou službou Bohu.
Pak na konci života budeš moci pohlédnout zpátky a uvidíš za sebou zahradu, která nese sladké ovoce a která těší krásou, v níž bude žít tvé království v míru a řádu.
Proto musíš být dnes krásná, Anežko.
To je cesta královny.“
 
Řekla bych, že autorka dala velkou volnost své fantazii a do knihy vložila spoustu emocí a pocitů. Její styl je velmi neobvyklý a vzletný. Domnívám se, že běžný čtenář historických románů jím bude překvapen. A i když některá vyjádření autorky mi přišla krkolomná, či méně jasná, kniha se čte dobře a je pro čtenáře takovým pohlazením po duši. A to i přesto, že v Anežčině příběhu převládá melancholie a člověk má pocit, že radosti si v životě moc neprožila.
 
Autorka příběh okořenila mystickými prvky, které opět nahrávají pohádkovosti celého díla. Při čtení mě napadaly různé otázky, například: Opravdu mohla být královská dcera vychovávaná v klášterech tolik spjatá s přírodou? Mohla mít tolik volnosti? A některé myšlenky, které Anežku napadaly jako dítě, byly spíše myšlenkami dospělé ženy. Ale pokud na knihu nebudete pohlížet jako na historický román, ale necháte se unášet autorčinou fantazií, pak si čtení užijete jako neskutečný příběh, který se třeba i odehrál, vždyť už je to tak dávno, a svědectví té doby možná zůstalo ukryto mezi řádky legend.
 
„Co když mám v sobě cosi, kvůli čemu mě každý muž buď zavrhne, anebo vyžene?“ Anežka pokračovala v otázkách: „Co když to každý z těch mužů, z těch chlapců, co si mě měli vzít, co když to cítí, a to proto mě každý z nich v tu chvíli, kdy to pochopí, zavrhne? Co když o mém osudu nerozhodují změny politických plánů, ale něco hlubšího, něco, co je ve mně, hluboko, něco, co je příšerné, něco, co je děsivé…“

 
Určité kouzlo a podmanivost dodávají příběhu také ilustrace Petra Nikla. Jedná se o citlivé kresby v šedých tónech, které skvěle dokreslují pocity, jež v nás kniha vyvolává.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst příběh dívky viděný očima ženy, kterou od ní dělí několik století, ale napsaný takovým způsobem, jenž ve vás vzbudí emoce, které mohla nejen Anežka, ale i její blízcí prožívat. Rozhodně nečekejte klasický historický román, ale pokud toužíte po pohádkovém příběhu pro dospělé, tak bude tato kniha tou správnou volbou.
 
„Byla vzácným dědictvím jeho země, její duch pronikal časem až ke kořenům královské moudrosti a důstojnosti jeho rodu. Po jejím boku musí stát jen ten nejlepší, jen ten, který to uvidí, i když ona pro to nebude mít jméno, který ji docení a dovolí jí stát se skutečným klenotem Evropy. To jí náleželo.“
 
Děkuji Nakladatelství Jota, že jsem si mohla přečíst tento příběh vycházející z historie a okořeněný autorčinou fantazií. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz