Čas na zázraky (recenze knihy Kde končí nebe – Petra Lejsková-Langová)

Kde končí nebe, autorka Petra Lejsková-Langová, vydalo nakladatelství E-knihy jedou, Praha 2020, 238 stran

„Budu jich mít víc, těch průvodkyň? A kde to vůbec jsme? V nebi? Takhle nějak jsem si ho fakticky představovala! A co znamená ta vaše Cesta? Zní to až moc… důstojně. Křesťansky. Jenomže já nejsem křesťan, ani nic podobnýho. Vlastně jsem na tyhle věci nikdy extra nevěřila. Na nebe a na anděly a na Pánaboha a tak. Vadí to hodně?“

Před nedávnem se na mě obrátila sama autorka knihy Kde končí nebe, zda bych si chtěla přečíst tuto novinku. Přiznávám, Petru Lejskovou-Langovou jsem do té doby neznala, ale po přečtení anotace jsem nabyla přesvědčení, že by to mohl být šálek mého čaje. Kdopak z nás někdy nepřemýšlel nad tím, co nás čeká po smrti? Zda existuje nebe a jak to tam asi vypadá? Byla jsem zvědavá, jak si někdo jiný představuje život po životě, a tak jsem s radostí na nabídku kývla. Teď již vím, že můj odhad byl správný, kniha mě oslovila a mohu ji jen doporučit.

Hlavní hrdinka Bára má měsíc a půl před svatbou, když se najednou z ničeho nic ocitne na zvláštním místě, kde je jí hezky a jak záhy zjišťuje, že je v nebi. Nedokáže si však vzpomenout, co tomu předcházelo, v hlavě má jen pár útržků, ale nedokáže z nich nic poskládat. Ví, že byl Silvestr a že se stalo něco špatného. Ale krásy nebeského života si neužívá dlouho, když je najednou stejně nečekaně vrácena na zem a jak zjišťuje, vrátila se i v čase. Dostala dva měsíce na to, aby něco změnila, aby někoho zachránila. Dokáže Bára vzít osud do svých rukou a změnit ho? Je vůbec možné změnit sled událostí, které se již jednou staly nebo se bude muset vrátit do nebe? Pojďte se na chvíli oprostit od běžných starostí a nechte se unášet na vlně autorčiny fantazie.

„Bezva! Ono je tady vůbec všechno lepší než tam dole, viď?“ mrkla jsem na něj povzbudivě, avšak jeho výraz mě uzemnil.

„Lepší…? Šlehl po mně očima. „Tohle si opravdu myslíš?! Máme, po čemkoli toužíme, což je samozřejmě fajn, jenže ztratili jsme tu nejdůležitější věc. Náš život! Ten skutečný život, takový, jaký byl. Normální život plný shonu, problémů a někdy i stupidních hádek, ale taky obyčejného lidského štěstí. Život, ve kterém jsi nebyla sama.“

Román jsem četla jedním dechem. Autorka píše velmi čtivě a poutavě. Předkládá nám popis nebe, možná se vám bude občas zdát až přehnaně idylické a dokonalé, ale musíte si uvědomit, že je to zkrátka nebe a proč by vlastně zrovna takové nemohlo být. Při čtení jsem si říkala, že bych takové nebe brala, jen by mi tam asi chyběl spánek, protože v tomto nebi se nespí. Autorčino nebe má své zákonitosti a Bára se s nimi pomalu seznamuje. Po jejím návratu na zem se roztočí kolotoč, Bára se musí zorientovat v čase i ve svých vzpomínkách, ale na to, jak zemřela si stále nemůže vzpomenout. V poslední třetině knihy dostane příběh takový spád a tolik nečekaných zvratů, že už nebudete chtít knihu odložit.

Při čtení mě poháněla skutečnost, že jsem moc potřebovala vědět, co se té silvestrovské noci stalo, měla jsem jisté tušení, ale přiznávám, že jsem ho neodhadla a autorka mě dokázala překvapit. Knize rozhodně nechybí napětí a překvapivé zvraty. A na konci si řeknete, jak to měla autorka skvěle promyšlené již od začátku.

„Jste v pohodě, pane doktore…?“

Urovnal záclonu a smutně pokrčil rameny. „Co se s námi stane dál? Myslíte, že existuje nebe? Že do něj přijdeme a budeme tam šťastní? Anebo je tohle definitivní konec?“

Pokud občas přemýšlíte nad tím, co nás čeká po smrti nebo pokud jste někdy měli zvláštní sen o nebi nebo o tom, co se stane po smrti, tak jako já nebo tak jako sama autorka, kterou jeden takový živý sen inspiroval k sepsání této knihy, pak si knihu Kde končí nebe přečtěte.

Kniha má takové skryté poselství, že stačí malý okamžik, stačí jedno ohlédnutí a můžete někoho zachránit anebo změnit svůj život.

„Pane jo. Bůh má mnohem větší smysl pro humor, než bych se nadála! Opojena fantastickým pocitem, že na zázraky není nikdy pozdě, jsem vyhopsala schody k Májinu bytu. Ta bude koukat, až jí povím, kde jsem strávila uplynulých pár hodin!“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji autorce, že jsem si její knihu mohla přečíst a že se nebála napsat knihu o něčem tak neuchopitelném jako je nebe a dát mu konkrétní podobu. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Zdánlivě bezpečné povolání (recenze knihy Smrtící hry – Steve Robinson)

„Nyní dělal společnost Federálnímu úřadu pro vyšetřování. Ještě stále nevěděl proč a nedostatek informací ho začínal příšerně frustrovat. Věděl jen to, že někdo zemřel, a smrt toho člověka nějak souvisela s ním. Stačilo to na to, aby nasedl do letadla, zatím si ale nebyl tak úplně jistý, jestli je tu, aby pomohl, nebo jako podezřelý.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Máte rádi knihy Dana Browna nebo Steva Berryho? Pak by se vám mohla zalíbit i série s genealogem Jeffersonem Taytem. Smrtící hry jsou již šestým dílem série. Jednotlivé knihy jsou provázané hlavní postavou, kdy sledujeme Taytovo pátrání po jeho biologických rodičích, jako zlomovou knihu bych viděla pátý díl Spříznění, a tak bych vám doporučila před Smrtícími hrami si přečíst právě Spříznění anebo úplně nejlépe začít od prvního dílu Stopy v krvi, následuje Hluboký hrob, Poslední anglická královna (recenze), Ztracená vládkyně (recenze), Spříznění (recenze) a zatím poslední díl Smrtící hry. Kromě provázanosti jednotlivých knih hlavní postavou na sebe thrillery nenavazují a vždy se jedná o samostatné příběhy.
 
Tentokrát si autor pro Jeffersona připravil opravdu strhující jízdu. Jefferson je povolán z Anglie přímo FBI, aby jim pomohl rozluštit záhadnou smrt dvojčat, na místě jejich úmrtí totiž nalezli část rodokmenu a vzkaz pro Jeffersona, který netuší, že tímto je vtažen do smrtící hry, která se netýká jen jeho, ale i jeho bývalých klientů a jejich rodin, nikdo si nemůže být jist, že nebude dalším na řadě. Vrah zná takové genealogické detaily, které by měl znát jen Jefferson, a pohrává si s ním jako s myší. Koho Jefferson naštval natolik, že se uchýlil k takové pomstě? Má Jefferson šanci smrtící hru zastavit? Co se stane, když vrah udeří na nejcitlivějším místě? A co když za smrtící hrou nestojí jeden člověk? Ujistěte se, že máte dostatečnou zásobu kafe a čokolády, při čtení této knihy je budete potřebovat.
 
„Tayte se při té představě zachvěl. Od chvíle, co mu Reese zavolal, mu bylo jasné, že se z nějakého důvodu jedná o osobní věc, Mavroová teď ale bez obalu vystihla situaci – ulicemi Washingtonu, DC se plíží chladnokrevný vrah a z nějakého důvodu se mu chce pomstít. Jenže za co? Co provedl a komu?“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Cesta za snem (recenze knihy Sen o Zeleném domě – Liz Rosenbergová)

„Počátek Maudina života provázela radost, ale ta se brzy proměnila v zármutek. Obojí, radost i smutek, ji trvale poznamenaly.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Patříte také k těm čtenářkám, které v dětství či v pozdějším věku narazily na knihu Anna ze Zeleného domu od spisovatelky L. M. Montgomeryové a hned si ji zamilovaly? Pokud ano, neměla by vaší pozornosti uniknout novinka Sen o Zeleném domě, kterou sice nenapsala Lucy Maud Montgomeryová, ale je to kniha, věnovaná jejímu životu. Nečekejte suchá životopisná data, ale ucelený příběh jednoho života, který byl velmi odlišný od života hlavní hrdinky, jíž autorka vdechla život.
 
Autorka Liz Rosenbergová nás provede životem jedné z nejznámějších kanadských spisovatelek začátku 20. století. Maud neměla lehké dětství, jako velmi malá přišla o matku a poté ji vychovávali prarodiče z matčiny strany. Dívka měla velkou fantasii a brzy začala psát první příběhy. Psaní se věnovala celý svůj život, napsala velké množství povídek a několik románů, z nichž nejznámější je Anna ze Zeleného domu. Jak to tak bývá, autoři pro inspiraci nechodí většinou daleko, a tak i Maud se v případě Anny inspirovala svým dětstvím, osobami ze svého okolí, příběhy, které v dětství zaslechla, a děj zasadila do Městečka Avonlea, které se velmi podobalo místu, kde ona sama vyrůstala. Jaká cesta vedla k vydání první knihy? Jaký byl autorčin osobní život, její dětství, dospívání a dospělost? Pohodlně se usaďte a sledujte Maud, jak se vydává za svým snem.
 
„Maud se znovu ocitla sama, a vrátila se tak ke dvojici starých dobrých známých: ke světu přírody a knih. A držela se pevně svého snu, „jediného přání a ambice“ svého dětství: psát a zaujmout místo mezi světovými „básníky, umělci a vypravěči…, kteří nikdy nezapomněli cestu do pohádkové země“.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Prohibice, gangsteři, láska (recenze knihy Dáma Měsíčního svitu – Rainer M, Schröder)

„Mallory vychovávali je skromnosti, ale teď se nedokázala ubránit hrdému úsměvu. Letmo ji přeběhl po tváři a zase zmizel. Protože tolik vychvalovaná… ano, přesně vzato jedinečná kvalita whiskey z jejich pálenice, dobře ukryté nahoře v rokli Stone Ridge Mountain, byla především její zásluha – a přirozeně také dědečka Carla.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Píšou se dvacátá léta 20. století, v Americe panuje prohibice a na ulici si nejste jistí, že se nedostanete do přestřelky gangsterů, kteří mají pod palcem nelegální obchody.
 
Mallory je devatenáct let, žije na farmě s otcem a mladším bratrem Robertem. Na farmě pěstují tabák, ale aby se uživili, mají v kopcích nad farmou ukrytou nelegální pálenici a pálí ten nejlepší alkohol v celém franklinském okrese. Jednoho dne, dojde k nastolení nového pořádku mezi gangstery, a tak nový kápo chce zavést nové podmínky, za nichž bude odebírat nelegální alkohol, bohužel otec Mallory nesouhlasí, což má nedozírné následky pro celou jejich rodinu.
 
Co se stane, když směr vašeho života začnou určovat gangsteři? Jaký vliv na nás mohou mít cizí lidé? Jak je snadné někoho zmanipulovat? Co když se stanete oblíbencem gangsterského kápa? Jaké překážky dokáže překonat láska? Může Mallory navzdory všem okolnostem být šťastná? Tahle kniha se krásně hodí na dlouhé zimní večery, rozhodně vás nenechá klidnými.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Zemřít jako rytíř (recenze knihy Boj slepého krále – Jaromír Jindra)

„Už dávno se do Čech žádný nepřítel neodvážil, vlastně po celou dobu, co je králem Jan Lucemburský. Je to zvláštní a pro mnohé i nepochopitelné, že země, jejíž panovník se toulá po nejrůznějších bojištích Evropy nebo usedá u bohatě prostřených stolů vladařů velkých i malých, prožívá snad nejdelší období míru.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Boj slepého krále je čtvrtou knihou ze série Sny umírají s králi. Jedná se o historickou sérii věnovanou období nástupu Lucemburků na český trůn a jejich vlády. Autorem je českobudějovický rodák Jaromír Jindra, který se psaní beletrie začal naplno věnovat v posledních několika letech. Již jako chlapec psal povídky a po studiu pracoval jako redaktor krajského deníku a zároveň publikoval odbornou literaturu z oblasti filumenie, která je jeho velkým koníčkem, a této činnosti se věnuje dosud. Jaromír Jindra nepíše jen pro dospělé, ale napsal i knihu pro děti, a to Příhody Myšáka Myšulína z Myšova (recenze).
 
Jan Lucemburský stále více a více ztrácí zrak, zdá se, že mu lékaři nedovedou pomoci, jeho naděje se upíná k francouzským lékařům. Při cestě do Francie se s doprovodem zastaví na hradě Vildštejn, který za dobré služby věnoval Matouši Rozoumkovi, kterého známe již z předchozích knih. Ve Francii se Jan setkává se svým synem Karlem, je zajímavé sledovat jejich vztah, kdy Jan se cítí synem ohrožen a zároveň by mu chtěl zajistit postavení, které upevní jeho moc do budoucna. V knize se odvíjejí dvě dějové linie, jedna je věnována právě Janu Lucemburskému a ve druhé sledujeme osudy Matouše Rozoumka a životy „obyčejných“ lidí na hradě Vildštejn. Tyto dvě linky se v příběhu několikrát protnou, a tak se spolu s Janem Lucemburským a jeho synem Karlem vydáváme do bitvy u Crécy, kam ho následuje i Matouš Rozoumek. Pokud jste nechyběli v hodinách dějepisu, tak jistě víte, jak bitva dopadla, a co znamenala nejen pro české země. A co Matouš Rozoumek? Vrátí se z bitvy?
 
„Ve stejné chvíli se mu prodrala na povrch mysli myšlenka jiná, pod kterou se jeho osobní tragédie stávala zcela nicotnou: Co bude s jeho Českým královstvím? Jakou váhu může mít země, které vládne slepý král? Vrhnou se na ni všichni sousedé a každý si z ní urve, co se dá…“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Propadnout lásce (recenze knihy Hříchy Hollywoodu – Alessandra Torre)

„Jižanské ženy jsou jedinečné; konec diskuse. Jsme ženy zrozené z konfliktu, naše minulost je plná bitev a chaosu, pudu sebezáchovy a ochranářství. Během válek jsme řídily plantáže a servírovaly čaj vojákům Unie a pak jsme sledovaly, jak nám pálí domovy, Ukrývaly jsme otroky před stíháním a protrpěly staletí, kdy jsme jen pozorovaly a učily se z chyb našich mužů. Přežít na Jihu není jednoduché. A ještě těžší je zvládnout to s úsměvem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Poklidné jižanské městečko Quincy, kde se obyvatelé znají a kde je veřejným tajemstvím, že právě zde žijí boháči, kteří vydělali na akciích Coca-Coly hotové jmění, se dostane do zájmu Cola Mastena, herce a producenta, který se rozhodl natočit film o zbohatlících. Ale to ještě netuší, jak osud zamíchá jeho osobním životem, a tak do Quincy přilétá již o měsíc dřív, než bylo domluveno. Ještě před samotným natáčením byl do městečka vyslán lokátor Ben, který má pro filmaře vše zmapovat a připravit. Ben natrefí na Summer, pohodovou mladou ženu, která ještě ve skoro třiceti letech bydlí s matkou. Summer má před čtenáři své tajemství, které se týká jejího jediného vážného vztahu, který měla a který bohužel skončil fiaskem. Co vše se odehraje po nečekaném příletu Cola Mastena do Quincy? Může obyčejná jižanská dívka vzít osud do svých rukou? Co když jste jako stvoření pro film a nemáte o tom ani páru? Hříchy Hollywoodu jsou vtipným, svižným a návykovým čtením.
 
Kniha mě chytla od první stránky, svojí lehkostí, humorem, nadsázkou a sympatickou hrdinkou. Krátké kapitoly přidávají na dynamičnosti čtení. Ze začátku se střídají kapitoly věnované Summer, které autorka napsala z jejího pohledu v první osobě, s kapitolami sledujícími osud Cola, které jsou psány ve třetí osobě, tedy z pohledu nezávislého vypravěče. Poté se jejich cesty protnou a začne to pravé jiskření, narážky a pošťuchování mezi Colem a Summer.
 
„Hollywood. Kouzelná atmosféra. Studia. Clebrity, z nichž nejdůležitější byl Cole Masten. Cole Masten. Muž, na něhož ženy v noci myslí, když jejich manželé chrápou nebo – jako v mém případě – když matky spí. Pravděpodobně nejhezčí muž, jenž v posledních deseti letech zdobí Hollywood.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Poznáváme ptačí svět (recenze knihy Dobré ráno, červenko! – Agnese Baruzzi)

Dobré ráno, červenko!, autorka Agnese Baruzzi, vydalo nakladatelství Ocelot, 2019, 11 stran

„A pak konečně zima skončí, a slunce se vrací, aby zahřálo svět.“

Dobré ráno, červenko! je kniha určená nejmenším čtenářům již od jednoho roku. Máte doma takového malého zvídavého človíčka? Toto leporelo ho jistě zaujme, a to nejen krásnými jednoduchými ilustracemi, ale také celkovým grafickým zpracováním. Ve stránkách leporela může vaše dítko zkoumat prstíky nejrůznější průřezy, které propojují jednotlivé stránky a ilustrace a leporelu dodávají plastičnost.

V rámci edice Krátké příběhy z přírody vyšla tři krásná leporela, jedním z nich je právě Dobré ráno, červenko!, dalším Dobré ráno, zajíčku! a třetím je Dobré ráno, žabko! Tato edice má za cíl seznámit batolata s životem zvířátek a pootevřít jim okno k seznámení se s přírodou.

Leporelo Dobré ráno, červenko! malé čtenáře zavede do ptačí říše. Párek červenek přivedl před nedávnem na svět dvě malé červenky, Čipa a Čimčaru, které se spolu s rodiči vydávají objevovat svět a zároveň se učit, jak se o sebe postarat a na co si dát pozor. Seznamují se s přírodou a učí se obstarat si potravu a zjišťují, že najít potravu v zimě není vůbec snadné. A pak přijde jaro a malí ptáčci dospívají.

Kniha zachycuje jeden malý koloběh v ptačí říši. Leporelo je doplněno krátkými texty příběhu, který je dokreslen krásnými pestrobarevnými ilustracemi. A důmyslné průřezy v jednotlivých listech propojují ilustrace s následující stranou. Jak jsem již uvedla, zvídavé prstíky si přijdou na své.

Leporelo si velmi oblíbil náš čtrnáctiměsíční syn a rád si ho po ránu prohlíží. U čtení příběhu ještě nevydrží, ale je vidět, že ho kniha zaujala svým plastickým zpracováním. Leporelo padlo do oka i skoro pětileté dceři, která hned chtěla, abychom jí příběh přečetli. Občas doma dojde k tahanici, kdo si leporelo bude prohlížet dřív, a dost často jím listují dohromady.

Z vlastní zkušenosti knihu doporučuji dětem od jednoho roku až po předškoláky, kteří v ní najdou malý vhled do světa zvířat.

Moc se mi líbí plastičnost knihy díky průřezům, je to zas něco jiného než otevírací okénka.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za krásný dárek pro našeho nejmenšího čtenáře, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.