Dobrodružné putování české Rytířky (recenze knihy Evangelium Máří Magdalény – Jan Bauer)

Evangelium Máří Magdalény, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2017, 384 stran

„„To už jsem poznala, Milosti. Unikla jsem uherským jezdcům, které si najal kupec Bauer, lapkům, s nimiž se spikli, a právě také panu Hynkovi Bítovskému, před nímž mě raději jeho choť Alžběta zamkla…“

Princ se hlasitě rozesmál: „Tak paní Alžběta vás zamkla před svým chotěm? No to se povedlo!““

Evangelium Máří Magdalény je historickým dobrodružným příběhem o mladé šestnáctileté dívce Kateřině z Voračova, která je coby dcera vladyky zasnoubena s Břeňkem Malovcem z Malovic. Kateřina se ale ještě vdávat nechce. Po zásnubách je Břeněk vyslán králem Jiřím z Poděbrad do Cařihradu, aby se sultánem vedl diplomatická jednání. Poté, co se Kateřinin snoubenec nevrací, hrozí, že bude provdána za někoho jiného, a tak se raději vydá Břeňka hledat. Tím začíná její dlouhé putování. Setká se svým snoubencem, nebo nalezne jinou lásku?

Kateřina je nebojácné děvče, otcem spíše vychovávané jako kluk. Umí se ohánět mečem a jen tak se něčeho nezalekne. Není tedy divu, že se vydá vstříc dobrodružství a vyrazí do dalekých zemí. Kateřina je zároveň velmi krásná, a to ji na její cestě přivede do nejednoho maléru. Dalo by se říci, že při putování do Cařihradu jde z jednoho zajetí do druhého a nakonec skončí v sultánově harému, odkud ještě žádná dívka neutekla. Kateřině se to však povede a čeká ji nová výprava, tentokrát do Egypta, odkud má velmistrovi řádu johanitů přivézt Evangelium Máří Magdalény. Vrátí se Kateřina domů?

„Kateřina měla už leccos za sebou. Pochopila, že chce-li přežít, nemůže si mezi svými nápadníky vybírat. Nyní byla v tom nejponíženějším postavení, byla bezprávnou otrokyní a admirál ji vlastně zachránil před svými muži, když si ji přivlastnil. Měla by mu být vděčná. Stará se o ni, je pozorný a laskavý, třebaže na takového muže vůbec nevypadá. Jenže zároveň jako by o ni vůbec nestál, a to Kateřininu ješitnost zraňovalo.“

Evangelium Máří Magdalény je rozděleno do padesáti šesti kapitol. Čte se velmi lehce a svižně. Knihu se mi ani nechtělo odkládat, jelikož Kateřina jde z jednoho maléru do druhého. Pokaždé, když jsem brala knihu do ruky, jsem byla zvědavá, jaké další dobrodružství si pro Kateřinu osud přichystal.

Možná se vám bude zdát neuvěřitelné, co vše Kateřinu na cestách potká, ale musíme si uvědomit, že žila v době, kdy nikdo nevěděl, co na něho číhá za rohem, natož v cizích zemích. Na straně Kateřiny stojí i štěstěna, z nesnází jí vždy někdo dobrý pomůže anebo se najde aspoň někdo, kdo je úplatný. Budete ji obdivovat za to, že přes všechna protivenství se nevzdala.

Obálka knihy působí poutavým dojmem, její barevné provedení jistě přitáhne čtenářův pohled. Meč na obálce symbolizuje samu Kateřinu, která se jím uměla ohánět.

Knihu doporučuji všem dobrodružným duším, které se rády nechají přenést zpět v historii, a s hlavní hrdinkou prožijí všechny nesnáze. A v příběhu samozřejmě nechybí špetka romantiky a kupa napětí.

Moje hodnocení je 85 %. A děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si knihu mohla přečíst.

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil – Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková

Deníček moderního páru aneb ženy jsou z Venuše a muži jsou debil, autoři Dominik Landsman, Zuzana Hubeňáková, vydala Euromedia Group, a.s. - Ikar, Praha 2016, 224 stran

„Na nás, co chodíme s našimi ženami do divadel, oper nebo na balety, čeká po smrti nebe.“

Tahle knížka se mi nedostala do ruky náhodou, jelikož jsem slyšela chválu na knížky pana Landsmana Deníček moderního fotra a Deníček moderního fotra 2, rozhodla jsem se, že si koupím nejprve Deníček moderního páru, abych začala pěkně od začátku. Tato kniha je počinem dvou autorů, aby v knize byl zachován mužský i ženský pohled na věc. Dominik Landsman vdechl život Jindřichovi a Zuzana Hubeňáková Nataše.

Kniha nás provází od jejich seznámení do okamžiku početí jejich potomka. Je rozdělena do čtyř částí a ty obsahují podkapitolky, v nichž se ve vyprávění spravedlivě střídá Jindřich s Natašou a stejné situace jsou nahlíženy z mužského a ženského pohledu. A nikoho nepřekvapí, že se jejich názory často rozcházejí, znáte přeci tu větu, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše, autory upravenou na ženy jsou z Venuše a muži jsou debil.

Jsou zde typické situace jako nakupování, cesty za kulturou, pořízení automobilu, vaření, uklízení a samozřejmě také jejich intimní život.

„Když jsme se plahočili z tý prdele domů, vytáhl jsem kalhoty z tašky a nešťastnou náhodou je zahodil do pole, aby to Nataša neviděla. To se může občas stát. Za to nelze nikoho vinit.“

Kniha je napsána velmi čtivě, jedná se o vtipné vyprávění s velkou mírou nadsázky. Určitě se u knihy budete bavit. Kdo však touží po inteligentním humoru, tak ať šáhne po jiné knize.

Kniha mě bavila, je to takové nenáročné oddechové čtení, po kterém občas zatouží každý z nás. Nejvíc z celé knihy se mi líbilo jejich seznámení a to napsané z pohledu Nataši, kdy vyplynula pravda napovrch.

Co bych však knize vytkla, jsou až někdy absurdní situace a znemožnění obou postav, například při již zmíněném nakupování automobilu. Také mi přišlo, že z Nataši Zuzana Hubeňáková v určitých situacích vytvořila úplnou slepici, která myslí jen na sebe a v životě si neumí moc poradit. Sám autor v závěrečném fiktivním rozhovoru uvedl: „Pokud si člověk ujíždí na náročné literatuře, tak se mu to líbit nebude.“ A já s ním souhlasím, hluboký příběh v této knize nehledejte, ale humoru je v něm až až.

„Nataše k němu okamžitě pelášila a s láskou ho objala. Splnil se jí sen. Konečně má auto. Já jsem jí to přál. Zasloužila si ho.

„Chceš řídit? Zeptal jsem se jí něžně.

„Já nemám řidičák,“ usmála se na mě a nastoupila na stranu spolujezdce.“

Nejen pod pohrůžkou autora, že pokud si nepřečtu Deníček moderního fotra, bůh zabije koťátko, ráda sáhnu i po jeho prvních dvou knihách. Chci totiž vědět, jak se život Nataši a Jindřicha změní s příchodem dítěte a zda oba dozrají. A taky abych se mohla u knihy zasmát, humorných knih není nikdy dost.

Knihu hodnotím 80 %.

Moje recenze pro portál Chrudimka.cz

Po mé první recenzi, která vyšla na databázi knih, se mi ozval šéfredaktor portálu Chrudimka a nabídl mi spolupráci. S nadšením jsem přijala. Portál Chrudimka.cz se věnuje kultuře, sportu, volnému času, cestování a dalším tématům, které vás mohou zajímat. Najdete zde i soutěže o knížky a nejen o ně. A samozřejmě také recenze nejnovějších knih. Doporučuji si tyto stránky projít, je na nich spousta zajímavých článků.

Zde jsou moje recenze, které naleznete na portálu Chrudimka

Pojď sem, ať ti můžu dát pusu - Griet Op de Beeck http://www.chrudimka.cz/jeste-je-cas-zmenit-svuj-zivot.html

Sladký život v Paříži - David Lebovitz http://www.chrudimka.cz/postrehy-z-parize.html

Toskánské věže - Carol M. Cram http://www.chrudimka.cz/velka-laska-k-umeni.html

Okamžiky štěstí - Patrik Hartl http://www.chrudimka.cz/jednou-jsi-dole-jednou-nahore.html

V pasti - Lilja Sigurðardóttir http://www.chrudimka.cz/chycena-v-siti.html

Růže a lev - František Niedl http://www.chrudimka.cz/knizni-tip-ruze-a-lev-recenze.html

Láska si tě najde (recenze knihy Skryto v Paříži - Corine Gantz)

Skryto v Paříži, autorka Corine Gantz, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2017, 400 stran

„Za povinnost si vzala vybudovat pro sebe a pro děti bezpečný domov, pevnější než cihly, tvořící jeho zdi, útočiště, které je navždy ochrání před jakoukoliv bolestí. Domov - tenhle dům - byl její Velkou čínskou zdí, její Maginotovou linií.“

Knihu Skryto v Paříži jsem vyhrála a měla jsem z toho velkou radost a musím říct hned na začátku, že mě kniha nezklamala. Už její obálka vypadá moc pěkně, tak poeticky, jak jen si Paříž může její milovník představit. I sama autorka na svém webu píše, že se jí česká obálka líbí, jelikož vystihuje samu knihu.

Corine Gantz se věnuje vaření, takže nás nemůže překvapit, že hlavní postava knihy, Annie, je dobrá kuchařka. Ale abyste nebyli na omylu, kniha není o vaření, je o vztazích, o trápení, ale i o lásce.

Annie se po smrti manžela stahuje do pomyslné ulity svého domu v samém srdci Paříže, kde žije se svými třemi syny. Okolnosti ji donutí podat si inzerát, v němž shání nájemníky ze své rodné země, Ameriky. To ještě netuší, jak tento nápad otočí nejen její život naruby. Do jejich domova se nastěhují dvě ženy, které „útěkem“ ze své vlasti, řeší své vlastní trable a doufají, že v Paříži začnou nový život. Starší z žen, Lola, přiletí i se svými dvěma dětmi a najednou celý dům ožije a Annie přichází o své soukromí. Ale mnohé získává - přátelství a nakonec i lásku. Mladší z žen, Althea, je svobodná, ale řeší jedno velké trápení, je vážně nemocná, i když si to nejdříve nechce připustit. Do domu se nastěhuje i jeden Francouz Jared, malíř, který je zrovna v tvůrčí krizi. V domě se také občas objevuje další Francouz, Lucas, který má rád ženy a rád s nimi flirtuje.

Annie nakonec zjišťuje, že nejenom ona má své trápení. V jejím domě se během šesti měsíců, v nichž se příběh odehrává, toho stane tolik, že nejen Annie, ale i její podnájemníci nacházejí nový smysl života.

Kniha je uvedena prologem, v němž se dozvíme, co Anniným životem otřáslo, ale není nám odhaleno vše. Věřte, že budete chtít vědět, co se té červnové noci před skoro třemi lety odehrálo a to vás bude držet v napětí až do konce knihy. Annie totiž před světem střeží jedno tajemství, s nímž se nakonec musí sama vypořádat.

„Annie dobře věděla, že mlčení je pro manželství skutečný zabiják. Sny jednoho a tajemství druhého, které si nechávají pro sebe, to vše se do vztahu pomalu vkrádá, znemožňuje změnit, co je špatné, protože součástí toho ticha, v než se manželství promění, je i to, že lidé spolu přestanou jakkoliv komunikovat.“

„Žít po francouzsku znamenalo užívat si života, znamenalo to, že muži se těší z žen a ženy se těší z mužů.“

Kniha se čte moc pěkně, je rozdělena do šesti kapitol, každá z nich nese název jednoho z měsíců od ledna do června. Příběh se odvíjí chronologicky s občasnými retrospektivami. Budete se nad knihou bavit, usmívat, ale i napětím nedýchat a možná vám ukápne slza.

Obálka knihy je opravdu úžasná, působí romanticky jako nějaký obraz, který prodávají na francouzském nábřeží Seiny. Nemohla jsem se na ni vynadívat pokaždé, když jsem knihu brala do ruky.

Moc ráda jsem se prostřednictvím této knihy podívala zase do Paříže, která mě očarovala hned při první návštěvě.

Knihu doporučuji všem, co mají rádi příběhy, které se mohly stát, rádi čtou o lidských osudech a mají rádi dobré konce. A podle mého názoru se kniha bude líbit spíše ženám, ale tím nechci žádné muže odrazovat.

Rozdělejte si láhev dobrého vína a nechte se unášet příběhem.

„Byli jako rodina. Jeho rodina. Bez ohledu na to, jak si zpackali své životy lidé okolo něj, ten jeho právě dostával smysl.“

Možná se budeme moci těšit na pokračování, alespoň autorka ho na svých stránkách slibuje. Určitě se ráda s Annie znovu setkám. 

Knihu hodnotím 95 %. 

Všichni máme naději (recenze knihy Výš než v sedmém nebi - Griet Op de Beeck)

Výš než v sedmém nebi, autorka Griet Op de Beeck, vydalo nakladatelství Host, Brno 2015, 320 stran

„„Mimochodem, ten dopis byl fenomenální, úplně jsem z něj oněměl, musel jsem si ho přečíst několikrát.“ Ona málem převrhne svou poloplnou sklenici. „Není nic hezčího než nemotorná žena.““

Autorčin debut, který opravdu stojí za přečtení. Nebudete se moci odtrhnout od příběhů pěti vzájemně propojených postav různého věku. Dvanáctiletá Lou, šestatřicetiletá Eva, dvaačtyřicetiletá Elsie, šestačtyřicetiletý Casper a jednasedmdesátiletý Jos. Věkově nesourodé postavy prožívají své životy. Nechybí velká láska, ale také velká samota, malá, ale i velká tajemství, naděje, ale i velké zklamání, které zřejmě nemá jiné řešení.

Postavy jsou natolik skutečné, že budete mít pocit, že něco jste již sami prožili. Dospívající dívka, jeden stařec s velkým tajemstvím, malíř ve středních letech a dvě sestry, tak rozdílné, jak jen sourozenci mohou být. Čin jedné z nich přiměje druhou k tomu, aby se rozhodla pro štěstí.

„Není těžké udržet tajemství, ale žít s ním, každý den zas a znova, to je k nevydržení.“

„…Ale když se opravdu rozhodnu pro štěstí, jim se taky uleví. Protože pak z nich díky tomu můžou vyrůst šťastní lidé.““ 

„Když jsi malý, nikdo ti neřekne, že to bude takové. Tichý a temný život, ze kterého unikají jen utrápené duše. Aby to pak bylo ještě tišší a temnější, pro všechny, co zůstanou.“ 

V knize je spousta krásných myšlenek, které vás přimějí přemýšlet o životě, zastavit se a sledovat své okolí, nechat čas plynout. 

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a několika podkapitol. Celá kniha je psaná ich-formou, ale ne z pohledu jednoho vypravěče, ale vyprávění se ujímají jednotlivé hlavní postavy. Čí je to příběh, poznáte ze jména podkapitoly. Tento způsob vyprávění mám ráda, kniha je tak mnohem čtivější. Příběhy jsou proloženy retrospektivami, vzpomínkami, které nám odkrývají některá tajemství. 

Obal knihy vás zaujme a mezi trojlístky budete hledat čtyřlístek a věřte, že tam někde je. Každý může najít své štěstí, jen nesmí přestat věřit. 

Autorka mi sebrala veškerou naději, že každý příběh může dobře skončit, a ještě ji zadupala do země. Přestože je konec smutný a nečekaný, je zároveň krásný, protože alespoň někoho přiměje k tomu, aby ve svém životě poslechl hlas srdce. V životě se šťastných konců dočkáme málokdy, snad už jen v pohádkách. To nám však nemusí brát naději, že se jednou třeba ocitneme výš než v sedmém nebi. 

„„Krásko,“ řeknu. „Ten úsměv je napořád,“ poznamená. „A víš proč?“ „Protože seš šťastnější, než sis kdy dovedla představit? A nejsi šťastná jen proto, že to říkáš, ale proto, že to tak cítíš,“ odpovím.“ 

Knihu hodnotím 99 %. 

Před pár dny u nás autorce vyšel druhý román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, myslím, že se máme opět, na co těšit. A potěším i filmové fanoušky, obě knihy budou zfilmovány.

Musulmani, hrozba Evropy i v době Karla IV. (recenze knihy Až bude smrt mou paní - Jan Bauer)

Až bude smrt mou paní, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017, 223 stran

Moje první setkání s tímto autorem proběhlo nad stránkami zřejmě jeho posledního dílu knižní série Ve službách otce vlasti.  Kniha nese název Až bude smrt mou paní a samo pojmenování předznamenává, že se s hrdiny celé série budeme nejspíš muset rozloučit. Ale nebudeme předbíhat.

„Muslimové mají výhodu výběru. Pokud vás omrzí jedna manželka, je tady druhá či třetí. Kdežto křesťan v takové situaci musí hřešit a navštívit nevěstinec nebo si najít milenku.“

Kniha je rozdělena do třech částí a ty se dále dělí na kratší kapitoly.

Děj knihy se odehrává v roce 1378, kdy se v Paříži sejde císař Karel IV. se svým synovcem, francouzským králem Karlem V., aby jednali o pomoci Francii proti Anglii. Karel V. je velmi pohostinný, ale jeho „slabost“ přivede oba, v té době nejdůležitější, muže Evropy do smrtelného nebezpečí. Tolik k první části.

Ve druhé části nás autor vrátí do roku 1376 a na scéně se jako hlavní hrdina objevuje bývalý císařův agent, dominikán Pavel. Kniha dostává rychlý spád a nám je odhaleno, do čeho se Pavel „namočil“.

Ve třetí části se oba muži na chvíli setkávají, aby se jejich cesty zase rozešly. Hrozící nebezpečí v podobě musulmanů, kteří mají plán, jak si podmanit Evropu, nedá Pavlovi spát. V této části se prolínají dvě dějové linie. Jedna sleduje osud Karla IV. a druhá jde po stopách musulmanů společně s Pavlem.

Pokud znáte letopočty, tak už tušíte, s kým se na konci série budeme muset rozloučit. Ale ani na konci nás autor neochudí o překvapení.

„„Už se ti zahojily prsty? Co kdybych ti zase zajela jehlicí pod nehty?“Řekla to tónem, jako by se s ním chtěla pomilovat, a dominikánovi z toho přeběhl mráz po zádech.“

Kniha je psaná velmi čtivě. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Setkáváme se s krátkými retrospektivami dokreslujícími děj. A především druhá část vás plně vtáhne do příběhu. Prostředí tajných agentů tahajících za pomyslné nitky dějin je velmi zajímavé. Kladně také hodnotím, že v románu nevystupuje velké množství postav, takže se čtenář v ději lehce orientuje.

Jsem ráda, že tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Přestože se jedná už o 8. díl série, řekla bych, že není nezbytně nutné mít nejprve přečtené předchozí knihy. To podstatné se od autora dozvíme, takže nejsme o nic ochuzeni. Tento díl mě opravdu pohltil a jakmile budu mít příležitost, ráda si přečtu všechny díly, které předcházely této velmi čtivě napsané knize.

Román si určitě přečtěte, pokud máte rádi napětí, nečekané zvraty a především historickou beletrii. 

Knihu hodnotím 90 %. Za to, že jsem si ji mohla přečíst, děkuji nakladatelství MOBA.

Život jednoho bohéma (recenze knihy Dobře mi tak - Radka Třeštíková)

Dobře mi tak, autorka Radka Třeštíková, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2014, 221 stran

Dobře mi tak je autorčina prvotina a pro mě poslední kniha, kterou jsem od ní četla. Ano, je to tak, nejprve jsem četla Bábovky, poté To prší moře a nakonec Dobře mi tak.

„Lhal jsem tak často, že jsem přestával mít pojem o tom, co je vlastně pravda. A nejhorší na tom bylo, že se mi to velmi brzo začalo líbit. Bavilo mě to.“

V knize se setkáváme s postavou padesátiletého Borise, malíře, kterého vystěhovala manželka. Teprve poté Boris zpytuje své svědomí a zjišťuje, že nebyl dobrý manžel ani dobrý otec. Nastěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi. U něho se setkává se šestnáctiletou Erikou, to ještě netuší, jak hodně do jejího života zasáhne. K Viktorovi se nakonec uchýlí i Borisův syn a zdá se, že Boris dostává šanci napravit jejich vztah, jaké ho však čeká překvapení?

„Tím, co uděláme, nebo neuděláme, měníme nejen svůj svět, ale taky životy druhých.“

Boris je typický antihrdina, který vám pravděpodobně nebude vůbec sympatický. Ale přijdou situace, kdy s ním budete možná soucítit. Život mu přichystá nejedno překvapení. Ke konci knihy si budete říkat, že je to slaboch, pro něco se rozhodne, ale nedokáže to udělat. Nakonec zasáhne někdo jiný a vyplní se i poslední z Borisových přání.

„Bavit se můžou druzí. Nad mou neschopností, zbabělostí, hloupostí a neskutečnou životní arogancí, která se mi teď vrací zpátky v podobě plivanců rovnou do tváře. Za všechny moje hříchy.“

Příběh vypráví Boris ze svého pohledu, kniha je tedy psaná ich-formou. Mám ráda tento způsob psaní, děj utíká rychleji a kniha se dobře čte.

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Na začátku každé kapitoly je citát. Příběh je psán chronologicky s prokládanými retrospektivami, které nám přibližují předchozí Borisův život. Autorka vyprávění dokresluje výstižnými kratičkými básněmi.

Jelikož je příběh psán z pohledu muže, který je trochu obhroublý, objevují se v knize vulgární a naturalistické výrazy. Tímto stylem psaní mi autorka připomíná romány Michala Viewegha.

Kniha se mi líbila, na to, že je autorčinou prvotinou, není vůbec špatná. Jediné, co bych vytkla, je to, že na jednu pointu jsem přišla dříve, než ji sama autorka odhalila, a také to, že propojení postav mi přišlo až přílišné, ale jelikož se s ním setkáváme i u ostatních autorčiných knih, bude pro charakter jejího psaní zřejmě typické. Konec románu byl pro mě překvapivý. A obdivuji, že autorka našla odvahu a knihu napsala z pohledu muže.

Pokud porovnám autorčiny knihy, tak To prší moře hodnotím 95 %, Bábovky 90 % a Dobře mi tak 85 %.

Již nyní se těším na další knihu, která spisovatelce vyjde v dubnu letošního roku a bude se jmenovat Osm.