Všichni máme naději (recenze knihy Výš než v sedmém nebi - Griet Op de Beeck)

Výš než v sedmém nebi, autorka Griet Op de Beeck, vydalo nakladatelství Host, Brno 2015, 320 stran

„„Mimochodem, ten dopis byl fenomenální, úplně jsem z něj oněměl, musel jsem si ho přečíst několikrát.“ Ona málem převrhne svou poloplnou sklenici. „Není nic hezčího než nemotorná žena.““

Autorčin debut, který opravdu stojí za přečtení. Nebudete se moci odtrhnout od příběhů pěti vzájemně propojených postav různého věku. Dvanáctiletá Lou, šestatřicetiletá Eva, dvaačtyřicetiletá Elsie, šestačtyřicetiletý Casper a jednasedmdesátiletý Jos. Věkově nesourodé postavy prožívají své životy. Nechybí velká láska, ale také velká samota, malá, ale i velká tajemství, naděje, ale i velké zklamání, které zřejmě nemá jiné řešení.

Postavy jsou natolik skutečné, že budete mít pocit, že něco jste již sami prožili. Dospívající dívka, jeden stařec s velkým tajemstvím, malíř ve středních letech a dvě sestry, tak rozdílné, jak jen sourozenci mohou být. Čin jedné z nich přiměje druhou k tomu, aby se rozhodla pro štěstí.

„Není těžké udržet tajemství, ale žít s ním, každý den zas a znova, to je k nevydržení.“

„…Ale když se opravdu rozhodnu pro štěstí, jim se taky uleví. Protože pak z nich díky tomu můžou vyrůst šťastní lidé.““ 

„Když jsi malý, nikdo ti neřekne, že to bude takové. Tichý a temný život, ze kterého unikají jen utrápené duše. Aby to pak bylo ještě tišší a temnější, pro všechny, co zůstanou.“ 

V knize je spousta krásných myšlenek, které vás přimějí přemýšlet o životě, zastavit se a sledovat své okolí, nechat čas plynout. 

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol a několika podkapitol. Celá kniha je psaná ich-formou, ale ne z pohledu jednoho vypravěče, ale vyprávění se ujímají jednotlivé hlavní postavy. Čí je to příběh, poznáte ze jména podkapitoly. Tento způsob vyprávění mám ráda, kniha je tak mnohem čtivější. Příběhy jsou proloženy retrospektivami, vzpomínkami, které nám odkrývají některá tajemství. 

Obal knihy vás zaujme a mezi trojlístky budete hledat čtyřlístek a věřte, že tam někde je. Každý může najít své štěstí, jen nesmí přestat věřit. 

Autorka mi sebrala veškerou naději, že každý příběh může dobře skončit, a ještě ji zadupala do země. Přestože je konec smutný a nečekaný, je zároveň krásný, protože alespoň někoho přiměje k tomu, aby ve svém životě poslechl hlas srdce. V životě se šťastných konců dočkáme málokdy, snad už jen v pohádkách. To nám však nemusí brát naději, že se jednou třeba ocitneme výš než v sedmém nebi. 

„„Krásko,“ řeknu. „Ten úsměv je napořád,“ poznamená. „A víš proč?“ „Protože seš šťastnější, než sis kdy dovedla představit? A nejsi šťastná jen proto, že to říkáš, ale proto, že to tak cítíš,“ odpovím.“ 

Knihu hodnotím 99 %. 

Před pár dny u nás autorce vyšel druhý román Pojď sem, ať ti můžu dát pusu, myslím, že se máme opět, na co těšit. A potěším i filmové fanoušky, obě knihy budou zfilmovány.

Musulmani, hrozba Evropy i v době Karla IV. (recenze knihy Až bude smrt mou paní - Jan Bauer)

Až bude smrt mou paní, autor Jan Bauer, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2017, 223 stran

Moje první setkání s tímto autorem proběhlo nad stránkami zřejmě jeho posledního dílu knižní série Ve službách otce vlasti.  Kniha nese název Až bude smrt mou paní a samo pojmenování předznamenává, že se s hrdiny celé série budeme nejspíš muset rozloučit. Ale nebudeme předbíhat.

„Muslimové mají výhodu výběru. Pokud vás omrzí jedna manželka, je tady druhá či třetí. Kdežto křesťan v takové situaci musí hřešit a navštívit nevěstinec nebo si najít milenku.“

Kniha je rozdělena do třech částí a ty se dále dělí na kratší kapitoly.

Děj knihy se odehrává v roce 1378, kdy se v Paříži sejde císař Karel IV. se svým synovcem, francouzským králem Karlem V., aby jednali o pomoci Francii proti Anglii. Karel V. je velmi pohostinný, ale jeho „slabost“ přivede oba, v té době nejdůležitější, muže Evropy do smrtelného nebezpečí. Tolik k první části.

Ve druhé části nás autor vrátí do roku 1376 a na scéně se jako hlavní hrdina objevuje bývalý císařův agent, dominikán Pavel. Kniha dostává rychlý spád a nám je odhaleno, do čeho se Pavel „namočil“.

Ve třetí části se oba muži na chvíli setkávají, aby se jejich cesty zase rozešly. Hrozící nebezpečí v podobě musulmanů, kteří mají plán, jak si podmanit Evropu, nedá Pavlovi spát. V této části se prolínají dvě dějové linie. Jedna sleduje osud Karla IV. a druhá jde po stopách musulmanů společně s Pavlem.

Pokud znáte letopočty, tak už tušíte, s kým se na konci série budeme muset rozloučit. Ale ani na konci nás autor neochudí o překvapení.

„„Už se ti zahojily prsty? Co kdybych ti zase zajela jehlicí pod nehty?“Řekla to tónem, jako by se s ním chtěla pomilovat, a dominikánovi z toho přeběhl mráz po zádech.“

Kniha je psaná velmi čtivě. Příběh je vyprávěn ve třetí osobě. Setkáváme se s krátkými retrospektivami dokreslujícími děj. A především druhá část vás plně vtáhne do příběhu. Prostředí tajných agentů tahajících za pomyslné nitky dějin je velmi zajímavé. Kladně také hodnotím, že v románu nevystupuje velké množství postav, takže se čtenář v ději lehce orientuje.

Jsem ráda, že tohle byla moje první kniha od tohoto autora. Přestože se jedná už o 8. díl série, řekla bych, že není nezbytně nutné mít nejprve přečtené předchozí knihy. To podstatné se od autora dozvíme, takže nejsme o nic ochuzeni. Tento díl mě opravdu pohltil a jakmile budu mít příležitost, ráda si přečtu všechny díly, které předcházely této velmi čtivě napsané knize.

Román si určitě přečtěte, pokud máte rádi napětí, nečekané zvraty a především historickou beletrii. 

Knihu hodnotím 90 %. Za to, že jsem si ji mohla přečíst, děkuji nakladatelství MOBA.

Život jednoho bohéma (recenze knihy Dobře mi tak - Radka Třeštíková)

Dobře mi tak, autorka Radka Třeštíková, vydalo nakladatelství Motto, Praha 2014, 221 stran

Dobře mi tak je autorčina prvotina a pro mě poslední kniha, kterou jsem od ní četla. Ano, je to tak, nejprve jsem četla Bábovky, poté To prší moře a nakonec Dobře mi tak.

„Lhal jsem tak často, že jsem přestával mít pojem o tom, co je vlastně pravda. A nejhorší na tom bylo, že se mi to velmi brzo začalo líbit. Bavilo mě to.“

V knize se setkáváme s postavou padesátiletého Borise, malíře, kterého vystěhovala manželka. Teprve poté Boris zpytuje své svědomí a zjišťuje, že nebyl dobrý manžel ani dobrý otec. Nastěhuje se ke svému kamarádovi Viktorovi. U něho se setkává se šestnáctiletou Erikou, to ještě netuší, jak hodně do jejího života zasáhne. K Viktorovi se nakonec uchýlí i Borisův syn a zdá se, že Boris dostává šanci napravit jejich vztah, jaké ho však čeká překvapení?

„Tím, co uděláme, nebo neuděláme, měníme nejen svůj svět, ale taky životy druhých.“

Boris je typický antihrdina, který vám pravděpodobně nebude vůbec sympatický. Ale přijdou situace, kdy s ním budete možná soucítit. Život mu přichystá nejedno překvapení. Ke konci knihy si budete říkat, že je to slaboch, pro něco se rozhodne, ale nedokáže to udělat. Nakonec zasáhne někdo jiný a vyplní se i poslední z Borisových přání.

„Bavit se můžou druzí. Nad mou neschopností, zbabělostí, hloupostí a neskutečnou životní arogancí, která se mi teď vrací zpátky v podobě plivanců rovnou do tváře. Za všechny moje hříchy.“

Příběh vypráví Boris ze svého pohledu, kniha je tedy psaná ich-formou. Mám ráda tento způsob psaní, děj utíká rychleji a kniha se dobře čte.

Kniha je rozdělena do jedenácti kapitol. Na začátku každé kapitoly je citát. Příběh je psán chronologicky s prokládanými retrospektivami, které nám přibližují předchozí Borisův život. Autorka vyprávění dokresluje výstižnými kratičkými básněmi.

Jelikož je příběh psán z pohledu muže, který je trochu obhroublý, objevují se v knize vulgární a naturalistické výrazy. Tímto stylem psaní mi autorka připomíná romány Michala Viewegha.

Kniha se mi líbila, na to, že je autorčinou prvotinou, není vůbec špatná. Jediné, co bych vytkla, je to, že na jednu pointu jsem přišla dříve, než ji sama autorka odhalila, a také to, že propojení postav mi přišlo až přílišné, ale jelikož se s ním setkáváme i u ostatních autorčiných knih, bude pro charakter jejího psaní zřejmě typické. Konec románu byl pro mě překvapivý. A obdivuji, že autorka našla odvahu a knihu napsala z pohledu muže.

Pokud porovnám autorčiny knihy, tak To prší moře hodnotím 95 %, Bábovky 90 % a Dobře mi tak 85 %.

Již nyní se těším na další knihu, která spisovatelce vyjde v dubnu letošního roku a bude se jmenovat Osm.

Jak jsem udělala radost nejen sobě aneb nové knížky v knihovně

Tak jednou za měsíc to nevydržím a objednávám nové knížky. Tentokrát jsem nemyslela jen na sebe. 

Kristýnce jsem objednala magnetickou knížku s Pepinou, v dubnu bude mít druhé narozeniny, tak jí snad udělám radost. Prasátko Pepinu zbožňuje. 

Jelikož má Kristýnka problémy s usínáním, neodolala jsem a koupila jsem knížku O králíčkovi, který chtěl usnout, tu dostane taky k narozeninám. Až ji vyzkoušíme, dám vám vědět, jestli na Kristýnku zafungovala.

Knihu Uvnitř mé hlavy jsem si koupila pro sebe, zaujalo mě téma, kterého se týká, hlavní postavou je schizofrenička. Brzy se můžete těšit na recenzi.

No a poslední kniha, Dítě, které v noci našlo slunce, udělá radost taky mně, koupila jsem si ji předčasně k narozeninám, které budu mít přesně za měsíc. Tento autor píše opravdu moc pěkně, jeho dvě předešlé knihy: Dívka, která se dotkla nebe a Chlapec, který rozdával sny, vám také vřele doporučuji.

Kamarádi na život a na smrt (recenze knihy Melouch - Michal Viewegh)

Melouch, autor Michal Viewegh, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016, 157 stran

Na každou novou knihu Michala Viewegha se těším. Po jeho osobní tragédii, která ho potkala, mu moc fandím a věřím, že se opět dostane na výsluní české prózy. Dle mého názoru o tom svědčí i tento román. Nebála bych se konstatovat, že nyní je skutečně již zpátky ve hře, jak avizoval ve stejnojmenné knize, jenž vyšla v roce 2015. V Melouchu již poznávám shodné rysy s jeho dřívější tvorbou.

Autor přišel s novým způsobem vyprávění. Hlavní postava spisovatel a scénárista Michal se setkává s producentem Jožou a diskutují nad právě se rodícím scénářem k filmu, který by dle Michala měl nalákat lidi do kin. Michal producentovi odvypráví příběh dvou kamarádů, učitelů, kteří opustili své povolání, aby se jeden z nich stal gigolem a druhý nájemným vrahem. Nechybí ani láska, osobní tragédie a konec, který by si nikdo nepřál. Kniha je rozdělena na tři části, prolog, 23 kapitolek a epilog.

Román se čte sám. Jediný problém, který jsem s textem měla, byly přímé řeči Joži, jelikož se jedná o Slováka, byly ve slovenštině a přiznávám, že, k mé škodě, tento jazyk již tak zdatně neovládám, přeci jen při rozdělení našich republik mi bylo teprve sedm let. Text je psaný v ich-formě z pohledu Michala. Jožo mu neustále jako všetečný producent skáče do řeči, i přesto se příběh odvíjí rychle a spěje k nezvratnému konci.

V knize se sice setkáme s vulgarismy, ale i se zajímavými myšlenkami:

„…ono jemné chvění motýlí kukly předcházející nově se rodící lásce.“

„Láska je onen vzácný stav, kdy dočasně zapomeneme, co o lásce víme.“

Možná, že někoho zamrazí, když se dozví, že předlohou scénáře je příběh, který se skutečně stal. A Michal se zná s jeho aktérem. Aby mu producent uvěřil, vezme ho na Sázavu a zavede ho do míst, kde se příběh odehrál, opona padá.

„Pokud jsi mě před chvílí poslouchal, musíš připustit, že život je někdy lepší scénárista než kdokoli jinej!“

Mám jednu výtku, a to k obálce knihy. Kupujícího jistě zaujme svojí růžovou barvou a slečnou, jež bych tipovala na striptýzovou tanečnici, dle mého, ale nevypovídá nic o obsahu knihy. Mně se zkrátka nelíbí, působí dost lacině.

Knihu bych doporučila všem, kteří chtějí strávit slunečný den na Sázavě po boku scénáristy, který napínavým způsobem odhaluje příběh, který napsal sám život, a těm, kdo neztrácí naději, že Michal Viewegh je schopný napsat román, který dokáže zaujmout.

Moje hodnocení je 85 %.

Oldřich z Chlumu vyšetřuje mordy i za hranicemi českých zemí, a to v Horních Uhrách (recenze knihy Nitranská brána smrti - Vlastimil Vondruška)

Nitranská brána smrti, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016

Již jednadvacátá kniha s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu z edice Hříšní lidé Království českého. Vynikající český spisovatel Vlastimil Vondruška tentokrát poslal Oldřicha z Chlumu společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. a jeho vojskem na tažení do Horních Uher. Česká vojska obsadí Nitru, a co čert nechtěl, dojde k několika vraždám, které nemá objasnit nikdo jiný než zkušený český vyšetřovatel a dostane na to od krále tři dny. Kromě objasnění vražd má Oldřich z Chlumu najít zmizelý relikviář, o který má zájem český král. Naštěstí má k ruce své dva pomocníky, Diviše a Otu a nejen je. Jak si Oldřich z Chlumu poradí v neznámém prostředí?

Kniha je rozdělena do jednatřiceti kapitol. Dochází k prolínání několika paralelních příběhů, a to když se vyšetřovatelé rozdělují a pátrají každý po svém, aby se zas setkali a probrali, co zjistili. Pokud znáte Otu z předchozích knih, nepřekvapí vás, že i v Nitře žijí dívky, které mu dokážou poplést hlavu a zároveň pomoct při vyšetřování. Diviš také vyšetřuje po svém a přivede je tak na důležitou stopu. A nakonec je tu Oldřich z Chlumu, který ze svých hypotéz nakonec vybere tu správnou.

Slibuji vám, že se nudit nebudete, kniha je napínavá od začátku do konce.

Nevím, zda to je tím, že jsem četla všechny knihy z této edice nebo měl autor takový záměr, ale už asi ve třetině knihy jsem začala mít tušení, kdo za zmizením relikviáře stojí. To zvýšilo ještě napětí, které jsem při čtení knihy pociťovala a jaké potěšení jsem měla, že se moje podezření zčásti potvrdilo, to se mi ještě u žádné z knih této série nepodařilo.

Autor při popisu města i okolí využívá bohatosti českého jazyka. Popisy jsou výstižné a čtenář má pocit, že je přímým účastníkem děje.

O této knize se Vlastimil Vondruška zmínil v pořadu Všechnopárty. Když děj knihy chtěl zasadit do Nitry, řešil jeden problém, a to, že v Nitře ve 13. století ještě neexistovaly kamenné brány a přesto byl rozhodnut, že mrtvý bude viset na nitranské bráně. Historici nejspíš skřípou zuby, ale čtenáři, kteří netrpělivě čekají na nové případy Oldřicha z Chlumu, tento prohřešek proti historickým faktům autorovi prominou, protože tato kniha je opět napsaná bravurně a jedná se o historickou detektivku, nikoliv o literaturu faktu.

Spisovatel mě opět potěšil novou zápletkou a zasazením děje do cizího prostředí. Žádná z jeho knih není stejná.

Na závěr si nemohu odpustit jedno moudro, které „vyslovil“ panoš Ota:

„Štěstí bylo věcí pokory a rozumu. Chytrý člověk si uměl najít hezké věci i v obyčejném životě, který rozhodně nebyl vysněným rájem.“

Již nyní se těším, kam nás Vlastimil Vondruška pozve příště, věřím, že toto nebyl poslední výlet za hranice našeho území.

Román si právem zaslouží 100 %.

Nejen aristokratka je na koni (recenze knihy Aristokratka na koni - Evžen Boček)

Aristokratka na koni, autor Evžen Boček, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016

Aristokratka na koni je již třetím pokračováním humorně napsaného deníku zchudlé aristokratky Marie Kostkové z Kostky.

První díl Poslední aristokratka mě bavil od samého začátku až do konce a kolikrát jsem se smála i nahlas, což se mi u žádné knihy snad ještě nestalo. Druhý díl Aristokratka ve varu byl ale bohužel slabý odvar prvního dílu, takže přišlo malé zklamání. Po přečtení třetího dílu musím konstatovat, že na pomyslného koně se vrátil i sám autor. U čtení jsem se opravdu bavila a opět se hlasitě smála.

Děj se, jako v předešlých románech, odehrává na zámku Kostka, který vlastní nejspíš nejchudší hrabě v Čechách František Antonín Kostka z Kostky. Jeho dcera Marie má osud celé rodiny i zámku zachránit, a to svojí smrtí, vždyť přeci žádná z rodových nositelek tohoto jména se nedožila dvaceti let. Marii je devatenáct a půl. Jenže vše je nakonec jinak a nápad manažerky Milady, jak vydělat hromady peněz, vezme za své. Kdo v tom může mít prsty? Podaří se rodině i tak přilákat návštěvníky (i přes nelibost kastelána Josefa), dostat se z dluhů a začít prosperovat?

V knize se setkáte se všemi, kteří nás provází již od prvního dílu. Pokud byste již zapomněli jména, anebo nečetli předchozí díly, autor na konec knihy zařadil slovníček, který vám vše oživí. Charaktery postav se nezměnily a autor je staví do vtipných situací. Na scéně se objeví nová postava. Obrátí život na Kostce k lepšímu?

Román je psaný formou deníku, který si vede devatenáctiletá Marie. Její vyprávění se čte svižně a lehce. V deníku jsou zaznamenány i dopisy, které píše Maxovi a zápis z policejního protokolu, který mě opravdu pobavil. Při čtení máte dojem, že jste přítomni tomu velkému divadlu, které se na Kostce každý den odehrává. Jednotlivé postavy mají své vrtochy. Někdy by se dalo říci, že se jedná až o černý humor. A nemůžu popřít, že od druhé poloviny knihy jsem si přála, aby se už konečně stal zázrak a návštěvníci vzali zámek útokem, vždyť by se zde nenudili.

Autor mě příjemně překvapil, vrátil se k humoru, který známe z prvního dílu a přidal ještě něco navíc, zajímavý děj s vtipnými situacemi, ve kterých se projevují charakterové vlastnosti jednotlivých postav.

Konec knihy byl náhlý, autor si nejspíš nechal otevřená zadní vrátka na další pokračování. Vždyť Marii ještě nebylo dvacet a kdoví, jestli se toho věku dožije, když její jméno s sebou nejspíš nese rodové prokletí. S kým se setkáme příště? Nenechá autor někoho zmizet ze scény a někdo nový se objeví?

Přebal knihy je opět krásný a na první pohled upoutá.

Knihu bych doporučila všem, co se touží zasmát, nevadí jim ironie a nadsázka. Některé scény jsou spíše tragikomické. Mně se tento styl humoru líbí, takže pokud bych měla hodnotit první díl, dala bych 100 %, druhý díl si dle mého názoru nezaslouží více než 70 % a třetí díl hodnotím 95 %. Již nyní se těším, co nás bude čekat příště.