Dejte dětem hádanku (recenze knihy Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky – Klára Trnková)

„Chodí v koruně, ale král není,
nosí ostruhy, ale rytíř není,
má šavli, ale husar není,
k ránu budívá, ale ponocný není.
(Kohout)“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Myslím, že se nespletu, když řeknu, že snad všechny děti mají rády hádanky, a většině to vydrží až do dospělosti. Sama si vzpomínám, jak jsem jako malá holka milovala, když mi mamka nebo babička dávaly hádanky, mnohé jsem zapomněla, ale ty nejhezčí si pamatuji dodnes. A díky knize Hádanky a říkačky jen pro chytré hlavičky jsem si je mohla opět připomenout, včetně těch již zapomenutých, a zároveň poznat nové, které jsem ještě nikdy neslyšela.
 
Malá útlá knížečka, která padne tak akorát do ruky, v sobě ukrývá mnoho hádanek a také několik známých říkanek, především rozpočítávadel. Tematicky je rozdělena do čtyř ročních období. Hádanky jsou vztažené k běžným věcem kolem nás, ale i ke květinám, či zvířatům. Některé jsou snazší, jiné těžší. Aby hádání pro děti nebylo tak těžké, hádanky doplňují nádherné ilustrace Jiřího Trnky, které jim odpověď napoví, a když i tak nebudou vědět, tak pod každou hádankou je napsáno řešení. Pokud chcete procvičit bystrost a představivost svých dětí, tato knížka bude skvělým pomocníkem.

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Zvuková knížka pro nejmenší (recenze knihy - Zvuky na farmě)

„Na zahradě od rána bzučí včelky a pilně z květů sbírají sladký nektar. V ovocné zahradě je hodně stromů, na kterých rostou jablíčka nebo hrušky. A na záhonech pod stromy jsou řádky zelných hlávek, mrkví a další zeleniny do kuchyně.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte doma malého zvídavého človíčka, který objevuje svět kolem sebe a zajímají ho nejrůznější zvuky? Má rád zvířátka a zajímá se o nejrůznější stroje usnadňující člověku práci na farmě? Pokud ano, tak věřím, že bude rád zkoumat i tuto zvukovou knihu s krásnými reálnými ilustracemi.

Zvuky na farmě jsou knihou určenou těm nejmenším průzkumníkům, dětem od tří let, které už samy, či s menší pomocí zvládnou knihu ovládat. Čeká na ně sedm tematických dvojstran, např. na dvoře farmy, ve stodole, na zahradě, na poli, ale třeba i u rybníka apod. Dvojstranu tvoří celostránková pestrobarevná ilustrace, která působí velmi reálně. Je doplněna kratičkým textem, který dětem stručně, ale i poučně představí, jakému prostředí se dvojstrana věnuje a také ve dvou kratičkých textech přiblíží některá zvířátka, které v tomto prostředí žijí, nebo stroje, které tam pracují. Druhá stránka je interaktivní, najdete na ní devět obrázků, které zároveň fungují jako tlačítka a po jejich stisknutí se přehraje zvuk, který zvíře vydává, nebo který je typický pro danou věc.

„Husa není hloupá a taky má kuráž. Když ji někdo ohrožuje, natáhne krk, roztáhne křídla a hlasitě syčí.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Morální dno ukryté za pozlátkem luxusu (recenze knihy Nepečené dezerty Kateřiny A. – Andrea Čekanová)

 Nepečené dezerty, autorka Andrea Čekanová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 240 stran

„Neměla bych tohle psát a nechávat důkazy, ale to zní, jako bych se snad něčeho dopustila. Něčeho jiného než jen toho, že jsem byla hloupá husa, protože jsem si ho vzala a zůstala s ním. Popřela jsem své pravé já, zahodila všechny sny a celý život byla jen módním doplňkem a příležitostným boxovacím pytlem pro svého manžela. Příliš dlouho jsem to odmítala vidět.“

 
Na úvod své recenze mám pro vás otázku k zamyšlení. Kolik znáte českých autorů, kteří napsali psychothriller? Sama jsem se nad tím přemýšlela a z hlavy mě nenapadl žádný a při pátrání na internetu jsem zjistila, že jich je jak šafránu. Je to tak, psychothrillery dostupné na našem knižním trhu jsou především doménou zahraničních autorů. Proto jsem moc ráda, že česká autorka Andrea Čekanová se nezalekla tohoto žánru, a vybrala si pro svoji prvotinu i velmi silné téma. A mohu říci, že její kniha může nést označení psychothriller hrdě a oprávněně.
 
Kateřina Aronsonová pro své okolí může působit jako žena, která si nemá na co stěžovat, má bohatého manžela, dvě děti, žije v luxusním domě, jezdí luxusním autem, má svůj obchod s hudebními nástroji, zkrátka dokonalý život. Jenže zdání mnohdy klame a pod pozlátkem luxusu se může ukrývat velmi nešťastná žena. Tak je to v případě Kateřiny, která se ale po skoro devatenácti letech rozhodla vzít osud do svých rukou a začít bojovat. Ale bude možné se po tolika letech vymanit z manželských pout, či v tomto případě spíš okovů? Co vše rozpoutá, když si Kateřina začne vést „deník“ se vzpomínkami na vše podstatné, co se v jejím životě odehrálo, a soubor v počítači označí jako Nepečené dezerty? Možná by vše zůstalo skryto v jejím počítači, pokud by jí osud do cesty nepřivedl Zbyňka. Bude on její možnou záchranou? Jenže, co když je její manžel Albert vždy o krok napřed? Na tuto knihu si připravte pevné nervy, protože vaše emoce dostanou zabrat.
 
Autorka nás hned vhodí do děje a bez nějakých zbytečných úvodů nám naservíruje situaci, v níž se Kateřina nachází. Pár úvodních kapitol nám přiblíží přítomnost, a pak již následuje střídání přítomnosti se vzpomínáním hlavní hrdinky na minulost, na to, jak se s Albertem seznámila a jak si ji k sobě připoutal. Při čtení vás několikrát napadne, proč Kateřina nesbalila kufry, dokud to šlo, vždyť jisté signály bylo možné v Albertově chování vypozorovat již dříve, jenže okolnosti vždy hrály v jeho prospěch a mám vážné pochyby, že couvnout by ji nikdy nenechal.
 
„Byl třeskutě vtipný, aby vynikla jeho duchaplnost. Dával mi tak najevo, že tam nejsem jako samostatná bytost, ale jen jako doplněk. Raději jsem se naučila mlčet, tvářit se inteligentně a mluvit, jen když jsem byla tázána. Nikomu nepřišlo zvláštní, jak se ke mně chová. To mě mrzelo asi nejvíc. Nikomu nepřišla zvláštní spousta věcí.“
 
Postupným odhalováním Albertova chování se stupňuje dramatičnost příběhu a nám stejně jako Kateřině začíná docházet spousta věcí. Některé spojitosti jsem tušila ještě dříve, než je autorka sama odhalila. Některé události jsou i trochu předvídatelné, ale to nemění nic na tom, že jen z pouhé představy vás bude nejspíš mrazit v zádech. Autorka dá čtenáři jistou naději v postavě Zbyňka a vy začnete ve skrytu duše doufat ve šťastný konec. No řeknu vám, že to, co nám autorka připravila ještě před samotným závěrem, mi málem nedovolilo usnout. A hned poté nás autorka vyvede z omylu, že situace už nemůže být horší a bezvýchodnější. Tohle závěrečné stupňování napětí se autorce opravdu povedlo.
 
V knize vystupuje vícero postav, ale není vůbec těžké se v nich orientovat. Zajímavé je to, jak je autorka vzájemně propojila, což se možná může zdát až neuvěřitelné, ale zas na druhou stranu, náhody se dějí, a i já se občas podivuji, kolik mám společných známých s lidmi v mém okolí. Samotný příběh bude pro někoho možná absurdní, ale tak možná někomu připadají i případy, které se týkají domácího násilí, přestože se skutečně odehrály. Lidem se těžko věří něčemu, co se odehrává za zavřenými dveřmi, když navenek vše vypadá ideálně.
 
„Do kuchyně přišel Ben. Uvědomila jsem si ten nepořádek a také, co vše musel slyšet. Jak jsme se mohli neovládnout a takhle křičet, když byl v pokoji nahoře náš syn? Všechno špatné se vždycky dělo za zavřenými dveřmi. Bylo zjevné, že situace se zhoršuje i v tomto směru.“
 
Kniha je napsána velmi čtivě. Autorka jde vždy přímo k věci bez rozsáhlého popisu. Líbilo se mi, že nám nezůstala dlužna vysvětlení motivů, které postavy vedly k jejich chování. A také příběhy vedlejších postav, které se v knize objevují, jsou zajímavé.
 
Připravte se na to, že při čtení budete prožívat nejrůznější emoce. A řeknu vám, že po dočtení jsem měla pocit, že mou duši někdo zmačkal a zahodil, a moc jsem toužila začíst se do první humorné knihy, kterou najdu ve své knihovně, abych zahnala všechny ty chmury, které ve mně příběh Kateřiny vyvolal. Toto se mi při dočtení psychothrilleru stalo snad poprvé, nejspíš to bude tím, jak je kniha napsána, a že se odehrává v českém prostředí.
 
Dle mého názoru se jedná o velmi povedenou prvotinu a budu se těšit, co dalšího autorka napíše. Při čtení její knihy se mi vybavily dva zahraniční psychothrillery s velmi podobným tématem, a to Za zavřenými dveřmi a Poslední paní Parrishová. Kniha Nepečené dezerty Kateřiny A. mě při čtení pohltila stejným způsobem jako dvě zmiňované knihy a přesvědčila mě o tom, že i v českém prostředí může vzniknout dobrý psychothriller.
 
„Mýlila jsem se, když jsem o událostech posledních dní přemýšlela jako o kolotoči, který mě pohltil. Nestrhl mě, to já byla hybatel, to já ho můžu pohánět dál. Jen se nesmím nechat semlít. Usmála jsem se.“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst psychothriller s tématem domácího násilí, který otevře ještě i další třinácté komnaty.
 
Za možnost nahlédnout do temných zákoutí duše děkuji samotné autorce Andree Čekanové. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.

Tváří v tvář osudu (recenze knihy Tajemství – Tereza Dobiášová)

Tajemství, autorka Tereza Dobiášová, vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 360 stran

„Jazyky, které ji obklopovaly a kterým nerozuměla, melodický pořádek mší jí připomínal šumění lesa. V zahradách a sadech nastavovala tváře větru z lesů, slunci a dešti z nebes a očima hledala ptáky, kteří k ní přilétali jako poslové světů, které pro ni, pro královskou dceru, byly zapovězeny. Nevěděla ještě, co to znamená, být královská dcera, ale aniž by to uměla vysvětlit, hluboce fyzicky věděla, že to znamená být jiná, oddělená od světa kolem. Od světa vřelosti, divokosti.“
 

Když jsem narazila na tuto obálkou ne moc výraznou, ale přesto zvláštní knihu, vzbudila ve mně zájem a zvědavost. Nese podtitul Neskutečný příběh Anežky České a ono to tak je, ačkoliv příběh vychází z historických faktů, které se dochovaly převážně v legendách, řekla bych, že spíše než historickým románem, je kniha díky autorčinu vzletnému a metaforickému stylu pohádkou pro dospělé, v níž autorka popustila uzdy své fantazii.
 
Anežka Česká se jako nejmladší dítě Přemysla Otakara I. a Konstancie Uherské, jež se jako jediná narodila poté, co jejich sňatek byl uznán právoplatným, stala nástrojem sňatkové politiky a velkých ambicí svého otce. Již jako tříletá byla poprvé vyslána na výchovu mimo domov a také poprvé zasnoubena, ale ten, koho si měla vzít, zemřel ještě jako dítě a následovaly další zásnuby i další odloučení od domova, avšak ani tyto další plány nedopadly, a Anežka se ve čtrnácti letech vrátila zpět do Prahy. Kdo ví, jaké šrámy na duši jí toto vše způsobilo? A znovu se na scéně objevili nápadníci. Avšak Anežčina touha po svobodě, ale nepřípustnost té doby zůstat jako královská dcera svobodná, dovedla Anežku do bran kláštera. Nebo byla příčina o něco poetičtější a tajemnější? Jeden z pohledů na vás čeká v této knize. Jaké tajemství si mohla střežit mladá dívka? Usedněte s hrnkem něčeho teplého a nechte se unášet podmanivým příběhem.
 
„Tak vzniká láska králů. Láska, která dává celému světu uvěřit, že vše je v pořádku: že muž miluje svou ženu a ona ho ctí, vyživuje a učí jeho sílu pokoře a službě.
To je tvůj úkol, Anežko.
Když svým životem dokážeš toto, tak bude celý tvůj život naplněn jednou velkou službou Bohu.
Pak na konci života budeš moci pohlédnout zpátky a uvidíš za sebou zahradu, která nese sladké ovoce a která těší krásou, v níž bude žít tvé království v míru a řádu.
Proto musíš být dnes krásná, Anežko.
To je cesta královny.“
 
Řekla bych, že autorka dala velkou volnost své fantazii a do knihy vložila spoustu emocí a pocitů. Její styl je velmi neobvyklý a vzletný. Domnívám se, že běžný čtenář historických románů jím bude překvapen. A i když některá vyjádření autorky mi přišla krkolomná, či méně jasná, kniha se čte dobře a je pro čtenáře takovým pohlazením po duši. A to i přesto, že v Anežčině příběhu převládá melancholie a člověk má pocit, že radosti si v životě moc neprožila.
 
Autorka příběh okořenila mystickými prvky, které opět nahrávají pohádkovosti celého díla. Při čtení mě napadaly různé otázky, například: Opravdu mohla být královská dcera vychovávaná v klášterech tolik spjatá s přírodou? Mohla mít tolik volnosti? A některé myšlenky, které Anežku napadaly jako dítě, byly spíše myšlenkami dospělé ženy. Ale pokud na knihu nebudete pohlížet jako na historický román, ale necháte se unášet autorčinou fantazií, pak si čtení užijete jako neskutečný příběh, který se třeba i odehrál, vždyť už je to tak dávno, a svědectví té doby možná zůstalo ukryto mezi řádky legend.
 
„Co když mám v sobě cosi, kvůli čemu mě každý muž buď zavrhne, anebo vyžene?“ Anežka pokračovala v otázkách: „Co když to každý z těch mužů, z těch chlapců, co si mě měli vzít, co když to cítí, a to proto mě každý z nich v tu chvíli, kdy to pochopí, zavrhne? Co když o mém osudu nerozhodují změny politických plánů, ale něco hlubšího, něco, co je ve mně, hluboko, něco, co je příšerné, něco, co je děsivé…“

 
Určité kouzlo a podmanivost dodávají příběhu také ilustrace Petra Nikla. Jedná se o citlivé kresby v šedých tónech, které skvěle dokreslují pocity, jež v nás kniha vyvolává.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si chtějí přečíst příběh dívky viděný očima ženy, kterou od ní dělí několik století, ale napsaný takovým způsobem, jenž ve vás vzbudí emoce, které mohla nejen Anežka, ale i její blízcí prožívat. Rozhodně nečekejte klasický historický román, ale pokud toužíte po pohádkovém příběhu pro dospělé, tak bude tato kniha tou správnou volbou.
 
„Byla vzácným dědictvím jeho země, její duch pronikal časem až ke kořenům královské moudrosti a důstojnosti jeho rodu. Po jejím boku musí stát jen ten nejlepší, jen ten, který to uvidí, i když ona pro to nebude mít jméno, který ji docení a dovolí jí stát se skutečným klenotem Evropy. To jí náleželo.“
 
Děkuji Nakladatelství Jota, že jsem si mohla přečíst tento příběh vycházející z historie a okořeněný autorčinou fantazií. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde.

Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Za zavřenými dveřmi (recenze knihy Jedna z pěti – Dagmar Digma Čechová)

Jedna z pěti, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 256 stran

„Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která.“

Dagmar Digma Čechová není na knižním trhu již žádným nováčkem, a ten, kdo její knihy zná, ví, že v nich ráda otevírá palčivá témata mezilidských vztahů, a nejinak je tomu i v její novince, Jedna z pěti. Po knize Okno s dívkou a ptáčkem (recenze), která se žánrově tak trochu vymyká předchozím dvěma knihám Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze), se v knize Jedna z pěti tematicky navrací ke své prvotině, avšak se zcela patrným posunem ve své tvorbě. Ano, zkrátka Jedna z pěti patří právem na vrchol autorčiny prozatímní tvorby a po bok předchozí knihy Okno s dívkou a ptáčkem.
 
Hlavní hrdinka Edita „dostane“ ke svým čtyřicátým narozeninám nečekaný „dáreček“. Je svědkem, ačkoliv ne očitým, rozhovoru, který ji přiměje přijmout fakt, že její muž má milenku. O co horší je, že se ten rozhovor odehraje v jejich domě v době její narozeninové oslavy, na které je přítomno jejích pět kamarádek, což ji vede neomylně k tomu, že ji nezradil pouze její manžel, ale také jedna z nich. Jenže která? V následujících dnech se Edita snaží přijít na stopu, která ji dovede k rozhřešení. Co vše může pátrání po manželově milence vyvolat? Jaké bolestivé rány otevřít? Jak to změní samotnou Editu i její pohled na kamarádky? Komu všemu se nakonec otevřou oči? A může z toho vzejít i něco dobrého? Až otevřete tuto knihu, připravte se na to, že to bude jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky, protože budete chtít tu mrchu, která Editu zradila, vypátrat možná dřív než hlavní hrdinka. On to totiž není jen ženský román, je to tak trochu i detektivka.
 
„Zvláštní ale bylo, jak jinak jsem teď vnímala holky. Až jsem si říkala, že přece není možné, aby to bylo jen změnou mého úhlu pohledu, tou pochopitelnou podezíravostí. Že by se mi najednou tak otevřely oči, že bych je teď všechny viděla v jejich pravém světle, zatímco dosud jsem nosila nasazené růžové brýle? Nemůže to být naopak tím, jak se na ně dívám skrz ty černé, že jim křivdím? Kde je pravda? Kolik toho o nich vím a jaké opravdu jsou?“
 
Myslím, že napínavější úvodní scénu nemohla autorka vymyslet. Již po prvních dvou stranách vám v hlavě vyvstane tolik otázek a možná někteří budete hlavní hrdince vyčítat, že zůstala jak opařená, místo aby šla do akce a zareagovala hned. Takže po úvodu, kdy vám spisovatelka nasadí brouka do hlavy, následuje velmi čtivé pokračování, které vás postupně seznámí s Editou i pěti podezřelými ženami. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem nám dá autorka nahlédnout do hlavy Edity, jejích myšlenek, pocitů a názorů, s nimiž se pochopitelně hlavní hrdinka vzhledem k situaci nemůže svěřit žádné blízké osobě.
 
Bylo skvělé sledovat, jaká další stavidla při pátrání po manželově milence Edita otevřela. Okruh podezřelých se pomalu zužuje, ale na povrch vyplouvají nová tajemství a otevírají se třinácté komnaty. Při čtení si uvědomíte, že lidé často druhého soudí, aniž by znali jeho situaci, aniž by věděli, co stojí za jeho chováním, jaké ten dotyčný může mít starosti, a že se kolikrát obáváme někomu se svěřit. Kniha má v sobě mnohem hlubší sdělení, než se na první pohled může zdát. Během čtení vás možná přepadne pocit, že podobné situace, postoje, chování či myšlenky osobně znáte. Rozhodně bych knihu nebrala jako oddechové čtení, protože může v komkoliv otevřít nějaké rány, ať minulé, či současné, ale zároveň nám může otevřít oči i do budoucna a třeba nás popostrčit i k nějaké změně.
 
„Nejhorší byly ty roky okolo třiceti, pětatřiceti. To se nás pořád všichni ptali, kdy si konečně nějakýho toho sviště pořídíme, abychom to stihli. Jako by lidi neměli jiný starosti než soudit, kdo má a kdo nemá děti. Ty, který se neptali, nejspíš předpokládali, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu, jak jsem tlustá, a koukali na mě děsně soustrastně a zároveň jako by mě snad vinili z toho, že si za to můžu sama.“
 
V průběhu čtení jsem se snažila přijít na kloub té zrádkyni a po jednom rozhovoru Edity s jednou z kamarádek jako by mě osvítilo a já pojala podezření, které se nakonec potvrdilo. Na někoho tento wau efekt čeká na konci knihy, na někoho již dříve, ale jistí si budete až na konci. Každopádně se vám opět dostane napínavé čtení, které znáte již z předchozích románů a velmi neradi budete knihu odkládat. V poslední době mi přečtení knížky kolikrát trvá i týden, protože ne vždy má člověk na čtení tolik času, kolik by chtěl, ale v případě Jedné z pěti šlo kromě nejnutnějších věcí vše stranou a knihu jsem přečetla za necelé tři dny a v mezičase, kdy jsem ji musela odložit, jsem nad ní neustále přemýšlela, natolik mě pohltila.
 
Obálka se velmi povedla a čtenář ji určitě nemůže minout bez povšimnutí. Rtěnky, které představují pět kamarádek, z nichž jedna zradila, jsou super metaforou. A zároveň je z obálky patrné, že se jedná především o román pro ženy, i když dle mého názoru by si ho měli přečíst i muži.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběh, v němž jde především o mezilidské vztahy, a to nejen partnerské, ale i ty kamarádské, a je jedno, zda momentálně řešíte nějaký osobní problém, či se zrovna vznášíte na růžovém obláčku, každému z nás má kniha co dát. Takovým poselstvím knihy je dle mého názoru fakt, že nikdo nevíme, co se odehrává za zavřenými dveřmi. A chce se mi dodat, dokud je neotevřeme, či je neotevře ten, který stojí za nimi.
 
„Už jsem si myslela, že to mám, že jsem ji našla, ale místo toho mě znovu čekalo obrovské, naprosto netušené a nečekané překvapení. U další z holek z pískoviště přišlo prozření, že věci někdy nejsou tak, jak se na první (a vlastně ani druhý či třetí) pohled zdají být. Snad je to tím, že větší skupině se člověku asi nesvěřuje tak snadno jako mezi čtyřma očima.
Zvláštní… Když jsem přemýšlela o tématech, která na společných setkáních probíráme, vyšly mi z toho kromě drbů a obecných věcí, které právě hýbou společenským míněním, i ty důležité – partnerské vztahy, problémy s dětmi, zdraví… A přesto nemám pocit, že i když se o tom mluvilo často a hodně, že by někdy zaznívala taková ta syrová pravda, která nás skutečně a hluboce trápí.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji vám, Dagmar Digma Čechová, za krásný čtenářský zážitek a za nasazení brouka do hlavy. A přeji vám mnoho inspirace do dalšího psaní a budu opět netrpělivě vyhlížet další vaši knihu.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Nebo v elektronické verzi zde. 

Obrázkové čtení se čtyřnohým kamarádem (recenze knihy Příhody pejska Chloupka – Henriette Wichová)

„Chtěl bys bydlet v našem domě a být můj domácí mazlíček? Napořád?“ Chloupek pustí balón a rychle nastraží uši. Být domácí mazlíček? Co to je? „Dostaneš svůj vlastní pelíšek. Já budu tvůj páníček a často si budeme hrát s míčem,“ povídá Lukáš. Tohle se malému pejskovi moc líbí!“

Máte doma předškoláka, nebo dítko, které se začíná učit číst? Pak tu pro vás mám tip na obrázkové čtení z edice Učíme se číst s myškou Majdou od Nakladatelství JUNIOR, a to knihu Příhody pejska Chloupka.

 

V knize najdete čtyři krátké příběhy kluka Lukáše a jeho nového čtyřnohého kamaráda pejska Chloupka. Děti se dozvědí, jak si Lukáš Chloupka vybral, co Chloupek rád jí, kam chodí rád na procházky a také že nerad nechává svého páníčka odcházet, i když je to jen na chvíli. Nad knihou můžete s budoucími malými čtenáři strávit hezké chvíle. Děti mají tato obrázková čtení ve velké oblibě.

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz