Alžběta a Philip, nelehká cesta k jejich společnému životu (recenze – Budoucí královna – Flora Harding)

„Tak to za války chodí. Nikdo neví, kdy dopadne další bomba, kdy ho zasáhne torpédo, kdy se z mraku vynoří messerschmitt, který ho na místě zastřelí. Proto to člověka horečně žene do společnosti. Vědomí, že každá noc může být poslední, kdy smíte tančit, smát se nad koktejlem nebo se líbat s dívkou vám neusnadní rozumné rozhodnutí odejít včas domů, do postele. Takže tam zůstali dlouho – zarytě tančili, pili a smáli se – a snažili se večer vymáčknout do poslední kapky zábavy.
Byl to úplně jiný svět než na hradě Windsor. Tady v sále Waterloo, nebylo téměř ani známky, jaký chaos a zkáza panují venku.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte rádi citlivé romantické příběhy, které napsal život sám? A co takhle příběh, jehož hlavní aktérkou je velmi vážená osoba, samotná královna Alžběty II., tehdy tedy ještě princezna Alžběta? Pokud chcete nahlédnout pod pokličku jejího života v období, kdy byla velmi mladá, a sledovat její cestu vedoucí před oltář po boku muže, do něhož se zamilovala na první pohled, přečtěte si knihu od Flory Harding Budoucí královna.
 
Příběh začíná těsně pře koncem roku 1943, v době, kdy v Evropě naplno zuří válka, my se však ocitáme v Anglii na královském dvoře, kde mladičká Lilibet s napětím očekává, že se opět setká s Philipem, do něhož se zamilovala již před pár lety. Philip jako důstojník v armádě na vlastní kůži ví, co je to válka, a jelikož je to mladý muž, a tak trochu bouřlivák, když se zrovna neúčastní bojů, nezapomíná si užívat života. Ačkoliv je Alžběta pohledná, není to zrovna dívka, která by ho upoutala na první pohled a možná, že kdyby nebylo plánů Philipova strýce, jak se dostat do přízně s královskou rodinou, Philipa by nenapadlo začít se snažit získat Alžbětinu náklonnost. Kdyby jen tušil, že ona ho miluje již dávno, kdyby jen tušil, jak nesnadná cesta vedoucí k zasnoubení ho čeká, kdyby jen tušil, jak se jeho život změní poté, co Alžbětě navlékne zásnubní prsten… V knize na vás čeká životní příběh tehdy ještě princezny Alžběty a prince Philipa, který vychází ze studia mnoha pramenů, možná, že některé rozhovory proběhly jinak, ale to podstatné, co charakterizuje tyto dva mladé lidi na cestě k jejich lásce vychází ze skutečnosti.
 
„Teď tu ovšem byl samozřejmě Philip.
Doufala, že tu dnes večer bude. S ním se vždycky měla čemu smát. S ním se necítila nudná a odměřená. Když se na ni podíval, celá roztála a přestala být tak upjatá, svaly v obličeji se jí uvolnily do přirozeného úsměvu.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Za zavřenými dveřmi (recenze knihy Jedna z pěti – Dagmar Digma Čechová)

Jedna z pěti, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2022, 256 stran

„Jak mi ale myslí projela jména mých kamarádek, došlo mi, že se nabízí jediná věc, kterou můžu a musím udělat. Je třeba na to jít z druhé strany. Od holek. Jedna z těch pěti to je, a když se na ně zaměřím, dřív nebo později přijdu na to, která.“

Dagmar Digma Čechová není na knižním trhu již žádným nováčkem, a ten, kdo její knihy zná, ví, že v nich ráda otevírá palčivá témata mezilidských vztahů, a nejinak je tomu i v její novince, Jedna z pěti. Po knize Okno s dívkou a ptáčkem (recenze), která se žánrově tak trochu vymyká předchozím dvěma knihám Nemusíš! (recenze) a Nesejdeš z cesty (recenze), se v knize Jedna z pěti tematicky navrací ke své prvotině, avšak se zcela patrným posunem ve své tvorbě. Ano, zkrátka Jedna z pěti patří právem na vrchol autorčiny prozatímní tvorby a po bok předchozí knihy Okno s dívkou a ptáčkem.
 
Hlavní hrdinka Edita „dostane“ ke svým čtyřicátým narozeninám nečekaný „dáreček“. Je svědkem, ačkoliv ne očitým, rozhovoru, který ji přiměje přijmout fakt, že její muž má milenku. O co horší je, že se ten rozhovor odehraje v jejich domě v době její narozeninové oslavy, na které je přítomno jejích pět kamarádek, což ji vede neomylně k tomu, že ji nezradil pouze její manžel, ale také jedna z nich. Jenže která? V následujících dnech se Edita snaží přijít na stopu, která ji dovede k rozhřešení. Co vše může pátrání po manželově milence vyvolat? Jaké bolestivé rány otevřít? Jak to změní samotnou Editu i její pohled na kamarádky? Komu všemu se nakonec otevřou oči? A může z toho vzejít i něco dobrého? Až otevřete tuto knihu, připravte se na to, že to bude jízda a vaše mozkové závity pojedou na plné obrátky, protože budete chtít tu mrchu, která Editu zradila, vypátrat možná dřív než hlavní hrdinka. On to totiž není jen ženský román, je to tak trochu i detektivka.
 
„Zvláštní ale bylo, jak jinak jsem teď vnímala holky. Až jsem si říkala, že přece není možné, aby to bylo jen změnou mého úhlu pohledu, tou pochopitelnou podezíravostí. Že by se mi najednou tak otevřely oči, že bych je teď všechny viděla v jejich pravém světle, zatímco dosud jsem nosila nasazené růžové brýle? Nemůže to být naopak tím, jak se na ně dívám skrz ty černé, že jim křivdím? Kde je pravda? Kolik toho o nich vím a jaké opravdu jsou?“
 
Myslím, že napínavější úvodní scénu nemohla autorka vymyslet. Již po prvních dvou stranách vám v hlavě vyvstane tolik otázek a možná někteří budete hlavní hrdince vyčítat, že zůstala jak opařená, místo aby šla do akce a zareagovala hned. Takže po úvodu, kdy vám spisovatelka nasadí brouka do hlavy, následuje velmi čtivé pokračování, které vás postupně seznámí s Editou i pěti podezřelými ženami. Velmi se mi líbilo, jakým způsobem nám dá autorka nahlédnout do hlavy Edity, jejích myšlenek, pocitů a názorů, s nimiž se pochopitelně hlavní hrdinka vzhledem k situaci nemůže svěřit žádné blízké osobě.
 
Bylo skvělé sledovat, jaká další stavidla při pátrání po manželově milence Edita otevřela. Okruh podezřelých se pomalu zužuje, ale na povrch vyplouvají nová tajemství a otevírají se třinácté komnaty. Při čtení si uvědomíte, že lidé často druhého soudí, aniž by znali jeho situaci, aniž by věděli, co stojí za jeho chováním, jaké ten dotyčný může mít starosti, a že se kolikrát obáváme někomu se svěřit. Kniha má v sobě mnohem hlubší sdělení, než se na první pohled může zdát. Během čtení vás možná přepadne pocit, že podobné situace, postoje, chování či myšlenky osobně znáte. Rozhodně bych knihu nebrala jako oddechové čtení, protože může v komkoliv otevřít nějaké rány, ať minulé, či současné, ale zároveň nám může otevřít oči i do budoucna a třeba nás popostrčit i k nějaké změně.
 
„Nejhorší byly ty roky okolo třiceti, pětatřiceti. To se nás pořád všichni ptali, kdy si konečně nějakýho toho sviště pořídíme, abychom to stihli. Jako by lidi neměli jiný starosti než soudit, kdo má a kdo nemá děti. Ty, který se neptali, nejspíš předpokládali, že nemůžu otěhotnět kvůli tomu, jak jsem tlustá, a koukali na mě děsně soustrastně a zároveň jako by mě snad vinili z toho, že si za to můžu sama.“
 
V průběhu čtení jsem se snažila přijít na kloub té zrádkyni a po jednom rozhovoru Edity s jednou z kamarádek jako by mě osvítilo a já pojala podezření, které se nakonec potvrdilo. Na někoho tento wau efekt čeká na konci knihy, na někoho již dříve, ale jistí si budete až na konci. Každopádně se vám opět dostane napínavé čtení, které znáte již z předchozích románů a velmi neradi budete knihu odkládat. V poslední době mi přečtení knížky kolikrát trvá i týden, protože ne vždy má člověk na čtení tolik času, kolik by chtěl, ale v případě Jedné z pěti šlo kromě nejnutnějších věcí vše stranou a knihu jsem přečetla za necelé tři dny a v mezičase, kdy jsem ji musela odložit, jsem nad ní neustále přemýšlela, natolik mě pohltila.
 
Obálka se velmi povedla a čtenář ji určitě nemůže minout bez povšimnutí. Rtěnky, které představují pět kamarádek, z nichž jedna zradila, jsou super metaforou. A zároveň je z obálky patrné, že se jedná především o román pro ženy, i když dle mého názoru by si ho měli přečíst i muži.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří si rádi přečtou příběh, v němž jde především o mezilidské vztahy, a to nejen partnerské, ale i ty kamarádské, a je jedno, zda momentálně řešíte nějaký osobní problém, či se zrovna vznášíte na růžovém obláčku, každému z nás má kniha co dát. Takovým poselstvím knihy je dle mého názoru fakt, že nikdo nevíme, co se odehrává za zavřenými dveřmi. A chce se mi dodat, dokud je neotevřeme, či je neotevře ten, který stojí za nimi.
 
„Už jsem si myslela, že to mám, že jsem ji našla, ale místo toho mě znovu čekalo obrovské, naprosto netušené a nečekané překvapení. U další z holek z pískoviště přišlo prozření, že věci někdy nejsou tak, jak se na první (a vlastně ani druhý či třetí) pohled zdají být. Snad je to tím, že větší skupině se člověku asi nesvěřuje tak snadno jako mezi čtyřma očima.
Zvláštní… Když jsem přemýšlela o tématech, která na společných setkáních probíráme, vyšly mi z toho kromě drbů a obecných věcí, které právě hýbou společenským míněním, i ty důležité – partnerské vztahy, problémy s dětmi, zdraví… A přesto nemám pocit, že i když se o tom mluvilo často a hodně, že by někdy zaznívala taková ta syrová pravda, která nás skutečně a hluboce trápí.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji vám, Dagmar Digma Čechová, za krásný čtenářský zážitek a za nasazení brouka do hlavy. A přeji vám mnoho inspirace do dalšího psaní a budu opět netrpělivě vyhlížet další vaši knihu.

Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji pořídit zde. Nebo v elektronické verzi zde. 

Obrázkové čtení se čtyřnohým kamarádem (recenze knihy Příhody pejska Chloupka – Henriette Wichová)

„Chtěl bys bydlet v našem domě a být můj domácí mazlíček? Napořád?“ Chloupek pustí balón a rychle nastraží uši. Být domácí mazlíček? Co to je? „Dostaneš svůj vlastní pelíšek. Já budu tvůj páníček a často si budeme hrát s míčem,“ povídá Lukáš. Tohle se malému pejskovi moc líbí!“

Máte doma předškoláka, nebo dítko, které se začíná učit číst? Pak tu pro vás mám tip na obrázkové čtení z edice Učíme se číst s myškou Majdou od Nakladatelství JUNIOR, a to knihu Příhody pejska Chloupka.

 

V knize najdete čtyři krátké příběhy kluka Lukáše a jeho nového čtyřnohého kamaráda pejska Chloupka. Děti se dozvědí, jak si Lukáš Chloupka vybral, co Chloupek rád jí, kam chodí rád na procházky a také že nerad nechává svého páníčka odcházet, i když je to jen na chvíli. Nad knihou můžete s budoucími malými čtenáři strávit hezké chvíle. Děti mají tato obrázková čtení ve velké oblibě.

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Když zhasne celý New York (recenze knihy Blackout – Ashley Woodfolková, Angie Thomasová, Nic Stoneová, Nicola Yoonová, Tiffany D. Jacksonová, Dhonielle Claytonová))

Blackout, Dhonielle Claytonová a kol., vydalo Nakladatelství JOTA, Brno 2021, 240 stran

„Uvědomuješ si, že se nacházíme uprostřed týhle mega… události? Budeme o tom moct říct našim dětem!“
„Proč se chováš, jako by tohle byla druhá světová válka?“ zasměju se. „Je to jen výpadek proudu.“
„Jo, ale během výpadku proudu se dějou pěkně šílený věci,“ řekne Kareem a zase si kontroluje mobil. Já myslela, že je na šrot. „Ty si přece pamatuješ, co se stalo během výpadku v sedmdesátkách, ne?“

 
Když člověk zaslechne slovo blackout, možná mu naskočí husí kůže, možná ho polije horko, záleží, jak reaguje na nepříjemné a stresující situace. A ačkoliv kniha nese v názvu slovo, které lidi spíše děsí, děsivá není. Jedná se o žánr young adult, který sice obvykle nevyhledávám, ale během roku přijde pár období, kdy si ráda přečtu knihu, u níž mohu vypnout a nechat se unášet příběhem. Takovým obdobím je i předvánoční čas, kdy si ráda přečtu romantický příběh, který člověka zahřeje u srdce, a ten najdete i v této knize, vlastně hned několik příběhů o lásce.
 
Je to zvláštní, že po přečtení anotace se mi vybavila kniha Sněží, sněží, protože Blackout se odehrává v jednom horkém letním dni v New Yorku, kdy v celém městě dojde k výpadku proudu, ale věřte, že kniha ve mně i tak vyvolala krásnou předvánoční atmosféru, protože v ní jde především o lásku. Je jedno, zda máte bílou, nebo hnědou barvu kůže, je jedno, zda jste žena, či muž, nebo zda se vám líbí ženy, nebo muži, či obojí, nebo zda jste mladí, nebo staří, protože všichni toužíme po tom milovat a být milováni. A právě v této knize se prolínají příběhy šesti dvojic, které se nacházejí v různých fázích vztahu – někteří se rozešli, někteří jsou přátelé, někteří se znají, ale nejsou pár, a někteří se teprve setkají. Pokud tuto knihu budete číst v době, kdy budete toužit po troše romantiky, tato kniha vám ji dá. Usaďte se do křesla s hrnkem horké čokolády a pojďte sledovat, co s lidmi udělá, když zhasne celý New York.
 
„Kareem se zadívá na oblohu a zašklebí se. „Jo, holka, to je přesně tvůj problém. Neumíš žít okamžikem.“
„Cože? To teda umím!“
„Už od první třídy ses vždycky bála, co bude dál,“ pokračuje a pořád se dívá nahoru. „Přemejšlela jsi, co budeme mít k obědu, ještě než jsi dojedla snídani. Celej druhej stupeň byl o střední a celá střední byla zase jen o vejšce. Nejseš schopná si užít to, co je přímo před tebou.“
 
Na knize spolupracovala šestice autorek young adult literatury a za to, že kniha vznikla vděčíme takovému pomyslnému blackoutu celé naší společnosti v loňském roce a také neteři jedné z autorek, to byly takové dva zásadní impulsy pro hlavu celého projektu Dhonielle Claytonovou, jednu z autorek. Myslím, že výsledek stojí zato, a ačkoliv na knize pracovalo více spisovatelek, nakonec vznikl povedený celek. Čeká na vás deset kapitol, kdy pět autorek napsalo každá po jedné kapitole, kterou věnovaly vždy jiné milostné dvojici, a pak na vás čeká příběh šesté dvojice, který se se zbývajícími příběhy střídá a je rozdělen do pěti kapitol. A ač se zdá, že hlavní hrdinové mají na ten den různé plány, nakonec jejich kroky vedou stejným směrem.
 
Kniha se mi četla skvěle a řekla bych, že styly psaní jednotlivých autorek nejsou natolik rozdílné, aby na sebe při čtení upozorňovaly, a čtenáře to rušilo. Velmi se mi líbil, dalo by se říct, že hlavní příběh celé knihy, a to kapitoly věnované Tammi a Kareemovi. Díky tomu, že jejich vztah dostal v knize největší prostor, se dozvíme hodně o jejich minulosti, o tom, co si každý z nich myslí, a jak častokrát dojde k velkému nedorozumění, a dva lidé si chování toho druhého špatně vyloží. A vás pak napadne, ještěže člověk občas dostane druhou šanci. Další příběh, který mě tak trochu dojal a při kterém jsem si nervozitou div nekousala nehty (ačkoliv to nikdy nedělám), byla kapitola věnovaná Laně a Tristánovi. U srdce mě také zahřálo osudové setkání Grace a Seymoura, náhody se zkrátka dějí. V knize také najdete dvě kapitoly věnované láskám mezi stejnými pohlavími a ani v nich není o nic méně romantiky a napětí než v těch ostatních. Zkrátka každý s přijde na své.
 
„Některé příběhy je lepší vyprávět ve tmě. A nemluvím jen o těch strašidelnejch, kde někdo někoho honí po lese. Nebo všechny ty detektivky, kde bývá skupina podezřelejch zavřená v jednom domě. Ale i milostný příběhy mohou zazářit, když zhasnou světla.“
 
Přestože je kniha určena především dospívajícím, s chutí si ji může přečíst kdokoliv, kdo nezapomněl, jaké to je toužit po lásce. Tato kniha pravděpodobně vyvolá vzpomínky i na vaše lásky.
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají rádi romantické příběhy a těm, co nemají předsudky, a to jak rasové, tak vůči lásce ke stejnému pohlaví. V této knize může každý najít kousek sebe, protože jak jsem řekla již v úvodu, je jedno, jak vypadáte, či kdo vás přitahuje, všichni toužíme po blízkém člověku.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Vždycky jsem tě miloval, ale nevěděl jsem, jestli v sobě najdeš místo mě taky milovat,“ zašeptá.“
Zastavíme se a nadechneme se.
Nemůžu se neusmát. „Budeš si tohle pamatovat?“
„Navěky.“
 
Děkuji Nakladatelství JOTA za možnost naladit se v předvánočním čase na romantickou vlnu. Od knihy jsem dostala to, co jsem očekávala, a pokud vás Blackout zaujal, můžete si jej pořídit zde.

Štěstí hledejte ve své mysli (recenze knihy O kousek šťastnější – Derren Brown)

 O kousek šťastnější, autor Derren Brown, vydalo Nakladatelství Ocelot, Praha 2021, 120 stran

„V této knize si představíme způsob, jak dosáhnout štěstí, starší více než dva tisíce let, a přesto velmi moderní. Mnohé myšlenky jsou v přímém rozporu s principy moderního masového pojetí svépomoci a pravděpodobně i s naší intuicí. Jiné nám mohou připadat jako samozřejmé, ale tím, jak příjemně známé nám jsou, ztratily velkou část svého náboje.“

 
Kdo z nás netouží být šťastný. Tato touha je možná tak stará jako lidstvo samo a člověk si ve své honbě za tímto stavem mysli často neuvědomí, že vlastně může být šťastný teď a tady, pokud přehodnotí svůj pohled na svět.
 
Když jsem dostala možnost přečíst si tuto knihu, neváhala jsem a nyní vím, že moje intuice mi napověděla správně. Ačkoliv kniha nemá zrovna nejpoutavější obálku, a tak nějak moc netuším, proč je na obálce pes, ale po přečtení anotace mi hned problesklo v mysli, že toto by mohla být zajímavá knížka. Jedná se o útlou publikaci, která má něco málo přes sto stran a je rozdělena do sedmnácti kratších kapitol. Když budete chtít, přečtete ji během chvíle, což bych zrovna nedoporučovala. Lepší je si tuto knihu tak trochu dávkovat a nechat si prostor na přemýšlení a vstřebání toho, co autor chtěl svým textem předat.
 
Při čtení jsem byla nadšená, protože toto je kniha, která mi ještě více otevřela oči a také kniha, ve které souhlasím s většinou autorových myšlenek. Musím se přiznat, že to pro mě nebylo zas takové prozření, protože to mám v životě nastavené dost podobně tomu, co autor doporučuje, ale i tak se mi dostalo několik dalších poznatků, které mi více otevřely oči, a ačkoliv se mi třeba tolik nezamlouvají, musím uznat, že jsou pravdivé.
 
„Nedostaneme se do bodu, ve kterém se vše spojí. Neztrácejme proto čas: místo toho všemi svými silami zařiďme, aby byla cesta příjemná a smysluplná. Alan Watts (který na západ přinesl mnoho východních názorů) poukázal na to, že při poslechu hudby nebo četbě knihy nepřeskočíme rovnou na konec, kde se vše spojí. Ale v životě se na konce upínáme. Možná je život spíš jako hudební dílo, a my jím máme protančit.“
 
Autor poukazuje na to, jakými způsoby se snaží lidé hledat svoji cestu ke štěstí a že tato honba může člověka nakonec zničit. Autor nedoporučuje vytyčování dlouhodobých a nedosažitelných cílů, jejichž neslnění nás akorát stresuje. Také poukazuje na to, že štěstí hledáme často v nesprávných věcech, ve hromadění hmotných statků, nakupování věcí, které ve skutečnosti nepotřebujeme a které nás učiní šťastnými jen na chvíli a velký problém spatřuje i v tom, že si dost často nárokujeme, že nás má učinit šťastným někdo druhý. Přitom nejdůležitější je začít u sebe a zabývat se jen věcmi (myšlenkami), se kterými my sami můžeme něco udělat, které my můžeme ovlivnit a říká, jak se postavit k situacím, do nichž nemůžeme zasáhnout. A toto je jen zlomek myšlenek, které v knize najdete. Byla jsem mile překvapena, jak takto útlá kniha, může člověku tolik dát. Stačí naťuknout a nasměrovat, není třeba napsat několikasetstránkový elaborát, který řadu čtenářů odradí již na začátku.
 
Zajímavý je i autorův názor na motivační knihy, které častokrát vedou úplně k jinému efektu, než jejich čtenář očekává. Líbí se mi, jak autor ke čtenáři promlouvá narovinu a nezdráhá se říct, co někteří lidé nechtějí slyšet a možná se s tím vůbec neztotožní.
 
Myslím, že každý z nás si může v této knize najít to, s čím se ztotožní, pro někoho bude kniha velkým prozřením, pro někoho potvrzením toho, že jeho postoj k životu se ubírá správným směrem. Kniha nese podtitulek Poznámky pro uklidnění a já věřím, že po přečtení autorových myšlenek v sobě může člověk naladit novou a klidnější životní strunu.
 
„Snažíme se vyhnout rušivým elementům, jak to však zvládnout ve světě, který je zdánlivě odhodlaný překazit každý náš pokus o nalezení duševní pohody?“
 
Knihu bych doporučila všem, kteří mají pocit, že nikdy nemohou být šťastní a že šťastní jsou pouze ti druzí, všem, kteří očekávají, že je někdo učiní šťastnými, ale i těm, co v sobě již našli duševní rovnováhu a dokážou ji korigovat i v různých situacích.
 
Jak sám autor v úvodní kapitole vysvětluje, kniha O kousek šťastnější je vlastně takový přehled základních myšlenek, jimž se podrobněji věnoval ve své knize Happy, ta bohužel u nás nevyšla. Doufám, že třeba jednou vyjde, protože bych si ji také ráda přečetla.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz a Nakladatelství Ocelot za další nasměrování tou správnou cestou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji pořídit zde.
 
„Ať žije rozmanitost, odpočinek, slunění, nabírání sil, změna a nové perspektivy. Buďme však opatrní a nehledejme řešení na nových místech, ať už zeměpisných, nebo metaforických. Nové město, nový dům, nový partner: pořád tam budeme my, se svými spolehlivými zásobami nevědomé energie, připraveni reagovat na podobné impulzy tak jako dříve.“
 
Moje hodnocení je 100 %.

Až na samé dno (recenze knihy Volný pád – Joseph Finder)

„To je kvůli tobě!“ V Lucasových rozšířených očích se zaleskly slzy. „Kvůli všem těm lidem, co jsi vyhodil, kvůli tomu, jak tě všichni ve městě nenávidí!“
Nick nevěděl, co na to říct.“

Kniha Volný pád od amerického spisovatele Josepha Findera se pro mě stala napínavou jízdou. Možná si při pohledu na knihu řeknete, zda není na thriller až moc objemná, že přes šest set stran mívají spíše historické romány, ale rozhodně se nenechte odradit. Po celou dobu čtení mi na mysl nepřišlo, že příběh mohl autor zkrátit. Vše v knize má své místo a napětí autor udržuje střídáním kapitol z pohledu jednotlivých postav a v neposlední řadě vypjatými situacemi a skvělou zápletkou.

Nick Conover, hlavní hrdina, a také postava, které toho autor na její bedra naložil tolik, že jsem si říkala, jak to ještě může zvládnout. Nick před rokem přišel o manželku, a zdá se, že nyní ztrácí i svého syna Lucase, a vypadá to, že v ohrožení je i jeho pozice ve firmě, z níž uplynulých letech musel propustit polovinu zaměstnanců, což v maloměstě znamená, že si zadělal na pořádný problém, jelikož pomalu není rodina, jíž by se to nedotklo. Svým jednáním si vysloužil přezdívku Řezník, a to netuší, že se jeho život může ještě více zkomplikovat. Se svými dětmi žije v hlídané rezidenční čtvrti, jenže se tam vůbec necítí v bezpečí, a to kvůli několika vniknutím do jeho domu. Poté, co se situace vyhrotí a on přijde o dalšího člena své rodiny, je odhodlán bránit své děti za každou cenu. Co se stane, když překročíte hranici a dojde ke zločinu? Co když zároveň cítíte, že ztrácíte pozici ve firmě, na níž vám záleží? Co když se nemůžete vzpamatovat z velké životní ztráty a zapomínáte na ty, kteří vás potřebují? Co když si do svého života vpustíte osobu, o níž skoro nic nevíte? Řeknu vám jedno, tohle vše povede k volnému pádu. Dokáže se však Nick zvednout ze dna? Čeká vás opravdu napínavý příběh plný zvratů a životních překážek.
 

„Každý jedno tvý rozhodnutí se týká i mě,“ řekl Eddie. „A já hlasuju proti. Takže nic dělat nebudeš. Co se stalo, nejde odestát. Na to už je teď kruci pozdě.“

 

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Týden plný zábavy (recenze knihy Veselý týden – Obrázkové čtení Ladislava Horová)

„JMENUJI SE ADÉLKA A BUDU VÁM VYPRÁVĚT, CO DĚLÁM BĚHĚM CELÉHO TÝDNE. NÁZVY DNŮ SE MI SICE JEŠTĚ TROŠKU PLETOU. ALE TO SE BRZY ZMĚNÍ. POVÍM VÁM, CO DĚLÁM NEJRADĚJI, JAKÁ JSOU MÁ PŘÁNÍ A CO MĚ BAVÍ. KAŽDÝ MÁ PŘECE NĚJAKÉ PŘÁNÍ. LÍBÍ SE MI, KDYŽ SE LIDÉ SMĚJÍ. CELÝ TÝDEN BÝVÁ VESELO.“

Dnes tu pro vás mám tip na čtení s obrázky pro předškoláky nebo pro malé začínající čtenáře v první třídě. Kniha se jmenuje Veselý týden a je určena dětem, které se pomalu chystají učit se číst, čemuž by jim měl napomoci text doplněný obrázky, které nahrazují jednotlivá slova ve vyprávění.

V knize na vás čeká příběh Adélky, která chodí do mateřské školy a provede vás jedním svým týdnem. Není to však pouhý příběh o běžných každodenních činnostech během jednotlivých dnů, je to zároveň seznámení se s dny v týdnu, jak jdou za sebou a také s jednotlivými částmi dne, kdy děti dostanou představu o hlavních úsecích dne, a co se v tu dobu často odehrává. V pondělí začínáme s Adélkou ránem, v úterý se přesuneme do dopoledne, ve středu nahlédneme do času oběda, tedy poledne, čtvrtek je věnován době odpoledne a v pátek se dovíme, co dělá Adélka večer, a pak přijde víkend a my se s Adélkou vypravíme na pouť a neděle je věnována společenským hrám. Zároveň můžeme sledovat i proměnlivé počasí. Zkrátka tato celkem útlá knížečka je nabitá informacemi z všedních dní a hravou formou je přiblíží dětem.

Na začátku knihy je krátké představení Adélky, pak následuje rozcvička po jednotlivých dnech, kde rytmické říkanky provází text napovídající pohybový doprovod pro jednoduché protažení. Pak již následují jednotlivé dny v týdnu vždy s krátkým příběhem. V textu, který je psán velkými tiskacími písmeny, jsou některá slova nahrazena obrázky, aby děti mohly text „číst“ s vámi. Za každým dnem je pak jedna stránka věnována krátké říkance, či básničce. Některé slouží k rozcvičce jiné si můžete zazpívat na melodie známých písniček, kdy v závorce je uvedeno, ze které písničky máte použít melodii. Na konci pak naleznete jednoduché, zábavné, ale i poučné úkoly pro děti, jeden na každý den, kdy si procvičí například barvy, počítání, co k sobě patří a podobně.

„V SOBOTU A V NEDĚLI

(na melodii Kočičí bratři)

V SOBOTU A V NEDĚLI, NEMUSÍME CHVÁTAT,

ZŮSTANEME V POSTELI, NEŽ PŘILETÍ NÁPAD.

CELÝ DEN SI HRAJEME PODLE NAŠICH PŘÁNÍ,

POČKÁME SI, DOKUD NÁS NEPŘEMŮŽE SPANÍ.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz