Prostopášná, ale inteligentní královna (recenze knihy Tajemství Černé královny – Zdeněk Grmolec)

Tajemství černé královny, autor Zdeněk Grmolec, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 248 stran

„Barbora by si ráda promluvila o svých názorech, byla přesvědčená o svém vynikajícím politickém instinktu. Zikmundova neochota se s ní o politice bavit ji zraňovala, degradovala ji na ženušku, která by se měla starat jen o to, aby mu dobře posloužila v posteli. Políbila svého muže a pohladila jej po tváři:

„Ty vůbec netušíš, jak bych ti mohla být užitečná, proč mě podceňuješ…“
 
Ačkoliv knihy Zdeňka Grmolce mám v hledáčku již delší dobu, tak jeho novinka Tajemství Černé královny je první knihou, kterou jsem od něho četla. Zaujala mě již svojí anotací a vzhledem k tomu, že si z hodin dějepisu o Zikmundovi pamatuji pouze označení „liška ryšavá“ a také to, že to byl český panovník z období husitských válek, tak jsem uvítala možnost dozvědět se něco více i o jeho osobním životě.
 
Druhá manželka Zikmunda Lucemburského Barbora Celská byla v době jejich svatby ještě skoro dítě, zatím co Zikmund byl, jak bychom dnes řekli, muž v nejlepších letech. Oba zřejmě udivovali svým vzhledem, oba měli rezaté vlasy a Barbora byla velmi krásná a zřejmě i velmi žádoucí. Avšak jejich svazek, jak už to bývá, byl velmi nerovný. Barbora byla vzdělaná, chytrá a chtěla se zapojit po boku Zikmunda do vládnutí, ovšem on měl na ženy zcela jiný názor. Možná mohla být dobrou a spořádanou manželkou, pokud by jí Zikmund dovolil uplatnit svůj intelekt, ale vzhledem k její povaze a tomu, že ji dost často nechával samotnou, našla si jiné „kratochvíle“. Avšak Zikmund ji v tomto směru neměl co vyčítat, protože sám se rád obklopoval krásnými prostitutkami. Jaký byl svazek tohoto páru? Dokázala i tak královna intrikovat ve svůj prospěch? Jak kryla svoje zálety? Jakým způsobem se snažila Zikmunda ovlivnit? A jaký byl její vztah s jedinou dcerou? To je jen zlomek otázek, na něž i v takto útlé knize, která však mapuje několikaleté období, najdete odpovědi.
 
„Ani na uherském královském dvoře, tak jako na žádném evropském královském dvoře, se nic neutají, brzy se o pletkách Barbory s Arnoštem šeptalo po celé Evropě. Humanista Eneáš Silvius o ní ve své kronice psal jako o prostopášné ženě, Messalině na uherském trůnu, divoké Černé královně. A jak reagoval na zprávy o chování své manželky Zikmund? Trpěl. A nejenom pověstí své ženy, ale i úlohou paroháče a pocitem, že se mu v politice nevede, jak by chtěl.“
 
Ačkoliv se jedná spíše o útlou knihu, je opravdu nabitá informacemi, jak z osobního života Zikmunda a Barbory, tak i historickými událostmi. Musím ale přiznat, že čtu raději tlustší, ale ucelené příběhy. Tento román je rozkouskován v rámci kapitol na opravdu krátké pasáže, které zachycují vždy určitou scénu, část nějakého životního příběhu a než se trochu začtete, už následuje další scéna, takže sice dostanete přehled o životě Barbory a Zikmunda, ale do uceleného obrazu si ho tak nějak musíte poskládat sami. To mě trochu rušilo v tom, abych jako čtenář mohla prožívat jejich životní osudy s nimi. Ale i tak smekám před autorem, jak tuto knihu pojal, protože příběh psaný tímto způsobem se možná psal obtížněji než ucelené vyprávění.
 
Barbora Celská byla beze sporu výrazná osobnost, která si uměla v životě poradit, a když už nestačily pouhé intriky, vzpomněla si na Žida Samuela a babku kořenářku Magdalenu a povolala je k sobě, a tak nám autor dá nahlédnout i do tajů magie.
 
„Nikdy bych si nemyslel, že se nechá ten blázen Hus, jemuž je jeho pravda nade vše, raději odsoudit, než by své učení odvolala! Mohl přece odvolat a třeba pak v Praze odvolat, co odvolal!“
 
Zajímavé jsou i pasáže věnované období husitství, různých válečných střetů či moru, který se v té době objevil. Neméně zajímavá je i postava Alžběty, dcery Barbory a Zikmunda, která nezapřela, z čí krve pochází.
 
Pokud chcete nahlédnout do ložnice, ale i do života Zikmunda Lucemburského a zároveň si připomenout historické události z období jeho vlády a podívat se na ně jeho očima, pak vám mohu tuto knihu jen doporučit.
 
„Zikmund není největší nepřítel husitů, tím je papež a katolická církev. Kdyby bylo pro římského krále výhodnější paktovat se s husity, klidně by přešel na jejich stranu. Zikmund je jen otrok svojí moci, morálka, pravda, spravedlnost, to u něj nehraje roli…“ Bohdan se lekl, že si dovolil příliš, ale když viděl, že Barbora souhlasně pokyvuje hlavou, oddechl si.“
 
Moje hodnocení je 90 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA, že jsem se prostřednictvím této knihy dozvěděla více o osobním životě panovníka, který v hodinách dějepisu možná bývá spíše opomíjen na úkor svého slavného otce. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Právo na štěstí (recenze knihy Nesejdeš z cesty – Dagmar Digma Čechová)

Nesejdeš z cesty, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran 

„Budeš si myslet, že jsem magor. Nebude ti to dávat absolutně žádnej smysl,“ varovala ho.
Lehkým kývnutím ji pobídl, aby pokračovala. Nevěřil, že by ho to, co uslyší, mohlo jakkoliv šokovat.
A tak se Vanda zhluboka nadechla a začala.“

V loňském roce na literární scénu a do mnoha domácností vstoupila Dagmar Digma Čechová svojí prvotinou pro dospělé Nemusíš! (recenze) a způsobila takový malý otřes v myslích nás žen svým poselstvím, které tato kniha nese. Nyní jí vyšla druhá kniha pod názvem Nesejdeš z cesty, která otevírá další zajímavé téma, jež by mohlo zasáhnout náš život snad ještě více, pokud bychom překročili hranice naší zvědavosti.
 
Vanda ve svých třiadvaceti letech žila celkem normální poklidný život, což se však mělo brzy změnit. Její kamarádka Kája ji přemluví, aby s ní šla ke kartářce. Vždyť je skvělá a předpoví jim jistě úžasnou budoucnost v horizontu dvou let. Vandě se moc nechce, je spíše racionálně založená a na věštby nevěří. Avšak znáte to, když si vaše kamarádka něco vezme do hlavy. Je možné, aby pragmaticky založený člověk podlehl věštbě? Může váš život ochromit nahlédnutí do budoucnosti? Je opravdu možné z karet vyčíst váš osud? Co když se naplní byť jedna jediná věc z předpovědi? Také jste občas zatoužili nahlédnout do své budoucnosti či jste již u nějaké kartářky byli? Po přečtení této knihy možná změníte názor.
 
„Rozhodně to považovala za ztrátu času, kterou podstupuje čistě jako kamarádskou výpomoc. Nicméně ji poměrně uklidňovalo vědomí, že i kdyby na tom čirou náhodou snad něco bylo, nakouknutím pod pokličku pouhých dvou příštích let se přece nemůže nic zásadního pokazit.“
 
Vanda, ta skvělá a pohledná žena, ke které to nejednoho muže táhlo, ve svém osobním životě sváděla nejeden boj, a přitom neměla nikoho, komu by se mohla svěřit. Nakonec to došlo tak daleko, že ji jednoho dne pozdě večer objeví v žalostném stavu její bývalý kolega z práce Radim. A zábrany povolí a Vanda své nahromaděné trápení vypustí ven. A tak se v knize střídají kapitoly věnované současnosti s kapitolami, kde se Vanda vrací do celkem hluboké minulosti a ve svém vyprávění se postupně propracovává k současnosti.
 
Autorka prostřednictvím hlavní hrdinky v nejedné čtenářce probudí bolestivou vzpomínku. Obdivuji ji za to, že se nezalekla do knihy zařadit takto citlivé téma a vylíčila ho velmi působivě. Celkově toho hlavní hrdince naložila na bedra více než dost. Již v knize Nemusíš autorka zvolila příběh z běžného života, příběh, který by mohl prožívat kdokoliv z nás, a také kniha Nesejdeš z cesty je takovým příběhem, který nás vede k zamyšlení a vyvolává silné emoce.
 
„Jak jako, co by ses ptal? Seš přece její manžel! Za prvý máš právo vo ní vědět všechno a pak taky máš i jiný práva. Například aby se vo tebe pořádně starala, a ne abys doma musel veškerý povinnosti oddřít ty sám! Seš chlap, proboha! Tak si bouchni do stolu a zjednej pořádek, ne?“
 
V knize najdeme i lehce humornou linku, o kterou se stará Vandina tchyně, která je tak trochu typickou tchyní, která do všeho a za všech okolností mluví. Avšak pro hlavní hrdinku je to samozřejmě psychicky náročné.
 
Kniha je velmi čtivá a věřím, že kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den. Autorčin styl se mi moc líbí. Čtenáře udržuje v lehkém napětí, probouzí jeho zvědavost a touhu vědět, jak příběh dopadne. Musím přiznat, že posledních zhruba dvacet stran je pomyslnou sladkou tečkou celého hořko-bolného příběhu.
 
Při čtení mi nejednou na mysli vytanula otázka, zda je opravdu možné, aby se nechal racionálně uvažující člověk takto svázat věštbou z karet. Samotné se mi vybavilo, jak jsem kdysi zvažovala, zda si také nenechat poradit od kartářky, ale nakonec obavy z toho, co bych se mohla dozvědět, převážily nad mojí zvědavostí. A po přečtení této knihy jsem nakonec ráda, že jsem si to rozmyslela, protože kdo ví, jak by mě to ovlivnilo, ať už v dobrém či špatném.
 
Nemohu opomenout zmínit opět velmi povedenou obálku, která jistě upoutá čtenářův pohled.
 
„Že jsem si neřekla snad tisíckrát, že jí to nevyjde, že to nedovolím, že si svůj osud určuju jenom já sama? Že jsem přeci natolik racionálně založenej člověk, že mě nějaký takový čáry máry a kouzla nerozhoděj? Hovno! Hovno, hovno, hovno! Můžeš bejt seberacionálnější a silnej, jak chceš, ale jakmile tě jednou někdo ocejchuje, musíš s tím cejchem žít. Nic jinýho ti totiž nezbejvá!“
 
Knihu bych doporučila především ženám, ačkoliv se jistě najdou muži, kterým se bude také líbit. Pokud máte rády silné příběhy, nad kterými budete přemýšlet, i když nebudete mít knihu zrovna v ruce, tak Nesejdeš z cesty bude tou správnou volbou.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nahlédnout do života ženy, která ačkoliv netoužila znát svoji budoucnost, šla ke kartářce a už nebylo cesty zpět.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit přímo u autorky zde nebo objednat na stránkách Nakladatelství MOBA zde. Ke knize si můžete přímo od autorky pořídit záložky či magnetky.

Sonda do života Čechů v New Yorku (recenze knihy Český New York – Martin Nekola)

„Jakmile jsem se před pár lety naplno začal coby historik a politolog věnovat Čechům ve světě, psát články, knihy, přednášet a popularizovat stále poněkud opomíjené téma širší veřejnosti, měl jsem jasno. Napíši knihu jen o českém New Yorku. Nikoliv však příliš odbornou, nezáživnou studii, ale sondu do života našich lidí za uplynulá dvě staletí, po které sáhne i dosud neznalý čtenář – a třeba se nechá inspirovat i k výletu přes Atlantik. Výsledek několikaleté práce a shromažďování materiálů držíte v rukou.“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

Kniha Český New York mě upoutala svojí obálkou, na níž je fotografie rodiny, která je k nám sice zády, ale lze z ní vycítit naději, s níž hledí na sochu Svobody. Jako člověka, který má rád historii, mě zaujalo samotné téma knihy, protože ve škole se v hodinách dějepisu sice doslechneme o odchodech Čechů do zahraničí v různých dobách a z různých důvodů, ale jsou to spíše jen takové zmínky. Díky této knize si můžeme udělat lepší představu o tom, co na Čechy v Americe čekalo, jak tam žili, a také že odchod za oceán neznamenal, že na svou vlast zanevřeli, či na ni dokonce zapomněli.
 
V úvodu knihy se dozvíme, co autora vedlo k tomu, že se o téma českých emigrantů v New Yorku začal zajímat. Dále následují jednotlivé kapitoly, které jsou takovým průřezem historií, ale i jednotlivých oblastí života migrantů. Od prvního Čecha, který se v Americe usadil, přes další migrační vlny, které způsobila především politická, ale i ekonomická situace v českých zemích. Víte, čím se Češi v Americe živili? Kde se v New Yorku usadili? Jak se bavili? Jak se snažili udržet si českou kulturu? Jaké budovy nechali postavit? Jak se za válek či v období komunismu snažili pomoci svým krajanům, kteří přišli do Nového světa, ale i těm, co zůstali ve své vlasti? Kniha vám umožní nahlédnout do nejrůznějších aspektů života Čechů v New Yorku a dozvíte se mnoho zajímavých informací, o nichž jste nejspíš neměli ani tušení.
 
„Obecně měli Češi, v porovnání s jinými skupinami imigrantů, dobrou pověst. Byli čistotní, gramotní, nevyvolávali zbytečné konflikty, míra kriminality mezi nimi byla poměrně nízká, k vraždám a násilným trestným činům docházelo jen velmi sporadicky. Nejčastěji policie řešila případy krádeží. Češi byli vnímáni jako upřímní lidé, občas postrádající umění taktu a diplomacie. Nezdráhali se zkrátka do očí říci, co si opravdu myslí.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Mořské sklo (recenze Všechny vlny oceánu – Kerry Lonsdale)

 „Moje dcera může ztratit matku.
Stejně jako já ztratila tu svoji.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Možná, že autorku Kerry Lonsdale znáte díky její trilogii Všechno, co máme (Všechno, co máme, Všechno, co jsme opustili, Všechno, co dáme (recenze)), jejíž první díl měl u čtenářů velký úspěch. Ačkoliv jsem její trilogii zaznamenala, moje první setkání s její tvorbou proběhlo až nad knihou Všechny vlny oceánu, která je samostatným románem. Ale i v něm najdeme, jak sama autorka nazývá, její „tajnou ingredienci“. Ačkoliv to anotace spíše jen nepatrně naznačuje, nejedná se o obyčejný příběh matky a dcery, protože ženy v jejich rodu obdržely do vínku jistý „dar“, který jim však ne vždy přinesl štěstí. A víc už neprozradím.
 
Molly žije se svojí osmiletou dcerou Cassie zdánlivě poklidný život, alespoň do té doby, než Cassie začne mít noční můry. A když se dotknou přímo její rodiny, rozhodne se Molly konat a odjede i s dcerou do domu své babičky, v němž vyrůstala a k němuž se váží nepříjemné vzpomínky, které návratem znovu ožívají. Podaří se Molly vyrovnat s minulostí a změnit budoucnost? Dokáže pomoci své dceři a začít nový život? Pokud toužíte po odpočinkovém čtení, které ve vás ale dokáže vyvolat emoce, Všechny vlny oceánu budou tou správnou volbou.
 
„Oči se mi zaplavily slzami. Nechápala jsem, co je s námi v nepořádku. Máma mi řekla, že jsme výjimečné. Proč to táta neviděl? Proč tuhle naši část tak moc nenáviděl?“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Veršovánky se zvířátky (recenze knihy Kotrmelce u krmelce – Blanka Budínová)

Kotrmelce u krmelce, autorka Blanka Budínová, vydalo Nakladatelství Paseka, v Praze 2021, 56 stran

„Myší skrýš

 
Zamyšlená myš
hledá vhodnou skrýš.
Jestli víš, poradíš
a řekneš jí: „Myši slyš,
pro myš promyšlená skrýš
bude nejspíš plná spíž.“
 
Když se na mě obrátila sama autorka knihy Kotrmelce u krmelce, Blanka Budínová, že by mi chtěla k přečtení nabídnout svoji novinku, neváhala jsem ani vteřinu. O tom, že pracuje na knize s básničkami pro mladší děti, jsem již chvíli věděla, a když jsem viděla fotografie knihy poté, co vyšla, a přečetla si pár zveřejněných básniček, byla jsem hned přesvědčená, že kniha bude stát zato. A nyní, když jsme s dcerou přečetly již všechny básně, vím, že jsem se nespletla.
 
V knize najdete čtyřicet dva básniček o nejrůznějších zvířátkách z lesa či volné přírody. Autorka si s češtinou krásně vyhrála, její básničky jsou hravé, rytmické, zábavné, ale i poučné. Je na nich vidět, jak je čeština úžasný a bohatý jazyk. Víte, jak se také říká svlečené hadí kůži? Víte, co se skrývá v kryse? Víte, že laně mohou být občas jeleni? Nebo, že krkavec je pěvec? A víte, co za číslo se skrývá v medvědovi? Pokud vaše zvídavé děti mají rády básničky, tak je tato kniha jistě potěší.
 
Mají vaše ratolesti problém s výslovností některých hlásek? Tak věřte, že s touto knihou si zábavnou a nenásilnou formou mohou problémové hlásky procvičit. Třeba s básničkou Křeček v bouřce to naše proradné Ř, nebo s básněmi Ráčkování či Opatrná srna problémové R a s básničkou Sportovec jelen písmeno L.

V básničkách se také skrývá různé poučení, a to nejen o zvířátkách, ale i o různých slovních spojeních, které užíváme v přeneseném významu. Možná, že na vás děti budou mít hned několik dotazů.
 
„Co to je?
 
Než se změní v motýla,
je chlupatá, otylá,
a když někdo hledat zkusí,
nalezne v ní mládě husy.“
 
Básničky doprovázejí promyšlené celostránkové ilustrace od Gabriely Plačkové. Ilustrace jsou vyvedeny spíše v zemitých barvách, rozhodně v knize nenajdete pro dětské knížky často typické pestrobarevné ilustrace, ale i tak děti zaujmou a díky nim si mohou lehce představit to, o čem básnička je. Když jsme knihu četly s dcerou, tak jsme básničky četly na přeskáčku a ona si je vybírala právě podle ilustrací.
 
Kniha je určena pro děti od čtyř let. Myslím, že i čtyřletým dětem se básničky budou líbit, ale asi nebudou schopné ještě úplně všemu porozumět. Ale předškoláci si ji užijí již naplno. Dle mého názoru by kniha mohla oslovit děti až do věku dvanácti let. Nebojím se říct, že se sbírka bude líbit nejen dětem, ale i rodičům a prarodičům, kteří jistě ocení inteligentní básničky, které mají dětem, co říct a nejsou to jen tak nějaké veršovánky.

 
Knížku jsem četla svojí šestileté předškolačce. Umí již přečíst velká tiskací písmena, takže si přečetla název knihy a poté si vybírala básničky podle ilustrací a vždy pak přečetla název básničky, který je napsán také velkými písmeny. Samotnou básničku jsem jí pak čela již já. Občas chtěla něco dovysvělit, nebo jí napadly doplňující otázky, jako třeba, kteří hadi jsou jedovatí. Vysvětlovala jsem jí, co znamená ráčkování, proč se hadi svlékají z kůže, připomněly jsme si, co znamená „být z něčeho jelen“. Dceři se moc líbila básnička Hadí školka a Pohádka na dobrou noc. A moc ji pobavila básnička Opatrná srna, kde si srna má dát pozor, aby si neroztrhla triko.
 
Na konci knihy naleznete na třech stránkách věty, v nichž děti mohou hledat ukryté názvy zvířat. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že dcera s tím ještě měla problém, ale myslím, že děti, které již čtou, ty si s tím již poradí.
 
„Čtenářka liška
 
Kde najdeme lišku?
V pelíšku čte knížku.
má v něm křeslo houpací,
a jak stránky obrací,
jen si brouká: „Houpy, houpy,
kdo hodně čte, není hloupý.“
 
Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem, ale i jejich rodičům a prarodičům, kteří ocení hravost snoubící se s poučením. Myslím, že může krásně posloužit i jako taková logopedická pomůcka. A troufnu si tvrdit, že by měla nalézt i své čestné místo v knihovničkách mateřských školek. Pomalu se blíží den dětí, tak proč je nepotěšit právě touto knihou.

Myslím, že tento typ básniček na našem knižním trhu chyběl.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
A ještě takový bonus na závěr, na který mě upozornila sama autorka, v knize najdete jednu básničku o vlcích, jejíž slova jdou zpívat na melodii písničky Prší, prší jen se leje.
 
Děkuji autorce, že jsem mohla nad její knihou strávit krásný čas se svojí dcerou. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.

Zbraň působící zkázu (recenze knihy Černý oheň z Byzance – Dirk Husemann)

„Westminsterskou katedrálou vanul studený vítr. Starý chrámový varhaník si mnul ruce zkroucené pakostnicí. Dosud se mu nepodařilo pochopit, proč se kostely musí stavět průčelím k východu. Odtud sice dopadaly do svatostánku sluneční paprsky, ale s nimi vanul i východní vítr, který přinášel ledový chlad. Z této světové strany také občas přišlo neštěstí.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Dirk Husemann se po přečtení jeho knih Slon pro Karla Velikého a Ledoví piráti (recenze) zařadil mezi mé oblíbené autory, proto jsem si nemohla nechat ujít jeho novinku Černý oheň z Byzance. Tentokrát nás autor zavede na samý sklon 16. století. V Anglii vládne Alžběta I., pro niž Thomas Dallam sestrojil samočinně hrající varhany. Bohužel se však vůči královně dopustí prohřešku, z toho důvodu je nakonec vybrán, aby samočinné varhany spolu s dalšími vyslanci dopravil sultánovi Mehmedovi III. do Istanbulu jako dar, který by ho měl přesvědčit, aby se postavil na stranu Anglie v boji proti Španělům. To však ještě Dallam netuší, co je hlavním poselstvím výpravy.
 
Co je onen tajemný černý oheň? Podaří se Dallamovi vypátrat starodávnou recepturu, která je již roky zapomenuta? Co za dobrodružství ho na palubě královské fregaty nesoucí název Hector a následně v samotném Istanbulu čeká? Dirk Husemann dokáže psát tak, že se od čtení nebudete chtít odtrhnout.
 

„Vypadá to,“ poznamenal, „že ta plavba je pro královnu velmi důležitá. Pro mě jsou zase důležité ty varhany. A pro nás oba je důležitý náš život. To jsou tři důvody, které mluví pro to, abychom si vybrali bezpečnější loď.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Rodové intriky francouzské šlechty (recenze knihy Ve stínu erbu – Hana Marie Körnerová)

 Ve stínu erbu, autorka Hana Marie Körnerová, vydalo nakladatelství MOBA, v Brně 2021, 256 stran

„No myslím, že něčeho takového se opravdu nemusíte obávat. Já nejsem ten správný typ pro venkovský domácí život. Nebýt té smlouvy, nikdy bych se neženil. V jednadvaceti? Když mi u nohou leží celý svět? Všechny krásné ženy, všechna dobrodružství, která jsem ještě nestačil prožít? Ne, to rozhodně nemůžu vyměnit za křeslo u krbu a noci vedle kolíbky.“

 
Knihy Hany Marie Körnerové se těší čtenářské oblibě, snad nikoho neurazím, pokud uvedu, že spíše ženského publika. Řada autorčiných knih se již dočkala znovu vydání a nejinak je tomu i v případě knihy Ve stínu erbu, která u nakladatelství MOBA vyšla poprvé před deseti lety, ale úplně poprvé byla vydána již před dvaceti lety, takže nyní se dočkala již třetího vydání.
 
Děj knihy se odehrává v druhé polovině 18. století ve Francii za vlády Ludvíka XV., kdy po jeho boku vystupovala madam de Pompadour. Dvě vysoce postavené rodiny dojednají sňatek svých dětí, který je výhodný pro obě strany. Rodina hraběte Valandreye svůj původ datuje od bitvy u Kresčaku, kdežto bohatý sicilský vévoda Montelier do svazku své dcery vložil především peníze. Každý dostane svoje. Frederika je do svatby vychovávána v klášteře, s Raymondem, za něhož má být provdána, se viděla pouze jednou v životě, a to v dětství, kdy byly dohodnuty jejich zásnuby, a nedá se říct, že by si tehdy padli do oka. Raymond jako mladší syn hraběte je veden k vojenskému způsobu života a krátce po svatbě musí odjet do války. Najdou si tito dva mladí lidé k sobě cestu? Co čeká Frederiku v jejich novém sídle, kam je jako manželka poslána, aniž by ji tam Raymond doprovodil? Co se stane, když se začnou měnit mocenské poměry ve Francii a dojde i k nečekaným změnám v rodovém postavení? Ačkoliv se jedná spíše o útlejší knihu, je nabitá nečekanými zvraty a autorka vás bude neustále udržovat v příjemném napětí.
 
„Nejsi o nic lepší než Viktorie,“ řekl jí chladně. To, žes přečetla víc knih a umíš překládat latinské verše, jako když bičem mrská, z tebe nedělá lepšího člověka. Naopak. Pokud všechno to učení v tobě vzbudilo jen nezdravou pýchu, pak lituji, že jsem ti je nezakázal. Pro ženu je stejně zbytečné. Dovolil jsem ti je jako dětskou zábavu, ne jako životní náplň. Tebe bude svět posuzovat podle toho, jak dobrá budeš manželka. Kolik porodíš svému choti synů a jak dokážeš nakládat s rodinným majetkem. Jak vlídná dokážeš být k jeho přátelům a obezřetná k nepřátelům.“
 
Kniha mě zaujala již samotným prologem, kdy nás spisovatelka stručně seznámí s historií rodu Valandreyů. Následně jsme přeneseni do 18. století, seznámíme se vzdorovitou a umíněnou Frederikou, kterou ani výchova v klášteře nedokázala změnit, a s hrdým Raymondem, který se jako voják a muž nenechá nikým pokořit. Střetnutí těchto dvou povah zdánlivě nemůže přinést nic dobrého, ale opravdu tomu tak bude? Tak jako v jiných knihách, autorka nečekaným způsobem svede tyto dva paličaté lidi dohromady a vám se jen bude tajit dech. Hlavní hrdinové nezůstanou ničím ušetřeni, příběh postupně graduje, jak jsou okolnostmi donuceni překonávat neustálé překážky.
 
Frederika si mě získala od první stránky, všechno jsem prožívala s ní. I když to není prvoplánový romantický příběh, romantika mu rozhodně nechybí. Poslední stránky jsem s napětím doslova hltala a moc mě zajímalo, jak bude kniha zakončena. Myslím, že se román autorce velmi povedl, mám z něho dojem, že se mi dostalo vrchovatě všeho, co od tohoto žánru může čtenář očekávat – zabrnkání na romantickou strunu, napětí až se tají dech, dynamika příběhu, která vás přiměje číst dál a dál, až najednou je konec a vám je líto, že už nebude žádné pokračování, ačkoliv byste se s hlavními hrdiny moc rádi znovu setkali.
 
„Raymond vyšel ze stáje až dlouho po něm a ve tváři měl stále malinko udivený, malinko nedůvěřivý pohled. Nedokázal říci Louisovi to základní, protože sám najednou přestával věřit tomu, že to děvče byla pouhá služebná. Velmi mladá, určitě světlovlasá, štíhlá… a nedotčená. Zpočátku trochu vyplašená, ale pak plná vášně, jakou nelze předstírat.“
 
Neméně zajímavé jsou i osudy vedlejších postav, které nám nastiňují fungování a vztahy v tehdejší společnosti, která byla řízena přísnými nepsanými pravidly. Lehce nakouknete i na dvůr Ludvíka XV. Bylo to období, kdy bujely nejen politické intriky, ale intrikovalo se i v rodinných kruzích, a tak budete mít nejednou strach také o životy hlavních hrdinů.
 
Kniha dostala novou a moc krásnou obálku, která je na sáhnutí taková příjemně sametová.
 
Od autorky jsem již pár knih četla, a tato se zařadí po bok mých oblíbených. Hana Marie Körnerová píše velmi čtivě, krásným jazykem a její příběhy jsou vystavěné přesně podle mého gusta. Autorka přesně ví, jak zabrnkat na čtenářovu duši, aby jeho srdce zaplesalo.
 
„Frederika náhle unavená a zbavená vší energie, se sesula na lavici a s nenávistí na tu zaprášenou relikvii pohlédla. To všechno kvůli němu, napadlo ji. Kvůli tomu, co představuje: Postavení, moc, pýchu! Slavný erb starého rodu!“
 
Knihu doporučuji všem, kteří si rádi přečtou historický román protkaný romantickou linkou, který vás bude udržovat v příjemném napětí od první do poslední stránky.
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že díky takovýmto knihám můžeme na chvíli zapomenout na všední starosti a prožívat životy literárních postav. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.