Smrt nadruhou (recenze knihy Zločin na stříbrném plátně - Vilém Křížek)

„Dřív nebo později se to muselo stát; nebylo zbytí. Nebo snad ano? Dokončit film, žít a nechat žít?
Ne; od začátku byo jasné, že úspěch si téměř jistě vyžádá smrt. Nadešel ovšem už ten správný čas?“

Zdroj: Chrudimka.cz

Na pokračování série s tak trochu výstředním vyšetřovatelem Eliášem Sattlerem jsme si museli trochu počkat, jeho vydání bylo avizováno na únor roku 2020, ale nakonec bylo přesunuto až na podzim, což mě mrzelo, ale teď už vím, že čekání stálo zato, a po přečtení knihy také vím, proč se vydání opozdilo, a autorovi tímto odpouštím, protože se jednalo o krásný důvod zdržení.
 
Je neobvykle teplý říjen roku 1929, mladý producent Milan Milton Kyncl má velké ambice, chce natočit první zvukový film, jenže, co když do jeho plánů zasáhne smrt? Ještě, než se tak stane, je Eliáš Sattler pověřen samotným autorem literární předlohy, aby prošetřil, zda se natáčený snímek drží jeho předlohy a spěje ke zdárnému konci, vždyť je také jedním z investorů filmu. Co Eliáš zjistí? A co když se mu na paty pověsí senzacechtivý novinář Verecký, kterého Sattler nemůže vystát, a to nejen proto, že ho v jednom z článků nazval čmuchalem? Nezradí ho tentokrát jeho již léty trochu otupělý dokonalý čich? Pojďte proniknout do světa stříbrného plátna, kdy se herci scházeli na Barrandovských terasách nebo v Rokoku a kdy se začínaly rodit myšlenky na zvukový film. Jaké důvody povedou ke zločinu tentokrát?
 
„Kdepak – ani omylem nudný profesor. Kdyby si pro něj Martin měl vymyslet jinou totožnost teď, jako kdyby ho obsazoval do filmové role, byl by to…
Detektiv. To bylo ono. Soukromý detektiv, jako Stuart Webbs nebo Joe Deebs. Ale ne tak akční jako oni. Tenhle byl typově spíš od Doyla nebo té Christieové, podle níž počátkem roku v Německu natočili film.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Četnické humoresky z Písku (recenze knihy Četnická pátračka versus galerka – Ladislav Beran)

Četnická pátračka versus galerka, autor Ladislav Beran, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 357 stran

„Ke konci srpna došlo v Písku k závažné události, která zahýbala nejen městem nad Otavou, ale i celou republikou. Aby ne, když byla v Písku zaznamenána dosud největší travičská aféra v českém hotelnictví. Přitom to nebyla žádná novinářská kachna.“

Píseckého autora a emeritního komisaře kriminální služby Ladislava Berana milovníci detektivního žánru zřejmě již dobře znají, jelikož má na kontě již několik úspěšných knih, které vycházejí u Nakladatelství MOBA v edici Původní české detektivky. Povídkový soubor Četnická pátračka versus galerka vyšel jako 333. svazek této kultovní edice a myslím, že tato kniha si takto symbolické číslo zaslouží. Bylo to moje první setkání s autorem a rozhodně ne poslední, mám v plánu se opět vydat prostřednictvím jeho dalších knih věnovaných písecké četnické pátračce do období první republiky, sice ani tehdy nebyl svět bez lumpů, ale vše bylo obestřeno jistou noblesou.

 
Na stránkách knihy se seznámíme s nadporučíkem Votrubou, který celé pátračce šéfuje, se štábním strážmistrem Hřebejkem, kterému bez povšimnutí neujde žádná pěkná ženská, se štábním strážmistrem Kubíkem a dalšími, kteří odkrývají závažnější, či méně závažné zločiny. Občas jsou přivedeni na falešnou stopu, ale většinou si dokáží poradit a pachatele odhalit. Co se stalo v hotelu Gabriel, že o tom psal celorepublikový tisk? A co když se terčem zločinu stane samotný krajský soud a zmizí zimník jednoho ze soudců? A co když na pátračku dorazí stížnost na samotného strážmistra Hřebejka? A jak strážmistrům zamotá hlavu hrobník Florián, když si pustí pusu na špacír? Čeká na vás osmnáct povídek, které vás zavedou do období první republiky, kdy si lidé četníků vážili.
 
„Pánové, na vás tu čekám. Zatkněte mě, protože tu strašnou ostudu stejně dlouho nepřežiju. Volají mi sem snad všechny noviny, co v republice existujou a vypadá to, že si na účet mýho podniku chtějí páni novináři v okurkový sezoně zvýšit náklad. Přitom pro mě je to, pánové, brutální zločinnost a ďábelsky promyšlená zlomyslnost.“
 
Mám ráda filmové Četnické humoresky a z toho důvodu jsem se rozhodla i pro tuto knihu a musím přiznat, že si umím představit, že by podle ní vznikly filmové Písecké četnické humoresky a myslím, že by slavily stejný úspěch jako ty z pátračky v Brně. Autor píše velmi čtivě, odlehčeně, často s humorem. Z povídek na nás dýchá atmosféra doby. Skvěle vykresluje i postavy strážníků, a především postava strážmistra Hřebejka do povídek vnáší lehkou erotiku.
 
Knihu můžete přečíst na jeden zátah, anebo si můžete dávkovat povídky podle chuti, a to i na přeskáčku, protože jsou provázané pouze postavami strážmistrů, ale jinak se jedná o oddělené případy.
 
„Ani byste to, pane kolego, neuhod. Zastavili se v Klatovech a vykradli krajskej soud. Slyšíte dobře. Udělali krajskej soud! Ty darebáci vykradli dokonce i kancelář mýho kolegy, mýho dobrýho kamaráda ze studií,“ odmlčel se rozčilený doktor Žlábek na okamžik a v telefonu bylo slyšet hlasité smrkání do kapesníku.“
 
Autor používá dobové výrazy i způsob vyjadřování v tehdejší době, některé výrazy jsem si musela vyhledat, ale jinak jsem s porozuměním textu neměla problémy, a kniha se četla lehce. Je to spíše oddychové čtení a kniha může posloužit jako únik od všedních starostí. Některé případy jsou závažnější, některé budí pousmání. Každý si v knize jistě najde svoji oblíbenou povídku a myslím, že nebude jen jedna.
 
Knihu bych doporučila milovníkům původních českých detektivek a především těm, kteří mají rádi dobu první republiky, kdy se lidé chovali s určitou noblesou, a také galerka měla svá pravidla.
 
„Já vám, Hřebejk, neporadím. Ta děvečka určitě chodila do kostela. A určitě byla i u zpovědi. Zkuste faráře, ten ví leccos. Vám kolikrát stačí naznačit a jste v obraze. Nakonec to, co ona provedla, je přece smrtelnej hřích. Já o něčem takovým vědět, tak mám hergot špatný spaní.“
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji Nakladatelství MOBA za možnost si v této době přečíst povídky, které byly napsány s takovou lehkostí a okořeněny humorem. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.

Tajemství pohřbené v močálech (recenze knihy Cesty rytířů – František Niedl)

 Cesty rytířů, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 283 stran

„Musíš mít svou ženu velmi rád. Je prý krásná.“
„To ano.“
„Krásnější než já?“
„Vzdávám se.“ Wolfram zvedl ruce. „Ve slovním duelu jsi zvítězila, protože na tvoji otázku není odpověď. Protože když odpovím kladně, urazím tebe. A když záporně, zpronevěřím se citům ke své ženě.“

Po dočtení sedmého dílu série Rytíři z Vřesova, Já, rytíř, jsem se hned pustila do čtení osmého a zřejmě i závěrečného dílu celé série, Cesty rytířů. Pokud je to opravdu poslední díl, tak autor František Niedl zakončil celou sérii bravurně. Ačkoliv to, co si v závěrečném díle přichystal pro Wolframa, mu jen tak neodpustím, i slza mi ukápla, a to u knih obvykle nebrečím. Ale kdo ví, pro pokračování si totiž autor nechal otevřená zadní vrátka.
 
Jak víme z předchozího dílu, v českých zemích byl nastolen zemský mír, avšak ani v době míru není zaručeno, že nebude prolita krev nevinných. Wolfram od krále dostává za úkol poklidnou cestou převzít správu měst, které králi prodala Eliška Rejčka. Wolfram se tedy opět vydává na cesty, tentokrát do Severovýchodních Čech. Jeho šťastná hvězda stoupá vzhůru, ale jak víme, po vzestupu často přichází pád, a ten Wolframův bude opravdu bolet. Komu je trnem v oku Wolframova přízeň u krále? Co podlého si na něj jeho „protivníci“ připravili? Pokud jste zvědaví, jak to dopadne, když rozhněváte jednoho z největších rytířů, je na čase přečíst si tuto knihu.
 
„Wolfram nikdy nehromadil majetky, ovšem kromě válečné kořisti, kterou považoval za poctivě získané prostředky. Po úřadech netoužil. Znal mnoho těch, kteří se celý život hnali za nějakou chimérou, ale nikdy ji nezískali. Měl pocit, jako by tímto aktem bylo vypuštěno zlo. Neuchopitelné, neznámé. Byl by raději, kdyby král tyto dveře neotevíral.“
 
V době zemského míru se nevedou války, neprobíhají žádné bitvy, ale přesto intriky a pletichy nejsou zastaveny, a hledají si svoje cesty, jak zasáhnout, když je pro vás někdo trnem v oku. Rytířskost jde stranou, když proti vám nestojí rytíři.
 
Velký prostor v knize dostává Wolfram a také král Jan. Beneš je tentokrát spíše v pozadí. Král Jan se chytí do osidel Jindřicha z Lipé a dokonce zapudí svoji manželku královnu Elišku a z obavy spiknutí neváhá uvěznit následníka trůnu, čtyřletého Václava. Jak jsem řekla již v úvodu, osud, který si autor připravil pro Wolframa, byl pro mě nečekaný, ale díky tomu kniha dostala spád a napětí, a ačkoliv v knize neproběhne ani jedna velká bitva v pravém slova smyslu, je příběh strhující.
 
„Porazila jsi mě,“ Wolfram tu přetahovanou vzdal.
„A beze zbraně,“ škádlila ho Eleanora.
„A to ne. Ty víš, že tomu tak není. Jsi ozbrojená, velmi dobře ozbrojená, a ty to víš. Máš zbraně, proti kterým nejde bojovat. Jediné, co můžu, je tě milovat.“
 
Moc mě potěšilo, že v knize figuruje město, v němž jsem vyrůstala, a to Chrudim, i když chrudimský rychtář mi moc velkou radost neudělal, ale utěšuji se tím, že v tomto případě to je pouze beletristická fikce.
 
Obálka je opět velmi povedená a zachovává jednotný styl celé série. Stejně tak jako předchozí díly, ani Cesty rytířů neztratily na kvalitě a jsou pro mě pomyslnou třešničkou na dortu.
 
Mrzí mě, že je tato kniha již nejspíš poslední, ale zas jsem toho názoru, že je lepší sérii ukončit včas, než ztratí na čtivosti a začne čtenáři připadat, že už se autor začíná opakovat a jen příběh uměle natahuje. I když moc ráda bych sledovala osudy hlavních hrdinů dál, protože mi tak nějak přirostli k srdci. Budu doufat, že se panu Niedlovi povede vdechnout život nějaké další skvělé historické sérii. Tahle opravdu stála zato.
 
„A nepřátelé se blížili. Opojeni svým úspěchem, svojí převahou. Byli přesvědčeni, že prchající se už smířili se svým osudem. Možná příliš unaveni, možná že dál za nimi je krajina, kterou se už nedá projet.“
 
Nejen Cesty rytířů, ale celou sérii Rytíři z Vřesova doporučuji všem milovníkům historických románů, nechybí v nich nic, co dobrý román potřebuje.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz, že jsem se mohla opět setkat se svými oblíbenými hrdiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.

Taktizování a intriky (recenze knihy Já, rytíř – František Niedl)

 Já, rytíř, autor František Niedl, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2020, 292 stran

„Mlžnou krajinou projíždělo mezi lesy na třicet jízdních. Víc si jich nemohl Wolfram dovolit z Ojvína odvést, aby neohrozil jeho obranu. Jistě, mohl by jich vzít ještě o tucet víc a i tak by zůstal Ojvín ještě bezpečný. Ale toho nebylo třeba. To, co hodlal učinit, vyžadovalo více důvtipu než mečů.“

 
Rytíři z Vřesova již posedmé, vždy se nemohu dočkat, než vyjde pokračování, tentokrát jsem se také velmi těšila, jelikož předchozí díl Pach krve, byl opravdu strhující a plný nečekaných zvratů. Kniha Já, rytíř sice vyšla již vloni na jaře, ale já se k ní nakonec dostala až nyní, alespoň nebudu muset čekat na pokračování, jelikož osmý díl Cesty rytířů je již také v prodeji.
 
Kniha začíná smutnou a bolestnou událostí pro Petra z Rožumberka a Beneš je opět povolán do jeho služeb a znovu se musí opustit svůj hrad, a především svoji milovanou Gabrielu. Jan Lucemburský se navrací do svého rozervaného království po bok královny Elišky, která se tentokrát snaží zasahovat do jeho jednání a rozhodování. S návratem krále je povolán do jeho služeb také Wolfram Katzinger z Olšové a na Ojvíně. Mezi králem a šlechtou stále bují šarvátky, ale dojde i k jedné menší bitvě, kde Beneš může poprvé vyzkoušet výsledek svého úsilí při výcviku koní k boji. Jak vše dopadne? Dostane konečně král odbojnou šlechtu pod kontrolu? A jak si povedou naši hrdinové, které jsme si již velmi oblíbili? Tato kniha jistě zpříjemní nejeden večer.
 
„Král se podíval na Čeňka a viděl, že má v očích slzy. Když se jejich pohledy setkaly, král pokrčil rameny, jako by chtěl říct: Dal jsem ti čas na to, abys utekl. Pak vydal rozkaz, aby první dvě řady vyrazily do útoku. Země se chvěla pod kopyty dvou set rytířů.“
 
Autor pro nás sepsal díl, v němž se to tentokrát nehemží velkými střety, ale spíše vsadil na drobnější potyčky, a především intriky a také taktizování. Celkově kniha vyznívá spíše klidnějším dojmem, především při srovnání s předchozím dílem, ale klid je jen zdánlivý. V tomto díle můžeme sledovat cestu k dohodě mezi králem a šlechtou, která však není snadná.
 
Opět sledujeme několik dějových linií, jedna je věnována králi, jedna Benešovi a třetí Wolframovi, tyto linie se střídají po kapitolách, ale dochází i k jejich prolínání, když se některé z těchto postav anebo všichni tři střetnou. Autor neopomene připomenout některé podstatné události z minulosti Beneše, Wolframa, ale i třeba Benešova bratra Čeňka.
 
„Jako by chtěl říct: Zde jsem, já, rytíř! A čekám na vás. Vždyť jsem ho sám, někdy před rokem, na rytíře pasoval,“ král se podíval na Čeňka, jestli dostatečně chápe jeho předvídavost. „Ale nakonec nám předvedl, že není jenom tupý rytíř zakutý do železa. V té chvíli už musel mít promyšlený ten ďábelský únik. A možná, že toho koně si přivedl ze samotného pekla.“
 
Benešovi se podařilo již výcvik několika koní dotáhnout do konce a je tedy rozhodnut s koňmi vyrazit na trh, ale to by nebyl Beneš, aby se mu před samotným prodejem nepodařilo neúmyslně udělat takovou „reklamu“, že se o ně doslova strhne mela. Nechte se překvapit.
 
Kniha je velmi čtivá, pan Niedl je skvělý vypravěč, který své vyprávění neopomene okořenit špetkou humoru především v podání Wolframa, který je svými humornými poznámkami známý již z dřívějších dílů.
 
Ačkoliv v knize není takové napětí jako v těch předchozích, nemůžeme říct, že by se nic nedělo a že příběh neplyne dál. Autor nám ukáže, jak disciplína a spořádanost při boji může zachránit nejeden život, o tom nás přesvědčí Beneš, ale také, jak je důležité umět předvídat a mít takzvaně pod čepicí, což skvěle ovládá Wolfram. S touto knihou se rozhodně nudit nebudete.
 
„Jezdci je začali v širokém půlkruhu obstupovat a Wolfram měl najednou velmi intenzivní pocit, že nastala ta chvíle, kdy dochází k prolínání světů a různých časů. Cítil, že tento okamžik může být pro něj velmi významný, že to, co bude následovat poté, může jít úplně jiným směrem a možná, že už potom také nemusí být vůbec nic.“
 
Doporučuji všem, kteří mají rádi historické romány, které jsou čtivé a nikoliv suchopárné. Pokud jste si tuto sérii oblíbili tak jako já, jistě vás není potřeba ke čtení jejího pokračování nikterak pobízet.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Děkuji nakladatelství MOBA, že vydává takovéto skvělé série, jdu se hned začíst do jejího pokračování, tedy do knihy Cesty rytířů. Pokud vás kniha Já, rytíř zaujala, můžete si ji koupit zde.

Svět pokřivený válkou (recenze knihy Na hraně noci - Olivia Hawker)

„Pomyslí si, že sám Hitler musí být překvapený, jak daleko dokázal zajít – že bylo tak snadné všechno vzít a zničit. Ve chvílích zoufalství Anton přemýšlí nad tím, jestli se sám Bůh nediví, že věci dospěly až sem.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Kniha Na hraně noci mě zaujala svojí obálkou a po přečtení anotace bylo rozhodnuto, tuto knihu si nutně potřebuji přečíst. Nyní již vím, že mě můj „čich“ na dobrou knihu nezradil. Jedná se o neobyčejný příběh z období druhé světové války, který nám tuto dobu přibližuje z jiného úhlu pohledu.
 
Anton, bývalý mnich, se po rozpuštění řádu rozhodne odčinit svoje „hříchy“ tím, že pomůže v nelehké době jedné vdově se třemi dětmi. Sedne na vlak a vydá se ze Stuttgartu do Unterboihingenu vstříc novému životu. Anton má srdce na správném místě, takže si ho Elisabethiny děti oblíbí a důvěru vzbudí i v ní samotné. Vezme na sebe nelehký úkol, postarat se o početnou rodinu, kterou sňatkem přijme za svou. Jenže, jak vydělat peníze, když práce není, a jediné, co Anton umí dobře, je hrát na hudební nástroje? Ale potřebuje někdo v období války hudbu? Nakonec se Antonovi díky knězi Emilovi naskytne příležitost, jak vyřešit problém nedostatku peněz, a ještě se postavit na stranu proti Hitlerovi. Jenže, co když tím ohrozí své blízké? A co se začne dít, když se smyčka začne stahovat, protože i malé městečko má svého donašeče. Nezbývá než si vychutnat každou stránku tohoto pomalu plynoucího příběhu plného citu, který vás zkrátka chytne za srdce.
 
„V jiné době a na jiném místě – v laskavějším a příčetnějším světě – by snad bylo snadné žít jako vdova. V jiné době a na jiném místě by jí Bůh možná nevzal manžela.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Originálně propojené osudy (recenze knihy Trojpovídky – kolektiv autorů)

Trojpovídky, kolektiv autorů, vydalo nakladtelství Projekt Hakuma Matata, Praha 2020

„Kurz radikální upřímnosti byl originální vánoční dárek právě od mámy. Chtěla po nás upřímnost? Chtěla. Přesto mi jí bylo trochu líto.“

Zajímá vás, co vznikne, když se dvacet osm zcela neznámých lidí s touhou psát sejde na kurzu tvůrčího psaní vedeného René Nekudou? Mám pro vás odpověď, vznikne neobyčejná, originální a inspirující kniha Trojpovídek, v níž si každý z nás může najít tu svoji srdcovou povídku.

Trojpovídky jsou, jak již sám název napovídá, tvořeny vždy ze třech povídek, z nichž každou napsal jiný autor, ale vzájemně jsou provázané postavami, které v nich vystupují, a dohromady tvoří celek. Těchto trojpovídek v knize najdete dvanáct. Je opravdu zajímavé, jak se autoři každé trojpovídky dokázali „sladit“, ale zároveň si každý zachoval svůj styl a kreativitu. Tato různorodost zajišťuje čtivost, ve čtenáři probouzí zvědavost a při čtení se nebudete nudit.

V antologii najdete směsici nejrůznějších povídek, povídky:
-       co vás chytnou za srdce, pro mě to byla hned první povídka Radikální upřímnost,
-      co vám vyvolají mrazení a husí kůži, pro mě povídka Zoubková víla nebo povídka Holubi,
-       co vám vženou slzy do očí, mně se tak stalo u povídky Hora štěstí.

Zajímavá je i různorodost žánrů, najdete zde povídky ze života, strašidelné povídky hraničící s thrillerem či hororem, povídky dotýkající se detektivního žánru a povídky s nádechem tajemna a mystična a ještě řadu dalších.
 
„Snad se na nic nezapomnělo.“ Papuče mu pleskaly o lino v kuchyni, jak zmateně pobíhal. „Proč jsme to sakra nechávali na poslední chvíli! Já ti říkal, že dnes přijdou dřív, cejtil jsem to!“
„Klid, drahý, všechno jsem to posbírala a uklidila do krabice ve špajzu. Jako vždy.“
 
Chtěli byste být radikálně upřímní? Možná by to ozdravilo vaše vztahy. Co když někdo odhalí váš dvojí život? Pak můžete přijít o vše. Věnujete svým zubům velkou péči? Přečtěte si Zoubkovou vílu. Jak se tři rozdílní lidé mohou postarat o jednoho malého sirotka, kterého navíc vyhráli v tombole? Co když se jedna hříška rozhodne připravit anděla o křídla? Co když zloděj okrade zloděje? Kam až jste schopni zajít, abyste zachránili své dítě? A co když na stará kolena zjistíte, že nejlepší společník je pes? To, a ještě více na vás čeká právě v této knize.
 
Když jsem dostala nabídku si tento neobvyklý soubor povídek přečíst, neváhala jsem. Anotace a to, co mi o antologii prozradila jedna z autorek, mě natolik zlákalo, že jsem se nemohla dočkat, až si všechny povídky přečtu. Některé se mi líbily více, některé méně, ale jako celek tvoří zajímavý soubor, v němž si každý přijde na své. Jelikož na povídkách pracovali různí lidé, je každá z povídek originálem, každý má svůj styl a člověk se nenudí. Při čtení jsem byla neustále ve střehu, aby mi neunikl sebemenší detail důležitý pro celou trojpovídku. Opravdu pomyslně smekám před všemi autory, kteří se dokázali domluvit a vytvořit povídky, které mají hlavu a patu a zároveň působí uceleným dojmem, i když si každý zachovává svůj styl psaní. U některých povídek mi bylo líto, že nejsou delší, člověk by se rád dozvěděl víc, protože i za takovou chvíli si hlavní hrdiny oblíbil.
 
Nedokáži říct, která z povídek byla ta nejlepší, každá má něco do sebe, každá mě o něco obohatila. Mohu říct, že za srdce mě chytla hned první povídka, která je tak trochu vánoční a vyznívá velmi optimisticky. Pak jsou tu povídky, které se vryly do mé mysli a hned tak na ně nezapomenu, jedná se právě o ty děsivé povídky. Nad některými jsem musela více přemýšlet a nebyla jsem si jistá, zda jsem je správně pochopila. Zkrátka každá povídka něčím vyčnívá a něčím zaujme.
 
V neposlední řadě nemohu opominout černobílé ilustrace od tří ilustrátorek, které naleznete na začátku každé trojpovídky, jsou opravdu povedené.
 
„Tak tenhle rok by mohl být velmi zajímavý. Včera jsem se na silvestrovské párty potkala se svými spoluhříškami a vymyslely jsme skvělý projekt pro tento rok. My hříšky se staráme o rovnováhu světa tím, že svádíme lidi ke hříchu. K jakémukoli, protože lidi jsou v podstatě dobráci. Jenže nám tohle naše poslání komplikují andělé.“
 
Trojpovídky bych doporučila všem, kteří mají rádi knižní jednohubky v tom nejlepším slova smyslu, těm, co mají rádi různorodost a všem, kteří jsou zvědaví, co vznikne, když se sejde nesourodá skupina tvůrčích lidí s chutí psát.
 
Moje hodnocení je 95 %.
 
Za příjemné a mnohdy napínavé chvíle strávené nad touto knihou děkuji jedné z autorek – Karin Novotné. Pokud vás Trojpovídky zaujaly, můžete si je koupit třeba zde.
 
Pokud se chcete dozvědět více o samotném projektu, navštivte blog Reného Nekudy, zde.
 
A pokud vás zajímá pohled na Trojpovídky a dojmy z kurzu tvůrčího psaní přímo jedné z autorek, najdete ho na jejím blogu, zde.

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“

 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.