Německé kořeny? (recenze knihy Spříznění – Steve Robinson)

Spříznění, autor Steve Robinson, vydalo nakladatelství Mystery Press, Praha 2018, 320 stran

„Byla to dobrá otázka a Tayte si ji položil už mnohokrát od chvíle, co se ujal tohoto neosobnějšího z úkolů. Jakmile šlo o jeho vlastní rodinnou historii, Tayte věděl, že se chytá stébel, a musel přiznat, že teď to není jiné, jenže tentokrát věděl s jistotou, že jeho matka u bývalého sídla Hitlerjugend opravdu byla.“

Tentokrát se s Jeffersonem Taytem setkáváme po páté a je to setkání velmi zajímavé, protože, jak se dozvídáme z anotace, genealog Tayte se v této knize vydává do Německa, aby pátral po svých kořenech. Předchozí čtyři knihy spojuje linka hlavního hrdiny, který byl adoptován a již dvacet pět let pátrá po svých skutečných rodičích. Zatímco v předešlé knize – Ztracená vládkyně (recenze) – sledoval stopy předků svých klientů, kniha Spříznění je věnována výlučně jemu.

Román mě chytnul hned od první stránky. Knize nechybí napětí. Byla jsem velmi zvědavá, kam Tayta zavede pátrání po vlastní rodině a velmi mě překvapilo, že je to zrovna do Německa. Knihou se prolínají dvě časové roviny, minulost – období před druhou světovou válkou a během války, a současnost – pobyt Tayta v Mnichově v Německu a jeho pátrání po vlastních kořenech.

Nebyl by to Jefferson Tayte, aby se během pobytu v Mnichově nedostal do jedné šlamastyky a nešlo mu o život a nejen jemu. Autor nás drží v napětí a kniha má spád, takže ji budete jen neradi odkládat. Opravdu se hlavnímu hrdinovi podaří odhalit minulost a najít to, co již tolik let hledá? Anebo nás autor nechá v napětí a odhalení si nechá do dalších knih? Pokud vás to zajímá, nezbývá než si knihu přečíst. Můžu vám říct, že jako čtenáři nebudete zklamáni.

„Ale asi nikdy nevíš, odkud pocházíš, dokud nezačneš pátrat,“ pokračoval a uvažoval, že v rodokmenech cizích lidí vždy nachází nějaká překvapení a teď ho možná zažije sám.“

Moc se mi líbilo prolínání časových rovin. Dějová linka odvíjející se během druhé světové války je velmi zajímavá a řeknu vám, že jsem se zas dozvěděla něco z minulosti, o čem jsem neměla ani tušení. Ačkoliv postava démona z Dachau je smyšlená, neubírá to knize na opravdovosti, a věřím, že spousta vedoucích v koncentračních táborech by si tuto nálepku zasloužila.

Na konci jsem byla opravdu překvapená, kam až pátrání Tayta dovedlo a jaké dalekosáhlé důsledky mělo jeho odhalení a to nejen pro něho, ale i pro německý národ. Autor si nachystal překvapení, které mi vážně vyrazilo dech.

Pokud si chcete přečíst tuto knihu a nečetli jste předchozí díly, rozhodně to nevadí, jelikož nám autor předkládá zcela nový příběh a zcela zásadní příběh.

Kniha má, stejně jako předchozí knihy z této série, velmi poutavou obálku.

Román doporučuji všem, kteří již objevili kouzlo Robinsonova vyprávění, ale i těm, kteří mají rádi knihy Dana Browna, Steva Berryho anebo Gregga Loomise, nebudete litovat.

Moje hodnocení je 99 %.

Děkuji nakladatelství MysteryPress za to, že jsem si mohla tento román přečíst, a pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Rodina nadevše (recenze knihy Prostá pravda – Jodi Picoultová)

„Viděla jsem muže, kteří se sesypali ve chvíli, kdy vyslechli rozsudek doživotního vězení; viděla jsem prázdnotu v očích svědkyně, která vypovídala o noci, kdy byla přepadena. Ale nikdy v životě jsem nespatřila takovou cizotu jako ve tváři tohoto muže. Naprosto se ovládal, jako by přiznání bolesti znamenalo, že se rozprskne na tisíc kousků; jako bychom byli pradávní nepřátelé; jako by hluboko v duši věděl, že už je poražen.“

Román Prostá pravda umístěný do amišského prostředí byl pro mě s ohledem na můj nynější stav (těhotenství) poněkud silnou kávou. Mladá amišská dívka Katie Fisherová je obviněna z vraždy svého předčasně narozeného syna, jenže ona vše popírá – těhotenství, porod i zabití. Naštěstí má v rodině šikovnou právničku Ellii, která se rozhodne za Katie postavit a ujme se její obhajoby. Ale nebude to mít snadné, aby Katie nemusela zůstat ve vazbě, musí se Ellie na čas nastěhovat k obviněné a bere za ni veškerou zodpovědnost. Zabila Katie svého syna? Nebo to udělal někdo jiný? A co když je vše jinak než se zdá? Poradí si s tímto zapeklitým případem zkušená obhájkyně? A co když to nebude jediná věc, kterou bude muset řešit?

Jodi Picoult mě opět nezklamala, toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od ní četla, ale opět mě přesvědčila, že je načase si přečíst i její další knihy. Její vylíčení amišského způsobu života, vnitřního boje zkušené právničky, ale i soudního líčení, je zkrátka neskutečné. Jodi ví, jak na čtenáře, aby ho děj pohltil, a on úplně zapomínal na realitu všedních dní a měl pocit, že se na chvíli ocitl v Paradise u Fisherových na statku, kde chybí veškeré vymoženosti dnešního světa – elektrika, počítač, internet, mobilní telefon.

„Natáhla se přes talíř a poklepala mě po ruce. „Víte, moc si vážíme, že jste se za Katii postavila.“

„Děkuju. Ale je to moje práce.“

„Ne, ne,“ zavrtěla hlavou. „Je to vaše srdce.“

Řeknu vám, že autorka umí gradovat napětí, když už si myslíte, že nemůže být hůř, najednou se vše ještě více zamotá a vy jen tajíte dech a doufáte, že to hlavní postavy ustojí. V příběhu se setkáte s tolika lidskými charaktery, které autorka bravurně vykresluje. Projde vámi taková spousta emocí, že po zavření knihy to budete muset chvíli rozdýchávat.

Tato kniha je mojí první knihou z amišského prostředí, nejprve jsem měla trochu obavy, zda to bude to pravé, ale jejich život je opravdu zajímavý, dívají se na svět jinak než mi ostatní. Mají vlastní pravidla, podle nichž žijí, a pokud se něčím prohřeší, jejich společnost je nezavrhne, tak jako naše, ale po jejich vyzpovídání, jim odpustí a přijme je zpátky.

„Biskup vzal mou ruku do hřejivých dlaní a já měla na okamžik dojem, že se všechno ve mně dokonale zklidnilo. „Vy jste se musela přizpůsobit nám, slečno Hathawayová,“ řekl vlídně. „Myslíte, že my kvůli vám kompromis neuděláme?“

V knize najdete lásku v mnoha jejích podobách. Autorka napsala velmi citlivý příběh, který by se opravdu mohl odehrát. V životě lidí se vše točí kolem dětí a to platí i o těch, co děti ještě nemají, mateřská láska je snad to nejsilnější pouto na světě a zkuste ho někdo přetrhnout, to se pak začnou dít věci.

Kniha je rozdělena do kapitol, některé jsou psány z pohledu Ellie, která je jako vypravěčka, některé jsou psány ve třetí osobě. Kniha je velmi čtivá a jakmile jednou přečtete první kapitolu, nebudete chtít přestat, dokud se nedozvíte pravdu, prostou pravdu.

Musím se přiznat, že po pár indiciích v knize jsem začala tušit, kdo stojí na pozadí, ale dokud nedočtete do konce, nebudete si jisti. Je to příběh s detektivní zápletkou a zasedání soudu autorka vykreslila tak skutečně, že budete jen zírat.

„Někdy, když jsem ležela u Fisherů v posteli, jsem přemýšlela, jak si mám zase zvyknout na život ve městě. Jaké to bude, až místo houkání sov budu při usínání slyšet rachot autobusů? Zavřu oči v pokoji, kde nebude úplná tma, protože na ulicích svítí neony a lampy. Budu pracovat tak vysoko, že neucítím jetel a pampelišky pod nohama.“

Knihu doporučuji všem, které si autorka již získala jinou knihou, ale i těm, kteří ještě spisovatelku neznají, nebudete litovat.

Moje hodnocení je 100 %.

Recenze primárně zpracována pro portál Chrudimka.cz. Tímto děkuji za možnost převzetí.

Nejkrásnější italské slovo: „amore“ (recenze knihy Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku – Kamin Mohammadi)

Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku, autorka Kamin Mohammadi, vydalo nakladatelství Mefatora, Praha 2018, 272 stran

„A potom přišlo nové tisíciletí, bylo mi třicet a ozval se život. Po zvlášť těžkém rozchodu jsem byla v úzkých, bez bytu a bez peněz a potřebovala jsem trochu stability, abych se z toho dostala a začala znovu. Přilákalo mě bezpečí práce v časopise a dostala jsem pořádnou práci. Rodiče se netajili tím, jak se jim ulevilo. Konečně jsem dospěla, konečně se usadím, slyšela jsem jejich myšlenky. Hypotéka a manžel jsou jen otázkou času.“

Kdo by v pošmourných podzimních dnech nechtěl zavzpomínat na léto? A co takhle se přenést do slunné Florencie a ještě objevit italské umění žít – bella figura? Tato kniha vás zahřeje na duši. Jedná se o autobiografický román. Sama autorka šla s kůží na trh a odhalila nám svůj rok života v italské Florencii.

Román nezačíná zrovna optimisticky, Kamin opustila Anglii, není spokojená se svým životem, nemá práci, její postava a vzhled také nejsou, co bývaly, a navíc je sama a má zlomené srdce. Čeká ji v Itálii nový start? Co vše jí mohou dobrosrdeční Italové naučit? Podaří se jí uskutečnit svůj sen – napsat knihu? Uvařte si dobrou kávu nebo si rozdělejte dobré víno a ponořte se do příběhu, který má co nabídnout každému z nás.

Moc se mi líbilo, jak autorka vzala život do svých rukou a vydala se do země, jejíž jazyk neuměla, a nikoho ve Florencii neznala. A přesto naváže mnoho nových vztahů a to nejenom přátelských. Nebyla by to Itálie a její Italové, kdyby autorka neprožila jeden letní románek, který jí otevře oči. Pak ale přijde něco víc a na konci knihy budete mít pocit, že vás Kamiin příběh zahřál u srdce a že osudová setkání existují.

„Bella,“ promluvil laskavě, „podívej se na sebe, jak ses změnila od té doby, co jsi sem přišla poprvé. Plazila ses jako červ, celá ohnutá, s pohledem k zemi, stokrát ses omluvila. Teď… no teď sem vrazíš, hlavu zpříma, s nosem nahoru a podíváš se mi rovnou do očí. Už žádný červ! A když se usměješ, ten úsměv ti vychází až ze srdce. Vidíš, teď znáš tajemství toho, jak si v Itálii získat obdiv. To je la bella figura. A varuju tě, Angličanko, díky tomu jsi silnější, než si vůbec dokážeš představit.“

Kniha se čte jedním dechem, autorka ji rozdělila na dvanáct částí podle jednotlivých měsíců v roce. Každá část nese svůj název a spisovatelka ještě daný měsíc charakterizuje sezónní plodinou, vůní města, italskou chvilkou a italským slovem měsíce. Na konci každé kapitoly najdeme recepty na italská jídla, která byla v kapitole zmíněna.

Autorka nám také prozradí tajemství krásného vzhledu a štíhlé postavy. Během čtení se vám budou sbíhat sliny na všechna ta italská jídla a především na čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu. Zkrátka zatoužíte po italské kuchyni.

Spolu s Kamin nezůstaneme pouze ve Florencii, ale budeme s ní objevovat italský venkov, který je snad ještě krásnější. Řeknu vám, že po přečtení knihy toužím ještě víc navštívit Florencii.

Román je protkán odhodláním, touhou objevovat, seznamovat se, poznávat, milovat a změnit svůj život. To, zda se to autorce podaří, si přečtěte sami. Tato kniha je sice oddechová, ale má, co říct a rozhodně to není román, co by měl jen tak zapadnout.

„Tohle měl být můj sen, vlastně jsem někdy takový sen asi skutečně měla. Mé dřívější já by tady pobíhalo jako šílené. Jenže teď jsem se kolem sebe rozhlížela a nedokázala se nadchnout pro nic z toho, co jsem viděla. Dokonce i šaty Prada ztratily své kouzlo, jak se tam jen tak mačkaly se stovkami dalších. Ať jsem se snažila sebevíc, neviděla jsem nic, co bych chtěla. Musela jsem si přiznat hořkou pravdu: Tady v Itálii, kolébce módy, moje láska k nakupování zemřela milosrdnou smrtí.“

Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět o italském způsobu života a poznat ho očima přistěhovalce.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem se alespoň na chvíli mohla přenést do jiné kultury, máme se ještě co učit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Po stopách nejstarších českých dějin (recenze knihy Omyl kronikáře Kosmy – Jiří Dobrylovský)

Omyl kronikáře Kosmy, autor Jiří Dobrylovský, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2018, 216 stran

„Po zániku Moravy nalezli mnozí moravští kněží útočiště v Čechách a přinesli s sebou nepochybně i leckteré písemné památky moravské, a protože Bořivoj byl Metodějovým současníkem, dalo se předpokládat, že právě v moravských spisech by mohlo být k nalezení, po čem Vratislavovo srdce tak toužilo a co bylo mým úkolem vyhledat.“

Máte rádi staré pověsti české? A víte, kdo stál za jejich vznikem? Zajímá vás, jak možná přišly na svět? V této knize nám autor předkládá jednu z možných teorií. Jedná se o beletristické dílo, které nás zavede na samý počátek českých dějin, tak jak si ho vykládal náš první kronikář Kosmas.

V knize je hlavní postavou právě Kosmas, který má zálibu v sepisování událostí, které si píše pro svoji potřebu, občas se někomu pochlubí a přečte mu, co sepsal. A tak se o jeho „koníčku“ dozví sám král Vratislav a pověří Kosmu nelehkým úkolem. Chce, aby sepsal nejstarší dějiny jeho předků a musí sahat co nejdál do minulosti, aby se mohl vyrovnat okolním panovnickým rodům. A tak začíná Kosmova nelehká práce.

Naštěstí má Kosmas k ruce Luboru, svoji neteř, které se ujal, když byla ještě malá, nyní jí je dvanáct let a je velmi chytrá. Je to právě ona, kdo Kosmu přivede na zajímavou myšlenku. Ve svém pátrání se Kosmas vydává na řadu míst a také díky královskému lovčímu Vilémovi a jeho synovi může pokračovat v „odkrývání“ nejstarších dějin. Je však na správné stopě? Nepřijde jeho práce vniveč? To vše se dozvíte v tomto historickém románu.

„Hodně dávno. No nic, tuto odpověď jsem do značné míry očekával a měj jsem pro ni pochopení. Díky svým dávným studiím, během nichž jsem četl bezpočtu historických děl, i díky mému současnému kronikářskému poslání jsem věděl, že z dob, kdy ještě lidé neznali písmo a nepoužívali kalendář, se sice uchovají vzpomínky na slavné bitvy a sem tam i nějaká jména, ale pokud jde o stáří těchto událostí, je to prostě dávno. Ať už to dávno znamená sto nebo tisíc let.“

Bylo až s podivem, jak se Kosmovi do cesty vždy připletl někdo, kdo mu poradil, když se dostal do slepé uličky. Při čtení knihy se nám zdá, že Kosmas ve svém pátrání postupuje rychle, přesto mu jeho práce trvá tři roky, navíc vypadá, že vše přijde nazmar kvůli jednomu potulnému pěvci. Pokud chcete vědět, v čem se slavný kronikář mýlil, vezměte do ruky tuto knihu, možná, že jste stejně jako já neměli tušení, že s našimi dávnými pověstmi může být všechno jinak.

Autor prostřednictvím této knihy nám, běžným čtenářům, nastínil něco, co mnozí historikové vědí, ale ve školách se to neučí. Formou přístupnou široké veřejnosti upozorňuje na to, že se Kosmas nejspíše zmýlil, však v samotné knize je několikrát zmíněno, že člověk je schopen znát dějiny svého rodu tak 200 let nazpět a Kosmas přitom pátral až pět století nazpět.

Nejspíš už se nikdy nedozvíme, zda skutečně žil nějaký Čech, Krok či Libuše a její manžel Přemysl Oráč. Ale staré pověsti české budeme stále předávat dalším generacím, vždyť kdo ví, co je pravdivé a co bylo dílem fantazie jejich tvůrce.

Knihu doporučuji milovníkům historické beletrie a také těm, kteří chtějí na nejstarší české dějiny pohlédnout z jiného úhlu.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si rozšířila obzory o zajímavý pohled na naše nejstarší dějiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Nikdy ji nepřestanu hledat (recenze knihy Se mnou jsi v bezpečí – K. L. Slater)

Se mnou jsi v bezpečí, autorka K. L. Slater, vydalo nakladatelství Mystery press, Praha 2018, 352 stran

„Až teď, když se ohlížím zpátky, vidím, že každá minuta těch uplynulých třinácti let vedla přesně k tomuto okamžiku, který ji přivedl zpět ke mně. Ačkoliv jsem už dávno přestala doufat, že jednoho dne zaplatí za to, co provedla, opak byl pravdou. Bylo mi zkrátka předurčeno ji znovu najít.“

Hned úvodem vám řeknu, že knihu s podivnější hrdinkou jsem snad ještě nečetla. Ze začátku jsem nevěděla, co si o Anně myslet, ale jak se začala odkrývat její tajemství, a to jak se za každou cenu snažila vetřít do rodiny Liama, kterého srazila žena, jež Anně způsobila tolik příkoří, bylo to čím dál podivnější. Nakonec jsem měla dojem, že v knize snad není nikdo „normální“. Každá z postav něco skrývá, a to je známkou dobrého psychothrilleru. Po přečtení se však u mě dostavily smíšené pocity, opravdu nevím, zda kniha je tak dobrá nebo naprosto šílená.

Postava Anny mi k srdci nepřirostla, chvílemi jsem nad jejím chováním jen kroutila hlavou a říkala si, jak jí tohle může projít. Jenže když víte, že za sebou nemá jednoduché dětství a tušíte, že se před třinácti lety odehrálo něco hrozného, co ji poznamenalo, tak pochopíte její nenormálnost. A to, že Anna není jediná, kdo je nenormální, poznáte při dalším čtení. Celou dobu jsem si kladla otázku, o co hlavní hrdince jde, proč tohle dělá, proč je tak „posedlá“ tím, aby zničila Carlu, viníka dopravní nehody. Na konci se dočkáte rozuzlení. A přijde šok, i když ke konci knihy začnete tušit, že se stalo něco opravdu zlého a že jedna z postav si s sebou nese hrozivé tajemství.

„Posadím se na jeho židli a představím si ho tady, přímo na tomto místě a najednou mi naplno dochází, že nikdo z nás neví, co na nás čeká za rohem, jaké ošklivé události nám osud chystá. Dokud nás neštěstí nezavalí jako tuna cihel. Vím moc dobře, jaké to je.“

Anna nemá problémy jen v osobním životě, ale svojí posedlostí si způsobí problémy také v práci, a to i přestože svoji práci dělá ráda. Anna má své zažité rituály, ale tím, že se upne na něco jiného, si způsobí řadu nepříjemností. Půjde vše ještě napravit? Bude se moci pomstít ženě, která jí způsobila velkou ztrátu? Najde v životě  opět rovnováhu?

Pokud toužíte po tom přečíst si psychothriller, v němž není nikdo zcela normální, je tahle kniha tou správnou volbou. Nedokážu říct, k jaké knize by se dal přirovnat. Autorčina prvotina je opravdu nevšední a možná nesedne každému, ale své čtenáře si jistě najde.

„Spousta rodičů totiž nejdřív strašně touží po dětech a pak tráví většinu času v práci, aby mohli zaplatit za to, že se jim o ně někdo postará. Řeknu vám, kdybych já měla dítě, vážila bych si každé společně strávené chvilky. Člověk nikdy neví, kolik času ještě bude moct prožít s těmi, které miluje, a bere to občas jako samozřejmost.“

Ještě bych ráda zmínila obálku knihy, která je velmi poutavá. Modrá postava tvořená obrazem města na bílém pozadí, je velmi výrazná a přitáhne oko každého čtenáře.

Kniha je autorčinou prvotinou pro dospělé a myslím, že se jí povedla. Autorka má na svém kontě i další thrillery, tak se necháme překvapit, zda se dočkáme jejich překladu do češtiny.

Knihu doporučuji všem milovníkům psychothrillerů a těm, co si rádi přečtou něco neobvyklého a nevadí jim, že každá z postav má svoji „úchylku“.

„Užívám si ten hřejivý pocit, který se mi rozlévá v břiše jako hustá polévka. Nikdo už nemůže strkat nos do mých věcí. Nikdo, kromě mě, nevidí ty dopisy, které leží přede mnou. Kdyby lidé věděli, že jsem je vzala u Ivy v šatníku, řekli by, že jsem udělala špatnou věc, ale oni neví, co všechno je v sázce, takže to nikdy nemohou pochopit.“

Moje hodnocení je 90 %.

Děkuji nakladatelství Mystery Press za to, že jsem si tento psychothriller mohla přečíst. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Chtěli byste být albatrosem? (recenze knihy Vězeň času – Matt Haig)

Vězeň času, autor Matt Haig, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 300 stran

„V celém svém životě jsem byl zamilovaný jen jednou. V jistém smyslu to může působit romanticky. Myšlenka, že máte jedinou pravou lásku, a když odejde, nikdo se jí nevyrovná. Je to krásná představa, ale skutečnost je děsivá. Čelit všem rokům, které přijdou potom. Existovat, když smysl vašeho bytí odešel.“

Po přečtení anotace se domnívám, že tato kniha zaujme většinu z nás. Vždyť hlavní hrdina vypadá na čtyřicet let a přitom žije již čtyři staletí. Řeknete si, jak je toto možné? Že by objevil elixír mládí nebo kámen mudrců? No je to úplně jinak a autor přišel se zajímavým nápadem. Hlavní hrdina Tom Hazard, který však za celý svůj život použil několik jiných jmen, aby ochránil nejen sebe, ale i další dlouhověké lidi, má totiž určitou vrozenou dispozici, takže stárne pomaleji než my obyčejní smrtelníci.

Autor nás prostřednictvím hlavního hrdiny provede dějinami a seznámí nás s několika historickými postavami, s nimiž se Tom ve svém životě setkal. Tom si může žít skoro jak chce, ale je také svázaný určitými pravidly, každých osm let se musí přestěhovat a změnit svoji identitu a to není to nejhorší, Tom se totiž nesmí zamilovat. Vše jde celkem hladce, dokud se nestane učitelem dějepisu v Londýně a nesetká se s učitelkou francouzštiny, do které se zamiluje. Bude přáno jejich lásce? Neohrozí tím Tom sám sebe, ale i své okolí? Kdo jsou to albatrosové a kdo jepice? Co je to tajné společenství albatrosů? A najde Tom Marion?

„A dojde mi, že existuje důvod, proč tohle dělám. Proč chci být učitelem historie. Potřebuji se vyrovnat s minulostí. O tom historie je, její učení i vyprávění o ní. Je to způsob, jak minulost ovládnout a řídit. Udělat z ní ochočené zvíře. Jenže historie, kterou jste prožili, je jiná než ta, o které čtete v knize nebo na obrazovce. A některé věci z minulosti zkrátka ovládnout nejdou.“

Během čtení tohoto napínavého románu napříč několika staletími vám budou v hlavě vířit nejrůznější otázky. Mně například v napětí neustále udržovala otázka, zda Tom najde Marion. Autor nám postupně odhaluje jak Tomovu minulost, tak jeho poslání ve společenství albatrosů a jejich pravidla. V knize se střídají různá časová období z Tomovy minulosti se současností a to vás udržuje v napětí a ve střehu, aby vám neunikl žádný podstatný detail z jeho života.

Kniha se čte jedním dechem a opravdu mi bylo líto, když jsem ji musela odložit a čekat až se k ní budu moci zas vrátit. Umím si představit, že by román měl i třikrát více stan, když by autor podrobněji rozpracoval Tomovu minulost a myslím, že bych ho četla s chutí a stejně by mi nakonec přišlo, že ten příběh byl krátký.

„Klíčem ke štěstí není být sám sebou, protože co to vlastně znamená? Každý máme řadu já. Ne. Klíčem ke štěstí je najít lež, která nám nejvíce vyhovuje.“

Vězeň času vás přiměje se zamyslet nad svým životem i nad tím, zda bychom ho dokázali žít lépe a naplno, kdyby nám bylo naděleno žít dlouho. Nejprve jsem Tomovi jeho dispozici záviděla, ale při dalším čtení a při zamyšlení se nad jeho „darem“ jsem si čím dál víc uvědomovala, že to zas tak skvělé není. Žít dál, když naši milovaní odcházejí a nakonec zůstat na světě sám bez rodiny i přátel, není zas taková pohádka.

Je to román o velké chuti žít, bít se se světem a o velké odvaze nevzdat to a využít svůj dar. Je to román, který nás provede minulostí od jedné lásky k další lásce. A i když Tom ví, že to nebude navěky, nevzdává se a chce žít naplno.

„Možná zní divně zamilovat se do někoho pro jeho gesto, ale někdy dokážete přečíst člověka v jediném okamžiku. Stejně jak můžete studovat zrnko písku a pochopit z něj celý vesmír. Láska na první pohled možná existuje a možná ne, ale zamilovat se v jednom okamžiku rozhodně jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi prolínání více časových rovin, těm, kteří si chtějí přečíst o jednom neobvyklém životě a těm, co se chtějí zamyslet nad svým životem.

Moje hodnocení je 100 %.

Na obálce knihy je uvedeno, že se chystá filmové zpracování, jsem na něj moc zvědavá.

Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem mohla nahlédnout pod pokličku dlouhověkosti a zvážit tak klady a zápory dlouhého života. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Láska přes předěl šest seti let (recenze knihy Písařka ze Sieny – Melodie Rose Winawerová)

Písařka ze Sieny, autorka Melodie Rose Winawerová, vydalo nakladatelství Metafora, Praha 2018, 452 stran

„To byl můj Gabriel, pomyslela jsem si a ucítila, jak se mi ježí chloupky na rukou. A potom jsem zachytila drobný detail v rohu jedné ze zobrazených scén, tak nepatrný, že bych jej málem přehlédla. Na vzdáleném břehu řeky stál hlouček poutníků plných úzkosti a mezi nimi žena v zelených šatech, s černými vlasy zapletenými do stočených copů, připomínajícími královskou korunu. Malba byla starší než šest a půl století. Tvář ženy na obraze jsem však poznala ihned – vídám ji každý den v zrcadle.“

Máte přečtenou Cizinku od Diany Gabaldon a rádi byste si přečetli knihu s podobným námětem? Pokud ano, neváhejte a přečtěte si Písařku ze Sieny. Podobnost knih tkví v nečekaném přesunu hlavních hrdinek do jiného století, obě hlavní hrdinky v současnosti pracují ve zdravotnictví, což je pro ně v jiné době velkou výhodou, obě se rychle sžijí s danou dobou a obě v minulosti naleznou lásku. Je otázkou, zda se obě rozhodnou v minulosti zůstat…

Hlavní hrdinkou knihy je Beatrice Trovato, uznávaná neurochirurgička, která denně zachraňuje životy, pomalu neví, co je to dovolená, a žije jen pro svoji práci, ale i pro svého bratra Bena. Jenže s Benem je dělí Atlantský oceán, Beatrice žije v New Yorku a Ben se odstěhoval za prací do italské Sieny, kde pátrá v minulosti města, zajímá se o 14. století, kdy Sienu postihla morová rána, která si vyžádala velké množství obětí, více než v jiných městech. Ben náhle umírá a Beatrice se rozhodne vypravit do Sieny a pokračovat v Benově práci. Při pátrání narazí na deník malíře Gabriela, který žil ve 14. století, a toto spojení Beatrici přenese do Sieny několik měsíců před morovou ranou. Jak se Beatrice vyrovná s neznámým prostředím? Podaří se jí zachránit Sienu a ty, na kterých jí záleží? Bude se moci vrátit do současnosti nebo si raději zvolí minulost? Pokud máte rádi romány s historickým pozadím, kterým nechybí dobrodružství a romantika, začtěte se do Písařky ze Sieny.

„Přes hladinu spánku ke mně pronikl hlas, vyslovující mé jméno tím úžasným způsobem, jak to dokážou jen Italové; podobně by je zřejmě pronesl sám Dante. Otevřela jsem tedy oči a zjistila, že ležím na chodníku před špitálem a hledím do tváře jakéhosi neznámého muže.“

Postavu Beatrice jsem si velmi oblíbila, obdivovala jsem ji, jak rychle se začlenila do středověkého života. Fandila jsem ji, když v minulosti našla to, co v současnosti postrádala. Že zachovala chladnou hlavu, ačkoliv věděla, co hrozí celému městu, a že zřejmě minulost nemůže změnit. Prožívala jsem s ní její dobrodružství, kdy se plavila na Sicílii na středověké lodi vstříc velkému nebezpečí. Beatrice má taky jeden zvláštní dar, určitou schopnost, která působí tak trochu nadpřirozeně.

V této knize se čtenáři dostane mnoho – odvaha, napětí, láska, zajímavý příběh, ale i zrada, podlost a touha po pomstě. Nebudete chtít knihu odkládat a život ve středověku vás tak vtáhne do děje, že budete mít pocit, jako by jste tam byli spolu s Beatricí. Nejhorší pro mě byli chvíle, kdy jsem nevěděla, jak to dopadlo s Gabrielem, řeknu vám, že autorka si pěkně pohrává s našimi nervy.

„V této chvíli však mířím pryč od domova, který jsem si v tomto čase našla, a za sebou zanechávám všechny, kteří jsou mi blízcí. Přízrak moru, o kterém vím jen já, se blíží a stává se reálnějším a děsivějším. A co horšího, proti své vůli mu jedu vstříc.“

Autorka vymyslela skvělý příběh. A ačkoliv je v knize hodně postav, čtenář se v nich snadno orientuje a neztrácí nit příběhu. Kniha je rozdělena do patnácti kapitol, v nichž sledujeme osudy hlavní hrdinky.

Jedná se o ucelenou knihu, autorka zřejmě nechystá pokračování, ale já bych si ho celkem uměla představit a moc by mě zajímalo, co hlavní hrdinku čekalo v dalším životě.

„Odedávna jsem silně prožívala příběhy jiných lidí – jako bych dosahovala sjednocení s jejich srdcem i myslí.“ Nikdy předtím mne taková formulace nenapadla. „Snad proto jsem se stala lékařkou. Toužila jsem dát této své schopnosti nějaký smysl, využít ji pro dobro ostatních. Až nyní mi však plně došlo, o jak zvláštní dar jde.“

Knihu doporučuji všem, kteří rádi spolu s hlavími hrdiny cestují do minulosti, těm, co je zajímá život ve středověku a také těm, co milují romantické příběhy na historickém pozadí.

Moje hodnocení je 100 %.

Děkuji nakladatelství Metafora za to, že jsem se mohla alespoň na pár dní ocitnout ve středověké Sieně a přesvědčit se, že život ve 14. století nebyl procházkou růžovou zahradou. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.