„Bez
přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec
nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí
díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak
ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“
Vítejte na mém blogu, chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla, že si založím blog a zkusím psát. Ale nyní jsem se odhodlala, a tak vzniká něco nového. Jak již název blogu napovídá, bude o knížkách, o mém světě knih, o knihách, které jsem četla, které mám ráda a knihách, které se chystám číst. Postupně budu přidávat recenze na nově přečtené knihy. Budu ráda, když se mnou budete diskutovat o mých příspěvcích a především o knížkách, které nás třeba budou spojovat. Příjemné počtení Vám přeje Pavla
středa 2. prosince 2020
Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)
sobota 21. listopadu 2020
Kdy slaví narozeniny tukoni? (recenze knihy Jedlička se narodila – Oksana Bula)
„O
jednu jedličku se však tukoň postarat nestihne.
Narodí se totiž až v zimě –
vždycky ve stejnou dobu, jenže…“
Narodí se totiž až v zimě –
vždycky ve stejnou dobu, jenže…“
Zdroj: Chrudimka.cz
neděle 15. listopadu 2020
Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)
„Mohly
by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct
identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla
ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte
v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl,
znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“
Zdroj: Chrudimka.cz
V pořadí
již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět
nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a
opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená
vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další
knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy
v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická
královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící
hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě
potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
Tentokrát
Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl
vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany,
veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se
proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie
v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý.
Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali
po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19.
století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii
Romea a Julie.
pátek 6. listopadu 2020
„Konec světa“ (recenze knihy Maják na útesech – Marie Lamballe)
„Dávno
se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji
roztrhnout.“
Zdroj: Chrudimka.cz
pátek 16. října 2020
Králičí svéhlavička (recenze knihy Elinka – Nadine Robertová)
„Já
na ryby nepůjdu. Mám na práci něco lepšího,“ namítá Elinka.
„ALE ANO, ELÍ, JEN POJĎ! Řeknou bráškové a sestřičky.“
„ALE ANO, ELÍ, JEN POJĎ! Řeknou bráškové a sestřičky.“
Zdroj: Chrudimka.cz
neděle 4. října 2020
Více, či méně známé houby (recenze knihy Klub přátel hub – Élise Gravelová)
„Houby
nepatří ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Mají svou vlastní říši jenom pro
sebe.“
Zdroj: Chrudimka.cz
úterý 22. září 2020
Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)
„List
je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
V nakladatelství
Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti
od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda
a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla
možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim,
kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející
zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak
důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha
vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
Autorka
Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro
děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které
doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete,
je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není
jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá
zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí
v průběhu celého roku.
sobota 12. září 2020
Nevíš, ale pochopíš (recenze knihy Ghostwriter – Alessandra Torre)
„Tři
měsíce. Nejkratší termín odevzdání, jakému jsem kdy čelila. Přesto se obejde
bez zběsilých telefonátů agentce, nebudou žádná vyjednávání o čase navíc.
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
Je to vůbec možné?“
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
Je to vůbec možné?“
Zdroj: Chrudimka.cz
pondělí 7. září 2020
Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)
Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran
„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!
středa 2. září 2020
Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)
Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran
„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka.
Knihu
bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo
narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
„Sněhovou
vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou
všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
Děkujeme
knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala,
můžete si ji koupit zde.
Moje hodnocení je 99 %.
neděle 23. srpna 2020
Najdi Elizu (recenze knihy Elizino tajemství – Dominik W. Rettinger)
„Vyrazit
v té době do Polska bylo samozřejmě riskantní, ale považovala jsem se za
francouzskou občanku, a navíc jsem se hodně změnila. Podobnost s hledanou
Polkou by tak byla čistě náhodná. Nejhorší chyby ovšem děláme, kdy si myslíme,
že jsme v bezpečí a šťastní.“
Zdroj: Chrudimka.cz
pátek 21. srpna 2020
Mami, tati, já nechci na tábor (recenze knihy Dorotka na táboře Záhada ztraceného poháru – Petra Martišková)
„Nikam
nepojedu,“ vztekala jsem se, když mi naši s nadšením oznámili, že se
uvolnilo jedno místo na táboře, který pořádá jejich firma. Jenže rodiče měli
jiný názor. Nejdříve se mě snažili přesvědčovat, jak si to na táboře krásně
užiju. Pak přišla hromada historek z jejich dětství. V jejich podání
to vypadalo, že na táboře se nad vším klene duha a občas se tam proběhne
jednorožec.“
Zdroj: Chrudimka.cz
čtvrtek 13. srpna 2020
Když zasáhne minulost (recenze knihy Muž s podivnou minulostí – Ken Follett)
„Neumím
si představit, jak si vy, hoši, podáváte ruce s carem.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“
Zdroj: Chrudimka.cz
úterý 28. července 2020
Záškodníci v zoo (recenze knihy Kouzelná třída v zoo – Zuzana Pospíšilová)
„Jistě
víte, že jsou zvířata, která žijí na zemi, jiná zase pod zemí, ve vodě nebo ve
vzduchu. Některá zvířata mají peří, jiná srst a některá jen pokožku. Některá
jsou malá, jiná velká. A taky vydávají různé zvuky. Myslím, že bychom je měli
znát, když s nimi žijeme na stejné planetě.“
Zdroj: Chrudimka.cz
pátek 24. července 2020
Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)
Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020
„Kolik
tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou.
Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou
siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik
nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí
zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy,
děti, matky, muže, sourozence?“
S autorkou
Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již
tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak
opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.
Dvě
ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát?
Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých
čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak
doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst
z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život
změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena,
přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět
dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají,
avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by
obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým
otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co
vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné
nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne
zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.
„Jak
se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká,
skoro odpudivá?
Protože
ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi
slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou
bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou
ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“
Kniha
má své kouzlo,
při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a
opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování
o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen
milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech
může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní
život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji
motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke
vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový
impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?
Moc
mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina
George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych
seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno,
anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či
s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé
objevovala moře.
„Zjistit
jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům
žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod
slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně
číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“
Kniha
je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné
scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo
v příběhu.
Musím
říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu,
jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně
říkala, že jisté náznaky v knize byly.
„Každý
okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích,
k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často
desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně
nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se
vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná
k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“
Knihu
bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi
nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale
nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh,
který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.
Žijeme
tak, jak bychom chtěli?
Moje
hodnocení je 95 %.
Děkuji
nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha
zaujala, můžete si ji koupit zde.
pondělí 20. července 2020
Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)
„A
víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“
Zdroj: Chrudimka.cz
úterý 14. července 2020
Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)
„Nečekala
totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala
její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní
neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se
podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má
zpoždění.“
Zdroj: Chrudimka.cz
Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)