„Vyrazit
v té době do Polska bylo samozřejmě riskantní, ale považovala jsem se za
francouzskou občanku, a navíc jsem se hodně změnila. Podobnost s hledanou
Polkou by tak byla čistě náhodná. Nejhorší chyby ovšem děláme, kdy si myslíme,
že jsme v bezpečí a šťastní.“
Zdroj: Chrudimka.cz
Před
měsícem jsem v jedné z recenzí psala, že knihy s tematikou
koncentračních táborů primárně nevyhledávám, a už jsem zase porušila svoje
„pravidlo“ a to proto, že mě opět zaujala anotace, která slibuje zas
jiný pohled na zvěrstva, která nacisté páchali. Tentokrát se přeneseme do
Osvětimi, kde můžeme nahlédnout na život vězenkyň v táboře z pohledu
poloviční Židovky poslané do koncentračního tábora za podvody, nikoliv
z důvodu židovství. Kniha je zajímavá a odlišná od knih s podobnou
tematikou především tím, že nás seznámí se životem v táborovém
nevěstinci.
Příběh
začíná v současnosti, Anna, matka bývalého nacisty, kterého po
letech čeká proces za spáchané zločiny na Židech, se vydala do Izraele, aby
našla Elizu, která může jejího syna zachránit. Anna se setká s její
dcerou, která jí předá matčin deník, který začíná v roce 1939, kdy Eliza
společně se svým přítelem podvádí bohaté muže, které vydírají a za jejich
peníze pak žijí bohémský život. Jednou se jim však jejich počínání vymstí a
Eliza s Karlem jsou rozděleni. Eliza začne nový život, ale ani ten nemá
šťastný konec a řízením osudu se nakonec mladá žena ocitá v koncentračním
táboře jako politická vězeňkyně. A nyní začíná peklo na zemi,
Eliza se snaží přežít, tak jako již mnohokrát ve svém životě, seznamuje se
s mladou krásnou Magdalenou a vytuší, že pokud si ji vezme pod ochranu,
bude i ona v bezpečí. Nakonec se obě ženy dostanou do táborového
nevěstince, kde panují lepší podmínky k přežití a možná i šance dostat se
na svobodu. Jenže to by Elizu nesměla dohnat její minulost. Co všechno
musely vězeňkyně v koncentračním táboře vytrpět? Jaká tam panovala
pravidla? Dostane se Eliza na svobodu? Kniha o otřesném životě nebo spíš
přežívání v táboře v Osvětimi, ale také o lásce a lidské pomoci.
„Nevěděla
jsem, že zima může způsobovat takovou bolest, tak mučit. Proniká do nitra těla
a do mozku jako hlad, ochromuje vůli. To už není moje tělo, to už nejsem já.
Celá strnulá se třesu a cítím divnou fascinaci, apel je přehlídkou absurdity,
tady a teď končí lidství.“
Žádné komentáře:
Okomentovat