čtvrtek 22. července 2021

Žena v čele sabotážní akce před dnem D (recenze knihy Kavky - Ken Follett)

„Dosud si nemyslel, že by hnutí odporu bylo schopné tak dobře naplánovat a uváženě provést útok. Podle toho, co zjistil v posledních několika měsících, se domníval, že jejich útoky se omezují jen na bleskové výpady, po kterých se ihned stáhnou. Tentokrát je však poprvé viděl v akci. Měli spoustu zbraní a zřejmě netrpěli nedostatkem munice – na rozdíl od německé armády! Nejhorší na tom všem bylo, že byli odvážní.“




Bude to již skoro rok, co jsem četla svoji první knihu od Kena Folletta, Muž s podivnou minulostí (recenze), a již tehdy jsem věděla, že u jedné jeho knihy nezůstane. Rok se s rokem sešel a mně se do ruky dostalo opětovné vydání jeho historického špionážního thrilleru Kavky, který mě naprosto pohltil. Ačkoliv jeho čtenářsky nejúspěšnější knihy ještě čekají v mé knihovničce na přečtení, jsem ráda, že jsem se ještě před nimi dostala právě k této knize.

Agentka Felicity Clairetová alias Flick je jednou z nejúspěšnějších agentek v britské SOE, tato organizace se specializovala na zpravodajské a sabotážní činnosti na územích obsazených nepřítelem. Flick je mladá, inteligentní žena, která umí používat svůj „čich“ v problémových situacích, což jí umožnilo již několikrát vyváznout z nebezpečí. Den vylodění spojeneckých vojsk se blíží, tlak na sabotážní činnost hnutí odporu je tedy značný a Flick spolu s dalšími členy dostala důležitý úkol, vyřadit z provozu nejdůležitější telefonní ústřednu na území Francie, která je spojením mezi německými vojáky a jejich velením v Berlíně. Bohužel akce končí nezdarem, pro Flick to znamená velký otřes, a to i v soukromém životě. Avšak Felicity je silná žena, která vymyslí nový plán, který je však mnohem nebezpečnější a velmi riskantní a na jeho zorganizování má pouhých pár dní, protože pak už bude pozdě…

„Matka vypadala sklíčeně. „Takže se vracíš.“
„O tom nemůžu mluvit.“
„Copak jsi toho neudělala už dost?“
„Ještě jsme válku nevyhráli, takže ne, myslím, že jsem toho ještě neudělala dost.“






neděle 18. července 2021

Každý konec je něčeho začátek (recenze knihy Akord a jiskry - Martin Patřičný)

„Nejzajímavější jsou vždycky doby přechodů. Ten přechod ve společnosti, než se poměry znovu upraví a na nějakou dobu stabilizují. Doba přechodu – staré ještě úplně neminulo a nové nenastalo a tak se to všelijak mele a prase aby se v tom vyznalo.“




Je pravda, že povídky moc často nečtu, ale když se mi náhodou nějaké dostanou do ruky, přečtu si je vždy s chutí a poté si říkám, že bych je možná měla vyhledávat častěji. Přece jen s malými dětmi není tolik času na čtení, ale na kratší povídku se čas skoro vždy najde, a vám pak nemusí být líto, že jste byli vyrušeni v půlce knihy a stále nevíte, jak to dopadne. Proto, když se mi naskytla příležitost přečíst si novinku Martina Patřičného Akord a jiskry, jež je souborem povídek, neváhala jsem.

Martin Patřičný není jen spisovatel, ale je to především výtvarník, který miluje dřevo a vytváří z něho umělecká díla. Svoji zálibu propojil i s touto povídkovou knihou, jejíž obálku zdobí jeho dílo „Kočičí oči“ a uvnitř knihy najdeme řadu dalších fotografií autorových produkcí ze dřeva, jež doplňují jednotlivé povídky.

„Možná proto, že konečně začali oba věřit v důležitost, význam svého životního setkání… v jeho jedinečnost. A kompromisy začali brát jako radost, ne nutnost.“