Nejkrásnější italské slovo: „amore“ (recenze knihy Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku – Kamin Mohammadi)

Bella figura Jak žít, milovat a jíst po italsku, autorka Kamin Mohammadi, vydalo nakladatelství Mefatora, Praha 2018, 272 stran

„A potom přišlo nové tisíciletí, bylo mi třicet a ozval se život. Po zvlášť těžkém rozchodu jsem byla v úzkých, bez bytu a bez peněz a potřebovala jsem trochu stability, abych se z toho dostala a začala znovu. Přilákalo mě bezpečí práce v časopise a dostala jsem pořádnou práci. Rodiče se netajili tím, jak se jim ulevilo. Konečně jsem dospěla, konečně se usadím, slyšela jsem jejich myšlenky. Hypotéka a manžel jsou jen otázkou času.“

Kdo by v pošmourných podzimních dnech nechtěl zavzpomínat na léto? A co takhle se přenést do slunné Florencie a ještě objevit italské umění žít – bella figura? Tato kniha vás zahřeje na duši. Jedná se o autobiografický román. Sama autorka šla s kůží na trh a odhalila nám svůj rok života v italské Florencii.

Román nezačíná zrovna optimisticky, Kamin opustila Anglii, není spokojená se svým životem, nemá práci, její postava a vzhled také nejsou, co bývaly, a navíc je sama a má zlomené srdce. Čeká ji v Itálii nový start? Co vše jí mohou dobrosrdeční Italové naučit? Podaří se jí uskutečnit svůj sen – napsat knihu? Uvařte si dobrou kávu nebo si rozdělejte dobré víno a ponořte se do příběhu, který má co nabídnout každému z nás.

Moc se mi líbilo, jak autorka vzala život do svých rukou a vydala se do země, jejíž jazyk neuměla, a nikoho ve Florencii neznala. A přesto naváže mnoho nových vztahů a to nejenom přátelských. Nebyla by to Itálie a její Italové, kdyby autorka neprožila jeden letní románek, který jí otevře oči. Pak ale přijde něco víc a na konci knihy budete mít pocit, že vás Kamiin příběh zahřál u srdce a že osudová setkání existují.

„Bella,“ promluvil laskavě, „podívej se na sebe, jak ses změnila od té doby, co jsi sem přišla poprvé. Plazila ses jako červ, celá ohnutá, s pohledem k zemi, stokrát ses omluvila. Teď… no teď sem vrazíš, hlavu zpříma, s nosem nahoru a podíváš se mi rovnou do očí. Už žádný červ! A když se usměješ, ten úsměv ti vychází až ze srdce. Vidíš, teď znáš tajemství toho, jak si v Itálii získat obdiv. To je la bella figura. A varuju tě, Angličanko, díky tomu jsi silnější, než si vůbec dokážeš představit.“

Kniha se čte jedním dechem, autorka ji rozdělila na dvanáct částí podle jednotlivých měsíců v roce. Každá část nese svůj název a spisovatelka ještě daný měsíc charakterizuje sezónní plodinou, vůní města, italskou chvilkou a italským slovem měsíce. Na konci každé kapitoly najdeme recepty na italská jídla, která byla v kapitole zmíněna.

Autorka nám také prozradí tajemství krásného vzhledu a štíhlé postavy. Během čtení se vám budou sbíhat sliny na všechna ta italská jídla a především na čerstvé ovoce a čerstvou zeleninu. Zkrátka zatoužíte po italské kuchyni.

Spolu s Kamin nezůstaneme pouze ve Florencii, ale budeme s ní objevovat italský venkov, který je snad ještě krásnější. Řeknu vám, že po přečtení knihy toužím ještě víc navštívit Florencii.

Román je protkán odhodláním, touhou objevovat, seznamovat se, poznávat, milovat a změnit svůj život. To, zda se to autorce podaří, si přečtěte sami. Tato kniha je sice oddechová, ale má, co říct a rozhodně to není román, co by měl jen tak zapadnout.

„Tohle měl být můj sen, vlastně jsem někdy takový sen asi skutečně měla. Mé dřívější já by tady pobíhalo jako šílené. Jenže teď jsem se kolem sebe rozhlížela a nedokázala se nadchnout pro nic z toho, co jsem viděla. Dokonce i šaty Prada ztratily své kouzlo, jak se tam jen tak mačkaly se stovkami dalších. Ať jsem se snažila sebevíc, neviděla jsem nic, co bych chtěla. Musela jsem si přiznat hořkou pravdu: Tady v Itálii, kolébce módy, moje láska k nakupování zemřela milosrdnou smrtí.“

Doporučuji všem, co se chtějí dozvědět o italském způsobu života a poznat ho očima přistěhovalce.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Metafora, že jsem se alespoň na chvíli mohla přenést do jiné kultury, máme se ještě co učit. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Po stopách nejstarších českých dějin (recenze knihy Omyl kronikáře Kosmy – Jiří Dobrylovský)

Omyl kronikáře Kosmy, autor Jiří Dobrylovský, vydalo nakladatelství MOBA, Brno 2018, 216 stran

„Po zániku Moravy nalezli mnozí moravští kněží útočiště v Čechách a přinesli s sebou nepochybně i leckteré písemné památky moravské, a protože Bořivoj byl Metodějovým současníkem, dalo se předpokládat, že právě v moravských spisech by mohlo být k nalezení, po čem Vratislavovo srdce tak toužilo a co bylo mým úkolem vyhledat.“

Máte rádi staré pověsti české? A víte, kdo stál za jejich vznikem? Zajímá vás, jak možná přišly na svět? V této knize nám autor předkládá jednu z možných teorií. Jedná se o beletristické dílo, které nás zavede na samý počátek českých dějin, tak jak si ho vykládal náš první kronikář Kosmas.

V knize je hlavní postavou právě Kosmas, který má zálibu v sepisování událostí, které si píše pro svoji potřebu, občas se někomu pochlubí a přečte mu, co sepsal. A tak se o jeho „koníčku“ dozví sám král Vratislav a pověří Kosmu nelehkým úkolem. Chce, aby sepsal nejstarší dějiny jeho předků a musí sahat co nejdál do minulosti, aby se mohl vyrovnat okolním panovnickým rodům. A tak začíná Kosmova nelehká práce.

Naštěstí má Kosmas k ruce Luboru, svoji neteř, které se ujal, když byla ještě malá, nyní jí je dvanáct let a je velmi chytrá. Je to právě ona, kdo Kosmu přivede na zajímavou myšlenku. Ve svém pátrání se Kosmas vydává na řadu míst a také díky královskému lovčímu Vilémovi a jeho synovi může pokračovat v „odkrývání“ nejstarších dějin. Je však na správné stopě? Nepřijde jeho práce vniveč? To vše se dozvíte v tomto historickém románu.

„Hodně dávno. No nic, tuto odpověď jsem do značné míry očekával a měj jsem pro ni pochopení. Díky svým dávným studiím, během nichž jsem četl bezpočtu historických děl, i díky mému současnému kronikářskému poslání jsem věděl, že z dob, kdy ještě lidé neznali písmo a nepoužívali kalendář, se sice uchovají vzpomínky na slavné bitvy a sem tam i nějaká jména, ale pokud jde o stáří těchto událostí, je to prostě dávno. Ať už to dávno znamená sto nebo tisíc let.“

Bylo až s podivem, jak se Kosmovi do cesty vždy připletl někdo, kdo mu poradil, když se dostal do slepé uličky. Při čtení knihy se nám zdá, že Kosmas ve svém pátrání postupuje rychle, přesto mu jeho práce trvá tři roky, navíc vypadá, že vše přijde nazmar kvůli jednomu potulnému pěvci. Pokud chcete vědět, v čem se slavný kronikář mýlil, vezměte do ruky tuto knihu, možná, že jste stejně jako já neměli tušení, že s našimi dávnými pověstmi může být všechno jinak.

Autor prostřednictvím této knihy nám, běžným čtenářům, nastínil něco, co mnozí historikové vědí, ale ve školách se to neučí. Formou přístupnou široké veřejnosti upozorňuje na to, že se Kosmas nejspíše zmýlil, však v samotné knize je několikrát zmíněno, že člověk je schopen znát dějiny svého rodu tak 200 let nazpět a Kosmas přitom pátral až pět století nazpět.

Nejspíš už se nikdy nedozvíme, zda skutečně žil nějaký Čech, Krok či Libuše a její manžel Přemysl Oráč. Ale staré pověsti české budeme stále předávat dalším generacím, vždyť kdo ví, co je pravdivé a co bylo dílem fantazie jejich tvůrce.

Knihu doporučuji milovníkům historické beletrie a také těm, kteří chtějí na nejstarší české dějiny pohlédnout z jiného úhlu.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem si rozšířila obzory o zajímavý pohled na naše nejstarší dějiny. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.