Dopis, který neměl být nikdy doručen (recenze knihy Dopis – Kathryn Hughesová)

Dopis, autorka Kathryn Hughesová, vydalo nakladatelství Grada Publishing, a.s. pod značkou Cosmopolis, Praha 2018, 316 stran

„Babi?“

Vytrhlo ji to ze zamyšlení. „Ano miláčku?“

„Jak jste se s dědečkem poznali?“

Postavila se a vzala vnučku za ruku. Odhrnula jí z tvářičky pramínek zlatých vlasů. „No, to by bylo na dlouhé vyprávění.“

Během týdne jsem přečetla dvě emočně silné knihy, Dopis je druhou z nich. Obálka hlásá „V tragédii jedné ženy se skrývá naděje druhé…“, je to tak, ale je třeba dodat, že tragédie jedné ženy, vede také ke tragédii té druhé. Kniha Dopis v sobě ukrývá velmi silný, dojemný příběh. Málokdy mě nějaká kniha rozpláče a v této knize dojde k události, u které mi slza ukápla a kdybych se neovládla, ronila bych slzy přímo krokodýlí.

Kniha začíná prologem, který nás uvede do současnosti. Vlastní příběh má dvě dějové linie, které od sebe dělí třicet čtyři let. První se odehrává v roce 1939 těsně před vypuknutím války a druhá v roce 1973 v období tzv. ropné krize. Tina žije v roce 1973 s manželem alkoholikem a násilníkem a aby „utekla“ z jeho dosahu pracuje i o sobotách v charitativním obchodu s oblečením a jednoho dne v kapse kabátu, který někdo zanechal v pytli před dveřmi obchodu, objeví ofrankovaný, ale nikdy neodeslaný dopis. Ten dopis nikdy nikdo neotevřel, což ji velmi zaujme a rozhodne se ho přečíst, a to navždy změní její život.

Tentokrát umře, tím si byla jistá. Věděla, že jí zbývá jen několik sekund, a tiše se modlila za rychlý konec. Cítila, jak jí po zadní straně krku stéká teplá, lepkavá krev. Slyšela, jak jí s odporným zvukem praská lebka, když jí manžel třískl hlavou o zeď.“

Chrissie je mladá dívka, která vyrůstá pod vlivem svého přísného otce váženého lékaře. V roce 1939 potká svoji životní lásku Billyho, jenže otec jejich vztahu nepřeje. Bohužel v den, kdy vstoupí Anglie do války s Německem se Billy dozvídá informaci, která změní jeho život, ale nezachová se tak, jak by měl, a aby vše napravil, napíše dopis, jenže tento dopis se nedostane do správných rukou a tragédie je na světě. Co vše může způsobit jeden takový nedoručený dopis? Podaří se Tině najít jeho adresáta? Půjde napravit, co napáchal jeden sobecký člověk? Kolik trápení je schopen člověk překonat? Pokud máte rádi silné životní osudy, které se klidně mohly odehrát, je tato kniha tou pravou.

V knize se ukrývá hodně bolesti, trnula jsem strachy o obě hlavní hrdinky, a především o Tinu, která stejně jako v minulosti, ale i v současnosti řada žen podlehla vlivu svého manžela, kterého milovala a nechtěla si připustit, že je to obyčejný tyran, a to, co mezi nimi je, nemá s láskou nic společného, bohužel za svoji naivitu zaplatila cenu nejvyšší, a teprve to jí otevřelo oči.

V románu však nechybí láska, silné pouto mezi dvěma lidmi, které nemůže přetrhnout ani odloučení. Je to láska Chrissie a Billyho. Bohužel do jejich vztahu zasáhne nejen válka, ale především sobecké chování blízké osoby.

„Na shledanou, Billy. Ráda jsem tě poznala.“ Podávala druhou ruku Billymu, a když ji uchopil, jejich oči se na okamžik setkaly. Chrissie pocítila zmatek z toho, co spatřila. Byla to směs neuvěřitelného smutku a touhy. Jeho oči byly tak tmavohnědé, že bylo sotva možné rozeznat panenky.“

Kniha je velmi čtivá, již dlouho jsem nečetla takovým tempem a doslova nehltala každou stránku. Autorka nám příběh skvěle dávkuje a postupně odhaluje, jak vše bylo. Jsem moc ráda, že nám nezůstala nic dlužna, a nejen čtenáři odhalila celou pravdu, takže jedna z postav se dokázala vyrovnat s velkou životní křivdou a konečně jít dál.

Ačkoliv je v knize plno bolesti, je to nádherný příběh, který v sobě skrývá naději a který vás dojme k slzám. Je to román o lásce, lidské tragédii, velké síle vzdorovat svému osudu, o hledání sebe sama a svých kořenů, a především o naději a touze milovat.

„Jasně, choval se sice úplně hloupě, ale tenhle dopis to zase všechno napraví.“

Knihu doporučuji ženám, jež si rády přečtou o životních osudech, které nemusí být vždy růžové, ale jsou o lidech, kteří se dokáží poprat s velkými životními nástrahami.

Moje hodnocení je 100 %.

Doufám, že se dočkáme vydání i další autorčiny knihy, která nese název Tajemství.

Tímto děkuji nakladatelství Cosmopolis za to, že jsem mohla doslova prožít tento silný příběh spolu s oběma hrdinkami. Pokud vás kniha zaujala, můžete si Dopis koupit přímo na stránkách nakladatelství.

Dvě srdce (recenze knihy Tisíc východů slunce – Sabina Zelená)

Tisíc východů slunce, autorka Sabina Zelená, vydalo nakladatelství Fragment, Praha 2017, 224 stran

„Pavly jsem si poprvé všiml, když s nosem zabořeným do knihy procházela školní chodbou. Nemyslím, že bych na ten okamžik někdy dokázal zapomenout. Byla krásná takovým bohémským způsobem. Světle hnědé mikádo jí spadalo do obličeje a ona se ty neposlušné prameny snažila zastrčit za ucho, aby jí nepřekážely ve čtení. Měla na sobě staré ošoupané džíny a pomněnkový svetr stejné barvy, jakou měly její oči, těsně obepínal její štíhlou postavu. I přesto nevypadala obyčejně. Pomalu kráčela chodbou a ruch kolem sebe vůbec nevnímala. Prstem si jemně přejížděla přes spodní ret, jako by čtení prožívala nejen v mysli, ale i tělem. Nějaký student do ní omylem vrazil, ale Pavla to ani nepostřehla, Tolik byla ponořená do toho příběhu.“

Byla jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala kniha, kde se hlavní hrdinka jmenuje stejně jako já, a kromě lásky ke knihám to bylo tak jediné, co mi dělalo radost, že máme společné, protože Pavlin osud by žádná z žen nechtěla prožít. Autorka hlavní hrdinku rozhodně nešetří a čtenáře také ne, takže si připravte kapesníčky hned v úvodu.

Pavla během jednoho okamžiku přichází o své dva nejdůležitější muže v životě, tatínka i manžela Bena a aby toho nebylo málo, je teprve pár týdnů těhotná. Naštěstí má ještě babičku, která neváhá a přijede za ní z Čech do Švýcarska, kam se Pavla s otcem odstěhovala, poté co se on nedokázal vyrovnat se smrtí své ženy. Nakonec Pavla i její babička Věra společně odjíždějí do malebného českého městečka Hor Páně. A i v tomto městečku žije několik lidí, které potkala životní tragédie. Věry soused Zbyšek je zatrpklý kvůli tomu, co se přihodilo jeho mladší sestře Elišce, která po nehodě na motorce zůstala slepá. Hlavní hrdinka je zlomená a zničená z životní tragédie, která ji potkala. Najde sílu začít znovu žít? Bude pro ni očekávání nového života dostatečnou motivací? Jaké bude její první setkání se Zbyškem? Co se stane jejím pomyslným hnacím motorem? Autorka si pro nás nachystala opravdu velkou nálož emocí a již dlouho jsem nečetla knihu hned od první stránky s tak velkým zaujetím.

„Tys někoho takového také našel, Bene,“ pokračoval pak Čeněk ve svém krátkém proslovu, „takže koukej zpomalit, protože bys Pavle neudělal moc velikou radost, kdybys vůbec nedojel.“

Po přečtení prologu jsem málem přestala dýchat, takový začátek knihy bych opravdu nečekala. S každou stránkou jsem byla dychtivější a chtěla vědět, jak to s Pavlou dopadne. Moc jsem se těšila na každou chvíli strávenou s knihou a když mi zbývalo posledních třicet stran do konce, zachvátil mě smutek, že už se budu muset s hlavní hrdinkou rozloučit. Poslední stránky jsem si opravdu vychutnávala.

Kniha ve mně probudila veliký zájem. Autorka je skvělá vypravěčka. V příběhu se střídají kapitolky napsané z pohledu Pavly s kapitolami z pohledu Věry a poté i Zbyška, což rozhodně přidává na spádu a čtivosti. Moc jsem se „bavila“ tím, jak autorka zachytila nedorozumění vznikající neverbální komunikací mezi Pavlou a Zbyškem, jak každý z nich vysílal špatné signály a ve skutečnosti si myslel úplně něco jiného a ten druhý si to vyložil úplně jinak. Zkrátka takto vzniká řada nedorozumění mezi muži a ženami.

Líbilo se mi, jak autorka poslala Pavle do cesty ty správné lidi, ale i jednoho čtyřnohého přítele. Skvěle zachytila postupné vyrovnávání se se ztrátou blízkých osob. Pavle toho osud naložil opravdu hodně, ale i pro ni každé ráno vyšlo slunce a vysvitla nová naděje.

„Pavla konečně usnula. Neklidně sebou házela, co chvíli plačtivě zakňourala. Nebylo těžké uhodnout, o čem se jí nejspíš zdá, a bylo mi jí líto. Rozuměla jsem té zející prázdnotě, kterou nic nedokáže zaplnit, a věděla jsem, jak těžké je pochopit, co se stalo, přijmout to a snažit se hledat smysl tam, kde se žádný najít nedal. Sama jsem až příliš dobře věděla, jak moc bolí ztráta blízkého člověka, a při pomyšlení na to, jak těžká cesta ji teď čeká, se mi sevřelo srdce.“

Kniha se čte jedním dechem a kdybych mohla, přečetla bych ji za jedno odpoledne. Bavily mně i osudy vedlejších postav, a to, že i velká tragédie ve výsledku může přinést něco dobrého, ačkoliv to zní neuvěřitelně.

Autorce letos vyšla další kniha, Nejdelší cesta domů, mám ji už v knihovně a těším se, až na ni přijde řada.

Knihu doporučuji všem ženám i dívkám jako ideální čtení na dovolenou. Je to kniha, která vás zároveň zasáhne, ale i pohladí.

Moje hodnocení je 100 %.

Tímto děkuji autorce Sabině Zelené za to, že jsem si po dlouhé době mohla přečíst příběh, který by se klidně mohl odehrát a který se mi vryl do mysli.

Možná to nevíte, ale autorka Sabina Zelená již několik let žije v Austrálii, přesto se rozhodla psát česky a knihu vydat, i přes velkou vzdálenost, u nás. Sleduji její facebookové stránky i její web, kde se o jejím psaní můžete dozvědět více. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.