Životní příběh ztracený v dávných časech (recenze knihy Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst – Hana Whitton)

„Dívku tak půvabnou dosud nespatřil. Pleť měla nazlátlou od jižního slunce, neboť pocházela ze Sicílie, jak vyzvěděl. Jiskrné tmavé oči jí stínily dlouhé řasy a černé vlasy, hebké a lesklé, připomínaly jemné hedvábí. Dozvěděl se rovněž, že mezi dvorními dámami zaujímá jako důvěrnice princezny Kunhuty výjimečné postavení.
Nejraději by jí to vše vypověděl a přiznal se jí k tomu, že ho od první chvíle okouzlila. Nechtěl ji však polekat překotným vyznáním.
Zaváhal na okamžik, potom se vyhoupl do sedla a vyzdvihl Sibylu před sebe na koně.“

 
Historické romány věnované především ženám v české historii autorky Hany Whitton registruji již delší dobu, a to nejen kvůli krásným sladěným obálkám. Konečně se mi do ruky dostala jedna z jejích novinek, a to kniha Zdislava z Lemberka – Vnesla světlo do nejtemnějších míst, kterou bych vám ráda představila.
 
Zdislava z Lemberka, jež byla v roce 1995 svatořečena, zůstává tak trochu v pozadí významnější sv. Anežky České, která ji možná inspirovala v duchovní činnosti a v zakládání klášterů a špitálů, a ačkoliv se o jejím životě moc neví, její postava inspirovala již nejednoho autora v jeho tvorbě.
 
Možná stejně jako já budete překvapeni, až knihu otevřete, a budete na prvních stránkách číst o jisté Sibyle Sicilské a přemýšlet, kdy se na scéně objeví Zdislava, o které by kniha dle anotace měla být. Pokud jste stejně jako já neznalí historie jejího rodu, tak také nebudete tušit, že to autorka vzala pěkně zgruntu a první kapitoly věnovala Zdislavině matce, která jako mladá dívka přišla na přemyslovský dvůr jako dvorní dáma budoucí královny Kunhuty. Již tehdy byla Sibyla zasnoubená, a jak to již bývá, tak za někoho, koho jí vybrali rodiče a koho nemilovala a na královském dvoře jí osud do cesty přivede Přibyslava z Křižanova a řízením osudu se právě oni dva stanou rodiči budoucí Zdislavy z Lemberka. Avšak cesta to nebude jednoduchá. Nechte se překvapit, kdo jejich štěstí bude házet pomyslné klacky pod nohy.
 
„Užasla však, když světlo louče plápolající na sloupku u dveří ozářilo tvář zachránce, s nímž se matka právě loučila.
Byl to mladý muž, jistě ani ne dvacetiletý, s kaštanovými vlasy spadajícími na ramena. V jednu chvíli pohlédl k oknu, jako by vycítil, že ho někdo pozoruje, a zář louče mu přitom ještě zvýraznila přitažlivé rysy – vysoké čelo, orlí nos a pevnou bradu rozdělenou důlkem, svědčící o ráznosti a rozhodnosti. Pod velkýma tmavýma očima se mu rýsovaly temné kruhy z únavy a nevyspání a hezky tvarované rty mu nyní zvlnil úsměv.
Třeba mě zahlédl, napadlo Zdislavu. A tak raději rychle ustoupila od okna.“

Celou recenzi najdete na Chrudimka.cz

Neviditelná spojení (recenze knihy Světla jihu – Nina George)

 Světla jihu, autorka Nina George, vydalo Nakladatelství MOBA, Brno 2021, 256 stran

„Většina z vás má talent velice neúspěšně zacházet s láskou.
Přitom je to tak snadné. Ahoj lásko, pojď dál a udělej si pohodlí. Víš už, jak dlouho se zdržíš? Noc, měsíc? Ach tak, celý život? V pořádku, připravím se tedy na zlato a popel. Když si to rozmyslíš a pak se odstěhuješ, budu za tebou volat: „Děkuji, žes tady byla. Miloval jsem, opravdu jsem tedy žil, i když jen jednu noc.“
Tak jednoduché to ale pochopitelně nikdy není.“
 

Když jsem zaregistrovala, že spisovatelce Nina George vyjde nová kniha, věděla jsem, že si ji určitě přečtu. Poté, co jsem propadla jejímu spisovatelskému kouzlu po přečtení Knihy snů, přečetla jsem i Krásu noci a nyní i její novinku Světla jihu. Do budoucna mám v plánu přečíst i její již dříve vydané knihy Přístav naděje a Levandulový pokoj, v němž se právě autorka zmiňuje o knize Světla jihu. Jelikož se jednalo o smyšlenou knihu a autorka od čtenářů dostávala na tuto knihu dotazy, rozhodla se jí vdechnout život a napsat ji sama, a tak vznikla kniha s tajemným názvem Světla jihu.
 
Podzim nám již sice klepe na dveře, ale proč se na chvíli nevrátit v čase, do horkého léta, na jih Francie, do kouzelné srpnové noci, kdy padají Perseidy a vy si můžete něco přát, stejně jako hlavní hrdinka této knihy Marie-Jeanne, sirotek, kterého se ujal bezdětný manželský pár a rozhodl se jí dát všechnu lásku, i když po svém způsobu. Marie-Jeanne propadne kouzlu knih a její nevlastní otec Francis dostane nápad zřídit pojízdnou knihovnu, kterou nazve Bibliobus. Můžeme tak sledovat, jak psané slovo a krásná literatura proniká na samotářský venkov mezi lidi, kteří znají jen tvrdou práci, jak knihy otevřou jejich srdce a vypustí ven jejich city a emoce. Co když jeda dívka dostane tu „moc“ svést k sobě dva lidi, kteří kolem sebe krouží, aniž by věděli, že k sobě patří? Co jsou ta tajemná světla jihu? Mohou knihy změnit a zlidštit i ta nejzatvrzelejší srdce? Nechte se naladit na stejnou vlnu a přečtěte si tuto knihu plnou emocí.
 
„Knihy umožňují lidem cestovat v čase, měnit podobu, tělo, číst myšlenky a stát se nesmrtelnými, knihy jsou proto poslední pozůstalí, velká alchymie naší doby.
Nebezpečná, nebezpečná, nebezpečná.“
 
Přiznám se, že ze začátku jsem se v knize ztrácela, ale poté, co jsem pochopila, že autorka do knihy vložila i svoji fantazii a stvořila tak postavu lásky, ale třeba i osudu, logiky, ale i smrti, vdechla život i olivovníku, jsem knize přišla na chuť. Po tomto trochu neobvyklém úvodu se rozběhne samotný příběh, v němž najdeme lidi z masa a kostí, kteří jsou zmítáni svými emocemi a především láskou. Člověk při čtení této knihy zjistí, že hlavním hnacím motorem je láska a bez ní nemá člověk ten správný smysl života.
 
Budete soucítit s hlavní hrdinkou, jíž se dostal velký dar, ale sama tak ztratila možnost najít v životě svoji spřízněnou duši, i když vždycky zbývá naděje. V knize sledujeme osudy několika postav jednoho městečka, a to různého věku, a všichni touží po jediném – milovat a být milováni. Je to kniha, v níž drobné náhody mění zásadně životy lidí, tak jako tomu bývá ve skutečném životě.
 
„Možná máme o štěstí nesprávné představy. Štěstí neznamená být šťastný. Nebo že je všechno snadné. Přesto máme štěstí. Protože milujeme, i když to bolí. Láska je. Je všechno. A všechno znamená všechno.“
 
Při čtení knihy mi neustále vrtal v hlavě její název a když se mi konečně dostalo rozhřešení, byla jsem překvapená, co se za ním skrývá. A pak jsem přemýšlela, co když něco takového opravdu existuje. Autorka skutečně popustila uzdu své fantazie a zároveň otevřela srdce i mysl nejednoho čtenáře.
 
Knihu bych doporučila všem ženám, všem milovníkům knih, ale také emocionálně založeným mužům. Je to tak trochu pohádka pro dospělé, ale krásná, něžná, co pohladí po duši. A pokud na vás přišel podzimní splín, tak tato kniha opět vnese světlo jihu i do vašeho života.
 
„Podle… podle čeho se pozná, že je člověk dospělý.“
Elsa se dívala z okna. Jako by jí vzduch něco říkal. Vzduch, který se už do Marie-Jeanne nevešel, i když se o to hodně snažila.
A pak Elsa vzduchu odpověděla: Když člověk začne postrádat zázraky, ve které jako dítě věřil.“
 
Moje hodnocení je 100 %.
 
„Každý den leží před tebou jako nabídka. Víc pro tebe život nemůže udělat.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nevšední čtenářský zážitek. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji objednat zde.
 
 

„V téže minutě,

kdy jsem slyšel tvůj první milostný příběh,

začal jsem tě hledat.

Nevěděl jsem, jak zaslepené to bylo –

milující se nesetkávají někdy někde.

Jsou spojeni odjakživa.“