Kdy slaví narozeniny tukoni? (recenze knihy Jedlička se narodila – Oksana Bula)

„O jednu jedličku se však tukoň postarat nestihne.
Narodí se totiž až v zimě –
vždycky ve stejnou dobu, jenže…“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Také jste si oblíbily příběhy, kde vystupují zvláštní bytosti, které se starají o les a zvířátka v něm, a říká se jim tukoni? Nebo toto slovo slyšíte poprvé? Určitě si nenechte ujít další milý příběh od autorky a ilustrátorky Oksany Buly, který vám tentokrát přiblíží, co důležitého se děje v zimě v lese.
 
Stejně jako lesní mláďátka, tak i malé jedličky přicházejí na svět na jaře nebo v létě, až na jednu výjimku. Existuje jedna jedlička, která vyroste v zimě a nikdo neví, kde přesně. Najít ji dokáže jediný tukoň, který se jako ostatní zvířátka převlékne do bílé. Den, kdy se tato zimní jedlička narodí, je významným dnem pro všechny tukoně. Víte, který tukoň převléká zvířátka na zimu? A který tukoň jako jediný dokáže najít zimní jedličku? A víte, kdy tukoni slaví narozeniny? Odpovědi na tyto otázky vám dá tato nádherná kniha doprovázená úžasnými ilustracemi.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)

„Mohly by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl, znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“

Zdroj: Chrudimka.cz

V pořadí již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
 
Tentokrát Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany, veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý. Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19. století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii Romea a Julie.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

„Konec světa“ (recenze knihy Maják na útesech – Marie Lamballe)

 „Dávno se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji roztrhnout.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Hned na úvod přiznávám, že na knihách Marie Lamballe, neboli Anne Jacobs, mě vždy na první dojem uchvátí obálka. U Majáku na útesech to bylo zrovna tak a další důvod, proč jsem po knize sáhla byl, že se mi velmi líbila autorčina předchozí kniha Hluboká modř moře (recenze). S autorčinou tvorbou jste se již mohli setkat dříve, napsala již tři série Panský dům (recenze, recenze, recenze), Venkovské sídlo (recenze) a nejnovější Kavárna U Anděla (recenze). Majáku na útesech a Hluboké modři moře předcházela kniha Hortenziová zahrada (recenze), tyto tři knihy spojuje místo, kde se odehrává jejich děj, a to Bretaň.
 
Mladičká vysokoškolská studentka Susanne pochází z Berlína, ale studuje v Paříži, je čerstvě zamilovaná a pro Paula by udělal snad vše. Bohužel dojde k tragické události, při níž dívka ztratí paměť a jediné vodítko, které jí z minulosti zůstane, je dopis v kapse adresovaný Anne-Marii, který ji zve do Bretaně, a tak se tam Susanne vypraví s nadějí, že tam zjistí, kdo je. Bretaň, a především tamní obyvatelé malé osady na „konci světa“ ji okouzlí, ale co se stane, když se Susanne začne navracet paměť? A co když nebude jediná, kdo odhalí její pravou totožnost? A co se vlastně stalo s Paulem? Maják na útesech vydá mnohá tajemství a vy si při jeho čtení můžete vychutnat nejednu kávu.
 
„Ještě chvíli stála a naslouchala bouři, v níž už zazníval blížící se dutě hučící příliv, a oranžová záře majáku jí připadala jako uklidňující síla, světlo uprostřed zuřících živlů. Tady jsem. Napevno srostlý se skálou. Svítím do noci a ukazuji ti cestu. Na mě se můžeš spolehnout. Neublíží mi ani příliv, ani bouře.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz