„Dávno
se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji
roztrhnout.“
Zdroj: Chrudimka.cz
Hned
na úvod přiznávám, že na knihách Marie Lamballe, neboli Anne Jacobs,
mě vždy na první dojem uchvátí obálka. U Majáku na útesech to bylo
zrovna tak a další důvod, proč jsem po knize sáhla byl, že se mi velmi líbila autorčina
předchozí kniha Hluboká modř moře (recenze). S autorčinou
tvorbou jste se již mohli setkat dříve, napsala již tři série Panský dům
(recenze, recenze, recenze), Venkovské sídlo (recenze)
a nejnovější Kavárna U Anděla (recenze). Majáku na útesech a
Hluboké modři moře předcházela kniha Hortenziová zahrada (recenze),
tyto tři knihy spojuje místo, kde se odehrává jejich děj, a to Bretaň.
Mladičká
vysokoškolská studentka Susanne pochází z Berlína, ale studuje
v Paříži, je čerstvě zamilovaná a pro Paula by udělal snad vše. Bohužel
dojde k tragické události, při níž dívka ztratí paměť a jediné vodítko,
které jí z minulosti zůstane, je dopis v kapse adresovaný Anne-Marii,
který ji zve do Bretaně, a tak se tam Susanne vypraví s nadějí, že tam
zjistí, kdo je. Bretaň, a především tamní obyvatelé malé osady na „konci světa“
ji okouzlí, ale co se stane, když se Susanne začne navracet paměť? A co když
nebude jediná, kdo odhalí její pravou totožnost? A co se vlastně stalo
s Paulem? Maják na útesech vydá mnohá tajemství a vy si při jeho
čtení můžete vychutnat nejednu kávu.
„Ještě
chvíli stála a naslouchala bouři, v níž už zazníval blížící se dutě hučící
příliv, a oranžová záře majáku jí připadala jako uklidňující síla, světlo
uprostřed zuřících živlů. Tady jsem. Napevno srostlý se skálou. Svítím do noci
a ukazuji ti cestu. Na mě se můžeš spolehnout. Neublíží mi ani příliv, ani
bouře.“
Žádné komentáře:
Okomentovat