Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020
„Kolik
tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou.
Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou
siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik
nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí
zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy,
děti, matky, muže, sourozence?“
S autorkou
Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již
tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak
opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.
Dvě
ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát?
Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých
čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak
doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst
z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život
změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena,
přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět
dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají,
avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by
obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým
otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co
vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné
nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne
zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.
„Jak
se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká,
skoro odpudivá?
Protože
ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi
slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou
bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou
ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“
Kniha
má své kouzlo,
při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a
opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování
o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen
milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech
může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní
život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji
motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke
vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový
impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?
Moc
mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina
George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych
seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno,
anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či
s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé
objevovala moře.
„Zjistit
jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům
žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod
slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně
číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“
Kniha
je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné
scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo
v příběhu.
Musím
říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu,
jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně
říkala, že jisté náznaky v knize byly.
„Každý
okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích,
k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často
desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně
nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se
vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná
k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“
Knihu
bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi
nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale
nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh,
který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.
Žijeme
tak, jak bychom chtěli?
Moje
hodnocení je 95 %.
Děkuji
nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha
zaujala, můžete si ji koupit zde.