Záškodníci v zoo (recenze knihy Kouzelná třída v zoo – Zuzana Pospíšilová)

„Jistě víte, že jsou zvířata, která žijí na zemi, jiná zase pod zemí, ve vodě nebo ve vzduchu. Některá zvířata mají peří, jiná srst a některá jen pokožku. Některá jsou malá, jiná velká. A taky vydávají různé zvuky. Myslím, že bychom je měli znát, když s nimi žijeme na stejné planetě.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Že jste ještě nic neslyšeli o kouzelné třídě? Je na čase to napravit. Kouzelná je proto, že v ní vyučuje výjimečná paní učitelka, víla Jasmína, která umí kouzlit. Tentokrát se spolu se žáky vydáme do zoo, abychom se něco dozvěděli o životě zvířat. Kouzelná třída v zoo patří do série knih o kouzelné třídě, je určena jako čtení pro prvňáčky, ale zaujme i starší školkové děti.
 
Každá třída má svého Pažouta a Horáčka, v kouzelné třídě jimi jsou Standa Horák a René Stojka, kteří tentokrát vyvedou nejednu lumpárnu, a víla Jasmína jim za to dá pěkně za vyučenou. Ale bude to stačit?
 
V tomto dílu se děti dozvědí o životě některých zvířat. Začíná hodina prvouky a Jasmína si pro děti připravila otázky ze života zvířat. Bohužel je nemile překvapena, jak málo toho děti vědí, a tak se rozhodne vzít je do zoo. Děti se tam dostanou jedním z jejích kouzel. Žáci postupně poznávají některá zvířátka ze zoo. Víla jim uspořádá želví závody, promění je ve slůňata, a dokonce jim dá poznat krásu létání. Vše by probíhalo zdánlivě v klidu, kdyby nebylo Standy a Reného, kteří přemýšlí jen nad tím, co zvířatům provést.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)

Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020

„Kolik tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou. Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy, děti, matky, muže, sourozence?“

S autorkou Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.

Dvě ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát? Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena, přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají, avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.

„Jak se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká, skoro odpudivá?

Protože ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“

Kniha má své kouzlo, při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?

Moc mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno, anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé objevovala moře.

„Zjistit jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo v příběhu.

Musím říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu, jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně říkala, že jisté náznaky v knize byly.

„Každý okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích, k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“

Knihu bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh, který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.

Žijeme tak, jak bychom chtěli?

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)

 „A víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Michal Viewegh, jeden z nejprodávanějších českých autorů, jeho knih se prodalo přes milion výtisků, se po zdravotní příhodě dlouho dostával zpět na pomyslného literárního oře. Po přečtení knihy Převážně zdvořilý Leopold si troufám tvrdit, že už se dostal do sedla a teď bude záležet, zda se v něm udrží. Ano, v jeho novince poznávám našeho „starého“ známého spisovatele, kterého jsme znali z Biomanželky. Nová kniha sice zdaleka nešlape na paty jeho nejznámějším knihám, které byly zfilmovány, ale příběh má hlavu a patu a je čtivý.
 
Proč má Leopold nařízená psychiatrická sezení? Co se stane, když Leopold poprvé v životě zavítá jako doprovod své manželky, své milenky, jejich kamarádky a své tchýně na Sázavafest? Je Leopold opravdu tak zdvořilý? Jak dopadne jeho vystoupení před studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě, které se koná druhý den? Už od prvních stránek tušíte, že se na festivalu seběhlo něco, co nemělo, a tahle zvědavost vás nutí číst dál a dál.
 
„Úsměv a povzdech. Dvojsložkové manželské lepidlo. Vděk a výčitky. Radost a smutek, říká si Leopold. Úsměv své ženě krátce oplatí, ale raději mlčí. Pátrat po příčinách manželčina povzdechu by byla školácká chyba, to je mu naštěstí jasné. Takové hrubky pětapadesátiletí, ženatí muži nedělají.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)

„Nečekala totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má zpoždění.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
 
Eva je mladá žena, která bydlí s rodiči, jež vlastní restauraci, v níž její otec vaří a matka obsluhuje hosty, ale blíží se její zásnuby. Nikdo netuší, jak se jejich život náhle změní poté, co Eva přijme nabídku tlumočení při procesu s válečnými zločinci. Její snoubenec, ale i rodiče jsou proti, ale ona má svoji hlavu a jako by tušila, že to těm lidem dluží. Co když ale otevře staré rány a na povrch vyplují tajemství, která měla zůstat skryta? Nejen její rodiče cosi tají, ale i její sestra, i snoubenec mají své kostlivce ve skříni. Vydrží Evin vztah všechny překážky? Dokáže odpustit svým rodičům? Do ruky se vám dostává kniha se silným příběhem.
 
„Mladý soudce usedl. Utnutí jeho hlasu přišlo tak nečekaně, že zavládlo absolutní ticho. Nikdo si ani neodkašlal. Všichni tam seděli, jako kdyby tady a teď mohl veškerý život skončit. Eva cítila, jak jí uprostřed zad vytryskla kapka potu a stéká až k zadku. Měla za to, že už nikdy nebude moci mluvit a dýchat. Ale trvalo to jen krátce. Pak se ze všech stran ozvalo šuškání.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Nevěra se nevyplácí (recenze knihy Jeden z nás – Shari Lapena)

„Chlapec sedí na posteli, ani nemukne, protože netuší, jak by to vysvětlil. Dělá to kvůli zábavě, vzrušení. Baví ho chodit do cizích domů a nabourávat se lidem do počítačů. To se jí ale neodváží prozradit. Stejně by ale mohla být ráda, že aspoň nebere drogy.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Jakmile jsem zjistila, že spisovatelce Shari Lapena v nakladatelství Kalibr vychází další kniha, věděla jsem, že si ji nenechám utéct. O tom, že autorka thrillery umí, jsem se přesvědčila již po přečtení jejích prvních knih. Do povědomí českých čtenářů vstoupila strhujícím thrillerem Manželé odvedle (recenze), následovala kniha Někdo cizí v domě (recenze) a v loňském roce vyšel tak trochu detektivní thriller Nevítaný host (recenze). S každou další knihou je autorčin styl lepší a napínavější.
 
Ve zdánlivě poklidné čtvrti na předměstí New Yorku se ztratí žena, její manžel žije v domnění, že vyrazila na víkend s kamarádkou, ale poté, co se nevrátí domů, nahlásí její zmizení s atává se podezřelým číslo jedna. Mezitím si jeden teenager krátí dlouhé chvíle slíděním v domech sousedů. Co se stane, když na to jeho matka náhodou přijde? Co mladý muž u sousedů zjistil? Může se podařit toto tajemství utajit? Jaký kolotoč se rozeběhne po nalezení mrtvoly ženy? Kam až může dojít nevěra? Autorka si pro nás připravila opravdu skvělý a zvraty nabitý thriller. Při čtení pomalu nebudete stíhat přemítat stránky a s další a další kapitolou bude čím dál těžší knihu, i na malou chvíli, odložit.
 
„Je to hrozné, uvažuje, když vychází z domu. Někdo zavraždil ženu od nich z ulice. Nemůže na to přestat myslet.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz