Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)

Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020

„Kolik tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou. Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy, děti, matky, muže, sourozence?“

S autorkou Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.

Dvě ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát? Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena, přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají, avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.

„Jak se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká, skoro odpudivá?

Protože ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“

Kniha má své kouzlo, při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?

Moc mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno, anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé objevovala moře.

„Zjistit jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo v příběhu.

Musím říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu, jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně říkala, že jisté náznaky v knize byly.

„Každý okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích, k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“

Knihu bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh, který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.

Žijeme tak, jak bychom chtěli?

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.