pondělí 30. ledna 2017

Oldřich z Chlumu vyšetřuje mordy i za hranicemi českých zemí, a to v Horních Uhrách (recenze knihy Nitranská brána smrti - Vlastimil Vondruška)

Nitranská brána smrti, autor Vlastimil Vondruška, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016

Již jednadvacátá kniha s královským prokurátorem Oldřichem z Chlumu z edice Hříšní lidé Království českého. Vynikající český spisovatel Vlastimil Vondruška tentokrát poslal Oldřicha z Chlumu společně s českým králem Přemyslem Otakarem II. a jeho vojskem na tažení do Horních Uher. Česká vojska obsadí Nitru, a co čert nechtěl, dojde k několika vraždám, které nemá objasnit nikdo jiný než zkušený český vyšetřovatel a dostane na to od krále tři dny. Kromě objasnění vražd má Oldřich z Chlumu najít zmizelý relikviář, o který má zájem český král. Naštěstí má k ruce své dva pomocníky, Diviše a Otu a nejen je. Jak si Oldřich z Chlumu poradí v neznámém prostředí?

Kniha je rozdělena do jednatřiceti kapitol. Dochází k prolínání několika paralelních příběhů, a to když se vyšetřovatelé rozdělují a pátrají každý po svém, aby se zas setkali a probrali, co zjistili. Pokud znáte Otu z předchozích knih, nepřekvapí vás, že i v Nitře žijí dívky, které mu dokážou poplést hlavu a zároveň pomoct při vyšetřování. Diviš také vyšetřuje po svém a přivede je tak na důležitou stopu. A nakonec je tu Oldřich z Chlumu, který ze svých hypotéz nakonec vybere tu správnou.

Slibuji vám, že se nudit nebudete, kniha je napínavá od začátku do konce.
Nevím, zda to je tím, že jsem četla všechny knihy z této edice nebo měl autor takový záměr, ale už asi ve třetině knihy jsem začala mít tušení, kdo za zmizením relikviáře stojí. To zvýšilo ještě napětí, které jsem při čtení knihy pociťovala a jaké potěšení jsem měla, že se moje podezření zčásti potvrdilo, to se mi ještě u žádné z knih této série nepodařilo.

Autor při popisu města i okolí využívá bohatosti českého jazyka. Popisy jsou výstižné a čtenář má pocit, že je přímým účastníkem děje.

O této knize se Vlastimil Vondruška zmínil v pořadu Všechnopárty. Když děj knihy chtěl zasadit do Nitry, řešil jeden problém, a to, že v Nitře ve 13. století ještě neexistovaly kamenné brány a přesto byl rozhodnut, že mrtvý bude viset na nitranské bráně. Historici nejspíš skřípou zuby, ale čtenáři, kteří netrpělivě čekají na nové případy Oldřicha z Chlumu, tento prohřešek proti historickým faktům autorovi prominou, protože tato kniha je opět napsaná bravurně a jedná se o historickou detektivku, nikoliv o literaturu faktu.

Spisovatel mě opět potěšil novou zápletkou a zasazením děje do cizího prostředí. Žádná z jeho knih není stejná.

Na závěr si nemohu odpustit jedno moudro, které „vyslovil“ panoš Ota:
„Štěstí bylo věcí pokory a rozumu. Chytrý člověk si uměl najít hezké věci i v obyčejném životě, který rozhodně nebyl vysněným rájem.“

Již nyní se těším, kam nás Vlastimil Vondruška pozve příště, věřím, že toto nebyl poslední výlet za hranice našeho území.

Román si právem zaslouží 100 %.

neděle 22. ledna 2017

Nejen aristokratka je na koni (recenze knihy Aristokratka na koni - Evžen Boček)

Aristokratka na koni, autor Evžen Boček, vydalo nakladatelství Druhé město, Brno 2016

Aristokratka na koni je již třetím pokračováním humorně napsaného deníku zchudlé aristokratky Marie Kostkové z Kostky.
První díl Poslední aristokratka mě bavil od samého začátku až do konce a kolikrát jsem se smála i nahlas, což se mi u žádné knihy snad ještě nestalo. Druhý díl Aristokratka ve varu byl ale bohužel slabý odvar prvního dílu, takže přišlo malé zklamání. Po přečtení třetího dílu musím konstatovat, že na pomyslného koně se vrátil i sám autor. U čtení jsem se opravdu bavila a opět se hlasitě smála.


Děj se, jako v předešlých románech, odehrává na zámku Kostka, který vlastní nejspíš nejchudší hrabě v Čechách František Antonín Kostka z Kostky. Jeho dcera Marie má osud celé rodiny i zámku zachránit, a to svojí smrtí, vždyť přeci žádná z rodových nositelek tohoto jména se nedožila dvaceti let. Marii je devatenáct a půl. Jenže vše je nakonec jinak a nápad manažerky Milady, jak vydělat hromady peněz, vezme za své. Kdo v tom může mít prsty? Podaří se rodině i tak přilákat návštěvníky (i přes nelibost kastelána Josefa), dostat se z dluhů a začít prosperovat?

V knize se setkáte se všemi, kteří nás provází již od prvního dílu. Pokud byste již zapomněli jména, anebo nečetli předchozí díly, autor na konec knihy zařadil slovníček, který vám vše oživí. Charaktery postav se nezměnily a autor je staví do vtipných situací. Na scéně se objeví nová postava. Obrátí život na Kostce k lepšímu?

Román je psaný formou deníku, který si vede devatenáctiletá Marie. Její vyprávění se čte svižně a lehce. V deníku jsou zaznamenány i dopisy, které píše Maxovi a zápis z policejního protokolu, který mě opravdu pobavil. Při čtení máte dojem, že jste přítomni tomu velkému divadlu, které se na Kostce každý den odehrává. Jednotlivé postavy mají své vrtochy. Někdy by se dalo říci, že se jedná až o černý humor. A nemůžu popřít, že od druhé poloviny knihy jsem si přála, aby se už konečně stal zázrak a návštěvníci vzali zámek útokem, vždyť by se zde nenudili.

Autor mě příjemně překvapil, vrátil se k humoru, který známe z prvního dílu a přidal ještě něco navíc, zajímavý děj s vtipnými situacemi, ve kterých se projevují charakterové vlastnosti jednotlivých postav.

Konec knihy byl náhlý, autor si nejspíš nechal otevřená zadní vrátka na další pokračování. Vždyť Marii ještě nebylo dvacet a kdoví, jestli se toho věku dožije, když její jméno s sebou nejspíš nese rodové prokletí. S kým se setkáme příště? Nenechá autor někoho zmizet ze scény a někdo nový se objeví?

Přebal knihy je opět krásný a na první pohled upoutá.

Knihu bych doporučila všem, co se touží zasmát, nevadí jim ironie a nadsázka. Některé scény jsou spíše tragikomické. Mně se tento styl humoru líbí, takže pokud bych měla hodnotit první díl, dala bych 100 %, druhý díl si dle mého názoru nezaslouží více než 70 % a třetí díl hodnotím 95 %. Již nyní se těším, co nás bude čekat příště.

sobota 21. ledna 2017

Čtenářská výzva 2017

Loni jsem trochu zaspala, ale letos vše napravuji a čtenářskou výzvu 2017 se pokusím do posledního bodu splnit.
Pokud nevíte, o co se jedná, trochu vám to přiblížím. Bylo sepsáno 20 témat (zde) a ke každému z nich je třeba zvolit si knihu, kterou v roce 2017 přečtete. A pokud jste registrováni na Databázi knih, tak u knihy, kterou jste přečetli najdete možnost zaškrtnout čtenářská výzva a poté ji přiřadit ke konkrétnímu bodu, který splňuje.

Tady uvádím svůj seznam knih pro čtenářskou výzvu a budu průběžně aktualizovat, které knihy jsem přečetla. Třeba vás některé knihy inspirují a budu ráda i za vaše tipy, co si přečíst.


  1. kniha, která je starší než čtenář - Petr a Lucie (Romain Rolland)
  2. kniha, která je autorovou prvotinou - Malíř vzpomínek (Gwendolyn Womack)
  3. kniha, která má na Databázi knih méně než 500 hodnocení - Chlapec, který rozdával sny (Luca Di Fulvio) - přečteno
  4. kniha odehrávající se v budoucnosti - Anna. Jaký bude rok 2082? (Jostein Gaarder)
  5. kniha od severského autora - Anton a Jonatán (Jostein Gaarder)
  6. kniha, jejíž děj se odehrává v Praze - Mafie v Praze (Michal Viewegh)
  7. kniha od držitele Pulitzerovy ceny - Jsou světla, která nevidíme (Anthony Doerr)
  8. oblíbená kniha rodičů, prarodičů - Dáma s kaméliemi (Alexandre Dumas, ml.)
  9. kniha, odehrávající se na ostrově - V pasti (Lilja Sigurðardóttir) - přečteno
  10. kniha psaná formou deníku - Aristokratka na koni (Evžen Boček) - přečteno
  11. kniha od autora ze sousedícího státu
  12. kniha od autora z žebříčku 100 nejoblíbenějších autorů na Databázi knih - Nitranská brána smrti (Vlastimil Vondruška) - přečteno
  13. kniha poprvé vydaná v roce 2017 (zcela nová kniha)
  14. kniha od českého autora - Kafe a cigárko (Marie Doležalová)
  15. kniha se zvířetem v názvu - Růže a lev (František Niedl) - přečteno
  16. darovaná kniha
  17. kniha, která má jednoslovný název - Melouch (Michal Viewegh) - přečteno
  18. kniha s jménem v názvu - Rukopis Karla Velikého (Steve Berry) - přečteno
  19. kniha pohádek
  20. kniha, jejíž první věta je otázkou - To je otázka (Jostein Gaarder)

Být zemským škůdcem v době Jana Lucemburského se nevyplácelo (recenze knihy Růže a lev - František Niedl)

Růže a lev, autor František Niedl, vydalo nakladatelství Moravská Bastei MOBA, s. r. o., Brno 2016

Historický román Růže a lev navazuje na předchozí knihu Rytíři z Vřesova. Utekly dva roky a mladý král Jan Lucemburský upevňuje svoji moc v Čechách a na Moravě. Již s nástupem na trůn se rozhodl potírat loupeživé tlupy, které maří obchod v českém království a připravují tak královskou pokladnici o příjmy.

Hlavními hrdiny jsou potomci dvou zemanů, a to Matěje z Vřesova a Odona Katzingera z Olšové. Tito zemani dvojitými sňatky spojili své rody.

Jihočeský pán Petr z Rožumberka vysílá oddíl svých mužů proti loupeživé bandě, kterou vede Hans Křivák. Křivák se po vypálení jeho hrádku stáhnul na pomezí Čech, Bavorska a Horních Rakous na hrad Adlerhorst a s sebou odvezl dvě truhly s nakradeným bohatstvím. Petr z Rožumberka by je rád získal. Oddíl vede Bohuš ze Smolna a pokud by se s velitelem něco stalo, má se velení ujmout Beneš z Vřesova (prostřední syn Matěje z Vřesova).

Na Moravě loupí Artleb z Boskovic, který ohrožuje i řád johanitů sídlících v Ivanovicích. Proti tomuto zemskému škůdci vysílá královské vojáky Jan Lucemburský, k nim se připojují muži Petra z Rožmberka, který celé tažení vede, a dále několik dalších českých a moravských pánů se svými družinami a neméně důležitý se ukáže i oddíl johanitů, který vede Wolfram Katzinger z Olšové (nejstarší syn Odona Katzingera).

Pokud se vám líbila závěrečná bitva v knize Rytíři z Vřesova, tak v tomto románu si přijdete na své, protože o střetnutí zde není nouze. Kniha dostává rychlý spád. Beneš z Vřesova i Wolfram Katzinger svým jednáním předčí mnohé rytíře. To, co se nakonec odehraje na Vřesově, nenechá nikoho z obou zemanských rodů klidným. A je tu další výprava, tentokrát za hranice Čech. Podaří se odstranit hlavy loupeživých tlup? Co když za nimi stojí někdo s vyššími zájmy a vyšším postavením? Koho dalšího proti sobě tito dva hrdinové poštvou?

Román je rozdělen do třiceti kratších kapitol, má dvě hlavní dějové linie, které se prolínají, jejich hlavními postavami jsou Beneš z Vřesova a Wolfram Katzinger z Olšové.

Knihu jsem četla jedním dechem, je napsána velmi čtivě. Nechybí zde napětí a překvapivá rozuzlení. Z některých scén mě až mrazilo, středověk byl drsnou dobou, kdy přežívali jen ti nejsilnější. Postava Wolframa s jeho smyslem pro humor krutost té doby odlehčuje.

Nemůžu si odpustit tuto citaci, která mě zaujala a pobavila:
„„Co je to za boží záměr, že se na světě rodí tolik hlupáků?“
„To je protiváha k těm moudřejším. Rovnováha je důležitá.“
„Ale vždyť těch hlupáků je mnohem víc.“
„To proto, že je třeba nejméně pěti, aby dali dohromady tolik rozumu, co ten nejmoudřejší.“
„… Tu poučku si musím zapamatovat. Protože při srážce s hlupákem je vždy dobré vědět, proč k něčemu takovému dochází tak často.““


Kniha Růže a lev je mojí druhou knihou od tohoto autora, ale už teď vím, že jistě ne poslední. Již nyní se těším na pokračování – Ve službách mocných – které se chystá na květen tohoto roku. A ráda si přečtu i sérii o Hynku Tasovi z Boru a věřím, že mě autor nezklame.

Vítejte

Vítejte na mém blogu,
chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla, že si založím blog a zkusím psát. Ale nyní jsem se odhodlala, a tak vzniká něco nového.
Jak již název blogu napovídá, bude o knížkách, o mém světě knih, o knihách, které jsem četla, které mám ráda a knihách, které se chystám číst.
Postupně budu přidávat recenze na nově přečtené knihy.
Budu ráda, když se mnou budete diskutovat o mých příspěvcích a především o knížkách, které nás třeba budou spojovat.

Příjemné počtení Vám přeje Pavla