„Vilém
se probral k vědomí. Neměl tušení, kde je a jak se tam dostal. Nedokázal
s určitostí říct, zda je ještě vůbec naživu, nebo zda se již ocitl na věčnosti.
Ovšem nesnesitelná bolest, kterou cítil, ho přesvědčovala o tom, že je stále
mezi živými. Měl pocit, že mu krk drtí jakési neviditelné kleště. Chtěl si na
něj sáhnout, ale nešlo to. Ruce měl pevně spoutané za zády, stejně tak ucítil
silná pouta kolem kotníků.“
Vítejte na mém blogu, chvíli mi trvalo, než jsem se rozhodla, že si založím blog a zkusím psát. Ale nyní jsem se odhodlala, a tak vzniká něco nového. Jak již název blogu napovídá, bude o knížkách, o mém světě knih, o knihách, které jsem četla, které mám ráda a knihách, které se chystám číst. Postupně budu přidávat recenze na nově přečtené knihy. Budu ráda, když se mnou budete diskutovat o mých příspěvcích a především o knížkách, které nás třeba budou spojovat. Příjemné počtení Vám přeje Pavla
úterý 22. června 2021
Intriky, které vyústí ve vraždu (recenze knihy Vražda nepočestné panny – Martina Novotná)
Vražda nepočestné panny, autorka Martina Novotná, vydalo nakladatelství Knihy s úsměvem, Pardubice, 2021, 256 stran
Již
jste také objevili novou autorku historických detektivek Martinu Novotnou
a její sérii Moravské případy Jakuba a Viléma odehrávající se za vlády
Václava II.? Po přečtení prvního dílu Ďábel z Frejštejna (recenze)
jsem se těšila na další pokračování v podobě knihy Vražda nepočestné
panny, která je druhým dílem této série, a v knihkupectvích najdete
již také třetí díl Prokletí jménem Rozálie, na jeho přečtení se
v brzké době také chystám.
čtvrtek 10. června 2021
Moudrý jezevec vás provede lesem (recenze knihy Kdo roste v lese – Kateryna Michalicyna)
„Jezevec
měl ze všeho nejraději ticho. Když konečně nastalo, rád se nořil do vzpomínek.
Usadil se na kanapi a podepřel si bradu tlapkou. Dlouho se díval na rodinný
portrét na protější zdi a poslouchal, jak nahoře v polospánku šelestí jeho
smrk.“
úterý 8. června 2021
Ukradená spona vede k nečekanému odhalení (recenze knihy Ďábel z Frejštějna – Martina Novotná)
„Jakub
měl od přírody klidnou a vyrovnanou povahu. Nevyhledával spory ani hádky či
dokonce rvačky. Ne snad proto, že by se bál, nebo se neuměl prát, to se za svůj
dobrodružný život naučil možná ještě lépe než hrát na loutnu. Jen si myslel, že
už má starostí a nepříjemností dost. Žádné další si hledat nemusí, stejně si ho
najdou samy.“
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)