neděle 12. května 2019

Dopisy bez odpovědi (recenze knihy Strážce nádrže – Zdeněk Svěrák)


Strážce nádrže, autor Zdeněk Svěrák, vydala Grada Publishing, a.s. v Praze roku 2018, 90 stran

„Funkce strážce hráze (a to prosím v žádném případě neberte jako stížnost) není placena tak, aby pracovníka uživila. Jedná se o přivýdělek, v případě důchodce, jako jsem já, velice vítaný. Ale tuto funkci nemůže vykonávat každý. Musí to být především člověk obdařený svědomitostí.“

Od pana Svěráka jsem doposud nic nečetla, ačkoliv jeho filmy i písničky zbožňuji, a tak bylo načase poznat ho i jako spisovatele. Vybrala jsem si jeho novinku Strážce nádrže. Zaujala mě nevšedním pojetím, je totiž celá psaná formou dopisů, které však zůstávají bez odpovědi. Ale to jejich pisatele vůbec neodrazuje, občas totiž dostane nepřímou zpětnou vazbu, a to mu stačí.

Autorem dopisů je Jiří Smrček, toho času strážce vodní nádrže Magda, je to bývalý učitel, takže se psaním dopisů nemá žádné problémy a jeho vyjadřování je brilantní. Adresátem je ředitel povodí, který dopisy čte se svou ženou, a často je autor něčím pobaví, ale někdy i pohorší. Pan Smrček totiž píše i o dost osobních věcech.

„O průběhu naší schůze byl někým podrobně informován vedoucí školského odboru zvaný Rudý špunt, protože byl zrzavý a jmenoval se Korek. Tento nevzdělanec, který místo Vietnam říkal Vietman a místo fiasko fajsko, prý dostal záchvat zuřivosti Zavolal s ředitele Pěšinu a prohlásil, že toho všiváka Smrčka a tu starou krávu Tvarůžkovou je třeba exhumačně, což mělo nejspíš znamenat exemplárně, potrestat, jinak že se nám tyhle postoje ve straně rozmnoží jako plíseň.“

Kniha začíná tím, že strážce nádrže Smrček dostal za úkol najít svého nástupce a zaučit ho. Z prvního dopisu máte pocit, že příběh nezačíná zrovna optimisticky a s dobrými vyhlídkami, ale tím se nenechte odradit. Čeká na vás humor, moudrost, porozumění, ale také realita života, tedy i smutek, křivda a trápení. Pan Smrček se svého úkolu hned zhostí a začne přemýšlet, kdo by ho ve funkci mohl nahradit, a tak se seznamujeme s vlastnostmi, které by měl mít strážce nádrže, a je jasné, že to nebude tak lehký úkol, jak by se mohlo zdát. Během pátrání po nástupci nám autor představuje další obyvatele obce Horní Znělá.

Ačkoliv se jedná o útlou knížku, ukrývá v sobě silný příběh, který vás pohladí po duši a přiměje se zamyslet. Měla jsem obavy z konce knihy, ale autor to vyřešil opravdu skvěle a vy budete mít pocit, že vždycky zbývá naděje a vždy se člověk má kudy ubírat, i když má pocit, že už je nepotřebný.

„Byl jsem šťastný, že mě k tomu obědu přizvali, protože jsem si toho prezidenta, který když se postavil, nebyl o moc větší než v sedě, vážil. A víte proč, pane generální řediteli? Že dokázal tu svou plachost, ostych a slušné chování spojit s odvahou, což mě se v životě nedařilo.“

Dvacet tři spíše kratších dopisů přečtete během krátkého odpoledne, ale určitě vám utkví v hlavě na několik dalších hodin či dní.

V knize najdete kresby Zdeňky Huškové st., které krásně dokreslují příběh.

Tento poetický příběh by mohl zaujmout široký okruh čtenářů, a to jak muže, tak ženy. Autor nám totiž nechává nahlédnout pod pokličku životních osudů, a to nejen Smrčkových, ale třeba také mladé ženy samoživitelky, které osud do života připletl hned několik klacků. V knize se autor nevěnuje jen přítomnosti, ale nechává Smrčka zabrousit i do minulosti, která pro něj nebyla vždy snadná, ale dokázal nastražené překážky překročit a jít dál. Celý příběh nakonec vyznívá kladně a dává nám jistou naději, a to co nechybí ve Svěrákových filmech, nechybí ani v jeho knižní tvorbě.

„Jsem odjakživa dojímavý. Chemikář Bubník mi kdysi řekl, Jirko, ty jsi tak lítostivej, že kdybys učil chemii, bylo by ti líto i nenasycených kyselin. Ale to ráno, pane generální řediteli, když jsem po tolika letech vstoupil do prázdné školní budovy ještě předtím, než zadrnčely zvonky a než ožila dětskými hlasy, jsem byl tak naměkko, že jsem pro slzy neviděl a našeho školníka jsem se zeptal: Co tady děláš tak brzo, chlapče?“

Doporučuji všem, kteří hledají milou, úsměvnou knihu, u které si chtějí odpočinout. Ačkoliv je to útlá kniha, má rozhodně co nabídnout.

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství Cosmopolis za to, že jsem konečně poznala pana Svěráka jako spisovatele, na jejich stránkách si knihu Strážce nádrže můžete koupit.

úterý 7. května 2019

Od drobných potyček k bitvám (recenze knihy Rozervané království – František Niedl)


„Beneš se zadíval král do očí. Před ním seděl hezký devatenáctiletý mladík, tedy mladší nežli on. Ale celé jeho vzezření a chování svědčilo o tom, že je král. Za těch pět let, co byl na trůnu, mu osud naložil opravdu hodně. Držel se přesto, že ho mnozí oklovávali jako dravé ryby. Přesto s neobvyklou houževnatostí dokázal vzdorovat.“

Již popáté se setkáváme s udatnými rytíři z Vřesova na pozadí českých dějin a opět nás autor nezklame. Jindřich z Lipé je vězněn na Týřově a mohlo by se zdát, že v království nastane klid a shoda, ale opak je pravdou. Čekají nás menší potyčky, drobné bitvy, osvobozování a obléhání měst, ale i vážná zranění. To vše spisovatel nezapomněl okořenit ne špetkou lásky, ale rovnou hrstí. Královna je znovu v očekávání a snad to již tentokrát bude vytoužený syn, překvapení čeká také na Wolframa a pole pro lásku si František Niedl připravil i pro Beneše. A právě Beneš v tomto díle hraje tu nejhlavnější roli a věřte, že se o něho budete bát. Jak vše dopadne? Bude v království nastolen pořádek? Upevní si král Jan své postavení? Jak se ke všemu postaví nejbohatší český pán Petr z Rožmberka?

I tentokrát neopomněl autor nenásilnou formou připomenout některé z dřívějších důležitých událostí z předchozích dílů série. Ale nevěnoval se jim již tolik jako v předchozí knize Království meče.

„I to je možné. Díky, Kočko. Až budou jednou hledat krále špehéřů, navrhnu tebe,“
„Jestli mě do tý doby nepověsí.“
„Budu ti chodit na hrob.“
„Jestli nějakej budu někdy mít.“

Při čtení tohoto románu máte pocit, jako by se zdánlivě nic nedělo, možná je to tím, že se neodehraje žádná velká bitva jako tomu bylo v předchozí knize, ale přesto se toho stane hodně, a to jak na poli vojenském, diplomatickém, ale i společenském. Petr z Rožmberka se podrobí českému králi, ale na straně Jindřicha z Lipé stojí další mocné rody. Rožmberkovi je nabídnut výhodný sňatek, který lze jen stěží odmítnout, a tím si ho král ještě více připoutá. Sama královna, ač ve čtvrtém měsíci těhotenství se vydává na diplomatickou misi do Bavorska k římskému králi Ludvíkovi s žádostí o pomoc s domácími nepokoji. V závěru knihy se Beneš octne ve smrtelném nebezpečí a vám se bude tajit dech. Autor skvěle vykreslil drobné boje, jichž se zúčastnil Wolfram, ale i Beneš, ale i bitvy při dobývání královských věnných měst či osvobození Kutné Hory. V knize na čtenáře opravdu čekají rozmanitá dobrodružství.

František Niedl je mistr vypravěč, dokáže skvěle vykreslit jednotlivé scény a vtáhnout čtenáře do děje. Kniha je velmi čtivá a na konci budete toužit po pokračování, a to přijde již za pár dní, kdy vyjde šestý díl série s dramatickým názvem Pach krve. A já se již moc těším a doufám, že to ještě nebude díl závěrečný, protože mám pocit, že tato série je skvěle rozjetá a rozhodně neztrácí tempo ani dech.

„Díky, pane Wolframe. O tvé štědrosti budou pět minesengři. A teď, když dovolíte, vzdálím se dřív, než dojedete do města. Musím dbát na svou pověst, a kdyby mě uviděli ve společnosti takových hrdlořezů, má živost by utrpěla.“

V knize na nás čekají kratší kapitoly, v nichž střídavě sledujeme osudy Beneše z Vřesova a Wolframa Katzingera, až do té doby, kdy se jejich cesty protnou a opětovně se potvrdí jejich silné přátelství.

Knihu doporučuji všem milovníkům historické beletrie, autor se opírá o skutečné události a svým skvělým vypravěčským umem vás jistě zaujme. Pokud jste ještě nepropadli této sérii a nalákala vás tato kniha, rozhodně doporučuji začít od prvního dílu, ať vám nic neuteče. Knihy nejsou obsáhlé a čtou se takřka samy, nebudete litovat. První díl nese název Rytíři z Vřesova, následuje Růže a lev (recenze), Ve službách mocných (recenze), již zmiňované Království meče (recenze), a poté Rozervané království a následovat bude avizovaný Pach krve.

„Zdá se, pane Wolframe, že to, co ti chybí na dvorském chování, o čemž jsi mě už přesvědčil, dostává se ti plnou měrou v umění vojenském,“ řekla královna škádlivě.

Moje hodnocení je 99 %.

Děkuji nakladatelství MOBA, že jsem mohla strávit příjemné chvíle s touto knihou, a pokud vás zaujala, můžete si ji zakoupit zde.