Tisíc východů slunce, autorka Sabina Zelená, vydalo nakladatelství Fragment, Praha 2017, 224 stran
„Pavly
jsem si poprvé všiml, když s nosem zabořeným do knihy procházela školní
chodbou. Nemyslím, že bych na ten okamžik někdy dokázal zapomenout. Byla krásná
takovým bohémským způsobem. Světle hnědé mikádo jí spadalo do obličeje a ona se
ty neposlušné prameny snažila zastrčit za ucho, aby jí nepřekážely ve čtení.
Měla na sobě staré ošoupané džíny a pomněnkový svetr stejné barvy, jakou měly
její oči, těsně obepínal její štíhlou postavu. I přesto nevypadala obyčejně.
Pomalu kráčela chodbou a ruch kolem sebe vůbec nevnímala. Prstem si jemně
přejížděla přes spodní ret, jako by čtení prožívala nejen v mysli, ale i
tělem. Nějaký student do ní omylem vrazil, ale Pavla to ani nepostřehla, Tolik
byla ponořená do toho příběhu.“
Byla
jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala kniha, kde se hlavní hrdinka jmenuje
stejně jako já, a kromě lásky ke knihám to bylo tak jediné, co mi dělalo radost,
že máme společné, protože Pavlin osud by žádná z žen nechtěla prožít.
Autorka hlavní hrdinku rozhodně nešetří a čtenáře také ne, takže si připravte
kapesníčky hned v úvodu.
Pavla
během jednoho okamžiku přichází o své dva nejdůležitější muže v životě, tatínka i
manžela Bena a aby toho nebylo málo, je teprve pár týdnů těhotná.
Naštěstí má ještě babičku, která neváhá a přijede za ní z Čech do Švýcarska, kam
se Pavla s otcem odstěhovala, poté co se on nedokázal vyrovnat se smrtí
své ženy. Nakonec Pavla i její babička Věra společně odjíždějí do malebného
českého městečka Hor Páně. A i v tomto městečku žije několik lidí,
které potkala životní tragédie. Věry soused Zbyšek je zatrpklý kvůli
tomu, co se přihodilo jeho mladší sestře Elišce, která po nehodě na
motorce zůstala slepá. Hlavní hrdinka je zlomená a zničená z životní tragédie,
která ji potkala. Najde sílu začít znovu žít? Bude pro ni očekávání nového
života dostatečnou motivací? Jaké bude její první setkání se Zbyškem? Co se
stane jejím pomyslným hnacím motorem? Autorka si pro nás nachystala opravdu velkou
nálož emocí a již dlouho jsem nečetla knihu hned od první stránky s tak
velkým zaujetím.
„Tys
někoho takového také našel, Bene,“ pokračoval pak Čeněk ve svém krátkém
proslovu, „takže koukej zpomalit, protože bys Pavle neudělal moc velikou
radost, kdybys vůbec nedojel.“
Po
přečtení prologu jsem málem přestala dýchat, takový začátek knihy bych opravdu
nečekala. S každou stránkou jsem byla dychtivější a chtěla vědět, jak to s Pavlou
dopadne. Moc jsem se těšila na každou chvíli strávenou s knihou a když mi
zbývalo posledních třicet stran do konce, zachvátil mě smutek, že už se budu
muset s hlavní hrdinkou rozloučit. Poslední stránky jsem si opravdu vychutnávala.
Kniha
ve mně probudila veliký zájem. Autorka je skvělá vypravěčka. V příběhu
se střídají kapitolky napsané z pohledu Pavly s kapitolami z pohledu
Věry a poté i Zbyška, což rozhodně přidává na spádu a čtivosti. Moc jsem
se „bavila“ tím, jak autorka zachytila nedorozumění vznikající neverbální
komunikací mezi Pavlou a Zbyškem, jak každý z nich vysílal špatné signály
a ve skutečnosti si myslel úplně něco jiného a ten druhý si to vyložil úplně
jinak. Zkrátka takto vzniká řada nedorozumění mezi muži a ženami.
Líbilo
se mi, jak autorka poslala Pavle do cesty ty správné lidi, ale i jednoho
čtyřnohého přítele. Skvěle zachytila postupné vyrovnávání se se ztrátou blízkých
osob. Pavle toho osud naložil opravdu hodně, ale i pro ni každé ráno vyšlo slunce
a vysvitla nová naděje.
„Pavla
konečně usnula. Neklidně sebou házela, co chvíli plačtivě zakňourala. Nebylo
těžké uhodnout, o čem se jí nejspíš zdá, a bylo mi jí líto. Rozuměla jsem té
zející prázdnotě, kterou nic nedokáže zaplnit, a věděla jsem, jak těžké je
pochopit, co se stalo, přijmout to a snažit se hledat smysl tam, kde se žádný
najít nedal. Sama jsem až příliš dobře věděla, jak moc bolí ztráta blízkého
člověka, a při pomyšlení na to, jak těžká cesta ji teď čeká, se mi sevřelo
srdce.“
Kniha
se čte jedním dechem
a kdybych mohla, přečetla bych ji za jedno odpoledne. Bavily mně i osudy
vedlejších postav, a to, že i velká tragédie ve výsledku může přinést něco
dobrého, ačkoliv to zní neuvěřitelně.
Autorce
letos vyšla další kniha, Nejdelší cesta domů, mám ji už v knihovně a
těším se, až na ni přijde řada.
Knihu
doporučuji všem ženám i dívkám jako ideální čtení na dovolenou. Je to
kniha, která vás zároveň zasáhne, ale i pohladí.
Moje
hodnocení je 100 %.
Tímto
děkuji autorce Sabině Zelené za to, že jsem si po dlouhé době
mohla přečíst příběh, který by se klidně mohl odehrát a který se mi vryl do
mysli.
Možná
to nevíte, ale autorka Sabina Zelená již několik let žije v Austrálii,
přesto se rozhodla psát česky a knihu vydat, i přes velkou vzdálenost, u nás.
Sleduji její facebookové stránky i její web, kde se o jejím psaní
můžete dozvědět více. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat