Dvě srdce (recenze knihy Tisíc východů slunce – Sabina Zelená)

Tisíc východů slunce, autorka Sabina Zelená, vydalo nakladatelství Fragment, Praha 2017, 224 stran

„Pavly jsem si poprvé všiml, když s nosem zabořeným do knihy procházela školní chodbou. Nemyslím, že bych na ten okamžik někdy dokázal zapomenout. Byla krásná takovým bohémským způsobem. Světle hnědé mikádo jí spadalo do obličeje a ona se ty neposlušné prameny snažila zastrčit za ucho, aby jí nepřekážely ve čtení. Měla na sobě staré ošoupané džíny a pomněnkový svetr stejné barvy, jakou měly její oči, těsně obepínal její štíhlou postavu. I přesto nevypadala obyčejně. Pomalu kráčela chodbou a ruch kolem sebe vůbec nevnímala. Prstem si jemně přejížděla přes spodní ret, jako by čtení prožívala nejen v mysli, ale i tělem. Nějaký student do ní omylem vrazil, ale Pavla to ani nepostřehla, Tolik byla ponořená do toho příběhu.“

Byla jsem moc ráda, že se mi do ruky dostala kniha, kde se hlavní hrdinka jmenuje stejně jako já, a kromě lásky ke knihám to bylo tak jediné, co mi dělalo radost, že máme společné, protože Pavlin osud by žádná z žen nechtěla prožít. Autorka hlavní hrdinku rozhodně nešetří a čtenáře také ne, takže si připravte kapesníčky hned v úvodu.

Pavla během jednoho okamžiku přichází o své dva nejdůležitější muže v životě, tatínka i manžela Bena a aby toho nebylo málo, je teprve pár týdnů těhotná. Naštěstí má ještě babičku, která neváhá a přijede za ní z Čech do Švýcarska, kam se Pavla s otcem odstěhovala, poté co se on nedokázal vyrovnat se smrtí své ženy. Nakonec Pavla i její babička Věra společně odjíždějí do malebného českého městečka Hor Páně. A i v tomto městečku žije několik lidí, které potkala životní tragédie. Věry soused Zbyšek je zatrpklý kvůli tomu, co se přihodilo jeho mladší sestře Elišce, která po nehodě na motorce zůstala slepá. Hlavní hrdinka je zlomená a zničená z životní tragédie, která ji potkala. Najde sílu začít znovu žít? Bude pro ni očekávání nového života dostatečnou motivací? Jaké bude její první setkání se Zbyškem? Co se stane jejím pomyslným hnacím motorem? Autorka si pro nás nachystala opravdu velkou nálož emocí a již dlouho jsem nečetla knihu hned od první stránky s tak velkým zaujetím.

„Tys někoho takového také našel, Bene,“ pokračoval pak Čeněk ve svém krátkém proslovu, „takže koukej zpomalit, protože bys Pavle neudělal moc velikou radost, kdybys vůbec nedojel.“

Po přečtení prologu jsem málem přestala dýchat, takový začátek knihy bych opravdu nečekala. S každou stránkou jsem byla dychtivější a chtěla vědět, jak to s Pavlou dopadne. Moc jsem se těšila na každou chvíli strávenou s knihou a když mi zbývalo posledních třicet stran do konce, zachvátil mě smutek, že už se budu muset s hlavní hrdinkou rozloučit. Poslední stránky jsem si opravdu vychutnávala.

Kniha ve mně probudila veliký zájem. Autorka je skvělá vypravěčka. V příběhu se střídají kapitolky napsané z pohledu Pavly s kapitolami z pohledu Věry a poté i Zbyška, což rozhodně přidává na spádu a čtivosti. Moc jsem se „bavila“ tím, jak autorka zachytila nedorozumění vznikající neverbální komunikací mezi Pavlou a Zbyškem, jak každý z nich vysílal špatné signály a ve skutečnosti si myslel úplně něco jiného a ten druhý si to vyložil úplně jinak. Zkrátka takto vzniká řada nedorozumění mezi muži a ženami.

Líbilo se mi, jak autorka poslala Pavle do cesty ty správné lidi, ale i jednoho čtyřnohého přítele. Skvěle zachytila postupné vyrovnávání se se ztrátou blízkých osob. Pavle toho osud naložil opravdu hodně, ale i pro ni každé ráno vyšlo slunce a vysvitla nová naděje.

„Pavla konečně usnula. Neklidně sebou házela, co chvíli plačtivě zakňourala. Nebylo těžké uhodnout, o čem se jí nejspíš zdá, a bylo mi jí líto. Rozuměla jsem té zející prázdnotě, kterou nic nedokáže zaplnit, a věděla jsem, jak těžké je pochopit, co se stalo, přijmout to a snažit se hledat smysl tam, kde se žádný najít nedal. Sama jsem až příliš dobře věděla, jak moc bolí ztráta blízkého člověka, a při pomyšlení na to, jak těžká cesta ji teď čeká, se mi sevřelo srdce.“

Kniha se čte jedním dechem a kdybych mohla, přečetla bych ji za jedno odpoledne. Bavily mně i osudy vedlejších postav, a to, že i velká tragédie ve výsledku může přinést něco dobrého, ačkoliv to zní neuvěřitelně.

Autorce letos vyšla další kniha, Nejdelší cesta domů, mám ji už v knihovně a těším se, až na ni přijde řada.

Knihu doporučuji všem ženám i dívkám jako ideální čtení na dovolenou. Je to kniha, která vás zároveň zasáhne, ale i pohladí.

Moje hodnocení je 100 %.

Tímto děkuji autorce Sabině Zelené za to, že jsem si po dlouhé době mohla přečíst příběh, který by se klidně mohl odehrát a který se mi vryl do mysli.

Možná to nevíte, ale autorka Sabina Zelená již několik let žije v Austrálii, přesto se rozhodla psát česky a knihu vydat, i přes velkou vzdálenost, u nás. Sleduji její facebookové stránky i její web, kde se o jejím psaní můžete dozvědět více. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.