Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“

 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

Kdy slaví narozeniny tukoni? (recenze knihy Jedlička se narodila – Oksana Bula)

„O jednu jedličku se však tukoň postarat nestihne.
Narodí se totiž až v zimě –
vždycky ve stejnou dobu, jenže…“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Také jste si oblíbily příběhy, kde vystupují zvláštní bytosti, které se starají o les a zvířátka v něm, a říká se jim tukoni? Nebo toto slovo slyšíte poprvé? Určitě si nenechte ujít další milý příběh od autorky a ilustrátorky Oksany Buly, který vám tentokrát přiblíží, co důležitého se děje v zimě v lese.
 
Stejně jako lesní mláďátka, tak i malé jedličky přicházejí na svět na jaře nebo v létě, až na jednu výjimku. Existuje jedna jedlička, která vyroste v zimě a nikdo neví, kde přesně. Najít ji dokáže jediný tukoň, který se jako ostatní zvířátka převlékne do bílé. Den, kdy se tato zimní jedlička narodí, je významným dnem pro všechny tukoně. Víte, který tukoň převléká zvířátka na zimu? A který tukoň jako jediný dokáže najít zimní jedličku? A víte, kdy tukoni slaví narozeniny? Odpovědi na tyto otázky vám dá tato nádherná kniha doprovázená úžasnými ilustracemi.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Honba za rubínem (recenze knihy Dopisy od mrtvého – Steve Robinson)

„Mohly by jim dopisy, které Jane Hardwicková poslala domů bratrovi, skutečně pomoct identifikovat nejen Sinclairova neznámého předka, nýbrž i místo, kde byla ukryta samotná Krev Rádžpútany? Vedlo jedno nějak k druhému? To Tayte v tuto chvíli netušil, protože však byl ten dopis zatím to jediné, co měl, znovu ho vzal do ruky a pokračoval ve čtení.“

Zdroj: Chrudimka.cz

V pořadí již sedmý příběh s Jeffersonem Taytem v čele mě opět nezklamal. Steve Robinson opět přichází s úplně jiným případem a opět velmi zajímavým. S autorem jsem se poprvé setkala nad knihou Ztracená vládkyně (recenze) a od té doby jsem si nenechala ujít žádnou další knihu. V sérii s Jeffersonem Taytem již vyšly tyto knihy: Stopy v krvi (recenze), Hluboký hrob, Poslední anglická královna, Ztracená vládkyně, Spříznění (recenze), Smrtící hry (recenze) a Dopisy od mrtvého. Autorovy příznivce jistě potěší, že Steve Robinson pracuje již na osmém díle.
 
Tentokrát Jeffersona Tayta jeho práce zavede na skotské sídlo, aby jeho majiteli pomohl vypátrat jeho pra-pra-pra-pradědečka a také aby našel krev Rádžpútany, veliký rubín, po němž pátrají i jeho příbuzní. Genealogický úkol, jako by se proměnil v honbu za pokladem, ale není tomu tak doslova. Tayte dostane indicie v podobě starých dopisů, ale s každým dopisem je objeven někdo mrtvý. Kdo stojí za vraždami? Kdo další chce získat rubín? Že by se po letech začali po rubínu shánět sami Rádžpútové? Příběh nás zavede i do samotné Indie 19. století, autor rozehraje příběh lásky, která nemá daleko k tragédii Romea a Julie.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

„Konec světa“ (recenze knihy Maják na útesech – Marie Lamballe)

 „Dávno se zapletla do pevné sítě lží a bude ji asi zatraceně bolet, až bude nucena ji roztrhnout.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Hned na úvod přiznávám, že na knihách Marie Lamballe, neboli Anne Jacobs, mě vždy na první dojem uchvátí obálka. U Majáku na útesech to bylo zrovna tak a další důvod, proč jsem po knize sáhla byl, že se mi velmi líbila autorčina předchozí kniha Hluboká modř moře (recenze). S autorčinou tvorbou jste se již mohli setkat dříve, napsala již tři série Panský dům (recenze, recenze, recenze), Venkovské sídlo (recenze) a nejnovější Kavárna U Anděla (recenze). Majáku na útesech a Hluboké modři moře předcházela kniha Hortenziová zahrada (recenze), tyto tři knihy spojuje místo, kde se odehrává jejich děj, a to Bretaň.
 
Mladičká vysokoškolská studentka Susanne pochází z Berlína, ale studuje v Paříži, je čerstvě zamilovaná a pro Paula by udělal snad vše. Bohužel dojde k tragické události, při níž dívka ztratí paměť a jediné vodítko, které jí z minulosti zůstane, je dopis v kapse adresovaný Anne-Marii, který ji zve do Bretaně, a tak se tam Susanne vypraví s nadějí, že tam zjistí, kdo je. Bretaň, a především tamní obyvatelé malé osady na „konci světa“ ji okouzlí, ale co se stane, když se Susanne začne navracet paměť? A co když nebude jediná, kdo odhalí její pravou totožnost? A co se vlastně stalo s Paulem? Maják na útesech vydá mnohá tajemství a vy si při jeho čtení můžete vychutnat nejednu kávu.
 
„Ještě chvíli stála a naslouchala bouři, v níž už zazníval blížící se dutě hučící příliv, a oranžová záře majáku jí připadala jako uklidňující síla, světlo uprostřed zuřících živlů. Tady jsem. Napevno srostlý se skálou. Svítím do noci a ukazuji ti cestu. Na mě se můžeš spolehnout. Neublíží mi ani příliv, ani bouře.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Králičí svéhlavička (recenze knihy Elinka – Nadine Robertová)

 „Já na ryby nepůjdu. Mám na práci něco lepšího,“ namítá Elinka.
„ALE ANO, ELÍ, JEN POJĎ! Řeknou bráškové a sestřičky.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Ať už máte doma Elinku, Elišku, Elisabeth nebo třeba Adélku či Kristýnku anebo Kubíka či Honzíka, na jméně nezáleží, tenhle svižný příběh jistě zaujme skoro všechny děti starší tří let. Pro děti ho sepsala kanadská spisovatelka Nadine Robertová a krásnými ilustracemi oživila slovinská ilustrátorka Maja Kastelicová.
 
V králičím domečku u Fišálkových žije sedm dětí a vy spolu s nimi můžete prožít jednu slunečnou letní neděli. Ráno, když se děti probudí, mají jasno, půjde se na ryby a hned se každý zapojí do příprav, jen Elinka má na práci něco jiného a na ryby se jí nechce, ale přemluví ji, i když by šla raději jinou cestou. Když nahazují pruty, Elinka se rozhodne dát na háček pryskyřník. Je možné na něj chytit rybu? Sourozenci jí to rozmlouvají, že to nebude fungovat, ale co když? Tenhle příběh o malé svéhlavé králičí holčičce se vašim rošťákům zalíbí.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Více, či méně známé houby (recenze knihy Klub přátel hub – Élise Gravelová)

 „Houby nepatří ani mezi rostliny, ani mezi živočichy. Mají svou vlastní říši jenom pro sebe.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Houbařská sezóna je v plném proudu. Možná, že jste i vy spolu se svými dětmi nebo vnoučaty vyrazili do lesa a vrátili se s plnými košíky. Většina z nás sbírá běžně známé houby, především hřiby, ale děti většinou koukají i po jiných druzích hub, které svojí barevností nebo tvarem přitáhnou jejich pozornost. V knize Klub přátel hub se mohou vaše ratolesti seznámit s několika zajímavými exempláři méně obvyklých či méně známých hub. A dostane se jim i poučení, jak se chovat v lese, a především k houbám. Kdy jindy otevřít tuto knihu než v době největších houbařských žní?
 
Knihu napsala i ilustrovala kanadská výtvarnice, která se svými dvěma dcerami ráda v lese objevuje houby, kterých, jak uvádí, existují miliony druhů. Autorka knihu pojala jako poutavé přátelské vyprávění o této zajímavé říši, která nespadá ani do rostlin, ani do živočichů. Děti se dozvědí například, z jakých částí se skládá houba, co jsou to výtrusy, kdo je to mykolog nebo s kým houby žijí v symbióze. Poté se věnuje několika rozmanitým druhům hub, s kterými se můžeme v lese setkat. Víte, se kterou houbou si můžete splést lišku? Víte, které houby rády rostou tam, kde hořel les? Která houba se dá použít na rozdělání ohně? Proč se pýchavkám říká pýchavky? Kterým houbám se říká kuřátka? V této knížce se to dozvíte.
 
„Tahle houba mi připadá opravdu moc pěkná. Místo klobouku má větvičky, které vypadají jako prsty ukazující k nebi. Ostatně lidově se kuřátkům říká prstíčky.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Peřina z listí (recenze knihy Lístek – Laura Purdie Salas)

 „List je lístek
stromu zlomek.
Nyní běž a zjisti
další funkce listí!“
 

Zdroj: Chrudimka.cz

V nakladatelství Ocelot vyšly v letošním roce tři populárně-naučné knihy pro děti od pěti do osmi let autorky Laura Purdie Salas, a to Lístek, Voda a Kámen. Díky internetovému knihkupectví Megaknihy.cz jsem měla možnost seznámit se s knihou Lístek. Kvapem se nám blíží podzim, kdy se stromy převléknou do barevného hávu, aby ho posléze před přicházející zimou odložily, a zakryly tak trávu a své kořeny. Napadlo vás někdy, jak důležitou roli v přírodě má listí? Čím může být komu prospěšné? Tato kniha vašim dětem objasní důležitou funkci listí.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Lístek najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že listí není jen ozdobou stromů, ale že je může schovat před deštěm, je potravou pro některá zvířata a pro jiná zas domovem. Dozvědí se, jaké podoby a role má listí v průběhu celého roku.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Nevíš, ale pochopíš (recenze knihy Ghostwriter – Alessandra Torre)

„Tři měsíce. Nejkratší termín odevzdání, jakému jsem kdy čelila. Přesto se obejde bez zběsilých telefonátů agentce, nebudou žádná vyjednávání o čase navíc.
Tři měsíce na to, abych napsala příběh, který si zaslouží roky.
 Je to vůbec možné?“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Ještě nikdy jsem nečetla tajemnější anotaci, která ve čtenáři vzbudí tolik otázek, a rozběhne jeho fantazii natolik, že přemýšlí hned nad několika scénáři. Z anotace pochopíme, že kniha je o úspěšné spisovatelce, která všem lhala a nese si své tajemství, které chce nyní sdělit světu. Ale proč to bude její poslední příběh? Chystá se ji někdo zabít? Nebo půjde do vězení? Nebo plánuje odejít ze světa ona sama? Tohle mi prolétlo hlavou. A upřímně, ačkoliv jsem během čtení svoji představivost usměrňovala a upravovala poté, co autorka vždy něco naznačila, na konci jsem byla překvapená, zaskočená a zdrcená silným příběhem, který mi vehnal do očí slzy.
 
Již při čtení knihy jsem přemýšlela, jak vlastně uchopím recenzi, abych neprozradila příliš, ale abych mohla vyjádřit všechny pocity, které ve mně kniha vzbudila, a zároveň vás přesvědčit, že tahle kniha opravdu stojí za přečtení. Rozhodla jsem se, že z děje vám tentokrát neprozradím nic, ať jste stejně překvapení jako jsem byla já.
 
„Potřebuji někoho schopného, kdo ví, jak píšu, a je talentovaný. Někoho, kdo nepotřebuje vyprávět vlastní příběh, ale může adoptovat ten můj. Někoho, kdo si k příběhu nevytvoří citový vztah, protože možná nepociťuje vůbec nic.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Volně dýchat (recenze knihy Nemusíš – Dagmar Digma Čechová)

 Nemusíš!, autorka Dagmar Digma Čechová, vydalo nakldatelství MOBA, Brno 2020, 416 stran

„Jak já to nesnášela! Dělat cokoliv, co se byť jen trochu příčilo mému přání a přirozenosti. Nutit se do toho, co se ode mne očekává. Potlačovat vlastní názor a přizpůsobovat se čemukoli či komukoli jinému. Brr! Jenže do toho mělo co mluvit i slušné vychování a to mi naši vštípili až příliš hluboko.“

 
Když spisovatelka Dagmar Digma Čechová na Facebooku oslovila svoje budoucí potenciální čtenáře s nabídkou přečíst si její prvotinu pro dospělé NEMUSÍŠ! ještě před jejím vydáním, neváhala jsem ani minutu. O čem kniha bude jsem mohla soudit z již dříve zveřejněných úryvků z knihy, které se mi moc líbily. Knihu jsem tedy četla v elektronické podobě, ale vzhledem k tomu, že mám dvě malé děti, tak toho času na čtení není tolik, kolik bych si představovala, a tak došlo k situaci, že jsem knihu dočetla až v době, kdy už mi od samotné autorky přišlo podepsané papírové vydání. Přiznávám, trochu jsem se uklidňovala samotným poselstvím knihy: NEMUSÍŠ! Ale kdybych mohla, přečetla bych ji za jeden den, tak je kniha čtivá, poutavá, humorná, ironická, zkrátka ze života.
 
Jak již prozrazuje anotace, v knize na nás čekají dvě hrdinky. Katka, matka dvou dospívajících dětí a manželka muže, který má rád své pohodlí a zaběhnutý stereotyp. Marie, studentka posledního ročníku vysoké školy, žijící s rodiči, která má své velké plány, ale je svázána potřebou splnit rodičům to, co si myslí, že očekávají. Ačkoliv každá z nich vede jiný život, mají něco společného, obě podřizují své životy někomu druhému, až se dostanou do fáze, kdy jim dojde, že NEMUSÍ.
 
„Dívala jsem se na svého muže a opět pocítila závan bezmoci a marnosti… Pátrala jsem v paměti, kdy naposledy jsem vědomě prožívala jinou emoci, a přitom nechtěně brnkla o napjatou strunu, zasunutou kdesi v hloubi mého já. Většinou jsem polkla hořkost a po chvíli o ničem nevěděla. Teď to bylo jiné. Cosi uvnitř mě se probouzelo. Nenápadně se to plížilo po koberci a skoro fyzicky jsem cítila, jak mi to omotává kotníky. Bylo to zpátky.“
 
Příběh má i řadu vedlejších postav, které vám více či méně padnou do oka. Musím se přiznat, že jsem na začátku měla problém i s jednou z hlavních postav, a to s Marií, nebyla mi moc sympatická, jak měla vše nalajnované, promyšlené a šla si za svým cílem. Ale během dalšího seznamování s ní, jsem si k ní našla cestu a na konci už jsme byly kamarádky. Katka mi kápla do noty hned, asi to bude tím, že mi byla povahově i věkově bližší a v několika situacích jsem se v ní viděla. Autorka svým postavám vdechla dynamiku, postavy se vyvíjejí a mění, čímž jsou reálné a máme pocit, jako bychom je mohli potkat na ulici nebo v práci, nebo jako by to byly naše kamarádky anebo my sami.
 
Kniha s sebou nese poselství a přiměje vás zamyslet se nad svým životem a možná i vy si na konci uvědomíte, že NEMUSÍŠ. Žijeme životy svázané stereotypy mezi muži a ženami, často plníme sny těch druhých, místo snů vlastních, podřizujeme svůj život někomu, kdo nás bere jako samozřejmou součást svého života, a my plníme jeho očekávání a nedej bože, pokud vybočíme ze zaběhnutých pravidel. A pak přijde jeden životní impuls a náš život je rázem naruby a my máme strach udělat ten první krok jiným směrem, ale když se odvážíme, můžeme být nakonec překvapeni.

 
„Ani nevím jak, ale přes hodinu jsme si povídali o mé rodině, práci, snech a plánech a celý zbytek odpoledne jsem se na všechny okolo usmívala jako dítě, které dostalo své první štěně. Dlouho jsem tak krásný den nezažila, a navíc jsem přece měla vyřešený ten nudný nákup vánočních reklamních předmětů! Nemohla jsem si však zaboha vzpomenout, co padlo o něm. Kromě toho, že je o celých pět let mladší (co to dneska je?), jsem se nic nového nedozvěděla. Asi jsem byla vyhladovělá po tom, aby mi někdo opravdově naslouchal. A to on uměl báječně…“
 
Mužské postavy v knize nejsou o nic méně zajímavé. Katčinu manželovi stačí pivo, fotbal a kamarádi, tak se nemůžeme divit, když se na obzoru objeví pohledný muž, který je navíc empatický a rád si ji vyslechne. Ale co když není vše takové, jak se zdá? 
 
Kniha je velmi čtivá, dynamická, zkrátka jen tak ji z ruky nedáte. Na dynamice přidávají kratší kapitoly, v nichž se pravidelně střídají ve vyprávění svých příběhů Katka s Marií. Knize také nechybí napětí a vyhrocené scény, kdy budete mít o hrdiny obavy. Během čtení se u vás budou střídat nejrůznější emoce zrovna podle toho, co jednotlivé postavy budou prožívat. Nakonec vám tak přirostou k srdci, že se vám po dočtení bude po nich stýskat.
 
„Hrozně jsem se bála, abych neudělala chybu. Chtěla jsem bejt dokonalá. Ale o tom přece život není. Já přece nemusím bejt dokonalá matka a manželka a umetat jim všem cestičku. Já úplně klidně můžu bejt slabá ženská, která od nich bude očekávat oporu, a mám na to nárok. To je pro mě úplně nový.“
 
Autorka si připravila zajímavou zápletku a její rozuzlení na konci jsem tak trochu očekávala, jen jsem neznala důvod, proč tak jedna z postav jednala. Ale to, že se děje něco nekalého, nám autorka několikrát v textu naznačí.
 
Nemůžu se nezmínit o obálce, která je naprosto skvělá, originální a poutavá, tak jako samotný název. Myslím, že nejen díky ní se kniha bude prodávat sama. A po přečtení anotace se ve vás probudí červíček zvědavosti.
 
„Život je moc krátkej na to, abys čekala na tu pravou chvíli. Ta prostě nastane, až si ji sama uděláš.“
 
Knihu bych doporučila všem ženám, které se ztrácí ve svých životech, které mají pocit, že je už nic nového nečeká, a všem, které si rády přečtou příběhy ze života. Troufnu si říct, že kniha určitě najde i mužské čtenáře, kteří rádi objevují ženský svět.
 
Moje hodnocení je 99 %.
 
Děkuji autorce, že i mě přiměla se zamyslet nad svým životem, děkuji za krásné věnovaní v knize a za povzbuzení, které svojí knihou předává všem ženám.
 
Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit buď přímo u autorky zde nebo na stránkách nakladatelství MOBA zde. Ke knize si přímo u autorky můžete pořídit krásný hrneček (či další doplňky), který vám každé ráno při pití kávy či čaje připomene důležité motto NEMUSÍŠ!

Mnoho podob vody (recenze knihy Voda – Laura Purdie Salas)

Voda, autorka Laura Purdie Salas, vydalo nakladatelství Ocelot, Praha 2020, 32 stran

„Voda je voda –
Je to led, sníh i moře.
Nyní je čas zjistit,
Co víc být může!“

 
Nakladatelství Ocelot v letošním roce vydalo tři nádherně ilustrované populárně-naučné knihy určené čtenářům od pěti do osmi let, a to Voda, Lístek a Kámen. Mně se do rukou dostala kniha Voda, kterou jsme si spolu s pětiletou dcerou s chutí přečetly. Už vás někdy napadlo zamyslet se nad tím, kolik podob má vlastně voda? Jaká je její úloha v přírodě? A jak se se změnou teploty různě proměňuje? Právě tato dětská kniha vašim ratolestem přiblíží vše o vodě.
 
Autorka Laura Purdie Salas je básnířka a autorka populárně naučných knih pro děti. V knize Voda najdete úžasné ilustrace Violety Dabija, které doprovázejí krátké věty autorky. Přestože textu v knize mnoho nenajdete, je kniha nabitá informacemi. Děti se dozvědí například, že voda může být domovem pro pulce, že může být zrcadlem, že uhasí žízeň anebo oheň, že může sloužit jako mapa pro ptáky a že má mnoho dalších podob a rolí.
 
Kniha je koncipována do třech částí. V té první se děti v básnickém duchu stručně pomocí krátkých vět seznámí s proměnami vody a její úlohou v přírodě, právě tato první část je také tvořena nádhernými celostránkovými ilustracemi, které přibližují dětem, co je vyjádřeno v kratičkém textu. Druhá část knihy rozšiřuje první část, kdy autorka rozvádí stručné věty uvedené v první části a předává dětem vysvětlení a prohlubuje sdělené informace. Ve třetí části nalezneme slovníček pojmů, které by dětem nemusely být jasné.
 
„Voda je voda – může být rybníkem, mořem i kaluží.
Zjara se vždy rozproudí do polí, která zavlaží.“
 
Knihu jsem četla pětileté dceři. Ještě před čtením jsme si o vodě a různých jejích podobách povídaly a při čtení jsem se jí dál ptala na další znalosti o vodě. Základní věci znala, ale třeba to, že duha je vlastně stvořena vodou a sluncem, ji překvapilo. Velmi se jí líbily ilustrace a věřím, že knihu využijeme také až za rok půjde do školy. Myslím, že by školákům mohla posloužit i při hodině prvouky.
 
Publikace rozšiřuje základní znalosti dětí o vodě a poutavým způsobem poukazuje na proměny vody v rámci ročních období, přibližuje koloběh vody a úlohu vody v přírodě. Kniha nám sděluje, jak je voda nepostradatelnou součástí našich životů a vlastně celé naší planety.

Nemohu opomenout zmínit poutavou, veselou obálku knihy, která jistě padne čtenářům do oka. 

Knihu bych doporučila všem zvídavým dětem. Bude jistě milým dárkem k svátku nebo narozeninám malých čtenářů.
Moje hodnocení je 99 %.
 
„Sněhovou vánicí být: Voda je součástí většiny bouřek. Déšť, plískanice, sníh a kroupy jsou všechny tvořeny z vody v určité podobě.“
 
Děkujeme knihkupectví Megaknihy.cz za rozšíření obzorů. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Najdi Elizu (recenze knihy Elizino tajemství – Dominik W. Rettinger)

 „Vyrazit v té době do Polska bylo samozřejmě riskantní, ale považovala jsem se za francouzskou občanku, a navíc jsem se hodně změnila. Podobnost s hledanou Polkou by tak byla čistě náhodná. Nejhorší chyby ovšem děláme, kdy si myslíme, že jsme v bezpečí a šťastní.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Před měsícem jsem v jedné z recenzí psala, že knihy s tematikou koncentračních táborů primárně nevyhledávám, a už jsem zase porušila svoje „pravidlo“ a to proto, že mě opět zaujala anotace, která slibuje zas jiný pohled na zvěrstva, která nacisté páchali. Tentokrát se přeneseme do Osvětimi, kde můžeme nahlédnout na život vězenkyň v táboře z pohledu poloviční Židovky poslané do koncentračního tábora za podvody, nikoliv z důvodu židovství. Kniha je zajímavá a odlišná od knih s podobnou tematikou především tím, že nás seznámí se životem v táborovém nevěstinci.
 
Příběh začíná v současnosti, Anna, matka bývalého nacisty, kterého po letech čeká proces za spáchané zločiny na Židech, se vydala do Izraele, aby našla Elizu, která může jejího syna zachránit. Anna se setká s její dcerou, která jí předá matčin deník, který začíná v roce 1939, kdy Eliza společně se svým přítelem podvádí bohaté muže, které vydírají a za jejich peníze pak žijí bohémský život. Jednou se jim však jejich počínání vymstí a Eliza s Karlem jsou rozděleni. Eliza začne nový život, ale ani ten nemá šťastný konec a řízením osudu se nakonec mladá žena ocitá v koncentračním táboře jako politická vězeňkyně. A nyní začíná peklo na zemi, Eliza se snaží přežít, tak jako již mnohokrát ve svém životě, seznamuje se s mladou krásnou Magdalenou a vytuší, že pokud si ji vezme pod ochranu, bude i ona v bezpečí. Nakonec se obě ženy dostanou do táborového nevěstince, kde panují lepší podmínky k přežití a možná i šance dostat se na svobodu. Jenže to by Elizu nesměla dohnat její minulost. Co všechno musely vězeňkyně v koncentračním táboře vytrpět? Jaká tam panovala pravidla? Dostane se Eliza na svobodu? Kniha o otřesném životě nebo spíš přežívání v táboře v Osvětimi, ale také o lásce a lidské pomoci.
 
„Nevěděla jsem, že zima může způsobovat takovou bolest, tak mučit. Proniká do nitra těla a do mozku jako hlad, ochromuje vůli. To už není moje tělo, to už nejsem já. Celá strnulá se třesu a cítím divnou fascinaci, apel je přehlídkou absurdity, tady a teď končí lidství.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Mami, tati, já nechci na tábor (recenze knihy Dorotka na táboře Záhada ztraceného poháru – Petra Martišková)

„Nikam nepojedu,“ vztekala jsem se, když mi naši s nadšením oznámili, že se uvolnilo jedno místo na táboře, který pořádá jejich firma. Jenže rodiče měli jiný názor. Nejdříve se mě snažili přesvědčovat, jak si to na táboře krásně užiju. Pak přišla hromada historek z jejich dětství. V jejich podání to vypadalo, že na táboře se nad vším klene duha a občas se tam proběhne jednorožec.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Prázdniny se přehouply přes svoji polovinu a letní tábory jsou v plném proudu a možná právě vaše dítko letos odmítlo na tábor jet, anebo ho tábor teprve čeká a ono se tam vůbec netěší. Možná, že změní názor poté, co si přečte knihu Dorotka na táboře, a zatouží také zažít nějaké to táborové dobrodružství.
 
Dorotce je osm let a na tábor rozhodně jet nechtěla, raději by trávila prázdniny u babičky se svými dvěma kamarádkami, ale rodiče letos rozhodli jinak. Dorotka se postupně seznamuje s chodem tábora, s dětmi si rozumí, jejich vedoucí Pavel je super a najednou zjišťuje, že na táboře to není taková nuda a to netuší, jaká dobrodružství ji čekají. Je to tábor se vším všudy, děti plní úkoly a dostávají za ně body, a naopak za nepořádek nebo neférovost body ztrácejí. Jejich vedoucí pro ně nachystal velkou táborovou hru o pohár. Kluci proti holkám, piráti proti Amazonkám. Dorotku čeká plnění bobříků, a to včetně noční bojovky. Co všechno Dorotka zažije? A co se stane, když pohár nečekaně zmizí? Kdo ho mohl ukrást? Děti kniha bude bavit a možná ztratí strach z toho, aby vyrazily na tábor samy.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Když zasáhne minulost (recenze knihy Muž s podivnou minulostí – Ken Follett)

 „Neumím si představit, jak si vy, hoši, podáváte ruce s carem.“
„Pak nás špatně znáte. Abychom zachránili Anglii, budeme jednat s ďáblem.“
„Vašim stoupencům se to nebude líbit.“
„Nedozvědí se to.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Možná to bude vypadat podivně, ale je to tak, Muž s podivnou minulostí je mojí první přečtenou knihou od Kena Folletta, ačkoliv doma vlastním obě jeho skvělé ságy Pilíře země i Století a několik samostatných historických románů. Říkám si, že nějak se začít musí, a jsem ráda, že jsem zvolila zrovna tuto knihu, která dle hodnocení čtenářů Databáze knih není zrovna jeho silným dílem, ale mě se přesto velmi líbila.
 
Píše se rok 1914 a válka je na spadnutí, tuší to vládní špičky anglické společnosti, usuzují tak z chování Německa, které by rádo napadlo Francii. Je třeba něco dělat, je třeba vyrovnat síly na starém kontinentu, kdyby přece jen k válce došlo, a tak Winston Churchill navštíví lorda Waldena, který má díky své manželce Lýdii vazby v Rusku, a to synovce Alexe, který je blízký carovi. Mladý Alex přijíždí do Londýna a diplomatické vyjednávání může začít. O Alexově cestě ví zkušený ruský anarchista Felix, který je odhodlán jednání překazit a smrtí Alexe nejen zmrazit vazby Anglie a Ruska, ale také v Rusku vyvolat revoluci. Jenže to by do vysoké hry mužů nesměla zasáhnout žena a láska k ní. Dosáhne Felix svého cíle? Podaří se Alexe uchránit? Co se stane, když se po devatenácti letech setkají dva lidé, kteří se vášnivě milovali? Může jeden anarchista změnit běh dějin? V tomto historickém románu si každý přijde na své.
 
„Už devatenáct let toho muže neviděla, ale vždy stačila pouhá zmínka o Petěrburgu, aby si na něj vzpomněla, a naskočila jí husí kůže pod lesklým hedvábím odpoledních šatů.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Záškodníci v zoo (recenze knihy Kouzelná třída v zoo – Zuzana Pospíšilová)

„Jistě víte, že jsou zvířata, která žijí na zemi, jiná zase pod zemí, ve vodě nebo ve vzduchu. Některá zvířata mají peří, jiná srst a některá jen pokožku. Některá jsou malá, jiná velká. A taky vydávají různé zvuky. Myslím, že bychom je měli znát, když s nimi žijeme na stejné planetě.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Že jste ještě nic neslyšeli o kouzelné třídě? Je na čase to napravit. Kouzelná je proto, že v ní vyučuje výjimečná paní učitelka, víla Jasmína, která umí kouzlit. Tentokrát se spolu se žáky vydáme do zoo, abychom se něco dozvěděli o životě zvířat. Kouzelná třída v zoo patří do série knih o kouzelné třídě, je určena jako čtení pro prvňáčky, ale zaujme i starší školkové děti.
 
Každá třída má svého Pažouta a Horáčka, v kouzelné třídě jimi jsou Standa Horák a René Stojka, kteří tentokrát vyvedou nejednu lumpárnu, a víla Jasmína jim za to dá pěkně za vyučenou. Ale bude to stačit?
 
V tomto dílu se děti dozvědí o životě některých zvířat. Začíná hodina prvouky a Jasmína si pro děti připravila otázky ze života zvířat. Bohužel je nemile překvapena, jak málo toho děti vědí, a tak se rozhodne vzít je do zoo. Děti se tam dostanou jedním z jejích kouzel. Žáci postupně poznávají některá zvířátka ze zoo. Víla jim uspořádá želví závody, promění je ve slůňata, a dokonce jim dá poznat krásu létání. Vše by probíhalo zdánlivě v klidu, kdyby nebylo Standy a Reného, kteří přemýšlí jen nad tím, co zvířatům provést.

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Hvězdy jsou tady, i když je nevidíme (recenze knihy Krása noci – Nina George)

Krása noci, autorka Nina George, vydalo nakladatelství MOBA, Brno, 2020

„Kolik tajemství zamlčuje každá z těchto žen? Tamta s nákupní taškou. Prodavačka před výlohou s přestávkovou cigaretou, která zkontrolovala svou siluetu a vtáhla břicho. Kolik tajemství, kolik milenců, kolik nemilenců, kolik nevyplakaných slz? Kolik nevyslovených, neuskutečněných nápadů? Kolik lidí zaujímalo tento nerealizovaný prostor, místo aby se se staraly o ženy o ženy, děti, matky, muže, sourozence?“

S autorkou Nina George jsem se poprvé setkala nad knihou Kniha vzpomínek (recenze) a již tehdy si mě získala tím, jak se umí vcítit do postav. Její knihy jsou tak opravdové a člověk, když je čte, tak prožívá zvláštní pohnutí mysli.

Dvě ženy, dva muži a horké léto na bretaňském pobřeží. Co by se asi tak mohlo stát? Zdánlivě klidné vody zčeří nečekané setkání. Claire ve svých čtyřiceti pěti letech bychom mohli označit jako zralou ženu, ale je tomu tak doopravdy? Pracuje na univerzitě jako uznávaná etoložka, dokáže hodně vyčíst z chování lidí, ale sama žije v jisté přetvářce. Netuší, jak její život změní jedno osudové rozhodnutí. Julie, devatenáctiletá mladá žena, přítelkyně Nicolase, Claiřina syna, která teprve objevuje svět dospělých, a především hledá sama sebe. Claire a Julie se jednoho dne setkají, avšak poté, co Julie dorazí na seznamovací večeři k Nicolasově rodičům, by obě ženy prvotní setkání nejraději vymazaly ze své mysli. Julie je Nicolasovým otcem Gillesem pozvána, aby s nimi strávila léto v Bretani. Co vše se může stát? Najdou obě ženy samy sebe? Otevřou svá srdce a budou upřímné nejen k sobě, ale i k svému okolí? Čeká na vás příběh, který plyne zdánlivě poklidně, ale znamená velkou citovou bouři.

„Jak se stalo, že se v přítomnosti svého vlastního muže cítí víc a víc nehezká, skoro odpudivá?

Protože ji už nesvádí. Nedotýká se jí. Protože nastalo mlčení jejich těl, pod všemi slovy stáli proti sobě bezmocní. Jako teď. Bolelo ji to, pociťovala prudkou bolest. Někdy nenáviděla manžela za to, že v ní dokáže vyvolat takovou ztracenost a zoufalství. Příliš si zevšedněli?“

Kniha má své kouzlo, při jejím čtení mi bylo moc hezky a vždy jsem se těšila, až budu mít chvilku a opět se ponořím do toho empatického příběhu. Je to takové filozofování o vztazích mezi lidmi, o lásce k druhému člověku, a to nejen milenecké, ale i mateřské. I zdánlivě zralá žena ve svých pětačtyřiceti letech může hledat své místo v životě. Claire bilancuje svůj dosavadní život, ve vzpomínkách se vrací ke svému nejednoduchému dětství, které ji motivovalo k výběru budoucího povolání a formovalo její povahu, ale i ke vztahu se svým manželem, který má své trhliny. Julie pro Claire znamená nový impuls a nový pohled na svět. Kdyby tak jen věděla, koho jí Julie připomíná?

Moc mě bavilo sledovat vývoj postav, jejich střetávání se a formování navzájem. Nina George je mistryně popisu, v jednu chvíli jsem měla pocit, jako bych seděla po boku Claire a Julie za vlahé letní noci a popíjela s nimi víno, anebo ležela na pláži a nechala se ovívat svěžím mořským vánkem, či s Julií a Gillesem jela na skútru na trh, anebo spolu s Julií poprvé objevovala moře.

„Zjistit jednoho dne, že se člověk změnil, zatímco se nedíval, se stane denně milionům žen. Lidé vidí ženu středního věku, pětačtyřicetiletou, pětašedesátiletou, pod slupkou ale žije čtyřiadvacetiletá, osmnáctiletá, žena na úplně druhé straně číselné osy. Všechna její přání jsou ještě mladá.“

Kniha je napsána velmi čtivě. Nenajdete v ní žádná hluchá místa ani zbytečné scény. Každé slovo má v knize svůj význam a své důležité místo v příběhu.

Musím říct, že konec mě velmi překvapil, během čtení jsem si několikrát lámala hlavu, jak knihu autorka zakončí a tohle jsem opravdu nečekala, ačkoliv jsem si zpětně říkala, že jisté náznaky v knize byly.

„Každý okamžik našeho života má svůj původ v nejmenších rozhodnutích, k nimiž došlo někdy jen před několika hodinami, někdy roky, často desetiletími. I dnes, v tento den, se udály věci a myšlenky, nepozorovaně nebo vědomě, s jiné budou jejich účinek rozvíjet. Ty z dneška se vynoří zítra nebo až za několik let, možná doženou k pláči, možná k smíchu, to nikdo neví, nikdo.“

Knihu bych doporučila spíše ženám, ale i empatickým mužům, kteří rádi nahlédnou do ženské duše. Je to ideální čtení v letních dnech, ale nemyslete si, že je to čtení oddechové. To nikoliv, je to hluboký příběh, který vás přiměje k zamyšlení i nad svým životem.

Žijeme tak, jak bychom chtěli?

Moje hodnocení je 95 %.

Děkuji nakladatelství MOBA za krásný empatický příběh o ženách. Pokud vás kniha zaujala, můžete si ji koupit zde.

Pozor na nafukovací jednorožce (recenze knihy Převážně zdvořilý Leopold – Michal Viewegh)

 „A víte, pane profesore, co mi na tom dneska připadá nejšílenější?“
„Co?“ zeptá se starý pán po chvíli.
„Že opravdu vůbec nic nenaznačovalo to, že se můj život za jedinej den tak tragicky změní! Žádný znamení jsem fakt nezaregistroval! Vůbec nic mě nevarovalo!“
Psychiatr vážně přitaká.“

Zdroj: Chrudimka.cz

 
Michal Viewegh, jeden z nejprodávanějších českých autorů, jeho knih se prodalo přes milion výtisků, se po zdravotní příhodě dlouho dostával zpět na pomyslného literárního oře. Po přečtení knihy Převážně zdvořilý Leopold si troufám tvrdit, že už se dostal do sedla a teď bude záležet, zda se v něm udrží. Ano, v jeho novince poznávám našeho „starého“ známého spisovatele, kterého jsme znali z Biomanželky. Nová kniha sice zdaleka nešlape na paty jeho nejznámějším knihám, které byly zfilmovány, ale příběh má hlavu a patu a je čtivý.
 
Proč má Leopold nařízená psychiatrická sezení? Co se stane, když Leopold poprvé v životě zavítá jako doprovod své manželky, své milenky, jejich kamarádky a své tchýně na Sázavafest? Je Leopold opravdu tak zdvořilý? Jak dopadne jeho vystoupení před studenty gymnázia v Havlíčkově Brodě, které se koná druhý den? Už od prvních stránek tušíte, že se na festivalu seběhlo něco, co nemělo, a tahle zvědavost vás nutí číst dál a dál.
 
„Úsměv a povzdech. Dvojsložkové manželské lepidlo. Vděk a výčitky. Radost a smutek, říká si Leopold. Úsměv své ženě krátce oplatí, ale raději mlčí. Pátrat po příčinách manželčina povzdechu by byla školácká chyba, to je mu naštěstí jasné. Takové hrubky pětapadesátiletí, ženatí muži nedělají.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz

Rodinné tajemství (recenze knihy Osvětimský proces – Annette Hessová)

„Nečekala totiž na nic menšího než na svoje „životní štěstí“, jak tomu posměšně říkala její sestra. Eva vyhlížela svého chotě in spe, který se dnes, o třetí adventní neděli, chtěl poprvé představit jejím rodičům. Ti ho pozvali na oběd. Eva se podívala na hodinky na zápěstí. Třináct hodin a tři minuty. Jürgen má zpoždění.“

Zdroj: Chrudimka.cz

Nejprve mě na knize upoutal název a následně anotace rozhodla o tom, že jsem si knihu Osvětimský proces přečetla. Lákal mě jiný pohled na válečné zločiny, jelikož děj knihy se odehrává v 60. letech 20. století, kdy probíhaly poválečné soudy s nacistickými zločinci. Český název knihy je zavádějící, ale jako marketingový tah ho zcela chápu, ale pokud očekáváte, že se dozvíte podrobnosti ze soudního procesu s veliteli osvětimského tábora, nenechte se zmýlit, jedná se o beletrii a osvětimský proces tvoří spíše pozadí hlavního příběhu, v němž sledujeme mladou hrdinku Evu, která se shodou okolností stane tlumočnicí z polského jazyka v již zmíněném soudním procesu.
 
Eva je mladá žena, která bydlí s rodiči, jež vlastní restauraci, v níž její otec vaří a matka obsluhuje hosty, ale blíží se její zásnuby. Nikdo netuší, jak se jejich život náhle změní poté, co Eva přijme nabídku tlumočení při procesu s válečnými zločinci. Její snoubenec, ale i rodiče jsou proti, ale ona má svoji hlavu a jako by tušila, že to těm lidem dluží. Co když ale otevře staré rány a na povrch vyplují tajemství, která měla zůstat skryta? Nejen její rodiče cosi tají, ale i její sestra, i snoubenec mají své kostlivce ve skříni. Vydrží Evin vztah všechny překážky? Dokáže odpustit svým rodičům? Do ruky se vám dostává kniha se silným příběhem.
 
„Mladý soudce usedl. Utnutí jeho hlasu přišlo tak nečekaně, že zavládlo absolutní ticho. Nikdo si ani neodkašlal. Všichni tam seděli, jako kdyby tady a teď mohl veškerý život skončit. Eva cítila, jak jí uprostřed zad vytryskla kapka potu a stéká až k zadku. Měla za to, že už nikdy nebude moci mluvit a dýchat. Ale trvalo to jen krátce. Pak se ze všech stran ozvalo šuškání.“

Celou recenzi najdete na portálu Chrudimka.cz