Stránky

středa 2. prosince 2020

Poezie je jen popel (recenze knihy Než jsme se odcizili – Renée Carlino)

„Bez přemýšlení jsem se za ním rozběhl. Utíkal jsem jako blázen až na konec nástupiště, ruku nataženou, jako bych chtěl vlak zastavit, a pořád jsem se jí díval do očí. A když jsem doběhl na konec perónu, pozoroval jsem, jak se vlak ztrácí ve tmě, dokud mi nezmizela úplně.“


 
Hned úvodem přiznávám, že romantické příběhy moc často nečtu, ale před Vánocemi většinou nastane období, kdy po nějakém románu pro ženy sáhnu, ale vždy pečlivě vybírám. Tentokrát mi přišla nabídka z Megaknihy.cz recenzovat knihu Než jsme se odcizili a anotace mě zaujala natolik, že jsem si řekla, že by to mohl být ten pravý příběh pro mě. Kniha mě pohltila od první stránky.
 
Matt a Grace, poprvé se setkali před patnácti lety, a pak se stalo něco, co jejich cesty rozdělilo. Nyní se opět náhodně setkali, ale nedostali šanci se ani pozdravit. Jejich setkání však oživí vzpomínky, a tak se spolu s Mattem a poté i s Grace vydáváme do období, kdy si byli velmi blízcí. Kdy kamarádství přerůstá v lásku? Měli bychom lásce obětovat své sny? Co se stane s láskou, když nastane odloučení? Může být láska natolik silná, že vydrží i roky? Možná to vypadá jako nasládlý romantický příběh z červené knihovny, ale není tomu tak, je to krásný, dojemný příběh dvou lidí, který má hlavu i patu a který vás zahřeje na srdci.
 
„Padla jsem Mattovi do náruče a celá jsem zplihla vyčerpáním. Přála jsem si jen to, aby mezi námi bylo zase všechno normální. Chtěla jsem, aby mi Matt všechno řekl a zase byl můj nejlepší kamarád, ale bála jsem se, že se mezi námi během dnešního dne něco změnilo.“
 
Mám moc ráda knihy, které začínají přítomností a poté nás uvrhnou do minulosti a předestřou nám celý příběh do posledního detailu. Navíc se v knize náhodně ve vyprávění střídají obě hlavní postavy Matt a Grace, takže to působí jako taková zpověď, a navíc vidíme jejich situaci z pohledu obou. Příběh tak získává na čtivosti a dostává se vám pod kůži.
 
Kniha se mi četla sama a pokaždé jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu moct zase poodhalit další část z jejich osudů. Když se poznali, byli mladí, dělali bláznivé věci, ale také to neměli v životě jednoduché, především Grace. A když už jsem si myslela, že to nemůže být již dojemnější, autorka zas trochu přisadila, až jsem měla slzy na krajíčku, a to u knih obvykle nebrečím.
 
„To myslíš vážně, vesmíre? Nadělil jsi mu toho až moc. Zatraceně příliš! Nemůžeš stvořit jediného člověka, aby byl tak úžasný. To není spravedlivé.“
 
Budete těm dvěma fandit, budete jim držet pěsti a moc vás bude zajímat, co se to před těmi patnácti lety stalo, že se jejich cesty rozešly.
 
Knihu doporučuji všem romantickým duším, a to nejen těm ženským. Čeká na vás skvělý příběh, který vás odvede od běžných starostí a možná ve vás vyvolá vzpomínky na vaši první lásku.
 
„Přítomnost patří nám. Přítomná vteřina, teď a tady, okamžik předcházející tomu dalšímu je náš, abychom ho využili. Je to jediný dárek, který nám vesmír nabízí zdarma. Minulost už nám nepatří a budoucnost je jen naše představa, nic ji nezaručuje. Ale přítomnost je naše a my jsme jejími vlastníky. Jediný způsob, jak můžeme uskutečnit své představy, spočívá v tom, že si vychutnáme přítomnost.“
 
Děkuji knihkupectví Megaknihy.cz za nejhezčí romantickou knihu, kterou jsem letos četla. Vydalo ji nakladatelství Ocelot, které vydává i krásné dětské knihy. Pokud vás kniha zaujala, můžete ji objednat zde.
 
Moje hodnocení je 99 %.

Žádné komentáře:

Okomentovat